Hledání: LISToPADové _ Obora 17.11.2011

Pro dotaz LISToPADové _ Obora 17.11.2011 jsme našli 76 výsledků.
AKCE -35 % s kódem
Sleva 35 %
Využijte slevu
na naše fotodárky.
Kód: OnaDnes2020
OnaDnes2020
davidvlk
Pan Navrátil je opravdu kapacita v oboru. Sebral zálohu “na materiál” ve výši 80%, která byla po přepočítání 90%, bez dokladu, protože nemá živnost a dělá na černo. Budu předávat na FÚ Jičín. Začal loni v listopadu, Vánoce jsme přežili ve škopku a od té doby žádná reakce. Kuchyň poskládaná ze zbytků. Hnědá lišta k šedivé desce ?? Mohl bych psát eseje, ale fotografie naší kuchyně mluví za vše.
více  Zavřít popis alba 
  • 8.10.2020
  • 10 zobrazení
verastrnadkova
Podivín je malé město v okrese Břeclav v Jihomoravském kraji, 8 km severně od Břeclavi. Žije zde přibližně 3 000 obyvatel.

Geografie
Podivín leží v Dolnomoravském úvalu, na mírném návrší nad dyjskou nivou, asi 1,5 km severovýchodně od ústí Trkmanky do Dyje. Město se rozkládá v nadmořské výšce 160–175 m n.m. a protéká jím Ladenská strouha (staré rameno Trkmanky).
Katastrální území tvoří většinou plochá polní krajina, na východě zvolna stoupající až do výšky 210 m n.m., pouze na jihozápad zasahuje lužní les okolo Dyje, který je součástí Přírodního parku Niva Dyje a Lednicko-valtického areálu.

Historie
Území Podivína bylo pro strategicky výhodnou polohu osídleno již od pravěku.
Kosmova kronika česká zmiňuje Podivu, pokřtěného žida a zakladatele podivínského hradu (Podiuin, dictum a conditore suo Podiua, Iudeo sed postea catholico.). Již někdy během 13. století byl Podivín povýšen na město, což z něj činí nejstarší město v okrese Břeclav. Od 20. let 16. století se zde usazovali novokřtěnci (habáni), kteří tu žili až do svého vyhnání ze země roku 1622. Z této doby pochází nejstarší údaje o velikosti zdejší židovské obce (140 osob). Židé v Podivíně žili ve dvou čtvrtích (Horní a Dolní), přičemž po Dolní židovské čtvrti je dosud zachován křivolaký uliční rastr jihozápadně od náměstí.
Podivín se nikdy nevyvinul ve větší středisko, vždy byl ve stínu Hustopečí, Mikulova nebo později Břeclavi. Roku 1839 se nicméně jako jedno z prvních měst v českých zemích dočkal železnice, když kolem něj byla vedena odbočka Severní dráhy císaře Ferdinanda z Břeclavi do Brna.
Roku 1950 zde došlo k jedné z nejtragičtějších železničních nehod v českých dějinách, když rychlík vinou signalisty srazil autobus na přejezdu.

Pamětihodnosti
• Kostel sv. Petra a Pavla z první poloviny 13. století
• Kaple sv. Cyrila a Metoděje
• Židovský hřbitov s obřadní vstupní halou; nejstarší ze zhruba 1000 náhrobků je z roku 1694
• Chodby a sklepení – památka stoleté přítomnosti novokřtěnců
• Janův hrad (imitace zříceniny středověkého hradu vystavěná v roce 1807, nachází se v lužním lese na jižním okraji katastru města)

Doprava a turistika
Severovýchodním okrajem Podivína vede paralelně železniční koridor Brno–Břeclav (se stanicí Podivín), silnice II/425 a dálnice D2 (s nájezdem na 41. km), které zde mimoúrovňově kříží silnice II/422 procházející skrz město. Dále odsud vede silnice III. třídy č. 42226 (Podivín – Rakvice), spojená s II/425 krátkou spojkou III/42227.
Od roku 2008 je Podivín začleněn do Integrovaného dopravního systému Jihomoravského kraje (zóna 565), v jehož rámci je významným přestupním uzlem. Zastavují zde nejen osobní vlaky linky S3, ale také rychlíky a spěšné vlaky linky R13, z nichž tu lze přestoupit na autobusové linky 555 (směr Rakvice nebo Lednice, Valtice), 556 (směr Velké Bílovice a Hodonín) a 574 (směr Ladná a Břeclav).
Podivín je důležitým východiskem pro cykloturistiku. Od nádraží vedou cyklotrasy jak do Lednicko-valtického areálu, tak do různých vinařských lokalit (Velkopavlovická vinařská podoblast). Od nádraží také vede žlutá turistická značka směr Janův hrad a Lednice.

Osobnosti
• Antonín Ferdinand Dubravius († 1756), kněz
• Jan Klak (* 1942), ekonom a politik
• Jan Kostrhun (* 1942), spisovatel a politik
• František Weber (1908–1991), letec RAF

Samospráva
V letech 2010 až 2014 byl starostou Stanislav Machovský (KDU-ČSL). Na ustavujícím zasedání zastupitelstva v listopadu 2014 byl do této funkce zvolen opětovně. Prioritou vedení města bude modernizace základní školy a výraznější propojení města s Lednicko-valtickým areálem. Od roku 2018 je starostou Martin Důbrava (ODS+NK), zatímco Machovský je místostarostou.

JANŮV HRAD (JANOHRAD)
Janův hrad byl vybudován u lovecké obory, na místě obtékaném ze tří stran řekou Dyjí. Sloužil jako lovecký zámeček - shromaždiště panstva před honem, místo konání posledních lečí. Po honech se zde konaly bohaté hostiny, na nichž se vyhlašoval Král honu. Objekt sloužil rovněž jako obydlí pro knížecího hajného.
Stavba, podle projektu Josepha Hardtmutha, započala v roce 1801 na přání Alois I. Josef kníže z Lichtenštejna, ten však v roce 1805 umírá a o dokončení v roce 1808 se stará jeho o tři roky mladší bratr – Jan I. Josef kníže z Lichtenštejna.
Hardtmuth původně navrhl hrad daleko velkoryseji, ale na přání knížete byl projekt zredukován. I přes to se jedná o ojedinělou stavbu v ČR, která je tvořena čtyřmi nárožními věžemi – každá z nich má jiný půdorys. Ty jsou ze tří stran spojeny pouze obvodovými zdmi, na jejichž venkovní straně je propojují ochozy prvního patra. Čtvrtou stranou nádvoří uzavírá vlastní budova zámečku.
V 1. patře se nachází tři reprezentační místnosti a dva odpočinkové salónky. Hlavní Rytířský sál, ve kterém se konaly hostiny a lovecké slavnosti, byl určen pouze pánům, dámy využívaly dva reprezentační salónky v přilehlých věžích. Pouze jižní věž má i druhé patro s balkonem, z něhož se dá přejít ochozem druhého patra do věže západní. Třetí patro pak tvoří vyhlídka nahoře na jižní věži.
Nestabilní podloží lužního lesa bylo nutné zpevnit dřevěnými trámy a na něm pak byla postavena stavba z kamenů přivezených z Pálavy a nedalekého velkomoravského hradiště Pohansko. Architekt ve snaze postavit realistickou napodobeninu skutečného hradu dbal na každý detail, například pravotočivé schodiště, prevéty a střílny.
Od roku 1945 je Janův hrad majetkem státu, je spravován Ministerstvem kultury ČR prostřednictvím Národního památkového ústavu Praha, územní odborné pracoviště v Kroměříži.
Janův hrad je součástí Lednicko-valtického areálu. Ten se rozkládá na rozloze 2 200 hektarů. V prosinci 1996 byl areál zapsán do Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO jako kulturní krajina.
Více na : www.januv-hrad.cz
GPS : 48.8046161N, 16.8323422E

PLATAN JAVOROLISTÝ U JANOVA HRADU
Díky své výjimečnosti patří tento strom mezi chráněné památné stromy České republiky.
Druh stromu : platan javorolistý
Obvod kmene : 372 cm
Výška stromu : 30 m
GPS : 48.8044564N, 16.8322314E

ZROD A ZÁROVEŇ ZATRACENÍ KOULE
Autorem keramické sochy v kapličce je umělec Lubo Kristek. Socha je součástí Kristkovy podyjské glyptotéky - výtvarně-filozofické trasy poutních míst od pramene Moravské Dyje po soutok Dyje a Moravy. Glyptotéka představuje celkem 11 soch rozmístěných kolem řeky Dyje. Zrod a zároveň zatracení koule je osmým zastavením, bylo slavnostně otevřeno 8. 7. 2006. Kristek sochu připodobňuje k pomníku časů nacházejícího se na křížení dvou energetických cest, z nichž jednou je Černá Dyje a druhou přerušená spojnice přes řeku.
GPS : 48.8055372N, 16.8350744E

RYBNÍK ŠUTRÁKY
GPS : 48.8372658N, 16.8403517E

OLBRAMŮV KŘÍŽ
Kříž si nechal vystavět místní sedlák jako památku na svou dceru.
GPS : 48.8346547N, 16.8348133E

DĚTSKÝ PARK
GPS : 48.8334997N, 16.8482731E

PŘÍRODNÍ BLUDIŠTĚ
GPS : 48.8334492N, 16.8485903E

ŽIDOVSKÝ HŘBITOV
U vstupu na hřbitov se nachází orientálně romantická obřadní síň z druhé poloviny 19. století s malým muzeem. Nejstarší dochovaný čitelný náhrobek pochází z roku 1694.
GPS : 48°49'51.37"N 16°50'51.32"E

SOKOLOVNA
Sokolovna byla postavena ve 20. letech 20. století.
GPS : 48.8297775N, 16.8474864E

KAPLIČKA
GPS : 48.8290992N, 16.8473606E

KAPLIČKA
GPS : 48.8281686N, 16.8449228E

SOCHA SVATÉHO JANA NEPOMUCKÉHO
Rokoková socha pochází z třetí čtvrtiny 18. století.
GPS : 48.8281686N, 16.8475236E

FARA
Barokní budova fary pochází z roku 1746.
GPS : 48.8267089N, 16.8462200E

PRAMEN V KAPLI CYRILA A METODĚJE
Kapli najdete v Podivíně přímo u kostela sv. Petra a Pavla. Pochází z 1. pol. 13. století. O původu kaple existují tři verze, a to že sloužila buď jako kostnice, jako cisterna na vodu anebo jako baptisterium s pramenem. Vzhledem k poloze a prameni je nejpravděpodobnější poslední verze, což dokládá i pověst, že zde křtili sv. Cyril s Metodějem. Pramen se nachází uvnitř kaple.
GPS : 48.8264850N, 16.8457764E

KOSTEL SVATÉHO PETRA A PAVLA
Historie dnešního farního kostela sv. Petra a Pavla sahá až do 13. století. Ke kostelu byly později postpupně přistavěny dvě kaple – kaple sv. Jana Nepomuckého (v 1. pol. 18. stol.) a kaple sv. Anny (v roce 1850). Kostel byl také několikrát přestavován, poslední zásadnější přestavba pochází z 1. pol. 19. stol. K nejcennějším a nejstarším stavebním článkům kostela patří pozdně románský, již mírně lomený ústupkový portál v severní zdi lodi kostela (z 1. pol. 13. století).
K západnímu průčelí kostela přiléhá mohutná hranolová věž, která byla těžce poškozena válečnými událostmi v 17. stol. Její dnešní neogotická podoba se zajímavým a netradičním zastřešením pochází z roku 1829.
GPS : 48°49'35.33"N 16°50'44.9"E

KŘÍŽ
GPS : 48.8265317N, 16.8460444E

SOCHA SVATÉHO TEKLY
Barokní kamenná socha pochází z roku 1751.
GPS : 48.8263728N, 16.8457681E

KAPLE SVATÉHO CYRILA A METODĚJE
Historizující stavba z r. 1845, zbudovaná na románských základech. Původně se jednalo o tzv. křtící kapli, chránící zdejší pramen. Za vstupní částí se nachází krypta s nástěnnými malbami s cyrilometodějskou tématikou.
GPS : 48°49'34.1"N 16°50'45.1"E

SMÍRČÍ KÁMEN
GPS : 48.8264936N, 16.8454878E

BÝVALÁ RADNICE
Klasicistní budova radnice pochází z roku 1846.
GPS : 48.8260319N, 16.8456442E

SOUSOŠÍ PAMMY MARIE IMMACULATY SE SVATÝM FLORIÁNEM A VENDELÍNEM
Barokní kamenné sousoší, jehož autorem je Ignác Lengelacher, pochází z poloviny 18. století.
GPS : 48.8256211N, 16.8459386E

BOŽÍ MUKA
Boží muka pochází z roku 1851.
GPS : 48.8293636N, 16.8570925E
více  Zavřít popis alba 
  • 4.9.2020
  • 18 zobrazení
  • {POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
verastrnadkova
Kobylí je obec v okrese Břeclav v Jihomoravském kraji, 19 km severně od Břeclavi na potoce Trkmance. Žije zde přibližně 2 100 obyvatel.

Název
Název se vyvíjel od varianty Cobile (1252), in Cobals (1269), v Kobylém (1434, 1481), Kobyli (1595, 1609), Kobyly (1633, 1673), Kobily (1718), Kobyly (1720, 1751), Kobili (1846), Kobyly a Kobylí (1872). Místní jméno je odvozeno od spojení kobylé či kobylí pole, což označovalo oboru na obci pro chov kobyl či plemenných klisen. Pojmenování je rodu středního.

Přírodní poměry
Obec leží na severozápadním svahu Kobylího vrchu, patrně kvůli kopcovitému terénu byla původní zástavba poněkud roztroušená. Severovýchodně od Kobylí se v minulosti rozkládalo Kobylské jezero, poprvé připomínáno roku 1464. Měřilo na délku asi 4 km a na šířku 2 km. V létě roku 1830 však vyschlo, později roku 1836 byla jeho plocha vysušena a rozorána.

Obecní správa a politika
V letech 2010 až 2014 byla starostkou Dagmar Kovaříková (KDU-ČSL). Na ustavujícím zasedání zastupitelstva 6. listopadu 2014 byl do této funkce zvolen Jaroslav Tesák (Nezávislí). Po jeho odstoupení byl 2. října 2015 novým starostou zvolen Pavel Kotík.

Pamětihodnosti
• Kostel svatého Jiří s gotickým presbytářem z 15. století, jenž je pozůstatkem starého kostela, připomínaného již v roce 1269. Kostelní věž stojí samostatně u vchodu na hřbitov.
• Kaple svatého Mikuláše, postavená údajně za vlády Marie Terezie
• Křížákova lisovna, „Bezděkova“ lisovna
• Muzeum obce Kobylí
• Stezka nad vinohrady, rozhledna ve tvaru spirály vybudovaná v roce 2018 východně od obce

Osobnosti
• Augusta Šebestová (1852 Kobylí – 1933 Brno), kronikářka kraje, autorka knihy Lidské dokumenty a jiné národopisné poznámky

NAUČNÁ STEZKA KOBYLÍ
Šest informačních tabulí provází návštěvníky po zajímavostech obce Kobylí. Stezka seznamuje nejprve s historii obce, pokračuje s vinařskou sklepní uličkou, kostelem, zastavuje se u muzea a studánky a končí U Lípy na vyhlídkovém místě.
Délka : 3,9 km
GPS : 48.9336889N, 16.8845753E

KAPLE SVATÉHO MIKULÁŠE
Pochází ze 2. poloviny 18. stol. Stavba obdélného půdorysu s deskovou malbou sv. Mikuláše v segmentové nice.
GPS : 48.9382119N, 16.8776292E

MUZEUM OBCE
Selská jizba, selská kuchyň, historický vývoj kroje v Kobylí, dějiny obce, práce na poli a v hospodářství, sklepní expozice vinařství s vinotékou, ozvučená scéna starodávného žádání o nevěstu.
Otevírací doba
• červen – srpen
• neděle
• 14:00 – 17:00
Kontakt
Adresa : Kobylí 135, 691 10, Kobylí na Moravě
Telefon : 519 431 709
E-mail : muzeumkobyli@centrum.cz, muzeum@kobyli.cz
Web : www.kobyli.cz/cz/stranky/203-...
GPS : 48°55'58.3"N 16°53'29.71"E

KAPLIČKA
GPS : 48.9305981N, 16.8946486E

KOSTEL SVATÉHO JIŘÍ
Svatyně s gotickým presbytářem z 15. stol., který je pozůstatkem starého kostela, připomínaného již v r. 1269. Zbudován r. 1670. Jednolodní orientovaná stavba s polygonálním závěrem kněžiště a obdélnou představenou předsíní. Kostelní věž stojí samostatně u vchodu na hřbitov.
GPS : 48.9301522N, 16.8934222E

VYHLÍDKOVÉ MÍSTO
GPS : 48.9299406N, 16.8929336E

POMNÍK OBĚTEM VÁLEK A PETRU KŘIVKOVI
Pomník z černé žuly připomíná oběti světových válek. Dále je věnován místnímu rodáku a odbojáři Petru Křivkovi, který byl komunistickou justicí odsouzen k trestu smrti.
GPS : 48.9300286N, 16.8940439E

STUDÁNKA SKALKA
GPS : 48.9278289N, 16.8955897E

KOBYLÍ VRCH
GPS : 48.9274747N, 16.9078314E

ROZHLEDNA STEZKA NAD VINOHRADY
Stezka nad vinohrady je rozhledna východně od obce Kobylí ve výšce 334 m n. m. na kopci Kobylí vrch, který místní nazývají Homole. Vede k ní naučná stezka Kobylí. Byla navržena místním rodákem Jiřím Vojtěškem a Jakubem Rolečkem z brněnského ateliéru Keeo4design. Stavbu prováděla firma Teplotechna Ostrava od července do října 2018 s náklady 2,5 miliony korun, které uhradila obec.
GPS : 48.9274722N, 16.9078394E
více  Zavřít popis alba 
  • 3.9.2020
  • 16 zobrazení
fravavra
29.11.2019 Spolu s vánočním stromem se v Sedlci rozsvítil i betlém SEDLČANSKÝ KRAJ - článek a foto František Vávra
SEDLEC-PRČICE Město společně s místní ZŠ, ZUŠ a ZŠ Přestavlky připravily v pátek 29. listopadu na náměstí v Sedlci přivítání adventního času rozsvícením vánočního stromu a betlému s figurkami. Programem podvečera provázela Alice Valsová. Na pódiu postupně představila soubory základních škol, které předvedeným pásmem písniček, povídání a koled navodily sváteční předvánoční atmosféru. Starostka města Miroslava Jeřábková popřála všem příjemné prožití adventního času a vánočních svátků. Nechybělo adventní zamyšlení pátera Martina Vlčka a modlitba farářky Českobratrské církve evangelické Pavly Jandečkové. Pak přišlo očekávané odpočítávání rozsvícení nazdobeného vánočního stromu, kterého se tradičně ujala starostka města. Strom se rozsvítil napoprvé, což přítomní odměnili potleskem. Mnozí návštěvníci využili možnosti odnést si domů adventní světlo. I letos děti z výtvarného oboru ZUŠ přítomným rozdávaly vlastnoručně vyrobená vánoční přáníčka s motivem vánoční komety a novoročním přáním Každý má svou šťastnou hvězdu! K sváteční atmosféře přispěl stánek místních hasičů s nabídkou svařeného vína a horkého čaje. Po adventní a vánoční čas mohou zájemcia obdivovat vystavený betlém u vánočního stromu.
více  Zavřít popis alba 
  • 29.11.2019
  • 109 zobrazení
jirca6
Listopad se přehoupl do své druhé poloviny. Počasí je na pokročilý podzim pěkné, bez plískanic. Původně jsme s Hankem měli připravený velký vandr ČekoKanadským pohraničím. Ale práce mu nakonec nedovolila, a tak se do nejopuštěnější části tohoto území vypravíme někdy jindy. Mám ale sbaleno a tak sám vyrážím za bližšími cíli.......
23. sobotní ráno je mlhavé a větrné. Javořický hřeben a okolí dobře znám a přesto zde pokaždé najdu něco nového. Různé krajinné prvky, drobné potůčky, kamenná moře i velké skály. Roštejn se svou oborou, okolí Malého I Velkého Pařezitého rybníka, jakož i samotný vrch se skalním městem a zříceninou hradu Štamberka, vše jako ze Šumavské balady. Se sobotním soumrakem jsem dorazil zkřehlý na hájenku ke kamarádovi Kozlovi na přátelskou návštěvu.
Jen škoda, že mlha nepovolila tentokrát více a lepších fotek a pozdější mrholení i větší chuť, protáhnout neděli do dalších částí této vrchoviny. Přesto to byl pěkný cour s takovým podzimně melancholickým pohledem. Vysočina je krásná.......
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 24.11.2019
  • 362 zobrazení
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
jiranku
SC Techmania bylo založeno v areálu podniku Škoda v Plzni roku 2005 a pro veřenost bylo otevřeno 4. listopadu 2008. Jeho zřizovateli jsou Západočeská univerzita v Plzni a společnost Škoda Holding a.s. Cílem Techmania Science Center je „podnítit nebo posílit zájem veřejnosti o vědu a techniku a inspirovat děti a mládež ke spojení jejich profesní kariéry s výzkumem a technickými obory.“ Techmania je členem České asociace science center.
více  Zavřít popis alba 
  • 16.11.2019
  • 14 zobrazení
rostic76
mimořádně pro veřejnost otevřená obora Fláje - možnost pohybu pouze po asfaltových cestách.
více  Zavřít popis alba 
3 komentáře
  • 16.11.2019
  • 20 zobrazení
fotohruska
Zlínská technologická a inovační společnost NWT představila v Praze dne 12.11. 2019 svůj nejnovější projekt Enviel novinářům. První komunální elektromobil EU s nulovými emisemi oficiálně představila před sídlem Autoklubu České republiky v Praze. Start-up nepodpořilo NWT náhodou. Společnost už delší dobu soustředí své aktivity na trvale udržitelný rozvoj i celosvětovou environmentální politiku. „Každý krok ke zdravější planetě je důležitý nejen pro nás, ale především pro naše děti a následující generace. Proto se mezi našimi start-upy objevil také ENVIEL. Environmentální, elektrický – a díky tomu udržitelný užitkový vůz, který je šetrný k místní infrastruktuře i obyvatelům,“ řekl Miroslav Kaleta, ředitel divize Marketing společnosti NWT. Enviel je synonymem pro tichý a čistý provoz. Multifunkční vozy s celoročním využitím jsou vhodné ke správě parků, údržbě zeleně, úklidu, pracím na staveništi nebo správě výrobních areálů. Přináší bezemisní provoz, nízké náklady, ergonomický uživatelský komfort a celou řadu dalších nadstandardních funkcí. Díky svým rozměrům se Enviel dostane i do obtížně dostupných a frekventovaných míst. Je dokonale přizpůsobivý. Zapadne, neruší a díky variabilním nástavbám, vysokému výkonu a pohonu 4×4 si s přehledem poradí s celoroční údržbou měst a obcí. NWT pro projekt inteligentního elektromobilu inspiroval celosvětový koncept Smart city ready. Vize nedaleké budoucnosti, ve které se moderní technologie směřují smysluplně tak, aby bylo zdraví zachováno nám i naší planetě. Inteligentní odpadkové koše na solární energii, budovy, co se o sebe samy postarají, veřejné osvětlení, které svítí, jen když je někdo zrovna poblíž – a všudypřítomná elektromobilita. Smart city přivádí k životu principy udržitelného rozvoje s vizí vzájemného propojení a harmonizace. „Město to není jen architektura. Atmosféru tvoří drobnosti. Čistota, klid, s péčí udržované prostory a vzduch, který se dá dýchat. Chceme společně bořit předsudky. A ukázat, že i komunální služby můžou mít pozitivní vliv na vizuální podobu města a jeho vnímání jak místními obyvateli, tak turisty,“ dodal Miroslav Kaleta. Myšlenka na vývoj plně elektricky poháněného vozidla vznikla jako reakce na stále složitější a nákladnější systémy upravující složení spalin. Na realizaci si ale NWT muselo ještě nějakou chvíli počkat. Nouze byla především o vhodný typ akumulátorů. Postupem času prošly i tyto technologie překotným vývojem – a čerstvý vítr do plachet dodala manželům Vítkovým také stoupající podpora státu a EU. „Naši vizi převedli do reality osvědčení designeři ze společnosti VEHICLES CREATORS Group, s.r.o., která se postarala i o prototyp kabiny. Od začátku jsme se snažili vytvořit multiplatformu využitelnou i pro další výrobní řady vozidla,“ doplnil Ladislav Chudý, jednatel společnosti a tvůrce myšlenky elektromobilu. Čisté ovzduší a s ním spojená elektromobilita má také podporu Ministerstva životního prostředí. Díky dotacím státního fondu, určeným pro vozidla s nízkými nebo nulovými emisemi, si tak můžou města pořídit Enviel za zlomek původní ceny. Dotace pokryjí jak nákup vozidla a dobíjecí stanice, tak úhradu operativního leasingu. Výše příspěvku se pohybuje od 20 tisíc až do 1 milionu korun. O společnosti NWT: NWT a.s. patří už více než čtvrtstoletí mezi nejvýznamnější technologické a inovační firmy České republiky. Vizí společnosti je přinášet lidem ty nejnovější světové technologie (New World Technologies). Nadčasové produkty, chytrá řešení a nejvyšší možná kvalita tvoří stěžejní pilíře holdingu, jehož cílem je být na trhu v první trojce ve všech sektorech, kterým se věnuje. Investuje do inovativních projektů a start-upů zaměřených na trvale udržitelný rozvoj i celosvětovou environmentální politiku. Již patří mezi 100 nejlepších českých firem. Srdcem NWT je bývalé baťovské obilní silo ve Zlíně. S pobočkami na Slovensku, v Anglii a na Kypru zaměstnává více než 400 pracovníků v oborech zemědělství,stavebnictví, informační technologie a energetické úspory.
více  Zavřít popis alba 
  • 12.11.2019
  • 105 zobrazení
biblos
Region Moravskokrumlovska patří k jedněm ze stabilně osídleným územím vůbec. Doklady o osídlení pocházejí již z paleolitu. Mimořádně bohaté archeologické území bylo osídleno téměř ve všech obdobích pravěku. Středověké osídlení je spojeno s hradem Rokyten v Rokytné, osídlení samotného města Moravského Krumlova je doloženo archeologickými nálezy ze 13. století. První písemná zmínka o panství a hradu pochází až z roku 1289, ale je pravděpodobné, že město bylo založeno Přemyslem Otakarem II. jako opěrný bod jeho domény.

Místní jméno Krumlov, je zmiňováno v latinsky psaném listě Rudolfa Habsburského z 6. května 1277. Přívlastek „Moravský“ byl přidán kvůli odlišení od Českého Krumlova v polovině 17. století. Označení „krumm“ pochází z němčiny a znamená „křivý“. Je odvozeno od širokého meandru řeky Rokytné.

Roku 1289 stál v místě dnešního zámku hrad, který byl v polovině 13. století majetkem Bočka z Obřan. Smrtí jeho vnuka Smila z Obřan roku 1312 jejich rod vymřel. Poté Moravský Krumlov přešel pod vládu krále Jana Lucemburského, jenž jej dal v roce 1312 do zástavy Jindřichovi z Lipé. Rod pánů z Lipé patřil k nejvýznamnějším rodům v Čechách a na Moravě. Roku 1319 se Jindřich z Lipé stal nejvyšším maršálkem Českého království. Tento úřad zastávali páni z Lipé po staletí a Moravský Krumlov patřil k jejich hlavním mocenským a hospodářským oporám. V roce 1368 hrad a město odkoupil Ješek z Kravař, po něm ho zdědil jeho synovec Beneš z Kravař a Krumlova. Páni z Kravař drželi Moravský Krumlov do roku 1437, kdy ho získali zpět páni z Lipé, kteří ho vlastnili jej až do roku 1622. V roce 1536 přijel na zámek věhlasný lékař a přírodovědec Paracelsus. Sídlil v zámecké věži a léčil Jana III. z Lipé. Za dva roky svého pobytu se mu jej nepodařilo uzdravit, napsal zde však několik významných spisů, např. třetí svazek díla Die grosse Wundersarznei a Astrologia magna. Dalším z hostů, který na zámku ošetřoval Čeňka z Lipé, byl v roce 1571 Johannes Crato z Krafftheimu (1519–1585), osobní lékař císařů Ferdinanda I., Maxmiliána II. a Rudolfa II.. Za pánů z Lipé byl zámek v druhé polovině 16. století renesančně přestavěn s arkádovým nádvořím o třech podlažích podle projektu italského architekta Leonarda Gara di Bisono. Posledním vlastníkem Moravského Krumlova z pánů z Lipé byl Pertold Bohobud z Lipé. Za jeho rozmařilého života upadlo panství do dluhů. Na zámku byly chovány desítky ušlechtilých koní i exotických zvířat. Byla tu krytá jízdárna a velká obora. Po bitvě na Bílé hoře byl Pertold jako moravský direktor odsouzen k smrti a jeho majetek konfiskován. Před rozsudkem však utekl do exilu, kde zemřel jako žebrák.

Roku 1624 koupil krumlovský majetek od císařské komory za 600 tis. zlatých Gundakar z Liechtensteina. Lichtenštejnům se podařilo, aby krumlovské panství bylo prohlášeno za jejich dědičné knížectví (potvrzeno Ferdinandem II.). Lichtenštejnové pak drželi Moravský Krumlov až do roku 1908. Listinou z 20. června 1644 upravili znak, který vylepšili o svůj erb a knížecí korunu. města, zavedli úřední jazyk němčinu, přáli však rozvoji řemeslnických cechů. Krumlovští Lichtenštejnové si vedli jako dobří hospodáři na svém panství. Gundakar se pokusil město společně s panstvím Uherský Ostroh přeměnit na suverénní knížectví Liechtenstein, ale nezávislé knížectví pro odpor moravských stavů nepřečkalo Gundakarovy nástupce. Lichtenštejnové přetvořili zámecký areál, prováděli dílčí úpravy v jeho interiérech, kde modernizovali obytné prostory, přistavěli zámeckou kapli, založili zámecký park. V Moravském Krumlově pak nechali vystavět kapli svatého Floriána, opravili farní kostel Všech svatých a rovněž i klášterní kostel svatého Bartoloměje.

Po Bílé hoře byl Moravský Krumlov vylidněný, vypálený a rozbořený. V roce 1645 zde drancovala 26 týdnů švédská vojska. 25. dubna 1690 zachvátil město požár a skoro celý Moravský Krumlov vyhořel. Na základě této události byl patronem svatý Florián, kterému byla zasvěcena i nově vybudovaná kaple sv. Floriána v roce 1695 nad městem. 23. listopadu 1805 navštívil zámek Napoleon Bonaparte, táhnoucí se svým vojskem ke Slavkovu. Od 14. června do 30. října 1809 tábořilo u Krumlova asi 10 000 francouzských vojáků. V letech 1866–1867 sem vtrhla pruská vojska při prusko-rakouské válce. V roce 1908 bylo panství Lichtenštejnů prodáno spřízněnému rodu Kinských, kteří jej vlastnili až do roku 1945.

7. a 8. května 1945 město bombardovala Rudá armáda a při náletu bylo zasaženo 383 domů, z toho 113 zničeno do základů. Po válce se do zámku soustředily úřady z rozbořeného náměstí. Do prvního patra se nastěhoval místní okresní národní výbor, sídlily zde další úřady. Úředníci úřadovali v zámeckém vybavení po Kinských. Mobiliář byl pak později svezen na několik zámků, největší část vybavení je uložena na zámku v Lysicích. Na krumlovském zámku pak sídlila československá armáda, za které hořelo v několika různých zámeckých prostorách, do roku 1963 pak zde byl národní podnik Konekta, který se zabýval zpracováváním zahradního nábytku. Od roku 1963 zde bylo umístěno učiliště s internátem Železničního stavitelství v Brně, které zde sídlilo až do převratu. Po roce 1989 je zámek trvale v soukromých rukách. (zdroj Wikipedie)
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • 20.4.2019
  • 111 zobrazení
fravavra
30.11.2018 Děti rozdávaly vlastnoručně vyrobená přání SEDLČANSKÝ KRAJ - článek a foto František Vávra, video Václav Peterka https://www.youtube.com/watch?v=A7yUscKqUt8
SEDLEC-PRČICE SEDLEC-PRČICE Městský úřad společně se základní školou a uměleckou školou připravily na pátek 30. listopadu na náměstí v Sedlci přivítání adventního času rozsvícením vánočního stromu a betlému. S adventním a vánočním programem, který uvedla Alice Valsová, vystoupili žací škol – místní ZŠ a ZUŠ a Základní školy a Dětského domova Přestavlky. Starostka Miroslava Jeřábková se ujala rozsvícení vánočního stromu. Na její pokyn „a nyní zhasněme veřejné osvětlení“ náměstí potemnělo. Po dalším pokynu se strom napoprvé rozsvítil, což přítomní odměnili potleskem. Nechybělo tradiční zamyšlení farářky Pavly Jandečkové a motlitba pátera Martina Vlčka. I letos děti z výtvarného oboru ZUŠ přítomným rozdávaly vlastnoručně vyrobená vánoční přáníčka s motivem vánočního zvonku a novoročním přáním: "Zvony, zvonky mají symbolicky připomínat nejdůležitější věci – že na světě je láska a soucit nad všechna bohatství hmotná, stejně jako nesmrtelnost naší duše. Jeden zvoneček bychom měli každoročně darovat někomu srdci drahému...“ Mimořádnou pozornost poutal osvětlený betlém s figurkami. K dobré náladě přispěl stánek místních hasičů s občerstvením. Nescházel prodejní stánek nabízející kalendář města na rok 2019. Zájemci si mohli odnést do svých domovů adventní světlo.
více  Zavřít popis alba 
  • 30.11.2018
  • 218 zobrazení
santoska-druzina
V průběhu měsíce října a listopadu můžou naši žáci sbírat kaštany a žaludy pro zvířátka z obory. Děti ze školní družiny se rozhodly, že nabídnou svou pomoc lesníkům s přikrmováním zvěře a všechna oddělení pod ochotným vedením svých vychovatelek se zapojila do sběru kaštanů. Děti sbíraly kaštany s opravdovým nadšením a při pobytu venku se pořádně vyřádily.
více  Zavřít popis alba 
  • 10.10.2018
  • 37 zobrazení
knihovnakoprivnice
Přednášky na téma Historie i současnost středního školství v Kopřivnici pod vedením VOŠ, SOŠ, SOU, p.o. v rámci zimního semestru 17. ročníku Akademie třetího věku v Kopřivnici probíhaly vždy ve středu od 15:30. Prní přednáška byla věnována historii školy, přednášel Ing. Petr Rešl a Ing. Jiří Pištecký. Druhá přednáška se věnovala vyučovaným oborům, současným metodám výuky a spolupráci s odbornou veřejností, přednášel Ing. Petr Rešl a Ing. Jiří Pištecký. Čtvrté a páté setkání se odehrálo v odborné učebně a CNC pracovišti SOU na téma Ukázky moderních technologií pod vedením Bc. Ondřeje Kovaláka a Ing. Petr Rešla. Posluchači byli seznámeni s modelováním ve 3D a programováním CNC strojů a zúčastnilil se i praktické ukázky CNC obrábění v dílnách. Akademická posluchárna Kulturního domu Kopřivnice, 3. a 17. října 2018, Odborná pracoviště SOU 14. a 28. listopadu 2018.
více  Zavřít popis alba 
  • podzim 2018
  • 123 zobrazení
capvylety
V pondělí jsme se vydali na Bílou Horu, která byla v letech 1960 - 1974 nejvyšší pražskou horou s nadmořskou výškou 381 m. Bílá Hora leží na katastru Ruzyně a s ní byla k Praze připojena v roce 1960. Když došlo v roce 1974 k dalšímu rozšiřování Prahy, své prvenství ztratila. Nejvyšším bodem na Pražské plošině je Teleček u Zličína 399 m n. m., následuje Kopanina 391 m n. m., Čihadlo 386 m n. m., Bílá Hora je čtvrtá a Ládví 359 m n. m. je páté. Bílá Hora je známá z bitvy svedené v neděli 8. listopadu 1620 v blízkosti Prahy, byla to bitva třicetileté války. V bitvě se střetly česká stavovská armáda a dvě armády katolické, armáda císaře Svaté říše římské Ferdinanda II. Štýrského a armáda německé Katolické ligy. Katolické armády po jedné až dvou hodinách zdolaly méně početnou stavovskou armádu. Bitva zpečetila osud českého stavovského povstání a na dalších 300 let ovlivnila osud českého státu. Byli jsme se podívat na toleranční hřbitov a dále jsme šli do obory Hvězda k letohrádku.Vedla Hela, bylo nás 36, ušli jsme 5 km, foto Jarka
více  Zavřít popis alba 
7 komentářů
  • 19.2.2018
  • 207 zobrazení
tenjemuj
Začátkem listopadu přibylo ve 120 hektarové oboře nedaleko Kbelu u Benátek nad Jizerou několik nových zubrů, samic, aby po aklimatizaci a karanténě doplnily stádo, jež se zde úspěšně zabydlelo. V tak velké oboře je ovšem problém je zahlédnout. Využil jsem jejich karantény, kdy jsou umístěny jen v malém výběhu, ale stejně bývá nejisté je zahlédnout. Když jsem zde byl v polovině listopadu, opravdu jsem je zahlédl jen na okamžik a pak se mi skryly v lesíku. To dnes jsem měl větší štěstí. Nejprve jsem je zůmoval ve volné pastvině, poté jsem se šel podívat na místo, odkud je vidět do velké ohrady, chtěje vidět původní stádo (zaregistroval jsem ho zalehlé někde uprostřed). Proto jsem se opět vrátil, ale malé stádečko už bylo "zalezlé" v lesíku. chvíli jsem ještě lovil snímky, ale další zvědavý příchozí svojí nepozorností stádo vyplašil a to odběhlo dále do lesíka
více  Zavřít popis alba 
65 komentářů
  • 7.12.2017
  • 159 zobrazení
50plus
(Poznámka: tento úvodní text je pro alba ze Zélandu i Austrálie stejný.)
Na přelomu listopadu a prosince jsem absolvoval poznávací zájezd po Austrálii a Novém Zélandu. Nebylo to na kole, jak bych si přál, ale letadlem a minibusem, jak to na dálkových poznávačkách chodí. Nicméně jako skalní cyklista jsem se v obou zemích zajímal, jak to s cyklistikou a cyklostezkami u „protinožců“ vypadá. Zhotovil jsem „cyklofotoreportáž“ z obou zemí a shrnul dojmy z toho, co jsem mohl během několika dní postřehnout v každé z těchto zemí. Cyklistika ve městech podle mě globálně ustupuje autoprovozu. Jezdit po městě na kole, pokud se tím člověk zrovna neživí jako kurýr, je o ústa i o jiné orgány. Až na výjimky všude na světě. Cyklistů jsem v navštívených městech v provozu viděl jen minimum. A polovina z tohoto minima byli „cyklokurýři“ s pogumovaným batohem na zádech a s vysílačkou u ucha. Lidi jedoucí „jen tak“ na kole spatřené ve městech obou zemí by bylo možno spočítat na prstech dvou rukou. Jak to vypadá s ježděním volnou krajinou, k tomu se vyjádřit nemohu. Vzdálenosti mezi obydlenými místy jsou na naše poměry ohromné. Převážně činí desítky kilometrů. Po jinak výborných silnicích, které je spojují, jezdí sice aut jen málo, ale za to jedou „jako blázni“, takže vlastně jako u nás. Za zhruba tisíc kilometrů naježděných mikrobusem jsem tam jen jednou jedinkrát na silnici v otevřené krajině spatřil cyklisty jedoucí natěžko „někam daleko“. Místo spatření bylo nejméně 20 km od nejbližší civilizace v obou směrech. V duchu jsem si řekl, tak tohle bych nechtěl. Kola se ovšem ve městech půjčit dala. Ceny kolísaly od šestnácti do několika desítek dolarů za den podle typu kola a vypůjčených doplňků. (Australský či NZ-dolar stojí něco mezi 16 a 17 korunami.)

V Sydney byla na každém kroku k vidění odstavená kola městského bikesharingu, který nyní známe i v tuzemsku. Ale jet na nich jsem během několikadenního pobytu v tomto velkoměstě viděl nejvýš pět lidí. Ostatně hustota autoprovozu byla v Sydney přímo morbidní. Osobně bych tam na kole do ulic nikdy nevyjel. V menším australském městě Cairns to bylo o poznání lepší a na kolo jsem se tam odvážil. Tam pro mě byl hororem levostranný provoz, který jsem na kole zvládal mnohem hůř než kdysi ve Skotsku v autě.

Zde ještě pár slov o „necyklistických“ dojmech. Předně – v obou zemích je na naše poměry velmi draho. Ceny za základní potraviny v městských supermarketech tam dosahují v přepočtu násobků našich cen. Ceny v „sámoškách“ v turistických centrech jsou ještě nad těmi ve městech. Hrůza. Jinak obě země jsou pevně v rukou Asiatů, převážně Číňanů. Asiaté tvoří zhruba čtvrtinu všech lidí, které člověk na ulicích potká. Turisté z rudé Číny se navíc poznají nejen podle bloncajících fotoaparátů a kňučivé řeči, nýbrž i podle toho, že se chovají velmi neomaleně a dryáčnicky. Všude se tlačí a nedávají přednost apod. A tak se chovají i turistické čínské „vetché stařenky nad hrobem“. Je to v nich. Klokany a koaly jsme viděli jen v zoo nebo v oboře. A to jsme měli štěstí. Kiwi na Zélandu byl taky jen v zoo a ještě za tmavým sklem, tak jsem na něj nešel. Smutný je pohled na aboriginies, na původní obyvatele Austrálie. Tito kdysi výteční lovci dnes vegetují na sociálních dávkách a na alkoholu, který si za dávky kupují. Posedávají po lavičkách v parku a kouří, případně pijí. Nemohou za to. „Bílá kultura“ v tomto případě tuto kulturu prakticky zničila. Zvláštním zážitkem pak pro mě byly vánoční písně a vánoční stromy na pozadí dlouhého dne, zelených palem a tropického hicu. Holt u protinožců je leccos postavené na hlavu.
Takže asi tak.
Rudolf
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
  • prosinec 2017
  • 111 zobrazení
berlindo
Poslední maturitní třída na SOU textilím v Liberci, v oboru tkadlec/na a přadlák/na, si dala sraz v Liberci 18.11. 2017. Kluci bylo to vynikající. Učitel Fyziky. BER.
více  Zavřít popis alba 
  • 18.11.2017
  • 52 zobrazení
50plus
(Poznámka: tento úvodní text je pro alba ze Zélandu i Austrálie stejný.)
Na přelomu listopadu a prosince jsem absolvoval poznávací zájezd po Austrálii a Novém Zélandu. Nebylo to na kole, jak bych si přál, ale letadlem a minibusem, jak to na dálkových poznávačkách chodí. Nicméně jako skalní cyklista jsem se v obou zemích zajímal, jak to s cyklistikou a cyklostezkami u „protinožců“ vypadá. Zhotovil jsem „cyklofotoreportáž“ z obou zemí a shrnul dojmy z toho, co jsem mohl během několika dní postřehnout v každé z těchto zemí. Cyklistika ve městech podle mě globálně ustupuje autoprovozu. Jezdit po městě na kole, pokud se tím člověk zrovna neživí jako kurýr, je o ústa i o jiné orgány. Až na výjimky všude na světě. Cyklistů jsem v navštívených městech v provozu viděl jen minimum. A polovina z tohoto minima byli „cyklokurýři“ s pogumovaným batohem na zádech a s vysílačkou u ucha. Lidi jedoucí „jen tak“ na kole spatřené ve městech obou zemí by bylo možno spočítat na prstech dvou rukou. Jak to vypadá s ježděním volnou krajinou, k tomu se vyjádřit nemohu. Vzdálenosti mezi obydlenými místy jsou na naše poměry ohromné. Převážně činí desítky kilometrů. Po jinak výborných silnicích, které je spojují, jezdí sice aut jen málo, ale za to jedou „jako blázni“, takže vlastně jako u nás. Za zhruba tisíc kilometrů naježděných mikrobusem jsem tam jen jednou jedinkrát na silnici v otevřené krajině spatřil cyklisty jedoucí natěžko „někam daleko“. Místo spatření bylo nejméně 20 km od nejbližší civilizace v obou směrech. V duchu jsem si řekl, tak tohle bych nechtěl. Kola se ovšem ve městech půjčit dala. Ceny kolísaly od šestnácti do několika desítek dolarů za den podle typu kola a vypůjčených doplňků. (Australský či NZ-dolar stojí něco mezi 16 a 17 korunami.)

V Sydney byla na každém kroku k vidění odstavená kola městského bikesharingu, který nyní známe i v tuzemsku. Ale jet na nich jsem během několikadenního pobytu v tomto velkoměstě viděl nejvýš pět lidí. Ostatně hustota autoprovozu byla v Sydney přímo morbidní. Osobně bych tam na kole do ulic nikdy nevyjel. V menším australském městě Cairns to bylo o poznání lepší a na kolo jsem se tam odvážil. Tam pro mě byl hororem levostranný provoz, který jsem na kole zvládal mnohem hůř než kdysi ve Skotsku v autě.

Zde ještě pár slov o „necyklistických“ dojmech. Předně – v obou zemích je na naše poměry velmi draho. Ceny za základní potraviny v městských supermarketech tam dosahují v přepočtu násobků našich cen. Ceny v „sámoškách“ v turistických centrech jsou ještě nad těmi ve městech. Hrůza. Jinak obě země jsou pevně v rukou Asiatů, převážně Číňanů. Asiaté tvoří zhruba čtvrtinu všech lidí, které člověk na ulicích potká. Turisté z rudé Číny se navíc poznají nejen podle bloncajících fotoaparátů a kňučivé řeči, nýbrž i podle toho, že se chovají velmi neomaleně a dryáčnicky. Všude se tlačí a nedávají přednost apod. A tak se chovají i turistické čínské „vetché stařenky nad hrobem“. Je to v nich. Klokany a koaly jsme viděli jen v zoo nebo v oboře. A to jsme měli štěstí. Kiwi na Zélandu byl taky jen v zoo a ještě za tmavým sklem, tak jsem na něj nešel. Smutný je pohled na aboriginies, na původní obyvatele Austrálie. Tito kdysi výteční lovci dnes vegetují na sociálních dávkách a na alkoholu, který si za dávky kupují. Posedávají po lavičkách v parku a kouří, případně pijí. Nemohou za to. „Bílá kultura“ v tomto případě tuto kulturu prakticky zničila. Zvláštním zážitkem pak pro mě byly vánoční písně a vánoční stromy na pozadí dlouhého dne, zelených palem a tropického hicu. Holt u protinožců je leccos postavené na hlavu.
Takže asi tak.
Rudolf
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • listopad 2017
  • 85 zobrazení
yao
V úterý 7. listopadu zažili sedmáci povinnou výuku v prostorách praxe Středního odborného učiliště Josefa Sousedíka. Děvčata ze sedmičky a dvě z devítky společně s deváťákem Dominikem si vyzkoušeli některé dovednosti číšníků, kuchařů a cukrářů, kteří mají praxi v restauraci Bečva. Skládali ubrousky, zpracovali si těsto na bramborové placky, které si také usmažili. Samozřejmostí bylo i umyté nádobí i úklid kuchyňky. Nazdobili si dva perníčky a vymodelovali myšky. Všichni odjížděli se svými výrobky spokojení.
Chlapecká část třídy měla možnost prohlédnout si celé pracoviště na Bobrkách. Poté se rozdělili do dvou skupin, kde už se věnovali učebnímu oboru. Konkrétně se jednalo o obor obráběč kovů a elektrikář. Chlapci byli spokojení a formou tohoto zpestření výuky si mohli prakticky vyzkoušet tyto učební obory.

Mgr. Alena Ondrušová a Mgr. Ondřej Cícha
více  Zavřít popis alba 
  • 7.11.2017
  • 223 zobrazení
tabornici-hrusovany
Dne 21. listopadu jsme se v 9:15 sešli na vlakovém nádraží, abychom vyrazili do krásné podzimní přírody. Naděje na hezký výlet sice hned zpočátku kazil déšť, ale díky příznivé předpovědi počasí jsme i přes to vyjeli.

Kolem půl jedenácté jsme přijeli na Břeclavské vlakové nádraží, kde jsme si nasadili pláštěnky a vydali se na vybranou trasu. Po projití samotnou Břeclaví a překročením řeky Dyje, jsme si ještě v pláštěnkách dali na začátku naučné stezky Lužní les svačinu. Následně jsme po této stezce vyrazili do lužního lesa nazývaného Kančí obora. Zanedlouho poté přestalo pršet a mohly jsme konečně sundat pláštěnky a naplno se kochat krásnými barvami podzimu.

Naučná stezka nás dovedla na Janův hrad, kde jsme se zastavili na svačinu a pořízení hromadné fotky s panoramatem hradu v pozadí. Z Janova hradu dále vedly naše kroky do vlakové zastávky u obce Ladná. Kde jsme po krátkém čekání nasedli na vlak a vydali se vstříc domovu. Na nádraží v Hrušovanech jsme přijeli chvíli před půl pátou odpoledne a plni zážitků jsme se po rozchodu vydali vstříc domovům.
Marek Doležal
více  Zavřít popis alba 
  • 21.10.2017
  • 357 zobrazení
fotoflora
Praha, PP Obora Hvězda, listopad 2016
Kategorie: makropříroda
více  Zavřít popis alba 
  • listopad 2016
  • 112 zobrazení
ovyt
O první listopadové sobotě jsme vyrazili na toulky spadaným listím. A už od Jívecké osady přes Loučeň až do Jabkenic jsme šli a šli po cestách právě ve spadaném listí. 17 kilometrů nás zavedlo i do zámeckého parku a k zámku Loučeň, kde se zrovna konaly Svatohubertské slavnosti, které zpestřily náš výlet. Kdo by odolal obědu z divočiny? My ne! Pak trochu "bloudění" ve zdejších labyrintech, resp. bludištích, a také Jabkenická obora s domem, ve kterém strávil svou poslední část svého života jeden z největších českých velikánů - Bedřich Smetana (jeho symfonická báseň Vltava z cyklu Má vlast, kterou zde složil již zcela hluchý, v upravené verzi zde: www.youtube.com/watch?v=i0hwNfEA9bg). Pak ještě pár vesniček a cíl v Luštěnicích již téměř za tmy. Je přecejen listopad... Šli jsme jen 3, škoda. Propozice výletu zde: www.ovyt.cz/nase-akce2/toulky-spadanym-listim/
více  Zavřít popis alba 
  • 5.11.2016
  • 74 zobrazení
ms-gpreissove
Co jsme podnikli v listopadu:
- společné zamykání školní zahrady
- skládáme siluety z kaštánků
- slavíme narozeniny Natálky P. a Vítka
- jedeme za zvířátky do obory Holedná
- divadlo Tajemství kouzelného pokladu
- pečeme a zdobíme perníčky
více  Zavřít popis alba 
  • podzim 2016
  • 125 zobrazení
mk2005
Po minulém focení daňků za nepříznivého počasí jsem udělal druhý pokus bez zjevného výsledku. Zajímavé bylo, že když jsem na zvířata narazil, tak ještě světelné podmínky nebyly dobré, a až byly vcelku obstojné, tak se skoro všechna zvířata někam ukryla a nebyla k nalezení. Nedivím se jim. Byla sobota a do obory začaly proudit davy lidí s velice hlučnými dětmi a psy. Výlet však stál za to, protože Hukvaldská rozsáhlá obora má vždy co nabídnout.
Kategorie: zvířata
více  Zavřít popis alba 
60 komentářů
  • listopad 2016
  • 83 zobrazení
Reklama