Hledání

557 vyhledaných výsledků

Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

benjoband
Náš oddíl Sv. Vavřince za pomoci dalších skautů z našeho střediska Dobráček Hostinné i vrchlabského střediska Krakonoš (pod Dingovým vedením) připravil na dnešek hru Kdy, když ne teď? Kdo, když ne my?
Světlušky, benjamínci, skauti i skautky měli za úkol pomoct studentskému hnutí pokračovat s tím, co začalo 17. listopadu na Národní třídě a připravit velkou demonstraci na náměstí. V ulicích je ale velmi aktivně pronásledovaly hlídky StB a nemálo z malých pomocníků skončilo na vyšetřovně StB a v CPZ... Nakonec se to ale podařilo a demonstrace se uskutečnila.
Bylo to fakt super. Moc díky všem, kdo se na přípravě s Dingem podíleli. Myslím, že naše děti nebudeou mezi těmi, kdo na otázku, co se stalo 17. listopadu 1989 pokrčí rameny, nebo si tipnou, že skončila II. světová válka...
více  Zavřít popis alba 
  • 17.11.2015
  • 77 zobrazení
  • 0
anezcak
Mezinárodní den studenstva, zatčení studentů v roce 1939, sametová revoluce v roce 1989. To jsou nejzásadnější 17.listopady. V letošním roce mi tenhle den Rosťa udělal taky zajímavým. Napříč Prahou-do tří kanálů. Bubeneč, Výtoň, Smíchov.
"Kdy - když ne teď? Kdo - když ne my?"
více  Zavřít popis alba 
  • 17.11.2016
  • 32 zobrazení
  • 0
kalenata
Na státní svátek 17. listopadu jsme se spolu se skauty z Hostinného, Vrchlabí a Lánova přenesli v čase do zlomového roku 1989 ve městě Vrchlabí. Naši nejstarší skautští kamarádi-roveři pro nás připravili historickou hru Kdo, když ne my? Kdy, když ne teď? Světlušky, benjamínci, skauti i skautky měli za úkol pomoct studentskému hnutí pokračovat s tím, co začalo 17. listopadu na Národní třídě a připravit velkou demonstraci na náměstí. Přepisovaly se písně, malovaly plakáty a šířily se informace o chystané akci. V ulicích ale odvážné bojovníky za svobodu velmi aktivně pronásledovaly hlídky StB a nemálo z malých pomocníků skončilo na vyšetřovně nebo v cele předběžného zadržení... Nakonec se to ale podařilo a demonstrace se uskutečnila. Myslím, že pocity nejistoty, strachu, ale i naděje a společné víry, že to dokážeme, které v nás hra vyvolala, nám alespoň trochu přiblížily listopadové události roku 1989.

Foto: Jakub Kašpar
více  Zavřít popis alba 
  • 18.11.2015
  • 39 zobrazení
  • 0
plazik02
V pondělí byla vernisáží zahájena výstava Kdy, když ne teď?, obrazů Věry Leininger, galerií českých synagog. V Libeňské Synagoze zazpívala Veronika Matoušková za doprovodu Vlastislava Matouška a Kateřiny Vozické skladbu Via Prophetiae (V. Matoušek/starozákonní texty Isaiah a Jeremiah) .
Malá ukázka - https://www.youtube.com/watch?v=79MVyOTTdl8&feature=share
Kategorie: kultura
více  Zavřít popis alba 
  • 14.5.2018
  • 62 zobrazení
  • 0
janawok
Zimní radovánky na Lipně
více  Zavřít popis alba 
  • leden 2017
  • 31 zobrazení
  • 0
plazik02
V podvečer, po vernisáži kamarádky Věry L., následoval koncert k němým filmům v prostoru temné libeňské synagogy plné kouře, výbuchů a svérázné hudby. (Tak úplně to Nikon - nebo já - nebral, foto jen pro dokumentaci atmosféry.)
Kategorie: kultura
více  Zavřít popis alba 
  • 14.5.2018
  • 39 zobrazení
  • 0
mamulka
Já vím,že zimy už je dost a dost,ale kdy sem ty fotky dát ,když ne teď!A zase voda,rybník,ale také les...
Kategorie: krajinapříroda
více  Zavřít popis alba 
9 komentářů
  • 31.3.2013
  • 28 zobrazení
  • 0
elektronici
Drazí pánové zatlačte slzu a vzpomínejte na naši poslední společnou exkurzi na Veletrhy Brno (veletrh = když si natrhneš kalhoty,trenky a prdel zároveň). Byla to zajímavá akce zvlášť celosvětová družba se slovenskou spoluobčankou :-) tímto tě zdravím :-D a počítej se mnou ve Skalici :-D Tak pánové čest památce naších akcí a exkurzí. Když se tak ohlédnu za všemi průsery co jsem stihli na exkurzích udělat tak je to krásný výčet. Sranda byla a né že ne. Teď nastává období kdy se prověří jak jsem schopní tzv.: „zkouška dospělosti“ volá..
více  Zavřít popis alba 
4 komentáře
  • 22.10.2009
  • 171 zobrazení
  • 1
bele
ALB 515 – 30 roků a možná ještě více jsem si sliboval při jízdách kolem, že zastavím a navštívím kostely sv. Václava v Nehvizdech , sv. Bartoloměje v Mochově a sv. Petra v řetězech na Velence. Potom postavili do Prahy dálnici a na kostelíky jsem zapomněl. Náhodou čirou způsobenou objížďkou a krásným počasím, jsem najednou stál před otázkou KDY, KDYŽ NE TEĎ…. A zastavil jsem.

Zastavil jsem třikrát, a bylo to vedle Velenky, kde už je hotovo album, i v Nehvizdech a Mochově. Dlouho odkládané přání jsem si tak najednou krásně splnil, a po přečtení historie těch míst si jen uvědomuji, jak málo znám –známe - svoji minulost

U kostela svatého Václava v Nehvizdech zaujme každého zvonice postavená před jižní průčelí původně románského kostela. Přízemí, otevřené do tří stran arkádami a zaklenuté hřebínkovou klenbou, je zřejmě renesanční, patro a střecha barokní (snad nahradilo dřevěnou část). S kostelem ji spojuje předsíňka, ve zdech zazděny renesanční figurální náhrobníky.

Velice podrobný popis je na stránkách Krásné Česko.cz
http://www.krasnecesko.cz/lokality/12100-kostel-sv-vaclava-nehvizdy-kostel.html

Městečko i s okolím, faru a nehvizdský kostelík zničily mimo jiné i švédské oddíly z vojska generála Bannera, které sídlilo ve Staré Boleslavi a jehož muži loupili a ničili celé zdejší okolí. To trochu mění můj postoj i k informaci o Švédech u vodního mlýna Rozpakov – pravdu ale už nikdo nezjistí

Další zastávkou byl Kostel sv. Bartoloměje v Mochově
Svítil na horizontu a nešlo jej minout. Gotický kostel sv. Bartoloměje je již od roku 1352 zmiňován jako kostel farní. Architektonicky kostel kopíruje sakrální stavby klasického gotického období – hlavní obdélníková loď s rovným stropem, na jižním boku nízká zvonice s jehlanovitou střechou, presbytář o půdorysu obdélníkové lodi uzavřený třemi stranami pravidelného osmiúhelníka.

K severnímu boku presbytáře přiléhá gotická kaplička, která na počátku 20.století sloužila jako sakristie, tedy zvláštní prostor k úschově bohoslužebných knih, rouch apod. Vchod do kapličky tvoří hrotitý portál, v jehož tympanonu se nachází šikmo postavený štít se znakem mochovských vladyků: orlice v kruhovém rámci a mimo tento rámec ležící přílbice s přikrývadly

Hlavní oltář pochází z roku 1695 a jeho čelní stěna (antependium) je zdobena vyřezávanými ornamenty. Kazatelna je vyvedená hrubě tesanou rokokovou ornamentikou. Boční oltáře zdobí rovněž antependia, tentokráte malovaná, na jednom je vyobrazena stigmatizace sv. Františka a na druhém Marie Magdalena.
více  Zavřít popis alba 
240 komentářů
  • 17.4.2014
  • 216 zobrazení
  • 5
kameramanka
Stříbření v Kutné Hoře 25.6. 2011
Jak se dá vše zkazit.

Kutná Hora a její slavnosti stříbření 25. června 2011

Těšila jsme se na tento den, protože jsem na internetu četla hodně chvály a jen málo výtek.

Oblékli jsme kostýmy a vyrazili s partnerem na desátou hodinu k chrámu Sv. Barbory. Vše bylo velkolepé, herold vítal příchozí, rozdával větvičky bezinky lidem, aby mávali až bude přicházet král a provolávali sláva králi Václavu IV., šprýmoval, navozoval veselou náladu. Davy lidí, kostýmovaných i nekostýmovaných se bavilo a rádo přidalo k laškování. Rytíři na koních i bez, král, královna, pážata vše navozovalo super atmosféru. Průvod se vydal k Vlašskému dvoru, zde jsme se usadili na lavičky a sledovali program uvítání krále, taneční vystoupení, poslouchali muziku. Nejvíc jsme se těšili na vystoupení skupiny Štvanci, na královský turnaj rytířů na koních. Počasí se oproti ránu umoudřilo a pěkně pálilo sluníčko, bylo nám ukrutné horko, ale statečně jsme seděli na místech, aby nám je někdo nezasedl, protože se plnilo místo za místem. Jsem už ženská k padesátce a tak jsem věděla, že nevydržím dlouho stát, tím spíš, že jsem po operaci. Střídali jsme se proto, nosili si pití, jídlo, vaření na slunci jsme seděli a čekali na hřeb programu.

Pak to přišlo.......pořadatelé přistoupili k nám a řekli:,,Prosím, všichni se posuňte dozadu o 5 m!! Potřebujeme místo pro koně! Všichni vztyk, můžete si sebou vzít lavičky dozadu!

Nevěřila jsem vlastním uším. Lidé začali nadávat, protestovat. Jeno dítě asi 8 leté prohlásilo: Já se nehnu ani o metr.

Jenže brzo mu došlo, že když se neposune, neuvidí koníky. Jenže kam se posunout? Hlediště bylo narvané. Ti co to už znali z minulých ročníků nechtěli udělat místo pro ty, kteří naletěli a odmítali je pustit před sebe i mezi sebe. Chvíli to vypadalo, že se jedna skupinka popere. Když jsem zaslechla jednoho z ochranky jak říká: ,,Ach jo, každej rok je to stejný, pokaždé to vytyčí tak blbě a my to pak odnášíme od lidí. Já se těm lidem nedivím, že jsou naštvaní. Vždyť je to blbost. A říkáme jim to každý rok."

Protože se ráda mačkám jen na určité jednotlivce, k ostatním tak přítulná nejsem, přesunuli jsme se s obtížemi (ale podařilo se) ....na tzv. terasu. Už jak jsme se blížili ke schodům zaslechla jsem jednu mladou maminku jak křičí na své asi 6-ti leté dítko: ,, Martine nehni se ani o centimetr!!!"

Sice jsme se museli doprošovat, aby nás nechali projít, ale přeci se pár jedinců smilovalo a nechalo nás protlačit nahoru do míst, která už byla spíš za podiem, tak že jsme neviděli ani na krále, ani na parket, ale hurá! Viděli jsme na koně. Dokonce pokud se nerozfoukal vítr, a větve keře nám nebránili ve výhledu, zahlédli jsme i levou část kolbiště. To už ale naše nadšení dostalo lehký zásah a my, protože jsme nechtěli jeden druhému kazit pocity, v domnění, že ten druhý to tak neprožívá, usmívali se a snažili se na tu vzdálenost aspoň něco z toho umění zahlédnout.

Slunce pálilo, my byli od půl osmé vzhůru, poslední 2 hodiny stáli na nohou a naše tělesné schránky začaly dávat najevo, že pokud se někde neochladíme a neuvelebíme do pohodlí, vysoký tlak mého partnera a moje záda zaprotestují.

Přesunuli jsme se do penzionu, svlékli těžké kostýmy, hlavně boty, které se zcela určitě srazily, protože ráno byly docela pohodlné, zato teď se zdály být nejmíň o číslo menší, a dali si 2 hoďky pauzu.

Z programu jsme si vybrali už jen koulení, které bylo od 18.00 hod, a tak jsme vyrazili už v civilním oblečení na tuto atraktivní podívanou.

Šli jsme o půl hodiny dříve, aby si bylo kam sednout. Ne že bychom byli tak naivní a mysleli si, že budou místa na lavičkách......to ne!

Ale spokojili jsme se s místy, ze kterých jsme sledovali královský turnaj s koníky.

Uvelebili jsme se na trávu za ohraničený prostor pro kutnohorské paní, tak že nám koukala jen hlava, ale nám to stačilo. Byli jsme spokojeni a očekávali jsme začátek klání.

Když mi mladý muž, požádal: ,,Můžete se prosím přesunout jinam? Tady smí být jen kostýmovaní." V tu chvíli jsem si myslela, že to musí být nějaký vtip. Domnívala jsem se, že není možné, aby mi tutéž věc udělal někdo 2x. Vzpomněla jsem si, že jsme toho muže míjeli, když jsme stoupali po schodech na toto místo a uvědomila jsem si, že nás nechal do zapět minut šest hod. sedět, a když už má koulená začít, přišel nás vyhodit. Došlo mi, že nám to mohl říct hned a ne se bavit tím, jak budeme zase hledat místa ve chvíli, kdy lidé stojí ve třech řadách a už teď si koukají více na ramena a hlavy než na královské borce a prostor, kde se má odehrávat klání. Rozhodnuta uhájit svoji pozici, jsem odmítla. Mladý muž nám vysvětloval, že to je opravdu jen pro kostýmované a že bychom rušili dojem. My jsme oponovali, že za tou plachtou nejsme vlastně vidět, že tu není žádná cedulka, že sem nesmíme a že to měli říct hned a ne teď, když už nejsou žádná jiná místa. Nebyli jsme sami, kdo protestoval. Vedle nás sedící muž na pohodlných sedačkách s držáčkem na kávu a manželkou po levém boku, se s nimi ve finále odmítl bavit úplně a prostě seděl. Přišla posila ze strany dalšího kutnohorského pořadatele. Mladý, už méně příjemný muž, který nám tvrdil, že tam nemůžeme být, protože se tam bude za hodinu připravovat ohňostroj. Svitla ve mě trocha naděje a řekla si hurá, déle tu stejně nebudeme a přislíbila, že až začnou ohňostroj připravovat - odejdeme.

Neujalo se. Následovalo argumentování, které jsem po statečné bitvě prohrála. Pochopila jsem, že nejde o to, jak oblečení jsme, ale o to prostě nás odtud dostat. Rozžhavená do běla jsem v domnění, že to snad někoho rozhodí, prohlásila:,,O tom se dočtete na internetu!" načež mladý muž pokrčil rameny a s vítězným úšklebkem prohlásil:,, Klidně."

Jako dítě kopající nožičkama jsem v zoufalosti, nebo snad na úlevu prohlásila poslední: ,, Jděte už do pr...e! a po lítém boji jsme opustili pozice.

Muž vedle nás na židličce s tichou manželkou vytrval. My mezi tím přešli místo kde se bude odehrávat mač a přesunuli se za záda vysokých mužů v 3. řadě na stojáka. V tuto chvíli pro nás přestal být zajímavý boj o obrovskou kouli, ale zajímal nás boj o místo na terase mezi pánem v křesílku a pořadateli, ke kterým se přidali pánové v černém, což měla být asi pořádková služba.

Asi po 12ti minutách pána s manželkou i křesílky posadili na VIP místo přímo za zábranu odkud měl výhled minimálně výborný. Dohodli jsme se na nerozhodném výsledku. Boj se proměnil ve směnný obchod, a tudíž vyhráli obě strany. Jediný, kdo tady prohrál jsem byla já a partner. Bylo mi trochu líto, že jsme to tak brzo vzdali, ale v okamžiku kdy jsme viděli, že se na našem bývalém místě usadili jiní civilisté a ty nikdo nevyhodil, protože byli kutnohorští, pochopili jsme, že tady překážíme.

V tuto chvíli mi došlo, pro koho se tato slavnost dělá, kdo má jen zaplatit a nemá nárok ani na trochu té úcty, a kdo je tady skutečným králem a dvořany. Věřte ti herci to nebyli.

S hořkým pocitem jsme z Kutné Hory odjeli a ponížení jakého se nám v tomto královském městě dostalo, už nechceme okusiti.

Škoda, jak několik mocných dokáže pokazit tak krásnou slavnost, kde výkony účinkujících jsou obdivuhodné a jejich úcta k divákovi jasná.

Dana Plzeň
více  Zavřít popis alba 
  • červen 2011 až srpen 2012
  • 181 zobrazení
  • 0
datavideomedia
Pražský maraton 2015- jaký byl ?
HLAVNĚ PATNÁCTÝ ! Uf….už to mám za sebou jsem Gold PIM KING a dalších 15 startů bych měl mít zdarma (ne nadarmo se říká – Výhodná sleva:-)… . )
…ne ted vážně – výsledný čas 3:35:08, MŮJ ČAS: 3:33:51 ( byl jsem totiž 3x na záchodě ….no prostě klasika :-) )
Ráno jsem se překvapivě dostal včas i na focení PIM Kingů ( asi takto: bylo 8:01 , všichni – cca 50 osob už tam bylo a bohužel jsem byl poslední , kdo přišel…. ale stihl jsem to.. :-) ).
Díky tomu, že jsem byl z „mého pohledu překvapivě brzo před startem“ před šatnami , mohl jsem si užít luxusu klidného převlékání , stání ve frontě na záchod a dokonce jsem v klidu přišel do koridoru A (děkuji PIMu za tuto výhodu a velmi ji kvituji) a v klidu jsem se mohl protáhnout aniž by mi někdo strkal loket pod žebra … . Před startem jsem si poblahopřál s několika mým,i známými běžci hodně sil a úspěšný běh ( potřásl jsem si i s Romanem Šebrlem, který stál hned za mnou – netušil jsem , že je tak vysoký , a dámy opravdu je pěkný :-)…). No a vydali jsme sena tra pod zvuky Smetanovy melodie Vltava…. .
Samozřejmě všichni vyběhli jak o život, ač jsem startoval cca 4m za startovní čarou, během prvních 500m mne předběhlo cca 1.000 běžců- jen si vždycky říkám: Ty vo.e, že bych tak málo a pomalu běhal ? Co dělám špatně? Naštěstí tam byly i nějaké štafety a pak jsem si řekl hlavní motto tohoto závodu : Hlavně doběhnout, když doběhnu , tak budu rád , když to bude pod 3:30…. . Držet tempo na 5:00 min/km a je to OK.
Vybaven všemi možnými rozpisy (na náramku na 3:20 – co kdyby , že ? :-)) a fixem popsanou pravou rukou na 3:30 jsem si běžel v klidu ( v duchu jsem se smál, když na 2 km jsem běžel na 4:35 min/km, před rokem na 4:07)- říkám si: Cha, chá – to jsem si to krásně a v klidu naplánoval…. . Běželo se hezky , naštěstí jsem byl v takové duševní pohodě, že jsem se snažil ani nepočítat kolik jsem odběhl / kolik mám ještě uběhnout kilometrů, jen jsem se tak vždycky kouknul a řekl jsem si jéje , už 16 kilometr , to tam budu už jen za cca 2 hodinky , tak to je v pohodě… .
Na 17.km mě rozesmálo cca 6-leté dítě, které se hádalo v Nuslích pod !skokanským mostem“ s mamkou a říkalo : „Mami to nedám, a nedám !!!“ A já na to zavolala: „Ale to víš , že to dáš, my taky ;-) !“ . Dítě zmlklo a byl klid… .A my běželi dál … .
Na půlmaratonu jsem měl čas 1:42 a byl jsem 3 minuty před termínem na 3:30 ( a hlavně se mi běželo velmi lehce , v pohodě… . Uviděl jsem na 22.km Zdeněk Zdenek Chmel? , zamával jsem a běželi jsem na Palačák …. . Nevím ani proč, ale vždycky , když běžíme po Smíchově , okolo pivovaru,mtak mě ten běh najednou přestane motivovat – asi to je tím , že vždycky když uvidím tu rovinu přede mnou , tak už bych se na to nejraději vypr..l- ale ríkám si , už je to jen kousek…. .
A vůbec – kolikrát jsem si během všech maratonů říkal : prdím na to, půjdu pěšky, však to do toho časového limitu / čtyř- pěti hodin dojdu… . Ale pak si řekneš : nebuď línej, vzdát to můžeš vždycky…. a běž dál !
Až do 35 kilometru jsem měl náskok na výsledný čas 3:30 jednu minutu , ale pak jsem přesně pocítil to, jak je maraton spravedlivý- ano když nemáš naběhané objemy , kvalitní tréninky , nemůžeš počítat s nějakým „rekordním“ časem- a to je přesně ono. Poslední kilometry jsem bezel pomaleji , než bylo třeba a to již na 5:20-30 min/km. A to je bohužel realita, takže s vidinou sice slušného, ale z mého pohledu průměrného času jsem vběhl do Pařížské, kde jsem zahlédl Pavlína Pavlíková? a Petra Petra Novakova? (díky za povzbuzování !) . A vcelku v poklidu, bez nějakého mohutného sprintu (jako v minulých letech) jsem doběhl do cíle, kde jsem si podal ruku na pozdrav s Carlem Capalbem (rád bych mu vyjádřil jako asi již miliontý člověk dík za pořádání těchto závodů).
No a pak – to byla docela hrůza. Po klidném odchodu za cílovou vednutí všech dobrot na mě začala padat zimnice a bolesti žaludku. Byl jsem tak unavený, že jsem musel sedět v šatně asi cca půl hodiny a skoro beze slova sledoval přicházející běžce , kteří se převlékali, padali s nimi lavičky – ale ani přihlouple smát jsem se nemohl..). Pak mi jeden běžec nabídnul trochu Coca – Coly a bylo to již lepší… .
Trvalo mi asi cca hodinu, než jsem se dal do elativně slušného stavu (dá se říci až v restauraci Al Capone). Před ní jsem potkal Miloš Forrest Škorpil?, jak „opravoval“ telefon (/vtipné je , že jsem ho poznal podle nohou a bot, jak jsem koukal skoro do země …).
Co se týká času a výkonu :
Na to, že jsem byl před 9 dny (v pátek) nastydlý a měl 38,2C, pak jsem v sobotu běžel desítku a v neděli Nymburský půlmaraton, tak si mohu pískat, jak to dobře dopadlo. Takže za mě spokojenost , jen bych byl rád , kdyby se podařilo zkusit pořadatelům menších závodů zkusit skloubit termíny pro běžce, aby mohli kvalitně běžetv jak velký běh, tak i ten jejich hezký, a „domácký“… . Ale dní je jen 365 a termínovka je plná závodů, že.. .
PS: rád bych poděkoval ještě Ladislav Gášek? a Štěpánka Rošická? , Zbynek Schneider?, Zora Hrdinová? a dalším za fandění a fotografie, doufám , že nám je pošlete .
Dále bych rád poděkoval dalším kamarádům , kteří se zúčastnili naší pomaratonské party , bylo nás přes pětadvacet , moc díky !!!
A poslední věc: rád bych vyzvedl skvělý výkon Mirek Kratochvíl? , kdy ve své kategorii AMM55 běžel pod 3:30 hod. ! Gratuluji !

Z tisku a internetu:
Maraton vyhrál Felix Kandie, český šampión získal titul v osobním rekordu

3. 5. 2015

Od pátku bojoval vítěz Volkswagen Maratonu Praha, keňský vytrvalec Felix Kandie, s nachlazením a podle toho zvolil taktiku pro závod. Rozběhnout maraton zvolna a pak se uvidí. Ukázalo se, že šlo o taktiku vítěznou.

Vítězství mu patří za čas 2:08:32. Nejlepší ženou maratonu se stala Etiopanka Yebrgual Melese v čase 2:23:49. České mistrovské tituly patří Vítu Pavlištovi a Šárce Macháčkové. Do 21. ročníku odstartovalo deset tisíc vytrvalců a vytrvalkyň.

Mužský maraton připomínal mistrovství Afriky. Papírového favorita měl v etiopském běžci Deribe Robim, který do Prahy přijel s časem 2:06:06 z lednového závodu v Dubaji. V úvodu však tempo udával jeho krajan Hillary Kipchumba (půlmaraton v čase 1:04:00). Na 25. kilometru se na něj dotáhl Evans Chebet. Skvěle si síly rozvrhl další z Keňanů, Felix Kandie, který se ze čtvrté příčky postupně dotáhl na čelo a po metě 35. kilometru již převzal vedoucí pozici a pro vítězství si doběhl v čase 2:08:32.

„Vstoupil jsem do závodu s tím, že zkusím zaběhnout alespoň nějaký slušný čas a začnu opatrněji, v druhé polovině závodu jsem se však cítil dobře a dokázal jsem zrychlovat,“ řekl Kandie po doběhu.

Druhé místo patří Chebetovi (2:08:50), na třetí pozici proběhl cílem papírový favorit Robi (2:09:05), který se v závěru dotahoval na čelo.

V závodě žen to až do 25. kilometru vypadalo na sólo závod keňské běžkyně Janet Rono. Půlmaraton zvládla v čase 1:11:43, půlminutu ztrácela Portugalka Sara Moreira, jíž dýchala na záda skupinka etiopských běžkyň. Z nich se nakonec rekrutovala vítězka, když nejlépe se silami dokázala hospodařit Yebrgual Melese. V úseku mezi 25. a 30. kilometrem se posunula do čela a zlato vybojovala časem 2:23:49.

„Již před závodem jsem se rozhodla, že začnu pomaleji a tato taktika se v závěru ukázala správnou,“ řekla v cíli vítězka závodu.

Hongkongská závodnice Yiu Kit Ching sice doběhla jedenáctá, ale v cíli zářila štěstím. Do Prahy přijela s cílem splnit kvalifikační limit na mistrovství světa a olympijské hry. To se jí časem 2:38:24 také podařilo.

Soutěžilo se i o mistrovské tituly v maratonu. Muži se již od počátku seřadili v pořadí Jiří Homoláč, Vít Pavlišta, třetí běžel zkušený Petr Pechek. Homoláč podle slov svého trenéra Jiřího Sequenta přijel do Prahy v dobré formě s cílem držet tempo 3:12 min/km, což by odpovídalo výbornému cílovému času 2:15:00. Často však pro něj platí, že „přepálí“ první polovinu závodu. Pavlišta se na něj postupně dotáhl, na 30. kilometru již figuroval na prvním místě a udržel je až do cíle. Výrazně si posunul osobní maratonský rekord, když se cílová časomíra při jeho průběhu cílem zastavila na čase 2:17:51 (dosud 2:20:42, Praha 2012).

„Chtěl jsem to prostě zkusit, začátek jsem rozběhl na čas 2:15:00. Pak jsem však měl žaludeční problémy a postupně docházely síly,“ okomentoval svůj výkon Homoláč. Časem 2:19:37 si vyrovnal osobní rekord z maratonu ve Frankfurtu 2013.

Mezi ženami si pro domácí titul od startu běžela ostravská architektka, svěřenkyně trenérky Aleny Peterkové, Šárka Macháčková. O devět minut pokořila hranici tří hodin, v cíli jí naměřili čas 2:51:01.

„Užila jsem si to, běželo se mi výborně. Nehnala jsem se za nějakým rychlým časem, cílem bylo získat titul. Ještě se chci stále zlepšovat a poznat v maratonu hranici svých možností,“ uvedla v cíli česká šampiónka, pro niž jde o první mistrovský maratonský titul. Dlouho až třetí, v cíli však druhá z českých běžkyň, Tereza Zuzánková, připravila nakonec časem 2:55:26 o stříbro Radku Churaňovou (2:57:53).

V poli deseti tisíců startujících běžela řada zajímavých osobností. Donedávna profesionální boxer Lukáš Konečný absolvoval první maraton a zapsal si čas 3:29:36. Bývalá česká reprezentantka v atletice, mistryně světa v běhu na 800 metrů Ludmila Formanová, běžela maraton v čase 3:31:19, lékař Tomáš Šebek zachraňující životy na zahraničních misích humanitární organizace Lékaři bez hranic, dokázal 42 kilometrů a 195 metrů zvládnout za čtyři hodiny.

„Je to jako čtyřhodinová operace. To je vlastně také maraton. Musíte si naplánovat, co budete dělat v první, druhé, třetí a čtvrté hodině. Po dnešku jsem si potvrdil, že rozhodně lépe operuji, než běhám,“ usmíval se v cíli Tomáš Šebek.

Nechyběli ani takzvaní sběrači maratonských čárek. Pro Petra Hrčka byla Praha 454. dokončeným maratonem. Nejstarším účastníkem maratonu byl jedenaosmdesátiletý Jiří Přidal z Pardubic.
více  Zavřít popis alba 
  • květen 2015
  • 133 zobrazení
  • 0
everse
  • 19.4.2012
  • 22 zobrazení
  • 0
hanca6
  • 31.12.2013
  • 26 zobrazení
  • 0
kurthubl
  • 24.8.2018
  • 645 zobrazení
  • 0
akcnivodaci
  • květen 2015
  • 30 zobrazení
  • 0
lenka1966
  • leden 2015 až květen 2016
  • 95 zobrazení
  • 0
msformana
třída Motýlek únor 2015
více  Zavřít popis alba 
  • únor 2015
  • 71 zobrazení
  • 0
kojb
Kategorie: zábava
více  Zavřít popis alba 
  • leden 2011 až prosinec 2012
  • 81 zobrazení
  • 0
robertek007
  • 30.9.2012
  • 34 zobrazení
  • 0
betusinka
Kategorie: kulturalidé
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 2.7.2012
  • 486 zobrazení
  • 1
vojackovivaldov
  • 10.2.2011
  • 104 zobrazení
  • 0
abrakadabra
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
  • 54 zobrazení
  • 0
reklama