Vyhledávání

Hledat v

Alba

Přibližně 7 189 výsledků (0,1399 sekund)

reklama
356 fotek, červenec 2013, 55 zobrazení
Ubytování . horská chata Cepín, Mikulov, Duchcov
1. den - Radejčín, rozhledna Radejčín, Doerellova vyhlídka na Labe, Dubičky, Mlynářův kámen, vodopád Mlýnice, Stebno, Písečný vrch, Dubičky
2. den - Rudolice v Horách, Lesná, Jedlová, Červená jáma, NPR Jezeř, zámek Jezeří, Horní Jiřetín.
3.den- Nad Křižatkami, Nad Mosteckou přehradou, Klíny, Loučná, Vlčí hora-rozhl., Dlouhá Louka
4.den - Moldava, Pod Vitiškou, Vitiška, Mikulov
5.den- hotel Cepín, Nové Město, Bouřňák, tur.chata, vrch Tří pánů, Dušanova skalní vyhlídka, zřícenina hradu Osek,Osek
6.den- Cínovec, Přední Cínovec, Pod Komáří Vížkou, Komáří Vížka rozhl., Horní Krupka, Krupka, Bohosudov
7.den- Hora sv. Šebestiána, Menhartice, Bezručovo údolí, Dolský mlýn, Chomutov
8.den- Nová ves v Horách, Dřevařský rybník, Lesná, Hora sv. Kateřiny, Růžový vrch, Nová ves v Horách
9.den- Teplice -prohlídka města
234 fotek, 15.6.2013, 236 zobrazení | architektura, cestování, krajina, vesnice
Akce KČT Smržice. 2 etapa putování na kole kolem republiky. Na trase dlouhé téměř 90 km jsme navštívili hezké vesničky, zajmavá místa a hlavně krajinu Jižní Moravy 40 let uzavřenou v pohraničním pásmu. Krajinu plnou vinic a vinných sklípků, krásně opravených sakrálních památek, objektů pohraničního opevnění, protkanou sítí cyklostezek značených například i po bývalých "péesáckých" cestách. Krajině dominuje řeka Dyje a přírodní park Podyjí. Start byl v obci Březí 5 km západně od Mikulova a cíl ve vinařské obci Šatov 7 km od Znojma. Pro cyklisty uvádím i celou trasu, kterou pro nás vymyslel místopředseda klubu Pavel C.
Březí-Nový Přerov-Jevišovka-Hevlín-Dyjákovice-Hrádek-Jaroslavice-Slup-Strachotice-Hnízdo-Lampelberg-Vrbovec-Načeratice-Nový Šaldorf-Konice-Sealsfieldův kámen-Havraníky-Šatov. Pavle děkujeme byla překrásná.
360 fotek, léto 2013, 275 zobrazení | cestování, krajina, příroda
Dovolená v Rynolticích na chalupě Milada. Kapitoly: 1. Bílé kameny, 2. Stráž pod Ralskem - Hamerské jezero, 3. Hrádek nad Nisou - jezero Kristýna, 4. Camp v Jablonném v Podještědí, 5. Panská skála, Nový Bor, Sloup v Čechách, 6. Kryštofovo údolí, 7. Starý Falkenburk, Lada v Podještědí, 8. Zámek Lemberk, 9. Litoměřice - Ivana a Roman. Videa z Lužických hor výše v 2. části alba. Videa na youtube v HD: http://www.youtube.com/watch?v=baZMP7yHIY4&list=PLn11OTDlY0LuPhf-ZfG8Qrxrd-Ggbr7Vs
244 fotek, červenec 2013, 528 zobrazení | cestování, města, příroda, rodina-přátelé
červenec / srpen 2013
1/ Podhradí – Kraskov – rybník Horní Peklo – Seč – koupání - hrad Oheb – Seč (6 km)
2/ Podhradí – Heřmanův Městec - Dolní Raškovice – Horní Raškovice – rozhledna Barborka – Svojšice (tvrz, památník Julie Havlíčkové – Borovské) – Choltice – Svinčany – ŽST Jeníkovice (15 km)
3/ Podhradí – Berlova vápenka – Žleby (minizoo – krkavec, výr, raroh, luňák hnědý, orel stepní, káně harrisova, sup africký, orel bělohlavý Alžběta) (4 km)
4/ Podhradí – Třemošnice – přírodní park Doubrava – řeka Doubrava – Chittussiho údolí – Pařížov – přehrada Pařížov – Běstvina – Na Župandě – Kaňkovy hory – Třemošnice (15 km)
5/ Podhradí – Slatiňany (zámek, park, hřebčín) – Švýcárna – Kočičí hrádek – rozhledna Bára – Slatiňany (7 km)
6/ Podhradí – Dívčí kámen – Nad Lovětínskou roklí – Krkanka – Žlebské Chvalovice – Lovětínská rokle – Nad Lovětínskou roklí – Podhradí (13 km)
Železné hory: Nejvyšší vrchol Pešava (697 m). Mají složitou geologickou strukturu, některé horniny patří k nejstarším v českém masivu. U Třemošnice je nápadný zlomový svah, který vymezuje Ž. h. oproti níže položené krajině České tabule. Hlavními toky jsou Chrudimka a Doubrava. CHKO byla zřízena v roce 1991. Chrání např. přirozené bučiny a mokřadní stanoviště.
S Bukvicovými a Vítkovci.
188 fotek a 5 videí, únor 2012 až září 2013, 96 zobrazení | cestování
Přecejen se ještě je podívat na krásnou alpskou přírodu, na zajímavé stavby, nakouknout na pár dnů jaké je to u našich "jižních sousedů", když už mám tu volnou jízdenku... Pravda, počasí moc nepřálo, ale co se dá dělat, tak už to na horách bývá... Takže cesta klasicky přes Wie Meidling do Lince, tam "břgly do úschovny a na několik hodin prohlédnout si město, pak pokračovat do Obertraunu. Tam objednané 3 noclehy.... a uvidí se:-) Třeba Hallstatt, který je symbolem
období, během kterého se ve střední Evropě objevili Keltové a začalo se zpracovávat železo. Začátek tohoto období je archeology datován do období 7. století př. n. l. a končí kolem roku 450 př. n. l. Svůj název dostalo podle hornorakouského města Hallstattu v Solné komoře. V polovině 19. století tam bylo objeveno přes tisíc hrobů. Nálezy z hrobů se s převahou daly zařadit do nejstarší doby železné... a rád bych na Krippenstein, do"světa kamení" a na vyhlídku "5 prstů", která nabízí pohled na Halstatské jezero a jeho okolí z výšky úctyhodných 1500 metrů...
74 fotek, 16.6.2013, 210 zobrazení
Bylo nás pět … překvapivě.
Akce byla předem včas naplánovaná, trasy promyšlené tak, že nás v podstatě nemělo co překvapit. Pohledem zpátky, to ale vlastně bylo samé překvápko.
Hned první, asi nejpodstatnější překvapení, které pak zásadně ovlivnilo charakter celé akce, nastalo už v úvodu. Jako černý jezdec se za obzorem hrany nástupiště železniční stanice Mojžíř, náhle vynořil cyklista a rovnou si to namířil k Petrovi, který tu čekal na příjezd ústeckého vlaku, se Stáňou, Michalem a Zbyňkem. „Nazdar, tak jsem tady“ oznámil bajker, ve kterém Petr až zblízka rozeznal dávného spolužáka Tomáše. Ten se prostě rozhodl připojit k nám podle info na FB, vlastně tak jak může každý. Udělal to dobře a nečekanost jeho rozhodnutí tak nejen překvapila, ale o to víc potěšila celý tým, co se sešel ve vlaku, který nás v pětičlenné posádce odvezl do Děčína.
Dalo by se teď rozsáhle popisovat mnoho atributů celé té pohodičky, která nastala po přestoupení v DC do cyklovláčku do Kytlic, kterým jsme se podél říčky, beze spěchu vnořili do nádherné přírody pod nádherným modrým nebem, slibujícím nádherné víkendové počasí. Na rozdíl od předchozích románů, se v tomto případě ale úplně nabízí popis zestručnit a omezit jen na výčet toho všeho co nás PŘEKVAPILO dál, tak jak to posobě šlo:
Den 1. - sobota
1. Jak již zmíněno, účast Tomáše na akci – překvapení nejdřív pro Petra, pak pro všechny.
2. Mikiho zakoupení lístku pro kolo, které ve vlaku nebylo – překvapen nejdříve Petr… pak sám Miky, nakonec vyřešeno v bodě 7.
3. Na nádraží se setkáváme s milou paní hostinskou Zámecké Kavárny, z minulé akce – překvapeni Petr,Stáňa i paní hostinská – ostatním je to jedno.
4. Tomáš všem ve vlaku oznamuje, že poblíž lesního jezírka v Kytlicích, kam máme namířeno v úvodu, stojí rodinná chata od které má klíče a můžeme tam spát – super překvápko pro všechny.
5. Super překvápko pro Tomáše - Oznamujeme Tomášovi, že chatu skvěle využijeme jako základní tábor k uskladnění bagáže a spát budeme na zahradě.
6. Cyklovagón náhle silně zavoní trávou - překvapeni všichni, kdo znají vůni Marjánky – ostatním je to jedno … a to nejvíc asi hlavně tomu provoněnému cyklistovi, který si přistoupil docela v pohodě...
7. Jízdenka pro kolo na jednu jízdu stojí jen 25,- (na celý den 50,-) – překvapení pro Toma.
8. Tomova chata v Kytlicích je vážně fajn – překvapeni všichni… Tom ani ne.
9. Chata je fakt kousek od Lesního jezírka, kde už mají otevřenou boudu s občerstvením, naši dva známí z loňska: Láďa a Petr – překvapujeme se vzájemně a konzumujeme první pivko
10. Jízda nalehko bez bagáže se v lesním porostu do kopce vyplácí – překvapivě odbočujeme z Kytlic blbě, ale ještě to nevíme.
11. Petr mluví německy... s němcem – překvapený Tom. Petr překvapený - že je Tom překvapený.
12. Po protažení kol lesem nás mile překvapuje asfaltka v místě, kde jsme ji ani nečekal.
13. Petr překvapen tím, že mu na dotaz „Jedete z Rybniště“ asi 4 protijedoucí cyklisté postupně odpovídají jen nadšené „AHOJ“
14. Zbyněk překvapuje aktivním dotazem a tím zjištěním informace, že do Rybniště jedeme správně!
15. Asfaltka nás překvapuje parádním prudkým sjezdem v místě, kde jsme to nečekali …
16. V místě kde jsme to rozhodně nečekali … pod tím parádním sjezdem… nás svou cedulí nanovo vítají KYTLICE … ? ! Hm... tak to jsme fakt nečekali.
17. Překvapivě poměrně lehce zdoláváme návrat přes kopec a konečně míříme správně do Rybniště, k nádražní hospůdce a těšíme se na výbornou gulášovku…
18. Překvapení v Rybništi – gulášovka dnes není. Překvapivě to nikomu neva… už. Dáváme pivo.
19. Překvapivě nenápadně skrytá cestička kolem paneláků, o které ale Tom ví, nás vede do hlubokých hvozdů, prozatím zajímavým terénem.
20. Nesrovnalost v mapách nás překvapí nedobrovolnou účastí na naučné stezce, skrze část Kyjovského údolí – jsme poučeni tam příště nejít ani pěšky.
21. Nakonec jsme fakt překvapeni dlouhým adrenalinovým sjezdem z vrcholku neznámého Kyjovského Everestu. Kořeny, bahno, štěrk, potoky, kameny, klacky, roští… hluboký les a v jednom místě dokonce můstek!
22. Po výjezdu z tankodromu zjišťujeme, že překvapivě nikomu nepraskly tlumiče, brzdy, lanka, dráty, gumy… ani nervy.
23. Na Krásnou Lípu a blízkou rozhlednu už SE_ EME ! Překvapivě nikdo neprotestuje.
24. Vyhlášená restaurace DOUBICE, jeden z našich plánovaných cílů, nás nepřekvapuje náporem turistů, kteří jí v tomhle počasí obsypali jak mravenci lízátko u cesty… ale překvapujeme se sami tím, že si i přesto najdeme místo kam si sednout, přesednout a přestože už při chuti, dáme si jen pivko … a jedeme se najíst do Chřibské.
25. Poblíž Chřibské se filmuje, ale touha po guláši, nebo gulášovce nás vede přímo do venkovské hospody ve stylu komunisticko-socialistické výstavy. Překvapivě tu mají oboje. Tedy je tu guláš i ...šovka. A jsou překvapivě výtečné !
26. V asijském stánku cestou kupujeme uzeniny k ohni – mají překvapivě velký výběr buřtů, vuřtů, kabanosů a koniny – překvapivě skoro bez domluvy, jednotně kupujeme ďábelské špekáčky.
27. Překvapivě přesně, po 50ti ujetých km dojíždíme zpět k chaloupce stýčka Toma… a po převlečení do věcí k ohni… jdeme k jezírku k ohni.
28. Miki za vydatné pomoci Stáni, opět přítáhne k ohni kus lesa, což samo o sobě už nepřekvapuje – překvapuje jen fakt, kde to dřevo v tom vysbíraném okolí vždycky najde. Neprozradil. Ale možná že pak ten večer překvapené děti z nedalekého tábora, nečekaně neměly večer ohýnek…
29. Po špekáčkách z asijského marketu překvapivě nikomu nic není.
30. Pijeme kafe, limo, pivo… piva … víc piv… možná pro někoho překvapivě, nebudu bod 30 více rozvádět.

Den 2. – Neděle
1. Překvapivě asi pro mnohé osadníky kolem, se brzo ráno před třetí náš „lampionový“ průvod složený z baterek a čelovek, vrací zpět z Lesního jezírka k Tomově chatě.
2. Nikdo kupodivu cestou nezakopl o bludný kořen, ani neupadl do potoka a sousedy vedle Toma jsme nevzbudili…asi.
3. Tom překvapen znovu – ano opravdu i Stáňule, všichni budem spát venku na zahradě, jen ve spacáku na čerstvém vzduchu. Usínáme překvapivě rychle. Tedy někteří z nás.
4. Nikoho nepřekvapí, že ráno je plné překvapení:
- Zbyněk má v uších nacpané papírové kapesníky. Nemohl spát … údajně.
- Petr co ležel poblíž, se ke svému překvapení dozvídá, že prý chrápal … údajně.
- Spát na čerstvém vzduchu se ukázalo překvapivě prozíravé. Prý jsme v noci tak notně plynovali, že chata by asi jinak vylítla do povětří. Stáňa tvrdí, že to jen kluci … údajně.
- Na stole leží Ibalgin … hurá surprise
- atd.
5. Až ráno postupně zjišťujeme, jak překvapivě útulně zařízená a prostorná je Tomova chata. Využíváme především hygienické zázemí. Ještě jednou tímto díky Tome !
6. Po sbalení bagáže, zkoušíme zajet na snídani k jezírku. K našemu překvapení jsou už taky vzhůru.
7. K snídani si někteří dáváme jen pivo – to je velké překvapení asi už jen pro Stáňu.
8. Stáňa vzápětí překvapena umístěním svého batohu ze zad, na zad…ale na kolo.
9. Cesta z Kytlic do Kamenice je překvapivě KRÁSNÁ. Jinak to nazvat nejde. Pořád z kopce krásnou přírodou podél říčky, za krásného počasí, krásně pohodlnou asfaltkou (v porovnání se včerejším tankodromem sametovou).
10. V Kamenici Petra překvapuje vyústění jeho „zkratky“ na hezky upravené náměstí … z kouska asfaltu zpět na dlažební kostky.
11. Překvapivě snadno vyjedeme velmi pozvolné, ale táhlé vystoupání z Kamenice a projedeme Žandov
12. Za dofukování u pumpy překvapuje Zbyněk tlakem v jeho pneu 1,2 bar! Dotlakuje na obvyklých 3,3… a posouvá se z poslední pozice peletonu do jeho čela. Od té chvíle překvapuje stylem své jízdy, na malý převod a rychlou frekvencí šlapání, takže to vypadá jako by spíš běžel, což mu jako půlmaratonci vyhovuje.
13. Mikiho překvapuje střelba, která ho ruší při jízdě. Střílí mu to do lýtka a tak nemůže moc šlapat. Později fasuje od Petra stahovací obvaz.
14. Po překonání výškového rozdílu si dáváme pauzu na pivko v nejbližším, překvapivě neútulném, hnusném špinavém dvorku … s překvapivě dobře vychlazeným pivem. Je na každém, zda preferuje více prostředí nebo chuť. Jedno sice výrazně ovlivňuje druhé, ale v neděli dopoledne je jakákoli otevřená hospoda, už sama o sobě asi překvapením.
15. Nepříjemně překvapuje další stoupání. Sraz si dáváme až na zastávce. Kdo to vyšlapal dostal od Zbyňka chladivý bonbon. Všichni.
16. Následující zastávka Bobří Vodopády nás překvapuje novým perfektním parkovištem, od kterého vede v ostrém kontrastu totál rozflákaná cestička. Petrovi dojdou baterky ve foťáku.
17. Verneřice překvapují, zataraseným mostíkem, ale jen pro auta. Nutná stoupačka z nich přes horizont nepřekvapuje nikoho. Co nás ale hlavně překvapilo bylo, že jsme si tam včas málem nevzpomněli na cílovou hospůdku U Dubu, kam chceme brzo dojet.
18. Po prohlídce rozhledny... z dálky... následuje nádherně dlouhý sjezd z Verneřic, obvykle průjezdný téměř bez šlápnutí. Tentokrát překvapil silným protivětrem, s nutností šlapat tak občas i z kopce.
19. Překvapila popovodňová cyklostezka do Března. Poničená, ale už tak zprůjezdněná a zčásti uklizená.
20. Závěrečně překvapila hospůdka U DUBU, která nebyla přecpaná, s bezva obsluhou, velkým výběrem a dobrou kuchyní… takže přecpaní jsme za chvilku byli my a to tak, že někteří tři z nás, tam nakonec museli zůstat ještě další hodinu, aby nám slehlo. Akce proto skončila postupně, nejdříve odjel Tom, který pobavil hláškou" nemůžu už jíst, ani přestat jíst", vzápětí Zbyněk, až nakonec Stáňa, Miky a Petr pospolu.
Byla to akce na 2 dny. Hodně jsme viděli a hodně se událo, těžko popis zkrátit ještě víc na úplná hesla. Příště snad už asi jen opravdu mapku trasy a seznam konzumace. V této souvislosti si dovolím osobní překvapení na závěr. Po návratu a oněch ujetých cca 110 km jsem se zvážil. Mám o 2 kg víc…

Petr (https://www.facebook.com/petermaniq)
Za www.bbclub.tym.cz Beer Bikers Club : https://www.facebook.com/BeerBikersClub
a clubový sportrelax tým: https://www.facebook.com/groups/460327394047680/
368 fotek, srpen 2013, 623 zobrazení
23.6.
– Ač je to neuvěřitelné, sedím v autobuse, který míří do Chorvatska do Stari Gradu. Tedy do Dalmácie. Tam budu odpočívat po celoročním zápřahu. Za to mohu poděkovat Hraběnce, která mě přesvědčila, že mám jet, když jsem zaváhal. Bez ní bych hnil někde na stavbě. To je pořád jen práce a to taky není dobře. Jeden musí umět vysadit tempo.
A tak jedu a podřimuji, začíná se šeřit. Ráno se již začínají z mlhy nořit vrcholky Velebitu. Do Zadaru je to 80 km a tedy do cíle nějakých 60.
24.8.
– Po příjezdu jsem přebral stan, který bude po osm dní mým zázemím. Odtud budu podnikat výpravy po okolí. Po mém milém Velebitu. Vše taky závisí na počasí. Vše potřebné jsem si přivezl s sebou. Místo 20 kg jsem zabalil hodně přes 3O a to jsem musel nechat doma dalekohled. A tak sedím před stanem, piju kafe a jsem v očekávání. Sebral jsem se a jdu do Velké Paklenice pro vodu. Sice v kempu teče voda, ale paklenické prameny jsou vyhlášené svou kvalitou široko-daleko. V dosahu je jich několik a je to otázka asi hodiny. Nabral jsem vodu a vyrazil po stezce do Seline, abych se rozchodil. K večeru jsem se vydal ke staré obranné věži pozorovat západ slunce, ale nebylo to ono a to znamená jediné – asi bude pršet.
25.8.
– K ránu začalo pršet. Říkal jsem si, že desátá rozhodne. Z deště se stala silná bouře. Ještě, že jsem prozíravě napnul stan. Ležím ve stanu, mám roupy a poslouchám písně starýho Hobouse. Prej, že nějaká holka mává a on si zapomněl již dávno boty zout a je mu zatracený vedro.
Dnes jsem měl jít na staré pohřebiště v horách a do jeskyně ještě vejš. Jeskyni už nestihnu tak uvidím. Půjdu se vykoupat. Voda v moři, voda venku, to už je jedno. Koupel je parádní a plavu sám mezi vlnami. Přestalo pršet a já mám z teho brňavku. Musím vyrazit. Místo v 7 vyrážím ve 12. Plním plán a jdu na pohřebiště duchů v horách. Říká se jim Mirilo. Už léta se tu pasou divocí koně. Mám dojem, že tu zůstali po indiánech kmene Apačů. Chvilku jsem je pozoroval. V klidu ožírají bodláky a suchou trávu. Pijí vodu, co naprší a válejí se v bahně a prachu, podle počasí. Jdu dál a procházím městem duchů. Tak se dá nazvat opuštěná vesnice – Tomiči, která se pomalu stává rozvalinami. Ještě loni zde někdo žil, asi zemřel. Možná by se něco dalo ještě zachránit. V troskách žijí ti koně, co se pasou kolem. Našli si útočiště. Našel jsem několik nádrží na dešťovou vodu. Tyto nádrže jsou typické pro Velebit, protože nahoře je málo vody. Toto pohoří vytváří krasové útvary a voda rychle mizí ve spodních vrstvách a dutinách. Proto je potřeba při toulání touto nádherou pamatovat na dostatečnou zásobu vody, 3-5 litrů na den. Jsou místa, kde voda je a ty jsou v mapě zakresleny. Nelze se však na ně spoléhat. Je to tak 50 na 50. Do června je vody dost. Pak postupně ubývá. Nejmíň je v srpnu a září. Někde jsou již zmíněné nádrže na dešťovku. Tu je však potřeba desinfikovat nebo převařit, stejně jako z některých pramenů, kde není voda po celý rok. Možná jsem trochu odbočil a rozepsal se o vodě, jak by se někomu zdálo, ale nedostatek vody nelze v tomto prostředí podcenit.
Z města duchů pokračuji kamenitou, klikatou a strmou stezkou nahoru na Vidjakov Kuk. Velebit má tu vlastnost, že když už si jeden myslí, že je na hoře, objeví se další prostor s ještě větším vrcholem. A tak to pokračuje až na skutečný vrchol. Stoupám tedy a postupně se mi otvírají další prostory. Je na co se dívat. Divoké skalní útvary, pokroucené stromy, ptáci, brouci, šneci, mravenci, ještěrky a zmije. Na zmiji je těžko narazit. Vnímá otřesy při chůzi a včas zmizí. Ovšem nelze to brát na lehkou váhu a koukat kam šlapu, že?
Jak je člověk výš, začínají se otevírat nádherná panorámata dolů, na moře. Postupně se objevují ostrovy a za nimi další a další a další, ..... Dosáhl jsem Vidjakov Kuk a je 17:00. Odtud je nádherný pohled na ty nejvyšší vrcholy – velikány. Vlastně na jejich paty, neboť vrcholy jsou zahaleny hustými mraky. Doufám, že se mi jich podaří dosáhnout. Že mi to dovolí drsná Příroda, počasí a další faktory s pořádnou dávkou štěstí. Uvidíme v úterý. Jsem tedy na Vidjakov Kuk (836 mnm) a dávám si kafe, svačinku a kochám se těmi nádherami kolem.
Je 17:45 a vyrážím směrem na jeskyni Manita Peč. Tu zavírají ve 13:00, ale musím se k ní dostat za světla. Po chvilce pochodu se pode mnou otvírá nádherné údolí. Jakoby kráter obehnaný skalami široký dva kilometry. Nazývá se Dolac KravoRac. Připadám si jako mravenec v prázdném bazénu. Procházím středem a pak stoupám. Skoro na vrcholu jsou krásná nová lana. To zde loni nebylo. V 19:00 dosahuji vrcholu Zoljin Kuk (843). Odtud je vidět na všechny strany. V dáli je Maslenický most, který byl za nedávné války zničen a znovu Američany postaven, stejně jako postavili novou magistrálu. Je vidět Velebitský kanál a za ním stovky ostrovů. Právě zapadá Slunce a zdá se, že se zlepší počasí. Zase je vidět velikány zahalené v mlze a dole pode mnou se line kaňon Velká Paklenica. Ještě pár záběrů a hurá k jeskyni, dokud je světlo. Stačí jeden chybný krok a hrozí pád z velké výšky do Velké Paklenice. Za tmy se tu jít nedá, ani s baterkou. Podařilo se mi to překonat a již se začíná šeřit. Přede mnou se otvírá monumentální panoráma Velké Paklenice a již jsem u jeskyně Manita Peč. Už jsem v ní byl a stojí opravdu za to tuto jeskyni navštívit. Je to ta jeskyně kde volá Vinnetou Ribanu a ona jeho. Je 20:00 a za chvilku bude tma. Od jeskyně je zbudovaná klikatá stezka, takže při troše opatrnosti nehrozí pád z výšky. V polovině už musím svítit. Dole v kaňonu je naprostá tma. Bez baterky nelze udělat krok. Hrozí pád do koryta řeky. Voda hučí, kolem poletují netopýři a začíná se probouzet noční život Velké Paklenice. V dálce se blýská a nad hlavou mám nebe plné hvězd, jimž vévodí Velký vůz a Kasiopea. V dáli něco štěká a noční ptáci řvou, že si jeden připadá jako někde v džungli. Je to nádherný pocit být sám v noci vysoko ve Velké Paklenici. Je 21:30, stojím v kaňonu a poslouchám a pozoruji tu noční nádheru. Přicházím k prameni, kde teče výborná voda. Nabírám ji do kanistru a ve 22:09 jsem u brány do Velké Paklenice. Před jedenáctou jsem ve stanu. Jdu se osvěžit noční koupelí v moři a usínám spánkem spravedlivých. Jsem naplněn tou nádherou a připraven na další. Dobrou noc.
26.8.
– Dnes jsem chtěl jet do Zadaru, ale jelikož se přihnala bouřka, zůstal jsem v táboře. Budu tedy relaxovat a připravovat se na zítřejší několikadenní pochod k velikánům Velebitu.
27.8.
Cesta začíná.
– Ráno jsem vstal brzo a v 7:00 vyrazil na tři dny do hor. Na zádech mám baťoh vážící hodně přes třicet kilo. Jídlo, vybavení včetně stanu a 15 litrů vody. V 8:30 jsem u brány do Malé Paklenice a za 50 kuna zakupuji lístek do Ráje. Jdu. Za zády Měsíc a do očí mi svítí Slunce. Vzhůru za dobrodružstvím.
Malá Paklenica je divoká a nezkrotná a nepředvídatelná, ale nádherná, lákavá a vyzývavá. Přesně jako žena.
Zpočátku jdu po upravené stezce. Ta se velmi záhy změní v kamenitou pěšinu, až nakonec za splavem jdu vyschlým korytem řeky po kamenech, balvanech a celými kusy skal. Je potřeba si dávat pozor na zmije, jimiž je Malá Paklenica proslulá. Právě jsem došel ke splavu a už jsem vypil litr vody. Doplňuji z kanystru a jde se dál. Jdu mezi obrovskými balvany. Naproti ve strži se uvolnil kámen a s rachotem se valí dolů. Strhává další kameny. Asi tam nahoře šla divoká koza. Stezka je v bezpečné vzdálenosti od té strže. Proto je potřeba jít po stezce a nevydávat se mimo ni. Na levé straně je velká jeskyně. Myslím, že se jmenuje Pazdravica. Překonávám poslední splav. Za ním se nachází, jak já říkám, Velké náměstí. Je to rozšířené místo, kde se asi z jara vytváří při tání jezírko. Náměstí končí zúženým místem, které je zavaleno balvany. Toto místo je potřeba překonat boční cestou po stěně, která je jištěná lanem. Je potřeba být velmi opatrný, aby jednoho nestrhl těžký batoh dolů. Taky je možnost se jistit úvazkem. Po překonání tohoto místa začíná ta pravá divočina. Je 10:18 a právě jsem ho překonal.
Pokračuji soutěskou, která je úzká a 100 až 200 metrů hluboká. Některé stěny mají určitě 300 m. Zatím jsem ve stínu. Nahoře se to změní a bude pražit Slunce jak ďas. Právě zdolávám Velký zával. Před miliony let se tu sesunula celá stěna a vytvořila vlastně horu uvnitř v soutěsce. V jednom místě vytvořily bylvany malý převis a nemohl jsem se přes něj dostat s těžkým báglem. Přeci jen jsem již vetchý stařík, i když Drsnej dědek. A tak jsem vylezl nahoru a bágl jsem vytáhl na laně. Dnes je zde vyjímečně rušno. Už jsem potkal, respektive mě předběhlo, 14 německých turistů. A slyším další. Asi nějakej zájezd a jdou velmi na lehko. Koukám, nemají ani dost vody. Někteří nemají vůbec nic. Postupuji pomalu do příkrého svahu a překonávám překážky. Občas potkám německého turistu, jak si to smaží dolů. Asi mají žízeň. Je 11:30 a dávám si svačinku. Sedím si ve stínu na kameni a nade mnou je obrovská jeskyně – Lucinka. Stěny kolem jsou vysoké snad až do nebe. V poledne jdu dál a míjím moje oblíbené svačinové místo pod jakýmsi mini převisem, ale tam teď praží Slunce. Jdu korytem a některé balvany jsou velké jako malý domek. Vlivem gravitace mě bágl táhne dolů z těch balvanů. Jsou kluzké. Kaňon se zužuje a stěny jsou vysoké do 100 metrů. Balvany přibývají a špatně se po nich leze. Nalehko by to bylo v pohodě. Ve 14:00 dosahuji horního koryta a cesta se zlepšuje. Kamenité koryto a balvany jsou menší. Někdy bych chtěl vidět, jak se zjara korytem valí šílenou rychlostí a silou vody z tajícího sněhu. Možná si toto přání jednou splním.
Už jsem vypil 4 l vody a slunce pálí jak ďas. Po čase opouštím koryto a stezka vede vysoko nad ním bukovým lesem. Asi za dvacet minut se zase do koryta vrací, ale jen na chvilku. Jako by na rozloučenou. Pak už se jde klikatě vzhůru a otvírají se nádherná panorámata nahoru i dolů. Konečně v 16:10 dosahuji mé oblíbené odpočinkové loučky – Njive Lekine. Dávám si pauzu, sváču a kafe. Zvedá se vítr a zatahuje se. Vypadá to na pořádnej déšť, ne-li bouřku. 16:50 vyrážím na Ivine Vodice. Tam je plani
6 fotek, 5.12.2014, 6 zobrazení
7 fotek, letos v dubnu, 6 zobrazení
81 fotek, 7.7.2016, 60 zobrazení
Původně gotický hrad byl postaven v polovině 13. století na rozsáhlém skalisku, podle kterého byl také pojmenován. První písemné zmínky jsou z let 1316 a 1318. V letech 1327 až 1504 je Kámen královským lenním hradem.V polovině 16. století dosáhlo panství Kámen největšího rozmachu. V průběhu 18. a 19. století se držitelé hradu a panství často střídali a hrad ztrácel na svém významu. Po roce 1948 byl hrad poslednímu soukromému majiteli vyvlastněn. Státním kulturním majetkem byl Kámen prohlášen v roce 1953. Vzhledem k tomu, že hrad byl v havarijním stavu, bylo postupně přikročeno k jeho celkové opravě a jednáno o jeho dalším využití. Po rekonstrukci hlavních objektů a vybudování nových expozic byl hrad opět otevřen pro veřejnost v červnu 1974 jako muzeum jednostopých motorových vozidel
V současnosti se zde nachází největší sbírka motocyklů v České republice, která se každým rokem rozrůstá a umožňuje sledovat vývoj československých motocyklů od jejich počátků až do ne příliš vzdálené minulosti
V části expozice, která ukazuje interiéry 19. a 20. století, je nově i soukromá sbírka historických kolébek a kočárků. Ten nejstarší pochází z roku 1880. Kočárky se více rozšířily až v posledních sto letech a dlouho byly privilegiem jen pro bohaté vrstvy, chudí lidé vozili děti na trakařích nebo je nosili v nůších či šátcích
Při příležitosti 700. výročí narození Karla IV. zde byla instalována mimořádná výstava Historické dudy, nástroj králů i žebráků, která v měsících červnu a červenci představuje mimo jiné i dudy používané na dvoře Karla IV. Unikátní hudební nástroje používané v průběhu 13. až 17. století, byly vytvořeny podle dobové ikonografie
86 fotek, 8.11.2014, 118 zobrazení
305 fotek, červenec 2014, 15 zobrazení
34 fotek, 5.5.2013, 276 zobrazení
11 fotek, 7.7.2017, 51 zobrazení
Kámen  0 | barvito
16 fotek, 5.3.2015, 56 zobrazení
Kámen  0 | zdenkaf
33 fotek, 24.5.2014, 51 zobrazení
58 fotek, 10.5.2014, 53 zobrazení
Kámen  1 | zinnn
24 fotek, 26.7.2013, 29 zobrazení
3 fotky, 1.5.2013, 71 zobrazení
50 fotek a 4 videa, léto 2012, 155 zobrazení

Rajce.net je největší česká sociální síť
zaměřená na sdílení fotografií a videí.

Nabízí neomezený prostor zdarma, snadnou a rychlou výrobu fotoknih i jiných fotoproduktů.

Partneři

Visa Mastercard Maestro American Express Visa Electron