Hledání

211 vyhledaných výsledků

Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

fanamana
Ale krásné peklo, takové jiné, to by se aj sneslo.
Kategorie: lidézábava
více  Zavřít popis alba 
  • srpen 2011
  • 223 zobrazení
  • 0
tyll
...a neděle patřila vinobraní. Sluníčko peklo, úroda byla krásná a moc jsme si to všichni užili. Vinohrad má prostě svoje nezaměnitelné kouzlo. :-))))
více  Zavřít popis alba 
  • 24.9.2010
  • 1 461 zobrazení
  • 0
jankov
Zpráva ze služby dne 17. 8. 2013
Vedoucí dne: kpt. Connor Kenway (Tomáš Zelinka)
Služební oddíl: č. 6
Jídelníček: snídaně – chlupatý chléb, čaj, mléko
oběd – polévka: vývar s drobením, hovězí guláš, těstoviny
večeře – přírodní kuřecí řízek, bramborová kaše, okurkový salát
Program dne: Program po oddílech.
Vyhodnocení dne: Dnes ráno bylo na ostrově Janomajka o něco tepleji než včera. Celá pirátská posádka se probudila do krásného slunečného dne.
Dopoledne byla většina oddílů mimo tábor. V táboře se nacházely oddíly 13, 14, které ve vedení svých vedoucích vyráběly různé přívěšky a náušnice. Dále byl v táboře oddíl číslo 9, který pekl v pirátské kuchyni všelijaké koláče z mořských příšer.
Celý den se děti regenerovaly z včerejší olympiády. A tak byl program klidný a velmi prospěšný pro znovu nabytí energie dětí.
Odpoledne bylo slunečné s občasnými mraky, kterých bylo ale velice málo. Naše ovečky se pásly po táboře a vedoucí dne je neustále zásoboval čerstvými listy.
Večer proběhl Pirátský trh, kde si děti vydělávaly Jankovské koruny a kupovaly si různé drobnosti a sladkosti.
více  Zavřít popis alba 
  • 17.8.2013
  • 1 275 zobrazení
  • 0
mysticsmile
Krátká filmová ukázka programu je zde: http://mysticsmile.rajce.idnes.cz/Husi_slavnosti_v_Boskovicich._Vystoupeni_detske_rockove_kapely_Kastanci_z_Horni_Lhoty_23._zari_2012/
Rok se rokem sešel a bylo to tu znovu. Prostory ulice Hradní, park u Zámeckého skleníku a letos poprvé i velký amfiteátr letního kina, to jsou všechna místa, kde se konal devátý ročník Husích slavností v Boskovicích.
Vše začalo v sobotu 22. září už v devět hodin na Masarykově náměstí, kde před radnicí vyhrávala Boskověnka. Snad i proto, aby se v pošmourném počasí všem lépe šlapalo. Ještě ráno pršelo, později se počasí alespoň trochu slitovalo, jako by vědělo, že se bude něco slavného dít.
Muzikanti se poté přemístili do amfiteátru, aby před slavnostním zahájením několika desítkám zmrzlých diváků zahráli směs populárních lidovek. Návštěvníci se přece jen počali více trousit, někteří se zastavovali u mnoha stánků lidových řemesel, ale jak slyšeli muziku, přicházeli do hlediště kina. Vybrat jako hlavní scénu areál letního kina bylo moudré rozhodnutí pořádajících Kulturních zařízení města. Vzpomínám na loňský rok, kdy scéna stála v proluce a bylo tam opravdu málo místa. Lidé se mačkali, což nyní nebylo.
Poslední skladba Boskověnky Instantkoncert v rázných rytmech již předznamenala příští dění. Na jevišti se objevil známý moderátor z pořadů minulých Petr Janoušek: „Krásné dopoledne, vítám Vás na devátém ročníku Husích slavností v Boskovicích. Právě jsme se rozloučili s Boskověnkou, je to dechová kapela pod vedením Aloise Koláře a Mirka Šustra. Nyní se připravuje národopisný soubor Velen. Vloni oslavil šedesát let, působí doma i v zahraničí. Někteří členové zde pracují již přes dvacet let. Vedoucími jsou Antonín Pitner, Ilja Melkus, choreografka Jiřina Horáková. Představí se vystoupením Husičky.
A přišlo slavnostní zahájení. Opět Petr Janoušek: „Akce se koná za účasti Kulturních zařízení města, Základní organizace Českého svazu chovatelů a města Boskovice. Vítám mezi námi starostu Boskovic Ing. Jaroslava Dohnálka, zástupce Polska, Belgie, Bosny Hercegoviny a náměstka hejtmana Jihomoravského kraje Mgr. Ivo Poláka.“ Nejprve promluvil Ing. Jaroslav Dohnálek: „Scházíme se na devátém ročníku tradičních Husích slavností. V tuto chvíli Vás vítám ve slunném dopoledni, což bych před hodinou říct nemohl. Snad počasí vydrží. Vítám též zástupce partnerských měst z Polska a Belgie, též přátele z Bosny. Zde o spolupráci jednáme. Velmi vítám Mgr. Ivo Poláka, protože Jihomoravský kraj se finančně velmi podílí na Husích slavnostech a tentokrát na tom má zásluhu především on sám. Vítejte všichni v Boskovicích.“ Poté přednesli zdravice i vzácní hosté ze zahraničí. Zástupce hejtmana Mgr. Ivo Polák dodal: „Jsem rád mezi Vámi na Husích slavnostech. Zdravím v zastoupení Kraje. Jihomoravský kraj vždy podporoval rozvíjení tradic. Letošní devátý ročník Husích slavností takovou tradicí jsou. Přeji hezký kulturní i chuťový zážitek.“
Petr Janoušek pak upřesnil další dění: „Bude pokračovat Velen, po něm Šáša Viktor pro děti, Vlčnovjanka, Pavel Bobek a MalinaBand – na to se jistě mnozí těší, pak Milan Schelinger a dnešní program za večerního šera uzavře estrádní orchestr Papaya Band Rawa Mazowiecka. Nyní tedy znovu Velen.“
Pak Na jeviště vtrnul jako drak Šáša Viktor a hned ho bylo všude plno. Od začátku zapojil děti do hry: „Někde se schovává moje pomocnice, tak na ni zavolejte.“ Hledištěm amfiteátru se ozvalo z mnoha dětských hrdel Šááášóóó. A paní Šášová vběhla na scénu. Děti se učily ptačí tanec, skákaly přes švihadla, učily se tanec Špagety – makarony, roztáčely barevné obruče, zpívaly. Vtipné vystoupení plné legračních soutěží, kdy se amfiteátrem ozýval veselý smích, bylo ukončené ptačím tancem všech malých i velkých v obecenstvu. „Loučí se s vámi paní Šášová z dolního Šaškova a Šáša z Horního a veškeré obecenstvo. Mějte se fajn a zase někdy s šaškováním nashledanou.“
Přestávky mezi programy, kdy se jeviště připravovalo na koncert Vlčnovjanka mnozí využili k prohlídce parku před Zámeckým skleníkem a protože se blížil čas oběda, zaplnil se i velký sál Skleníku, který se proměnil v restauraci s husími specialitami.
Vystoupení Vlčnovjanka jsem se nezúčastnil, vrátil jsem se až ke konci programu Pavla Bobka. Ještě před tím jsem s obavami sledoval meteorologický radar, k Boskovicím se blížil pás intenzivního deště od severozápadu. Srážky jsem odhadoval tak na půl hodiny a jak se později ukázalo, vyšlo to zcela přesně. Ze schodiště hlediště jsem pořídil několik snímků kapely, právě když se z pódia nesl hit Můj rodný dům s textem Michala Žantovského převzatý od amerického zpěváka Bruce Springsteena (1984). Pavel Bobek ji zpíval vsedě, nohy mu již v pokročilém věku (75) příliš neslouží. Poslední hit Veď mě dál, cesto má už sledovalo zcela zaplněné hlediště pod deštníky. Publikum doprovodilo účinkující ze scény bouřlivým potleskem, křikem a pískotem. Vřelé ovace si Pavel Bobek právem zasloužil. Jak řekla jedna z návštěvnic: „V tomto věku jeho výkon obdivuji, je pořád skvělý.“
A teď se zcela naplnily moje obavy. Spustil se silný přívalový liják, který v mžiku hlediště úplně vyprázdnil. „Ještě že tohle nepřišlo v průběhu koncertu Pavla Bobka, to by zřejmě mnozí utekli,“ pomyslel jsem si schovaný pod stromem u boční zvukové kabiny kina.
Naštěstí déšť brzy ustal a na jevišti se pomalu připravovala kapela se zpěvákem a výtvarníkem Milanem Schelingerem. Ti hrají písně jeho tragicky zesnulého bratra (1981). Milan vydal v roce 1994 knihu jako vzpomínku na bratra Jiřího. Znovu vyšla roku 2003. V roce 1996 vydává Milan své první autorské album PF 2000.
Déšť ustal a do hlediště amfiteátru letního kina se pomalu začali vracet návštěvníci. Tentokrát především generace, jež na dobu druhé poloviny sedmdesátých let živě vzpomíná. A Milan Schelinger nezklamal. „Zahrajeme pár písniček, které tady zůstaly po mém bráchovi Jirkovi. Snad se Vám budou líbit i v našem podání. Hezký den, kdo má deštník, je na tom dobře,“ zašpásoval ještě Milan a z jeviště zaburácel nefalšovaný český bigbít. Skladba Karla Svobody Hudba radost dává, Jsem prý blázen jen, Jahody mražený, Ptají se lidé, Sim Sala Bim, dostaly diváky do varu. Jakmile zazněly první tóny slavné Šípkové Růženky (Soldier Of Fortune – Deep Purple 1974), lidé vstávali, tleskali a pískali. Za tuhle legendární baladu byli Milanovi a muzikantům opravdu vděčni. A následovala hned další pecka Holubí dům. Při těchto melodiích se mnohým v očích zaleskly slzy. Jak ten čas letí… Koncert měl úspěch, muzikanti museli přidat rychlou Hrabě Drákula. Vystoupení Milana Schelinger a jeho kapely bylo opravdu skvělé, mnohé z nás přeneslo do školních let. Ve výběru měla Kulturní zařízení Boskovic opravdu šťastnou ruku.
Pomalu se stmívalo z lesů se plížil chlad. Několik desítek vytrvalců, kteří zde zůstali podupávali, aby se zahřáli. Čekalo je poslední číslo programu velký estrádní orchestr Papaya Band z polské Rawy Mazowiecke. Přišly se podívat též oficiální delegace v čele se starostou Boskovic Jaroslavem Dohnálkem. Kdo vytrval, nelitoval.
„Dnes naposledy z tohoto místa Váz zdravím a současně se loučím. Program ukončíme kapelou Papaya band. Zvu vás na zítřek, jenž slibuje i lepší počasí a další hvězdné účinkující. Za Kulturní zařízení Boskovice, Český svaz chovatelů Základní organizaci Boskovice a Město Boskovice se s Vámi pro dnešek rozloučí Papaya Band,“ zněla poslední slova, jako vždy skvěle připraveného průvodce pořadem, Petra Janouška.
Muzikantů bylo plné jeviště, na zvuku a výkonu se to projevilo. Zahráli opravdu perfektně. Skladby pochodové, z muzikálů, filmů, operet, ozvala i latinskoamerická samba. Zněl jeden populární šlágr za druhým. Za tónů krásné hudby jsme si ani nestačili všimnout, že celý areál se ponořil již do úplné tmy podzimního večera. Do toho hudebníci spustili směs od švédské čtveřice ABBA. Diskotékovou směs vystřídala samba. Pak si interpreti troufli na Glena Millera (1904 -1944) a zahráli jeho směs V náladě. Vše okořenili diskotékovým rytmem skladbou YMCA z roku 1978, kdy se představil sólový zpěvák. Pak to byla ještě polská píseň Do nebe do pekla. Zde odložila nástroj jedna z muzikantek a s chutí si též zazívala sólo. Závěrečnou svižnou orchestrálkou se milí hosté z Polska rozloučili.
Několik desítek spokojených diváků se pak večerní tmou kolem již ztichlých stánků v zámeckém parku počalo pomalu rozcházet ke svým domovům. Ani se moc nechtělo, v uších všech ještě zněly skladby skvělé muziky Papaya Band.
Tak takový byl první den Husích slavností v Boskovicích. Druhý díl se připravuje.
více  Zavřít popis alba 
  • září 2012
  • 1 107 zobrazení
  • 0
ms-studlov
"Dupy, dupy, dupáníčko, to je naše zlobeníčko...jako čerti v pekle, chováme se vztekle!"
Hlásíme, že čertovský slet proběhl letos s opravdu velkým nadšením a vydařením. Kostýmy čertíků byly letos tak pekelně krásné, že nám ráno přecházel zrak. Hudrovali jsme na plno a řádili a čertovali celý den. Za všechno jsme dostali čertovské vysvědčení a pokračovali jsme řáděním v nové kopě sněhu....dnešní den byl moc pěkný...
více  Zavřít popis alba 
  • 1.12.2016
  • 1 045 zobrazení
  • 0
kastancijh
Ahoj kamarádi, tak už je prosinec, čas Mikuláše a vánoc a posíláme opět pár foteček. Byli jsme se podívat ve městě na Mikuláše a čerta, někteří čerti byli opravdu strašidelní, tak jsme se trošičku báli, ale dostali jsme pěknou nadílku. Letos byl Mikukáš s čertem a anděli i u nás doma, ale děti se báli a nechtěli se moc fotit. Dostali jsme plno sladkostí. Také byl den otevřených dveří ve škole, kam Matýsek v září nastoupí, tak jsme se byli podívat a Matýsek byl šikovný. Maloval, skládal puzzle, skákal panáka a nejvíce ho zaujala interaktivní tabule. Zrovna u nás tam byla Jindřichohradecká televize, tak nás natočili :-). Matýsek měl ve školce besídku, kde jsme vyráběli lampu a děti přinesly domů krásné svícny a různé vánoční dekorace. Také jsme pekli samozřejmě cukroví. Na vánoce jsme byli doma v Hradci společně s babičkou Miladou a ježíšek nám donesl spoustu pěkných dárků. Stihli jsme navštívit i druhou babičku Aničku a viděli se s Emičkou a Majdinkou. Nový rok jsme oslavili u kamarádů Gaba s Táňou, na zahradě jsme si pustili pár rachejtlí a cestou ke Gabovi jsme si na cestu svítili prskavkama. Vydrželi jsme s našima do půlnoci, přitukli si a koukali na parádní ohňostroj. A hned druhého ledna jsme odcestovali do Německa do termálů, ale to zase až příště............
Mějte se moc fajn a zatím se loučíme.
Pa Adélka a Matýsek
Kategorie: děti
více  Zavřít popis alba 
  • prosinec 2013
  • 973 zobrazení
  • 0
cervik-dobriv
EXPEDICE UKRAJINA – ZÁŘÍ 2012

Tradiční zářijová expedice na Ukrajinu odstartovala v pátek čtrnáctého. Vyrážím společně s Ondrou a Michalem z Liberce. Z firmy ASP Group máme zapůjčené tři stoje – ArticCat 700 TRV, Access MAX 400 a nový Access AX 700 EFI 4x4.
Cesta probíhá hladce a na maďarské hranice přijíždíme již v 17 hod. Po předložených dokladech a následné kontrole VIN na novém AX 700 nastává problém. Úřední chyba v technickém průkazu rozpoutává čtrnáctihodinové peklo na celnici. Následují nekonečné výslechy a vyšetřování kriminální policií. Ve finále nakládám čtyřkolku na policejní odtahovku, která ji odváží na údajně dvouměsíční expertízu. V sobotu v šest hodin ráno jsme konečně „propuštěni“ a jedeme směr ukrajinské hranice. Hurá, jsme první na řadě. To ale netušíme, že se mění směna a že na dvě hodiny nebudou fungovat počítače. Poté jsme ale bez problémů odbaveni a konečně jedeme na náš hotel. Asi po padesáti kilometrech nás staví policie a dostávám pokutu 50 € (která jim jde do kapsy) za špatné předjíždění. Tohle už snad budou poslední trable na naší cestě. Po dvou hodinách konečně přijíždíme na hotel Turbaza Veliká.
Jdeme se ubytovat a doráží další člen expedice David z Ostravy. Má CAN-AM Renegate 500. Sedáme na kolky a beru kluky seznámit s okolím. Dáváme si jen malé kolečko kolem hotelu. Na hřebenech je hustá mlha a padá na nás únava z probdělé noci. Jedeme zpět.
V neděli ráno dorážejí Ruda a Martin, oba s CAN-AM Renegate 800. Při společné snídani domlouváme plán dne. Jelikož nám chybí jeden stroj, Michal a Ondra budou jezdit s MAXem 400 sami po okolí, aby nás „nebrzdili“ při dlouhých trasách. Jedeme na vrchol Apecka, odkud vidíme přes dvě údolí mobilní vysílače, kde jsme ještě nebyli a hned je znám náš další cíl. Hledáme si k nim cestu přes planiny a lesy. Dorážíme k „retro“ vysílačům, které už asi hodně pamatují. Odtud se pak spouštíme po pěší stezce do údolí. Přední kolo nadzvedlo větev a ta mi vyráží zadní díl výfuku. Po vychladnutí výfuk nasazuji a klesáme dál. Přijíždíme k řece, kde se brodíme a po proudu jedeme směrem k hotelu. Tam už na nás čeká Tomáš s Yamahou Grizzly 700 EFI, Ota se synem Davidem s CAN-AM Outlander 800 a Vašek s Kawasaki Bruteforce 750. Už jsme kompletní.
Pondělní ráno nakládáme proviant na celodenní túru po hřebenech. Čekalo nás 150 km.Sluníčko svítí a po nočním dešti se nebude prášit. Jede se tankovat. U stojanů chybí Ota a David ho jede hledat. Po chvilce doráží a Otu má za sebou na laně.Došel mu benzín hned pod hotelem. Vidina levného benzínu tak doma nedotankovával. 1L tu stojí do 10-ti hřiven, což je na naše asi 25 Kč. Samozřejmě, že si vyslechl rýpání od nás ostatních co nemáme Can-Amy. Zdravá rivalita je všude a nikomu se nevyhne. Je dotankováno a z vesničky Kaliny hurá do kopců. Po kamenité cestě doslova letíme.Máme ji najetou, tak s Davidem v zádech sprintujeme ke křížku. Mám výhodu, že to tu znám, ale David je v těsném závěsu. U křížku stavíme jako na každém rozcestí, aby jsme se nepoztráceli. David má ušlé zadní kolo. Narazil si disk o šutr a ucházelo mu kolo u ráfku. Dofukujeme než dorazí zbytek. Pod kopcem je vesnička kde seženeme kladivo na srovnání disku.Vysílám Davida napřed než mu to zase ujde. První roubenka a máme potřebné nářadí - kilové kladivo a 5kilovou palici. Disk dostává zase svou podobu a můžeme pokračovat. Zbytek party nacházíme u místní hospůdky, kde se občerstvují a žaludek dezinfikují vodkou, to to pěkně začíná. Ještě že těch hospůdek po cestě není moc, ale to si nechávám pro sebe, aby nenakoupili zásoby na cestu. Po půl hodině dravé jízdy dávám malou pauzu. Z Kawasaki se kouří a je cítit spálený olej. Plasty jdou dolů. Po chvilce drobná závada odstraněna a jede se do kempu Kvasný, kde chceme dát oběd. Otík už vykřikuje že má hlad od té doby co ráno dosnídal. V kempu ale nikdo nečekal, že přijede tolik hladových čtyřkolkářů a nemají nic připraveno k jídlu. Dáváme pivko, kávu a čaj. Jedeme na kopec udělat si ohýnek a upéci buřtíky z dílny řezníka Švandy, který nemohl přijet protože v sobotu na offroadmaratonu rozbil kolku, ale proviant nám věnoval. U ohýnku nám Venca ukazuje, jak se chytá do lasa. Jeho zkušenosti ze závodů rodea neberou konce.V dálce slyšíme přijíždět splašené „Renouše“. To je Ruda s Martinem, kteří si dávali v kempu ještě pivko navíc. Cestu měli najetou z dob, kdy jme sem jezdili s Tomášem Mrkvou. Venca točí lasem a bezchybně chytá Martina. Jsou čtyři odpoledne a za sebou máme pouhých 50 km. Je třeba jet dál a zmenšit přestávky. Cesta už vede jen po hřebenech, místy lesem a místy po planinách. V lese jsou vyjeté hluboké koleje, kde Martin udělal berušku. Otočil kolku na záda. Nic se mu nestalo a kolce také ne. Na planinách už začíná být znát výkon dvouválců. V dálce je vidět vrchol Apecka. Vzduchem přes několik neprostupných údolí 11 km, ale po hřebenech ještě 60 km. Stoupáme stále víš a víš. Ve 1300 m.n.m. vjíždíme do mraků, kde poprchává. Viditelnost sotva 10 metrů. Rychlost v tu chvíli prudce klesá, tady není radno si zahrávat. Hřeben je místy jen pár metrů široký a na obou stranách je prudký sráz. U jezera špatně odbočuji, vlastně jsem ani odbočku v mlze neviděl. Přítel GPS mě hned informuje, že jedu jinam. Otáčím skupinu a najíždíme na správnou trasu, dostáváme se nad mraky, které „přetékají“ přes hřeben. Úchvatná podívaná. Klesající slunce začíná zapadat.Z planin klesáme do údolí, kde Martin opět dělá hají při sjezdu ze svahu na cestu, kde se sním utrhl břeh. Kolka ho nepříjemně přimáčkne pod sebe. Seskakujeme a pomáháme mu z podkolky ven. Odnesla to ruka, která mu začíná otékat, ale musí se jet dál. V lese už je tma. Zastavujeme a oplachujeme světla vším co teče. Jsme pod vrcholem Apecka. Čeká nás několikakilometrový výjezd po prudce stoupající kamenité cestě plné prudkých serpentýn. Mám obavy o naložené kolky s krátkým rozvorem. ArcticCat TVR přezdívaný mezi kolkaři autobus to zvládá hravě, stejně jako Otovo i Davidovo CAN-AM. Dlouhé kolky mají v tomhle směru strašnou výhodu. Nahoře se postupně sjíždíme. Nevýhodou prudkých výjezdů je, že nesmíte jet za sebou, aby chybující kolka před vámi vás nesmetla či nezastavila a když je problém, tak nemůžete rychle pomoci. Prostě v tu chvíli jste odkázán jen sám na sebe. Chyba se nepromíjí, což mnozí z nás čtyřkolkářů už poznali. Přijíždí posední člen a ze mě spadlo napětí. Všichni jsme v pořádku nahoře na vrcholu Apecka, kde je hraniční kámen bývalého Československa. Dolů z ní už volím tu nejjednodušší cestu kolem srubu. Kousek pod ním přejíždím igelitovou tašku v domnění, že je v ní odpad. Tomášovi to nedá a zastavuje u ní. Bingo - vyhrál v loterii! Byla tam flaška neotevřené vodky. Tu potom ztrestáváme večer na hotelové terase.
V úterý jsou nedaleko místní trhy, kde se dá koupit skoro všechno. Od domácího dobytka, rukodělný nábytek, koberce, oblečení až po automatickou pračku.
Odpoledne relaxujeme u bazénu. K večeru vyrážím s Vencou na malou projížďku do nedaleké rokličky. To ještě nevěděl co pod názvem „roklička“ bude za terén. Šířka maximálně, že se tam vejde Zill. Od něj hluboké koleje plné bahna s kládami co jim spadalo z korby. Do toho šplhání po skalách, kde sem ho bral už na lano aby se nepřevrátil. Při jednom výjezdu, kde AC TRV neměl problém došlo i na naviják. Své lano jsem měl na maximu a jeho taky. Zapřáhl jsem ho a že mu pomohu nahoru. Vyrazili jsme oba. Říkám si - to jde lehce, ani mě nepotřebuje. Bohužel jeho naviják neměl zajištěn konec lana a tak sem mu ho vyškubl ven. V té tmě nebylo vidět červeně obarvený konec lana. Nu což, druhý pokus. Lano se zavázalo Kawě za rám a šlo to jak po másle. Vytáhl sem ho z rokle. Nahoře namotáváme lano kolem rámů a zjišťujeme, že má ohlou spojovací tyč řízení, nedalo se s tím jet. Ještěže vozím s sebou základní nářadí. Je tma, otáčím kolku a svítíme si světly, abychom mohli vymontovat spojovačku a narovnat jí, což se nám asi po hodině zdárně daří. Na hotelu se od Oty dozvídám, že s Kawou před příjezdem na Ukrajinu měl najeto za 2 roky jen 800 km, max po lesních cestách. A tak Vašek dostal dobrou školu v terénu, kde jinde se naučit jezdit než v partě.
Středu jsme pojali jako bádací. Jelikož Martinovi otekla ruka, že nemohl jezdit, poskytnul svou kolku Ondrovi a Michalovi, kteří celou dobu jezdili po okolí na Maxíkovi. Ukázal jsem jim tu 150-ti km trasu co jsme jeli a doporučil jim ji jet opačně. Přecejenom absence předního náhonu v tom výjezdu u Maxíka by mohla znamenat malý problém. Popřál jsem jim šťastnou cestu a vyrazili jsme bádat na planiny. Po cestě z Apecky jsem si všiml jedné odbočující cesty do neznáma a tak jsem jí chtěl prozkoumat. Než jsme se k ní dostali, tak Otík má defekt na 6 knotů. Nic, co by se nedalo vyřešit. O pár kilometrů dál má jeho syn ten samý problém, ale trumfnul ho o 2 knoty. Krásně klikatící se cesta dubovým lesem a taková zrádná. Když se konečně dáme do pohybu slyším prasknutí klacku. Zastavuji a zjišťuji škody.Vzadu je manžeta roztržená.Usazuji Arťouše na pařez, abych měl kola ve vzduchu a jde na řadu smršťovací folie a americká páska. 20min a jedeme dál. Pohoda. Ale to jsem nevěděl, že za 15 minut udělám na druhé straně zase manžetu. Nebyl jsem moc nadšený, ale co se dá dělat. Znovu ruce od vazelíny a přitom cesta vybízí přímo k závodění. Dojíždíme k hospůdce, kde si zaslouženě dáváme pivko. Relativně máme čas a tak se rozhodujeme, že budeme fotit. David zaujímá za zatáčkou pozici a pojednom projíždíme v driftu kolem něj. Fotky se povedly, ale druhý David ztrácí knoty z pneumatiky a dělá ještě větší díru do kola. Nezbývá nic jiného, než mu přivést náhradní kolo co má na hotelu. Rozdělujeme se. Ota odváží náhradní kolo a já zůstávám na hotelu. Chci se pustit do výměny manžet, začíná ale pršet. Odkládám to na ráno. Pršelo celou noc a ráno to neustávalo. Nevypadalo to, že jen tak přestane, odpoledne proto začínáme balit. Prší až do poloviny Maďarska.
Ukrajina je krásná. Když máte doklady v pořádku, tak hranice projedete tak za hodi
více  Zavřít popis alba 
  • září 2012
  • 672 zobrazení
  • 1
vlcatazbohdance
Opět jsme vyrazili na náš střediskový tábor do krásného údolí Stříbrné říčky Zdobnice. Letos nám počasí přálo a tak jsme v údolí zažili i nebývalá vedra a spoustu slunných dní. Byli jsme na výletě v Pekle - na koupališti:)), důkladně jsme prozkoumali okolí a celým táborem nás provázela celotáborová hra na motivy starých řeckých vyprávění o králi Oddyseovi a jeho dlouhé cestě domů po válce s Trójany. Letos jsme měli tábor na dva týdny a tak nám krásné chvíle v údolí utekly moc moc rychle a už se těšíme až se tu za rok v takto hojném počtu sejdeme:)
více  Zavřít popis alba 
  • léto 2008
  • 658 zobrazení
  • 1
janavavrova
a víkend je za náma, nevím, proč to musí vždycky tak rychle uběhnout, zítra sice ještě volno, ale stejně mám hodně focení v ateliéru, takže tak jako tak doma nebudu ... v sobotu jsme si vyrazili do Beskyd, vyšli jsme si odlovit sérii keší na kopci Opálená nad Čeladnou, hodně příjemná procházka ... v neděli bylo krásně už ráno, jenže já jsem pomalu pekla od 5 ráno svatomartinskou kachnu s červeným zelím a bramborovým knedlíkem, takže o zábavu na dopoledne jsem měla postaráno ... a pak se klasicky počasí zhoršilo. Ale alespoň jsme si dali okruh kolem Starého Jičína a odlovili dalších 5 keší, takže dnešním dnem jich máme přesně 80 :)))
více  Zavřít popis alba 
  • 11.11.2012
  • 583 zobrazení
  • 1
tondatana
Páry, které jsou si souzené, jsou ty,
které si projdou vším, co je má rozdělit
a oni z toho vyjdou ještě silnější,
než byly kdy před tím...

Potkali jsme se před 5 lety a zamilovali se do sebe...Projeli autem spoustu míst,od Českého Ráje po Slovensko a Maďarsko..Sjížděli řeky..Nisu,Jizeru Kamenici kde jsme se málem utopili...Lezli na ferraty v Německu..Šlapali desítky kilometrů do hor...Stovky kilometrů,na kolech..denně i 70 km,až do Německa...Koupali se v řekách,jezerech,přehradách,termálech...Bruslili v Aréně a na našem rybníku v lesích...Na běžkách projeli Orlické hory,Krkonoše a celé Jizerky..30-40 km denně..i 15x za zimu..
Chodili na koncerty zpěváků,bubeníků,Salzy i vážné koncerty,Pavlínky.. na přednášky,cestopisy,
o horolezcích,kajakářích na divokých řekách,o trecích v Americe,o všem co vonělo dálkou a našimi sny.
Budovali v domě,v dílně,na zahradě.Těžili dřevo a káceli stromy v lese,řezali,štípali,dřeli se.tahali s kládama..dělali dubové ohrady..hoblovali,protahovali,řezali dřevo..
Vybudovali novou zahradu,desítku záhonů,ryli a sázeli,denně zalévali a pleli..sklízeli hrdě svou úrodu
česnek,mrkev,červenou řepu,mák,špenát,ředkvičky,růžičkovou kapustu,hrášek,cibuli,kedlubny,pórek,brambory,rajčata,bylinky,pažitku,mátu,meduňku,heřmánek,šalvěj,maliny,jahody,borůvky..růže,muškáty,okrasné truhlíky kolem oken..česali jablka,švestky a borůvky v lese..sušili křížaly ze všeho ovoce..spoustu zeleniny na dovolenou..
Udělali jsme pro děti nové pískoviště,houpačku,skluzavku,obnovili skalku,vybudovali nové jezírko s vodou pro naší užovku Růženku a na zalévání.
Doma jsme postavili krbová kamna,obložili zem i stěnu,lavici kolem nich..stali se z nás čalouníci,malíři,pekaři..pekli jsme staročeský žitný chléb ze svého kvásku..Denně jsme vařili,pekli a smažili..
Pak přišlo zklamání...jednoho v druhém..Zkoušeli jsme..být měsíc bez sebe...Přijeli známí a řekli,že beze mne chodí jako tělo bez duše..Já jsem na tom nebyla líp..pak přišly krásné sms a e-maily..pozval mě na běžky..teď už víme,že neumíme jeden bez druhého žít..
Vše jsme si vyříkali,smetli a zapomněli.
Dál šlapeme do pedálů kol,bruslíme čím dál líp na běžkách,budujeme v novém autě bydlení na daleké cesty,které plánujeme a o kterých denně sníme..Slovensko hory a termály,Polsko moře a majáky,Rakousko hory a jezera,Portugalsko moře a serfování,Norsko fjordy a vodopády,Chorvatsko moře a pláže..Spoustu jsme si už splnili!!
Možná někdy i Thajsko s bágly na zádech..Koupání v moři,na opuštěných plážích..
Zdravě žijeme,nejíme maso.. místo toho hodně zeleniny a ovoce,děláme si z nich šťávy,hodně také luštěnin,rýže,pohanky,ovesné vločky brambory...Naučili jsme se i bez masa vařit úžasné dobroty.
Naše lůžka,gauč a na dovolených kdysi stan a teď už i nové auto.. jsou svědky jak se dá láska prožít i v 60 letech,kdy téměř každý večer, ráno nebo v poledne, nám není přes 60,ale jen něco málo přes 20 a užíváme si to,na co jiní a mnohem mladší už dávno zapomněli a možná by i záviděli..
Pijeme náš život plnými doušky,vše co nám ještě nabízí si užíváme,protože je krásný a času nám už nezbývá příliš....
více  Zavřít popis alba 
  • srpen 2012 až květen 2016
  • 513 zobrazení
  • 1
emikes
PEKELNĚ ANDĚLSKÉ LOUČENÍ SE ZÁKLADKOU
Eva Mikešková
Bystřice pod Hostýnem / A nastal den zúčtování - lze s nadsázkou říci o vyřazování devátého ročníku ZŠ TGM v Bystřici pod Hostýnem. Slavnostní předávání vysvědčení mělo totiž podtext Nebe peklo ráj. Zasloužila se o to pekelná třída 9. B a andělská pověst třídy 9. A.

Již úvodní forbína překvapila diváky vystoupením obou třídních učitelů v rolích pana božského a pána démonů. „Nebe, peklo, ráj, kam tě žáčku dám?“ rozpočítávali hravě své svěřence třídní učitelé podle školních hříchů a ctností. „Podle mě to byla taková ďábelská jízda, že už museli devětkrát vyměnit ministra školství,“ zahřímal na jevišti třídní béčka Ivo Dedek. „Já jsem zas mnohdy slyšel promluvit kolegy, že ti moji jsou andělé,“ pochvaloval si třídní Jiří Matějček. „Je to vzorná třída, kterou jsem zdědil, na jejich andělské pověsti se nemálo podepsala předešlá třídní učitelka Edita Šenkyříková.
Ta ve svém projevu vystihla podstatu rozlučkového ceremoniálu. „To dobré, ale i to zlé je v každém z nás. Záleží ale jen na nás samotných, co necháme více prostoupit naším životem. Každý člověk ve svém životě udělá něco špatného, ať už schválně nebo nechtěně, ale záleží jen na něm, jak se z dané situace poučí. Zažili jsme spolu to dobré, ale museli jsme spolu řešit i ty méně příjemné situace… Ale vše jsme zvládli, vše jsme vyřešili, a to díky tomu, že jsme spolu mluvili, povídali si a trávili spolu čas, sdíleli společné zážitky, třeba na výletech. Ať už jste pekelníci nebo andělské tváře, jste všichni skvělí.“
Projevy žáků i p. ředitele Alexandra Hrycíka byly poděkováním pedagogům a rodičům. „Když jsem viděl úvodní rozřazování, jednoznačně mě napadalo, že když děláme s dětmi úkoly, je to občas peklo. Každopádně nebe vidím ve škole, kdy jsou se svými pedagogy, kamarády, se svou partou. Jsem rád, že při některých akcích můžeme být jako Spolek rodičů společně s dětmi,“ řekl Tomáš Horák, který ocenil nejlepší autory literárních prací o školním plese.
Nedílnou součástí slavnosti se staly videoprojekce a třídní vystoupení. Po minulých muzikálových číslech třídy zvážněly, v taneční choreografii se 9. A proměnila v andělské bytosti a béčko předvedlo pekelný tanec se světelnými efekty. „Tento pořad je vždy zajímavý a vypráví váš školní příběh,“ zhodnotil starosta města Zdeněk Pánek s přáním krásných prázdnin.
Školní léta utekla nadpozemskou rychlostí, přišel čas posledního děkování za školní ráj. „Našim andělům, kteří nás devět let chránili pod svými křídly,“ řekla za všechny moderátorka Kateřina Procházková ve dvojici s Dominikem Duchoňem. „Ale největší dík patří panu učiteli Dedkovi. Jen díky správně naučené orientaci v terénu a na mapě jsme téměř všichni zdárně doběhli do cíle naší cesty, přestože někteří škobrtali a jiní dokonce padali k zemi, aby lépe rozpoznali druhy šutrů. Díky němu jsme také byli skvělý tým, vzájemně si pomáhali a podporovali se.“
S velikým potleskem pak zcela zaplněný kinosál vyprovázel pekelnou i nebeskou třídu. „Bylo to boží, dojemné, i můj syn, starý rocker měl co dělat, aby zadržel slzu,“ prozradila Karla Ježková.
více  Zavřít popis alba 
  • červenec 2017
  • 500 zobrazení
  • 0
mirlos
ARDENY jsou krásné a v mnohém připomínají naši Vysočinu. Zabírají téměř celé Lucembursko, východ Belgie a část severu Francie. V zimě roku 1944/45 je však krutě poznamenala II. světová válka. Projeli jsme malou, ale v době války nejdůležitější částí. Tou byla největší ardenská strategická křižovatka cest u města Bastogne, které má bohatou historii datovanou již od roku 634.

Když dostal Hitler přes držku u Kurska a Stalingradu a posléze i v Africe, rozhodl se vyrazit opět na západ a znovu obsadit Francii, země Beneluxu a dobýt Antverpy. Zahájil 16. prosince 1944 v Ardenském lese s 500 000 vojáky, 2 000 děly a stovkami tanků mohutnou ofenzívu, kdy vrážel klín mezi britskou a americkou armádu až do hloubky 80-ti kilometrů. Zpočátku si hodně věřil, neboť nepřipravení a špatně vycvičení Spojenci ustupovali ze svých pozic až k městu Bastogne, ke kterému se Němci přibližovali ze všech stran. Američané však rychle zareagovali a dopravili do města část 101. výsadkové divize ( AIRBORNE - Screaming Eagles ) jíž velel gen. Auliffe, která se v okolních lesích zakopala a bránila své pozice v až do příjezdu posil. Obrněná divize 3. americké armády pod velením generála Pattona prolomila 26. prosince německé obklíčení a boje se začaly posouvat dál od města.

V rozpoutaném ardenském pekle při kterém jen v městě Bastogne, jenž bylo téměř zcela zničeno a jeho regionu, zahynulo s největší pravděpodobností několik desítek tisíc civilistů a padlo 12 000 německých a 3 900 amerických vojáků. Obrněné divize 12. a 1. americké armády generálů Bradleyho a Hodgese, spolu s 21. britskou armádou gen. Montgomeryho se též blížily s pomocí do Arden. Spojenecká vojska sjednotila pro ardenskou operaci síly v počtu přes 840 000 vojáků. Urputné boje si v celé oblasti Arden vyžádaly smrt nejméně 67 460 německých vojáků, 80 987 Američanů a 1 408 Britů s dalšími Spojenci. Mnohá městečka byla natolik zničena, že v nich nyní chybí historická jádra. Celé Ardeny jsou posety mnoha památníky včetně muzeí, připomínajíci hrůzy války a i po 68 letech je zde vzpomínka na " The Battle of the Bulge " stále živá.

TRIER - přes údajně nejstarší německé město na řece Mosele se přehnalo v minulosti mnoho zničujících válečných front. Kupodivu je stále v centru co z historie obdivovat. Při postupu spojenců po bitvě v Ardenách na východ, bylo na město shozeno téměř 1200 tun bomb a zničeno 1 600 domů, přesto je historické centrum velice malebné. Stopy po kulkách jsou však ještě dnes na některých budovách patrny.
více  Zavřít popis alba 
274 komentářů
  • prosinec 2012
  • 483 zobrazení
  • 3
riba
aneb jak bylo krásně v Tušimích a Pekle
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 22.4.2012
  • 477 zobrazení
  • 0
bugabooess
24. 9. 2012
Besarábie je území mezi řekami Prut, Dněstr a Dunaj.
První táboření na odpočívadle u silnice je v pohodě. Kohouti z nedaleké vsi nás budí, zase nás čeká idylický venkov. Slyším bučení krav a kopyta koní. Školní autobus sváží studenty. Mladší žáci se srocují u místní školy. Je to krásná dvoupatrová žlutá budova, má novou střechu i okna a v nich záclony. Jen školní zahrada je zarostlá. Dětičky jsou čisté a nastrojené. My u školy doplňujeme vodu tradiční metodou – rumpál, kbelík, škopek v řetězu rukou a Martin jako poslední článek plní nádrž na střeše tranzitu.
Na trase se zastavujeme v Suta de Movile. Je to oblast bizardních kopců a kopečků neobjasněného původu. Moldávie nás překvapuje náročným terénem. Je to zvlněná úrodná step, ale jednotlivé vlny jsou mohutné kopce následující bezprostředně jeden za druhým.
Druhý tábor budujeme v listnatém háji u silnice. Dnes jsme dovršili tisící kilometr na cestě. Bude ligouš!!!
Cobani, 83 km
25. 9. 2012
Vstáváme s tím, že nám oproti plánu chybí 22-24 km a potřebujeme se dostat do banky nakoupit místní měnu. Cesta opět vede přes zvlněnou step, tedy stále nahoru a dolů po širokých nekvalitních silnicích lemovaných alejemi vlašských ořešáků. Někdo ořechy jen příležitostně jí, pilnější je sbírají a suší. Za stromy jsou lány hluboké kvalitní černozemě, která je tmavá jako peklo samo. Na polích dozrává slunečnice, kukuřice a sója. Rostliny jsou suché nastojato, pěstují se pro semeno a zrno.
Kde je sklizeno, probíhá orba a setba. Někde se již zelená osení, příslib sklizně obilí příštího roku. Na první pohled se mi zdá moldavský venkov čistší než Rumunsko. Domečky jsou barevné, oblíbená je zelená a modrá. Neběhá tu tolik zubožených psů.
Na trase se zastavujeme ve městě Balti. Stojí tu památný tank, ale i socha knížete Štefana Velikého. Moldavané ho uctívají, protože vyhrál více než 30 bitev s Turky.
Na procházce městem si prohlížíme kostely, projíždějící trolejbusy, Gogolovo lyceum, divadlo, historickou budovu bývalé radnice, úřad s Marxem, Engelsem a Leninem ve štítě, universitní kampus, pravoslavný chrám atd. V tržnici se setkáváme s prodavačem, který mluví česky, protože v ČR 10 let žil. Na večeři si s Petrem kupujeme veliké grilované kuře. Teprve později se ukáže, jak jsme byli předvídaví.
Už ve městě je zřejmé, že se blíží bouřka. Město opouštíme před třetí odpoledne. Pokračovat máme opět po vedlejších silnicích, ale po zhlédnutí jejich stavu, zůstáváme na hlavní. Ostatně i Martin se jim před námi vyhnul. O páté odpoledne, po několikátém obrovském kopci zastavujeme na jídlo a je jasné, že nás déšť dohání. S prvním slejvákem se ocitáme na křižovatce s benzínkou a nesmyslně čekáme, až přestane pršet. Odjíždíme poté, co bouřka nabírá na síle. V dobré víře zastavujeme za snížené viditelnosti u autobusové zastávky, abychom se přepočítali. Náčelník opět nařizuje nesmyslně dlouho čekat, přestože nejbližší vesnice Sevirova je necelý km před námi. To už je úplná tma.
Jakmile se dostáváme k vesnici, míříme k první větší budově, kde se v okně svítí. Je to místní „obecní úřad“ a pošta. Hlídač sebere odvahu a na naše bušení na okno vychází ven. Souhlasí s tím, že si v hale na dřevěné podlaze můžeme vybalit karimatky a přespat. Boží člověk!!! I kola byla v suchu. Konec dobrý, všechno dobré. K večeři máme kuře, nevaříme.
Sevirova 81 km
26. 9. 2012
Pokračujeme do města Soroca. Kousek za cedulí na nás čeká Martin s autem. Netuší, že v domě, před kterým zastavil, žije Moldavan, který již osm let pracuje v Čechách. Jakmile spatřil českou značku, šel se s námi pozdravit a neopomněl nám přinést dárek, láhev věhlasného moldavského koňaku Kvint. Milé.
Část města Soroca leží v prudkém svahu. Po obou stranách hlavní příjezdové silnice jsou v různém stavu dokončení nevkusné, rádoby honosné vily. Na dvorcích někdy mají původní skrčené domečky. Patří cikánům, kteří zde mají z neobjasněných důvodů vyšší životní úroveň než ostatní obyvatelstvo. Ale odpadky si sypou do svahu přes ulici.
Z tohoto smeťáku poprvé vidíme řeku Dněstr, přirozenou hranici s Ukrajinou. Jdeme si prohlédnout středověkou pevnost, která byla součástí východního opevnění Moldavy.
Martin čeká, až si oběhneme hypermarket a tržiště a uložíme si úlovky do auta. Na tržišti je k mání vše, nejen farmářská produkce, ale i oblečení, drogistické zboží, náhradní díly, jízdní kola …
Za městem na vrcholu kopce je monument ve tvaru svíce s kaplí uvnitř. Vede tam 600 schodů. Stavba zblízka vypadá trochu jako kamenné rozhledna a skutečně tu je vyhlídkový ochoz, ze kterého vidíme přes Dněstr na Ukrajinu. Jak už to bývá, od řeky se jede nahoru, zde dlouze a namáhavě. Po 10 km končíme u náhorní pastviny. Přes silnici připravují moldavští traktoristé půdu na setí pšenice. Agronom nám říká: „Máme nejlepší půdu v Evropě, ale nemáme hospodáře“, a nám ukazuje, kde je za polem pramen dobré vody.
Jako většina lidí zde, je příjemný a ochotný. Domlouváme se rusky. Hodně Moldavanů ze země uteklo do západní Evropy, ale i do Ruska. Mnoho z nich k nám do ČR, tudíž jsou schopní identifikovat český jazyk a rádi nás oslovují. Hustota obyvatel je Moldávii nízká. Venkov se vylidňuje. Chybí tam infrastruktura, hlavně vodovod.
Je větrno a máme volnější odpoledne. Využili jsme ho opět k přepírání, vše uschlo. Náčelník oznamuje změnu programu. Zítra dojedeme manko a vynecháme výlet do delty Dunaje. To mě mrzí, mám tam vyjednaný kontakt s Lipovanem Colinem Ivanovem, který je připraven nám na člunech kousek delty ukázat.
Cernita, 67 km
více  Zavřít popis alba 
331 komentářů
  • září 2012
  • 455 zobrazení
  • 0
danara
více  Zavřít popis alba 
7 komentářů
  • 1.4.2017
  • 377 zobrazení
  • 2
jopu
Nechce se až věřit co se v krásné příhraniční krajině s tak bohatou historií dělo v nedávné minulosti.
http://protikomunisticke.misto.cz/peklo.htm
více  Zavřít popis alba 
  • 19.8.2012
  • 369 zobrazení
  • 0
zahradkarka
Dnes jsme se vypravili s turisty krásnou krajinou do osady Peklo u Nového Města nad Metují a pokračovali jsme přes vesnici Lipí do Náchoda.
více  Zavřít popis alba 
201 komentářů
  • 28.3.2015
  • 366 zobrazení
  • 27
kubrtsamorost
Tato zima je poněkud divná. Od podzimu jen bláto a déšť a mlha. Nejvíc to odnesl Nik. Věrný strážce boudy Na šikmé ploše.

A tak jsem uvítal, když začal padat sníh a rtuť klesla pod bod mrazu. V nížinách je ho poskrovnu, ale výše a hlavně v horách je ho dost. A to je paráda. Máme osadu vysoko v horách, kde dávají lišky a starej kaňour dobrou noc. Je tam drsno. Dokonce tak drsno, že tam je schopna přežít jen parta Drsnejch dědků.

A tak se stalo, že jsem jednoho krásného dne sbalil pingl a vyrazil. Byl pátek a víkend přede mnou.

Dostal jsem se do Lanškrouna, pak do Albrechtic, a hurá do lesa. Prošel jsem krásným a tichým údolím Moravské Sázavy. Jak jsem postupoval do výšin, sněhu přibývalo, až ho bylo Hamburk. Brodil jsem se závějemi, zdolával prudká stoupání. To byl Čilkot a Klondajk do hromady. Bořil jsem se hluboko a cíl byl ještě daleko. Když zapadalo slunce, pomýšlel jsem, že sebou fláknu do sněhu a budu bivakovat. Jenže jsem Drsnej dědek a tak zatínám zuby a z posledních sil jsem dorazil na osadu Drsnejch dědků – Březinku. Cesta byla náročná, ale nádherná. Náležitě jsem si to vychutnal a byl jsem šťasten. Asi budu uvažovat o výrobě sněžnic. Sněhu bylo od 50 do 9O cm. Co jindy jdu hodinu a půl až dvě, to mi teď trvalo 4 a půl hodiny.

A tak jsem dorazil na osadu. Starej kaňour a jeho banda ušetřili osadu od svejch rypáků. Vládl tu klid a mír a blahodárné, posvátné ticho. Shodil jsem bágl a jal se rozdělávat oheň. To se mi podařilo v pohodě, ale nejdřív jsem musel odklidit sníh z ohniště. Pak jsem proházel magistrálu od ohniště k zásypu a měl jsem pohodu. Ještě jsem vyházel sníh ze zásypu, neb drsný uragán odnesl kus střechy. Ale to jsou detaily.

Nachystal jsem si lože a pak už jsem se věnoval udržování ohně, vaření čaje ze sněhu a konzumaci tlustých bifteků z výborné krkovičky. Napadlo mě, jak dlouhou cestu asi urazil sníh, než spadl na Březinku a já si z něj uvařil čaj. Piju vlastně vláhu z půlky světa. No a mezi tím jsem se věnoval rozjímání. Myslel jsem na kamarády. Na ty živé i na ty co jsou již na věčném vandru a taky na Nika, jež nás opustil nedávno. Noc byla jasná, plná hvězd, mrazivá a krásná.

A stejně krásné bylo i ráno. Už jsem si byl jistý, že nikdo nepřijde a tak jsem měl několik úkolů. Udržovat oheň, zkonzumovat kilo a půl masa a čtyři buřty a přežít do neděle.
A tak jsem se kochal okolím, snášel dřevo a mezi tím pekl maso a popíjel čaj a dobrý kafe.
Přišel večer a s ním i rozjímání. Uvítal bych pár strunných tónů, ale v tom sněhu by mi kytara překážela, tak zůstala nakonec doma.

Ještě ve dne jsem zapálil svíčku oněm kamarádům i Nikovi. Jak se setmělo, tak od ohně koukám, že svíčku jako by hlídal pes. Jako by to bylo znamení ze záhrobí. Nik je tu se mnou. A tak jsem to vyfotil a koukněte se, když mi nevěříte, na fotku, že nekecám a nejsem blázen, ani že nemám sněžnou fatu morgánu.

A tak jsem šel okolo jedenácté spat. Zachumlal jsem se do spacáku a svěřil se do imaginárních rukou oněch kamarádů, kteří už spánek nepotřebují a kteří jsou uloženi v našich srdcích.

Ráno bylo jiskřivě úchvatné. Opět jsem vstával pozdě. Ale to mi neva, neb nikam nespěchám. Maso jsem snědl včera, a tak jsem se jal opékat buřty a rozpouštět sníh na čaj a kafe. Ještě jsem poseděl u ohýnku a pak se pomalu chystal k odchodu. Sbalil jsem se, poklidil, uhasil oheň a vydal se na cestu.

Vzal jsem to jinou cestou, tak zvaným Uhelným údolím. Potkal jsem pár srnek a starej kaňour se mi vyhnul. Cestou kolem Moravské Sázavy jsem si uvědomil, že víkend končí a trochu mě to i mrzelo. Na druhé straně jsem byl rád, že se mi vše vydařilo a splnilo vše, co jsem chtěl. Byl to dobrej víkend.

Tak ahoj někdy, někde.
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • leden 2012
  • 362 zobrazení
  • 1
janavavrova
vždycky o velikonočních svátcích vyjíždíme někam dál ... předpověď vycházela lépe na neděli, tak jsme se rozhodli vyjet do Oravských Beskyd na Babiu horu (1725 m n.m.), věděli jsme, že to bude trošku náročnější trasa, ale uklidňovalo nás, že předpověď hlásila krásné slunečné počasí a teplo :)))) no a jak to dopadlo? Když jsme parkovali, nahoře bylo krásně, modro, azurovo ... když jsme byli nahoře, zažili jsme arktické peklo ... když jsme došli k autu, nahoře bylo úplně nádherně :))) Co na to říct, od srpna mám smůlu na počasí ... a už mám na to i svoji teorii ... znáte pohádku o Malé Čarodějnici ... a víte, jak ji neustále sledovala ta stará zlá čarodějnice ukrytá v dešťovém mračnu ... tak já mám taky svoji tetu Bimbulu :))) i s mrakem :))) jenže mě nedostane!!! :)))) protože není špatné počasí, je jenom špatné oblečení a my jsme byli oblečeni dobře ... a navíc, opět máme důvod se tady vrátit a kochat se jedním z pěti nejkrásnějších výhledů na Slovensku :))))
více  Zavřít popis alba 
  • březen 2016
  • 358 zobrazení
  • 0
janavavrova
tak jsme znovu dostáli naší vánoční tradici a pekli s bráchou cukroví ... předem bych chtěla odpovědět na otázku, která jistě všechny zajímá nejvíce (koneckonců, telefonů s tímto dotazem včera bylo dost :)))), tedy, ano, letos jsme doopravdy do lineckého nezapomněli dát cukr, jako se nám to přihodilo loni. Drobné opomenutí letos potkalo rumové kuličky, do kterých jsme zapomněli dát vajíčka (hledíme zdravotního stavu celé rodiny, cholesterol je mrcha, a potom, já mám vajec tak akorát, takže i kvůli mého duševního zdraví), a aby to drželo, o to více jsme tam dali rumu, takže máme kuličky s výstrahou (dvě kuličky znamená půl hodiny nesedat za volant) ... ale jinak se nám vše podařilo krásně ... jsme šikulky, po tatínkovi a mamince (škoda, že je neznáme :)))) ... promiň mami :))) Vánoční atmosféru, kromě vaječného koňaku dotvářely sněhové vločky poletující za oknem ... taky jedna blbá nedobytná lahev bublinek a nezbytná přítomnost našeho společného oblíbence Paľa Habery :)))
více  Zavřít popis alba 
  • 12.12.2009
  • 359 zobrazení
  • 0
poku
Mikuláš, čert a anděl neodmyslitelně patří k české kultuře a lidové tradici a na rozdíl od jiných tradic má své pevné místo i v rozběhnutém, rychlém, technickém a "moderním" 21. století.
Každý od nejmenších dětí dnes ví, že čert žije v pekle, má ocas, dlouhé rohy, huňatý kožich a hlavně strašidelný obličej. Naštěstí chodí jen jednou ročně 5. prosince, navíc v doprovodu hodného Mikuláše a anděla, kteří jej dokáží alespoň trochu zkrotit, protože jinak by nám tu udělal pěkné peklo. Setkání s ďáblem totiž není žádná legrace, to víme všichni z vlastní zkušenosti. A čert, co navštívil Rudku, byl opravdu hrozný. Oproti tomu Mikuláš, ten pohladil po duši. Jeho vlídná vousatá tvář nám dala pocit, že na vás sahá sama moudrost a slušnost. A anděl byl krásně bíle oblečen jako nebe samo, měl bílé vlasy, bílé šaty a krásná bílá andělská křídla, která potřebuje pro snadný návrat domů.
Buďte proto hodní, neboť čerti, Mikuláš a anděl jsou tady za rok znovu.
Pavlína Pazourková
více  Zavřít popis alba 
  • 16.12.2014
  • 346 zobrazení
  • 0
lukasdog
Pátek: 16:00 vyrážíme směr Pec pod Sněžkou,do auta už se nevejde ani jehla :o) 3 psi, Mirča ,Alex,Fufíček,já,Pavel,věci jsou snad všude i v motoru :-D…jedéééém …Děčín já:já si sebou nevzala žádné věci!!!!Zmrznu tam!!!no máš smůlu už se nevracíme..umrznu Zdeňka strašila že může i zasněžit i když je dole snad 80 stupňů :-D…bojím se,jsem utěšovaná i horalama (to je kravina) bude krásně..věřím jim..po necelých 4 hodinách jsme zdárně na místě…Bože to je nádhera!!!Vítá nás Míša ,Monika a Luigii,přijíždí i Ktaka vypouštíme smečku!!Míša už má hrůzu v očích myslí si bože do čeho jsem se uvrtala to bude ostuda ..a to nejsme zdaleka všichni…Jdem spát..Forest alias Roger ty ještě řádí u ohně…Je ráno všichni sbaleni jen já né nemám co že?! Leží mi to doma na zemi :-D…za to krosna narvaná k prasknutí náhradní boty bundy pro dětska mikiny tepláky čepice ono přece může i sněžit viď Zdeni?!!! Věř mi že po pár km na Sněžku jsem tě začla proklínat :-DD …plus hromada jídla co kdyby nás zasypala lavina :-D…Pavel na zádech krosnu Fufíčka 4 petky + 3 l pet. Pro hafany má na zádech 25 kg já necelých 13 (po zvážení doma)..jde se Apalucha vyráží směr Sněžka!..první stoupání na Růžohorky proklínám Zdeňku!!batoh se mi zarývá do zad ale jdem statečně dál,fotíme..je to nádhera nabíráme víšku..1.cíl cesty Růžohorky,zde se k nám přidává i Petr Kořínek alias pan Vlk Forest fotí snad i mravence jdemééééé :-D…Katka má už za sebou 6. točený nééé dělám si srandu 5. ..jdem dál..opět stoupání…povrch cest se mění snad ve vše možný existující povrch ještě chybí rozžhavený uhlíky ale ty stopro vytvoří moje chodidla…Jsme tu tedy po Sněžkou bože to je krása (nevidím Foresta! ) :-D…jsem rychlejší než on…jde se na vrchol..COŽE!!!!TO MI JAKO CHTCETE ŘÍCT ŽE AŽ NA HORU DO 1600M PŮJDEME PO SCHODEHC!!!!!!!!!!! Smích nooo ano …néééééééééééééééééééééééééééé……chci eskalátory bože lanovku,Jaky,šerpy COKOLIV!!!!!!!!!!!!!co schod to mi před očima probíhá celý život,ze 13 kil na zádech se s každým schodem stává sto kilo na víc :-D…bože nahoře už vidím ty závěje Zdeni ..připadá mi že je 200 stupňů..Pavel už ztratil na 5689 schodě plíce |:-D…já už nemám ani nehty na nohou…schod-pomoc,schod- umírám,schod-kosti se mění v kostní moučku,schod-už nemám nohy,schod-lížu štěrk,schod……………..ticho……….hele televize!!!Kdéééé učesat namalovat spařenou držku neukazovat …rychle pryč!!!!maj nás….tedy jednoho z nás! jsme v TV tedy on já né nevím proč si mě jako nevybrali nebo Pvala nejdem na Sněžku ale na Month Everest S TÍM NÁKLADEM |:-D…poslední schod!!!JSME TU!!!!!Neuvěřitelný!!!SNEŽKY POKOŘENA!!!!Odpadáme sedíme,trpíme,pláčeme,nadáváme,proklínáme Zdeňku ,je to na sněžnice a rukavice,vedro na padnutí,smějeme,vtipkujeme,papáme,fotíme,nedýcháme nad tou nádherou,jsme středem pozornosti,psíci spí odpočívají,kupují se TZ,vizitky,dělají se rodiné fotky ,Forest hledá kešky,prostě je to dokonale…..PŘEKRÁSNÉ!!!jde se dál směr Luční bouda..vidím cestu!!!TO MI CHCETE ŘÍCI ŽE NA SNĚŽK UVEDE I JINÁ CESTA NEŽ TY SCHODY DO PEKEL!!!! Noooo ano :-D…nééééééééééééééééééééééééééé……………směr rašeliniště..opět unešená krásnou…jde se po dřevěných lávkách až k Luční boudě…jsme tu..Forest nikdy těší mě že jsem před ním :-D…sedám si Forest zamnou nechápu :-D…jíme odpočíváme fotíme,hledají se kešky,kupují se TZ…mluvíme…jde se dál…jsme u památníku…fotíme..a zvoní tráva…co?! No zvoní to tu neslyšíte…Mirča zcvokla je to na ní moc…jo Zdeni sníh stále nepadá :-D…no zvoní tráva..jdu hledám poslouchám..hele telefon neztratil někdo,!!!ne všichni mají..hm zvedám to halo???mám asi váš telefon :-D…vrátím noo (nechce se mi je to i phone ) v očích se mi ukazují dolárky :-D…ale né jsem poctivá vrátím nooo na Výrovce Phone předávám..pán je nadšen (prý má štěstí na dobré lidi,hm to je asi jedinej v ČR) …Dostávám jako nálezné 2000kč…týý joooo néé to néé ale joo berte…beru :-D…hned se mi jde lépe lehce nadšeně…závidíte coco .-D nechtěli jste slyšet zvonící trávu .. jo Zdeni je ještě tepleji než bylo sníh stále nikde…. A už tě neproklínám odpustila jsem ti když mi upadli lopatky na Luční boudě :-D…začínáme ztrácet víšku,Apaluchy odpadávají,jen Forest stále machruje taky bych machrovala jen se psem kolem pasu žééééé ,Pan Vlk nás vede krásným údolím Bože to jsou Panoramata!!!Fotíme ale už sotva jdeme ty prudké kopce snad se 100%klesáním mi oddělávají holeně jdu jako by mi bylo 200 :-D…ale bože ty výhledy…voda voda potok potok..boty dolů do vody jsou vloženy moje nahé nohy uáááááááá pára stoupááá potok vysichá….úúúleváááá :-D…..jdem dál ukazatel už 10km ukazuje 2,5 km do cíle jak je to možné?! ..blížíme se domů,,Forest zas nikde…jsme tu!!!!domá!!!Forest vybíhá a křičí (nechápu jak nás můžou vždycky tak rychle dohnat,asi je to Herry potter) :-D…Apalucha POKOŘILA HORU SNĚŽKU!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!HURÁÁÁ!!!!!!jsme nejlepší!!!!!!!!!!!!!!...Náročný okruh měřil přes 22 km,měl asi 10 000 000 000 schodů,několik 1000 galonů vody :-,nekonečno písku prachu a kamení,přes 1000 úsměvů,přes 80 slz,něco přes 10 nadávek …jo Zdeni bohužel sníh se nekonal takže jsem to všechno táhla zbytečně ale neva pořád tě mám ráda :-D….přes 50 kilo nošeno na zádech,ale hlavně nekonečně dobrá nálada!!!Bez které to nešlo!!!!Děkuj i Vám všem !!!Hlavně smekám před Pavlem s Fufíčkem který byl opravdu poprvé vyčerpán,dětem Alexovy ,Nikče a Dianě za to že opravdu poctivě duplali,a vám dospělcům za to že víte jak se chovat,za to že jsme s navzájem podporovali když jsme nemohly,díky Míše za střechu nad hlavou bylo to tam krásný,Katce za masíčko,Panu Vlkovy za překrásnou cestu domů.. Za to že Art zase viděl svoji mamču a polo ségrou .o)..PROSTĚ APALUCHY DĚKUJI!!!! Jak říkám není to jen o výcviku a cvičáku je to o tom být splu se svým psem rodinou přáteli tam kde to máme rádi!!!!Vše proběhlo v pořádku a v naprosté pohodě…Dětska byli pasováni do naší Apaluchy za diplomy hrozně děkujeme Jindřišce…bylo to fajn ..tak zas někde nidke PÁÁÁÁÁÁÁÁÁ ))) až mám slzy v očích )) domů se nám nechtělo!!!!!.....jo a Zdeni…. radši nic :-DDDDDDDDDDDD ahoj Vaše Apalucha Mirča! ZDAR PS:a ty co dělali ramena a nakonec nedorazli a radši s evymlouvali tak toho litujte lenoši protože to bylo nezapoimenutelné
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
8 komentářů
  • 27.7.2013
  • 354 zobrazení
  • 1
reklama