strejda9
  • duben 2017
  • 221 zobrazení
  • {POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
zuja
8 dní v nadmořské výšce okolo 2 000 m, 8 dní s partou skvělých lidí, 8 dní v divočině, 8 dní nad hranicí lesa, 8 dní na přímym Slunci, 8 dní mordování se v kopcích, 8 dní krizových pocitů střídajícíma se s těma nejhezčíma, 8 dní propocení od hlavy až k patě, 8 dní pátrání po kamzících, liškách, svištích, medvěděch :), 8 dní s ovcema, bačama a hlídacíma psama, 8 dní patovek a 8 dní těch nejkrásnějších výhledů, 8 dní s cestovkou All roads, 8 dní sledování cumulusů numbusů :), 8 dní ve 30° C, ktery se střídaly s chozením po firnu, 8 dní sledování západů a východů, 8 dní chození a lezení, 8 dní koupání v krásnych plesech,... jedna super dovolená :)
více  Zavřít popis alba 
  • leden 1980 až červenec 2012
  • 355 zobrazení
rencos
O výletu do Norska jsme přemýšleli určitě nejméně posledních 8 let - a letos se plán konečně uskutečnil. Hlavním cílem výpravy bylo souostroví Lofoty a tamní tradiční lezení v nádherné kompaktní žule. Ale museli jsme se tam nějak dostat, takže jsme vytvořili dvě zcela nezávislé automobilové osádky a každá se v různou dobu a různou cestou vydala tam daleko na sever. Měl jsem tu smůlu, že jsem se stal příslušníkem pětičlenného družstva v pětimístném voze a ještě ke všemu jsem musel celou cestou sedět vedle Fufiny :-) Ale nějak jsme to přežili, viď? :-) Z významnějších zastávek jsme ještě v Dánsku navštívili město Aarlborg a nejsevernější mys Jutského poloostrova u Skagenu. Po přeplavení do Norska jsme začali v národním parku Jotunheimen výstupem na nejvyšší horu Galdhopiggen 2469 m, následovala Zlatá stezka s návštěvou Geirangerfjordu a průjezdem Cestou Trollů, potom Trondheim, překročení Severního polárního kruhu a setkání obou skupin v Narviku, odkud je to na Lofoty už jen co by kamenem dohodil (tedy v severském měřítku). No, a kde jinde začít s lofotským lezením než na proslavené Svolvaerské koze včetně klasického přeskoku mezi oběma růžky? :-) S Mikuldou jsme si na seznámení se Svolvaergitou dali linku Rapellruta 5+ (2 délky, 50 m) a potom zdejší nejznámější cestu Forsida 6- (5 délek, 130 m), která nám ovšem vzhledem k extrémně pomalému páru lezoucímu před námi zabrala hezkých 5 hodin :-) Následující den byl ve znamení lezby na útesu zvaném Gandalf, na který jsme s Mikuldou a Holáskem vyběhli stejnojmennou linku Gandalf 5+ (3 délky, 100 m). Protože ten den se mnou už nikdo dál lézt nechtěl, věnovali jsme odpoledne prohlídce rybářské vesničky Henningsvaer, která je současně lofotským lezeckým centrem. Lezecké vyvrcholení přišlo ve středu, kdy jsme si s Lonym vyběhli klasiku klasik, zdejší vůbec nejznámější cestu Vestpillaren 6+/7- (11 délek, 450 m) na majestátního Prestena. Navazující třídenní déšť lezecký harmonogram lehce narušil, stihli jsme ale aspoň návštěvu Lofotského akvária, Vikingského muzea a lovení lofotských kešek s Alčou. Zároveň jsme se rozloučili s osádkou Holáskova vozu, která odjela objevovat zbytek Norska. Po skončení monzunového období jsme se věnovali jednodélkovým linkám v blízkosti kempu v sektoru Paradiset v oblasti Kalle a byl to opravdu ráj: Na stěně Dashboard Light jsme si postupně dali cesty By the Dashboard Light 4, Too Wide for Paradise 3+, morálovou Heart of Paradise 7 a Back to Paradise 3+. Odpoledne na vedlejší stěnce Living in Paradise přímo nad mořem jsme potom vylezli stejnojmennou linku Living in Paradise 5+ a vedlejší Lost in Paradise 5+. No, a jak jinak zakončit lofotské lezení, než si poslední den za odměnu vylézt druhou velmi známou cestu, konkrétně Bare blabaer 5 (7 délek, 240 m) v oblasti Djupfjord. Lofoty jsme opustili lodí směřující do přístavu Bodo a pak už vše probíhalo v rychlém sledu: Severní polární kruh, jeskyně Gronligrotten u Mo i Rana, Sognefjord, prohlídka Bergenu, Hardangerfjord a vodopády Voringsfossen, výstup na útes Prekestolen nad Lysefjordem, prohlídka Stavangeru s návštěvou Muzea těžby ropy a přístavní město Kristiansand, kde jsme Norsko opustili lodí směr dánský Hirtshals a potom už jen dál na jih, domů. Celkem jsme driftovali 24 dní, plavili se na 10 lodích a najeli 7777 km :-)
více  Zavřít popis alba 
5 komentářů
  • červen až srpen 2012
  • 996 zobrazení
trampskalaci
S Prestem, který jsem zavítal z Londýna jsme se společně domluvili na Velkém vandru. Tentokrát se k nám nikdo nepřidal, ale po celých 8 dní jsme vždy měli kamarádskou společnost.
V neděli po šichtě jsem se akorát stihnul převlíknout a sednout na autobus do Dačic, kde jsme měli s Prestem scuka a k tomu tak navštívit Dačického Freďáka. Neviděl jsem ho necelých 5 let. Hezky se to rozjelo před zavíračkou. Presto vytáhnul kytáru a zahrál ty své. U Freda máme dluh za jeho služby za přespání, tak už s Prestem plánujeme, jak splatíme.
2. den V pondělí jsme vstávali po 6 hodině ranní a spěchali na bus do Jindřichova Hradce. Zde jsme dali ranní polívku a pádili na rychlík na Plzeň. V Plzni jsme byli po 12 hodině a rovnou šli do Prazdroje. Kupodivu nás vzali hned na první prohlídku. už jsem se bál, že by mohlo být plno. Prazdroj - hlavně stačírna je velká fabrika. Zbytek byl opravdu zajímavý, ale to povídání bylo furt dokola. Překvapila mě délka sklepů, která dosahuje 9 km. Musím uznat, že nepasterizovaná a nefiltrovaná Pleň má o polovinu víc chuti i hořkosti, než tu co pijeme. Fakt dobré pivo jsem tam ochutnal z dubových sudů. Potom jsme se přemístili k Mansfeldovi. Zde na nás čekala Bára. tak jsme popovídali, dali kance na šípkový. Potom nás Bára doprovodila na vlak a mi se přesunuli k hradu Buben. Z nádraží jsou to asi 3km. Udělali jsme prohlídku a pod hradem si rozdělali oheň a přespali na jedné verandě.
3. den jsme vstávali v 5:30 to byla ještě tma. Museli jsme se rychle sbalit, páč nám po 7 hodině jel vlak do Stříbra. Městská policie byla trochu zaskočena naší přítomností. Nečekali, že trampové vstávaj takhle brzy. Nákoupili zásoby na vandr. Obešli jsme městečko a vlakem popojeli na Svojšín. Ve vlaku nás kontrolovala kamarádka, která jezdí na akce Falešný karty. Mám dojem, že ji říkají Náklaďáček. Takže i 3. den na vandru jsme měli společnost. Koukli jsme na Svojšínský zámek a vyrazili ke Mži. Zanedlouho jsme sešli ze značené cesty a šli cestou svoji po břehu Mže. Zde Presto ukuchtil vajíčka s opravdovou anglickou slaninou z Londýna. Ta vypadá úplně jinak než ta naše. navíc je sirová a je třeba ji opravdu opéct. Dále jsme zjistili, že tu dříve šla značená cesta, ale o kus dál má pozemky zdejší rančer a ten si s tím hlavu nelámal. Rančerovi hafani nás vyhnali do kopce. Potom jsme zvolili cestu cyklostezky, protože bychom museli opět k vodě a pak zase nahoru, takže jsme si vyšlápli pěkný trháček. Udělalo se neskutečné teplo. Takřka na trenýrky. Se soumrakem jsme se dostali na hrad Volfštejn. Měli jsme štěstí, věříme tomu, že v létě, díky listí toho nebude tolik v Volfštejna vidět. Sestoupili jsme do Černošína. Zde jsme v Motorestu strávili večer. Moc fajn lidi. Dali si Plzeňský gulášek a pár pivek. Nabídli nám i ranní snídani. Nakonec jsme usoudili, že stejně se tudy budeme vracet další den, tak toho využijem a ušetříme tak svoje zásoby. Večer jsme přespali na fotbalovém stadionu. Celkem jsme za tento den našlapali 19 km.
4. den jsme vyrazili na Gutštejn, ale moc jsem něvěřil, že to dojdeme. Byla to docela štreka. Zavítali jsme kolem 8:45 do motorestu. Skvělá hospodská nám udělala vajíčka a párky. Dali jsme si čaj a vyrazili. Šli jsme přes Dráhovické lesy. Byl v nich neuvěřitelmý klid a moc pěkně tam bylo. Ono za celý vandr jsme nepotkali na cestách živou duši. Z Vlčkova jsou hezký výhledy na Švamberk. Došli jsme do Lomů. Zde jsme dali přestávku na ořechovku a čaj s rumem.Když jsme viděli, že nám za 15 minut jede autobus do Kokašovic, tak jsme si řekli, že se na kopec vyvezem, než se rvát nahoru. V Kokašovicích byla otevřená hospůdka do 14:30 pak bezostišně zavřeno. Tak bylo 14 hodin, tak jsme sei řekli, že dáme pivko, že to bude naše poslední. Velmi příjemná paní. Pivko 11° za 17 Kč a když jsem viděl polivku a jídlo, tak jsem řekl, že je to takřka za nákupku. Frankfurtská polivka a poctivý šnicl s bramborem za 69 Kč. Takže za 86 Kč. No když jsem odsud odcházel šlo se dost těžko :-) Vyšli jsme na hrad Švamberk. Zde nás uvítal kastelán v podobě mourka. Byl hodně lísavej. Překvapilo nás, jak veliký hrad to byl. Odsud jsme potom scházeli k Hadovce. Zde je studánka Láska. Bylo to moje první ochutnání zdejších pramenů. O kus dál se pak nachází kempík Dobrá pohoda, kde jsme zůstali. Začlo se stmívat. Vyndal jsem sekeru a šlo se připravovat dřevo na večer, příprava ležení a potom jsem chodil k Hadovce pro vodu, kterou jsme přefilrovali na vaření. Dali jsme si kafíčko, polivku, vařil se čaj s rumem a užívali si úplňku.Skončili jsme tak den 4 km před Gutštejnem. Za tento den jsme našlapali 16,8 km.
5. den nám nasněžilo. to nám nasněžilo každé ráno, ale dnes nejvíc. Udělal jsem si ke snídani rizoto a čaj. Vyrazili jsme tak na Gutštejn. na Gutštejně se Presto domlouval s Badem, že přijede do Teplé. Tudíž budeme opět ve třech, ale to až na večer. Prošli jsme si tuto romantickou zříceninu. No v tom mě Presto zaskočil, že půjdeme na Šipín. To mi bylo jasný, že takhle do Teplé nedojdeme, když si to vezmeme touhle zkratkou. Prošli jsme Slovanské hradiště, ale nakonec na Šipín jsme nevyšli a šli pod něj. U Bunkru jsme dali pauzu a přemýšleli, že si to zkrátíme. Takže z Úteráku jsme udělali jen kousek. Ono nám stačil kousek pod Šipínem. Úterák v tomto období je zkrátka voraniště. Po 2km na Úteráku jsme přešli lávku, ale zde jsem udělal chybu. Presto chtěl jít hned nahoru nebo podél tohodle potůčku. mě se to zdálo podle mapy příliš brzy a přesvědčil jsem ho, že musíme ještě jít. Bohužel byla to moje chyba, ale to by nebyl vandr, abychom nebloudili. Zašli jsme si tak 2 km navíc. Dostali jsme se do ohrady s krávama. Byla to úmorná cesta. Hic a špatný terén - děs. Došli jsme do Dlouhého Hradiště a odsud pak vyrazili ke Konstantinkám. Zde jsme dali pivko a gáblík. Už po cestě jsem, když jsem viděl ty Bezdružice, tak jsem Prestovi říkal:"Hele koukej, to je jen samé pole, to nemá smysl jít." Nakonec jsme tak udělali dobře a ty 4km do Bezdružic jsme se svezli. Zde jsme hledali fleka na spaní. Marně. Všude moc daleko. V tom sem Přijel Bad a tak jsme mu řekli oč jde a přesunuli se rovnou do Teplé. Zde bylo i dost sněhu a tak se tu naskytlo pár míst na spaní. Hospůdka fungovala. Čepoval zde pivko asi nějaký mnich. Celkem se to tu rozjelo. Bad s Prestem vytáhli kytary a najednou jeden panák na stole za ním hned další. Byl to parádní večer. Šlo se spát kolem půnoci a naše útočiště byla zahrádka hospody. I tak jsme za ten den ušli 16 km.
6. den Ráno na mě padlo mdlo a neslo se to se mnou až do neděle. Ráno jsme měli naplánovanou prohlídku Kláštera. naším průvodcem byl Ríša Melichar z Roháčů, který dnes hraje i s Kiďákem. Takže jsme s ním popovídali a zároveń nás provázel. Ani jsem nevěděl, že zná Oldu z Modré želvy, kterého navštěvuje. To je od nás z našich Humpoleckých osad. Klášter je to opravdu obrovský a stojí za vidění. Bylo na čase se přemístit na Údolí racků na Rackárnu. Navštívili jsme tak Mariánské Lázně. No otevřu první menu a vidím Gulášovku za 90 Kč, tak jsem si hned vzpomněl na skvělou hospůdku v Kokašovicích za 86 Kč se vším. Pořídil jsem si zde lázeňský cibulák, abych zapadl. Ochutnával jsem tak 3 prameny a jeden z nich byl opravdu pěkný hnůj. V Penáči jsme nakoupili zásoby na víkend a k tomu jsem kupoval 10 růží k MDŽ. Ještě jsme vyrazili do Kynžvartu na hrad a zámek. O hradě jsem nikdy neslyšel a už Presta jsem proklínal do toho trháku, že jestli tam jdu kvůli třem zdím, že ho zastřelím. A ono opravdu to byli 3 zdi. Já se tedy zastavil po hradem. Presto šel dál. Prý tam pak ještě byli 2 věže. Potom jsme se zastavili u zámku. Ten je opravdu obrovský a svoji stavbou mi připomínal fabriky z první republiky. Před setměním jsme se dostali do Podlesí a odsud jsme šli Pěšky na Rackárnu. Přivítání bylo příjemné. Za nedlouho po nás se objevili i kluci z Black Hills a mohl se rozjet večer. Večer jsem si vzal slovo k MDŽ, protože i u nás se tento den slaví, ale bohužel jsem nemohl být s naší osadou, tak jsem květiny vzal na Rackárnu. Růže vzali velký ohlas. Druzí se zasmáli, protože to bylo i vtipný na osadě rozdávat růže. měl jsem štěstí. bylo zde 10 bab, takže se dostalo na každou. I došlo na téma písniček a na song Česačů bavlny bál měl jsem za to, že ho složil Kiďák proti mě bylo oponováno, že ne. Nakonec jsem našel tento článek, takže věřím, že to tak je, že je to Kiďáková píseň http://www.trampsky-magazin.cz/blog/pisnicka-na-vikend-proc-by-se-tulak-bal-and-cesacu-bavlny-bal-verumka-206.html Hrálo se zde až do 5:30.
7. den byl klidnější. já jsem se kurýroval. odpoledne byla vycházka po zdejších končinách, ale já jsem ji neabsolboval, ani Presto ani Bad a tak jsme měli relaxační den. Během kterého se hrálo a vyprávělo. Opět večer byl výživný. Hvězdou večera byl houslista Venca, kterého Kompas postavil před basu, že je to stejný. :-D Kompas nás bavil celý večer ba celý den. Večer jsem šel spát před půnocí.
8. den jsme vstávali před 8 hodinou. Pomalu jsme se rozloučili s Rackárnou. Velmi dobře nás tu přívítali a rád se sem vrátím. Bad nás vzal do Prahy a i jemu patří velké umí.
více  Zavřít popis alba 
3 komentáře
  • březen 2015
  • 779 zobrazení
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
windguru
Osmej rok v Brně, to už se skoro čas nachýlil, abych zajel doslova za humna (250km) navštívit známou sportovní oblast Příkopy u Adlitzu, tedy Adlitzgraeben, jinak populárně známý jako Semmering. Společně se dvěma udatnými makaky Hakoušem a Kubem jsme se zakousli do místního převislého a vytrvalostně náročného vápna na dva víkendový dny. Bylo to poučné - teda aspoň pro mě: uvědomil jsem si, že trénink v zimě na stěně je opravdu k něčemu dobrý, konkrétně např. k přelezu sedmy v Adlitzu (jak oblast místní familiárně nazývaj) v kuse;))
Lezení je zde silně sportovního charakteru po dírách různé velikosti (od jamek po jámy) a lištách v převážně superkompaktním vápně. Vše, až na jeden sektůrek s pár cestami od 6+ do 7, je mírně až extrémně převislé a dlouhé (většina cest dvoudélky i víc) - často to vychází L1 7, L2 8, L3 9- atd atd. Skály jsou schovaný v prudkým svahu nad silnicí, pod nimi pěkná cestička na jištění a od auta to je 5min. Lidí rozumně, i když převážně slyšíte samý Čechy.....
více  Zavřít popis alba 
  • 17.5.2008
  • 181 zobrazení
vht
Lezení kolem Brnčalky. 1. den příchod na chatu a přivítání se s personálem :-) 2. den Jatrabia veža - Chmielowski-Nowicki - III. 3. den Kozia kopka - Puškáš - III. 4. den REST DAY - koupání v plesecha a bielych vodach 5. den déšť a bouřky - pěšárna na Plesnivec, odpolední pivka a za bouřky zpět na Brnčalu s večerním sušením bot a oblečení :-) 6. den Východný Žeruchová Veža - J Pilier - Mereš, Puškáš, Takáč - V. 7. den Brnčala - Kopské Sedlo - Jahňací štít - Brnčala - SV hřeben - Jordán, Schwiecker - II.(voln bez jištění) 8. den Pyšný štít - Kocková, Belica - V.(nenalezen nástup, zřejmě nastoupeno Bailando od Jackoviče-VI+, takže jsme šli přes Baranie sedlo) 9. den Žetuchová veža - Kniha - Marec, Čiernik - V., odpoledne zabalení a sestup na večerní vlak a návrat. Super prodlouženej tejden v Tatrách. S Ivčou jako nováčkem v horách trochu lehčí cesty na rozkoukání, ale šlo to dobře a bez problému. Takže na poslední chvilku odpískanej Matterhorn ani tak nemrzel, Tatranské stěny zážitky plně nahradily :-)))
více  Zavřít popis alba 
  • léto 2013
  • 375 zobrazení
j60
EXPEDICE KORSIKA

28.5. - 13.6.2010

odjezd v pátek 28.5.2010 v 18.00 hod.
z Plzně, sraz od 17.00 hod. u “Chřestýše “

Poznávací zájezd s turistikou do země přírodních krás, skalnatého pobřeží s mnoha písečnými plážemi, štíty velehor se zasněženými vrcholy zvedajícími se místy přímo z moře. Slunečné podnebí s bujným rostlinstvem, lesy, háje a vinice, romantická skaliska, jeskyně, rokle, bystřiny a vodopády dotvářejí tu pravou a neopakovatelnou atmosféru Korsiky. Během cesty se také setkáme s četnými památkami z období megalitických kultur, antiky a středověku a s často svéráznými, ale jinak velmi přívětivými a pohostinnými obyvateli.

1. -2. den:
odjezd z ČR do Itálie, trajektem do Bastie. Přejezd do malebného letoviska ST. FLORENT, odpočinek a relaxace v kempu u moře.
Z Bastie vyšplháme horskou silničkou do sedla Col de Teghime (536 m) k památníku 2. světové války, odkud je nádherný výhled na „obě“ moře (Tyrhénské na východě a záliv St. Florent na západě). Určitě nevynecháme ochutnávku vynikajícího korsického vína ve známém vinařském kraji Patrimonio. Nezapomeňte na PET lahve na zakoupení točeného vína . V romantickém přístavním městečku St. Florent můžete navštívit katedrálu Nebio, projít se podél hradeb Citadely s výhledem na záliv St. Florent a mys Cap Corse, večer pak navštívit některou z mnohých hospůdek a ochutnat výtečnou korsickou kuchyni.

3. den:
návštěva CALVI s historickým jádrem a mohutnou citadelou nad městem. Lehká túra k vyhlídce Notre Dame de la Serra (ideální na rozchození před výstupem na Monte Cinto) nebo koupání na nádherných písečných plážích lemovaných pásy borovic s výhledy na nejvyšší vrcholy Korsiky, odpoledne přejezd divokým kaňonem Scala di Santa Regina podél řeky GOLO do horského střediska Calacuccia a vesničky LOZZI. Kemp 2 noci.
Pokračujeme do srdce korsických hor bájemi opředenou soutěskou Scala di Santa Regina do kempu pod nejvyšší horu Korsiky Monte Cinto.

4. den:
nádherná celodenní túra údolím VIRU až k horské chatě TIGHIETU (GR 20) s koupáním v horských tůních říčky FOGGIALE, pro nejzdatnější zájemce celodenní túra s výstupem na nejvyšší vrchol Korsiky MONTE CINTO (2706 m – pod vrcholem nejištěné lezení), popř. náročný sestup suťoviskem k jezeru LAC DU CINTO, zpět do kempu.
S ranním rozbřeskem se vydáme na výstup na nejvyšší horu Korsiky Monte Cinto (2706 m) (cca 10-12 hodinová tůra s převýšením 1700 m). Na chatě Ercu (1667 m) si nabereme poslední zásobu vody. Zde se cesty dělí - I. varianta – výstup s převýšením 1040 m na nejvyšší vrchol ostrova, odkud je jako na dlani nádherný rozhled na horskou scenérii Korsiky s vrcholy Monte Padro, Paglia Orba, Monte Rotondo i mys Cap Corse. II. varianta – středně náročná turistika k jezeru Lac du Cinto (2300 m), které při zpáteční cestě navštíví i vrcholová skupina. Pro otužilce možnost osvěžení v jezeře.

5. den:
soutěska SPELUNCA, jedna z nejznámějších atrakcí ostrova, možnost koupání v kaskádách. Ubytování v kempu a koupání v malebném zálivu PORTO.
Údolím Gola (84 km), nejdelší řeky Korsiky, pokračujeme v našem putování kolem korsického Matterhornu Paglia Orba (2525 m), ponoříme se mezi staleté velikány laricijských borovic v černém lese Valdu Nielu, až vyjedeme do nejvýše položeného silničního sedla Col de Vergio (1477 m), kde můžete ochutnat vynikající korsické produkty. Lahůdkou dne bude sestup do fantastické soutěsky Spelunca, která vás uchvátí svými strmými barevnými stěnami. Na dně soutěsky báječné koupáni v nesčetných tůních říčky Porto. Projdete se po starém janovském mostě Ponte Vecchio. Na konci dne se stihneme ještě vykoupat v moři a pozorovat západ slunce nad kouzelným zálivem Porto.Městečko Porto je turistickým centrem západního pobřeží. Je ohraničené jedinečnou zátokou s masivní janovskou věží, nad níž se tyčí mohutný vrchol Capu d´Ortu (1294 m).

6. den:
koupání v moři, putování bizarní skalnatou krajinou Calanche, rodiště Napoleona AJACCIO, překrásný Valinco záliv u města PROPRIANA. Ubytování 4 noci ve stejném kempu u moře.
Po ranním osvěžení v moři se vydáme do mnohobarevného světa skal les Calanche – pastva pro oči v nejkrásnější formě v podobě skalních útvarů a azurového moře. Nikdo by neměl propásnout příležitost proniknout do džungle trnitých keřů a bizardních skalních útvarů, podnikneme cestu od psí hlavy Tete du Chien ke skalnímu hradu Chateau Fort s neopakovatelnou vyhlídkou na kontrastní svět barevných skal a průzračného moře. Odpoledne navštívíme největší město Korsiky Ajaccio (60 000 obyvatel), ve kterém se utrácejí peníze, kdežto v Bastii se musejí vydělat, jak říkají místní obyvatelé. Vydáme se po stopách nejvýznamnějšího Korsičana Napoleona Bonaparta (rodný dům, památníky), ale nasajeme také současnou atmosféru této hekticky se rozvíjející metropole.

7. den:
relaxace u moře, prohlídka nedalekého prehistorického naleziště FILITOSA, zastávka v nejkorsičtějším městě SARTENE, zpět do kempu.
Prohlídka Filitosy – střediska 8000 let staré prehistorie ostrova. Zde se budete obdivovat menhirům, z kterých můžete načerpat pozitivní energii. V muzeu potom předmětům z období prehistorie, megalitické a torreánské kultury až po dobu římskou. Dále pokračujeme podle Prospera Merimeé do nejkorsičtějšího města Sartene, města křivolakých úzkých uliček, kde na vás dýchne duch vendety a pirátských nájezdů, města nejznámějšího náboženského procesí na ostrově – Le Catenacciu. V četných hospůdkách můžete ochutnat výborné kaštanové pivo Pietra.

8. den:
pro zájemce jedna z nejkrásnějších túr v oblasti skalních věží BAVELLA, ostatní pobyt a relaxace u moře v blízkosti kempu.
Ráno odjezd do korsických Dolomit – oblasti skalních věží Bavella. Možnost výběru ze dvou variant obtížnosti.

9. den:
plážová turistika k ústí řeky TARAVO nebo k janovské věži TOUR DE LA CALANCA, ostatní pobyt a relaxace u moře.

10. den:
BONIFACIO - nejkrásnější město Korsiky, prohlídka města, pro zájemce projížďka lodí pod skalnatými útesy , přejezd do kempu v horách, 3 noci na stejném místě.
Bonifacio je zcela odlišné město od ostatních korsických měst, díky své poloze na vápencovém útesu vysoko nad mořem (60 – 80 m) vytváří jednu z nejpozoruhodnějších a nejdramatičtějších scenérií v Evropě. Tato skála, nazývaná také korsický Gibraltar, je omývaná ze tří stran vodami a bývala po mnoho staletí význačným strategickým bodem. Určitě nevynechejte projížďku lodí k útesům a jeskyním podél pobřeží. Lahůdkou bude návštěva Dračí jeskyně (Grotte de Stragonato). Z lodi se vám naskytne jedinečný pohled na skaliska, ve kterých jsou vytesány známé schody krále aragonského (Escalier du Roi d´Aragon), na domy města doslova přilepené jako vlaštovčí hnízda na vápencových útesech a na Sardinii, odtud vzdálenou pouhých 12 km. Ve městě je množství historických a kulturních památek, jmenujme katedrálu Ste. Marie Majeure, jedinou gotickou stavbu na ostrově kostel St.. Dominique a velký námořní hřbitov (Cimitiere Marin).

11. den:
pro zájemce celodenní pěší túra, výstup na dominantu Korsiky - vrchol MONTE D‘ORO (2389 m). Pro pohodáře lehká túra s koupáním v překrásných Anglických kaskádách, které přímo vybízejí k relaxaci, pozdně odpolední přejezd zpět do kempu.
Ráno odjezd do Vizzavony, výchozího bodu výstupu na Monte d´Oro (2389 m) a na Anglické kaskády. Možnost výběru ze dvou variant obtížnosti:

12. den:
ráno pěšky do malinké vesničky Canaglie, přes salaše Tolla k nádherným kaskádám MANGANELLO, koupání, dovádění na přírodních skluzavkách, pro nejzdatnější zájemce výstup na horskou chatu PIETRA PIANA (1800 m). Návrat do kempu.
Nenáročná turistika divokým údolím řeky Manganello k nádherným kaskádám s přírodními skluzavkami, vodopády a tůněmi, kde si na své přijde určitě každý příznivec vodních radovánek. Pro nenabažené turisty možnost túry k horské chatě Pietra Piana (1800 m), výchozího bodu výstupu na druhou nejvyšší horu Korsiky Monte Rotondo (2622 m). Cestou zpět nevynecháme ochutnávku výtečného kozího nebo ovčího sýra a vynikajícího korsického vína na salaších Tolla.

13. den:
prohlídka starobylého města CORTE, odjezd do kempu u moře. Cestou malebný kostelík SAN MICHELE DE MURATO, odpoledne koupání a relaxace, večerní život v St. Florent.
Prohlídka tajného hlavního města Korsiky Corte, ležícího v srdci korsických hor v závěru divokých horských údolí řek Restonica a Tavignano. Zde se psaly dějiny svobodné Korsiky, zde otec národa Pascal Paoli založil jedinou universitu na ostrově. Z citadely (Le Nid d´Aigle – Orlího hnízda) je fantastický výhled na okolní horskou scenérii. Pokračujeme dále ke kostelíku St. de Murato. Poslední noc strávíme v městečku St. Floran.

14. den:
přesun do přístavního města BASTIE, prohlídka města, trajektem do Livorna, noční přesun do Rakouska.
Prohlídka Bastie – hlavního města z období vlády Janova a největšího námořního přístavu Korsiky. Nevynecháme skvosty barokní architektury a umění, jež jsou dokladem obrovského bohatství Janovanů, v Terra Vecchia navštívíme kostel St. Jean Babtiste, jehož dvě charakteristické věže dominují nad starým přístavem a v Terra Nova katedrálu Ste. Marie Majeure s největšími varhany na ostrově. V italské Pise si prohlédneme slavné náměstí zázraků Piazza Miracole se světoznámou šikmou věží Torre Pendente.

15. den:
návrat do ČR odpoledne.

Cena zájezdu na osobu : doprava 5.000,- Kč + poplatek za trajekt cca 1.300,- Kč

Závazné přihlášky – stačí telefonicky – do konce února – “ Božena “ tel. 724 023 235

Zálohu je třeba zaplatit do 12.3.2010 ve výši 3.000,- Kč
doplatek do 30.4.2010.
více  Zavřít popis alba 
  • jaro 2010
  • 1 349 zobrazení
varaderoonroad
Po stopách dávných civilizací – Německo
Jak už název napovídá, mám rád historii míst, která navštěvuji a tak pojmu i můj cestopis.
Kufry už jsou sbalené, v levém stan, spacák, karimatka a polštář. V pravém vařič, jídlo a nějaké drobnosti. Vrchní kufr zůstává volný na přilbu a bundu, tankvak veze fotoaparát a pár sušenek. Ráno jsem zajel do obchodu pro čerstvé pečivo a vajíčkovou pomazánku. Tu jsem spolu s bagetou snídal na odpočívadle nedaleko v Německu, kde jsem potkal dřevěného chlapíka, aniž bych tušil, že se ještě uvidíme. Cesta, tak jako ostatně v celém Německu, probíhala svižným tempem, brzy jsem dorazil k prvnímu cíli.
Ač nepřináší žádné udivující pohledy, jeskyně Ilsenhöhle (3) v Ranisu je jedním z nejdůležitějších míst středověké a paleolitické Evropy. V ložiskách jeskyně se nachází lidské dědictví, přechod od neandrtálského člověka k modernímu, zhruba 40 000 let staré. Kromě mnoha kostí zvířat, jako jsou medvědi a nosorožci, byly nalezeny kamenné nástroje a zbraně neandrtálského a moderního člověka. Jeskyně má velkou předsíň, z které vedou dvě prudce se zužující chodby. Přijíždím na křižovatku a dozvídám se, že cesta k parkovišti přímo u hradu, kam mě vede navigace, je obdařena zákazem vjezdu. Parkoviště po mé pravici, přímo pod hradem, je placená a já zatím nemám žádné drobné do automatu, tak se vydávám na parkoviště mezi domy, které jsem měl v záloze. Neplacená, leč ku mé smůle postavené na šikmé ploše, kde bylo zaparkovat nemyslitelné. Ztrácím zábrany a stavím motorku na soukromé parkoviště u přilehlého domku doufaje, že exkurzi dokončím před příjezdem odtahovky. Vyšlapávám schody a po chvilce se přede mnou otevírá bájná jeskyně. Přemítám, jak to tu asi vypadalo před výstavbou domů a hradu, který na jeskyni stojí, a jak tu lidé asi žili v dobách dávno minulých. Přesto, že hrad není mým cílem, v rychlosti proběhnu i jej a už nasedám na motorku, která zůstala na svém (něčím) místě.
GPS: N 50°39.75460', E 11°33.90188'
GPS parkování: N 50°39.73113', E 11°33.88328'
Cestou jsem měl první zastávku na pumpě (4), vše proběhlo bez problému, jen po zaplacení jsem si v rychlosti nedokázal vzpomenout, jak se německy rozloučit, paní pumpařce muselo postačit vlídné pokynutí hlavou. Auf wiendersehen! Blesklo mi při odchodu hlavou, přesto že já jsem byl obdarován milým tschüs.
Druhý cíl, ruiny Cyriakus (5), i přes výlet do polí nenacházím. Doma se dozvídám, že mě navigace navedla o 2 kilometry dál na velmi podobné místo. Třeba někdy příště. Po cestě mě přepadne hlad, pokukuji po nenápadném místě a zastavuji na polní cestě (6) vedoucí k malému letišti, schované za alejí stromů. Vytahuji vařič, ešus, konzervu a za pět minut mám ohřáté jídlo. Baštím, startuji, odjíždím a cesta mě vede k třetímu cíli.
GPS: N 51°3.81372', E 11°41.67415'

Motorku parkuji na malém parkovišti ve vsi a začínám, horkem doprovázený, strmý výstup k jeskyním v útesu skály nazývaných Höhlenburg buchfart (7). Jeskyně byly dle dostupných informací obývané od doby kamenné až do středověku. Kolem roku 1200 byly jeskyně doupraveny, ale nikdy už nebyly moc využívány. Při dosažení úrovně jeskyní se mě pokouší zastavit kovový plot s nápisem zakazující vstup. Značně vyšlapaná cestička kolem plotu mě přesvědčuje, že se to tu moc neřeší a vydávám se vstříc dobrodružství, které opravdu přijde. Uzoučká cestička posetá bodavými rostlinami, z jedné strany skála, z druhé hluboký sráz kam až oko dohlédne, občas doplněný nevelkým otvorem, tak dlouho lidem sloužícím. Ne moc příjemná turistika, ale já si to užívám. Když vidím lano, ne v zrovna zánovním stavu, visící z výšky asi čtyř metrů, a dvakrát za něj škubnu, mám jasno. Stane se ze mě Indiana Jones! Po zdolání provazu mě čekala nejzachovalejší, zazděná jeskyně s terasou a výhledem do okolí. Pár fotek, slaňování a klidný pochod k motorce doplňuje škleb v mém obličeji.
GPS: N 50°55.38145', E 11°19.71760'
GPS parkování: N 50°55.28160', E 11°19.98055'
Pokračuji k benzinové stanici (8), kde mě čeká nepříjemné překvapení. Samoobslužná pumpa přijímající jen karty. Díky offline mapám v mobilu nacházím normální pumpu (9) na dalším sjezdu, tankuji, startuji a blížím se čtvrtému cíli.
Monstrózní pískovcové bloky Lange Steine (10), z nichž největší má 13,6 metrů na délku a váží přibližně 155 tun, mě udivili, jak jen je to možné. Byla objevena rytina z neolitu, kterou se mi však přes množství moderních rytin nepodařilo odhalit, dále jsou vidět klínové prohlubně po obvodu dvou bloků vytvořené za účelem část bloku oddělit. Stále nemůžu uvěřit tomu, že bloky vytvořila příroda. Údajně se jí to povedlo za přičinění magmatu. Nicméně dle všeho se jiná teorie ani moc nehledala. Komu by se chtělo vysvětlovat, jak pravěcí lidé pohybovali takto těžkými břemeny. Parkuji na malém přírodním parkovišti kousek od bloků, mimochodem velice vhodném k rozložení stanu, nejdřív chvíli bloudím, ale při příchodu jsem ohromen, opravdu obrovské! Koukám, prohlížím, fotím a zkouším sebou nechat proudit mýtickou energii. Bohužel, díky mé skepsi, jsem vůči těmto věcem imunní. Stan nerozkládám, je něco po šesté, takže ještě čtyři hodiny světla.
GPS: N 50°44.72975', E 9°41.71612'
GPS parkování: N 50°44.73865', E 9°41.74953'

Vydávám se dál. Na dálnici mi spadne pár kapek deště na hledí, šlapu tomu na krk, co mi kufry dovolí, takže nějakých 145/h. Pár zatáček a přede mnou se objevuje téměř stojící kolona. Po deseti minutách a patnácti ujetých metrech jsem se začínal bát, že místo ke spaní budu hledat za tmy. V tu chvíli mě míjí německý motorkář na BMW s babou a taktéž s kufry, sic ne tak širokými, jako jsou ty moje. Když to dá on, tak já taky! Abych řekl pravdu, bál jsem se mnohem víc, než při lezení po laně v Höhlenburgu. Jedno škrábnutí a mám vyděláno. Po dvou kilometrech děsu se přede mnou otevírá prázdná dálnice, ani jsem si nevšiml, kvůli čemu kolona vznikla.
Včas dorážím k třetímu cíli. Pradávné svatyni, obrovskému pramenu Rhumequelle (12). Silně azurové jezírko je vlastně obrovský chrlič vody s průměrným průtokem 2000l/s, ve špičce až 6000l/s. Lidé již před šesti tisící lety vhazovali předměty do vody. Našli se pazourky, keramika, bronzové a železné předměty, meče a sekery. Místo je naprosto okouzlující, není divu, že přitahovalo lidi od pradávna. Kachny si užívají jednoduchý lov v průhledných jezírkách kolem a hned vedle mě se v mírném proudu vlní pstruh, kterého se mi díky špatnému světlu nedaří vyfotit. Je čas hledat nocování. Stanování na divoko je v celém Německu zakázané, dovoleno je pouze spaní pod širákem ve spacáku. To ale není můj případ. Odbočuji na lesní cestu neoznačenou zákazem vjezdu a po pár stech metrech nacházím vhodný kousek půdy (13) přesně na jeden stan. Vytahuji dosud nepoužitý stan, rozbaluji, převracím, přetáčím, rozepínám a zapínám. Po dvaceti minutách se uchyluji k návodu a za deset minut už stan stojí. Sžírán hmyzem, místo teplé stravy z vařiče, rozhodl jsem se pro sklenici párků v bezpečí stanu. Po naplnění žaludku vytahuji zápisník a vzpomínám na dojmy z výletu, usínám. V noci se probouzím a slyším, že už i les šel spát. Naprosté ticho, občas doplněné hučením, silně připomínající odpouštění přebytečných par uhelné elektrárny v době nízkého odběru. Ráno se probouzím vyspalý tak dobře, jak jen člověk po první letošní noci ve stanu může být. Rychle balím, než přijedou lesáci. Vyrážím na nedalekou benzínku (11), kde musím ještě deset minut čekat, než zapnou stojany. Ale mít čest být první tankující a úsměv pohledné pumpařky za to stáli.
GPS: N 51°35.38517', E 10°18.61210'
GPS parkování: N 51°35.46615', E 10°18.59735'
GPS nocování: N 51°36.21112', E 10°19.07307'
Šestý cíl, další pramen, využívaný lidmi po dlouhé věky, se nazývá Apenteichquelle (14). První nález, bronzová jehla sloužící pravděpodobně k rituálním účelům, byla nalezena při zemních pracích roku 1950. Pochází zhruba z roku 800-700 př. n .l., stejně jako bronzová spona s jantarovým korálkem. Že by pravěká móda? Pokud to ale mám vzít od nálezu nejstaršího, musím začít pazourkem (2200 př. n. l.), dále se našli tři bronzové náramky (1500-1200 př. n. l.) a kamenná sekera (1250-750 př. n l.). Do současné podoby bylo místo vystavěno roku 1220. Podobizna znázorňuje Hermanna von Winzenburga. Je to úchvatné místo, opět průzračná voda se valí asi z osmi pramenů, stéká do přilehlého rybníčku, který dále pokračuje do chovného rybníku. Teď už mi pstruh neuteče! Chvíli se za současného pojídaní bebéček kochám, lovím ryby a pokračuji dál.
GPS: N 51°56.69777', E 9°56.50587'
GPS parkování: N 51°56.67215', E 9°56.51225'

Zastávkou hned na otočku se stal menhir Glockenstein (15) v obci Einum, stojící přímo u světelné křižovatky. Opracovaný, 1,8m vysoký kámen je spojovaný s křesťanstvím, rytina na vrchu by měla být pozůstatek kulatého kříže. Pod ní se však nacházejí tři důlky, tzv. cup marks. Lidmi vytvořené “umění“ sahající až do pravěku. Po celém Německu se hojně vyskytují. Naproti přes silnici pohledná motorkářka prodává jahody, jaká idylka. Škoda, že neumím německy. Pohled z blízka (na menhir), dvě fotky a vyrážím.
GPS: N 52°9.66715', E 10°0.69940'
GPS parkování: N 52°9.70427', E 10°0.68458'

Parkuji u kraje silnice pár desítek metrů vzdálené od mého dalšího cíle. Klusfelsen (16) je pískovcová skála ve městě Goslar. Vystupuje jako téměř 20 metrů vysoké a 50 metrů dlouhé skalní žebro z téměř plochého okolí. Pískovec pochází ze spodní křídy, tvořen, spolu se začátkem vymírání ryboještěrů, asi 110 milionů let v mělkém moři. V roce 1167 byla v přírodní jeskyni vytvořena křesťanská kaple. Po opuštění nedalekého kláštera v roce 1500 byla kaple sotva používána k náboženským účelům. Skalní komory byly používány jako obydlí chudými lidmi. Na začátku 19. Století byla kaple zrekonstruována, vytesány schody a lavičky. Nicméně domnělé cup marks ukazují na přítomnost lidí v pravěku. Bylo by logické, že toto místo přitahovalo lidi odpradávna. Přesto jsem žádné informace o archeologických vykopávkách nezjistil. Je to neuvěřitelný pohled, příroda prostě dělá divy. Však ještě uvidím.
GPS: N 51°54.65895', E 10°26.64673'
GPS parkování: N 51°54.65200', E 10°26.58783'

Cestou dál jsem se v rychlosti stavil na pumpě (17) a dorazil k dalšímu cíli. Vytipované parkoviště se ukázalo nevhodné, vydal jsem se tedy podle ukazatele na vedlejší cestu a ta mě dovadla na malé, naprosto ideální parkoviště hned u parku Klusberge (18), útočiště dvou skalních útvarů z mého seznamu. Po chvíli chůze krásnou přírodou docházím k prvnímu cíli. Fünffingerfelsen, skalní útvar skládající se ze 4 stojících bloků pískovce u sebe a jednoho bloku asi deset metrů vzdáleného, může připomínat ruku vztyčenou k nebi, od čehož si také získal svůj název. Úžasná podívaná. Objat dlaní, spatřil jsem druhý cíl. Mnohem úchvatnější Klusfelsen. Asi 88 mil. Let starý pískovcový hřeben, ve kterém jsou vyhloubené jeskyně. Díky nálezům byl prokázán výskyt lidí již v mladší době kamenné. První písemná zmínka o jeskyních přichází z roku 1070, kdy klášter spravující Klusfelsen dává povolení k vybudování poustevny. No prostě paráda. To se snad ani jinak nedá popsat. Dopadá na mě dech historie a já si užívám každou jeskyňku, každá kámen, každý vryp. Tato skalní vila si získává mé srdce a prozatímní první místo, co německých zajímavostí se týče, přestože většina jeskyněk je nepřístupná díky hrozícímu nebezpečí zavalení. Po úžasném zážitku nasedám na motorku a pokračuji vstříc poslední neuvěřitelné podívané.
GPS Fünffingerfelsen: N 51°52.02245', E 11°3.98148'
GPS Klusfelsen: N 51°51.98847', E 11°4.14402'
GPS parkování: N 51°52.12422', E 11°3.37992'

A něco takového jsem opravdu ještě neviděl. Až 20 metrů vysoká skalní stěna z tvrdého pískovce, mírně nakloněná jihozápadně, budí dojem, že už měla dávno spadnout. Archeologické nálezy na Teufelsmaueru (19) ukazují stopy staré doby kamenné, kultury lineární keramiky a doby bronzové. Našla se ruční sekera a nejeden pazourek. Prokázalo se, že v historii byla stěna používaná k těžbě kamene a od roku 1833 je pod ochranou. Očarován atmosférou pokukoval jsem po stopách pradávných lidí, kromě zajímavé prohlubně s dvěma hlubokými důlky jsem nic nenacházel. A pak to přišlo. Sto procentě autentická rytina mamuta z doby plastové, není pochyb! S úsměvem na rtech vydal jsem se k motorce, abych mohl pokračovat k mému poslednímu cíli.
GPS: N 51°45.47872', E 11°4.95802'
GPS parkování: N 51°45.66757', E 11°4.89365'

Loučím se s Německem poslední zastávkou, hrobkou, jejíž stáří se odhaduje na 1400 let. Bohužel, žádné nalezené předměty se nedochovali. Großsteingrab bei Grimschleben patří do skupiny dolmenů, což se dá volně přeložit jako kamenný stůl. Všeobecně sloužili k pohřebním účelům a nacházejí se po celém světě. Tento se považuje za nejjižnější megalitickou skupinu ve východní části střední Evropy. Hrob je dost zarostlý zelení a velká část se stále skrývá podzemí. Existují dvě teorie, komu hrob patřil. Za prvé by majitelem mohl být předek rodiny Wettiner, či za druhé rytíř Ihring, který byl jmenován posledním durynským králem Irmenfriedem. Zde toho už není moc co dodat, s vidinou pohodlné postele nasedám na motorku a skrz poslední benzínku peláším domů, jak rychle je to jen možné. A tímto se loučím nejen s Německem, ale i s Vámi, milí čtenáři. Auf wiendersehen!

GPS: N 51°49.63957', E 11°47.42312'
GPS parkování: N 51°49.65745', E 11°47.46145'
více  Zavřít popis alba 
  • červen 2018
  • 230 zobrazení
prikrylmarek
Lezecký závod 2. ligy ČHS
(CT cup - 2. Kolo Ostrava Tendon blok)
#sport#lezeni
více  Zavřít popis alba 
  • letos v září
  • 45 zobrazení
ambleside
2.-6. srpna 2021
více  Zavřít popis alba 
  • 3.8.2021
  • 123 zobrazení
ambleside
  • 12.7.2021
  • 69 zobrazení
slunecniudoli58
  • 20.9.2021
  • 65 zobrazení
lukyses
  • 13.9.2021
  • 5 zobrazení
215
  • 1.10.2021
  • 23 zobrazení
ho-negatif
Lezení a běhání v Kokoříně. Vylezeno: Faraon, Ramses, Soběrad, Železná stěna, Malá Železná stěna, Slavibor a Běch.
více  Zavřít popis alba 
  • 24.7.2021
  • 28 zobrazení
mladihasicilisnice
V sobotu 18.9.2021 se v Černovíru konal závod požárnické všestrannosti a druhý závod Ligy MH na 60 metrů překážek. Branný závod se střelbou ze vzduchovky, vázáním uzlů, topografií, určováním vhodných hasicích prostředků, lezením po laně a zdravovědou běželi naši nejmladší úplně poprvé. Měli však mezi sebou zkušeného parťáka Táďu, který se zhostil role velitele hlídky. Výsledek byl parádní 17. místo z 27. Družstvo starších běželo také v novém složení a obsadilo 19. místo z 28.
Na šedesátkách se v polovině startovního pole mladších žáků umístil na 11. místě Táďa Hubálek, Ondra Bříza na 20. místě a Amálka Pražáková na 14. místě. Mezi staršími Filip Ulrych na 7., Patrik Bříza na 13. a Martin Keprta na 21. místě.
Gratulujeme dětem k výsledkům 😊
více  Zavřít popis alba 
  • 20.9.2021
  • 14 zobrazení
klabosh
Adršpach lezení.
Foto Kláboš a Máňa.
více  Zavřít popis alba 
  • letos v září
  • 13 zobrazení
00ja
  • 5.10.2021
  • 15 zobrazení
msholuba
  • letos v září
  • 90 zobrazení
klabosh
Lezení Adršpach.
Foto Kláboš a Karel.
více  Zavřít popis alba 
  • srpen až září
  • 8 zobrazení
horal-zet
Nejtěžší planinarská pot (zelo, zelo zahtrevna pot) Savinsko-Kamnických Alp. Kromě pár stupů a drátů na začátku je už dále nepotkáte! Takže se připravte na lezení I-II UIAA (někde i možná III) ve stometrových výskách pod nohami - žlaby, nestabilní suťoviště, hřebínky....Nezkušeným vstup zakázán! ☺
Potkali jsme tu pouze jednu čtveřici planinarců našeho věku, přecházející celý hřeben a jednu dvojici mladých planinarců - díky jim máme společné foto na bezpochyby nejtěžším vrcholu.
#krajina#cestování#příroda#koníčky#sport
více  Zavřít popis alba 
12 komentářů
  • 12.8.2021
  • 80 zobrazení
jirca6
...přišel měsíc lovů a s ním i krásné babí léto. Zvolili jsem pro víkend pozvání do podhůří Šumavy. S Renčou vyrážíme v pátek dříve, cesta bude dlouhá. Podvečerní procházka kolem rybníka Labuť nás přivedla k romantickému zámečku Žinkovy. Rení si připravila na sobotu dlouhý vejšlap Nepomuckem. Já vyrážím na kemp T.O. Kůrovci nad Úborskem. Ráno je již chladné, rosa rozhodila nespočet perel do svěží trávy a všechny kopce a hory se snaží vymanit z cárů mlhy. Z toho všeho se ale klube den jak malovaný, Na stezkách mezi Žinkovy a Nepomukem je spousta zajímavostí a přírodních krás...... na tlachovišti na úpatí Úborské Hůrky spousta kamarádů a veselí. S Kiďákem a Ivet se vydáváme na špacír podél řeky Úhlavy směrem , kde se zvedají vrcholy Šumavských hor. Odpoledne je plné soutěží a tlachání s kamarády.Potlach ke 35. letům založení SVS Domažlice, je programově nabitý a krásných odměn spousta. Slavnostní oheń vzplanul se soumrakem a díky mnoha dobrým muzikantům, sólovým zpěvům a veselému vyprávění, byl krásný a pohodový.Potkal jsem zde dost známých a získal i mnoho nových kamarádů. Když neděle převzala od soboty otěže času, šel jsem si zbudovat ležení......v odlehlé části blízkého háje koukám na stovky hvězd a společnost mi dělá zvláštní směs hudby od ohně, hlahol z vodáckého kempu u řeky a koncert cvrčků......noc je příjemná.
Nedělní den věnujeme s Renčou vzpomínkové návštěvě Klatov, mumií v podzemních chodbách a po 26 letech prohlídce hradu Klenová. Tato oblast byla naší svatební cestou, jak to uteklo...... A ještě za babičkou na Plánický hřbitov jsme se stavili. Byl to pestrý a fajn víkend.
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • léto
  • 255 zobrazení
pet76
  • letos v září
  • 13 zobrazení
radmor
  • letos v květnu
  • 153 zobrazení
Reklama