Vyhledávání

Hledat v

Alba

Přibližně 20 výsledků (0,0465 sekund)

155 fotek, 2.6.2018, 24 zobrazení
136 fotek, 2.6.2018, 294 zobrazení
111 fotek, 7.4.2018, 88 zobrazení
33 fotek, 7.4.2018, 6 zobrazení
403 fotek, 7.4.2018, 79 zobrazení
609 fotek, 7.4.2018, 64 zobrazení
136 fotek, 31.3.2018, 27 zobrazení
150 fotek, 7.4.2018, 396 zobrazení
77 fotek, 6.10.2018, 268 zobrazení
88 fotek, 2.6.2018, 296 zobrazení
129 fotek, 7.4.2018, 591 zobrazení
302 fotek, 6.10.2018, 216 zobrazení
516 fotek, 2.6.2018, 143 zobrazení
65 fotek, 22.9.2018, 207 zobrazení
7 fotek, 15.6.2018, 25 zobrazení
Sešli jsme se POPRVÉ po 56 letech ve čtvrtek 14.6. 2018 v 15 hod v hospůdce U Bronců v Biskupské ulici v komorním počtu 7 lidí - kluci měli převahu. Fotila jsem já.
Na fotce zleva:
Miloš Rejchrt, za holky jsem přišla jen já Janina Růžičková nyní Svobodová, Tonda Trojánek
Jirka Šťastný, Zdeněk Zoubek, Vašek Lídl a Jirka Sowal
Zavzpomínali jsme na krásná školní léta, na spolužáky a moc nás mrzelo, že nepřišli také další. Doufáme, že na příštím srazu (snad na podzim) nás bude víc.
Připomínky a nápady pište na mail janina_s@volny.cz

Fotili i kluci, až mi pošlou fotky, přidám je do alba
329 fotek, 27.5.2018, 38 zobrazení | lidé, sport
V sobotu a neděli jsme hráli skvěle obsazený turnaj Příbram Cup. I přes brzké vstávaní byli kluci připravení. První zápas proti místnímu týmu z Příbrami bylo hřiště plné vody a balón si tak dělal co chtěl. Chvíli trvalo, než si borci na terén zvykli. Nakonec jsme vstupní utkání zvládli a vyhráli 2:0. Po prvních třech utkáních jsme měli na kontě dvě výhry a remízu s Liberce. Ideálně rozehráno k postupu do skupiny A na neděli. Čekal nás ale Písek a pak Finská Vantaa. Zápas s Pískem byl velmi silový a plný faulů a jiných neherních činností, které rozhodčí nezvládl a moc toho neodpískal. Zápas jsme prohráli 0:4. Je pravda, že kdyby se kluci více soustředili, nediskutovali a hráli, tak mohlo vše dopadnout jinak. No stalo se. S Finama jsme hráli dobře, jenže kdo ten zápas pískal?? Ano náš "kamarád" z utkání s Pískem. Úplně mu to nešlo. Po našich chybách a chybách rozhodčího jsme prohrávali 3:0. Kluci to ale nevzdali a bojovali. Stáhli jsme výsledek na 2:3. Víc už se nám bohužel nepodařilo, času bylo málo. Tyto dvě porážky nás nakonec odsunuli do bojů o 21-42místo. V neděli jsem pak jasně vyhráli skupinu, vyjma jedné prohry s Dobříší - 0:1). Vítězové všech skupin se nakonec potkali v zápasech o konečné umístění. Náš premiérový Příbram Cup jsme tak ukončili na celkovém 24. místě. Což z celkového počtu mužstev - 42. není zlé. Jistě ale všichni cítíme, že máme na víc a že ještě máme co zlepšovat. Od osobního přístupu k zápasům, fyzičku po herní dovednosti. Takž borci, gratulace FANS za předvedený výkon v neskutečném horku. A držíme dále palce.
76 fotek, letos v srpnu, 24 zobrazení
V pondělí dopoledne jsme děti podle jejich preferencí rozdělili do dvou skupin a jednou jsem se já, Petr Suchý a Maruška ...., vydali do lesa. Zejména kluci byli plní energie, takže místo seznvamování jsme se pustili rovnou do běhacích her. KDyž se trochu vyřádili, mohli jsme se seznámit a zahrát si hru na draka a čaroděje, při které si děti jména procvičili. Po svačině jsme se vydali postavit přístřešek. Odpoledne jsme strávili u vody, děti byly nadšené, starší zkoušeli plavat, menší si hráli u břehu. Voda byla příjemná a děti si to náramně užili.
V úterý jsme strávili celý den v lese, Věnovali jsme se povídání o prehistorii a pravěku, vyráběli si oštěpy a luky. Po obědě jsme chvíli odpočívali a pak si zahráli hru na lov mamutů. Přestože bylo horko, v lese bylo snesitelně a protože si většina kluků sundala trička, vypadalo to opravdu jako v táboře pravěkých dětí.
Ve středu dopoledne jsme začali tréninkem pravěkých lovců - běhy, skoky. Někteří kluci se hádali o to, kdo bude náčelník, tak jsme jim dali možnost si vyzkoušet náčelnictví tak, že dostali za úkol zorganizovat skupinu 4 dětí, aby z provazu sestavili velký čtverec -někomu šlo náčelnictví lépe, někomu hůře ale každopádně za chvíli už náčelníkem nechtěl být nikdo, protože je to omrzelo. Pak jsme kreslili dinosaury. Výsledné výtvory jsme použili do hry lov dinosaurů.Odpoledne jsme strávili opět u vody, děti byly klidnější, a většinou si hráli u břehu na písku, částečně polehávájíc ve vodě..
Ve čtvrtek jsme vyrazili na výlet k lesnímu jezeru. Cestou jsme získali barel s vodou, který děti sami odnesli na sestavených nosítkách až k na místo oběda. Byly velmi šikovné, zejména velké holky se aktivně a s nadšením střídaly při nesení "mamuta". U jezera děti rybařili a volně si hráli. Po obědě jsme zamířili k potoku, který byl bohužel bez vody. Krásné kameny v korytu však děti motivovaly ke hrám a podařilo se nám natočit úžasné video. Návrat z lesa byl namáhavý, docházela nám v tom horku voda a tak děti měli pocit velké žízně. Vyzkoušeli si tak, jak je voda důležitá a nenahraditelná.
V pátek dopoledne jsme hledali poklad - dinosauří vejce, které jsme nakonec vyhrabaili ze země. Děti měli z malých dinosaurů velkou radost. Odpoledne už jsme jeli v klidnějším režimu, bylo poznat, že jsou děti unavené, nejvíc je bavilo ležet v prohlubni a tvářit se, že jsou zombíci.
Na závěr jsme sbourali přístřešek, uklidili místo táboření a vydali se zpět na parkoviště, kde děti dostali diplomy. Věřím, že to byl povedený tábor, nálada a vztahy ve skupině byli čím dál lepší a mám dojem, že i děti byly hodně spokojené.
Petr
40 fotek, letos v březnu, 65 zobrazení
Na společném čtrnáctkovském táboření v týpí jsme se rozhodli spojit síly s ušixáky, a tak nás nakonec (oproti očekávání) jela slušná řádka. V tak početném týmu nám šlo všechno rychle od ruky, takže jsme bez větších obtíží zvládli postavit hned dvě týpí a ještě večer se vydat na svatební veselici Mary a Johna. Společně s Mary a Johnem jsme se z jejich svatby radovali celou výpravu, ale zároveň jsme u toho i pomalu odkrývali tajemstvím zahalenou vraždu gardisty, díky čemuž se nám nakonec podařilo stejného konce uchránit generála, který byl na svatbě přítomen, a zatknout pachatele.
Nechybělo samozřejmě tradiční barvení vajíček (tentokrát čistě přírodně - cibulí, řepou...) a pletení pomlázek. V pondělí tak kluci měli čím děvčata omladit, za což si vysloužili možnost zocelit se při brodění potoka, ale také šanci nadlábnout se vynikající výslužky, kterou mezitím holky připravily.

Na výpravě byli: Márinka, Stázka, Kůža, Anička, Šárka, Eliška, Marťa, Julča, Bětka, Adéla, Bořek, David, Vojta, Kryštof, Franta, Kristina, Kanička, Kája, Mumie, Anita, Ája, Pedro, Roman, Matony, Tonda, Vlado a Pišta.
192 fotek, letos v červenci, 1 117 zobrazení | architektura, cestování, krajina, příroda, země
S levnými letenky na Mallorcu se roztrhl pytel a tak sem neváhal a zakoupil je na první červencový víkend s odletem z Vídně. Měli jsme rezervované auto a tak jsme si jej šli hned po přistání vyzvednout. Naše první kroky vedly na pláž "Platja d'es Dolç" kde nás ovšem překvapilo dost lidí a tak jsme jen dali jedno malé pifko a pokračovali po pobřeží na o kousek vzdálenější pláž. Zde už bylo lidí znatelně méně, ale za cenu, že na pláži nebyly uklizeny suché řasy. Později jsme vyrazili do městečka Cala Rajada, kde jsme měli první ubytování. Večer jsme se vydali na nejvýchodnější cíp celého ostrova k majáku "Far de Capdepera".
Ráno jsme bohatě posnídali a vyjeli na pláž "Cala es Matzocs". Ve vesnici Cala Mesquida jsme zaparkovali pěkně ve stínu stromů a zakoupili slunečník. Před vydáním se na cestu jsme se posilnili pivečkem a pár jahodovými daiquiry v restauraci s příhodným jménem La Terrazza. Cesta měla vést přes tři další pláže a tak se přihodilo, že jsme na původně vybranou nedorazili a uvelebili se hned na první Cala Torta. Z pláže jsme se v podvečer odebrali a jeli do další ubykace, do klášteru Lluc v horách, které nabízelo ideální výchozí místo na další místa, které jsme chtěli navštívit.
Dostali jsme bohužel pokoj kde nefungovala plotna, přišel údržbář, ale řekl, že to bude na dýl a musíme si vyměnit pokoj. Po přestěhování a usmažení vajíček na snídani jsme šli obhlédnout přilehlou botanickou zahradu ve které se nacházel bazén. Osvěžili jsme se a po chvíly pokračovali v putování. Další zastávkou dnešního dne bylo horské jezero Cuber, že zde je zakázané koupání jsme se dozvěděli až z cedulí u jezera. Obešli jsme ho a opět usedli do našeho vozítka směrem k údajně nejkrásnější vesničce celého ostrova do Fornalutxu. Uličky byly úzké, domy z kamene a celé to působilo opravdu úžasně malebně. Poobědvali jsme, já si dal steak ze svíčkové a když mi ho donesli tak sem zůstal zírat s otevřenou hubou, ten měl snad půl kila. Jenže já jsem kluk statečný a s chutí sem se do něj pustil a nakonec ho přemohl. Na večer jsme popojeli k severovýchodnímu poloostrovu Formentor, aby jsme si zde vychutnali západ slunce, seděli jsme na útesu trčího z moře a kochali se, byla to dechberoucí podívaná. K večeři jsme si dali pár huhukoktejlů na pokoji v klášteře.
Další den hned po odjezdu z pokoje nás čekalo nemilé překvapení, přejel jsem malý vrut, který nám způsobil průraz pneu. Na asistenční linku jsme se nedovolali a pomale nám měl jet autobus ze stanice Escorca do vesničky Sa Calobra. Tak jsme zde nechali auto s tím, že to budem řešit až po výletě. Autobusák příkré serpentiny zvádal s velkým respektem, místy projížděl snad na milimetry přesně. Na pláž se dalo dostat jen pěšími tunely ve skalách. Věřím, že zde za dob dávno minulých měli piráti svoje skrýše. Plán byl, že se soutěskou Torrent de Pareis vydáme zpět k autu. Všude jsme četli, že bez horolezeckého vybavení se sem nemá cenu ani vydávat, avšak v pár cestopisech jsem četl, že se to dá. Po pár překonaných překážkách ve formě skal, popadaných velkých kamenech atd. jsme narazili na jeden, který byl přes jezírko a strašně kluzký a vysoký. Museli jsme se otočit a utíkat zpět. Poslední autobus nahoru k autu jel ve tři hodiny. Ujel nám, ale naštěstí jsme se téměř hned domluvili s postaršími angličany, že nás vezmou nahoru, kde nás čekalo auto s proraženou pneumatikou. Ještě nebyla vůbec vyfouklá tak jsme dojeli až ke klášteru, zavolali asistenci, která přislíbila, že do půl hodiny je u nás jejich vozidlo. Čekání jsme si zkrátili malým pifkem, auto dojelo za cca 40 min a za dalších cca 20 min měl postarší pán kolo vyměněno. Večer jsme vyrazili opět pozorovat západ slunce. Tentokrát na vyhlídku Mirador d'es Colomer, kde ovšem bylo příliš lidí. Všiml jsem si, že odtud vede cesta výš a nahoře, že je nějáká zřícenina. Byla tam a jmenuje se Talaia d'Albercutx odkud byl překrásný výhled na všechny strany. Vylézt sem byl výborný nápad a ty rozhledy za to rozhodně stojí.
Další den jsme si vyčlenili na průzkum kláštera. Když už tu bydlíme tak bysme si jej měli projít. Ani nás nenapadlo co vše se nachází za zády hotelu. Navštívili jsme i galerii a muzeum v nejvyšším patře kláštera. Byly zde vysteveny mimojiné opravdu nádherné obrazy. Po prohlídce jsme odfičeli do posledního ubytování, které jsme si na poslední noc dali all inclusive. Hned po příjezdu nás ani neubytovali a poslali na oběd, že formality vyřídíme až po obědě. Velice milé přivítání. Pak už jsme si užívali všech možných lahůdek, drinků a služeb hotelu.
Poprvé tuhle dovolenou jsme si přivstali a šli čekat na východ slunce. Město bylo po ránu jak město duchů, nikde nikdo, bylo to tak klidné až skoro strašidelné. Po celodenním využívání služeb hotelu jsme ještě zavítali na 2 km dlouhou údajně jednu z nejhezčích pláží Mallorky a to na Es Trenc. Byla pěkná, ale lidí zde bylo taky dost. Pak už jen celý od písku jsme vrátili auto v půjčovně a odletěli do Vídně. Kvůli spoždění letadla nám ujel poslední bus do Brna a tak jsme museli přečkat noc na letišti a odjet domů až prvním ranním...
MAMAIA  17 | bele
40 fotek, červenec 2012 až leden 2018, 828 zobrazení | cestování, rodina-přátelé, zábava
ALB 1162

soubor č.26 Expedice LZB Rumunsko – Moldávie (30.6.- 14.7.2012)
CAMP 7 MAMAIA

Je to 5 roků, co jsem skončil v polovině cesty po Rumunsku. Tenkrát mi odešel PC a současně externí disk, který byl nedobytný a fotky nevydal. Náhodou jsem nedávno našel ještě rezervní nezpracovanou flešku, a chvilku mi trvalo dát zbytek fotek dohromady a cestu dokončit. Dlužím to nejen sobě, ale i účastníkům a zejména Vláďovi, který už s námi žádnou další velkou cestu nevykonal. R.I.P.
Bude to náročné vzpomínání po pěti letech přestávky – tak s chutí do toho

Naši výpravu jsme opustili v ALB 241 u Dunajské delty a naše další plánované zastavení s báječným koupáním bylo v letovisku Mamaia. Za socíku to bylo místo, které bylo značně navštěvované, a prakticky jediné známé místo na rumunskou dovolenou. Byl k tomu i důvod - nádherně jemný písek, mělké vody bezpečné pro rodinnou turistiku, délka pláže bratru až 8 kilometrů a šířka v některých místech až 250 metrů. To všechno nás čekalo.

Na místo jsme dorazili v sobotu 7.července kolem poledne. První, co jsme zaznamenali kromě hrozného horka byla vyhlídková lanovka, která se nám vznášela nad hlavami ve výšce 50 metrů. Napadlo nás podstoupit ten vyhlídkový výlet nad městem, který trval asi 7 minut. Nebylo to drahé, asi 20 Kč na naše peníze. Bylo ale takové horko, že jsme vyhlídli místo na postavení stanu a šli se namočit do vody. Byla také dost teplá, ale byla to voda. V mokrých plavkách jsme potom stavěli stan a než byl hotov, bylo prádlo suché

Lidí v kempu bylo jako maku, byl víkend, tak se i těžko shánělo místo pro bus a asi 20 stanů. Bylo zde hodně rumunských rodin a pár skupinek frajerů z Moldávie. Rumuni v pohodě, usměvaví, vstřícní. Kluci z Moldávie nafoukaní a hledající konflikt s kdekým. Jedním takovým objektem jejich ataků jsme se stali bohužel my. Byla neděle poledne, na sluníčku se nedalo vydržet, tak jsme se flákali ve stínu kolem stanů. Přijela jich skupinka ve fárech a začali přípravu na oslavu nějaké svatby. Ženy něco vařily v kotli a chlapi otevřeli dvířka aut naším směrem a pustili tam hodně nahlas svoji hroznou lidovku. Šli jsme je upozornit, že nám to vadí a o to víc tam přidali volume a bavili se, jak trpíme nebo odcházíme z našeho *poklidného* místa.

Situaci mistrně s nimi sehrál Honza. Věděl, že na Rusa platí síla a na Moldavce ještě víc. Šel na ně s jejich ruštinou a jejich kápo, aby ukázal že je světový znalec na něj spustil lámanou angličtinu. Začalo trumfování, kdo je větší macho. Honza jako znalec několika jazyků mu dal najevo, že to na něj neplatí. Přešlo se tedy na peníze. Macho vytáhl pár dolarů a dával najevo, že si uplatí každého správce, který by ho přišel napomenout. Honza se těsně před odjezdem vrátil z měsíčního pobytu na Kubě a nestihl si vyměnit peníze, tak měl ruličky amerických i kubánských dolarů, i jiných měn, které nosil u sebe, aby je neztratil. Vysázel to mlčky na stůl a zase shrábl do tašky, jakože vo co de. A přidal další trumf, že už ho ta hra nebaví. Řekl, že jsme skupinka unuděných milionářů na výletě, která chce poznat jak žijí obyčejní lidé a že si každý z nás může koupit celý ten kemp. A jestli ho mačo nasere, tak ukázal na skupinku svalnatých chlápků v dálce s tím (riskoval, že budpou také z Moldávie, ale prošlo to), že je to naše gorilí ochranka, která tam dojde a zjedná pořádek jinak

To už bylo i na mača hodně, uznale pokýval hlavou, stáhl reproduktory a pozval nás všechny na skleničku. Snědli v tichosti svůj guláš a ten podvečer odjeli. Asi musel druhý den v pondělí do práce mezi své. Večer se kemp téměř vylidnil a celé pondělí jsme ho měli skoro sami pro sebe

Další pokračování bude soubor č.27 - Plážové mámení

Něco by se našlo i mezi uživateli...

ZKO Kluky | zko-kluky

274 zobrazení, 8 alb

Rajce.net je největší česká sociální síť
zaměřená na sdílení fotografií a videí.

Nabízí neomezený prostor zdarma, snadnou a rychlou výrobu fotoknih i jiných fotoproduktů.