Vyhledávání

Hledat v

Alba

Přibližně 43 výsledků (0,1505 sekund)

39 fotek a 2 videa, leden až listopad 2013, 195 zobrazení
18 fotek, 1.7.2012, 12 700 zobrazení | lidé, umělecké
9 fotek, 19.4.2009, 108 zobrazení | příroda
když se ještě nejde spát :)
8 fotek, 31.12.2009, 43 zobrazení | příroda
když se ráno ještě nejde spát :)
64 fotek, březen až duben 2016, 165 zobrazení
15 měsíc over, 76 cm, váha vyskočila na 9,7kg, neboť apetit mám velký. Na Velikonoce jsem si vyhodovala pomlázku v Ráječku u babi a dědy. Táta vaří o 106, vajíčka s pažitkou, ricottu, premiérově puding s piškotkama a banánem. V Brandýse jsem vyměnila vozítko, a lépe z něj vidím. Strejda Pája mě vzal za kačenkama na Labi. Máma byla zase ve škole a tak se mnou řádila babička Evička, na cvičení, na hraní a vůbec. Jsem ranní ptáček, vstávám ve 4 ráno, někdy až o půl páté a pak už vážně nejdu spát až do 9 či 10. A trénuje lezené na schodech:-) a premiérově jsem přeběhla za ruce anglický trávník, který si opečovává tatínek:-)
41 fotek, 4.1.2014, 31 zobrazení | klasická-fotografie, krajina, příroda
Tyhle západy sluníčka prostě nejde nechat bez povšimnutí...nad Rumburkem
15 fotek, léto 2008, 193 zobrazení | doma, lidé, rodina-přátelé, zábava
Historicky druhá Friends Night! A co to je Friends Night? Jíte něco dobrého (dneska Chvostiščiny bezkonkurenční lasagne) a je zákaz vypnutí televize před obědem druhého dne ;o) Do 2h v noci to vydržíte, potom se Vám začne chtít spát, ale tvrdě bojujete, ve 3h (i když vůbec nevíte jak) usnete. Ale dále střídáte chvilkové bdělé stavy s Přáteli (jeden díl NEUSNU!!) s těma snovýma (přece nejde, aby se Vám o nich nezdálo). Ráno dostanete snídani do postele a pokračujete v maratonu.
194 fotek a 3 videa, 30.6.2018, 54 zobrazení | koníčky, krajina, příroda
Nebojte,ani jsem nepila,ani se nezlbláznila,ale počasí bylo nádherně podzimní....čili ideální na čundrování.
A já jsem potřebovala zajet dom si něco vyřídit,tak jsem spojila všechno do jednoho.
Cesta byla celkem normální,tam i zpět.
Jen při vybalování věcí z kufru jsem zjistila,že nejpodstatnější věc -stativ na foto,jsem nechala doma....na plácku jsem zjistila,že baterku mám v autě...a tak to šlo pořád.
Při noclehu jsem došla na to,že jsem volek -místo zimního Huskyho /spacák/,jsem si naivně vzala Summer lite /Rock Empire/,v domění,že to půjde,když má být v noci +16 °C...ano,bylo,dole ve Strání,ale né 400 m n.m. nad ním...tady bylo tak s bídou +11°C,do toho vítr ....
Ale hlavu jsem si z toho nedělala,když nejde o život,nejde o nic.
Navíc jsem měla všechno kolem jen pro sebe,takže i když jsem od batohu /s papírama,penězma.../ odběhla i kus dál,zůstal netknutý na místě : to je prostě možné jen u nás.A proč? Protože lampiony v žitě ještě nesvítí -protože je to "pomedzi nami"......
Ale stálo to za to.I když cesta zpět byla náročná -koleno v hajzlu,to operované a do toho jsem byla celkem unavená: v případě potřeby jsem měla v hlavě místečka,kde bych zaparkovala,dospala to a pak až jela dál,naštěstí jsem držela pozornost kecáním s Hromou,průjezdem Hradištěm -tak nám to navíc zpestřili hasiči jedoucí k zásahu,takže jsem dojela v pohodě,najedla se,dala vanu a šla spát.....
74 fotek, léto 2013, 714 zobrazení
9 týdnů - Nelinka váži 3860g!! je vidět, že rozhodně nestrádá.
CHytla pěknou rýmu a je hrozně zahleněná. Odsávám i několikrát za noc.

10týdnů - Vyzkoušeli jsme nechat Nelinku spát v korbičce v obýváku a ejhle! Vzbudí se na krmení až ve tři, nebo v půl čtvrté ráno. Potom v 6,30 a od té doby je se mnou v posteli. Ale spinká tak do půl deváté.

Usínání večer se ale docela zhoršilo. DOst skáčeme na míči. Po položení do postýlky se pak ještě několikrát probudí a musí se znovu pohoupat.

Přes den, pokud se ji nepodaří usnout, musí být jen v náručí. Nesnese, když s ní neklepeme, nebo neskáčeme. Abych ji držela v ruce a přitom seděla v klidu - to proste neexistuje :)

Hodně se ji líbí pod kolotočem - hlavně ráno. To se pěkně směje a pozoruje.
Koníčky se snaží pást, ale zdá se mi, že se jí moc nechce, i když se to někdy podaří pěkně.

Většinou je dopoledne vzhůru (musim nosit), což mi znemožňuje věnovat se Barunce, vařit oběd, nebo cokoli jiného a po krmení kolem poledne ji uspím. Přerušovaně pak pospává celé odpoledne asi do pěti. Potom je zase až do půl osmé vzhůru.
Když je venku vedro, spaní nejde a to je pak peklo... Jen se musí nosit a houpat.
113 fotek, listopad 2012, 164 zobrazení
ve čtvrtek po práci valím dom a rychle balím, abych na nic nezapomněla. konečně se mi plní sen a frčíme směr Rakousko - Alpy. Dáváme si spicha u Lidlu a končíme na pizze - konečně jídlo. Cesta je celkem v pohodě a bez problémů. Kolem 4 hodiny ranní přistáváme na parkovišti ve Ventu a ještě dospáváme na výkon. Na cestu se vydáváme těsně před devátou hodinou. Cesta vede směr Rofen, všude je již sníh. Začínáme stoupat, sluníčko svítí, je vedro. Najednou si říkáme, že jsme už moc vysoko a tak to stáčíme doleva. Jde se celkem dobře. Pak už vidíme v dáli chatu. Musíme sejít do údolí a zase vystoupat. Ve chatě Vernagthutte je prázdno - pěkný winterraum pro 22 osob je jen pro nás. Dáváme oddych a vyrážíme na kopec za chatou - Hintergrabel-Spitze (3.270 m) - jen tak na lehko. Když se dostáváme do pasáže, kde už lezem po čtyřech, padne rozhodnutí, že lepší je se vrátit. Špásik mezitím leze jinudy, ale také obrací a tak žádná záchrana nebude a všichni se společně vracíme na chatu. Roztápíme kamna, vaříme véču a čaj. Spát se jde brzo páč nemáme žádnou společenskou hru. V sobotu vstáváme v 7h, balíme a vyrázíme směr Hochvernagtspitze 3535m - venku je mno fouká, chumelí, občas se to vybere. Cesta je jasná - stoupáme stoupáme. Krosíme ledovec - navázaní. Stoupáme - šíleně fouká, občas tak, že nejde jít. Je celkem zima. Na kótě cca 3300 těsně pod ledovcem když nás to málem sfoukne padne státnické rozhodnutí - obrátit a jít zpět - není hrdinství zdolat vrchol, ale ve vhodnou chvíli to obrátit zpět. Valíme na chatu, ale zas tak rychle to nejde. S lukynem a špásikem si cestu ještě mále opepříme pádem ze skály :D no nic tady to nepude a tak sice neochotně, ale valíme za cipísem přes sněhové pole. Na chatě jsem po 16h, dáváme konečně oběd - ale žaludek je tak stažený, že to jde dost těžko. Následuje večerní klasika. V nedělí ráno chumelí a tak jen stavím sněhuláka, najdem pár pípáků a vyrážíme směr Vent. Cesta je i tak celkem náročná páč je hafo nového sněhu, paradoxem však je, že dole sníh odtál a vracíme se do jara...bylo to moc fajn, díky.
2 fotky a 74 videí, srpen 2014, 265 zobrazení
Taník - Když jsme přijeli, tak byli všichni již zpátky v pavilonu ze zahrady a bylo vidět, že tam hodně lítali, jak byli unavení. Nejvíce snad Tano a Okanda. Taník již ležel ve dřevičce na zemi a usínal. Já přišla k výloze, chvíli otevřel oči a bylo vidět, že přemýšlí, pak se přemohl, vstal a šel k výloze, dal na mě ruce, já mu řekla, že jsem za ním přijela a on, jako kdyby rozuměl, chvilku poslouchal a pak si šel zase lehnout a hned usnul. Okanda již spal a byl zabalený celý v nějakém závěsu, že nebyl ani vidět. On se vždycky, když jde spát přikrývá něčím, co má po ruce. Bylo strašně moc lidí. Druhý až pátý den byl skoro stejný, ráno příchod, vítání, pak šli kluci na 2 hod. do většího výběhu, Tebogo a Vana na zahradu s oškou na 1 hod. Okanda trošičku zlobí, když se mají vrátit do svého výěbhu, tak on trucuje, nejde hned s oškou, tak odejde Taník, oška zavře "jako" dvířka a nechá ho tam chvíli a čeká. Oki začně hned špulit rtíky, (dělá kačera) a za chvíli skočí na záda nebo do náručí a jde se. Taník, jako vždy, jde za ruku. Tebík a Vana jsou nerozluční, Vana na mě začala žárlit, když se Tebík se mnou trochu venku honil, udělala na mě u výlohy postoj (jako u nás Shinda) a naježila chloupky. Ještě vám musím napsat, že Taník, kdykoliv mě vidí, tak se hned buší do prsou. Venku na zahradě si všichni krásně hrají, kromě Okandy, který si vystačí sám a chodí stranou, kde se věnuje buď nějaké papírové krabici anebo sedí a dívá se kolem. Jinak se rád mazlí, ale ne s každým ošákem. Jsou všichni nádherní a znovu opakuji mají tam krásný život. Co bude dále, raději ani nedomýšlím. Tano dál baví všechny návštěvníky, pořád lítá, cvičí, bouchá na ně, dělá bubáka, dá si hadr na hlavu a bouchá rukama přes celou výlohu, evidentně má radost, že se to líbí. Bonobáci jsou také úžasní, obzvlášť ti malí. Zatím již nevím, co bych napsala, abych se stále neopakovala.
79 fotek a 10 videí, jaro 2017, 44 zobrazení
Únor a březen byl opravdu nabouchanej kácečkama až jsme to sotva stíhali. Pokácelo se cca 90 stromů a vše se díky klukům stihlo v termínu a zakázky jsme předali v termínu. Díky Bobuláčovi, Davídkovi divochovi, Williemu, Drncovi, Orimu, Řízkovi a Pavlovi jsme vše zmákli.
A pač každej úspěch mám být odměněn napadlo nás udělat večírek jako oslavičku úspěšné sezony 2016 a počátku ještě lepší sezony 2017. A jako na zavolanou přišel Willie s tím, že by potřeboval vyklidit půdy u něj na baráku a zároveň že by jsme opekli jednu z jeho oveček, zahráli na kytary, něco popili a prostě upustili trochu páry. No dlouho jsme se přemlouvat nenechali! Za prvé když potřebuje kámoš pomoct tak jde vše stranou a navíc ta odměna! Ovce a sud piva! :-D
Hele akce parádní! Nasmáli jsme se, nejedli jsme se a pěkně to zapili, že se nám druhý den moc makat nechtělo! :-D
Bobuláč trénoval na predátora hod radiátorem, ale bude to muset ještě doladit! Moc mu to zatím nejde! :-D
A protože jsme půdy vyklidili opravdu rychle tak se řešilo co budeme dělat v sobotu odpoledne a v neděli celý den. No dlouho nám netrvalo se rozhodnout!........... Jedeme na Kozelku, jen pánská jízda DZIG! Takže cestou z Willákova to bereme přes nákupák kde bereme něco jídlu a něco k pití, lezení sebou máme a hurá na chajdu na Kozelku! Parádní lezení dáváme jednu cestu za druhou! Na to že Willie nelezl cca 2 roky tak dává slušný kotle a vůbec se toho nebojí!
Večer ohýnek, kytárka, pivíčko a dobrý buřty na ohni a zase kopec historek a srandy. Opět zazněla legendární stroka o tom jak si Drnda na Kajtru rozbil čelo když byl zhulejen jak taška! A v Davidovo podání má člověk co dělat aby se nepočůral smíchy!
Druhý den se lezlo na Kozlece dopilo se nedopité a varáželo zpět každej do svého bydlení. Rozhodně tuhle akci zopakujeme pač to je to co člověk potřebuje když furt maká jako šroub! Občas trochu vypnout a jít s nejlepšíma kámošema na lezení a spát pod širákem u ohně!
:-) :-)
29 fotek, červen až červenec 2010, 183 zobrazení
Nazdárek,všimli jste si jak to letí?Za měsíc budu velký chlap, bude mi rok!!Ale ještě nebudu předbíhat a ukážu vám fotečky z toho co jsem prožil a zažil v 10.měsíci svého života.Mám šest zoubků,čtyři nahoře a dva dole a hodně je používám,hlavně na věci co se mi dostanou do ručiček a taky na své rodiče.Vážím kolem 12kg a jsem tak trochu sumo,ale vůbec nemám strach z obezity, protože já mám tolik pohybu,takže ty mišelinky jsou vlastně naposilované svaly že?:-).Rozhodl jsem se, k velké radosti maminky,že už nebudu papat v noci a tak vydržím spát celou noc. Teď už mě maminka v noci jen ukládá,protože si hodně často ze spánku sedám,stoupám pak přepadávám a to se mi moc nelíbí!Ráno hezky ještě šupky do velké postele na hodinku či dvě a když je tam i tatínek tak to je teprve paráda!!!K svátku jsem dostal helmu na kolo a tak jsem se svezl,ještě že nemusím šlapat:-).Před bytečkem mám bazén kde dovádím a chodí se za mnou čvachtat i moji kamarádi.Podíval jsem se i do Harrachova a bylo tam moc krásně, mamča si odpočinula, protože tam bylo hodně lidiček kteří si semnou hráli a dováděli včetně tatínka,ale v noci jsem nebyl ve své postýlce měl jsem cestovní a tak jsem nespal,no přece aby ji to nebylo líto a moc si nezvykla:-)).Mám taky chodící botičky, protože jsem se začal stavět na nožičky a zkouším ťapat,ale nejde mi to tak dobře jako Kačence a Lukáškovi, ty už pěkně valí,však taky nevláčí ty kila ale já je doženu, daleko neutečou:-) už se těším jak budeme lítat. Pěkně si uživejte letní parné dny nejen u vody a za měsíc zase napíšu.Váš Jeníček
66 fotek, 21.8.2014, 48 zobrazení
rozbita becherovka, malem ulétlo letadlo v Londýně, rozbitý kufr táty a moje ztracené zavazadlo, dorazilo až druhý den
21.8.2014
Odlet v 7h ráno, přílet do Londýna 8h jejich času a odlet 9,30. Na clu bohužel táta nechal becherovku v tašce a tak jsme se zasekli na kontrole. Tam byli bohužel dva Japonci, kteří mněli narvány příruční tašky vším, co má být v igelitkách a tak to trvalo celou věčnost. Když jsem apelovala, at vše vyndá před kontrolou odsekl „nerad pořád“ a tak jsme pak kvůli becherovce málem nestihli letadlo.
Sotva jsme prošli kontrolou a dorazili ke gatu, tak nás odchytl chlapík a když jsem řekla odlet 9,30, což bylo asi tak za necelou pul hodku, tak šel před celou obrovskou frontu a tam se zeptal…. Hned mi bylo jasné, že máme co dělat. Přes jeho špatnou angličtinu jsem pochopila, že říká „YOU HAVE TO RUN, JUST RUN TO THE GATE“. A tak jsme utíkali. Táta teda soptěl jak soptík a tak to bylo o fous. Už na nís čekali a sotva jsme vlezli do letadla, se odlétalo. Cesta s American Airlines do Dallasu trvala 10h. táta jí celou strávil koukáním z okna či pozorováním obrazovky o letu, sledoval feety a ostatní cestovní údaje. Jako že bylo -64C, 36000feetů atd.
V Dalasu jsme mněli asi 2,30 h na přestup, ale opět celnici, imigrační scan, kontrolu a vyzvednutí zavazadel. Na imigračním to bylo v poho, jen jsem říkala na otázku na jídlo jestli máme: jen some overleft, a on prosím? Samozřejmě jsem to přehodila leftovers, zbytky z letadla nějaké sušenky. Tam na celnici se táta vykoupal v becherovce, která se záhadně přes scan rozbila. Po dohodě se supervizorem security, mi táta jen tak mimochodem sdělil. Vzpomněl jsem si, že jsem to našel na zemi a tak to asi upadlo a tím se to rozbilo. Kdyby mi to řekl předtím, tak ani neobtěžuji supervizora celnice. Ale to už bylo jedno. Utíkali jsme opětna letiště a dosrazili opět těsně před odletem.
Jen protože mi nepřišlo zavazadlo a 30min jsme čekali. Pak mi řekl maník, že dorazí až rovnou do Denveru. Samozřejmě nedorazilo. Moje štěstí bylo opět štěstí a tento okamžik jsem se nerozčilovala a využila situace. Druhý den jsme jeli na nákup a utrali 280doalrů za oblečení, které snad Americans či pojistka uhradí.
Jak nemám ráda nákupy, tak jsem ted mněla radost a po letech si zase něco nakoupila.
21.8.2014
Pátek byl unavený, moc jsem nespala, probudila se v půl 1dné, čtvrté a pak si šla v 5h zacvičit. Na nákup jsme vyrazily v 10h a vrátili se kolem 14h. Magda byla vyřízená a prohlásila, že už s námi nikam nejede a že potřebuje rychle drink. Chápu, také nerada nakupuji, obvzlášt s dětmi. Ale ted to bylo jiné, jiné v tom, že jsem nakupovala právě bez dětí. A tak jsem si to řádně užila.
Paní na pokladně se divila, že kontroluji částku na monitoru, snažíce se nepřepískonout povolenou útratu 250 dolarů. Magda se zmínila o mém cestovní problému a rázem mi paní dala extra 20procent off na věci. Platila jsem 280 dolarů, ušetřila asi 20procent a dalších imaginárních 150dolarů od původní ceny. Na závěr nám dala za naše nákupy 3x10dolarů credit a dalších 50dolarů na další nákup na přelomu srpna či září.
A tak jsme po shopingu, který byl v Casle Roch Mountains, asi 4hodiny, šli spát. Tátu jsem budila asi v 17h, a to spal asi od 15h. já si dala 1,5hodiny. Byl to čas, kdy chodíme spát.
Pak jsme šli na véču do Rowd house, kde jsou kovbojové. Tam nás překvapili, že nemají alkohol, Majda se samozřejmě těšila. Ale bohužel stratili licenci a tak jsme si dali k kilovému bifteku kokakolu a já kávu s vodou. Pivko až doma.
Šli jsme spát kolem 22h, táta po focení už v křesle usínal a já též byla hotová. Ráno jsem se probudila starostí o Fandíka, asi kolem 4,30. Naštěstí jsem usnula a tak jsem si po zacvičení šla na snídani s rodinou.
146 fotek, červenec 2015, 127 zobrazení
Máme před sebou volný víkend +pondělí. Vyrážíme na večer v pátek na Mnichov. Je vedro strašný, ale už se stmívá. O půlnoci se plazíme kolonou v centru Mnichova. Terezka řídí Dráčka. Ve chvíli když se blížíme k velkému kruháči Dráček umře bez varování v prostředním pruhu. Panikařím a pak jdu tlačit auto do boční ulice. Při tom je terezka za volantem a zapomene zataženou ručku a pak mi nedokáže správně číst myšlenky :-) a nezabočí na křižovatce doprava. Já jsem ve stresu neudržel emoce na uzdě a zařval jsem „doprdele doprava!“ no sranda to moc nebyla. Dráček si dává na čas a tak po 45 min, s vytočeným číslem asistence, konečně naskočí. Jedeme dál! Projíždíme skrz Garmisch a hledáme spaní. Nakonec spíme pod širákem na louce s výhledem na hory. Jedeme přes Insbruck a Brener do Itošky a stoupáme údolím do Zillertálských alp přes st. Jakob. Asfalt se mění v kamenitou cestu po které jedeme do 2000m. Je hic. Nakonec balíme a jdeme směrem na Gunter-Messner bivak-žlutou plechovku na skalnatém hřebínku pod ledovcem Hochferner. Stoupáme horskými rozkvetlými loukami a často odpočíváme. Pokoušíme se marně překonat dravou bystřinu, abysme nabrali vodu z vodopádu naproti. Nejde to ani za pomoci dlouhého trámu. Zahřmění ukončuje naše snažení a my mažeme dál k žlutému puntíku nahoře :-) Na bivak doráží ještě dva Italové. Druhý den pujdeme s nimi na severní stěnu. Vaříme gulášovou polívku a jdeme spát. V noci se teplota drží nad 10°! Sníh tedy nestvrdne. Vstáváme asi ve 4 a stoupáme společně do sedla abysme sestoupili 150m sutí a sněhovým žlabem ve spodní části na ledovec a po něm pod stěnu. Klucí nám utekli. Svačíme na horizontu s výhledem na patu stěny, pod kterou dorazili Italové. Ti se marně pokouší nastoupit a pak otočí kvuli měkkému sněhu a padajícímu kamení se sněhem. Nejsou podmínky na 300m stěnu s 55° sklonu. No nic. Trénujeme vyproštění z trhliny a štandy na cepínech. Pak se vracíme žlebem do sedla. Tak alespon 150m v cca 45-50°. V bivaku si „na chvíli“ leháme na postele do chládku a usínáme. Odpoledne scházíme dolů k autu a jedeme dolů k potoku plánovat další plány. Jedeme do Stubaiských alp tj. za Brenerem doleva a nahoru do vesnice Gschnitz na placené parkoviště. Jdeme spát do stanu na trávu za plot. Ráno vyrážíme na túru přes Tribulaunhutte, traverzem přes sněhová pole do sedla na hranici s Itálií. Před námi traverzují dva a nesou kola na ramenou. Mají toho plné brýle. Jdou do sedla, aby sjeli do itálie. Já ťapu v sandálech a Terezka mi dělá stopu ve sněhových přechodech. V sedle je značka zákaz jízdy na kole :-D. Cyklisti sem dorážejí uplně zničení. My pomalu sestupujeme a jdeme vlastní cestou strmým traverzem tak abysme nestratili výšku. Chceme dorazit přímo do sedla. Nakonec je svah tak prudký, že stejně musíme jít dolů po cca hodině namáhavého traverzování. Přicházíme do sedla s krásnými výhledy do obou stran. Začínáme sestupovat po travnatých, rozkvetlých úbočích ozářených odpoledním zlatým sluncem. Cesta dolů lesem je však téměř nekonečná. Dorážíme dolů k Dráčkovi, kterého jsme viděli už před 500 výškovými metry. Jdu se hned plácnout do řeky za parkovištěm. Je čas na návrat domů.
30 fotek, zima 2010/2011, 551 zobrazení
Já vím, že jsme hrozný ostudy a píšeme další povídání se skoro měsíčním zpožděním, ale ono toho bylo teď opravdu tolik, že na to nebyl skoro vůbec čas. Ještě horší je to, že dohnat tohle naše zpoždění je prakticky nemožný a stejně kdybych ti měl těď napsat o všem, co jsme za ten čas prožili, tak než bys to dočet, byla by z tebe stará paprika. Tak já asi vypíchnu jen ty nejzajímavějši věci, co jsme prožili, zažili a co zůstane vryto v našich dětských srdcích!
Naše zklamání z kiwíček jsme se rozhodli zahnat návštěvou oblasti Coromandel. Je to takovej pinďour vyčnívajíci z reliéfu Zelíandu, o kterým všichni hrozně básní jak je to tu úžasný, nejhezčí a každej freecoolín ho musí vidět. Nu nám se tu taky líbilo, jen nám byla za prdelí pořád ta smůla z kiwíček. Samozřejmě jsme si tu museli hned dát nějakej trek na rozehřátí.. Všecky místmí bábovky to tu chodí za dva dny, ale my jsme to bez větších potíží zvládnuli za den. Díky tomu jsme silvestrovskou noc strávili na místní pláži Hot water beach. Zprvu jsme se obávali, že tu bude smrad jako posledně ve Waiotapu, ale jak se nakonec ukázalo, tak tady to má ta příroda vychytaný ještě víc a voda o teplotě 70°C vyvěrá zpod písku bez zápachu hned po tom, co se v něm trošku pošťouráš, ať už rukama nebo lopatkou. Pak už je to jenom na tobě, kolik mořské vody si přidáš, abys dostal tu tvojí kýženou teplotu. Jak se ale ukázalo tak to nebyl, až tak originální nápad a pláž připomínala spíš Václavák za poledne než romantiku pod hvězdama o silvestrovský noci. Nějak jsme to kousli a rozhodli se veselit s místníma, abysme taky okusili místní kultury, jenže k našemu překvapení místňáci o půlnoci řachli jednu rachejtli cinkli si sklenku nějakýho šnapsu, vzali svojí lopatičku a šli spokojeně dadat. Chvíli jsme smutně postávali a smáli se ti, že budeš mít novej rok až za půl dne a špatně ti bude nejmín dva. Potom jsme se odebrali do našeho obytňáku pěkně na kutě s tím, že sice se tu asi moc spát nesmí, ale co na tom, je přeci novej rok a spí tady s náma nejmíň ještě deset takovejch jako jsme my. Jo to byl ale velikej omyl! V půl sedmý ráno na novej rok nám klepe na vokýnko nějakej děda, co si asi dal předsevzetí, že bude srát slušný lidi, budí s nějakým cancem papíru v ruce, že tady se dadat v autí nesmí a tytyty jestli nás ješte na Coromandelu chytnou, tak naše bydlení si vezmou. Zprvu se vztekáme, že nás vzbudil a ještě si chtěl dělat nároky na naší krutokáru, nicméně díky tomu jsme byli první a jediný na místní, údajně nejfotografovanější pláži Zelíandu, Cathedral cove. Nu fotky odtamtaď jsou fakt pěkný a hlavně jsme si tu náležitě užili skotačení ve vodě!
Když jsme zapíchli Coromandel a zrovna si říkali, že tu smůlu jsme konečně setřásli tak se z podpalubí našeho korábu začali ozývat zvuky, jak když kočí popohání byčem kobylu. No je pravda, že stádo tam máme pořadný, ale stejně jsme radši zastavili, abysme to zkoukli. Jak jsem otevřel kapotu, tak na mě vyskočili snad všechny řemeny, co ta naše kára má a já tušil, že budem muset k autolékaři. Jenže když jsme začali hledat, tak jsme zjistili, naše smůla nás zase našla a zařídila, aby byl nějakej dementní svátek a všichni autodoktoři seděli doma u telky s beerem v ruce a čučeli na zelíandskej ragbyjovej tým All Blacks, kde jen tak mimochodem skoro žádný Zelíanďani nehrajou, jen maj draftovaný skoro všechny černý kluky ze Samoe. No prostě poděl! Strávili jsme tak jednu úžasnou noc skovaný mezi popelnicema za autoservisem. Druhého dne jsme autí odvedli konečně k panu autolékaři, a ten nám samozřejmě při přebírání sdělil, že sice řemeny nám tam dal závodní (aspoň podle ceny ususzujeme), ale problém stále nejni vyřešen a že musíme zkusit nějakýho chytřejšiho, kterej si s tím bude vědít rady. Nu a tak znechuceně o nějakej ten zlaťák lehčí hledáme dalšího zloděje, od kterýho se zase necháme okrást. Když jednoho najdeme, tak nám s úsměvem na tváři sděluje, že součástka nová stojí jako polovina našeho celýho auťáku, že se ale pokusí sehnat nějakou už jetou do druhýho dne. Nu a tak trávíme další noc mezi popelnicema s pocitem, že se nám ten šťastný vstup do nového roku začíná malinko vymykat kontrole.
Už si ani nepamatuju jak se nám to podařilo, ale nakonec jsme zase seděli v autí a svištěli po silnici směr úplně nejvýchodnější cíp Zelíiandu, odkud jsme díky největšímu kladnýmu časovýmu posunu pozorovali, jako první lidi na týhle Zeměkouli jak začíná nový den. Jestli sis ráno taky přivstal a myslel sis, že sluníčko vidíš jako první taks měl smůlu ,protože my jsme mu mávali, už 12 hodin před tebou héeeee. Nevím jestli to bylo tím vědomím, že jsme první a nebo tou bouří, co se proháněla při východu nad mořem, ale atmosféra to byla fakt těžko popsatelná a snad je to trošku vidět i z těch obrázků.
Pak jsme zažili, jak říkaji místňáci, kopici dalších zážitků jenže o všem fakt psát nejde, tak když budeš chtít vědět víc, tak jestli budeš hodnej, možná ti o tom řekneme, až se jednou vrátíme domů. Budu tedy pokračovat o tom, jak jsme zase nabyli chuti a práci znovu hledat začali. Bylo tomu ve městě Napier, před kterým jsme byli kluky sousedskými varováni, že jest to město neřesti, českých zlatokopů a všelijakých myslitelů. Jak se ukázalo měli výjmečně pravdu a hned jsme na jednu českou bandu narazili, jen co jsme do Mc Donaldu na internet vyrazili. Tuším zradu, že by tenhle blábol mohli číst a musím tedy na ně hodný tu jen být. Ale až příště páč se mi chce hrozně spát a veršování mě začíná pěkně srát! No já vím i tebe Petře Kadleci ?.
83 fotek, listopad 2015, 20 zobrazení | cestování
19/11
Na hike se po 4 Miguelích vstává před 5. těžko, ale poněvadž kohouti opět spustili svoje krákání, lezu z postele a jdu. Jdu a jdu, na rozcestí doprava, po chvíli brána, takže dál už nejdu. Jdu zpět. Na rozcestí doleva, jdu a jdu. Tu zas jiná brána a dál nejdu. No nic, někdy příště. Peláším zpět do města, abych stihl bus v 7. Daří se a jedu, směr Baguio. Noblesní to cesta horama, údolíma a vším možným (rejža opět všude :)). Projíždíme nejvyšším bodem, kde se na Filipínách dá jet (2300m) a po 6 úmorných hodinách, co se sezení týče, ale pompézních, co se výhledů týče, se ocitáme v Baguio. Přecházím na centrálu Victory Liner busů, kde je ale fronta asi o 250 lidech sotva se hýbající (wtf?). Jdu to zkusit k Genesis. Tu se dostávám hned do prvního busu a zhruba ve 2 vyrážím vstříc Manila. Tahle cesta už je ovšem peklo. Spát se tu nedá ani za mák, výhledy nejsou a nohy v pravým úhlu s báglem mezi něma taky moc komfortu neposkytujou. V Manile jsme asi s 2hod. zpožděním (= 8 hodin jízdy). Na ubytko v Makati jsem chtěl dojet vlakem, ty už ale nejedou. Makati tak hážu za hlavu a třepotám se do Erminta, kde by mělo být levný ubytko. Navíc je to blíž místu, odkud mi zítra vyjíždí loď na Corregidor Island. Moje procházka noční Manilou se však nepozdává dvěma policajtům, jedoucích v autě. Když mu vysvětluju svou situaci, říká, že mě bude následovat („You go, I follow). Hmm, to vám, páni policajti, asi zabere nějakej ten drahocenej čas. To mu dochází asi po 15 vteřinách, přijíždí zpět ke mně, s tím, že mě odvezte. Wohou, taxík zadarmo :D. Na ubytku se štěstím zamlouvám poslední low cost pokoj, aktualizuju se na WiFi, a na ze pár hodin ulehám.
Spaní – Manila (=350php + 300php původní)

20/11/15
Nejdřív se mě jímá hrůza, to když mě na mnou předpokládaný místo výjezdu nepouští policajti (APEC?). Zkouším tak přejít o kus dál, na další potenciální místo odjezdu a hle. Tu sem správně. Nějaký oficiality, hodinový zpoždění a už se plavíme. Cestu jsem více méně prospal. Blížíc se ostrovu si uvědomuju, že to až takovej pidi ostov nebude, a tak protahuju lejtka a hned jak se spustí kotvy, vyrážím vstříc dobrodružství. Oficiální mapka ostrova stažená v PDF mi moc nejde na rozum, a tak po návštěvě dvou baterií, po kterých už ale zbyla jen památeční tabule, se ocitám opět na začátku. Času málo a teď jsem v podstatě prošantročil hodinu. Znova, lépe, radostněji. Za asi 45 minut se konečně vyškrábu na vrchol kopce (z 0 na cca 250), kde jsou všechny hlavní atrakce (španělskej maják, Pacific memorial + museum, kasárny,…). Sestup (nad očekávání dlouhej) zahrnuje dvě obří, ále vopravdu obří kanóny, další kasárny, pár opic a hodně koz :D. Dole jsem něco málo hoďku před odjezdem, a tak dávám první filipínskou koupačku ve Filipínským móřu, za rytmu 2. „letošního“ deště. Ještě stíhám obhlídnout (zavřenej :D) tunel, kde se Amíci a Filipínci ukrývali před bombama Japončíků a ošetřovali rány. Je čas se nalodit. Ostrov moc pěknej, úplně vidím ty tuhý boje v džungli, zároveň to ve mně trochu evokuje Havaj. Jen škoda, že nezbyl čas na východní stranu ostrova. Ranní hodinový zpoždění znamená vylodění se až okolo 5., tudíž mi zbývá asi hodina světla. Hodina na to, dostat se ze zpocený části Manily, do nespocený (= Makati). Daří se, opět mě nikdo nepodříz. Po návštěvě márketu a fástfůdu, kde se krmím výbornou národní rybou (milkfish), ulehám na ubytku, kde se opět těším neočekávané popularity, když se se mnou fotá obě majitelky (nebo je jedna z nich kluk?).
Spaní – Makati (=6$)
212 fotek a 3 videa, říjen 2017, 170 zobrazení
Na podzimní prázdniny jsme odjeli po čtyřech letech opět na klubovnu Usměvavé sluníčko do Zruče - Sence. Největším lákadlem, pomineme-li chvilky zábavy s kamarády, byl plánovaný výlet do Zoo.
Ve čtvrtek ráno jsme se sešli na radnické nádraží a v počtu 23 dětí, třech wombatích mláďat a jednoho Wombata jsme odjeli směrem do Chrástu. Zde už na nás čekala Atýna a Eliška B. Nakonec dorazila i Lucka, aby nám pomohla společně s pí Svobodovou s bagáží. Vyrážíme! Cesta do Zruče není nic moc, ale vidina zábavy nás žene kupředu. Jsme tu! Lucka před odjezdem ještě ukazuje Šárce a Atýně, co a jak, pak jede zpět do školy. Můžeme se ubytovat a následně se jde do lesa pro dřevo, večer bude táborák. Šárka a Atýna mezitím vaří oběd. Nějak jim to nejde a tak máme místo obědu svačinu. Polední klid rychle vystřídal boj o vlajky a slibovaná polévka. Co si zahrajeme? Ke Zruči neodmyslitelně patří Kámen, nůžky, papír. Pár her a buřty k večeři. Je pozdě a zítra je v plánu výlet do Zoo. Nikdo neodmlouvá a jde se spát.
Probuzení do deštivého chladného rána nutí vedoucí ke změně plánu. Namísto do Zoo půjdeme do Techmánie. To už se k naší partě připojila i Monča. U Plzeňské Techmánie už čeká Vendi s Kubou. Pět hodin s vědou bylo pro některé moc, pro některé málo, ale všichni máme spoustu zážitků. "Chybí nám Martin, Atýna, Erika a Vašek!" "nechybí, šli napřed, mají taneční." Obléknou pláštěnky a zpět na autobusové nádraží a do Zruče. Po sváče jsou všichni tak utahaní, že je vyhlášena hodina klidu. Po večeři se tu opět objevuje Atýna s Martinem a na Smrtku si můžeme zahrát se vší parádou.
Po snídani pomáháme místním správcům s nošením dřeva z lesa. Na řadu přichází velká hra po Zruči. Z tajenky zjišťujeme, že večer budou palačinky! Začátek odpoledního programu nám, ale radost kazí. Šárka nám řekla, že se s ostatními vedoucími rozhodli z důvodu výstrahy ČHMÚ ohledně nebezpečnému větru, výpravu předčasně ukončit. Rodiče prý přijedou ve 20.00 hod. I tak se brzy oklepeme a hra Pizza je zábavná. A co teď? No slibované palačinky! To byla dobrota. Že to není všechno? Paráda, dražba. Jelikož jsme tu měli být ještě v neděli, zbylo jídlo. Tak proč si ho nerozdělit. Největší machři byli Óňa, který vydražil 5 jogurtů Jogobella broskev za 500 dřepů a Luky, který si odvezl dvě vánočky celkem za 402 dřepů
Byla to úžasná výprava, i když člověk prostě VĚTRU NEUTEČE!
20 fotek, červenec 2014, 6 501 zobrazení | cestování, dokumenty, koníčky, práce, zábava
Napadlo mě se s vámi podělit o můj způsob cestovní úpravy vozu VW SHARAN , tak, aby se v něm pohodlně mohli kdykoliv vyspat dva lidi, bez toho, aniž by museli složitě přeskládávat tuny bagáže, které se zpravidla na podobné cesty s sebou vozí a taky, aby zůstali v autě i zadní sedačky, pro případ transportu dalších pasažérů.Před SHARANEM jsem na podobné cesty používal VW PASSAT KOMBI, kde se sice slušně spalo, ale člověk musel vždy veškerou bagáž pracně přeskládat na přední sedačky a to se tam kolikrát podařilo vměstnat jen s pomocí boží - PASSAT byl navíc nízký a měl špatnou pruchodnost terénen :-(.
Viděl jsem na netu několik takových úprav SHARANA, ale přiznám se, že se mě žádná z nich nelíbila, protože se jednalo vždy o velmi složitou roboustní konstrukci s napevno namontovaným neskladným oc.rámem a bez možnosti použití zadních sedaček.Tahle moje postel se v případě nutnosti dá za pár vteřin zdemontovat a uložit na dno ložné plochy auta tak, že o ní vůbec nevíte, že ji máte v autě.
Další veliká výhoda je, že celá postel(dvě desky) můžete s auta vyhodit ven a spát na ní i venku pod širákem - např v hodně kamenitém terénu - častý problém v horských oblastech - samotná zelená barva koberce dokonane utváří pocit, že spíte na voňavé zelené louce :-).Samozřejmě se počítá s tím, že mám s sebou i lehkou nafukovací matraci - popř.obyč.karimatku, kterou dám na koberec - i když i samotný koberech je překvapivě pohodlný !
Náklady na výrobu této postele jsou směšné v porovnání s ostatními modely:

- OSB deska 18 mm 1250 x 2500 mm . 500,- Kč
- koberec 1500 x 2500 mm ...........300,- Kč
- 2 ks noha IKEA á 80,- Kč ............. 160,- Kč
- lep.chemoprén ......................... 190,- Kč
- 2 ks stahovací popruh IKEA .......... 60,- Kč
- 1 bm suchý zip šíře 10 cm .......... 90,- Kč
- 16 ks vrut 5 x 25 ........................ 10,- Kč
Celkem .................................. 1.310,- Kč :-)
Práce cekem včetně vymýšlení konstrukce cca 5 hod.
Původně jsem chtěl použít překližku 18mm tlustou, jenže ta stojí čtyřnásobek OSB a vzhledem k tomu, že je postel polepená kobercem, tak je to ve výsledku fuk a ušetříte 1.500,-Kč.
Některé vychytávky, jako např. přitažení - stabilizování postele pomocí stahovacích popruhů k podlaze vozu jsem obkoukal od kamaráda Milana, jež si podobnou úpravu do SHARANA dělal takřka zároveň se mnou, tak mu tímto děkuji za inspiraci - http://milvot1.rajce.idnes.cz/Sharan_-_luzkova_uprava - jde zase o jiný model - též lehký a skladný :-).
Důležité upozornění : nebojte se nic - nejde o konec trampingu - je to jen pomocník hlavně při cestách po zahraničí a jeskyňářských expedicích - či vodáckých výpravách :-) !!!
T

Rajce.net je největší česká sociální síť
zaměřená na sdílení fotografií a videí.

Nabízí neomezený prostor zdarma, snadnou a rychlou výrobu fotoknih i jiných fotoproduktů.

Partneři

Visa Mastercard Maestro American Express Visa Electron