Hledání

451 vyhledaných výsledků

Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

paradiso
  • 2.12.2019
  • 33 zobrazení
zvanecek
Toto je cestovatelská tečka za naším výletem do Laponska. Další události už nejsou hodny záznamu. Zítra nás čeká pouze dopolední přesun do Tromsø, nezbytné nákupy odpoledne, nad ránem přesun na letiště a odlet do Prahy.

A co na závěr? Pár "mouder" by se našlo.

S postupem času, jak jsme postupovali Laponskem, se nám severská krajina a příroda čím dál víc dostávaly pod kůži. Připadalo nám, že se stáváme součástí neuvěřitelně rozlehlé pustiny plné vřesovišť a rašelinišť. Uháněli jsme spolu s divokými řekami a padali ze skal s hučícími vodopády. S mořskými orly se vznášeli nad skalisky lemujícími hluboké modré fjordy. Z divokých pobřežních svahů a útesů jsme pohledem cestovali po bližších i vzdálenějších ostrovech a spolu s racky a kormorány se občas nechali pohoupat oblými vlnami přílivu.

Přestože jsem si Laponsko zamiloval, od začátku mi tu něco nesedělo. Chvíli trvalo, než jsem si uvědomil, co to je. Jak to, že lidé, které jsme potkávali, vypadají jako běžní Skandinávci? Laponců se tu jaksi nedostává. Zjistil jsem, že těch důvodů je několik. A) Sámský národ byl rozčtvrcen Nory, Švédy, Finy a Rusy. B) Kulturní a náboženský útlak a pronásledování decimovalo téměř dvě století mírumilovný bezbranný národ. C) 2. světová válka, jejíž fronta se tu několikrát přehnala, zdecimovala sámské osady. D) Vylidňování laponského venkova ve prospěch větších měst dílo zkázy téměř dokonalo. Lapidárně řečeno, Laponci byli evolučně, sociálně a fyzicky pozřeni silnějšími sousedy a neblahými okolnostmi. Svou bitvu o přežití téměř prohráli, a i když jsou v současné době hájeni, jsou kriticky ohroženým druhem ve své vlastní zemi - Sápmi. K sámské národnosti se hlásí 5-8 % zdejší populace, která je roztroušena mezi většinovým obyvatelstvem. V ročním období naší návštěvy se tabulkový početní stav ještě citelně snížil odchodem sobařů na letní pastviny se svými stády. Dalších pár se zašilo do benzínek k hracím automatům. Kam se ale poděl zbytek? Přitom jejich přítomnost visí ve vzduchu, je dosud intenzivní. Tím jsem si lámal hlavu, až mi to došlo. Vyobrazení zvířat na kamenech, špercích, předmětech každodenní potřeby a v neposlední řadě na šamanských bubnech se mi spojilo s působivými obrazy zvířat, které jsme sami během výletů letmo zahlédli skrz vegetaci na okrajích nekonečných tundrových lesů. Pocit, který mě při tom provázel, mně přivedl k myšlence, že duše Sámů jsou ukryty v tělech zvířat a čekají až opět přijde jejich čas. A také mě napadlo, že nejvíc se jich pravděpodobně vejde do obrovitého losa, tím jsem si skoro jist!

P.S. – užitečný odkaz https://outtt.com/en/norway/senja/hiking
více  Zavřít popis alba 
66 komentářů
  • 17.11.2019
  • 59 zobrazení
zvanecek
Po okružní cestě laponskou viddou jsme dorazili zpět k pobřeží Norského moře, respektive k bludišti fjordů, které jako chapadla pronikají hluboko do pevniny. Ubytovali jsme se v domku poblíž města Finnsnes, které střeží jedinou přístupovou cestu na druhý největší norský ostrov Senja. Sážža (sámský název ostrova) má rozlohou 1500 km2, leží zhruba 350 km nad polárním kruhem a má tvar kohoutí hlavy. Za dva dny, které jsme tu strávili, jsme si užili pláže, hory, fjordy, výhledy, prostě severskou přírodu se vším všudy. Senju předcházela pověst "Norska v malém", s čímž naprosto souhlasíme. Cestování po ostrově usnadňují četné tunely, které zkrátí cestu mezi fjordy o desítky kilometrů. První den na ostrově jsme strávili na jeho severním okraji. O tom, jak jsme nechvátali a jak jsme si tu užili kus nekonečného polárního dne, je toto album.
více  Zavřít popis alba 
137 komentářů
  • 11.11.2019
  • 71 zobrazení
zvanecek
Původním cílem našeho výletu mělo být Norsko. Až během okružní cesty jsme si uvědomili, že hranice mezi skandinávskými státy jsou v arktických oblastech spíše teorií než praxí. Celý sever Skandinávie zabírá Laponsko, které bylo v minulosti roztrháno na kusy. Části území si přivlastnili Švédové, Norové, Finové a Rusové. Laponsko alias Sápmi postihl podobný osud třeba jako Kurdistán nebo Severní a Jížní Koreu a v minulosti Východní a Západní Německo. Navíc území Sápmi bylo v minulosti osídlováno majoritními národnostmi výše zmíněných států. Dnes jsou Laponci alias Sámové ve své zemi 5% menšinou (furt lepší než 4%) a kriticky ohroženým druhem. Doba, kdy bylo trestné pořádat sámské šamanské obřady, není tak vzdálená historie. Už to vypadalo, že sámská kultura a sámský národ společně zahynou a skončí v propadlišti dějin. Po Druhé světové válce se Skandinávie probudila do zázračného sociálního prozření a sámské kulturní ostrůvky se staly místy přísného hájení. Díky prostupnosti hranic začaly fungovat vazby mezi norskýmo, švédskými a finskými Sámy. Škoda, že karélští a kolští sobaři žijí odříznuti střeženou hranicí a nemohou se společně těšit z obrody kultury a tradic.
Původně jsme chtěli cestovat pouze po norském území. Díky řídké silniční síti jsme se ocitli ve Finsku, jinak bychom se na jih museli vracet po stejné cestě, kterou jsme již absolvovali. Tak jsme zjistili, na jak obrovském, liduprázdném a nádherném území se rozkládá laponská náhorní tundra alias vidda.
více  Zavřít popis alba 
47 komentářů
  • 17.10.2019
  • 58 zobrazení
zvanecek
Přírodní medicina je čím dál víc frekventované téma, takže i já jsem nakonec podlehl moderním trendům a přicházím se svou troškou do mlýna. Třeba na žlučové kameny existují různé receptury. Můj táta věřil třezalce, Tóri doporučuje citronovou šťávu s olivovým olejem. Nevím určitě, zda ta třezalka nelikvidovala něco úplně jiného než kameny, ale ono je to vlastně úplně jedno. Mně totiž nejde ani tak lidové léčitelství trávicího traktu, jako spíše o zanechání stopy v oborech lidové plastické chirurgie a psychologie. Mám totiž zaručený recept, jak se zbavit parohů, které pro běžný život nejsou úplně praktické a obtěžkávají mysl. Ke své metodě jsem dospěl pozorováním chování sobů. Přestože mají tito tvorové k bujení paroží dosti silné genové dispozice, elegantně se jich jednou ročně dočista zbaví. A co tomu předchází? Pravidelná konzumace černých hořkokyselých kuliček šíchy prokládaných lišejníkem. Finální šťouch paroží soka nebo úder o kmen stromu celý proces shozu pouze urychlí, nikoliv způsobí. Moje receptura tedy zní: pravidelně užívej šíchu, zajídej ji lišejníkem a budeš mít lehkou hlavu.
více  Zavřít popis alba 
69 komentářů
  • 8.10.2019
  • 48 zobrazení
jindrazednik
1 komentář
  • 30.9.2019
  • 62 zobrazení
anemate
  • 26.9.2019
  • 19 zobrazení
zvanecek
Původně jsme se chtěli vydat na sever na ostrov Kvaloya do Hammerfestu, ale počasí nás přimělo změnit plán. Od hrdinů z dobrodružných knížek jsem se přiučil, že je třeba za sebou zametat stopy, aby případní pronásledovatelé neměli šanci. Když chceš jet na jih, jeď nejdřív na sever, to je pravidlo, které ctí nejeden zálesák. V souladu s vyřčeným moudrem jsme se tedy nejdřív vydali směrem, kam ukazuje střelka kompasu. Déšť se ve vyšších oblastech mění ve velké sněhové vločky, které se sypou na cestu i na dosud spící vřes. Naše stopy záhy mizí pod bílým povlakem, a tak je čas změnit kurs a stočit se na jih. "Tanec mezi kapkami deště", tak jsme si interně nazvali taktiku kličkování podle rozmarů meteoradaru.

Pak slota ustává a tmavě hnědá tundra se mění v zářivě zelenou přímořskou krajinu, orámovanou bílými plážemi a blankytnou modrou hladinou. Kdyby kolem nebylo moře, tak by se to asi moc nelišilo od Tolkienovy Středozemě. Nežijí tu však malí půlčíci s chlupatými chodidly, nýbrž bělaví Trollové s kamennými údy.

V sousedství Trollozemě leží Ptakozem, kterou kterou kdysi zformoval led a sníh. Pod údery větrů tu živoří stromy a jen pár jich přežije. Naopak se tu daří vřesu a rostlině s drobnými plody jménem šicha černá. Vzdušný prostor střeží letky orlů, kteří zde jsou nejmenovanými vládci.

V podvečer přijedeme do prapodivné osady, kde nepřekročí svůj práh Ti, co mají být na cestách, kde nikdo pořádně neví, co je dům a co je vůz, co je kostel a co přízrak sámských hrůz.

Ze všech stran dotírá Temný hvozd, ve kterém uniká před lidským zrakem nejeden tvor a kde vládne pro změnu statný los. Když rozhrneš větve, uvidíš horu, která roste do nebe, jejiž vrchol končí tam, kde správně už mají být jen andělé. Tam je Mordor a z vrcholu hory roste věž všech věží, jež se zove Orthank a jež andělská je stěží.
více  Zavřít popis alba 
83 komentářů
  • 19.9.2019
  • 85 zobrazení
dym-z-dreva
půlka září 2019
více  Zavřít popis alba 
  • 17.9.2019
  • 17 zobrazení
lesykrnov
Pátý den byl z odborného hlediska asi nejzajímavějším dnem. Navštívili jsme demonstrační objekt Finských státních lesů v Rovaniemi, kde je prezentován význam lesa . V odpoledních hodinách jsme navštivili pracoviště, kde probíhala těžební činnost a za účasti "lesníka" jsme byli zasvěceni do procesu zadávání a předávání prací.
V roce 2016 začal platit nový zákon o státním podniku. Ten zajišťuje hospodářskou činnost a ostatní funkce lesa se zaměřením na rekreaci a zaměstnanost. Státní lesy nemají vlastní techniku, všechny práce dodavatelsky.
Laponsko má 46 000 ha, z toho 95 % jsou lesy, zbytek zemědělská a obydlená území.45% plochy Laponska jsou chráněná území, 25% lesnicky využívané plochy,3% rekreační plochy,16% málo produkční a neplodné,4% velmi cenná území a 7% ostatní využití. Ve Finsku platí speciální zákon o měření dříví - cílem je chránit práva vlastníka lesa. Dříví se přijímá buď na základě výstupu z harvestoru, nebo na základě elektronické přejímky.
Prořezávkami a probírkami snižují počty na 2000 ks/ha, dalšími probírkami až na 300 - 500 ks ha do mýtního věku. Všechna lesy udržují v přírodě blízkém stavu, netěží víc než přiroste. Mají tři způsoby využití lesa: -hospodářské, rekreační a pastva sobů. Většina chráněných parků v Laponsku je využívána rekreačně. Rekreace, sběr plodin, pohyb psích spřežení, lov a sportovní aktivity jsou směřovány do lesů hospodářských. Všechny ostatní aktivity jsou projednávány s obcemi a dalšími dotčenými institucemi. Pokud dojde k úrazu na značených turistických stezkách je zodpovědný vlastník. Mimo stezky a uvnitř lesa na vlastní nebezpečí. Na udržované lesní cesty smí všichni, i mot vozidla. 71% hospodářských lesů patří do oblasti chovu sobů. Jejich chovatelé jsou sdruženi do 56 zemědělských sdružení. Sámové zcela na severu mají právo pastvy dané zákonem. Sobi ale žijí i v chráněných územích. Jsou už pouze jako farmová zvěř. Divocí sobi prý už nejsou. Probíhá spolupráce mezi lesníky a chovateli sobů. Po probírkách dojde k prosvětlení a roste více trávy-pastva pro soby. Pastevci se domlouvají s lesníky, kde mají úživné lokality s lišejníky a kde je nutné stavět oplocenky. Projekty na práce se domlouvají, podle dohody je možné odložit provádění na 3-5 let. Někdy po dohodě některé práce za úplatu provádějí pastevci sami. Kromě sobů se vyskytuje los, který dělá značné škody. Je ale nejžádanější lovnou zvěří.
Součástí dopoledne byla i prezentace Výzkumného ústavu lesnického.
Jeho stěžejním výzkumem je jak by měly být lesy Laponska obhospodařovány.
Průměrná obnovní doba ve Fi 60 let, Laponsko 80 -120 let. Podporuje se přir. obnova Bo, bez přípravy půdy ale možná jen na písčitých suchých půdách. Na bohatých půdách předbíhá BO a Sm vrba a osika.
Hmyzím škůdcům se nedaří jen v chladnějších oblastech.Houbové choroby se vyskytují po odření kmenů. Na živných půdách napadené kmeny usychají. Někdy houbová choroba může zničit i celý porost. Hnilobou trpí více Bo než Sm. Kořenové hniloby prý nemají.
Snaží se o snižování pesticidů ve školkách - vyvinuli látky k aktivaci růstu.
Největší obavy jsou z probíhající změny klimatu. Sazenice při opakovaném rychlém tání ve dne a zamrznutí v noci hynou. V arktické půdě je také zadrženo značné množství uhlíku a nikdo neví, co se s ním po roztátí půdy stane.
60% Finů sbírá borůvky a brusinky, část houby. Nejsou ničím omezováni.
více  Zavřít popis alba 
  • 13.9.2019
  • 45 zobrazení
lesykrnov
Ve 23:13 předchozího dne jsme Z Helsinek nočním lůžkovým vlakem absolvovali přesun do Rovaniemi, kam jsme dorazili v 11 hodin dopoledne. Po ubytování a obědě jsme absolvovali přednášku o vzdělávání a dále terénní vyházku s opečením párků na roštu. Dále následoval přejezd na místo, kde prochází Polární kruh. Po návratu následovala procházka a seznámení se s Rovaniemi.
Rovaniemi je město na severu Finska. Je administrativním a obchodním centrem finské nejsevernější provincie – Laponska. Centrum leží asi pět km jižně od severního polárního kruhu mezi vrchy Ounas a Korkalo na soutoku řek Kemi a Ounas. Na začátku roku 2006 se město sloučilo se svým vesnickým okolím do jediné obce, čímž se město stalo jedním z rozlohou největších měst na světě a největším v Evropě, ačkoli v něm bydlí jen asi 60 000 lidí.

Slovo Rovaniemi je složeninou slov rova a niemi. Slovo niemi ve finštině znamená výběžek pevniny do vody, poloostrov nebo mys. Původ první části je nejasný, většinou se udává laponský původ. Slovo roavve představuje zalesněný kopec nebo místo požáru starého lesa. V jižních sámských nářečích pak rova znamená hromadu kamení, kámen nebo skupinu kamení v peřejích, nebo také kamna v sauně.

První písemná zmínka o místě je z 7. září 1453. Větší trhy se zde konaly od roku 1881. Městysem se vesnice stala roku 1929 a městem 1960.
Moje představa byla, že zde naleznu nějaké původní domy a kulturní památky, ale skutečnost byla zcela jiná. Na konci druhé světové války dostalo německé vojsko rozkaz spálit všechny domy, kromě obydlených a nemocnice. Finské vojsko ale vyhodilo do vzduchu muniční vlak, jehož tlaková vlna a následující požár, s výjimkou snad dvou domů srovnal město se zemí. Němci měli utrpět značné ztráty. Ztráty na životech místního obyvatestva snad nebyly tak velké, jelikož asi 20 tis. obyvatel uteklo před válkou do sousedního Švédska.
více  Zavřít popis alba 
  • 13.9.2019
  • 79 zobrazení
lesykrnov
Finsko, úředním názvem Finská republika , dle Wikipedie je severská země v severovýchodní Evropě, kterou omývá Baltské moře na jihozápadě, Finský záliv na jihovýchodě a Botnický záliv na západě. Finsko sousedí na souši s Ruskem na východě, Švédskem na severozápadě a Norskem na severu a na moři má navíc společnou hranici s Estonskem. Země má 5,5 milionu obyvatel, asi 1,2 milionu z nich žije v aglomeraci hlavního města Helsinky, kde je vyprodukována třetina finského hrubého domácího produktu (HDP). Jde o osmou největší zemi v Evropě. Hustota osídlení je nízká, nejnižší v Evropské unii. Finsko je členem Evropské unie (od roku 1995), ale nikoli NATO, podobně jako sousední Švédsko. Finsko je v Evropě často označováno za skandinávskou zemi, v samotné Skandinávii takto zařazováno však povětšinou není, kvůli jazykovým a historickým odlišnostem Finska. Ke Skandinávii se počítá jen sever Finska, v podstatě finské Laponsko.
Finsko má nejkvalitnější demokracii na světě, hospodářsky patří k vysoce rozvinutým státům světa.V polovině 20. století Finsko vytvořilo, po vzoru svých sousedů, severský model sociálního státu s vysokou mírou přerozdělování, má třetí nejnižší míru (vnímané) korupce na světě a má dokonce vůbec nejlepší ochranu životního prostředí na světě.
více  Zavřít popis alba 
  • 8.9.2019
  • 48 zobrazení
zvanecek
Detektivka Poslední Laponec zažehla naši touhu navštívit Laponsko. Francouz Olivier Truc, autor audioknihy, se v ní prostřednictvím Igora Bareše, Pavla Rímského a ženy s neodolatelným sexy hlasem Jany Strykové prezentuje jako velký znalec místního prostředí. V době, kdy jsme knihu s Tóri při návratech z chalupy poslouchali a zaskočila nás dopravní zácpa na D1 nebo na benešovské trojce, jsme jednoduše odbočili z pruhu 2 a 3/4 do liduprázdné tundry vnitřního Laponska a projížděli do té doby neznámými městy jako Alta a Kautokeino.
Dnes opět, ale tentokrát už opravdu, projíždíme povědomou liduprázdnou krajinou, kterou známe z našich automobilových úniků. Srovnávám svoje zimní knižní představy s dnešní tichou předjarní krajinou. Cestujeme oním pustým územím z knihy, kde před pár měsíci příslušníci sobí policie Nina a Klement řešili krádež sámského šamanského bubnu a rituální vraždu sobaře Matyse. Naším dnešním prvním cílem budou místa, kde bubny v rukách šamanů zněly odedávna, a pak odpoledne pocítíme, jak chutná nefalšovaná tundra ve své ryzí podobě.
více  Zavřít popis alba 
90 komentářů
  • 28.8.2019
  • 93 zobrazení
zvanecek
Přesná trasa je na začátku našeho putování norským severem nejasná a skoro až do konce se to nezmění. Ve hře většinou bude několik variant a Bůh ví, že Čert nikdy nespí. Budeme měnit trasu podle okamžitého apetitu, možností a rozmarů počasí. Dnešní cíl ale jasný je. Leží vzdušnou čarou necelých 300 km severovýchodně od Tromsø a jmenuje se Alta.

Před cestou je třeba nakoupit zásoby a tak vyrážíme ze snídaně rovnou do sámošky. Nákupní škatule se postupně plní jeleními klobásami, naloženými rybami a olejovkami, pivem, arktickým chlebem, ovocem, zeleninou a dalším nezbytným proviantem.

Opouštíme Tromsø a máme dlouhou cestu před sebou. Volíme delší trasu po pevnině, přesto, že je delší (380 km). Případné čekání na trajekt by mohlo zkomplikovat situaci. Členité pobřeží s fjordy, zakusujícími se do pevniny, nás zpočátku odkloní na východ a až zhruba po 80 km se stočíme směrem k Altě. Dnes se budeme pohybovat v dosahu moře, jen jednou s ním ztratíme kontakt na delší dobu, když budeme přejíždět hřeben oddělující Altafjord. Pobřeží je členité a krásné. Kvůli četným mostům člověk za chvíli ztratí přehled, zda je na pevnině či na ostrově. Seat Arona je jakýsi pokus o crossover, což skýtá výhodu vyššího podvozku. Co chvíli toho využijeme a sjedeme ze silnice na pláž, když se nám to tam hodně líbí. Jelikož se nám to hrozně líbí dost často, tak cesta nepokračuje příliš závratnou rychlostí.

Odpoledne se dozvídáme, že naše Adélka se chystá na svět co nevidět. A skutečně si večer můžeme plechovkou piva připít na její úspěšné vkročení do života!!!
více  Zavřít popis alba 
60 komentářů
  • 26.8.2019
  • 149 zobrazení
zvanecek
Náš první dotyk s polárním Laponskem se odehrál na ostrově Tromsøya. Zasněžené hory ostrova Kvaløja, tyčící se za tmavě modrou hladinou průlivu naznačují, že zima odešla sotva před pár dny. Ostatně, poslední dekáda května bývá v průvodcích označována jako první smysluplný termín pro cestování arktickými oblastmi Skandinávie.

Absence personálu v příletových prostorách letiště v Tromsø je připomínkou a důsledkem toho, že lidská pracovní síla je v Norsku neobyčejně drahá. Při příletu toho člověk moc nepotřebuje, ale odbavení za pár dnů při odletu budeme muset zvládnout sami bez asistence pozemního personálu, pouze s pomocí komunikačních kiosků. Už jsem si myslel, že i půjčovna aut je samoobslužná, ale pak se objevil jakýsi mladík, který nám vydal klíčky a nasměroval nás k místu, kde se náš dopravní prostředek toho času nalézal. Už po cestě z letištní haly na prašné parkoviště vím, že se mi tady bude líbit. Slunečné počasí, chladný příjemný vánek a nádherné okolí mě utvrzují v mém pocitu.
Vyleštěný Seat Arona klame tělem. Vypadá větší než je. Druhý kufr jsme po marných pokusech nakonec uložili na zadní sedadlo a vyrazili k hotelu do centra Tromsø.

Žádná vyhlídková jízda se nekoná. Tunely norských měst, to je samostatná kategorie. Labyrint podzemních komunikací je obdivuhodné dílo, ve kterém nechybějí ani křižovatky a kruhové objezdy. Kousek za letištěm vjíždíme do tunelu, který nás vyvrhne nedaleko hotelu. Jak se dozvídáme, tak na ulicích je zákaz stání. Po vyložení zavazadel opět vjíždíme do rozvětveného tunelu, který slouží jako parkoviště pro většinu zdejších vozidel.

Tromsø je nejseverněji položeným větším norským městem, přirozeným centrem a výchozím bodem pro cesty do Laponska. Dříve hlavní zásobovací stanicí norského severu. Něco jako Liberec pro Lužické hory, Jizerky a Krkonoše. Že bych tady ale nalezl něco jako urbanistický záměr, to teda ne. Je to spíše takový guláš tradičních, moderních, nemoderních, ošklivých, hrozných a ještě horších budov.

Až při návratu z okružní cesty Laponskem za několik dní se mi zde podaří najít skrytý rytmus, díky kterému si mě Tromsø získá. Částečně tomu pomůže náhoda, kdy se po vrácení auta vydáme pěšky z letiště zpět do centra. Díky tomu objevíme třeba rozsáhlý tundrový les na kopci uprostřed města nebo moderní architekturu rezidenčních čtvrtí.

Ale co s dnešním načatým večerem? Pojďme se teď na chvíli projít po městě. Večer po procházce povečeříme norské národní jídlo, pizzu (8 milionů Norů prý ročně spořádá 80 milionů zmražených pizz). Kolem půlnoci se budeme chvíli s Tóri dohadovat, zda zatáhnout neprodyšné závěsy či ne. Nakonec napřekvapivě zvitězí Tóri nade mnou i nad půlnočním světlem a vytvoří umělou noc. Pár hodin se vyspíme a zítra vyrazíme na 1700 km dlouhou týdenní okružní cestu norským (ale i trochu finským) Laponskem.
více  Zavřít popis alba 
66 komentářů
  • 15.8.2019
  • 101 zobrazení
hurvinek1
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
  • 17.7.2019
  • 10 zobrazení
pavkaska
  • 7.7.2019
  • 33 zobrazení
darina3
cestsování
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
  • 23.6.2019
  • 43 zobrazení
igor-74
PR velký rybník na děčínsku je zejména významnou ornitologickou lokalitou, ale na mokřadních a rašelinných loukách zde roste velké množství prstnatců. prstnatec májový je jednou z našich nejběžnějších orchidejí. na dvou místech v lužických horách roste i vzácný prstnatec laponský...
více  Zavřít popis alba 
193 komentářů
  • 15.6.2019
  • 444 zobrazení
zirafa9
  • 31.5.2019
  • 47 zobrazení
dandadub
přejezd přes Kirunu z FIN do NOR
více  Zavřít popis alba 
  • 3.4.2019
  • 34 zobrazení
vrsavak
  • 27.3.2019
  • 70 zobrazení