Hledání

1 882 vyhledaných výsledků

Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

ldtlubenec
Kategorie: děti
více  Zavřít popis alba 
  • 19.7.2013
  • 678 zobrazení
  • 0
lukaschytka0
6. 7. 2013
více  Zavřít popis alba 
  • červenec 2013 až leden 2014
  • 29 zobrazení
  • 0
leok
Dejvické hudební léto 2013 - Hudební festiválek na Praze 6, Vítězném náměstí, 23.6. 2013. Hrály kapely: Nouzový východ, Wintage Vine, Pražský ukulele band, Ivan Hlas, Laura a její tygři, ParadeMarche, Luboš Andršt a Michal Prokop, Yo-Yo Band, Kamil Střihavka &. Leaders, Martin Kraus a Krausberry. Dík, bylo to fajn !!! :-)
více  Zavřít popis alba 
  • 23.6.2013
  • 159 zobrazení
  • 0
verapav
Parádní víkend na Orlíku!Počasí,hudba,kamarádi,příroda - prostě nejlepší ukončovací mejdan léta 2013 :-)
více  Zavřít popis alba 
5 komentářů
  • září 2013
  • 127 zobrazení
  • 0
mysticsmile
Löw–Beerovy vily ve Svitávce jsou symbolem židovského prvorepublikového podnikání v našem regionu. Na to vše si přišli zavzpomínat a pobesedovat nejen pamětníci ve středu 6. května 2015 do nově opraveného Židovského domu na Bílkově ulici v Boskovicích.
Do časů dávno zašlé slávy textilního průmyslu je vrátila výstava dobových fotografií a textů na několika panelech.
Vernisáž zahájila ředitelka Muzea Boskovicka Mgr. Dagmar Hamalová. Přivítala místostarostku Boskovic a členku zastupitelstva JmK Ing. Jaromíru Vítkovou, starostu městyse Svitávka Jaroslava Zoubka, místostarostku tamtéž Miroslavu Holasovou. Dále uvedla: „Přípravu výstavy řídili Mgr. Vladimír Velešík starší a syn Mgr. Vladimír Velešík mladší za vydatné pomoci PhDr. Jaroslava Bránského. Všechny též vítám mezi námi.“
Místostarostka Ing. Jaromíra Vítková: „Rodina Löw–Bérů žila i v Boskovicích na Plačkově ulici, její osudy se našeho města bezprostředně týkají. Proto je zde i výstava, jež připomíná historii staveb, tragédii odsunu židů v roce 1942 a Druhou světovou válku.“
Starosta Svitávky Jaroslav Zoubek: „Historii rodu Löw-Beerů jsme začali objevovat před třemi roky současně s opravami našich vil a otevřením vily Tugenthat v Brně. Zrodil se nápad spolupráce MAS Svitava a MAS Boskovice, z dotace jsme vytvořili tuto putovní výstavu, film, knihu a informační letáky.“ Opravy vily, kde sídlí úřad městyse, provádíme svépomocí, z dotace kraje a obecního rozpočtu.“
Poté se v sále setmělo a na velkoplošné obrazovce se začal odvíjet krátký částečně hraný dokumentární film Příběh nalezeného kufru natočený podle skutečných událostí. Vystupují v něm členové ochotnického divadla Svitávka a Dětského divadelního kroužku. Scénář vytvořili Mgr. Vladimír Velešík, Miroslava Holasová, Jaroslav Zoubek a Břetislav Petr. Děj vypráví o rodině Löw–Beerů a začíná zvídavými otázkami dětí nad nalezenými starými fotografiemi. Hovoří o jednotlivých členech rodiny, vlastnictví velké textilní továrny ve Svitávce, vztahu k Boskovicím, kde mimo jiné zřídili třetí synagogu. Zmiňuje se též o rodinné větvi z Brněnce. Popisuje, jak se rodina starala o zaměstnance. Stavěla bydlení, školku, podporovala obecné školy a spolky. Rodina se mimo jiné zabývala též výrobou cementu a zřídila jeden z největších cukrovarů v Evropě. Fritz Löw-Beer přeměnil část velké vily ve Svitávce v soukromé muzeum, kde vystavoval sbírky především čínských umělců získaných během cest svými automobily.
Část filmu je věnovaná historii Svitávky a soukenické manufaktury, z níž později díky Löw–Beerům vznikla věhlasná textilní továrna. Výhodná pozice na železniční trati z Brna do České Třebové způsobila, že obec vzkvétala a rostl počet obyvatel. Snímek hovoří o stavbě vil na počátku dvacátého století, ukazuje téměř zámecký interiér Velké vily, její technické zázemí, a okolí Malé vily. Z filmu se též můžeme dozvědět něco o unikátní brněnské vile Tugendhat, jež je zapsána v seznamu památek Unesco a dalších reprezentačních stavbách i továrnách například v Brněnci.
V roce 1938 -39 všichni členové rodiny odešli do emigrace, Alfréd Löw-Beer při utěku zahynul za doposud nevyjasněných okolností na Šumavě.
Löw–Beerovy se po druhé světové válce do Svitávky již nevrátili, ale vily tam po nich zůstaly. A tímto konstatováním film, jenž byl odměněn zasloužilým potleskem, skončil.
Mgr. Vladimír Velešík starší: „Úspěch v podnikání rodiny Löw-Beerů byl v geniálním nápadu zpracovávat staré hadry, především vojenské uniformy z dob Napoleona a z nich vyráběli levný textil. Prováděli charitativní činnost. Podporovali školy, spolky, chudinské nadace. Zaplatili výstavbu dvou nových škol v Brněnci. Orientovali se na německy mluvící země, ale ve školách platili učitele i pro německé děti povinné češtiny. V Brněnci byli též angažováni ve veřejných funkcích – obecní zastupitelé, místostarostovi, ve školském výboru atd.
Po roce 1945 byly obě svitávecká vily konfiskovány.
PhDr. Jaroslav Bránský: „Osudy Löw-Beerů jsem poznal až jako kantor. Otec mojí žačky Blažkové pracoval jako jejich osobní šofér. S několika členy rodiny jsem se setkal na zdejším židovském hřbitově, když se tam byli podívat. Jeden z nich byl kancléř švédských univerzit.“
Místostarostka Boskovic Ing. Jaromíra Vítková: „Myšlenka uspořádat výstavu v Boskovicích vznikla vloni, když jsem se zúčastnila její premiéry ve Svitávce. Löw-Beerovi žili i v našem městě na ulici Plačkově, měli úzkou vazbu na tehdejší židovskou komunitu, sdíleli jejich tragické osudy v temném období fašismu. Z toho důvodu jsme uspřádali vernisáž boskovické výstavy v předvečer oslav sedmdesátého výročí konce Druhé světové války.“
Starosta Svitávky Jaroslav Zoubek: „Nebýt Löw-Beerů, Svitávka by byla malá a nevýznamná. Stále využíváme, co po nich zůstalo. Proto je naší povinností tuto rodinu připomínat.“
Otec a syn Velešíkovi: „Na knize jsme pracovali od léta 2013 do srpna 2014. Hodně nám pomohla předchozí naše kniha o dějinách podnikání na Svitavsku, kdy jsme již některé materiály měli k dispozici. Ve Svitávce nám pomohl kronikář Pavel Krejcar a v Boskovicích PhDr. Jaroslav Bránský. Využili jsme i Moravský zemský archiv a okresní archivy Svitavy a Blansko. I nadále se tématu hodláme věnovat. V nejbližší době Löw-Beerově vile v Brně a též chceme současné poznatky rozvíjet do dalších podrobností, pokud je získáme.“
Kategorie: moje fotozprávy
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 6.5.2015
  • 206 zobrazení
  • 1
straansky
Sněžka - 1602 m n.m. - nejvyšší hora v Krkonoších a v České republice. Je to vyhledávaný výletní cíl a rozhledový bod ve východní části Krkonoš na česko-polské hranici a díky své výšce poskytuje neomezený panoramatický výhled do daleké krajiny. Skalnatý holý vrchol má rozlohu 30 akrů, na severní polské straně spadají srázy do údolí Lomničky, na jižní české do Obřího dolu. K západu klesá skalnatý hřbet na vrcholovou planinu Úpské rašeliniště, povlovnější východní přechází v Obří hřeben. K jihovýchodu vybíhá ze Sněžky rozsocha Růžové hory, Pěnkavčího vrchu a Červeného vrchu. Název Sněžka pochází z 19. století, je odvozeno od pojmenování Sněžná - jako sněhem pokrytá. První český název byl Pahrbek Sněžný, pak Sněžovka, od roku 1823 pak definitivně Sněžka. První historicky zaznamenaný výstup na Sněžku uskutečnil roku 1456 neznámý Benátčan, který v horách hledal drahé kamení. Sněžka v minulosti bývala především poutním místem. Na vrcholu Sněžky je nyní Polská bouda s meteorologickou stanicí, konečná stanice lanovky z Pece pod Sněžkou, rotundová kaple sv. Vavřince, základová deska z dnes již zbourané České boudy, Česká poštovna (ta původní byla založena roku 1872) a nedaleko ní stojící kamenný trigonometrický obelisk. Ještě donedávna stála na polské straně dřevěná budova meteorologické stanice z roku 1900, stavba vysoká 18 metrů byla jištěna proti silným poryvům větru ocelovými kotevními lany. V roce 1990 byla rozebrána a snesena do údolí.Nejstarší stavbu na Sněžce je 14 metrů vysoká kaple sv. Vavřince a najdeme ji na polské straně vrcholu. O jeji výstavbu se zasloužil slezský šlechtic Kryštof Leopold Schaffgotsch (*1623), kterému patřily pozemky na severních svazích Krkonoš. Rozlehlé rodové panství bylo ale zkonfiskováno poté, co se jeho otec Hans Ulrich postavil císaři a jako vzbouřenec byl v roce 1635 v Řezně sťat. Císař mu majetek zabral, ale jeho syn byl později omilostněn a část panství získal zpět. Kapli na Sněžce začal Kryštof Leopold stavět na popud cisterciáků z Krzeszówa jako výraz díků za to, že mu byly pozemky vráceny. První práce začaly v roce 1653, ale dalšímu pokračování zabránili lesníci hraběte Černína, který si na Sněžku činil nárok. O pozemky na Sněžce se šlechtici dohadovali jedenáct let, než je soud přiřkl Schaffgotschovi. Práce na kapli hrabě obnovil v roce 1664 a trvaly dalších 17 let. Nová kaple byla vysvěcena 10. srpna 1681. Od té doby se na vrcholu Sněžky pětkrát do roka konaly bohoslužby a účastnily se jich stovky poutníků. V josefské době rušení klášterů - po roce 1810 - byla uzavřena i kaple sv. Vavřince, zpustla a až do roku 1850 fungovala jako příležitostná hospoda a přístřešek. Roku 1854 se dočkala nového vysvěcení. V dalších letech ji několikrát poškodil požár, vždy však byla obnovena. Naposledy byla kaple opravena v roce 1999. Objekt byl zpevněn a zateplen, uvnitř byl instalován nový oltář a restaurovány nástěnné malby. V posledních několika letech se na vrcholu Sněžky 10. srpna na svatého Vavřince scházejí polští a čeští duchovní, horalé a poutníci, aby se zúčastnili mše za horské záchranáře a vůdce.

Základy Polské, dříve Slezské boudy byly položeny v roce 1850. Stavitelem byl Bedřich Sommer, hostinský z boudy u Sněžných jam. V roce 1857 bouda vyhořela, obnovena byla o pět let později a její budova sloužila veřejnosti až do výstavby nového horského hotelu, který byl dán do užívání roku 1976. V objektu je i meteorologická stanice.

Nejníže položenou stavbou na české straně Sněžky je horní stanice původní sedačkové lanovky z Pece pod Sněžkou (1590 m n.m.). Lanovka byla postavena jako oběžná dvouúseková s dvoumístnými odpojitelnými sedačkami. Za hodinu přepravila 250 osob při dopravní rychlosti 2,5 m/s. Ze stanice Pec pod Sněžkou (890 m n.m.) byla doba jízdy na Růžovou horu (1354 m n.m.) 11 minut, délka úseku 1560 m. Úsek z Růžové hory dále na Sněžku měřil 1967 m a jízda trvala 13,5 min. Lanovka byla vyrobena firmou Transporta Chrudim v licenci švýcarské firmy Von Roll. Práce byly zahájeny v roce 1946 odlesněním trasy 1. úseku Pec pod Sněžkou - Růžová hora, navážením potřebného materiálu a postavením pomocné dopravní lanovky. Vlastní stavba a montáž lanové dráhy probíhala v letech 1947 a 1948. Provoz na 1. úseku Pec p. Sněžkou - Růžová hora byl zahájen dne 15. ledna 1949 a současně probíhalo dokončování 2. úseku na Sněžku. Zde byl zkušební provoz zahájen 10. listopadu 1949 a trvalý pak 1. července 1950. V letech 1962-63 provedena Transportou Chrudim rekonstrukci tratě, při které byly některé podpěry sníženy, přidány, nebo naopak odstraněny. Od zahájení provozu v roce 1949 do konce roku 1998 bylo ze stanice Pec pod Sněžkou vypraveno celkem 9 677 940 a na Sněžku vyvezeno 6 011 003 cestujících.

Výstavba nové lanové dráhy byla oficiálně zahájena 22. září 2011, náklady byly předpokládány ve výši 300 milionů Kč, z toho dvě třetiny hrazené z evropských fondů. Nová lanovka měla být zprovozněna na jaře 2014. Jedná se o dvouúsekovou osobní visutou jednolanovou dráhu oběžného systému typu GD4 s odpojitelnými čtyřmístnými kabinkami od italské firmy LEITNER A.G.Konečné náklady dosáhly částky 311 milionů korun, z nichž necelých 80 milionů korun zaplatí město Pec pod Sněžkou, zbytek je financován z fondů Evropské unie. Stavitelem byla trutnovská firma BAK.

Po ukončení provozu spodního úseku v září 2012 došlo během následujících týdnů k odstranění původní dolní dráhy a demolici stanice Růžová hora. Do konce roku byly také osazeny nové podpěry. V létě 2013 již byla technologie obou stanic téměř dokončená, do září bylo nataženo dopravní lano. Dne 9. října 2013 proběhly první zkušební jízdy kabinek, v listopadu byly absolvovány zátěžové zkoušky a 20. prosince 2013 byl dolní úsek lanové dráhy slavnostně zprovozněn.

Provoz na původním horním úseku byl ukončen dříve, již v květnu 2012. Během léta byla dráha odstraněna a zdemolována byla i stanice na Sněžce. Na podzim byla zahájena montáž nové horní stanice. V létě 2013 byly osazeny příhradové podpěry (s designem původních podpěr), během října bylo osazeno dopravní lano. První zkušební jízda proběhla 11. listopadu, následovaly zátěžové zkoušky. Celá dráha z Pece na Sněžku byla dokončena ještě v roce 2013, nicméně ke schválení horního úseku Drážním úřadem došlo na začátku roku 2014, zprovozněn byl 22. února toho roku.

Poslední stavbou na české straně Sněžky byla Česká bouda, která byla postavena v roce 1868 a sloužila turistům do května roku 1990. Uzavřená Česká bouda zchátrala a na podzim roku 2004 ji její poslední majitel (Správa Krkonošského národního parku) zlikvidoval.
více  Zavřít popis alba 
31 komentářů
  • červen 2014
  • 184 zobrazení
  • 1
ditahlavacova
  • červenec 2013
  • 254 zobrazení
  • 0
rakosnicci3
  • léto 2013
  • 550 zobrazení
  • 0
nej2
  • duben až srpen 2013
  • 870 zobrazení
  • 0
miruni
  • červenec až září 2013
  • 19 zobrazení
  • 0
kingliness-kennel
  • léto 2013
  • 22 zobrazení
  • 0
mojerodinecka
  • duben až srpen 2013
  • 140 zobrazení
  • 0
emike68
  • léto 2013
  • 614 zobrazení
  • 0
tomasuvi
  • léto 2013
  • 402 zobrazení
  • 0
jaruna1460
více  Zavřít popis alba 
  • léto 2013
  • 498 zobrazení
  • 0
novakovi187
  • duben až srpen 2013
  • 347 zobrazení
  • 1
karakopecka
  • 21.8.2013
  • 191 zobrazení
  • 0
mikulajda
  • srpen 2008 až září 2013
  • 254 zobrazení
  • 0
reklama