Nad Libercem se strhnul liják od Ještědu vysvitlo slunko a z Jizerských hor přišel vítr na okamžik se objevila duha. Jak rychle vše přišlo tak utichlo.

Pár fotek z výletu na běžkách.

Poslední plánovanou zastávkou byl opětovný pokus o nalezení sklenobýlu. Zcela neplánovaně jsme pak potkali u Černé hory čápa černého, což bylo další skvělé završení celého výletu. Čápa černého jsem také ještě neviděl. Na druhou stranu, v porovnání se sklenobýlem ta radost určitě nebyla větší.

Ghost orchid, tak je nazývána v anglické literatuře - na britských ostrovech je extrémně vzácná, bledá, špatně se hledá a kvete mnohdy i jednou za několik desítek let. Název je tedy velmi přesný. Tohoto ducha pralesů jsem heldal několik let nejen jednou i na tomto místě, ale několikrát na Šumavě a v Krkonoších. Kromě ČR a Británie ji najdeme i jinde v Evropě (od Skandinávije, po stálezelené zóny Středozemí) a v Asii (až po Japonsko). Stejně jako jinde, i u nás jde o druh velmi vzácný a po dlouhou dobu na většině území i nezvěstný - dnes víme o populacích na Šumavě, v Krkonoších, Jeseníkách, v Moravském krasu, na Drahanské vrchovině, v Chřiběch, v Bílých Karptech a od roku 2020 i v Orlických horách. V minulosti byl popsán také na Kralickém Sněžníku, Krušných horách, Ještědském pohoří, v Jizerských horách, v Blanském lese, Žďárských vrších, na Ústecku, Jičínsku, Lanškrounsku, Odeské vrchy, Uherskobrodsko apod.

Sklenobýl je vytrvalá, nezelená orchidejka barvy vledé žluté s růžovými tóny. Její vzhled je až voskovitý či skleněný. Stejně křehce i vypadá. Velikost rostlinky je většinou kolem 15 cm (5 - 25 cm); výjimečně až 40 cm (dle literatury). Listy nehledejte - jsou zakrnělé v šupiny a bledé jako zbytek rostliny. Rostlina kvetě většinou dvěmi květy, vzácně i čtyřmi. Popisovány jsou rostliny až s osmi květy na jedníé lodyze. Takové jsem ale na fotkách z ČR asi ještě neviděl. Ze SR možná i jo :-) Tento druh si s ničím jiným nespletete, i kdybyjste na nějakou rostlinku narazili.

V České Republice jde o druh kriticky ohrožený. Rostlina je závislá čistě na mykorhize. Rozmnožuje se pravděpodobně vegetativně. Kvete jen za vhodných podmínek a velmi nepravděpodobně. Jsou známy případy, kdy sklenobýl nebyl na lokalitě spatřen i několik desítek let - buď nekvetl, nikdo jej nenalezl nebo kvetl v podzemí.

Sklenobýl miluje humózní zastíněná místa kolem neutrálního pH - místa má rád vlhká. Mnohdy jej nalezneme poblíž lesních a horských potůčků. Občas jej najdeme i na sušších místech, častěji to ale jsou lesní prameniště. V podhůří a horách jej nalezneme hlavně v bučinách a habřiny a smíšené ale i v jehličnaté lesy.

Sklenobýl má další dva příbuzné druhy Epipogium roseum a Epipogium japonicum vyskytující se v tropických částech Asie, Afriky a Austrálie.

Poslední pokus o nalezení byl loni na Šumavě.

Putovní výstava připomínaqjící tvorbu neprávem zapomenutého malíře, grafika a ilustrátora Friedricha Iwana, jenž ve svém rozsáhlém díle zachytil území od Jizerských hor přes Krkonoše až po Kladsko.

Na rozhraní Jizerských hor a Krkonoš
28.11.2020