Hledání

3 609 vyhledaných výsledků

Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

mirovavro
Dnes som si privstal a už 5:13 h som v Trenčíne prestupoval na Regionálny rýchlik (Trenčín - Košice). Prekvapil ma plný vlak už z východiska, ale hneď som pochopil, že vezie už posledných dôchodcov, ktorí ešte neboli na národnej púti - ľadové sochy na Hrebienku..
O 8:10 h som vykročil z Valaskej Dubovej smer Veľký Choč. Slnečné ráno veštilo pekný deň bez vetra. Nové 13-zubové nesmeky príjemne vŕzgali v zmrznutom snehu. Od Strednej poľany sa vystupuje na vrchol podľa zimného značenia.
Pod vrcholom sa mi začali vynárať prvé krásne pohľady. Na samotnom vrchole, ako je známe nič nebráni kruhovému výhľadu do blízkeho i vzdialeného okolia.
Na spiatočnej ceste som stretol Poliaka, ktorý ma odfotil.
více  Zavřít popis alba 
  • 16.2.2017
  • 77 zobrazení
  • 1
bugabooess
27. 9. 2012
Změnou programu jsme získali odpočinkový den. Vstáváme za světla a tak se mi podařilo vyfotografovat tábor vedle zaparkovaných moldavských traktorů ještě dříve, než kamarádi vstali. Fouká a svítí slunce, ideální kombinace, balíme suché věci. Na trase se k nám hlásí další Moldavan. Žil dlouho v Liberci, ale na důchod se vrací se ženou domů. Dcera ale v ČR zůstává.
Jedeme do ženského kláštera Japca, který jsme měli navštívit včera. Před námi je strmý kopec, vede na něj štěrková cesta, tlačíme. Nahoře nám doporučují zajet si na vyhlídku u kříže. Je odtud překrásný výhled na Dněstr. Na druhém břehu je Podněsterská Moldavská Republika (PMR). Sjezd na druhou stranu dolů je stejně krkolomný, jako nahoru. Mnozí kola vedou. Dole jede auto s radlicí a „silnici“ rovná stejným způsobem jako se u nás rovnají sjezdovky nebo odklízí sníh.
Ženský klášter Japca plní svou funkci nepřetržitě od 1. sv. války. Fungoval i za sovětských dob. Je tu letní a zimní kostel, zvonice, hospodářské a ubytovací budovy a meditační zahrada.
Táboříme u Dněstru, koupeme a myjeme se v něm, pereme prádlo, Martin gruntuje ve voze. Tři odvážní jedou nakouknout do PMR. Večer sedíme u ohně, poprvé i naposledy na této cestě.
Japca, 37 km
28. 9. 2012
Doma je svátek všech Vašků i státní. My jedeme do neuznané separatistické části Moldávie, do PMR. Žijí tam Rusové, Ukrajinci a Moldavané mluvící rusky a píšící kyrilicí – azbukou. Mají vlastní ozbrojené a bezpečností složky, měnu - rubl, vlajku a ctí vše, co je sovětské. K tomu, že se odtrhli od Moldávie, pomohlo to, že v roce 1989 byla moldavština uzákoněna jako úřední jazyk a psaná forma jazyka přešla z azbuky na latinku. Moldavané mluví v podstatě rumunštinou ovlivněnou ruštinou. Moldavština a rumunština se má jako čeština a slovenština. Liší se, ale lidé si vzájemně dobře rozumí.
Procedura na hranicích je nepříjemná. Pasová kontrola, lustrace pasů, každý vyplnit dvakrát bumážku, kam jedete, proč, kdy se vrátíte, kdy, jak se jmenuje otec? My otčestvo nemáme. Nevadí, jak se jmenuje otec? Tohle odevzdáte při výjezdu. Jojo.
Všechny hlavní silnice mají jméno Leninova, na každém plácku na vás nějaký Lenin čučí. Boží muka nahradily budovatelské pomníky a hesla. Všude je spousta uniforem, ale také opuštěných provozů, továren i bytovek. Podněsterský úsek Podojma - Rybnica ničím nezaujal. Lidé tu žijí obdobným způsobem jako na druhém břehu Dněstru. Rybnica je větší město, působí evropsky, džíny a žádné tradice. Ale je tu nádherný pravoslavný chrám se zlatými kopulemi a hned vedle katolický kostel.
Cítím se tu stísněně a těším se, až vrátím druhý díl bumážky. Konečně jsme zase u hodných Moldavanů, jdeme nakupovat do jejich mix-marketu a stíháme ještě mužský monastýr Saharna. Pak zase tlačíme do šíleného kopce po prašné štěrkové hrbolaté „silnici“. Tábor stavíme v centru vsi Noua v místním parku pěkně pod stromy. Opět jsme nabrali manko 9 km.
Noua, 67 km
29. 9. 2012
Dnes máme podle plánu ujet 81 km + 9 km ze včerejška a prohlédnout si Trebujeni. Uvidíme. Včera večer pršelo, stany balíme mokré, ochladilo se. Jedeme cca 40 km téměř neobydlenou krajinou. Po obou stranách je úrodná hluboká černozem, lány i sady. Probíhá sklizeň jablek. Česači nám je dávají zdarma.
Dorazili jsme do města Orhei. Náčelník se ptá u benzinového čerpadla na cestu. Z města vyráží první a vůbec nás nešetří. S větrem v zádech nebývale dynamickým tempem se po 15 km ptáme, kudy dál. Místní tatík nás posílá zpět, odkud jsme před necelou hodinou svižně vyrazili. Tak prima, teď kondiční jízda proti větru a 30 km darmo, fuj. Náčelník se omlouvá.
Ve chvíli, kdy už jedeme správnou cestou, nás zastavuje defekt. Ruda využívá pauzy a přehazuje pláště. Ranní plán je v háji. Opět zkracujeme program. U venkovského benzinového čerpadla potkáváme Martina. Ujeli jsme 96 km a nic jsme neviděli. Dnes končíme.
Branesti, 96km
více  Zavřít popis alba 
286 komentářů
  • září 2012
  • 286 zobrazení
  • 1
bugabooess
20. 9. 2012
Z Gura Homorului jedeme na další malovaný kostelík Homorului. Je rovněž na seznamu UNESCO. Přijíždíme k němu brzy a tak v pokladně ještě nikdo není, ale brána je otevřená. Nahlédneme tedy bez vstupného. Je méně zachovalý než Voronet.
Třetí nás čeká v Arbore. Několik lidí po sobě nám radí, abychom nejeli po plánované trase, ale vrátili se zpět do Gura Homorului a jeli jinou delší cestou. Teprve po tom, co jsme se v Arbore setkali s Martinem, jsme pochopili proč. Jeho totiž nikdo nevaroval a jel podle plánu. Cesta byla prý tak rozbitá, že na ni nikoho nepotkal. Divil se, že se mu tam auto nerozpadlo.
Mezi Gura Homorului a Arbore se ještě stavujeme v Cacica. Tam nás přitahuje řezbářská dílna pana Teodora Barsana. Pak se vydáváme ke kostelu, kterému se zde říká polský. Výjimečně není pravoslavný. Stojí před ním socha papeže Jana Pavla II. a je zde označené místo, odkud kázal. Proti kostelu je solný důl, dnes muzeum. Polští odborníci zde v minulosti učili místní těžit sůl. Míříme do podzemí. Kromě klasického důlního vybavení je v podzemí i kaple, jezírko, taneční a sportovní sál.
Do Arbore přijíždím zmrzlá a unavená. Kostel je pod lešením a ve špatném stavu. A tak raději lovím z auta teplejší oblečení a beru za vděk čerstvě uvařenou kávou od Rudy. Je mi hned lépe. Dopoledne totiž byla zima, přišla krizička.
Vracíme se na hlavní silnici a mám pocit, že nám jde o život. Je pozdní odpoledne, špatná viditelnost a okolo nás sviští tahače jeden za druhým. Poslední kostel v Patrauti raději vynecháváme, je pozdě a Martin, který má náskok, říká, že je tam spousta cikánů. Vydávám se s Martinem a náčelníkem autem do města Suceava hledat nocleh. Našli jsme na boční prašné cestě penzionek paní Gitty. Kola smíme schovat do přízemí domu a k dispozici máme všechny pokoje v patře včetně sprch a kuchyně. Balada, teplo, sucho, teplá voda, příležitost si přeprat, káva a slivovice od paní domácí a internet na patře. Večer si povídáme v hale okolo stola, je elektřina, vidíme se a nemusíme jít spát se slepicemi. I stan jsem si dosušila.
Suceava, 82 km
21. 9. 2012
Jedeme do centra města Suceava. Venku je 7o C, silný vítr a dešťové přeháňky. Den asi nebude příjemný. Kola necháváme pod střechou na jakési autobusové zastávce. V první chvíli pro změnu kufrujeme v bundách a pláštěnkách jako chodci, pak čekáme opět nekonečně dlouho u kol na náčelníka a konečně se vydáváme správným směrem. Navštěvujeme místa, kde byli korunováni moldavští vládci, protože Sucaeva byla v letech 1380 – 1564 sídelním městem moldavských knížat. Nad městem se tyčí největší jezdecká socha v Rumunsku knížete Štěpána Velikého, okukujeme stejnojmennou tvrz zvanou Moldavská citadela, kterou začal budovat kníže Petri I. Musat. Pevnost je v rekonstrukci, tak mažu k vyhlídnuté restauraci poblíž zaparkovaných kol. Za chvíli jsme tam všichni a dáváme si denní menu (fazolovou polévku, brambory, kuřecí roládu a zelný salát, zelený čaj), dobré.
Vyjíždíme zase do silného větru, 11oC, dřina. V obci Copalou hledáme nocleh. Ujímají se nás místní manželé a nabízejí nám tři místnosti v jejich domku. Zázrak. Jsou trochu vyjevení z toho, že se k nim stěhujeme se všemi našimi bednami od banánů, ale jak se máme dostat ke svému oblečení, mytí a jídlu?
Komunikace trochu vázne, ale pomáhá nám jejich syn přes mobil, který umí anglicky. Domácí jsou fantastičtí, dávají nám vše, co mají. Domek je uvnitř zrekonstruovaný, čistě vymalovaný, plovoucí podlahy, krásné dlažby, pěkný nábytek, nová koupelna jen se studenou vodou. Mají spotřebiče, lednici, mikrovlnku, automatku. Paní mě zve na boršč. Máme střechu nad hlavou a dobrou náladu.
Copalou, 70 km
22. 9. 2012
Paní domácí nás všechny zve na snídani (chléb, mléko, smetana, brynza, kakao, káva), snáší nám jablka, hrozny, rajčata, vinný mošt a mě i zavařeniny a šeptá mi, že jsou delicious. Při odjezdu mi ještě drásá bláto z kola. Obdivuhodní lidé, za ubytování jsme jim dali 200 lei, nechtěli nic.
Den se vybarvil jako korálek a nazvala jsem ho dnem „veselých kopců“. Pokračujeme rumunskou vinařskou oblastí. Významným místem je městečko Cotnare. Tam nás čekal první veselý kopec. Dvousetmetrové převýšení na 1 km a na kopci jeden nepřístupný bílý kostelík a stejně nepřístupný zámeček, okolo typický rumunský bordel a žádná ochutnávka. Jedeme zpět na hlavní k motorestu na jídlo. Nakonec raději volíme vlastní zdroje.
Dále pokračujeme na místní „okresku“. Před námi se otevírají úžasné venkovské obrázky, ale cesta je v zoufalém stavu. Martin na nás čeká v místě A ve vsi Focuri, u auta zase pojíme a pokračujeme do dalšího veselého strmého kopce po děravé prašné necestě mezi povozy, vracejícími se domů po práci. Nahoře se dozvídáme, že jedeme špatně, a tak se vracíme do místa A, a vydáváme se na třetí veselý kopec na opačnou stranu. Po pár km se dozvídáme, že jedeme opět špatně a musíme se vrátit pro změnu do místa A, a na předchozí veselý kopec a tam odbočit vlevo. Fakt tam ta cesta byla!
více  Zavřít popis alba 
305 komentářů
  • září 2012
  • 353 zobrazení
  • 0
dcskolka
Sraz je v sobotu 7.1.2017 v 10.00 u školy Vojanova. Doufám, že nám bude počasí nakloněné - má už mrznout a sněžit, tak se dobře oblečte, vezměte s sebou dostatek pamlsků, vodu, dobrou náladu a psí i lidské kamarády, kteří nezkazí žádnou legraci. Háravé fenky raději nechte doma, kvůli nim samotným i dalším účastníkům. Přestože je procházka určena primárně pro školkáčky, připojit se může každý , kdo má kamarádského psa. Každý si za svého svěřence ručí, zlobivci půjdou na vodítku, kousavci budou mít košík. Jinak nás celou procházku čeká volná zábava.
Ještě ověřuji, abychom se nepotkali s myslivci při honu, tak, prosím, nahlédněte na tyto stránky v pátek v předvečer pochodu, jestli nebude změna trasy. Těšíme se na vás - tým veteriny z Teplické.
více  Zavřít popis alba 
  • 2.1.2016
  • 136 zobrazení
  • 0
mina989
Leyla našla nový domov neďaleko Košíc v rodinnom dome :)

leila - krasna, mlada (cca 8 mesiacov), energicka, priatelska, hrava, nekonfliktna,plna zivota. zivota, ktory mal pred niekolkymi dnami vyhasnut za pomoci smrtiacej injekcie. nastastie na veterine ju namiesto utratenia prichylili a teraz caka na svoju novu rodinu, ktora ju nezradi tak, ako ta predosla.

tato cierna krasavica je strednej velkosti a je to udajne( podla majitelov) krizenka pitbulla a labradora. na chrbte ma vsak pas opacne rastucej srsti - ridge a tak medzi jej predkami bol zrejme aj jeden z ridgebackov (zeby thajsky?).
kto si ju vezme , urcite neolutuje. vhodna bude aj na sport, energie ma na rozdavanie. nachada sa v kosiciach, no vzdialenost nech vas neodradi, ved ako sa vravi - laska hory prenasa:) +421 905 807 938
více  Zavřít popis alba 
  • 13.1.2013
  • 29 zobrazení
  • 0
cz4ra
Praha-Michalovce RegiJet, Michalovce-Ukrajina bus (1h na hranicích), bus Mižhirje (cca 2.5h). Prší, jdem na pizzu, vodka 13 UAH, pivo asi 20 UAH, boršč, rozhovor s dobrovolníkem z Donbasu. Spánek na lukách nad Mižhirje. Ráno nás budí nedělní zvony. Výstup na Boržavu je obtížný - v předhůří je to nahoru a zase dolu a zase nahoru. Kazí se počasí. V noci déšť až do 11h dopoledne. Pak balíme a utíkáme dolů neznačenou lesní cestou do Ričky. Dole sušíme věci před magazinem. Vodka, klobáska, pivko, ukulele. Spánek ve srubu v kempu za 200UAH/os. Domluven přejezd tranzitem se Serjožou na další den. V 7 ráno už jedem na Bilasovice. Ráno prší, snídaně u fotbalového hřiště, magazín se netevírá a tak jdem dál do vesnice. Zde otevřeno, nákup vodka, chleba. Výstup na Pikuj déšť přechází s výškou v kroupy. Nahoře (1409m n m. ) je pilíř a socha Ježíše. Postupně se počasí vylepšuje a vidíme hřeben Bukovské poloniny. K večeru nacházíme místo alespoň trochu kryté před větrem. Děláme ohýnek. Další den krásné počasí. Ráno na východě inverze, nahoře jasno, vítr ustává. Nádherné výhledy kolem. V poledne nacházíme pramen, vaříme čaj, večer opět vítr sílí. Spíme na konci poloniny. Večer ohýnek. Ráno sestup do Užanského průsmyku, závora mezi Lvovskou a Užhorodskou oblastí, pomník 1. svět.války. Táboříme na vyhlídce. Zerzi a Vašek pěšky do Užoku pro zásoby (20 min. nejelo ani 1 auto) zpět nás vzal chlapík v žigulu. Večer opejkačka, chlastačka. Ráno 9km na vlak do Ščerbinu. Starý vlak s dřevěnými lavicemi nás veze východním semerinkem za cca 17Kč. Večer Velykyi Bereznyi. Hledáme ubytování a nakonec bydlíme na nádraží za levno, ale se strašidelným záchodem a na starých postelích. Jídlo hledáme asi 2hod., takže máme projité celé městečko. Jídlo superlevné (pelmeně 32UAH), pijeme vodku (tretí na dušu). Ráno ještě snídaně v bufetu (+vodka) a pak cca 9km pastvinou a lesem na přechod do Ubľy. Cesta v lese se postupně ztratila, ale silnici jsme nakonec našly. Přechod do SK trval cca 30min. Pak už jen 4km do Ubľy do hospody. Bus do Sniny jede po poledni. Ve Snině kebab a vlakem do Košic. Maky hraje na ukulele. V Košicích Dobré časy, mnoho druhů piva, burgry, koleno. Civilizace ...
více  Zavřít popis alba 
  • září až listopad 2018
  • 74 zobrazení
  • 2
yetti72
105km, 3750 m+. Celkem lehká stovečka, celou trasu jsem už znal dopodrobna z minulých ročníků, ale pozor. Letošní ročník měl dvě novinky a to otočení trasy obráceně a start brzo ráno. Hned jsem věděl, že ani jedna věc mi nebude chutnat. Původně jsem se ani přihlašovat nechtěl, starty ráno mi moc nevoní, ale nakonec jsem našel noční vlak a dojel na start brzo ráno. To mělo za důsledek to, že jsem nakonec nespal v kuse 50 hodin a při zpáteční cestě domů málem cestoval až do Košic. Otočení trasy se mi zprvu taky moc nezamlouvalo, ale tak nějak jsem to nakonec bral jako výzvu. Ještě týden před startem mělo být nádherné slunečné počasí, ale předpověď se nakonec změnila a to o 100%. Déšť, sníh, vítr a bahno to bylo to, co nás provázelo po celou trasu a celý čas. Otočení trasy po startu bylo nakonec super, celá trasa po hřebeni rychle ubíhala a za chvíli jsme vyběhli na nejvyšší bod trasy Inovec. I dál po hřebeni, i když ve větru a zimě, trasa krásně ubíhala pod nohama. I přes menší krize, to šlo parádně. Společnost mi dělala skoro 70 kilometrů Deniska a s části i Tomáš, takže o zábavu na trase bylo postaráno, díky za ni. Už na startu jsem věděl, že nejhorší úsek trasy bude závěrečný půl maratón po protipovodňové hrázi řeky Váh. A byl, byla to hrůza a utrpení, tak mě nohy ještě na stovce nebolely. Vidíte v dálce Trenčínský hrad, ale jako by se pořád nepřibližoval, nekonečný konec jsem nakonec zvládl a došel do cíle za 20:09 na 70. místě. Byl to můj nejhorší čas na Letecké100, ale otočení trasy mělo své pro a proti. Otočení začátku jednoznačně super věc, ale závěr to ne, to mi vůbec nechutnalo. Uvidíme co bude příští rok, pořadatelé slibují novou trasu a to by byla zase výzva, takže za rok snad znova na startu.
více  Zavřít popis alba 
  • březen až duben 2017
  • 62 zobrazení
  • 0
bbclub
Tak to zas bylo NĚCO !
Cykloabsťák z předešlých chladných dnů, způsobený totální cyklistickou nepřízní v podobě dlouhodobých dešťů, bouřek a následných povodní, se projevil zvýšenou potřebou nutně někam vyrazit a pořádně se prošlápnout. Jezdců při chuti se nahlásilo poměrně dost a protože navrhovaným cílem bylo Jetřichovicko, jevil se už před víkendem příslib zajímavé akce s plánem vyrazit v pondělí. Jak se ale ukázalo, v několika případech nahlášených bajkerů zůstalo v účasti pouze u toho příslibu a ani počasí se nemělo v úmyslu umoudřit. Cykloabsťák ale velel vyjet. A tak jsme po krátké nové operativní domluvě, mezi ústeckým a děčínským týmem, vyjeli hned na druhý den v úterý. A DOBŘE jsme udělali ;-)
Ranní úterní nebe se modralo v rozzářeném slunci, kterému nepřekážel jediný větší mrak, jelikož mohutné proudění větru rozfoukalo všechny tyhle sluneční stínidla z kterých občas zaprší. S rozptýlenými mraky se tak rozptýliy i naše obavy a děkujíce slunci i větru, vyrazli jsme v cca 10:15 nakonec jen dva, Stáňa a Petr, podél Labe do Děčína, kde nás budou čekat další dva členi týmu děčíňáků, Vlasta a Lukáš. Cestou jsme ale větru rychle děkovat přestali, protože ten zmetek to do nás pral zepředu takovou silou, že jsme měli pocit, jako bychom občas šlapali jen na místě. Alespoň ale rozfoukával všechny zapáchající a stále viditelné stopy, po nedávných povodních, které lemovaly cestu až do Děčína. Navzdory protivětru a občasnému rychlostnímu omezení provozu na 50km / hod… které jsme dodrželi a nepřekročili… jsme po čerstvě vyfrézovaném koberci vjeli do bran Děčína a dokonce ještě pár minut před stanoveným limitem na 11:00, dorazili k místu setkání u vchodu do OD TESCO. To má ale vchody dva… Našli jsme se ovšem hned vzápětí. Lukáš, který se na druhý den chystal s kolem na několik dnů do Rakouska, oznámil že z tohoto důvodu doma likviduje zásoby a proto se postaral o proviantní výbavu celé výpravy a tak nebylo ani nutné se zdržovat nákupem. . Akce mohla započít, což jsme ztvrdili i prvním společným fotem.
Vyrážíme. Jak v dívčí válce, vede nás udatná Vlasta v čele jízdy přes děčínský most a svým pravidelným pískavým navigačním signálem, které způsobuje její špatně promazané kolo, si vysluhuje přezdívku Sputnik. Následujeme tuto navigaci až k odbočce, která nám má umožnit snadněji vystoupat nejtěžší úsek cesty, který je naštěstí hned na začátku. Doplazíme se tedy ke kulturnímu domu Folknáře, jehož název je ještě stylově vymalován v rudých dělnických barvách. Před ním doleva a už si to frčíme mezi chaloupkama směrem k ne moc přehledné a frekventované křižovatce v Ludvíkovicích, kterou ale překonáváme všichni, něteří málem stylem „ruská ruleta“. Pokračujeme mírným stoupáním … stoupáním… a větším stoupáním … až konečně dosahujeme odbočky na jetřichovicko. Jsme na vrcholu… i blaha. Počasí je super, vítr ustal , slunce nepálí ale jen hřeje, stoupání je za námi, jede se skvěle a čeká nás jen povozeníčko. A kdyby jen to. Předbíhat ale nebudeme.
Prozatím nás to veze voňavými lesy, samo a bez šlapání, až se ani nechce zastavit. Přesto to ale uděláme a převádíme kola z asfaltky, kolem závory na odbočující lesní pěšinu, která se jako málo ojetá, klikatí mezi borovicemi. Její notně zvlněný terén je ale děčíňákům málo a nutí nás táhnout bicykly mezi stromy. Jejich zvrácený houbařský vkus, brát si místo košíku do lesa kolo, se po chvíli vysvětluje. Na tajném, těžko přístupném místě, je v pískovcové skále ukrytá malá chaloupka s ohništěm. Parkujeme tedy kola ke stromu a sbíráme klacíky na oheň. Ten Petrovi chytá na první sirku a dým z čmoudícího dřeva smolnatých borovic, odhání nenávratně hejna hmyzu, který jediný dosud kazil tu pohádkovou idylku. Petr přikládá, Vlasta a Stáňa vybalují provinat dovazený Lukášem, který zatím špičatí klacíky. Bude se opíkat! Co na tom že je téměř pravé poledne. Ohýnek vesele praská a jeho plamínky se mihotají i v paprscích slunce. Všechno tu voní lesem, dřevem, dýmem, opékanými buřtíky i praženými toasty plněnými šunkou sýrem a kečupem, které když se napraží krátce nad plamenem a pojídají s právě upečeným buřtem, tak to všechno křupe a v puse se přitom lahodně slévá teplá chuť štavnaté uzeniny a rozteklého prouzeného sýra… To nejde docea dost dobře popsat… poslintal bych si totiž klávesnici. Takže to shrňme tak, že v tomhle ohledu to děčíňáci opravdu vychytali , lesní lahůdka si zasloužila odměnu a Lukáš pak celý den za dodaný proviant už nemusel platit pivo.
A když už pak plamínky ustaly a jen žhavý popel sálal ten správný grilovací žár, držela nad ním nervozně svůj buřt už jen Stáňa, která trvala na tom, že chce černocha, který se od kusu dřevěného uhlí odlišuje snad jen tou vůní a odškvařeným tukem. Petr tedy rozfoukává nové plameny a s opálenou kšiltovkou, obočím a celým ksichtem umožní Stáně dopéct její škvarek. No a protože oheň po přiložení opět vesele plápolá, dáváme další konzumační várku . A zase! Buřtíky, šťavnaté touasty se sýrem a kečupem … kolem jen ten les…. a vůně…. Mňám, to už stačí, víc se do nás nevejde. Zažíváme a lenivě skomíráme skoro jako ten ohýnek. Vlasta vytahuje odkudsi ze skrýše plechový „notebook“ což je pouzdro podobného tvaru, ve kterém se po otevření objeví „book“ čili kniha a to návštěvní, do které se tužkou zvěčňujeme jako Beer Bikers Club v zastoupení dvou týmů. Ještě závěrečná fotka, uhasit ohniště a pak zpět ke strojům. Lesní zátiší opouštíme líně a v sedě na kolech, na která hupneme už mezi stromy, mezi kterými nevede ani pěšinka, takže sjezd je trošku adrenalin, nicméně nám drncavý terén alespoň pomůže srovnat tu lahůdku v žaludcích. Nikdo z nás nevrhl ani se nepřevrhl a tak jsme po chvilce opět na lesní cestě a za chvilku už za závorou a zpět na asfaltu. Zanecháváme za sebou to kouzelné místo kde jsme poobědvali… ale teď to právě proto chce dobré pivko.
Pivu vstříc vyrážíme odbočkou na nejbližším rozcestí směr staré Oleška, kde na nás hned za zatáčkou doprava blejskne hladinka za hrází, kterou objedeme a lehce vystoupáme serpentinou až k vysílači na vrcholu. Od něj pak už jen kousek, projedeme vesničkou a mineme pár kempů, aby se nám po průjezdu krátkou alejkou , otevřela další, tentokrát mnohem věší hladinka staré Olešky, ozdobená bílými vlnkami a labuťěmi. Objíždíme vodní plochu zčásti lemovanou zábradlím a zčásti posečeným trávníkem s lavičkami a parkujeme pod mohutnou markýzou u místní kempařské restaurace, jejíž personál už děčíňáky pamatuje, takže pivko je za chvilku na stole. Kolem je docela živo, protože tu právě pobývá nějaká škola se spoustou maldých děvčat. Paradoxně jedinou kočku nakonec ale k sobě přitáhla Stáňa, ke které se přilísala černá chlupatice, instinktivně zřejmě cítící, že černou má ten den Stáňule v oblibě. Dali jsme si desítku, ale bůh ví co to bylo a z čeho to bylo nebo co v tom bylo… výsledek byl ten, že jsme nechali kočky kočkama a přísahali na hlavu Lukášovi kačenky… s následným meleme meleme kávu, pro dědka i bábu…
Když jsme měli namleto a zaplaceno, přesunuli jsme se kousek zpátky k vodě, kde Luki nechal svou kačenku proplavat. A protože ta se koupala, napadlo Petra přísahat na tu bílou kačenku… labuť, která provokativně žrala trávu přímo u našich kol. S tou byl Petr kamarád, protože mu už předtím žrala z ruky jeden ze sendvičů se sýrem… což jsme ale nevyfotili , protože Stáňa po labuti „hodila“ svým kolem. Labuť táta následně zapózoval v obranném dinosauřím postoji, protože s labutí mámou tam měli několik labuťátek dětí. Mezi nima Luki s kačenkou na provázku … Nakonec ho radši vytáhnul a zamotal. S kačenkou na nosiči a popěvkem jéééé-je-je je, všechno se nám otevírá, pak vjíždíme do uzavřené slepé cesty, kam jsme se následně zamotali všichni. Mezi chaloupkama za podezřelých pohledů místních obyvatel a štěkotu psisek, jsme nakonec polomrtví smíchy vybloudili ven.
Po dosažení druhé Nové Olešky a shlédnutí pomníku padlého letadla, zvážli jsme situaci, zda si dát ještě další část cesty přes Růžovku … nebo pivo. Volba byla jasně sportovní a tak jsme vyjeli a s vervou šlápli do pedálů vstříc nejbližší hospodě. Hned dvě po sobě byly ale zavřené , takže nakonec jsme dojeli až do Děčína, do samého centra starého města. Stáňu celou dobu chytala chuť na teplé lívance, bohužel cestou nebyl nikde ani blbej kravín, aby si na něj alespoň sáhla. Že by konečně až teď? Hospůdky v podzámčí slibují splnit nejen toto přání, ale co kola? Silná touha po lívancích zmíněné bajkerky ale způsobuje, že se nám otevírá salónek „Zámecké Kavárny“ kam nás neuvěřitelně ochotná paní kavárnice zve i s našimi stroji. Parkujeme tedy v salonku a usedáme do klidné zahrádky ke kulatému stolečku, kde je nám v koutku po chvilce velmi dobře. Palačinky se zmrzlinou a káva jdou k sobě výtečně, ale palačinky se zmrzlinou a pivo? I to ale někteří z výpravy podstoupí. Pivko je tu ovšem výtečné i samo o sobě a s velmi příznivou cenou . Nikomu z výpravy se proto nechce domů a nebýt už plánů na druhý den, asi bychom to s chutí protáhli. Nakonec si alespoň slibujeme nějakou další akci i na více dní s přespáním … a kdyby kačenka nebyla zrovna s kolem v salonku , přísahali bychom na to… Chtě nechtě nakonec opouštíme milou paní hostinskou, která nám ještě na závěr ochotně cvakne společnou fotku. I my si ji na oplátku zvěčníme a pak vyjíždíme skrze prosluněné staré město na poslední krátký společný úsek trasy.
Jak v dívčí válce, vede nás udatná Vlasta v čele jízdy zpět přes děčínský most a svým pravidelným pískavým navigačním signálem, které způsobuje její špatně promazané kolo, si připomíná přezdívku Sputnik. U Tesca, kde naše výprava začla, tak i končí. Poslední foto. A pak domů. Děčíňáci do Březin, ústečáci podé Labe vstříc krajskému městu. Tahle akce se povedla. Fakt nekecám . Přísahám na kačenku ;-)
Za Beer Bikers Club
Petr

FB stránky Beer Bikers Club - https://www.facebook.com/BeerBikersClub
více  Zavřít popis alba 
  • 12.6.2013
  • 238 zobrazení
  • 0
adtct2016
Den první 15.9.2016:
15:30 hod. jsme vyrazili směr Morava co nejblíže k hranicím se Slovenskem
Cesta byla super, počasí nám přálo, teplota místy dosahovala až neuvěřitelných 30°C
Během cesty pár momentíků, jak třeba na přechodu týpek zabrzdil až se mu začoudilo z podkol bez zjevné reakce na to, že za ním je 5 strojů moto.
Nebo jak dostat pěkně vypasenou mouchu přímo na pysk, fakt to štíplo ?
Ve Znojmě řešíme ubytování – hle ono je vinobraní hmm….. ale pozor Milan volá Štěpánce
Ubytování zajištěno!!!!, díky podpoře Štěpánky (přítelkyně od Milana) v penzionu MORAVIA cena za noc krásných 270Kč
Letíme do sprch, tedy do dvou sprch kde se míjíme s polsko ukrajinskou národností, ale to je v poho hlavně když se můžeme omýt.
Vylezáme ze sprchy, usměv ve tváři nám roztahuje týpek, který mizí ve sprcháči v ponožkách i trenclích asi se rád sprchuje ve spodním prádle ?
K večeři byla plnohodnotná PIZZA, pivko a zhodnocení první trasy. Hurá spát.

Přepeře
Jičín
Havlíčkův Brod
Jihlava
Znojmo - najeto 256km

Den druhý 16.9.2016:

Ráno pod mrakem, ale počasí akorát tak na jízdu dál. Naposledy jsem se rozloučili, Simon si zajistil zapomenutý ručník aby se měl do čeho otřít :D
- Vyrážíme směr hranice Slovensko, první zastávka na čerpací stanici kde s radostí snídáme párek v rohlíku a kávu.
Další zastávka Břeclav, teplota opět dosahuje 30°C a začíná nám být opravdu velké teplo. Zastavujeme na oběd před samotným překročením hranic.
Poslední tankování, promazání řetězů, Simon dává k dispozici sprej REPSOL tak snad někomu nepadně řetěz?
- Vyrážíme na hranice se Slovenskem. Cesta je super, sluníčko pálí a jemný vítr nám ulevuje od horka v Corrdurách.
Na první čerpací stanici na Slovensku Simon vyndal tlumiče výfuku (nějak si stěžuje na spotřebu :D) kdo asi pojede za ním, nebude to moc řvát….
Cesta je skvělá až na první problém s navigací Simona kdy nás cesta vede mimo a končíme v dědině kdesi na kopci a cesta už nikam nevede. Otáčíme stroje a jedeme zpět….
Zastavujeme v Prievidzi další káva a nějaká sváča. Slovensko jupíí :)
Hurá směr Ružomberok teplota vzduchu je super všichni se nechávají provětrat teplým větrem.
První velká zrada, v pohodové jízdě směr Poprad na nás cosi za jízdy gestiguluje Hodas a ukazuje na zadní kolo Hugovi Afriky --- bože co to je?!, ono mu šmajdá kolo ---
Všichni zastavujeme stroje u krajnice v místě kde se dá uhnout ze silnice a aspoň trochu schovat motorky z toho průletu ostatních vozidel. Všichni se seběhneme u stroje a analyzujeme
závadu. Při zvednutí Hondy a kontroly kola zjištujeme to nejhorší – Afrika Twin 2016 z půjčovny má vysypané ložisko ) KATASTROFA. Hugo volá půjčovnu a assistenci.
Milan vyrazil zjistit nejbližší opravnu kterou jsme potkali po cestě. Hugo nám dává info, že je to v pr….. Milan se vrací a hlásí, že je to taky v pr….. a ted co ?!
Opět se volá do půjčovny dostáváme zelenou at pokračujeme s motorkou dál všichni se na sebe podíváme :o tak tohle bude jízda :DD
Vyrážíme s vysypaným ložiskem na Hondě směr Poprad – dohoda jízda max. 80km a sledujeme zadní kolo Hogovi motorky. Jízda se snad ani nedá popsat to byly zvuky jako v kovošrotu.
Míjíme krásná místa již skoro v Tatrách, vše je super jedeme, ale tu idylku pořád něco ruší….. aha musíme zastavit a opět nutno promazat lozisko heh… teda co z něj zbylo aby se mohlo jet dál.
Za Hugem je cítit spálenina :D asi si po cestě smažil řízky…. ? Ale pořad jedeme a to je úspěch.
KONEČNĚ nacházíme smluvené ubytování v Nové lesné, opět pomohla Štěpánka a zajistila nám luxusní místo, přijíždíme do rodinného domku u Jury č.p 216 za skvělých 14 EUR. Noc
Byli jsme přivítáni a hned nám bylo sděleno, že ranajky budou a večeře taky včt. píva. Všichni se běží ubytovat do krásných pokojů, vysprchovat a hurá na baštu.
Večeře byla výborná plněný vepřový řízek s bramborem a zeleninkou, pivko Steiger 12° přišlo vážně k chuti a cena 1EURO je fakt super…. Tak že šup tam s ním.
Celý večer je téma AFRIKA TWIN 2016 a její padlé ložisko, Hugo nám sděluje, že je to opět v háji. Jediné pozitivum je, že se můžeme pokusit o opravu. Neleníme a zvedáme se od stolu.
Potřebujeme přeci vědět co je to za ložisko a zdali ho vůbec seženeme tam vysoko v horách ? Po urputném zápolení (Milan už dává asi 300 ránu kladívkem které pamatuje Husáka v plenách)
abychom dostali ven vnější část zalisovaného ložiska v náboji kola. Ale máme úspěch, část ložiska je venku a můžeme konečně porovnat zdali je stejné s ložiskem z druhé strany – ANO jééééé!
Jura nám poradil, že v Popradu je prodejna LMK Poprad, zabývající se ložiskama a guferama. Je to jasné domluvené ráno se jede pro ND. Dobrou noc

Břeclav
Prievidza
Martin
Ružomberok
Vysoké tatry
Nová lesná – najeto 482 km

Den třetí 17.9.2016:
7:30 ráno vyráží Milan a Míra směr Poprad pro ND, my kontrolujeme a hlídáme snídani :D Kluci se vrací, ložiska SKF v hodnotě pár EURO máme. Milan a Mirek natlačili snídani, teda co zbylo :DD
Během několika pár minut máme ložisko a kolo dané dohromady, nasazujeme…. Všichni máme radost a především Hugo, rychle zabalit a vyrážíme. 9:00hod. začalo krápat
9:30 než jsme stačili udělat foto a dobalit začalo pršet no to snad néé… no co naplat, máme přeci všichni nové nepromoky ? Jediný kdo machruje je Simon prej je to v poho.
10:00 vyráží první Milan a Simon k čerpací stanici v Tatrách, po ujetí cca 2km rychlá zastávka, Simon zjistil, že bez nepromoku to prostě nepůjde :)
Všichni navlečení v nepromoku, moto dotankované vyrážíme v dešti směr Dukelský průsmyk. Během cesty jsme několikráte usoudili, že již není nepromok potřeba, ale po ujetí cca 3km opět rychle zastavit a šup
do pláštěnky. Měl jsem pocit jako bych byl ve filmu s Funesem (Četník ze ST.P. – hláška Fugasi ty ponožky Vám pořad nejdou), ale aspoň máme řádnou průpravu, dokonce jsme to stíhali i do minuty :D
Stará Lubovina, počasí nám začíná přát svlékáme nepromok a hurá užívat kilometry bez pláštěnky, letíme směr Dukelský průsmyk
V Bardějově zastavujeme a fotíme Hodase u jeho srdcové záležitosti firma KAMAX Slovakie (vypadá jako by byl majitelem, akorát pan vrátný se lekl co to přijelo za bandu ?) ale po vysvětlení vše OK
Pokračujeme dál směr Svidik a pak D. průsmyk
Už z dálky vidíme co si každej kluk přeje vidět z blízka, dva tanky proti sobě a ve velmi dobrém stavu (zatím je nikdo nerozkradl asi i díky velkým svárům ?), jsme tu, fotíme jak o život – Tygr a ruský tank mají své kouzlo.
Musíme všichni nahoru. Je to bomba… Bohužel další zjištěná závada, Simon zjištuje poruchu na řidítkách své Aprillie (upadnutí šroubu v nástavci) zajištuje zdrhovací páskou snad to bude OK.
Vyrážíme směr Údolí smrti, projíždíme pastvama plný pasoucích se krav a po ujetí prvních 2km již vidíme ve stepi rozeseté tanky.
Simon uhýbá asi se chce podívat blíže, ale pozor co se děje…. Simonova moto se kácí k zemi, Hodas sahá pro foták, ale nestíhá. Simon bejčí mašinu zpět na kola.
Co to má s řídítky, ale nééé tak s tímhle už asi nikam nepojedeme. Zjištěno utržení šroubu který fixuje nástavec řídítek. Simon málem omdlel.
Milan s Hugem vyrážejí hledat v údolí smrti autoservis ? Mirek jede nafotit aspoň pár fotek dál do údolí zlomených řídítek…..
Asi za deset minut se vrací Milan a veze imbusové klíče a nějaký šroub, po chvilce zjištujeme, že tady to prostě neopravíme. Kurtujeme řídítka a pomalu přejíždíme
kam si do servisu v údolí smrti ?
Pomocnou ruku jsme dostali v malém servisu u Józefa, demontujeme a opravujeme, po cca hodině opravy můžeme žhavit a letět dál…. Děkujeme loučíme a fotíme.
Mirek nasadil směr a tempo jedeme směr HAVAJ (ale na Slovensku) cesta je vice jak super, kluci si to užívají. U krajnic míjíme asi třetího zdejšího domorodce s košíkem
plných hub, ale máme strach zastavit přeci jenom se držíme rad (v těchto končinách moc nezastavovat) latíme dál, v příkopu je torzo Felicie na střeše a pár postav tam cosi demontuje ?
Nezastavujeme a jen sledujeme zdejší krajinu, příbytky z palet a jiného materiálu ve stráních nejsou k přehlédnutí, tak zde je skutečně vidět jak daleko na východě Slovenska už jsme.
Projíždíme další a další serpentýny zdejší silnice a zastavujeme až v Humenném. Dáváme kávu a hodnotíme jízdu po krajině. Míra je spokojen, ale chtěl by ještě dál na východ, bohužel
čas nás tlačí a už nyní víme, že bude spát u Jury v Nové Lesné. Směrujeme stroje na cestu zpět. Před Prešovem zastavujeme a natahujeme nepromoky a ted jedem směr Poprad po D1
Cesta už je těžší je tma a prší, ale 3km tunel nám zase zpestřil jízdu.
Jsme zpět všichni ukládáme věci na pokoje a vyrážíme na pivko do zdejší Koliby, probíráme den a pak hurá spát…. Zítra jedeme domů a máme před sebou partu kilometrů.

Spišská Bělá
Stará Ljubovna
Bardejov
Svidnik
Dukelský průsmyk
Medzilaborce
Humenné
Vranov nad Toplou
Hanušovice
Prešov
Poprad
Nová Lesná – najeto 397km

Den čtvrtý 18.9.2016:

7:30hod. vstáváme a balíme věci (původně jsme chtěli vstát v 6:00hod. ale to nikdo nedal :D) vše chystáme na motorky venku je krásně od rána sluníčko.
8:00hod. vyrážíme směr domů přes Vysoké Tatry, Štrbské Pleso a děláme hodně fotek.
V Rožumberku zastavujeme a dohadujeme další plán cesty, odjíždíme ještě pár zastavek hlavně nakoupit Gorbačiky a sýry a pak směr Čechy
Ne úplně dobře zvolená cesta po D1 kdy máme všichni probrněné zadky zastavujeme v Olomouci, diskutujeme jak dál. Hugo musí vrátit moto a tak odjíždí směr PHA
My pokračujeme v krasojízdě a směrujeme to na Bruntál. Cesta je super, užíváme každou zatáčku. Simon trochu změnil styl jízdy asi měl něco v tom kachním stehýnku…
Už docela citíme ty kilometry, ale nikdo z nás vlastně ani neví kolik jsme to vlsatně dneska dali.
Naposledy se na pumpě loučíme a v Turnově se dělíme a pak už každý sám domů. Až doma jsme zjistil, že zpáteční cesta byla ze všech nejdelší krásných 615km +-20km

Vysoké Tatry
Štrbské Pleso
Rožumberok
Olomouc
Štenberk
Bruntál
Šumperk
Lanškroun
Jablonné nad Orlicí
Žamberk
Hradec Králové
Hořice
Jičín
Přepeře - najeto 615km

Celkem Slovensko 1750km
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
  • září 2016
  • 160 zobrazení
  • 2
kancek
  • červenec 2018
  • 5 578 zobrazení
  • 7
milanmedak
Návštěva Košic Od východu slunka do pozdního odpoledne
Kategorie: města
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • 28.4.2018
  • 37 zobrazení
  • 1
kostricka78
1 komentář
  • 17.4.2017
  • 55 zobrazení
  • 1
lucialucqa
  • 3.12.2016
  • 15 zobrazení
  • 0
lucialucqa
  • 3.12.2016
  • 12 zobrazení
  • 0
lucialucqa
  • 3.12.2016
  • 13 zobrazení
  • 0
lucialucqa
  • 3.12.2016
  • 10 zobrazení
  • 0
lucialucqa
  • 3.12.2016
  • 11 zobrazení
  • 0
lucialucqa
  • 3.12.2016
  • 10 zobrazení
  • 0
lucialucqa
  • 3.12.2016
  • 10 zobrazení
  • 0
lucialucqa
  • 3.12.2016
  • 11 zobrazení
  • 0
lucialucqa
  • 3.12.2016
  • 10 zobrazení
  • 0
reklama