Hledání

5 vyhledaných výsledků

Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

lejzy
  • prosinec 2010
  • 26 zobrazení
  • 0
tomikcz
  • leden 2007 až prosinec 2013
  • 24 zobrazení
  • 0
napol
Přeji krásné prožití Vánoc, veselého silvestra a vše nej do následujícího roku... :-)
více  Zavřít popis alba 
32 komentářů
  • 16.12.2013
  • 165 zobrazení
  • 0
lembas
-
Tak jako se o letošních svátcích neobjevil sníh, tak se u mne opět nedostavila tzv. vánoční nálada. Vlastně už ani nevím, jak to správně vypadá. Zkoušel jsem tento jev pozorovat na ostatních. Bylo to zvláštní. Přesto, že televize, rádia, billboardy a podobně, neúnavně popřávaly národu ,,šťastné a veselé" a sváteční pohodu, ulice byly plné lidí, kteří s pološíleným výrazem ve tváři a rukama plnýma igelitek zběsile pobíhaly sem a tam. Nějaký muž, zřejmě očekávaje příchod manželky se zoufale snažil nacpat právě koupenou krabici do příliš malé tašky, aby byl nový toustovač doma tím pravým překvapením. Jiný člověk se řítil po chodníku s bednou v náručí, přes kterou vůbec neviděl, a následkem toho se v plné rychlosti srazil s pánem, který běžel v protisměru, objímaje smrček. Stál jsem jen přes ulici a tak jsem slyšel, že si navzájem přáli něco docela jiného než ,,hezké svátky". I já jsem byl, chtě nechtě zatažen do nákupu dárků, protože rodina požadovala, abych si vybral něco pod stromeček. Nic mi nepomohlo prohlášení, že nic nepotřebuju, a jak jsou mi lhostejny všechny hmotné statky. Ani je neodradila moje přednáška o tom, kde se vzaly vánoční zvyky. Byl jsem zavlečen do strašlivého labyrintu obchodního domu, s tím, že si musím vybrat zimní bundu. Následující tři a půl hodiny jsem fungoval jako věšák. Navlékali mě do různých kusů textilu, strkali do mě, abych se otáčel a vynášeli soudy. Já jsem s pocitem sblížení pozoroval plastové figuríny za výlohou, které ale měly na rozdíl ode mě výraz zcela neutrální. Občas si otec se sestrou, jako posilu přivedli i prodavačku. Jedna z nich mi přinesla další ,,pytel s rukávy" a když mě potřetí ujistila, že bunda opravdu není dámská, řekl jsem, že je mi malá. ,,Ale je značková" odpověděla udiveně. Z toho jsem pochopil, že značka je patrně tou největší hodnotou, zdaleka převyšující funkčnost, estetičnost a především to jestli ten kus hadru vůbec potřebujete. Já jsem značky vždy ignoroval, jak se ukázalo ,když jsem jednou přišel do třídy v košili od firmy SMOKE (kouř). Spolužačka se na mě podívala s otázkou ,,Ty nosíš košili od SMOKEu ? ,,Ne, ta už černá byla“ zněla má hloupá odpověď.
V posledním obchodě mě další slečna vecpala do péřovky a postavila před zrcadlo. Vypadal jsem jako tučňák po úspěšném lovu. Po otázce, jak se mi oděv líbí, na kterou se mi nepodařilo najít odpověď, mě zamyšleně obešla. ,,No, nezdáte se moc nadšený“ řekla překvapeně. To mě pobavilo. ,,Takové oblečení ještě neušily, abych já z něj byl nadšený“. Slečna prodavačka se na mě podívala s pochopením, čímž si hned získala mé sympatie. Ale sestra s otcem už se mnou ztráceli trpělivost, iritováni mou neochotou být obdarován, a odešli k pokladně s tím, že se až udeří mrazy, budu ještě rád. Myslet jsem si ještě něco o tom, že jestli do mě v tomhle něco udeří, bude všude místo sněhu spousta peří, ale věděl jsem, že mají asi pravdu. Dokonce jsem i poděkoval. Potom jsem ale utekl, a za 69 Kč jsem si koupil knihu, jejím prostřednictvím jsem se toulal po zenových klášterech Japonska a Číny, a obchoďák už nebral na vědomí.
I následující dny jsem byl ze všech stran nabádán k tomu, abych byl o vánocích veselý a šťastný, protože nastaly svátky klidu a míru a lidé mají být spolu a mít se rádi. Až dojemná byla slova chlápka na parkovišti, kterému jiný před nosem sebral místo - ,,já bych mu jinak rozbil hubu, ale když jsou ty vánoce“ Jaká krása. Jen mě tak napadá, proč jen na vánoce. Co takhle zkusit být veselí a mít se rádi každý třetí čtvrtek, pár dní v létě, nebo třeba klidně i celý rok.
A i jinak letos narušuji tradice, Nedávno k mnoha těžko snesitelným výstřelkům mé veskrze protivné osobnosti přibyla i výhradní býložravost. Tím pádem jsem drze odmítl většinu svátečních jídel. Ale mé svědomí je o kapra lehčí. Ani ty dárky jsem ,,normálně“ nenakupoval. Místo toho jsem sestavil nástěnný kalendář ze svých fotek z různých koutů přírody kam jsem měl možnost zabloudit. Nechal jsem vytisknout deset kusů, s tím, že je rozdám mezi rodinu, přátele a vůbec lidi, které mám nějak rád, a chtěl bych jim udělat radost. Brzy jsem zjistil, že těch deset kalendářů zdaleka nestačí, takových lidí je víc, a to udělalo radost zase mě.
více  Zavřít popis alba 
3 komentáře
  • 25.12.2014
  • 102 zobrazení
  • 5
reklama