Vyhledávání

Hledat v

Alba

Přibližně 2 124 výsledků (0,1150 sekund)

reklama
370 fotek a 7 videí, léto 2014, 1 992 zobrazení | děti, ostatní, události, zábava
. . .MŮŽETE KUKNOUT, JAK SE NÁM SKVĚLE DAŘILO NA TÁBOŘE A JAK JSME SI HO UŽÍVALI ;o))
komplet táborové video ve full HD https://www.youtube.com/watch?v=ynTbTtldrrs
18 fotek, červen 2011 až duben 2013, 97 zobrazení
Strhující akrobatické a cirkusové disciplíny za účasti Cirku La Putyka!

Na abiturientském večírku po třiceti letech si bývalí spolužáci oživí vzpomínky ze školních lavic.
A pamatujete, jak jste mě zavřeli do tabule? A víš, jak nás tahali pořád za uši?
Bleskovou proměnou se v okamžiku ocitneme v první třídě. Neuvěřitelné školní příhody se odehrají
v neuvěřitelném pohybovém ztvárnění. Valentýn objeví tajemství školní tabule. Cecílie díky svému zlobení naučí všechny děti létat. A vůbec, kdo je nejlepším učitelem počtů? To se dozvíte se v cirkuse!
Inscenace ve stylu nového cirkusu kombinuje akrobacii, tanec, hudbu a loutky v objetí hravé divadelní poetiky.
více o Cirku La Putyka naleznete zde: oficiální web Cirku La Putyka
V úterý 9.4. jsme byli v divadle Minor na představení ,,Cirkus bude?".
Tři holky a pět kluků, kteří jsou bývalí spolužáci, měli třídní sraz a vzpomínali na dětství. Valentýnovi se chtělo ve škole hrozně spát, a tak se zeptal dědy, proč. Dozvěděl se, že tabule je dělaná z noční tmy, a když se něco smaže, octne se to na druhé straně. ... Verča Skalová
Jak vzpomínali, vzpomněli si i na Cecílii, jak měla velké uši. Cecílie si stěžovala, že se jí budou děti smát. Sice se jí všichni smáli, ale vše věděla. Cecílie slyšela učitele, jak říkají, že budou děti tahat za uši. Cecílie odletí do ciziny a děti chtějí. aby je učitelé tahali za uši. Ti jim slíbí, že když budou vše umět, tak je budou tahat. Když mají uši vytahané, letí za Cecílií a dohodnou se, že poletí do Afriky. ... Eliška Mičánová
Ve třetím příběhu je hlavní postavou kůň Bělásek, který se stane nejlepším učitelem počtů. Ale než k tomu dospěl, byl unesen cirkusáky a Hubert a Roman se rozhodnou ho najít....
V posledním, čtvrtém příběhu, postaví děti dva sněhuláky, kteří by chtěli poznat léto... Nela Špechtnerová
272 fotek, srpen 2016, 42 zobrazení
Velký cirkus odjel.
Obecenstvo bylo spokojeno, program byl dosti pestrý, účinkující nebyli špatní a lvi sežrali krotitele.
Bude se o tom mluvit ještě pár dní a i když se na všechno zapomene - na fanfáry, na ohňostroj a krásné uniformy - na návsi zůstane ještě kruh vysypaný pilinami a díry po kolících.
Ale déšť a zapomění smažou rychle i tyhle stopy.
Pierre Clostermann - Velký cirkus
95 fotek, 20.9.2015, 207 zobrazení | děti, ostatní, rodina-přátelé, zábava, zvířata
Moc krásné představení! Ještě jsem v cirkuse neviděla lepší ukázku drezury zvířat. I když smečka lvů čítající dva lvy a tři lvice koukala dosti drze a mlsně. 20 cm od nás seděli sloni, ňufali mě choboty a já přemýšlela nad tím, jak dlouho mi bude trvat posbírat děti z lóže, než by nás slon zalehl, kdyby mu ujela nožka :-D Opravdu to byl zážitek :)
43 fotek, 12.5.2011, 125 zobrazení | dokumenty, události
Montáž replik historických letadel po stěhování Leteckého cirkusu Martina Kindernaye z Hradce Králové na letiště v Kuněticích u Pardubic. Zde byl vybudován provizorní hangár, ve kterém jsou ukryta letadla. V pátek 13.5.2011 bude proveden pokus o přelet Pardubice - Praha replikou Kašparova Bleriotu (viz další album) a v sobotu 14.5. zde proběhne letecká show.
25 fotek, květen 2011, 299 zobrazení
Na třetí květnovou sobotu jsem se těšil už velkou dobu dopředu. Původně na Branžeži, ale nakonec v openairovém areálu Wostrov bylo totiž naplánovano vystoupení hudebního uskupení “Noise of human art “, alias N.o.h.a. Kapela nově používá ještě připojení “cirkus undeground“ .V týdnu před koncertem se ke mně dostaly zprávy, že původní zpěvačka Mineva Perez vystupovat nebude tak jsem byl plný očekávání co se bude dít. Po příjezdu na wostrow jsem se dozvěděl, že je ale zde přítomná, tak jsem byl ještě víc napjatější jestli vystoupí nebo ne. V době mého příjezdu akorát dohrávala kapelka HDS team. Slyšel jsem sice jen 2 písničky a udělali na mě dojem. Poté nastoupilo uskupení Alef zero. Stylem mi dost připomínali Skyline, byli super a doufám, že je ještě někdy uslyším.
No a poté hlavní bod večera, Noise of human art cirkus underground v plném názvu. Bohužel přes velké očekávání se na podium nepostavila Mineva, ale zastoupily jí hned dva něžné hlasy, Susi Gamboa z Angoly a Camila De Oliviera z Brazílie. Susi mě okouzlila svým šarmem i hlasem, ale Camila mi moc nesedla. Hlas jakž takž ale připadala mi jak 15letá raperka v kulichu a v emerickejch slunečních brejlích….ale i přes to všechno slyšet tenhle cirkus underground live byl parádní zážitek! ;-)
111 fotek, 2.6.2018, 223 zobrazení | dokumenty, zábava
Obora je standardní červnová štace, přijedou střenice, bourací autíčka a náš cirkus. Hráli jsme ve čtyřech, Jirka Málek byl v Paříži, tuhle cestu naplánoval ještě před nástupem do našeho tělesa a ač ji chtěl zrušit, vymluvili jsme mu to.
Já byl po poledni na svatbě svýho kamaráda, když jsem se po obřadu pakoval k odjezdu, proběhl následující rozhovor:
"Kde hrajete?"
"V Oboře, na pouti. Hraju na basu, basista je v Paříži."
"Kdo bude hrát druhou kytaru?"
"Nikdo. I daleko slavnější kapely hráli s jednou kytarou."
"No jo, ale ty to uměli..."
Nevím, jestli to bylo dle tohohle soudu, každopádně jsme v dietní sestavě ždímali maximum. První série byla na zahnání plachosti, pak už začal rej, v Oboře tradiční. Malá nevinná, kterou tu musíme zahrát vždycky, byla s věnováním a sítí všech sítí byla přenášená do USA k těm, který na plácku u hasičárny nebyli.
Velmi pěknou zábavku jsme ukončili v jednu, základny jsme se dobrali přesně ve tři. Než jsem donutil tělo k spánku, za okny začínalo svítat.
Byl to hezkej večírek. Kromě výbornýho publika musíme vyzdvihnout taky skvělej pořadatelskej servis, kterýho se nám v Oboře dostává. Péťa Rejthar nafotil hromadu akčních snímků a i když žádná fotka nezachytí chemii tancovačky, trochu z toho okamžiku na ní zůstane.
95 fotek, 9.9.2017, 222 zobrazení | dokumenty, zábava
Pouťová v restauraci Pod klášterem je pro orchestr už tradičním zakončením léta, posledním parketem sezony. V letech minulých jsme měli vždycky docela štěstí na počasí, letos bylo trochu proti nám - pršet začalo v sedm, tedy v nejnepříhodnější hodinu. Pořadatelé to ale měli hezky přichystaný, krom úkrytu ve stodole byl přímo před kapelou nainstalovanej velkej stan, kdo chtěl bejt suchej, suchej byl. A sešlo se to pěkně, krom podpory místních potěšily i výpravy z Plzně, Stříbra, Prahy a dalších vesnic v okolí Chotěšova...
Začali jsme v půl osmý, zábavka rychle chytila správnej spád, taneční rej pod stanem pak houstnul úměrně pokročilý době a spotřebovaným podpůrným prostředkům. Cirkus předvedl i přes pauzu poměrně jistej výkon, ve většině songů působil dojmem, že ví co dělá a na kterým místě danýho songu se nachází. Bohy bubnoval velmi vehementně, jeden z činelů to odnesl asi deseticentimetrovou prasklinou. Jak je u našeho bubeníčka zvykem, náhrada bude tak napřesrok...
Celý mi to uteklo nějak rychle, najednou byla Kára, představovačka (čili defilé artistů), teorie o naději a hvězdách, pak už Na na na hey hey goodbye. Nechali jsme se ukecat k přídavku, kdyby to ale bylo na rozjetým publiku, patrně hrajem ještě teď.
Byl to moc pěknej mejdan, hezký zakončení léta. Slovy klasika - ples se vydařil... Péťa Rejthar pořídil nějaký obrázky, pěkně dokumentujou hezkou atmosféru pouťovýho večera (teď, když sepisuju chatrný vzpomínky ze včerejší zábavky, prolézá ke mě už opět otevřeným oknem normalizační pop od kolotočů).
90 fotek, 9.7.2015, 197 zobrazení | dokumenty, zábava
Na parket ke kiosku jezdíme už drahně let, jestli mne záznamy neklamou, letos je to desátej rok. A jako skoro pokaždý se zábavička velmi vydařila - návštěva silná, od druhý série roztančená, s příchodem tmy pak začal ten pravej rej, kdy krásný slečny odhodí střevíčky (a některý i zábrany) a jen tak na boso předvádějí na trávníku před hrací budkou smyslný pohyby, což láká v tu chvíli už značně posilněný lovce do tý doby dění na parketu pouze pozorující. Snad z lenosti, kterou jsme samozřejmě zdůvodnili časovou indispozicí, jsme výjimečně nasadili stejnej playlist potřetí v řadě. Ukázalo se, že ani stálým opakováním stejných skladeb nemizí z našeho projevu prvky improvizace, cirkus jak má bejt. V poslední sérii se tenhle jev přenesl i do pořadí songů, chvíli to vypadalo, že bude každej artista hrát jinej opus, i tohle jsme nějak uřídili. Ondra přetrhl struny na obou kytarách, vozíme sice čtyři, při podobný spotřebě to ale vede k zamyšlení, zda-li tuhle rezervu ještě nerozšířit.
Velmi hezkou zábavku jsme ukončili v půl jedný, to už některý diváky odehnala k domovu potřeba uložit přítomný ratolesti, některý pak zcela zdecimovaly prostředky proti plachosti. Parádní večírek to byl.
61 fotek, letos v září, 59 zobrazení | cestování
Situace zdála se býti velice napjatou. Dvě děti, žádný peníze, dům v troskách, plot v bordelu a ke všemu se zase mocně mrsknul hadí ocas. Nedalo se nic dělat. Využil jsem dovolené na zotavenou, naložil celej cirkus do auta a vyrazil do tej nejkapitaličtější cudziny v dojezdné vzdálenosti, do země kde snídaj, vobědvaj a večeřej zlatý cihly, do Švýcarska. Problém byl už na hranicích, protože naše postarší Octavie vypadala nanejvejš podezřele. Celník nás prolustroval, zjistil, že v autě mimo dvou dětí a unavené manželky není nic, už vůbec ne kontraband a vpustil nás jako uprchlíky na uzemí neutrálního státu. A asi tím blahobytem, nebo tím, že na hlavní třídě je vedle lékárny ganjárna, nebo prostě jen změnou prostředí se všechno začalo jakože lepšit. Užili jsme si to náramně, byla to fakt rodinná dovolená. Nebylo teda lezení, nebylo kempování, nebyl kotlík a voda v lavóru. Bydleli jsme ve vile u tetičky, jedli královsky, chodili okolo jezera, rajtovali na hřištích, vo kterejch by si Rákosníček mohl nechat leda zdát, Pepina nakrájela Sealife, ostrov Mainau, Friedrichshafen i Kostnici, kde nám zlej papež upálil Mistra Jána. Bylo to moc fajn, klid s mírem a snad i láska, pokora a sluníčko. Teta nás zas na chvilku zachránila. Přístí rok už bude ten menší fakánek jakože větší, takže zkusíme nějaký to slanovodí, ať se maj ty dětí líp, než my. Páč, já byl v tomhle věku nejdál v Ostroměři na vyhlášeným kedlubovým trhu, kterej už je teda dááávno zrušenej.
42 fotek, 23.7.2015, 126 zobrazení | dokumenty, zábava
Na Keramice jsme stavěli v dozvucích odpoledního horka, vyklubal se z toho pěknej a teplej večer. Taneční parket byl dlouho téměř prázdnej, výjimku tvořily pouze neúnavný a věrný fanynky, stejně jako večer minulej - už jsem o týhle formě masochismu psal, je nám velice sympatická. I techniku klima poněkud zmohlo, Fanda valnou část první série prospal, probudil ho až Bohyho nevydařenej přechod v posledním songu úvodního bloku. Vyvinuli jsme tedy teorii, že pokud Fanda za mixem spí, hrajem dobře...
S tmou pominulo horko a padly zábrany, rej na plácku pod náma zhoustnul a vydržel až do půlnoci, což je na Keramice policejní hodina. Pár individuí nepobralo, že to s koncem myslíme vážně, po marným "Nemůžou" se začali sápat na podium a po mikrofonu, což rozlítilo jak Karla, tak našeho Mistra, kterej je jinak člověkem velmi rozvážným a klidným (do momentu, než ho někdo nasere). Skončilo to bez inzultace, byli jsme označeni za nadutý celebrity, s čímž tak úplně nesouhlasím, je pouze potřeba nezaměňovat náš cirkus s kývacím plyšovým psíkem. Dlužno podotknout, že se při balení dostavil zástupce oné smečky a spáchal celkem kultivovanou omluvu, takže nakonec všechno dobrý.
Byl to správnej bigbítovej večírek se vším, co k tomu patří. Někteří diváci, zmoženi atmosférou, leželi bezvládně na trávníku ještě v době našeho odjezdu, krásky z výčepu sbíraly rozbitý sklo, ti co mohli chodit, vydali se vrávoravým krokem hledat svoji chatku. Po cestě domů jsme s Lubošem debatovali, jak to bude vypadat, až dorostou patřičnýmu věku všechny slečny, který dneska na parketech vídáme a kterým je deset až dvanáct let - shodli jsme se, že bysme v tý době ještě chtěli v kapele bejt... Taky jsme řešili, jakej chemickej postup zvolíme pro reinkarnaci hlasových ústrojí, každej jsme se rozhodli jít na to jinak. Velmi jsme se pobavili.
44 fotek, leden 2008 až květen 2013, 106 zobrazení | zvířata
Citrín z Kelče,pražský krysařík narozený 27.02.2004.
Jméno má po polodrahokamu a přídomek z Kelče proto,že jsem chtěla naštvat ty,kteří předtím naštvali mě./a povedlo se/
Citruška je ze zdravého bezpapírového chovu,po čoko tatíkovi a žluté mámě.
Barča,jeho máma měla vždy vrh co vrh stejný:3x plavá fenečka a jeden čokopejsek.
Sice jsem chtěla čokofenku,ale -nedočkavost byla příčinou toho,že jsem nakonec vzala dříve narozeného pejska.
Proč opět bezpapírák ? Protože v chovu tou dobou bylo nic moc.Ovšem :jakmile jsem si Cirču dovezla,hned to jedna dnes už bývalá prdelka z Práglu vyprdelila jiné,která byla poradkyně chovu -a to teda nastaly časy....Neustálé přemlouvání o spolumajitelství,registru .....a vylákání adresy.Za což bych se kopala do zadku dnes a denně.
Madam Hrbková si nechala dovézt fenku,zaregistrovala jí a hnedle je z ní známá chovatelka čokoládové.Ovšem já a chovatelka jsme množky,pofidéři a to,co jsem se dověděla tenkrát jako host od cizích lidí na jedné výstavě,na to se zapomenout nedá.Holt peníze kazí charakter -a ona si na čokoládových štěndích pěkně přilepšila.
Proto jsem definitivně ukončila veškeré styky s lidma od PK a věnovala se pouze vořechiádám a podobným akcím.
-------------------------------------------
Citruš je od malička pes,který uměl stát jak na výstavě.Takže jsem měla jasno,kam budou směřovat naše kroky.Postoj jsme vylepšili,zdokonalili...
Jen lituju první výstavy s ním,to měl půl roku -debilní Blansko,kde posuzovaly dvě tlusté škatule,které psy braly jako plyšové hračky a výsledek byl ten,že se pak Cirča dlohé roky bál,když k němu někdo napřáhl ruku,nedejbože na něj šáhnout.Tak hnusně,jak psy osahávaly,jak jim násilím otvírali tlamky a vůbec.....
Dnes už je to lepší,ale někdy se to v něm probudí a pak buď chňapne,nebo se snaží řvát a strašit.
Přesto je dnes naštěstí spousta rozumných rozhodčích a Cira pochopil,že nejsou všichni takoví kreténi,jako tenkrát.
Dost často proto stojí na bedně,ale :je i dost výstav,kde jsme neuspěli,nebo ho vedla máma a to dělá většinou blbosti,takže taky nic.
Jinak je to výborný pes na trek a turistiku,miluje shlížení ze skal,rozhleden....zatímco práce mu nic neříká.
Je to takový tvrdolínek,polínko a dřevíčko,ale nám to neva,protože jsme na něm našli to,co umí,co ho baví.....a v tom pokračujeme.
A až tu nebude,uvažuju o dalším dřevíčku z Kelče.
Mimochodem -s paní chovatelkou si občas napíšu a jednou,nebo dvakrát? se na nás byla podívat na výstavě.Takže zatímco někteří jí nemůžou přijít na jméno,já s ní problém nemám.
Citrín je díkybohu zdravé pejsko,ale ..... nesmí přijít do styku s Anarchistou /morčetem/,který má srst,která mu dráždí oči natolik,že byl i půl dne slepý.Na veterině nemohli zjistit příčinu,ale dělali,co mohli a nakonec se zeptali,jesli není ve styku s kočkami ...a tak nás to napadlo.Díkybohu jsme na to přišli včas a oči se podařilo zachránit.
Zvláštní je,že jiné naše morky mu nevadí.....
No a minulý rok v květnu nás pro změnu postlihla operace kuličky -nádor.Zřejmě nezhoubný -radši jsme to nenechali testovat,ale Cirča lítá,žere a na zimu po něm byl vrh kříženců /na přání paniček,já moc pro nebyla/.
Považovala jsem to za definitivní konec výstav,ale ......změnila jsem názor.
Tak snad jsme blbé období přešli a už bude jen dobře.
45 fotek, říjen 2010 až prosinec 2016, 101 zobrazení | architektura, cestování, dokumenty, města
ALB 1024 - ROMA - Piazza Navona
Pokud hledáte v Římě ideální místo na rande, tak asi není lepší romantické místo než Piazza Navona, třetí náměstí, které tu chci představit trochu vice podrobně. Největší změny tohoto prostoru byly v roce 1644, kdy byl zahájen radikální proces barokizace. Náměstí má tvar pravidelné široké elipsy, která nezapře původní půdorys stadionu Circus Agonalis z roku 86, do kterého se vešlo až 30 tisíc diváků. Konaly se tu atletické soutěže a závody válečných vozů

Výjimečnost založená v 17. Století je dána dvěma skvostnými fontánami Berniniho. Na jihu je to Fontana dell Moro se sochou Maura, kterému si v rozkroku hraje malý delfín. Uprostřed je pak Fontana dei Quattro Fiumi (Fontána čtyř řek), kde jsou umístěny sochy říčních bohů reprezentující čtyři velké světové řeky z tehdy známých kontinentů, kde měl papež duchovní autoritu. Nil představuje Afriku, Dunaj Evropu, Río della Plata Ameriku a Ganga Asii. Podrobný výklad základních symbolů popíšu u fotek v albu, praktický význam měly v zásobování místních obyvatel vodou.

O zdroji vody napíšu zajímavý report v albu *ROMA v krátkých zastaveních*. Na severním konci náměstí se ještě nachází Fontana del Nettuno - Neptunova fontána, ke které sochy přibyly až v 19. století. Proti Fontáně čtyř řek uprostřed náměstí je barokní kostel sv. Anežky Sant' Agnese in Agone (česky Sv. Anežka na závodišti). Je postaven na místě, kde umučili Anežku Římskou – její lebka je uvnitř ve skleněné vitríně. Legendu popíšu rovněž u fotek v albu

***
Na tom náměstí jsem se zdržoval často a nasával atmošku pouličních malířů – to bude zase v albu *ROMA - lidé v obrazech* …. Musím to nějak odlišit …. Bylo dost obtížné najít ve stovkách fotek ještě jejich rozumnou prezentaci :-)
248 fotek, 20.2.2007, 8 334 zobrazení | moje fotozprávy
Kdo o minulé sobotě a neděli navštívil Boskovice, zejména prostory kolem zámku, nestačil se divit. Ze všech stran voněla husí pečínka, ozýval se typický ruch starobylého jarmarku a z velkého pódia se linulo dunění hudby přerušované vřelým potleskem nebo smíchem dětí. To podle toho, kdo byl právě na jevišti. Zda hudebníci, či umělci s veselými pohádkami. A hlavně bylo všude obrovské množství lidí. Takové, že téměř nebylo k hnutí. Proč sem po oba volné dny směřovaly nekonečné davy?
Ve dnech 1. a 2. října 2011 proběhly tradiční Husí slavnosti, tentokrát již osmý ročník. Dvoudenní maratón zábavy a dobrého jídla zahájil starosta města společně s přáteli z belgického Frasnes-lez-Anvaing a polské Rawy Mazowiecke.
Poté se již program rozběhl naplno. A jaká by to byla lidová veselice bez národopisných písní a tanců. Také proto celý program otevřel folklórní soubor Velen působící při Kulturních zařízeních Boskovice. Letos oslavil úctyhodných šedesát let svého trvání. Hned po něm zaplnili hlediště improvizovaného amfiteátru v parku před zámeckým skleníkem naši nejmenší, aby shlédli pohádkové představení divadla Genus Brno s názvem Cirkus bude. Však to také cirkus byl. Děti se smály, tancovaly a o teplém slunečném dni to byl výjev jak o z Úprkových obrázků. Příznivci folku si přišli na své, když se na scéně představila skvělá boskovická kapela Prak. Začátek odpolední zábavy opět patřil dětem. Přijela za nimi dlouho očekávaná kapela Maxim Turbulenc a ti to teprve rozjeli. Z reproduktorů duněl hit za hitem a caparti se dosytnosti vyřádili. Slunce se pomalu chýlilo za lesy, stíny se prodlužovaly, tak byl čas na pomalé zklidnění a ukončení prvního dne Husích slavností. Důstojný rámec úvodního dne zajistila naše přední country a folková zpěvačka Věra Martinová s přáteli. Zahráli a zazpívali kromě zcela neznámých skladeb, jež se z rádií moc neslyší, též osvědčené hity jako třeba „Malý dům nad skálou.“ Své vystoupení zpěvačka skvěle zakončila středověkou pomalou baladou „Batalion“, jež je známá nejen z jejího repertoáru, ale též od jedinečných Spirituál kvintet či českobudějovických Minnesengrů. S posledními tóny tklivé starodávné písně se pomalu na celý areál snášel soumrak a spokojení diváci se počali rozcházet ke svým domovům. První den jich přišlo na 5200, což je absolutní rekord v osmileté historii Husích slavností.
Když se hned druhý den v neděli Slunce prodralo nad okolní lesy a hlediště se opět pomalu plnilo, moderátor ředitel KZMB PaedDr. Oldřich Kovář všechny opět přivítal a pozval na jeviště děti z folklórního souboru Borověnka, jehož zřizovatelem je Dům dětí a mládeže v Boskovicích. Připomenul, že toto těleso rozdává radost již dvacet let od svého založení. Malí tanečníci pod vedením Aleny Stloukalové, Báry Faltýnkové a Andrei Staňkové nastudovali a předvedli roztomilé pásmo tématicky zaměřené přímo na Husí slavnosti.
Potom v krátké pauze, která je nutná pro přestavbu scén a seřízení zvuku seznámil PaedDr. Oldřich Kovář s dalšími aktivitami, jež se v průběhu slavností konají na jiných místech: Jízdy na koních, Všehodílna Blanky Matuškové nabízela možnost výroby drobných dárků, skákací atrakce, ve skleníku probíhala ochutnávka pečínky, v muzeu gastrodílna a za muzeem velká soutěžní výstava chovatelů drobného zvířectva – tentokrát okresní. V neposlední řadě byla zpřístupněná i radniční věž.
V 11 hodin se hlediště opět zaplnilo dětmi, aby zhledli veselé pásmo pohádek Krejčík Honza. Umělci byli skvělí, hýřili vtipem, dobrými nápady, drobotina i s dospělými se výtečně bavili.
Po dobrém obědě, kdy mnozí neodolali husím specialitám byl čas jako stvořený pro dechovku. Představila se Boskovická kapela. Pod vedením Zdeňka Jindry zahráli muzikanti od podlahy známé „dechovkové hity“ a milovníci lidových tónů si přišli opravdu na své. Žánry se rychle střídaly, po dechovce pozval PaedDr. Oldřich Kovář do hlediště opět naše nejmenší k pokračování skvělého pásma Krejčík Honza divadla z Nymburka.
Koho nezaujal kulturní program mohl využít nedělní odpoledne k prohlídce velkolepé výstavy drobného domácího zvířectva. Však tu bylo podle slov vedoucího expozice Radka Blažka sto osmdesát králíků, sto holubů a šedesát voliér drůbeže. Zatímco dospělí obdivovali různé opeřence či ušáky v klecích, děti se zabavily jízdou na konících a to přímo v areálu výstavy. Ve vestibulu muzea se představila Střední a vyšší odborná škola Hybešova svou gastrodílnou, krásnými výtvory z melounů a na Hradní ulici si přišli na své milovníci historické i současné zemědělské techniky. Staré nádherné pečlivě naleštěné stroje z dob první republiky a těsně po válce zde udržovali v provozu pracovníci a studenti SOU André Citroëna Boskovice. Však pravidelné bafání stabilních motorů bylo slyšet již zdaleka. Současně zde vystavovali též ryse novodobá francouzská osobní vozidla, které prodávají a v rámci odborného výcviku též odborně servisují. Obří moderní traktory New Holland přistavil na obdiv nový sponzor Husích slavností Agrotechnic Moravia.
Ale blížila se šestnáctá hodina s ní i vyhlášení výsledků soutěže o nejlépe připravený kynutý houskový knedlík. Tak tedy rychle zpět na hlavní pódium u skleníku. Zde již bylo vše připraveno, na jevišti stály půvabné studentky Střední a vyšší odborné školy Hybešova, s nimi jejich ředitel Ing. Pavel Vlach, též profesionální kuchařka Lenka Svobodová. Nechyběla krajská radní JUDr. Marie Cacková a starosta Boskovic Ing. Jaroslav Dohnálek, kteří se ujali předání cen. A jak celá soutěž dopadla? Přihlásilo se pět restaurací. Třetí bronzovou příčku obsadila restaurace Sudický dvůr, stříbrná byla restaurace Záložna a konečně první místo za nejlepší knedlík získal Katolický dům. Všichni obdrželi diplom, láhev sektu a keramickou mísu na knedlíky z dílny manželů Růžkových, kteří tímto reprezentovali nedaleký Kunštát, kde se keramickému řemeslu velmi daří. Vítěz obdržel též zvláštní cenu, jíž byla živá husa. Však se také hlasitým kejháním ještě před začátkem slavnostního ceremoniálu prozradila.
A opět nastal závod s časem. Rychle se přesunout s fotografickou a televizní technikou přes davy lidí do areálu za muzeum, kde se opět vyhlašovaly výsledky. Tentokrát nešlo o knedlíky, ale i tak to mělo s jídlem cosi společného. Vrcholila soutěž mezi chovateli drobného zvířectva. A ještě se stihlo pogratulovat předsedovi základní organizace chovatelů v Boskovicích panu Jiřímu Musilovi k jeho pětasedmdesátinám. Je též nejdéle funkčně činným členem okresní organizace a všestranným chovatelem.
A jak soutěž dopadla: V kategorii králíků získala první místo ZO CSCH Boskovice s počtem bodů 1134. U drůbeže drží prvenství ZO CSCH Olešnice – 842 bodů a v holubech je též nejlepší a první místo získala ZO CSCH Olešnice - 1130 bodů.
„Chtěl bych poděkovat všem za uspořádání úspěšné výstavy. Věřím, že se zde v příštím roce u příležitosti Husích slavností opět v hojném počtu sejdeme.“ Těmito slovy uzavřel vyhlašování výsledků a tím i celou výstavu starosta Ing. Jaroslav Dohnálek. Krajská radní JUDr. Marie Cacková na sebe prozradila, že na tyhle akce chodí moc ráda. „Bohužel Vás již není mnoho, o to víc Vám děkuji a přeji mnoho dalších chovatelských úspěchů,“ zakončila své vystoupení. Úplně nakonec si vzal slovo ředitel Kulturních zařízení PaedDr. Oldřich Kovář: „Bez Vás chovatelů si nedovedu Husí slavnosti již představit. Díky Vám jsou rok od roku lepší. Ať se daří, hezký zbytek odpoledne.“
A jako na vojně, další zrychlený přesun v plné polní, tedy s foťáky, kamerami a stativy, zpět na hlavní pódium. Program letošních Husích slavností uzavírali známí zpěváci Láďa a Tereza Kerndlovi. Jenže jejich koncert už byl v plném proudu a dostat se přes masu lidí před pódium bylo zcela nemožné. Riskovat poškození drahé citlivé techniky v tlačenici jsem riskovat nechtěl, tak jsem se raději zastavil u stánku mistra kováře a pokochal se s mnoha dalšími jeho uměním. A pak jen rychle zdálky několik záběrů na film. Byl nejvyšší čas, vystoupení populární pěvecké dvojice právě končilo. K mikrofonu naposledy přistoupil ředitel Kulturních zařízení města PaedDr. Oldřich Kovář coby skvělý moderátor a mile se naposledy rozloučil: „Je dobojováno. Osmé Husí slavnosti v Boskovicích končí. Já Vám děkuji za Vaši návštěvu a přízeň, těším se, že se na některých dalších našich akcích potkáme. Přeji Vám krásný zbytek víkendu, buďte nám nakloněni. Mějte se krásně, máme Vás rádi. Nádherný večer.“
Na tomto místě se sluší ještě poděkovat všem sponzorům, kteří přispěli: Jsou to: Město Boskovice, Jihomoravský kraj, Maxprogress, Itab, Boskovické noviny, AŽD Praha, COOP Jednota, pivovar Černá Hora, SOŠ a SOU André Citroëna, SOŠ a VOŠ Hybešova, Agrotechnic Moravia, bezpečnostní služba Argus a Stavkom, spol.s r.o. Boskovice.
Více: www.boskovice.cz
24 fotek, 11.5.2016, 186 zobrazení
Příběh o trpělivosti... .
Můj jubilejní 20.maraton !
..A Sedmnáctý Pražský maraton .... .
Co bych o něm napsal ?
Byl krásný, teplý...a hlavně jsem si hrozně moc užil !
Čas : OT: 3:33:03 , na mých stopkách
Emotikona smile
3:30:10(tzn. tempo 5:00 km/ hod... .). Celkově prý běželo 10.099 lidí (?), doběhlo , celkové 907.místo (předběhlo mě 69 žen , v kategorii 45 let - 124 místo..) .
Tak a jak to všechno probíhalo ?
Tak věc první- focení s PIM King- jsem po velmi dlouhé době relativně stihnul… .To co je relativní je , že jsem běžel až od I.P. Pavlova abych stihnul sraz dole u Melantrichu… . Jaká to pak byla pohoda, když jsem měl cca 6 minut času se uklidnit a podebatit s kamarády .. .
Po společném focením s partou okolo Natalie Dlouha, Martin Beníček a spol
Emotikona smile
a focení s Petr Žahour a Bělou Havlíkovou jsem se odebral do technického zázemí a překvapivě v klidu se chystal odebrat do svého koridoru- cestou jsem potkal Mirek Vostrý a povídali jsme si o různých závodech, co v poslední době běžel… . Pak jsem potkali opět Zdenek Chmel a společně vešli do koridoru… . Tam pohoda, nikdo se na Tebe netlačí, hezky na nás svítilo sluníčko… pozdravíš se s pár známými (Hynek Frauenberg, atd… )a hned je čtvrt hodiny pryč…. .

Startoval jsem v luxusním B koridoru a už když jsem se připravoval na závod, věděl jsem , že bude docela teplo…. .Jó teplo, to mám rád…miluji běhat po horkých italských nebo tureckých plážích , kde cítíš ve vzduchu tu sůl z moře, jemný vánek a takovou tu pohodu….. . Ale zde v Praze to na pohodu moc nevypadalo.. .
Tak jsem si řekl, prostě budeš muset trochu předtím víc pít.. . Vzpomněl jsem si na svoji bývalou drahou, jak vždycky povídala, jak je důležité „vždy a hlavně pravidelně pít vodu“….tak jsem ji alespoň nyní tedy poslechl.. .
Ráno jsem si na nabuzení vzal 1,5 g vitaminu C a pak jsem vypil docela dost vody…. .
Ale zpět k závodu .. .
Prásk, výstřel- a jdeme do toho !
Vybíhám Pařížskou k mostu a říkám si : „Že bych si za mostem došel na malou ???“
A už jsem čůral… .jako jediný, po 800 m … .Nicméně najednou jsem zjistil , že se přidalo asi dalších 8- 10 běžců… .
Cestou potkávám Víťas Melouna (běželi jsme spolu v Pekingu) a povídali jsem si o běhu , jak a nebo jak málo jsme se na maraton připravovali, sdělili si “svoje cíle“. Přeběhnutí dalších krásných míst v Praze , na 8 km opouštím Víťu – opět čůrání za Libeňským mostem…. .a ne malé, jako koroptvička .. .
Slyším známý hlas za mnou a kamarád z Dvou mílí: Libor Ondrůšek – tak že zkusíme spolu běžet- ale je rychlejší než já… . Přesto říká : „ Myslím, že mě někde doběhneš…“.
No moc tomu nevěřím, ale nikdy neříkej nikdy … .
Můj prvotní cíl byl : dokončit, druhý pod 4 hod. a když to „půjde“ tak okolo 3:30 a pak …max. můžeš překvapit…Ale kde není trénink, tam ani smrt nebere … .
Emotikona smile
. Takto jsem k celému závodu přistoupil a délka maratonského závodu ve mně vždy vzbuzovala respekt- i když jsem běžel poprvé ale i teď , po několika bězích… .
A nepatřím k lidem, co jen tak něco vzdávám – a to jak v běhu , tak v životě … . Tedy aspoň zatím .

A koho nepotkám ? Martin Stárek , jupí !!! Kamarád z Nike a posléze „vůdce naší skupiny TERC “. Povídali jsem si o životě, hezky se nám běželo a za dva kilometry potkávám Víťu Melouna. Vidím , jak je opřený ….. ne- on není opřený- podpírá jiného , vyššího běžce a usedá s ním jako sestřička v nemocnici na kraj chodníku na Invalidovně (jak příznačné …) a snaží se ho opřít o sloup. Volá se pomoc.. .
Jdeme (jdeme- nebo spíš běžíme ?) dál…. .V Pařížské ulici , když probereme během 20 minut s Martinem Stárkem spoustu věcí říkám , že ho nechci brzdit, ať si běží radši svým tempem, loučíme se a já jsem zase chvíli sám… . Vbíhám poprvé na modrý koberec – nene , chlapče , ještě musíš běžet tak 29 km a můžeš do cíle, ještě neee !
Emotikona wink

U Národního divadla cítím nezvykle volné tričko , ale jedu jako Mechanický pomeranč , koukám dopředu, do stran – ne pod sebe , ale co to ? Mám skoro upadlé číslo !!!
Díky tomu , jaké je horko a jak se často „zavlažuji“ částečně papírový povrch startovního čísla rozleptal moje uchycení svíracími špendlíky .. . Zastavuji a po cca hodině běhu se snažím soustředit připevnit si číslo k dresu.. .
Na 18.km si jdu potřetí na toaletu, tedy spíš „stranou“… . Pořád držím tempo cca 4:48 min/km a jsem fajn. Fakt mi nic nechybí, nožky nebolí, psychicky OK. Půlmaraton probíhám za cca 1:41. Hmmm, slušný čas, že bych běžel pod 3:30 ??? Naproti vidím Jirku Fixe, vodiče na 3:15 a kamaráda z Pekingu – zdravíme se , říká, že mám přidat…no nevím…, cesta dlouhá, mysli hlavou , ne srdcem.. .
Potkávám Julii Julie Roznosová, Štěpána- fandí mi , zlatíčka !
Na otočce 27. Km mi podruhé odpadává startovní číslo z dresu- v životě se mi to nestalo, ale jednou musí být poprvé, že… .
Vyhlížím v protisměru Petra Žahoura a nikdo nikde … .Míjím Milan Cibíka, Zdeňka Chmela, Mirek Kratochvíl. Na 29.km dobíhám Libora Ondrůška a jedu dál . Na předávce štafet v poslední chvíli zahlédnu Péťu Havlíka… .
Říkám si za Rudolfinem- tak 32 kliometr a bude krize…. A ono nic ?(!)
A povzbuzení na 33 km. Nahraný videovzkaz- moderátor volá mé jméno a já koukám : MOC DĚKUJI !!!!
I u Kova (na konci 34 km.) stále tančí neúnavně cheersleader (píšu to správně ?
Emotikona smile
), přebíhám most , ještě si tak vtipně říkám – co proběhnout zespoda pod tou značkou 35km – pak mě ta blbost opoustí, neb obratnost není moje silná stránka..
Emotikona smile
.
Od 36km začínám trochu zpomalovat a říkám si – že bych podruhé v životě „použil nějaký doplněk ?“. Pravda řečeno – doma mám spoustu všech možných energo-drinků a kýchsi sračiček, ale pouze používám velmi občas obyčejný Enervit.. . Měl jsem jej strčený do svých „elastických „ trenýrek ale během tohoto výletu se od horní gumy posunuly níže… až ke stehnu (mimochodem jsem tu velkou tabletu v obalu ani po skoro 40km běhu na noze necítil..). Tak jsem na 40 km. požil a …. .Jelo se dál , 41. Km byl celkem pohodový (jen mě tam trochu – jako vždy „zazlobil“ Martin Šimák slovy : „ Enrico už by jsi měl začít běžet “
Emotikona smile
- no, je to prostě uličník… .
A Pařížská …a poslední finiš do cíle – víte ono se říká, že jste unaveni , ale v ten moment skoro zapomenete na únavu, snažíte se přejít do sprintu , alespoň těch posledních 150 metrů … .
Cíl : 3:33:07 – oficiál, 3:30:37 –dle hodinek po odečtení 4x čůrání a 2x upevňování čísla .
Co říci víc ?
Výborná organizace závodu, skvělý servis jako skoro vždy … . A na závěr s přáteli vše probrat do Krčmy – sešlo se nás tam 38 lidí- jen občas ta paměť na jména mi dělá potíže… .Jinak jsem rád , že dorzila i skupinka od Jiří Sladký
Emotikona smile

PS: Moc bych poděkoval všem , co mi fandili na trati – nerad bych na někoho zapomněl , ještě bych doplnil Zbynek Schneider a ….. . Byli jste všichni skvělí a mám radost , že jsem po dlouhé době odcházel z cíle maratonu , v pohodě, bez obrovské únavy a v klidu…. .
Bohužel- ne každému se poštěstilo, někteří z nás skončili i v nemocnicích... .

Zkusím přeložit částečně do italštiny:

Cercher? di tradurre in parte in italiano:

La storia di pazienza ....
Il mio anniversario 20.maraton!
..e Diciassettesimo .... Praga Marathon.
Quello che ho scritto su di lui?
E 'stata una bella, calda ... e, soprattutto, ho molto apprezzato!
Tempo: OT: 3:33:03-03:30:10 il mio cronometro
Emotikona smile
(. Es 05:00 ritmo km / h ....). Nel complesso, 10.099 persone presumibilmente correvano, Ran, 907.místo totale (mi ha superato 69 donne nella categoria di 45 anni - invece di 124 ..) (?).
Cos? come ha fatto andare tutto?
Quindi, cosa di primo sparare con PIM King- ho in un lungo periodo di tempo ... .Si potrebbe rendere relativamente ci? che ? relativo ? che mi sono imbattuto su dal I.P. Pavlova ho potuto rendere questo evento gi? al Melantrich .... Che poi ? stato bello quando avevo circa 6 minuti di tempo di calmarsi e di chattare con gli amici ...
Dopo un servizio fotografico in collaborazione con un gruppo di circa Natalie Lungo, Martin et al Beníček
Emotikona smile
e sparare con Peter Žahour e Belo Havlíková sono andato a competenze tecniche e sorprendentemente tranquilla per andare in pensione per la sua strada koridoru- ho incontrato Mirek Vostry e parlato in varie piante, come recentemente ha funzionato .... Poi ho incontrato di nuovo Zdenek Chmel e camminavo nel corridoio .... Non essendoci, nessuno sta facendo pressione su di voi, gentili con noi il sole ... saluto con un paio di conoscenti (Hynek Frauenberg, ecc ...) ed ora ? un quarto d'ora passato .... .

Ho iniziato in un corridoio di lusso B e quando mi stavo preparando per la gara, sapevo che sar? abbastanza caldo .... .JO Caldo, mi piace ... mi piace correre attraverso calde spiagge italiane o turchi, dove si sente l'aria sale della brezza marina e un fresco ... .. qui. Ma qui a Praga il benessere non sembrava troppo ...
Cos? ho pensato, sei solo andando avere un po 'di drink prima di tutto ... Mi sono ricordato il mio ex cara, ho sempre detto quanto sia importante "bere sempre e soprattutto regolarmente acqua" ... .quindi sarei almeno ora hanno obbedito ...
La mattina devo eccitare ha preso 1,5 grammi di vitamina C, e poi ho bevuto un bel po 'di acqua .... .
Ma torniamo alla gara ...
Bang výstřel- e facciamolo!
Parigi per estendere il ponte e dire: "Questo avrebbe camminato sul ponte di una piccola ???"
E io pip? ... .Come solo dopo 800 m ... .Tuttavia improvvisamente mi resi conto che aggiunge circa altri 8 ... 10 corridori.
222 fotek, říjen 2014, 31 zobrazení | cestování
24/8/2014
Obsah neznámý. Pravděpodobně nevhodné k publikaci.

25/8/2014
Smutek z odloučení od mý nejoblíbenější kryptofašistický party, věčně nadávajíc na český pojetí stavění rodinných domů, Škodu Octavia a módní divergenci, byl tak velkej, že jsem se k nim musel přidat na cestě do minulosti aka Po stopách WWI+II. Aby byl zážitek umocněn, přibalil jsem s sebou i jednoho německýho árijce Johannesa, kterej by hravě dostal roli v kritiky oceňované České Sodě.
V Antverpách (momentální místo našeho výskytu) nasedáme na vlak – naštěstí ne směr Osvětim, i když by to bylo rozhodně tematická – směr Libramont, kde krátíme čekání na opozdivší(?) Kašpary prohlídkou města. Zjišťujem, že je tu větší hovno než zbylo z Drážďán po kobercování RAFkou, a tak přečkáváme zbytek času na zastávce, kde máme být vyzvednuti. Okolo 10. hodiny zbystřujem vozidlo, který by si člověk lehce spletl s Tigerem, VW Caravella, s osádkou horší než Hitlerovo „konečné řešení“. To znamená jediný – Kašpaři jsou tu. Postupně se ze dveří líhnou Jendy, Jardy, Maťky, GT (druhej a zároveň poslední nefalšovanej Němec), Jářek a Faboš. Sestavu teda doplňujem já a Joey a osmi člennej sausage cirkus může naplno vypuknout. Přesun do Bastogne, „hlavního města“ Arden, kde to ve ’44 Áďa ještě jednou zkusil zvrátit na svou stranou, ale nepochodil. Aby sme všechny ty hrůzy psychicky unesly, tak více méně klasicky po kašparsku prolejváme hrdla vínem a slivovicí. V Bastogni navštěvujem výsadkářský muzeum (hlavně na počest sto první (Bratrstvo neohrožených)). Samá puška, granát, helma, tak se všichni v hlavách přesouváme zpět, když ne do 2. druhý světový, kterou jsme prožít nestihli, aspoň 5 let zpět, kdy sme se honili v Call of Duty a přes hordu nepřítel se snažili zabrat barák. Po prohlídce náměstí s vystaveným Shermanem a odsouzení belgických hranolek a Jeepu Cherokee, přesouváme do muzea vyskytující se za městem, s docela větším záběrem než to předchozí. Dostáváme sluchátka, do kterých se linou příběhy 4 různých postav „žijících“ za války, a přes několik audio vsuvek za současnýho pozorování artefaktů a tří řekněme kin (člověk sedí, poslouchá a před ním se pohybují kulisy), se tyhle příběhy spojují v jedno velký finále, a to je ta třešinka na tomhle chutným muzejním dortu. Vedle muzea ještě stojí pravděpodobně další z milijónu památníků, z kterýho se naskytuje výhled na část Arden, a tak dumáme, kudy tu ty tygři a panteři projížděli, a ještě krypta, která když už nic, nám aspoň připomíná Wolfenstein.
Na koleni vymýšlíme další bod cesty a vybíráme Maťkův nápad navštívit hrad/zříceninu Bouillon, která by snad měla být v něčem největší (podle velikosti nejspíš největší ve vesnici). Já jsem v rámci nízkýho rozpočtu nešel dovnitř, takže zde nemůžu naplno rozvinout svůj nadpozemský talent na popis historických budov, snad jen, že z venku to vypadalo moc pěkně, šedě, stejně jako každá střecha ve vesnici/Francii. Další bod zájmu – Semois Valley – nám maří silná mlha, stejně jako na počátku ardenský invaze, tak aspoň nakupujem proviant v místní večerce. Dnes už nás čeká jen přesun na severní francouzský pobřeží, konkrétně je z rána v plánu Étretat (město Ypres a Dunkerque přeskakujem). Zapichujem neznámo kde na silničním(?) odpočívadle poblíž Poix-de-Picarde a kromě jiných skutečností, utváříme přezdívku pro Faboše, a sice Žďárák.

26/8/2014
Posun na zimní čas nám dopřál hodinku spánku navíc a po ranní menší dávce čaje s vydatnou dávkou slivovice, vyrážíme do Étretat, vesničky na pobřeží populární pro svoje mramorově bílý útesy formovaný do sloních chobotů. Po kratším hajku se člověk dostane nad úroveň oněch útesů, s golfovým hřištěm po levý straně a s výhledama dolů do vesnice na protější kopec s kostelíkem. Místo tak prozaický, že si to skoro říká o napsání básně.
Přes přístavní Le Havre, plný šedo komunistických hotelových resortů, kde krmíme 80 litry našeho velblouda, jednoho vysunutce (?) a jednoho zavěšence (Pont de Normandie), o kterých pro zklamání všech nedostáváme od Jendyho několika hodinovou přednášku, se ještě přes předměstí města Caen, kde se nám dlouho nedaří natrefit na obchod s jídlem a pitím (čti chlastem), než to zachrání starej dobrej mekáč (zasraní žabožrouti neochotní pracovat v neděli), konečně dostáváme do asi největší high-lightu výletu, a to normandským plážím, kde se 6. června udála nejslavnější/nejodvážnější/nejhloupější mise II. Světový – Mise Overload aka Vylodění v Normandii. Posilněni řeckou metaxou nemůžem jinak než s chobotama venku vlítnout na smradlavý Juno do oceánu, jehož teplota (16°) není žádný kafíčko, ale aspoň nás na chvíli vysvobozuje z alkoholovýho deliria. Při vylízání na nás naštěstí nikdo nezačal pálit z kanónů, jako na spojence 70 let zpět, ale asi bysme se nijak nedivili, lidi byli určitě zděšenější než Němci při zahlídnutí americký flotily plující jejich směrem. Přesun do Arromanches, vesničky mezi pláží Gold a Omaha, kde se mimo muzea a 360° kina dá ještě zahlídnout pozůstatky uměle vybudovanýho přístavu spojenci, pomocí kterýho zásobovali svý válečníky. Naštěvujem ono kino, který se skládá asi z 9 obrazovek v kruhový místnosti, na kterých promítaj (ať už na každý něco jinýho, nebo jednu scénu na víc obrazovkách) dochovalý nahrávky z války – impozantní. V plánu je ještě muzeum, bohužel je již zavřeno, takže utíráme nos a procházíme pláž, na který uvízlo pár betonových valů a hledáme místo, kde bysme mohli doplnit prázdný žaludky. I přes malou nadmořskou výšku je to tu všechno s vysokohorskou přirážku, tak nakonec sedáme do speed-foodu, kde dáváme hranolky, hamburgry a Jenda si konečně dává svou vysněnou rybu :D.
Sic je teprve něco po šestý, ale oskar už zalezl, tak pomalu přemýšlíme o místě ke spaní, předtím ale ještě zajíždíme do Bayeux, kam nás dotlačil absťák. Daří se nám nalézt večerku s dostatečnýma zásobama vína, takže je náš výlet hned o 8 flašek veselejší. Obhlížíme místní působivou katedrálu, a už rychle uháníme zpátky na pobřeží, aby sme mohli začít testovat kvalitu místních vín. Táboříme 5 metrů od pláže Omaha, přímo na ní to bohužel pro příliv nejde. V noci se bůh ví kam zatoulává Ždárák, ale nikdo už nemá sílu ho jít hledat, uvidíme ráno.
27/8/2014
Stáváme za východu slunce, na Omaha beach, Ždárák je na místě a živ, no líp prostě být nemůže. Bortíme tábor, obhlížíme Omahu a pomník a suše přehráváme Vylodění v Normandii. Nejbližší muzem je ještě zavřeno, a tak razíme na hřbitov americký spojenců, rozkládající se na 70 hektarech a obsahujících přes 9000 mramorovejch křížů zapíchnutých do precizně upravenýho trávníčku, úplnej grýn. Nedaleko odtud obhlížíme opět Omahu, tentokrát ale z německých pozic a shodujem se na tom, jaký to museli být pro američany jatka, když na ně náckové takhle krásně v z kopca viděli a všechno, co potřebovali dělat, bylo držení spouště a hejbání kulometem. Na muzeum číslo 2 taky hážem bobek a sunem se směr St. Mere Eglise, kde kromě figuríny vojáka na kostele, kterej na něm, samozřejmě před 70 lety, doopravdy uvízl (dělal mrtvýho do druhýho dne, kdy amíci osvobodili město), nic není a jedem tak okoupat bambány na pláž Utah, první z pěti „výsadkářských“ pláží, kde zanechali stopu i češi a vysloužili si i svůj „pomník“. Opět na naháče koupeme moři, a tentokrát už značně poveděnějc přehráváme vylodění, s pistolema u pasu, GT samozřejmě s kulometem. Následuje zastávku v Carentanu, kterej se ale stává velkým zklamáním, protože vůbec nevypadá jako mapa v CoD/MoHAA a ani jako záběry v BoB, Daří se nám aspoň vidět vylďovací loď a předělanou vikingskou kocábku.
Tu na severu Francie už stavíme jen v Caen, kde se kodrcáme městem, snažíc se najít místo na chcaní, neboť většina z nás má močáky před prasknutím, obhlížíme architektonické veledílo, aneb místní katedrálu a po kebabu u babky šamanky nás pro dnešek čeká jen přejezd přes půlku Francie k městu Verdun. Čas to dotlačit až přímo do města není, někde u XXX sjíždíme z dálnice a místo na spaní nacházíme někde u polí na okraji lesa.
28/8
Rána už začínají býti pěkně chladnými, a tak bez větších okolků (co taky dělat na poli) skáčem do auta a pokračujem v jízdě. Na doporučení Maťky stavíme v Remeši a navštěvujem katedrálu (pomale to vypadá jako Katedrální výlet), zároveň kupujem alkohol, ať je zbytek výletu veselejší a přebijem depku ze sychravýho, mrazivýho počasí a taky, aby se něco dovezlo dom, jako dárek pro naše nejbližší.
Verdun začínáme nechtěným vytáhnutím bambánů přes paní v zaparkovaným autě. V prvním muzeu se nakonec rozhodujem nejít dovnitř a jedem rovnou k pevnosti Douaumont, o kterou se tu 10 měsíců řezali Žabožrouti s Němčourama a celkem jich tu asi 700 tisíc pošlo. Pevnost, která je opravdu superobří, procházíme zevnitř a i z venku, kde je celý její okolí vykrášleno dírama od granátů a bůh ví čeho ještě. Kulervoucí. Následuje prohlídka hřbitova, kterej v porovnání s tím normandským možná není až tak opečovávanej, na druhou stranu má hororovej nádech a těch křížů tu bude taky daleko víc, a vo tom to je. Zbytek návštěvy Verdunu se nese ve znamení hledání zákopů, který už ale asi všechny zakopali, kromě nějakých prašivých okolo silnice. Samotný město Verdun toho taky moc nenabízí, tož kopem do vrtulí a jedem dom. Já konkrétně se nechávám vyhodit v belgickým městě Arlon, odkud nasedám na vlak směr Antverpy, kašpaři to přes Lucembursko, Německo – kde v Norimberku vyhazují Joeyho a Prahu – kde vyhazují dalšího němce GTyho, ženou do města měst, Vel Mezu.

Závěr? Viděli sme, co se vidět dalo, načerpali mnoho válečné moudrosti, vokoupali dvakrát oceán a vypili nespočet piv a vína. Prostě pěknej, nenáročnej, osmi párkovej 4 denní trip. Howgh.
1 fotka, 12.9.2017, 26 zobrazení | děti, lidé, práce, zábava, zvířata
541 fotek a 1 video, červenec 2015, 528 zobrazení
436 fotek, březen až srpen 2016, 72 zobrazení
58 fotek, 19.10.2010, 327 zobrazení | kultura, události, umělecké, zábava, zvířata
Cirkus se skutečně jmenoval Cirkus Cirkus s dovětkem Classic a bylo to famózní představení. Hlavně glóbus smrti 2 dny po nehodě smrděl krchovem.

Něco by se našlo i mezi uživateli...

cirkus

836 zobrazení, žádné album

cirkus-cermaque

720 zobrazení, 1 album

cirkus-mini

1 929 zobrazení, 4 alba

yamaha-cirkus

426 zobrazení, 2 alba

the-cirkus

1 183 zobrazení, 2 alba

Zobrazit další výsledky mezi uživateli.

Rajce.net je největší česká sociální síť
zaměřená na sdílení fotografií a videí.

Nabízí neomezený prostor zdarma, snadnou a rychlou výrobu fotoknih i jiných fotoproduktů.