Hledání

10 vyhledaných výsledků

Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

mysticsmile
Krátký film z vernisáže Ondřeje Klevety 11. března 2015. Hovoří tatínek Pavel Kleveta.

Více: www.kulturaboskovice.cz
Kategorie: moje fotozprávy
více  Zavřít popis alba 
  • 14.3.2015
  • 253 zobrazení
  • 0
mysticsmile
Letos si celá Evropa připomíná útrapy první světové války, jež začala 28. července 1914 před sto lety zavražděním následníka rakousko-uherského trůnu Františka d‘Este a trvala čtyři roky do 11. listopadu 1918.
Malý sál kina Panorama v Boskovicích se ve středu 24. září 2014 zaplnil do posledního místa, aby si členové Klubu přátel Boskovic a místní občané připomenuli tuto významnou událost v dějinách nazývanou též Velká válka.
Akci zahájila Jarmila Winklerová: „Tehdy bojovalo více jak sedmdesát milionů vojáků, téměř devět milionů jich padlo. Na frontách bojovalo přes jeden milion českých mužů, což připomínají pamětní desky a pomníčky po celé republice.“
Jarmila Winklerová pak přiblížila výstavku ve vestibulu kina. “Uvidíte dobové tisky, oblečení, publikace, materiály o rodině arcivévody Ferdinanda, informace z války.“
Jaroslava Kovaříková začala známou větou: „Tak nám zabili Ferdinanda“ z knihy Jaroslava Haška Dobrý voják Švejk. Poté pohovořila o válečných útrapách, tragicky poznamenaných rodinách, významných bitvách, zákopové válce. Dále uvedla: „Dvacátého druhého dubna 1915 použili poprvé Němci bojový plyn.“ Hovořila o bojích na moři, použití ponorek. „Patnáctého září nasadili Američané do bojů tanky,“ pokračovala. Revoluce v Rusku 1917 dala moc do rukou bolševikům, zanikla východní fronta. Druhého července 1917 proběhla bitva u Zborova – úspěšné vystoupení československých legií. Třetího března 1918 podepsalo Rusko mír a vzdalo se Finska, pobaltských států, části Polska, Ukrajiny Západního Běloruska a Zakavkazska. Jedenáctého listopadu 1918 podepsána smlouva o příměří Dohody s Německem – válka skončila.
Jaroslava Kovaříková ještě připomenula všeobecnou mobilizaci 2. srpna 1914 vyhlášenou císařem Františkem Josefem Prvním jako dekret „Mým národům“, nasazení tanků, letadel, ponorek, použití chemických zbraní. Dotkla se důsledků pro obyvatelstvo, kdy museli pro válečné účely odevzdat koně, vozy a dobytek. Sužoval je nedostatek potravin, padlo 150 tisíc obyvatel českých zemí. Do roku 1989 byla památka padlých za první světové války účelově vymazaná z paměti národa a to tak pečlivě, že dnes již většina společnosti nezná historii a pozadí vzniku našeho státu. „Všem našim dědům a pradědům – čest jejich památce. A pro nás, vnuky a pravnuky je povinností uchovat vzpomínky na jejich statečnost ve válce, o kterou žádný z nich nestál. Zachovat vzpomínky pro naše děti a budoucí generace. Alespoň to,“ zakončila Jaroslava Kovaříková.
Deník italského legionáře Josefa Dudka ze Sychotína, jenž byl učitelem v Kunštátě, Olešnici a v roce 1933 i na měšťance v Boskovicích, zakopaný v roce 1939 před fašisty na zahradě představila Mgr. Eva Čadová. Autor popisoval život na vesnici po začátku války, svůj nástup k osmému pluku do Brna, polní mši v Kroměříži na Vánoce 1914, nový odvod o svatodušních svátcích 1915, cestu vlakem ze Skalice dobytčím vozem do Tyrol, vojenskou přípravu, důstojnickou školu v Innsbrucku, odjezd do pole na Tři krále 1916, cestu na ruské bojiště, pobyt se zlomenou lýtkovou kostí v polní nemocnici, zážitky z italské fronty 1916, druhé působení na ruské frontě, návrat do Itálie a konečně cesta domů 19. prosince 1918. Budějovice, Veselí, Mezimostí, Jihlava, Brno. Všude vítání slavnostními projevy. „Dvacátého čtvrtého prosince dostávám dovolenou na doléčení. Jedu nejbližším vlakem do Skalice, pak kočárem s panem Staníčkem do Sychotína. Za tmy pěšky k rodičům do Petrova. Po čtyřech letech jsem zase doma s rodinou. Chybí jen bratr Jeník. Zahynul v Rusku,“ zakončila působivou citaci z deníku Josefa Dudka Mgr. Eva Čadová.
Mgr. Eliška Pokorná poslala dokola několik dobových zažloutlých snímků a vzpomněla svých šest prastrýčků, kteří museli do války. „Nedovedu si představit pocity matky, které šest synů odejde neznámo kam,“ uvedla. „Ale naštěstí se všichni vrátili.“
Se vzpomínkami a fotografiemi se přidali i někteří další. Třeba Eva Oldřichová hovořila o pomníku ve Svitávce a hrobě manželova předka v Polsku.
Ředitelka Muzea Boskovicka Mgr. Dagmar Hamalová pochválila velmi pěkně vedenou kroniku rodiny Oldřichovy od roku 1600.
Jarmila Winklerová připomenula letošní vzpomínkovou akci na rok 1914 ve Světlé a pietní akt u pamětní desky jedenácti padlých místních obyvatel. „Díky tamní paní Krajíčkové jsme získali některé exponáty pro naši výstavku - klobouky, slunečníky. Noviny Jiskra jsme objednali přímo na Konopišti.“
Paní Liba Válková přidala zážitky svého otce z vyhlášení republiky 1918.
Pan Dušan Plevač pohovořil o osudech svého otce na ruské a italské frontě, poslal kolovat několik snímků.
Zajímavou a poučnou besedu plnou vzpomínek zakončili její účastníci prohlídkou neméně zajímavé výstavky dobových dokumentů oděvů a doplňků v předsálí kina Panorama.
Škoda, že se podobné besedy nekonají na školách, první světová válka byla neprávem opomíjena a dnešní děti o ní toho mnoho nevědí.

Více: www.klub-pratel-boskovic.cz
https://soundcloud.com/k11343756/beseda-s-vystavkou-ke-stemu-vyroci-zahajeni-prvni-svetove-valky-kino-panorama-boskovice-24-zari-2014
https://soundcloud.com/k11343756/beseda-klubu-pratel-boskovic-ke-stemu-vyroci-zahajeni-prvni-svetove-valky
Kategorie: moje fotozprávy
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 25.9.2014
  • 255 zobrazení
  • 0
mysticsmile
„Obraz je Vaší zpovědí, odhaluje i nejtajnější touhy a sny“

Předsálí kina Panorama v Boskovicích je velmi vhodné prostředí ke konání různých výstav. Tlumené osvětlení pomáhá vytvářet sváteční atmosféru.
Ve středu 11. března 2015 se prostor zaplnil mnoha příznivci výtvarného umění. Je potěšitelné, že přišlo velké množství zejména mladých lidí.
Svou kolekci velmi zdařilých děl, pod názvem V zajetí barev, zde představil mladý, nadějný výtvarník s výraznými rysy v obličeji a černými havraními vlasy svázanými do copu, charismatický Ondřej Kleveta.
Vernisáž byla zahájena přímo symbolicky. Úvodního slova se ujal totiž jeho otec Pavel Kleveta, jenž je v kulturních kruzích velmi známou místní osobností s všestranným záběrem. I jeho jméno jistě přispělo k mimořádně velké návštěvnosti, jež se v místních poměrech tak často nevidí. Hrával divadlo, tančil a zpíval v národopisném souboru a v širokém podvědomí je znám jako zpěvák nejrůznějšího žánru, od lidových písní až po klasiku. V současné době studuje na Mezinárodní konzervatoři v Praze, obor klasický zpěv. A jak je vidět, nejstarší syn Ondřej se „potatil“. Též se věnuje umění, pro změnu výtvarnému. A v malování je opravdu velmi talentovaný.
Podmanivou náladu vernisáže umocnil hudební úvod v podání interpretů Nikoly Krále a Lukáše Koudelky. Sálem nezazněly otřepané hity, ale tito mladí hudebníci se pochlubili vlastní tvorbou.
„Děkuji vedení kina, jmenovitě Tomáši Marvanovi za poskytnutí prostor, muzikantům za krásné hudební vystoupení,“ řekl z dřevěného schodiště vestibulu Pavel Kleveta. „Bývá poněkud neobvyklé, aby otec pronášel úvodní slovo na vernisáži svého syna, a já se přiznám, že jsem byl zaskočen, když mě o to Ondřej požádal. Nicméně i když jsem se tomu bránil, nakonec jsem podlehl jeho argumentům, že jsem to byl já, kdo stál u zrodu všech jeho obrazů, kdo sledoval jeho první nesmělé tahy štětcem. Se mnou hovořil o svých pocitech, které přenášel na svá plátna a já jsem díky tomu postupně pronikal do tajů jeho duše a začínal jsem chápat co tím, či oním obrazem chtěl sdělit. Jeho výtvarného nadání se chopila učitelka základní školy, výtvarnice Anička Kocmanová, díky které mohl lépe rozvíjet svůj talent. Vystudoval Střední odbornou školu a střední odborné učiliště tradičních řemesel ve Velkých Opatovicích, obor uměleckořemeslné zpracování kamene a keramiky. Přitom se zdokonaloval v malbě pod vedením akademického malíře Martina Kotka. I po škole zůstal věrný umění. Pracoval jako výtvarník a konzervátor v Muzeu Boskovicka, pak své znalosti předával dětem na Základní umělecké škole v Boskovicích. V současné době vyučuje odborný výcvik, obor umělecký keramik na Masarykově střední škole v Letovicích.“
Ondřej není v „kumštu“ žádným nováčkem. Má za sebou několik velmi úspěšných výstav. Například v galerii SOU Velké Opatovice, v Brně, v Muzeu Boskovicka a na výstavě bývalých žáků učitelky Aničky Kocmanové. Jeho díla budou moci zhlédnout návštěvníci brněnských výstavních síní Coffe Laundry a Galerie 9. Všestrannost Ondřeje dokladuje též vlastní výroba uměleckých předmětů s indiánskou tématikou. Výtvarné umění však v jeho tvorbě dominuje. Zpočátku se věnoval figurativní malbě tužkou, tuší, uhlem a křídou. V poslední době experimentuje s různými technikami nanášení akrylových, olejových a temperových barev. Zaměřuje se na obrazy abstraktní. Vyjadřuje v nich svůj postoj ke svému okolí a světu, poznává sám sebe a prostřednictvím pláten promlouvá k divákovi. Z obrazů vyzařují jeho nálady a pocity. Uvolnění, štěstí, naproti tomu smutek, odcizení, hněv a strach. Paletou a štětcem vyjadřuje citové prožitky lásky, štěstí ale i rozchodů, smutku a samoty. Inspiraci hledá často v přírodě, kde se nechá unášet vírem barev, stínů a tvarů, které pak přenáší na plátna v různých vrstvách. K vyjádření pocitů někdy využívá techniku dripping, což je stříkání, nebo lití barev na plátna ležící na zemi. „Při jeho řádění často hýří barvami i koberec jeho ateliéru“ pokračoval za všeobecného smíchu Pavel Kleveta. Ten závěrem popřál synovi mnoho tvůrčích inspirací, aby se mu na jeho výtvarné pouti dařilo i nadále.
Nikola Král a Lukáš Koudelka opět rozechvěli struny, aby všem zpříjemnili prohlídku vystavených děl Ondřeje Klevety.
Vernisáže se zúčastnilo téměř sedmdesát lidí, i pak přicházeli další a další.
Závěrem je třeba poděkovat Ondřejovi, že se na své výtvarné dráze věnuje mladé generaci, předává jim zkušenosti a objevuje v nich svět umění a obyčejné lidské komunikace, jenž jsou dnes často bohužel skryty za nástupem moderních technologií.
Pozoruhodná výstava výtvarných prací Ondřeje Klevety potrvá v předsálí kina Panorama do 6. dubna 2015. Určitě si ji nenechte ujít. Zahoďte na chvíli za hlavu spěch, stres a přijďte se podívat do prostředí, kde se zastavil čas.

Více: www.kulturaboskovice.cz
Kategorie: moje fotozprávy
více  Zavřít popis alba 
  • 11.3.2015
  • 423 zobrazení
  • 0
mysticsmile
Boskovické kino Panorama je vybaveno nejmodernější digitální projekční 3D technikou, která však ve středu 26. března nebyla využitá jako v jiné dny. Tentokrát do rudě polstrovaných pohodlných křesel neusedli milovníci filmového umění, ale učitelé místní základní školy, rodiče a především děti. Zejména jim byla určena každoroční akce uměleckého přednesu „Světem na křídlech poezie“. Organizace se jako vždy ujal Dům dětí, Sdružení rodičů, Základní škola za vydatného přispění Kulturních zařízení města.
„Vítám Vás na devátém ročníku recitační přehlídky, sešlo se Vás opravdu hodně,“ ztišila nedočkavé účinkující Izabela Štěpánková. Přišla nás pozdravit místostarostka Ing. Jaromíra Vítková, předávám jí slovo.“
„Je třeba ocenit, že dnes v době široké nabídky volnočasových aktivit se zabýváte i tímto oborem. Umění včetně prózy a poezie spojuje národy, staví mosty mezi lidmi, rozšiřuje vědomosti, podněcuje fantazii a city.“ Místostarostka pak vyzdvihla iniciativu dětí, jejich píli a chuť do práce. Závěrem uvedla: „Přeji Vám, aby se dnes dařilo, vybavil se Vám text a zapomněli jste na trému. Děkuji za účast.“
Izabela Štěpánková pak představila hosty. Za knihovnu Davida Čuříka, ředitele KZMB PaedDr. Oldřicha Kováře, ředitele ZŠ RNDr. Vladimíra Ochmanského, statutární zástupkyni Mgr. Dagmar Oujezskou, Mgr. Blanku Bohatcovou, Mgr. Zdeňka Žáčka. Za přípravu poděkovala Domu dětí a mládeže Boskovice a Základní škole.
Jako první se představil národopisný soubor Borověnka při DDM Boskovice s půvabným pásmem Na pastvě. Děti ukázaly dobová říkadla a jak se kdysi žilo na vsi, kdy běžnou součástí dne byla starost o domácí zvířata husy, ovce a zejména práce na chudých políčkách.
V nejmladší kategorii recitátorů se představilo osm dětí. Nechyběl humor. Třeba Marian Pros přišel s parodií na Polednici Karla Jaromíra Erbena (*1811 †1870):

„…U tabule dítě stálo, z plna hrdla mlčelo.
Bodejť bys jen trochu málo z učebnice vědělo.
Poledne v tom okamžení, bude konec hodiny.
A Ty jako zaražený neznáš příklad jediný...“

Proud slova přerušila pětičlenná dívčí country kapela DDM Kytara k táboráku třemi písněmi.
V druhé kategorii starších recitovalo též osm přednášejících.
Krátkou pauzu vyplnil dívčí zpěv za doprovodu kytary. Zazněly dvě písně.
Třetí a poslední kategorie mladých recitátorů čítala sedm nejstarších dětí.
Moderátorka Izabela Štěpánková se rozloučila: „Všem přeji jen a jen štěstí. A to nejen v oblasti literatury. Děkuji Sdružení rodičů a DDM Boskovice za drobné dárečky upomínkové předměty pro Vás. Děkuji a za rok nashledanou.“

Více: www.ddmboskovice.cz
http://zs.boskovice.cz/
www.ustream.tv/channel/boskovice-zpravodajství zde běží ve smyčkách i jiné reportáže
Kategorie: moje fotozprávy
více  Zavřít popis alba 
  • 26.3.2014
  • 236 zobrazení
  • 0
mysticsmile
Letem světem do Japonska!

Vyjímečnou možnost zúčastnit se pomyslného výletu do pro nás exotické vzdálené země – Japonska – měli účastníci besedy v kině Panorama Boskovice v neděli šestého září 2015. O zážitky z cesty se přišly podělit skautky z šebetovského oddílu Akéla, jež se měly možnost zúčastnit letošního světového setkání Jamboree. Jmenovitě Lenka Mazalová – zástupkyně vůdce oddílu a Petra Elisová – členka oddílu.
Petra Elisová nejprve vysvětlila pojem Jamboree. Je to celosvětová akce pro mládež 14 – 17 let. Dospělí od 18ti let zajišťují chod, jsou v servis týmu. Setkání se koná jednou za čtyři roky, pokaždé na jiném místě. Smyslem je poznávání národů, jejich kultur a historie skautingu, rozvoj přátelství bez rozdílu vyznání. První Jamboree se konalo v roce 1920 v Anglii, toto zatím poslední bylo třiadvacáté. Další se bude konat v roce 2019 na území USA. Společně jej uspořádají Kanada, USA a Mexicko. V roce 2023 přivítá světové skauty Polsko. Přípravy probíhaly rok a půl, uskutečnila se dvě setkání v Pardubicích a Praze.
Třiadvacáté Jamboree se konalo v Japonsku na pláži Kirara-hama v prefektuře Yamaguchi u města Hirošima, neslo se v Duchu jednoty. Z české republiky přiletěly necelé tři stovky skautů a skautek pod vedením jedenácti členů managementu. Osmdesát lidí zajišťovalo program, jímž se ČR na setkání prezentovala. Další dvě stovky lidí bylo rozděleno do pěti jamoddílů, ti se zúčastnili programu. K identifikaci jsme používali barevné šátky a kartičky. Jamoddíl sestával ze čtyř patrol po devíti lidech + jeden dospělý vedoucí. Typicky české byly stanové podsady, sloužily i k propagaci. Dospělí měli jídlo připravené v restauraci, ostatní si vařili v kempech. Součástí areálu byla též improvizovaná nemocnice.
Petra Elisová doprovázela výklad názornou prezentací, kde byl plán celého areálu, vysvětlovala jednotlivá stanoviště.
Akce se zúčastnilo čtyřicet tisíc lidí ze 150ti zemí světa. Otevírací zahajovací ceremoniál zahrnoval představení vlajek států a kulturní programy.
„V jídelně jsme dostávali snídani, balíček na oběd a zase jsme do jídelny chodili na večeři,“ pokračovala v poutavém vyprávění Petra Elisová.
Během dne probíhaly různé programy. Lepší svět – zde účastníci diskutovali o hodnotě práce a darech přírody. Věda – znalosti z moderních technologií, představení japonských firem. Kultura – tance, čajové obřady, bubnování… Mimo areál se účastníci blíže seznámili s Japonskem, podívali se do školy, na moři zhlédli bitevní lodě. Program příroda – výlety do jeskyní, vodní aktivity, jednodenní výprava do Hirošimy (památník 70. výročí použití atomových bomb). Program náboženství a víra – návštěva ceremoniálů, předvedení zvyklostí domovské země. O prostřední neděli proběhla na hlavním pódiu prezentace různých náboženství. Volnočasové aktivity – prezentace zemí, upomínkové předměty, ochutnávka národních specialit. Česká prezentace byla hodně vidět – informace o ČR, pečení placek, výroba turbanu, stavebnice Merkur, princip solární elektrárny, dynamo, ježek v kleci, Expostan, šprtec, představení staršího modelu vozu Škoda, s nímž přijeli naši skauti přes Sibiř a byla o něm reportáž v Jamboree novinách. Přijeli též místopředseda poslanecké sněmovny Petr Gazík a předseda Poslanecké sněmovny Jan Hamáček. Ti zorganizovali vládní letadlo pro část naší delegace tam i zpět.
V kempech probíhal běžný táborový život, ohně se rozdělávat nesměly.
Lenka Mazalová pohovořila o dojmech z týdenního cestování po Japonsku: „Z Prahy jsme odcestovali ekonomickou třídou letadlem do Helsinek a pak do Tokia. Po cestě jsme mohli vidět průběh letu na monitorech, sledovat filmy, poslouchat hudbu a ochutnat japonské speciality. Po příletu jsme zamířili do města Kamakura, Nikkó – náboženské centrum staré 1200 let, bývalé hlavní město Kjóto, hrad Himedži z roku 1333, Hirošima, Miadžima a Jamboree Side. V Tokiu jsme strávili tři dny,“pokračovala Lenka Mazalová. „Pak už jsme se vyznali i v tamním metru. Vlaky jsou tam pořád přeplněné, kvůli tomu existuje i povolání volně přeložené jako nacpávač do metra. V Kamakuře jsme zhlédli sochu sedícího Budhy z roku 1252. Ta váží 121 tun, výška cca 14 metrů, dá se do ní vejít. Pak je tam množství dřevěných chrámů.“
V Japonsku pracují především muži 10 – 12 hodin denně, ženy se starají o domácnost a děti. Jakmile děti odrostou, pracují nebo studují a s rodinou se vidí jen několikrát za rok. Zaměstnání je tam důležitější než soukromý život.
Tradičním materiálem je bambus. Dělají z něj vše. Ploty, oblečení, hudební nástroje, hůlky na jídlo.
Kouření je v Japonsku na veřejných místech zakázané. Lze jen ve vyhrazených prostorách.
„Na Hirošimu byla 6. srpna 1945 svržena atomová bomba,“ připomenula Lenka Mazalová. „Zhlédli jsme tam památku Unesco Atomový dóm navržený v roce 1915 českým architektem Janem Letzelem. Byl neblíže epicentru výbuchu (160 metrů) a něco z něj zbylo. Je to nechané v původním stavu včetně rozmetaných cihel. Dnes připomíná ničivou sílu jaderné zbraně. Přes řeku je Památník dětských obětí – socha holčičky, u níž se v devíti letech projevila nemoc z ozáření. Bohužel nepřežila. Hoří tam věčný oheň, dokud budou kdekoliv ve světě nějaké války, nezhasne. Blízko je též památník všech obětí, u něhož Japonci vzdávají úctu zemřelým.“
Ostrov Miadžima – šestnáct metrů vysoká brána torní patřící k chrámu.
Na závěr besedy poděkovala Lenka Mazalová Městu Boskovice, obci Šebetov, středisku Boskovice a skautskému okresu za podporu. Ukázala malou výstavku dovezených věcí rozloženou na stole.
Okres Blansko reprezentovala kromě těchto dvou děvčat ještě jedna z Jedovnic.
Místostarostka Boskovic a zastupitelka JMK Ing. Jaromíra Vítková pro média dodala: „Mám velkou radost, že Město Boskovice podpořilo cestu skautek z našeho střediska na Jamboree do Japonska. Děvčata zažila mnoho zajímavých momentů, ale především velmi dobře reprezentovala Českou republiku, naše středisko i Město Boskovice. Děkuji za to!“
Kategorie: moje fotozprávy
více  Zavřít popis alba 
  • 6.9.2015
  • 147 zobrazení
  • 0
reklama