• {POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
hadec
  • 16.10.2021
  • 68 zobrazení
milaha
4. ročník turistického pochodu věnovaného vzpomínce na Zdeňka Sedláčka, turisty a rodáka z Košíků
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 16.10.2021
  • 47 zobrazení
mirovavro
Dnešná turistika mala dve rôzne trasy na juhovýchode našej republiky. Evka s Táňou si na Silickej planine splnili ďalší cieľ z akcie 7 kopcov 3 jazerá a ja 3 rieky z cieľa ústia a odtoky z vybraných "mojich riek." Spolu by sme to za jeden deň nesplnili.
Vycestovali sme opäť polnočných vlakom, ktorý prišiel presne, ale odišiel z nášho mesta s 20 min. meškaním... Čakalo sa na policajtov, ktorí spravili zápis s "čiernym pasažierom" a mohli sme vycestovať.. Za Švejkových čias by takého pasažiera vyhodili na najbližšej stanici a zvyšok cestujúcich by bez meškania cestovali do svojho cieľa, no čo už...
Dievčatá vystúpili z vlaku v Plešivci a ja pokračujem s bicyklom do stanice Číž - kúpele. V pláne máme stretnutie v Košiciach ak to všetko klapne ako má - neklaplo... Číž ma privítal do skorého hmlistého a hlavne chladného rána. Teším sa na Tánine slová, že tu má byť potom teplo 16 st. Po osedlaní bicykla chytám studené "opraty" a hľadám poľnú cestu k sútoku rieky Blh do Rimavy. Cesta je poznačená od traktorov a jesenných prác na priľahlých poliach. Pešo obchádzam blato po mokrej vegetácii. Rozmýšľam kde to bude končiť, lebo pre hmlu vidím na 20 - 30 m..Našťastie to po prvom láne končí a veziem sa po vysokej trave ako sa to dá. Kolesá bicykla statočne vyhadzujú starú zhnitú trávu, ktorú inak nie je už vidieť z tej zelenej. Bicykel aj ja máme na sebe nalepené prírodné maskovanie. Ďalej cesty končia a trasa k sútoku je možná iba po ochranej hrádzi rieky Rimava. Pre vysokú trávu si naťahujem bežkárske návleky (tušil som doma ich potrebu) a tlačim bicykel hmlou. Tuším, že plán 5. riek dnes nemôžem stihnúť ani za presunu vlakmi..Pred sútokom Blhu nasadám pod hrádzou na bajk, kde je nižšia tráva a hneď mám väčšiu radosť. Sútok sa napokon vynára z hmlistej a zaujímavej scenérie. Aj takéto počasie patrí k poznávaniu prírody.
Po zdokumantovaní sútoku idem späť do Číža a po hlavnej ceste do obce Lenartovce. Na bicykel montujem všetko čo bliká, plus reflexné prvky - hmla pritvrdila a nerád by som bol účastníkom nehody..Z Lenartoviec idem k ústiu rieky Rimavy do Slanej a potom sa presúvam k hranici s Maďarskom, kam odteká aj Slaná. V hmlistej atmosfére vyplaším "myškujúceho" lišiaka na love a neskôr pre zmenu chce mňa vyplašiť rozčúlený srnec svojim "bľáfaním" , keď beží okolo nňa. Je to iný pohľad na zver cez hmlistý filter - celkom je to pekné.
Odtok Slanej poznávam podľa hraničných kameňov na obidvoch stranách hraničných štátov.
Ďalší cieľ som mal pod Moldavou nad Bodvou a to ústie rieky Idy do Bodvy a odtok Bodvy do Maďarska. Po hlavnej ceste späť do Číža som riadne skrehnutý - cyklokompjúter ukazuje teplotu okolo 2,3 st. Na žel. stanici sú moje životné úkony riadne spomalené a to ešte treba očistiť bicykel a seba, aby nás pustili do vlaku..Čas mám tak akurát na tieto činnosti a pri tom je tu neskutočne čistá a teplá čakáreň s toaletami, umyvadlom a starým mydlom..Na staničnej periférii vidím iba dvoch psíkov a mačku.
Rýchliky na tejto južnej trase Bratislava - Košice už tradične riadne meškávajú, preto zapínam dáta a zisťujem meškanie 38 min pre najbližšie dva rýchliky - osobáky jazdia iba od Moldavy n. Bodvou do Košíc. Prvým rýchlikom plánujem cestovať do Moldavy a druhým potom do Košíc. Neviem či to reálne stihnem, navyše dáta zlyhávajú a neviem ako sa meškanie ďalej mení. Železničné rampy sa zatvárajú a ja sa teším na vlak. Iba teším, lebo prešiel iba pracovný vlak so žeriavom. Môj podchladený organizmus dáva varovný signál a uprednosťujem zdravie aj rozum. V zmeškanom rýchliku mi ľudská a pekná vlakvedúca povolí jazdu do Košíc, kedže povinnú rezerváciu na bicykel mám aj na ďalší vlak z Moldavy do Košíc - patrí jej za to moja vďaka. Neviem čo by som robil dve hodiny v Moldave n. B. keď ďalšie rieky som už dnes zrušil..
Volám dievčatám do Plešivca, kam idú z Gombaseckej jaskyne. Predtým sa vyviezli na Silicu, horáreň a pešo pokračovali do Gombaseckej jaskyne. Po prehliadke jaskyne ďalej pešo do Plešivca. Okrem toho si pozreli náučný chodník pri jaskyni. Po rozplynutí hmly mali krásny slnečný deň, ja som slnko videl až z vlaku pri Tornali..
V Košiciach na stanici pozorujem z vývesnej tabule ako rýchlik pre dievčata a pôvodne aj pre mňa naberá meškanie 80 min. dokedy sa rušeň úplne pokazí.. To je už jasné, že my spolu domov nebudeme cestovať. Im poradia železničiari južnú trasu do Bratislavy a ja cestujem pôvodnou severnou trasou cez Poprad. Pricestujem domov iba s "normálnym" meškaním 20 min. ale dievčatám nepočkal rýchlik 15 min. v Bratislave a domov prichádzajú pre polnocou skoro po 24. hodinách...
Po tomto čítani som možno mnohých z vás odradil vycestovať vlakom, ale ja som už vo vlaku domov "pookrial" a zisťoval ďalšie možnosti, ako docestovať na juhovýchod k riekam. Nezistil som nič, lebo "rýchly" internet mal čas mi niečo ponúknuť, ale to už som musel doma vystupovať. Takže určite niečo vymyslím.
více  Zavřít popis alba 
  • 15.10.2021
  • 111 zobrazení
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
yurisman
  • 1.10.2021
  • 20 zobrazení
msblatno
  • 29.9.2021
  • 56 zobrazení
bikerbob
Po nalákání jedním kamarádem a nakonec odřeknutí druhým jsem byl přesto všechno tak natěšený, že jsem do Rumunska vyrazil nakonec i jen sám.
V sobotu jsem vyjel brzy ráno a šlo mně jen o co nejrychlejší přesun za rumunské hranice. Takže přes Slovensko hlavně dálnice, přes Trebišov, kousek přes Maďarsko a pak už Rumunsko. Kdyby se dařilo, chtěl jsem přespat až poblíž Baia Mare, které je kousek od hor. Dvouhodinové čekání na maďarsko-rumunské hranici ale vzalo plánem za své a přes booking jsem si našel penzion v příhraničním Satu Mare.
Kvůli pozdnímu příjezdu do penzionu jsem neměl ani jednu Lea, tak jsem se v neděli ráno pokoušel najít bankomat. Google nebyl vůbec aktuální a využil jsem tak směnárnu. Bohužel kurz horší než později zjištěný kurz při platbě kartou. Příště raději objedu všechny nabízené bankomaty, snad bude některý funkční.Po zhruba hodině cesty se konečně dostávám do hor s minimálním po sezónním provozem a užívám si krásných výhledů na hory, údolí, vesničky a kláštery z asfaltových i nezpevněných cest. Některé z cest se nakonec ukázaly jako neprůjezdné ale díky krásné přírodě to člověku vůbec nevadí. Když jede člověk sám, tak zastavuje, fotí, stravuje se a jede jen kam sám chce. Při celodenní jízdě mně společnost nechybí, jen večer není taková zábava. Kolem šesté večer, při stmívání, objevím v jedné vesniče šipku na privát, který se mně po chvíli podaří najít. Staří majitelé spí v dřevěném domečku a ze zdeněho mají vytvořen malý penzion. Stařík zatopí pod kotlem a do deseti minut mám teplou sprchu, kde ani černá voda z unikajících sazí nevadí. Hlavně že hřeje.
V pondělí ráno se ochladilo na nějakých šest stupňů. Podle předpovědi ale bude přes den zase polojasno a v nižších polohách i kolem dvacítky. Opět se motám po včera večer vytýčené trase, občas udělám neplánovanou odbočku na cestu, která vede zajímavým směrem k nějakým pěkným kopečkům. Hned druhá dopolední odbočka se mně trochu nevyplatila. Nezpevněná cesta se ukázala po pár kilometrech jako neprůjezdná a náhradní trasa mě zase neplánovaně vyhodila ze sedla. Pomalá rychlost ale pár kamenů velikosti pěsti dokáže se žebry udělat své. Po demontáži kufrů a brašny jsem ale i poškubanými žebry s vypětím všech sil motocykl zvedl. Ještě, že to nebyla klíční kost :-D Do nejbližší vesnice to bylo tak 3-5 kiláků. Náhradní rodeo odbočka se však ukázala jako slepá a tak nezbylo, než se stejnou trasou vrátit zpět na asfalt. Žebra byly cítit při nasedání a vysedání, při prudké manipulaci s řidítky a při velkých hrbolech. Jet se ale celkem dalo, tak jsem pokračoval dál. Cesta mně po pár kilometrech opět zavedla na šotolinu ale s pevným podkladem, tak jsem to neootčil a zkusil projet. Pár kiláků v pohodě ale ve vesnici mně navedla navigace do kopce opět s velkými převalujícími se šutry. Nakonec jsem to neustál a s oslabenou rukou kvůli bolesti v žebrech jsem to na místě neudržel. Opět nezbylo než sundat všechny kufry, prázdné moto zvednou ... a po šedesáti metrech vyjet za zatáčkou na sfalt. Kurňa, taky jsem to mohl ustát :-D Žebra se ale začaly ozývat čím dál víc a vynášení kufrů a vaku do prudkého kopce mně taky zrovna nepřidalo. Po nabalení motocyklu raději v navigaci zakazuji nezpevněné cesty a pokračuji dál po trase. Druhý den ráno se uvidí, jestli to zvládnu dál nebo se budu muset vrátit. Což se mně moc nechce, protože počasí je luxusní a příroda rumunských hor překrásná. Na nocleh narážím opět po šesté večer v příjemném motorkářském kempu s penzionem a starostlivým německým majitelem.
V úterý ráno se zdají být žebra lepší. Sice je pořád problém vstát z postele ale nemusí jít vše rychle, hlavně, že to jde aspoň pomalu :-) Rozhodnu se tedy pokračovat dál ale už jen po asfaltu. Do poledne dám i s návštěvou moto muzea nějakých dvěstě kilometrů a žebra se zase začínají hodně ozývat. To už cítím, že bude hůř. Mířím tedy po původní trase směrem k západu a opět se rozhodnu co mně asi žebra dovolí. Před sedmou večer při slézání z motocyklu u motelu ale cítím, že budu mít další den asi poslední šanci zvládnout cestu domů. A při hekání a postupném odnášení vaku a aspoň zadního kufru do pokoje ve druhém patře vím, že i ta šance bude s odřenýma ušima :-)
Ve středu brzy ráno sotva vylezu z postele a už se mně ani do sprchy nechce. S námahou se sbalím a kolem čtvrt na sedm (v Rumunsku je oficálně čtvrt na osm) vyrážím k domovu. Dám na navigaci a jedu delší trasou přes Miskolc, kde by ale díky dálnici měla být cesta o půl hodiny kratší. Najdu si i celkem rozumnou pozici, kdy nejsou tolik cítit jak žebra, tak svalové křeče, které chytám pod levou lopatkou. Díky bohu za tempomat. Před rumunským Baia Mare je několik kilometrů dlouhá kolona. V protisměru je neustále provoz, že se nedá ani moc předjíždět. V blízké vesnici pak najdu na navigaci pár objízdných cest po okolních uluičkách, parkrát to šoupnu přes pruh pro cyklisty a než se z kolony vymaním, ukazuje mi navigace hodinové zpoždění. Ještě, že se mně podaří na rumunsko maďarské hranici přijet k závoře se dvěma auty, kdy za mnou nějaký velitel okamžitě umístí z okraje do jejího prostředku značku zákazu vjezdu. Ve druhé koloně totiž čeká tak dvacítka aut. Bohužel dálnice z Miskolce do Košic je uzavřená a tak kromě 80 kilometrů navíc je ještě i cesta o skoro hodinu delší :-D A pak kousek před maďarskými hranicemi, pár minut po předjetí třech kamionů, na dvou hlubokých asfaltových propadlinách vyskakuje můj levý kufr z držáku a jiskří dobrých 15 metrů po asfaltu. Takže kromě prohlubní je už i dobře odřený :-))) Abych zabránil kolizi kufru s kamiony, ne-li něčemu horšímu, spěchám a při sesedání už bolavé tělo neudrží motocykl a ten si v klidu lehá do trávy vedle silnice. Taky mám chuť se natáhnout :-D Nakonec projede v rychlých intervalech asi patnáctka kamionů, než se objeví aspoň dodávka, kterou se mně podaří zastavi a dva manželé mně pomohou motocykl postavit. To už s mými žebry vážně sám absolutně nezvládám ;-) Ono už při každém nasednutí nebo sesednutí musím chvilku spočnout, než se můžu zase hýbat. Už mě ale čeká jen jedno sesedání na slovenském dalničním odpočívadle, abych se za soumraku více oblékl a jedno sesedání na slovenské benzince před hranicemi na tankování. Pak už jen z Bytči do Rožnova déšť a z Bumbálky mlha. Poslední sesedání je v děvět večer doma ve firmě ... a tak není divu, že po druhém středečním jídle ulehám na gauč zase bez sprchy. Však ve čtvrtek je taky den :-D
Přes všechny štrapáce to stálo opravdu za to a ničeho nelituji. Příští rok snad dostane Broňas svou Pan Americu ještě před létem a vyrazíme znovu ;-) Ještě je co v rumunských horách objevovat a klidně i znovu navštívit ;-)
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
4 komentáře
  • letos v září
  • 79 zobrazení
rogerka
více  Zavřít popis alba 
  • září až říjen
  • 22 zobrazení
rogerka
více  Zavřít popis alba 
  • září až říjen
  • 31 zobrazení
rogerka
více  Zavřít popis alba 
  • letos v září
  • 24 zobrazení
rogerka
více  Zavřít popis alba 
  • letos v září
  • 24 zobrazení
knihovna-klucov
2021 Koláčovka 13. ročník
U příležitosti posvícení, které je první víkend po svaté Ludmile, proběhl v neděli 19. 9. 2021 již 13. ročník tradiční Koláčovky v Klučově. Letos je navíc velké výročí a v rámci Roku svaté Ludmily Galina Miklínová přečetla pár slov o svaté Ludmile.
Starosta Jan Průša poděkoval panu Kosíkovi za opravu zvoničky.
Mezitím, kdy se ochutnávaly a hodnotily soutěžní vzorky, si děti hrály s Petrou, která pro ně připravila zábavu. Dospělí popíjeli kávu a burčák.
Na jednom ze stolků knihovnice Petra připravila burzu knih (5 Kč za kus, no, nekupte to).
Soubor Klučováček k tomu zazpíval za doprovodu harmonikáře Fandy Pospíšila.
Sešlo se 16 soutěžních vzorků. Putovní pohár vítěze si odnesla paní Gábina Průšová za posvícenské koláčky

Fotoreportáž, kterou najdete zde, nám poslala Galina Miklínová a Klára Šinková, děkujeme.
více  Zavřít popis alba 
3 komentáře
  • letos v září
  • 116 zobrazení
lihu
Tak jako posledních několik roků, i letos přícházejí na řadu alba o houbách, která tak trochu vyplňují dobu botanicky chudší. V tomto albu jsem se vypravil do Ždánického lesa, který se zcela vymyká lesům z mého blízkého okolí a mezi mykology, ale i praktickými houbaři je velmi znám a hojně navštěvován. Protože v mém okolí houby příliš letos nerostou, nedělal jsem si velké naděje na nějaký úspěch, říkal jsem si, že to bude cesta průzkumná a seznamovací. Když jsem dorazil na parkoviště plné aut, naděje klesly téměř na nulu, ale s vědomím, že mě zajímají přece jen trochu jiné houby než houbaře, co bagrují do korýtek, jsem vyrazil. Po pár minutách první nadšení, vzácná muchomůrka ježohlavá hned u cesty. Posléze fialovějící ryzec žlutavý, také můj prvonález. A to už jsem potkával první bagristy s prázdnými košíky a protáhlými ksichtíky. Asi dost nechápali mé nadšení a veselou jiskru v mých očích. Pravda, velmi hojná muchomůrka zelená není to nejlepší k zblajznutí. A na mě čekaly další nálezy, a za mé odhodlání absolvovat tuto cestu do neznáma jsem byl královsky odměněn...
více  Zavřít popis alba 
20 komentářů
  • 28.8.2021
  • 52 zobrazení
hudakjozef
  • letos v srpnu
  • 24 zobrazení
aar-7
Ráno sjíždíme k řece a jedeme do Sezimova Ústí. Tady po lávce na levý břeh a proti proudu do Plané nad Lužnicí, přes Košice do Krátošic na rozhlednu Čermákův vrch. Zpátky (kolem zámku Strkov) do Plané n/L a vystoupat na druhém břehu na Zhoř u Tábora, Lom a Větrovy k rozhledně Hýlačka. Při návratu malá projížďka centrem Tábora.
více  Zavřít popis alba 
23 komentářů
  • 21.8.2021
  • 21 zobrazení
dkotys
Po krásnych slnečných dňoch sa vrátila zima
více  Zavřít popis alba 
  • 4.8.2021
  • 13 zobrazení
Reklama