Vyhledávání

Hledat v

Alba

Přibližně 229 výsledků (0,0901 sekund)

reklama
29 fotek, říjen 2011 až listopad 2018, 15 zobrazení
21 fotek, 5.2.2015, 78 zobrazení
Týn (také nazývaný Týnský dvůr či Ungelt) je historický objekt v Praze na Starém Městě mezi Týnskou a Štupartskou ulicí v prostoru mezi kostely Matky Boží před Týnem a sv. Jakuba. Dnešní areál tvoří 18 domů.
V raném středověku byl tento objekt opevněný kupecký dvůr, oddělený od ostatního města příkopem a zdí. Za ochranu bylo nutné platit, z tohoto poplatku se vyvinulo povinné clo (staroněmecky ungelt). Od 11. století bylo toto místo střediskem mezinárodního obchodu v Praze; všichni cizí kupci, kteří do Prahy přijeli, se museli shromáždit zde. Nevylučuje to však možnost, že kupecký dvůr ohrazený, otýněný dřevěným plotem zde byl už v 10. století. Kromě celnice, která zde fungovala od roku 1774, byl v Týnském dvoře k dispozici i kostel a nemocnice.

Od 14. století pak začali kolem dvora pražští měšťané stavět obytné domy. Počátkem 14. století pracovala ve dvoře slévárna cínu, v husitské době byla v Ungeltu umístěna slévárna pušek a děl. Za Rudolfa II. popisuje Zikmund Winter dvůr opět jako hlučný a veselý. Jakub mladší Granovský získal původní ungeltní dům při západním bráně od Frdinanda I. Dům, Granovský dům (čp. 640/2) přestavěl a bohatě vyzdobil. Protější strana Ungeltu byla chráněna východní bránou, která byla součástí Vrbnovského domu, též Modrého domu (čp. 645/12). V tomto domě byla kolem roku 1835 kavárna U Komárků, kam chodili Josef Kajetán Tyl, František Ladislav Čelakovský, Pavel Josef Šafařík, František Palacký, František Ladislav Rieger, Karel Hynek Mácha a další.

Nádvoří Ungeltu zdobí plastika Jana Štursy (1880 - 1925) Den a Noc. Sousoší je zapůjčeno Národní galerií.
27 fotek, 24.3.2016, 80 zobrazení | kultura, události, umělecké
Židovský hřbitov se nachází v městské části Juliánov, na ulici Nezamyslova. Založen roku 1852. Stavitelem byl Anton Onderka. Nachází se zde přes 9000 náhrobků. Rozloha cca 30000m2. V roce 1900 byla přistavěna novorománská obřadní sín. https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%BDidovsk%C3%BD_h%C5%99bitov_v_Brn%C4%9B Hrob Hugo Haase v sektoru 27 A. http://brnensky.denik.cz/serialy/zidovsky-hrbitov-skryva-nahrobek-huga-haase.htmlhttp://www.zob.cz/files2/pruvodce_hrbitovem_A3_mal%C3%BD_CZ.pdf Židovský hřbitov v Brně se původně nacházel před Židovskou branou v místech dnešního vlakového nádraží, koncem středověku však zanikl a roku 1852 vznikl v Brně hřbitov nový. S rozlohou okolo 29 500 m2 je největším židovským hřbitovem na Moravě. Hřbitov s obřadní síní je chráněn jako kulturní památka České republiky.Židovský hřbitov v Brně se původně nacházel nedaleko Židovské (Zelené) brány na místě dnešního vlakového nádraží. Tento hřbitov spolu se synagogou i židovskou čtvrtí zanikl v roce 1454, kdy Ladislav Pohrobek vydal na popud brněnských měšťanů rozhodnutí o vyhnání Židů z Brna. Hřbitov pak přikrylo barokní opevnění, později vysoký železniční násep. http://www.jewishbrno.eu/index.php?option=com_content&view=article&id=112&Itemid=9&lang=cs
111 fotek, 18.9.2004, 98 zobrazení | architektura, cestování, dokumenty, města, ostatní
Před založením města stála 1,2 km severozápadně od dnešního centra osada Budivojovice s farním kostelem kostelem svatého Jana Křtitele a svatého Prokopa, který zde stojí dodnes. Město začalo vznikat v druhé polovině 13. století na pravém břehu Vltavy (oproti ostatním královským stavbám na levém břehu jako je zámek Hluboká či Zlatá Koruna) pod soutokem s Malší na bažinatých pozemcích, které Přemysl Otakar II. získal od dvorského sudího Čéče. Formálně je na jeho příkaz v roce 1265 založil zvíkovský purkrabí a úspěšný lokátor Hirzo z Klingenbergu, který pro krále pracoval i na dalších místech v kraji. Nové královské město mělo představovat doposud chybějící odpovídající základnu královské moci v jižních Čechách a být protiváhou moci Vítkovců (resp. Rožmberků) na (tehdy „německém") pravém břehu Vltavy (jako je Český Krumlov, Rožmberk nad Vltavou, Vyšší Brod). Tento svůj účel po většinu času zdatně plnilo, což bylo důvodem několikasetletého nepřátelství mezi těmito dvěma „lokálními mocnostmi“, které bylo přerušeno pouze v průběhu husitských válek, kdy je potlačil společný mocný nepřítel – husité.
První velký nájezd ze strany Rožmberků zažilo město už v květnu roku 1277, k všeobecnému překvapení však navzdory nedokončeným hradbám odolalo. O dva roky později Záviš z Falkenštejna město vyplenil a pobořil, měšťané je však rychle obnovili. Nájezdy a krátkou nadvládou Rožmberků trpělo město ještě roku 1289, ale Václav II. již následující rok zjednal pořádek. Roku 1304 čelilo město útoku vojsk římského krále Albrechta Habsburského, přečkalo jej však bez úhony, okolí však lehlo popelem. V březnu 1318 oblehl město Petr I. z Rožmberka v rámci své vzpoury proti Janu Lucemburskému, ale neuspěl. Další kolo nepřátelství přišlo se vzpourami Rožmberků proti Václavu IV., kdy Budějovice představovaly jednu z nejvýznamnějších opor královské moci. Rožmberkové (Jindřich III. z Rožmberka) je opět několikrát neúspěšně obléhali.
Prvním známým českobudějovickým rychtářem byl roku 1296 Klaric (Claricus), královský mincmistr a urburéř italského původu (z Florencie), který přesídlil z Kutné Hory.[2] Jeho synové Mikuláš (Nicolaus Claricz), Petr a Ondřej a pak i další Klaricové dědičně tento úřad drželi až do 15. století. Během husitských válek stanuli Rožmberkové společně s Českými Budějovicemi na straně Zikmunda Lucemburského, což vedlo k tomu, že se obchod města přeorientoval spíše na rakouské země. Válečné štěstí bylo vrtkavé a měnilo se velice rychle – tak třeba v červnu 1420 budějovičtí spolu s Rožmberky obléhali Tábor a v září a říjnu se měšťané třásli před vojskem Jana Žižky, který na svém tažení proti Rožmberkům prošel okolo města, aniž by však na ně zaútočil. Postupem času město začalo válkou trpět a upadat – občasné vojenské úspěchy nemohly vyvážit ztráty kupců na cestách, které ve válečných časech přestaly být bezpečné. I v následných letech po husitské revoluci město trpělo neuspořádanými poměry v zemi, navíc král Ladislav Pohrobek postoupil město doživotně Jindřichu IV. z Rožmberka, což se nesetkalo s pochopením. Za vlády Jiřího z Poděbrad zachovávaly Budějovice nejdříve neutralitu, pokud šlo o spory katolické a královské strany, aby v srpnu 1468 uznaly za svého krále Matyáše Korvína, který v nich umístil silnou posádku.

zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/D%C4%9Bjiny_%C4%8Cesk%C3%BDch_Bud%C4%9Bjovic
69 fotek, 20.2.2012, 269 zobrazení | architektura, klasická-fotografie, krajina, města
Po mnoha nevlídných,šedivých dnech se konečně ukázalo sluníčko :-) . A tak hurá ven,samozřejmě i s foťákem.Dnešní vycházka mě zavedla na kopec na jižním okraji HK označovaným též Zámeček či o kousek dál Rozárka /s výhledem na HK/.Nabízím vám kostel sv.Jana s malým hřbitovem, hradeckou hvězdárnu, vodojem a konečnou u kostela sv. Antonína na Novém HK.

Trocha historie: Kopec svatého Jana, někdy zvaný Konstanc, leží na jižním okraji města. Návrší dosahuje sice jen 278 metrů nadmořské výšky, ale v rovinatém kraji je to vršek nápadný. Roku 1521 tady nechal hradecký měšťan Lukáš Hostovský, uváděný i jako Forman, s Václavem Kydlínem a dalšími založit kostel zasvěcený památce "Mistra Jana Husi, Mistra Jeronýma Pražského a jiných věrných mučedníků českých v naději svatých". Jméno návrší mělo připomínat místo potupné smrti Husovy, po třicetileté válce však bylo změněno do dnešní podoby.
Na návrší až do té doby žádný kostel nestál, pouze od roku 1505 kaple. V roce 1530 už kostel prokazatelně existoval a ten dnešní vznikl v letech 1675 - 1693, když původní kostel zchátral. Byl ovšem tolikrát upravován, že by jej tehdejší stavitelé poznali jen stěží. Kostel je dřevěný a kolem omítnutého přízemí vede loubí se stříškou na dřevěných sloupcích. Roubená zvonice je starší než kostel, bývá datovaná k roku 1583. Stojí stranou kostela až u hřbitovní zdi: v přízemí je osmiboká, v patře přechází ve čtyřhran.
Kostel sv. Jana Křtitele na Novém Hradci Králové byl vystavěn na místě původní kaple a pozdějšího dřevěného kostela, který nechal postavit r.1530 měšťan L.F.Hostovský z Hostovic na památku významných osobností husitského hnutí Jana Husa a Jeronýma Pražského. Již zřejmě v této době byl kolem kostela založen hřbitov i když první písemná zmínka o něm pochází z r.1579.
V raně barokní době r.1675 byl kostel rozbořen a poté v letech 1680 – 1692 tesařským mistrem Václavem Matoušem znovu postaven.
Dnešní podobu dostal v r.1836, kdy byl dostavěn ochoz podél lodi kostela.
Součástí obvodových stěn lodi je 8 dřevěných nosných sloupů vystupujících jako pilastry na vnitřních a vnějších obvodových zdech.
Součástí hřbitova je dřevěná zvonice (rovněž evidovaná chráněná kulturní památka) postavená v 2.pol. 17.stol. V ní jsou 2 zvony: jeden z r.1583 se jménem „sv.Jana Husi“ a druhý majestátní z r.1609. Zvon sv.Jiří z r.1505 byl za 1.svět.války zrekvírován.
Na hřbitově odpočívá řada významných osobností Hradce Králové, za všechny je možno jmenovat Ladislava Jana Pospíšila (1848-1893) - náměstka starosty a "osvoboditele města z pout hradebních“ s dalšími členy jeho rodiny.

Vodojem, tyčící se nad městem na kopci sv. Jana, nejvyšším místě v Hradci Králové, představuje jednu z typických dominant města a zajímavou technickou památku.
Věžový vodojem se nachází na kopci sv. Jana. Byl vybudován v letech 1936-37 firmou bratří Papouškové pro tehdy samostnou obec Nový Hradec Králové (i v současnosti pokrývá pouze spotřebu této městské části). Do vodojemu je čerpána voda ze sousedních podzemních vodojemů, v nichž je akumulováno cca 20 000 metrů kubických pitné vody, což se rovná 1,5 denní dávce zásoby vody pro celý Hradec Králové i okolí.
Vodojem připomíná antický sloup, jehož hlavici tvoří výrazná vodní nádrž, zatímco patku vytváří střecha podepíraná po celém obvodu sloupy, pod kterou je umístěn vchod do věže. Nosná železobetonová konstrukce vodojemu je po celém obvodu dříku obalena hmotou z režného zdiva, v ní jsou na čtyřech místech vertikálně zasazena osvětlovací okna. Středem dříku je vedeno vodovodní potrubí, kolem kterého spirálovitě stoupá schodiště. Stěna nádrže je hladce omítnuta a je ozdobena třemi plastickými horizontálními pásy. Věž je vybavena dvěmi vyhlídkovými terasami: první je umístěna pod nádrží po obvodu dříku a druhá je na střeše nádrže se zábradlím a lucernou.Vodojem je stále funkčním zařízením, prohlídky pro veřejnost se konají pouze při zvláštních příležitostech.

Hradecká hvězdárna a planetárium se nachází na Novém Hradci Králové nedaleko, dominanty Nového HK, vodárenské věže. Stavba hvězdárny byla realizována v letech 1947 až 1961. Platenárium s průměrem 6,6 metrů sice nepatří k největším, ale zcela jistě je nejstarším v ČR, slouží již přes 50 let. Hvězdárna a planetárium neslouží jen vědeckým pracovníkům, ale i veřejnosti, např. pozorování Slunce, nebo programy pro děti. Aktuální program je k nalezení zde http://www.astrohk.cz

Předchůdcem novohradeckého kostela sv. Antonína, Poustevníka, byl původně gotický, později zbarokizovaný kostel stejného zasvěcení na Slezském předměstí. V souvislosti s vnitropolitickým vývojem a válečnými aktivitami Marie Terezie (konflikt s Pruskem) bylo roku 1766 rozhodnuto přestavět město Hradec Králové v pevnost. Záhy nato bylo započato s bořením rozsáhlých předměstí. Obyvatelé Slezského předměstí byli vystěhováni na Nový Hradec, kde jim měl být také na náklady eráru postaven kostel stejného zasvěcení náhradou za Santiniho kostel, který začal být bořen 5.května 1766. Základní rozvržení nového předměstí provedli vojenští stavitelé, kteří vytvořili sídlištní schéma ve tvaru velkého čtverce, jehož osou se stala silnice k Vysokému Mýtu. V místě, kde silnice vybíhala na kopec sv. Jana, byl hradeckým městským stavitelem Františkem Kermerem postaven nový kostel sv. Antonína Poustevníka. Kermer tu projevil schopnost citlivě zasadit novostavbu kostela do urbanisticky nejúčelnějšího místa, které uzavírá prospekt silniční aleje. Plánován byl rovněž špitál přiléhající ke kostelu, ale k jeho realizaci nedošlo. Se stavbou bylo započato v říjnu 1769 a dokončen byl 1774. Při stavbě byl využit materiál ze zbořeného kostela.Více zde:http://www.antonin.cz/
93 fotek, 20.8.2015, 256 zobrazení | architektura, cestování, dokumenty, kultura
V roce 1995 byl soubor architektonických památek obce Pavlova státem prohlášen za památkovou rezervaci. K nejcennějším památkám v obci patří náves s řadou selských gruntů, barokní hřbitov, socha sv. Floriána a 19 vinařských domů se sklepy v České ulici. Opomenout nelze ani kostel sv. Barbory. Nad obcí na Děvíně se pak vypíná nejmohutnější památka - zřícenina hradu Děvičky.
Náves
Selské statky na návsi, které pocházejí z 18. století, nesou typické rysy barokní architektury inspirované prostředím nedalekého Mikulova. Bohatí sedláci, kteří svůj majetek rozhojnili výnosy z vinic dávajících kvalitní víno, napodobovali domy mikulovských měšťanů.
Hřbitov
Zajímavou památkou je i vesnický hřbitov pocházející z 1. poloviny 18. století. Hřbitov je obehnán zdí se čtyřmi válcovitými nárožními věžicemi krytými prejzovými taškami. Vstupní brána hřbitova má volutově tvarovaný štít s křížem.
Vinařské domy v české ulici
Vinařské sklepní domy, z nichž devatenáct je památkově chráněno, pocházejí ze 17. století. Obývali je drobnější majitelé vinic živící se převážně zpracováním vína. V přízemí lze vidět vstup do lisovny a do sklepa, na patře žil vinař se svou rodinou. Segmentově ukončený štít se šiškou a nikou pro sošku světce nese prvky baroka a je ovlivněn městskou architekturou blízkého Mikulova. Zdobnost štítů dokumentuje, jak bohatou vinařskou obcí Pavlov byl.
Hrad Děvičky
Na severním výběžku Děvína byl kolem roku 1222 postavený strážní zeměpanský hrad na ochranu zemské cesty směřující z Rakouska do vnitrozemí zvaný Dewiczky. Ve 13. století došlo ke kolonizaci kraje německým obyvatelstvem a od té doby se Děvičky začínají připomínat pod německým názvem "hauss Maydberch" (později Maidberg, Maidenburg). Roku 1334 hrad král Jan z Lucemburský udělil v léno Hartneidovi z Lichtenštejna a v moci Lichtenštejnů zůstal až do roku 1560. Lichtenštejnové také gotický hrad v době tureckého nebezpečí ve třicátých letech 16. století, stavebně upravili a vybudovali mohutnou baštu bránící přímé palbě na hrad. Od nich hrad koupil uherský šlechtic Ladislav Kerecsenyi, známý bojovník proti Turkům, který jej po roce 1572 prodal mikulovským Ditrichštejnům. Za třicetileté války hrad obsadili Švédové, kteří jej při svém odchodu v roce 1645 zapálili. V době dalšího tureckého nebezpečí roku 1683, sice stály na pustém hradě hlídky, ovšem opravován již nebyl. Ještě v roce 1784 hrad obýval hlídač, který zvonem upozorňoval okolní obyvatele na požár či blížící se bouři; po jeho smrti však již byl hrad opuštěn docela.
Převzato z ofiálních stránek obce:
http://www.obec-pavlov.cz/turisticke-zajimavosti/pamatky
89 fotek, letos v říjnu, 41 zobrazení | architektura, cestování, příroda
Klášter a zámek v Doksanech - Ženská premonstránská kanonie v Doksanech vznikla v těsné souvislosti se založením mužského konventu téhož řádu v Praze na Strahově. Byl vysloven předpoklad, že následnost nebo dokonce současnost obou založení byla odvozena z příkladu mateřské kanonie ve Steifeldu. Stejně jako v případě Strahova jsou zakladateli kláštera v Doksanech kníže Vladislav II. a jeho manželka Gertruda. Vladislav II. povolal první konvent premonstrátek z Dünwaldu v diecézi Kolín nad Rýnem. V polovině XII. století již konvent v Doksanech působil a po smrti Vladislavovy manželky kněžny Gertrudy, kníže poslal do doksanské kanonie dceru Anežku.Položení základního kamene se uskutečnilo v r. 1144. V r.1185/86 bylo dokončeno obvodové zdivo lodi. Existenci chóru dokazuje záznam kronikáře Vincentia o uložení ostatků Jindřicha Břetislava do doksanské baziliky. Konventní budovy umístěny na jih od baziliky. Dokládá to existence portálu v západní zdi jižního ramene transeptu, kterým se vstupovalo do ambitu. Následovaly škody za vlády Přemysla Otakara I. i ve zlých dobách po smrti Přemysla Otakara II. Budovy konventu byly opraveny až v letech 1300 - 1305. Další poničení následovalo poničení následovalo za husitské revoluce v r.1421. V r.1426 se několik řeholnic vrátilo, přesto v r. 1436 nařídil císař Zikmund zabrání několika statků, které byly majetkem kláštera. Teprve Ladislav Pohrobek povolil zpětné získání majetku, jiný panovník, Vladislav Jagellonský, dával opět majetek kláštera do zástavy. Větší úpravy kostela a jeho znovuvysvěcení se uskutečnilo v r.1522, ale na dalších úpravách se pracovalo i v osmdesátých letech XVI. století. Během třicetileté války byl klášter několikrát vydrancován. V r. 1626 dostaly své statky, zastavené Vladislavem Jagellonským premonstrátky zpět. V zahradě nalezený kámen s letopočtem 1628 určuje dobu, v níž byl prodloužen a nově zaklenut presbytář. V r. 1630 papež Urban III. povoluje doksanským proboštům nosit mitru. Doksanští probošti byli od r.1628 členy českého sněmu a od r.1738 měli titul opata. V r. 1667 byla dokončena budova jižně od kostela – má půdorys L. Největší zásluhu o nový rozkvět v této době má probošt Josef Míka (1669 – 1733). Ten nechal upravit klášterní chrám do dnešní podoby a opatřil velkou část jeho výzdoby. Rovněž dal přestavět nynější hřbitovní kostel sv. Petra a Pavla, nechal postavit provisoriát a mimo jiné sepsal i dějiny kláštera. Klášter opět utrpěl za pruských válek a r. 1778 byl dokonce poškozen dělostřelbou. Nemovitosti patřící klášteru byly po jeho zrušení v r. 1782 odevzdány do správy náboženského fondu. Prelatury a konventu bylo využito jako vojenské nemocnice, později jako kasáren. Klášterní chrám Narození Panny Marie se stal farním kostelem. V létech 1790 – 1798 měla panství v nájmu od náboženského fondu kněžna Terezie Poniatowská, rozená Kinská. Prelaturu upravila jako panské sídlo a při východním okraji obce postavila zámeček Terespol. Roku 1799 koupil panství vídeňský obchodní dům Ochs Geymüller, který je r.1804 prodal bohatému pražskému měšťanu Janu Antonínu Lexovi, od r. 1799 šlechtici, jehož rodu, zvanému z Ährenthalu, patřilo panství do r.1945. Po skončení II. světové války doksanské panství připadlo Státnímu statku v Roudnici nad Labem. Budovy doksanského památkového objektu se dostaly do správy tohoto statku a do jeho užívání. Klášterní chrám a farní úřad zůstaly majetkem církve. Po r. 1989 zůstaly nemovitosti po Státním statku ve správě Krajského střediska státní památkové péče a ochrany přírody v Ústí nad Labem – zejména někdejší konvent a prelatura. Přiléhající budovy k bazilice po renovaci s částí konventu na východní straně od baziliky s přiléhající zahradou se staly opět klášterem premonstrátek. Více detailní popis areálu: http://www.ceskestredohori.cz/clanky/nkp-klaster-doksany.htm
35 fotek, 4.3.2012, 77 zobrazení | města
V prostoru města bylo sídlo již ve střední době kamenné – 8000 – 6000 př. n. l. Z roku 1115 pochází první historická zmínka o Tachově. Název vznikl z osobního jména Tatomír, zkráceně Tach. Ten byl zřejmě vlastníkem vsi nebo dvora na místě dnešního Tachova. Z roku 1126 pochází záznam v kronice, podle kterého bylo přebudováno opevnění.
Roku 1285 bylo v blízkosti hradu založeno pravděpodobně Přemyslem Otakarem II. město. V roce 1297 postoupil Albert ze Žeberka město králi Václavu II.
Kolem roku 1300 bylo celé město obehnáno hradbami. V roce 1310 dal Jan Lucemburský město do zástavy Jindřichovi z Lipé. O třináct let později ho získal ze zástavy zpět. V roce 1329 daroval Jan Lucemburský zdejší farní kostel Křížovníkům s červenou hvězdou a o rok později dal město opět do zástavy. Budoucí král Karel IV. vykoupil město ze zástavy roku 1333. Roku 1335 byl založen manský obvod. Manové byli příslušníci drobné šlechty, kteří měli v zástavě malé statky v okolí hradu a v případě nutnosti ho bránili. Roku 1353 byl Tachov zapsán v zákoníku Majestas Carolina krále Karla IV. mezi významná města. Podle zápisu nesměl být českou korunou nikdy prodán ani zastaven. Karel IV. zde roku 1357 založil karmelitánský klášter.
Okolo roku 1400 dal Václav IV. město do zástavy Janovi ze Švamberka. Později byl Tachov vrácen králi. Asi roku 1406 získal město Hynek Hanovec ze Švamberka. Roku 1410 Václav IV. Tachov vykoupil. Dne 11. srpna 1427 husité ostřelovali město, podkopali hradby a nejméně na čtyřech místech ho zapálili. Okolo roku 1449 získal Tachov Burjan I. z Gutštejna. Roku 1454 byly městu potvrzena práva a o dvacet let později Burjan II. z Gutštejna získla pro město právo pečetit listiny červeným voskem. O rok později, roku 1475, se stal majitelem Tachova. O dalších 20 let přešlo město do majetku Jana, Jetřicha, Jindřicha a Volfa z Gutštejna.
Roku 1506 museli bratři odevzdat Tachov králi. V letech 1509 – 1510 bylo město obléháno. V roce 1523 dal král Ladislav Jagellonský město do zástavy Barboře z Kolína nad Rýnem. O dva roky později bylo město ze zástavy vykoupeno. Roku 1530 získal město do zástavy Hanuš Pluh z Rabštejna. Po jeho smrti se ho ujal Kašpar Pluh. Roku 1556 císař Ferdinand předal město do zástavy Janovi mladšímu z Lobkovic. O dva roky později vypukl ve městě požár. Roku 1570 zdědil město syn Jana Kryštof. V roce 1598 vykoupil Tachov ze zástavy císař Rudolf II.
Počátkem 17. století získali do zástavy město měšťané. V roce 1611 vypuknul v židovském ghettu velký požár. O pět let později postihl další požár hrazené jádro města. Roku 1623 bylo město prodáno Janu Filipu Husmanovi. Tachov ztratil postavení královského města a stal se městem poddanským. V letech 1631 – 1634 bylo město postiženo morovými epidemiemi. Spolu s velkou neúrodou vedly k prudkému snížení počtu obyvatel. Roku 1641 zaútočila na město švédská vojska a město bylo obsazeno. V roce 1647 bylo město vypáleno a o rok později vojska zaútočila na hrad a vyplenila ho. Roku 1664 bylo panství prodáno říšskému hraběti Janu Antonínu Losymu z Losinthalu. O dva roky později byl Tachov opět zničen mohutným požárem.
Roku 1715 opět zachvátil město požár. V roce 1721 se ujal panství Adam Filip Losy. Rok 1727 byl ve znamení velké neúrody. Na náměstí byl vztyčen morový sloup. Roku 1748 přišel další požár. Vznikl v židvovském ghettu a zničil mnoho domů. V roce 1770 zapálil blesk věž bývalého hradu. V témže roce bylo zavedeno číslování domů a o dalších sedm let později přišel další požár. Roku 1784 se ujal majetku Josef Mikuláš Windischgrätz. V červenci téhož roku bylo město postiženo velkou povodní z rozvodněné řeky Mže. V roce 1787 se započalo s postupným bouráním starého hradu a barokního zámku Losyů. Také se započalo s budováním nového sídla v klasicistním slohu.
Roku 1802 byla zbourána věž královského hradu, která musela ustoupit knížecímu zámku. V roce 1830 dobudoval Alfred I. Windischgrätz zámek a kostel sv. Václava nechal přebudovat na rodinnou hrobku. V roce 1851 byl objeven silný pramen minerální vody. Tehdy byl zasypán, ale o dva roky později se objevil znovu. Roku 1871 postihla město velká povodeň. V roce 1896 převzal panství JUDr. Alfred III. Windischgrätz. Nechal přemístit hrobku z kostela do kláštera v Kladrubech.
Při pozemkové reformě roku 1919 přišli Windischgrätzové o podstatnou část svého majetku. Dne 10. října 1938 bylo město obsazeno německým vojskem. O rok a měsíc později, 10. listopadu 1939, zapálili příslušníci SS židovskou synagogu. Americké letectvo dne 14. února 1945 provedlo mohutný nálet na město. Cílem bylo zničení místní zbrojovky. Dne 2. května 1945 bylo město obsazeno americkou armádou. Roku 1958 byly zbourány staré neudržované a rozpadlé domy. Město tak navždy ztratilo mnoho své historie i svá půvabná zákoutí.
Nejcennější památkou jsou dochované městské hradby z poloviny 14. století. Upoutají zachovalostí i tvarem štíhlých vysokých věží. Původně vystupovalo z hradeb 24 těchto věží, z nichž se dodnes většina zachovala. Opevnění doplňovala vnější parkánová hradba. Město bylo přístupné třemi branami, které existovaly ještě kolem poloviny minulého století.
Další památkou je zámek. V jeho sklepení je zachováno zdivo věže původního hradu. Všechny přestavby věž respektovaly. Až při přestavbě byla roku 1802 věž zbořena. Zámek byl dostavěn roku 1808. Obydlený byl do roku 1939, pak sloužil vojenským i civilním účelům. Postupně chátral a roku 1968 bylo vydáno rozhodnutí o demolici. Nakonec byl však v letech 1969 – 1983 restaurován.

zdroj: https://www.cz-milka.net/pamatky/04-mesta-a-obce/tachov/
123 fotek, 14.6.2012, 112 zobrazení | cestování
Motorest SAM Olomouc Nemilany
Parčík s balvanem , z čela reliéf sv. Kryštofa, patrona poutníků, na boku je vytesán nápis, ukončení úseku dálnice v r 2004.

Zábřeh
Město ležící na severozápadě Moravy na řece Moravská Sázava. Osada Zábřeh vznikla na levém břehu řeky Moravská Sázava, její hlavní funkcí bylo chránit brod přes řeku. První zmínka o Zábřehu se nachází na listině brněnského zemského sněmu z roku 1254. V roce 1278 byl Zábřeh už městem Období jeho největšího rozmachu a rozvoje je spojováno s panským rodem Tunklů. Nejznámějšího z rodu, Jiřího staršího Tunkla, jenž proslul jako zakladatel rybníků, dnes připomíná jediný zachovalý rybník - Oborník.. v polovině 19. století, kdy se Zábřeh stal díky nové železniční trati z Olomouce do Prahy důležitým obchodně-průmyslovým a přepravním centrem. Je znám také jako rodné město polárního cestovatele, dobrodruha a spisovatele Jana Eskymo Welzla.

Socha Eskymo Welzla od od Stanislava Lacha z r. 1998. Je umístěna před opraveným vlakovým nádražím.

Řeka Moravská Sázava
Kolem řeky přes Wolkerovy sady dojdeme k Evangelickému kostelu.

Neobvyklý, ale krásný kostel Církve československé husitské, zvaný též evangelický, vznikl v letech 1902 až 1903.
Jeho stavbu iniciovali členové významné podnikatelské rodiny – bratři Otto a Hermann Brassovi. V roce 1896 byl položen základní kámen, stavba byla dokončena v roce 1903 podle plánů stavitele Karla Ilgnera a je provedena ve stylu novogotiky z tmavě pálených cihel v kombinaci s krémově tónovaným štukovým rámováním. Půdorys kostela má tvar kříže a kromě vlastního sakrálního prostoru je v něm umístěna i fara a byt pro rodinu kněze.
Pokračujeme ulicí Na hrázi kolem rybníka Oborník Cesta je vlasně alej plná krásných lip.V dálce přes vodu je vidět vojenskou nemocnici, která nikdy nesloužila svému účelu.

Rybník Oborník Zábřeh
Jediný dnes dochovaný zábřežský rybník z dob slavných Tunklů. Oborník neboli Zámecký rybník vznikl jako řada dalších koncem 15. století. V dnešní době je to příjemné místo k odpočinku a relaxaci

Zámecký pivovar, dnes už jenom sladovna.

Hrad a zámek
Původně tvrz, později hrad a od 16. století renesančně přestavěný zámek v Zábřeze. Od 18. století je obohacen o barokní křídlo.
Pozdněgotickou přestavbu dnes připomíná pískovcový reliéf s rodovým erbem Tunklů a letopočtem 1478 umístěný v průjezdu zámku.
Hrad vystavěný na místě původní tvrze byl v 16. století renesančně přestavěný na zámek a o d 18. století obohacen o barokní křídlo.V minulosti se stal útočištěm významných šlechtických rodů - Šternberků, Kravařů, Tunklů, Boskoviců nebo Lichtenštejnů, dnes je sídlem městského úřadu. Nejznámější rod Tunklu hrad upravil v pozdně gotickém slohu. Z té doby pochází deska vytesana z maletínského pískovce, s bohatými ornamenty, se znakem Tunklů a nápisem: 1478 Georgius Tunkl Senior de brniczko et in zabrzeh. Je umístěna v průjezdu zámku.

Kašna na nádvoří zámku
Z je také jednoduchá kašna na nádvoří zámku. Je vytesána z jednoho kusu malenínského pískovce a sloužila jako zdroj vody pro zábřežský hrad, který neměl obvyklou hradní studnu.
Maletínský pískovec
V okolí obce Maletín bylo v minulosti vyhlášené těžební místo na kvalitní pískovec. . Po celé Moravě jsou sochařská díla, které kameníci vytvořili z maletínského pískovce. Je z něj vytesána i památka UNESCO, sloup Nejsvětější Trojice v Olomouci.
Maletínský pískovec šířil věhlas i v oblasti paleontologie. Při jeho těžbě byly nalezeny krásné rostlinné zkameněliny rostlin a živočichů.
Charakteristickým znakem maletínského pískovce je výskyt drobných pyritových konkrecí, které zvětrávají v limonit. Jejich velikkost kolísá mezi1-5 cm, bývaly označovány kameníky jako broky.

Morový sloup z roku 1713
Mariánský morový sloup na Masarykově náměstí pochází z roku 1713. Nechal jej postavit zdejší sládek Karel Josef Počta jako poděkování za to, že se mor, který tehdy řádil v okolí, zastavil před branami města..
Vlastní sloup je uzavřen ve čtvercové zahrádce, jejíž nároží zdobí sochy čtyř světců – svatého Jana Nepomuckého, sv. Rocha, sv. Šebestiána a sv. Floriána. Sloupu dominuje socha Panny Marie stojící na půlměsíci

Kamenná kašna na Masarykově máměstí je z roku 1829.
Kruhovou kašnu zdobí ženská figura, která z nádobky lije vodu. Na přední straně pilíře sochy je umístěn městský znak.
Původně gotický panský dům Tunklů z Brníčka , upraven v klasicistním slohu. Jako radnice sloužila budova do roku 1991, dnes zde sídlí Galerie Tunklův dvorec.

Kostel sv Bartoloměje
Jednolodní barokní kostel , největší kostel v Zábřeze, postaven v roce 1754 na místě, kde stával nejméně od r. 1350 původní kostel sv. Bartoloměje.

Dům Pod Podloubím Zábřeh
Renesanční dům s mázhauzem a původními gotickými sklepy dnes patří k nejzachovalejším a nejvýstavnějším měšťanským domům v Zábřeze. . Byl to dům výsadní, právovárečný. Jeho majiteli bývali významní zábřežští měšťané, mimo jiné i Burian Vizovský, jehož dcera Magdalena se roku 1618 provdala za Jana Amose Komenského..
V současné době je dům Pod Podloubím sídlem městského muzea.
Stálá expozice je věnovánía historii města a okolí.. Zajímavými exponáty jsou výtisk Bible kralické a faksimile Aretinovy mapy z roku 1623, vzácné památky zachycující rozsah zábřežského panství. Velká pozornost je věnována také cechům a řemeslům.
Muzeum v Zábřehu vlastní sbírku asi 750 grafických listů Václava Hollara. Tato kolekce je druhým nejrozsáhlejším souborem jeho díla v České republice třetím na světě.
Další svetový autor: Rudolf Kremlička – Skupina vojáku c.k.armády
Je tu expozice nejslavnějšího rodáka, polárního cestovatele, dobrodruha a spisovatele Jana Eskymo Welzla.
Právě probíhala výstava textilního umění

Tvrz v Nemili u Zábřeha
Zvenku skoro obyčejné venkovské stavení , po vstupu ojedinělá kulturní památka.
Původně středověká, renesančně přestavěná, tvrz dokládá typ obydlí šlechty na přelomu 16. a 17. století. Roku 1620 ji nechal přestavět v renesančním slohu vladyka rytíř Kryštof starší Huberck z Belnsdorfu, který působil jako regent statků u dvora tehdejšího majitele zábřežského panství Ladislava Velena z Žerotína.
Původní tvrz byla patrová se čtyřmi křídly, které tvořily uzavřený dvůr. Ten zachycuje Aretinova mapa zroku1623. Do současnosti se zachovala dnes už přízemní hlavní obytná budova tvrze. V 19. století byla tvrz přestavěna na hospodářskou usedlost. Současná rekonstrukce odstranit nevhodné zásahy z minulosti a navrátit jí původní ráz.
Památka se pyšní zachovalými interiéry. Dodnes se zachovala z původního čtvercového a poplužního dvora hlavní budova, kdysi patrová, dnes jen přízemní. Zachována zůstala černá kuchyně s křížovým stropem, panské pokoje s klašterními,valenými,křížovými a plackovými klenbami, panský pokoj s bohatě malovanou a štukovanou klenbou i s výklenkem pro prevét. Rekonstrukcí prochází bývalý rytířský sál, je odkrývana původní dlažba, zajímavostí je otisk kozí nožky v dlaždici. Dochovalo se také venkovní ostění oken a dveří z kvalitniho maletínského pískovce,
Památka je druhou zpřístupněnou tvrzí na Olomoucku. Ta první je Vodní tvrz v Jeseníku. Našly se tu zajímavé archeologické nálezy. Nejvýznamnější z nich představuje "diamantový palcát" ze začátku 13. stol. Stal se součástí výstavy o králi Janu Lucemburském. S Tvrzí se loučíme pohledem na krásnou kamennou studnu u cesty.

Postřelmov
hrobka Bukůvků z Bukůvky s mumiemi

Mezi Zábřehem a Šumperkem je unikátní památka. Vedle farního kostela sv. Matouše zde stojí hrobka šlechtického rodu Bukůvků. Postavil ji v roce 1592 Zikmund Bukůvka z Bukůvky. Prostá stavba v renesančním stylu centrálního čtvercového půdorysu je zakončená římsou a stanovou stříškou. Portál je bohatě zdobený tesanými reliéfy a kovanou mříží. Pod podlahou najdeme kryptu s valenou klenbou, ve které jsou umístěny čtyři rakve s mumiemi. Zikmunda z Bokůvky, který zemřel v roce 1612, jeho manželky Barbory Okrouhlické z Kněžic, synovce Bernarda, zemřelého v roce 1631 a neznámé dívky, snad dcery Zikmundovy.
Mumie jsou v republice unikátem, podobné se nacházejí v Klatovech a Brně. Původně byly v postřelmovské hrobce ostatky šesti lidí, ze dvou těl ale zbyly pouze kosterní pozůstatky. Díky přirozené cirkulaci vzduchu se další čtyři těla přirozeně vysušila. V osmdesátých letech 20. století byly mumie Bukůvků poprvé chemicky ošetřeny. Po nešťastných stavebních úpravách při kterých byla ve sklepeních zazděná původní větrací okna se mumifikovaná těla vlivem změněného klimatu začala rozpadat. Ošetřili je odborníci z pražského ústavu soudního lékařství, kteří je zbavili plísní s karcinogenními účinky. Restaurátorské práce pak hrobce vrátily původní podobu. V hrobce je nutné stálé mikroklima. Na stav hroby i uložených pozůstatků pravidelně dohlížejí odborníci.
24 fotek, srpen 2014 až říjen 2015, 70 zobrazení
18 fotek, 4.6.2014, 105 zobrazení
7 fotek, 5.10.2008, 211 zobrazení
93 fotek, leden 2004 až květen 2007, 157 zobrazení
18 fotek, 19.10.2008, 240 zobrazení
12 fotek, prosinec 2014 až srpen 2018, 7 zobrazení
28 fotek, 19.6.2018, 11 zobrazení
11 fotek, 28.5.2017, 5 zobrazení
22 fotek, 4.2.2017, 23 zobrazení
2 fotky, červenec 2016, 11 zobrazení
2 fotky, leden až září 2015, 29 zobrazení

Něco by se našlo i mezi uživateli...

ladislav

1 624 zobrazení, 1 album

ladislav-korado

51 zobrazení, žádné album

ladislav-hronek

153 zobrazení, 3 alba

Ladislav Appl | ladislav-a

1 080 zobrazení, 11 alb

ladislav-kv

412 zobrazení, 5 alb

Zobrazit další výsledky mezi uživateli.

Rajce.net je největší česká sociální síť
zaměřená na sdílení fotografií a videí.

Nabízí neomezený prostor zdarma, snadnou a rychlou výrobu fotoknih i jiných fotoproduktů.