Hledání: Liberecko - září 2015

Pro dotaz Liberecko - září 2015 jsme našli 42 výsledků.

Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

bacomonday
Hruboskalsko, Malá Skála, Bílý Kostel nad Nisou, hrad a zámek Frýdlant, Ještěd
více  Zavřít popis alba 
  • 27.9.2015
  • 31 zobrazení
docky
  • letos v září
  • 35 zobrazení
  • {POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
jaroslavburda
Tesařík úzkoštítý (Agapanthia villosoviridescens) - V našich krajích hojně rozšířený tesařík z rodu Agapanthia (v ČR a SR 8 až 9 druhů). V libereckém kraji jsem tohoto zajímavého tesaříka objevil již na více lokalitách. Dlouhý, obtížně vyslovitelný název Agapanthia villosoviridescens mu přidělil švédský přírodověděc, entomolog a arachnolog Charles De Geer, který jej v roce 1775 popsal a zařadil. Jeho hlavní prací byl spis Memoirs pour servir a l'histoire des insectes, která byla publikována v osmi svazcích v letech 1752 až 1778. V této práci popsal 1466 druhů hmyzu, které zobrazil na 238 ilustrovaných listech. Jeho sbírky hmyzu byly uloženy do Švédské akademie věd – dnes Naturhistoriska riksmuseet ve Stockholmu. Byl žákem pravděpodobně nejslavnějšího švédského přírodovědce a lékaře, zakladatele botanické a zoologické systematické nomenklatury - Carla Linného.

Ukázka toho, jak je bádání v entomologických knihách napínavé:

Tesařík úzkoštítý se v české, entomologické literatuře prvně objevuje v knize Brouci (1898) profesora Františka Dlouhého. Avšak v nejstarší literatuře, kterou doma mám, se o rodu Agapanthia nepíše vůbec. Nejbližším tesaříkem, který je tesaříkovi úzkoštítému velice podobný, je popis Osykovníka topolového, dnes známého jako kozlíčka topolového nebo také osikového (Saperda carcharias), o kterém se rozepsal profesor Josef Klika. A skutečně, tesaříka kozlíčka topolového si může laik s tesaříkem úzkoštítým jednoduše splést. Ale vraťme se k profesorovi Dlouhému.

Profesor Dlouhý ve své knize před rod Saperda, tedy Osykovníky, zařazuje rod Agapanthia nebo-li Okvětníky a popisuje jednoho jediného zástupce rodu, totiž našeho okvětníka úzkoštítého nebo-li tesaříka úzkoštítého a to pod latinským názvem Agapanthia angusticollis, který vymyslel entomolog Gyllenhal v roce 1817. Dnes se však držíme latinského jména Agapanthia villosoviridescens, čímž se vracíme zpátky k přírodovědci Charlesovi DeGree. František Dlouhý popisuje brouka následovně: "Okvětník úzkoštítý, 11-15 mm; černý, žlutavě chlupatý, tykadla černá, prvý článek lysý, ostatní do poloviny šedobíle chlupaté. Krovky žlutě žíhané. Hojný na bodlácích."

Josef Kliment v knize Čeští brouci (1899) již popisuje 6 druhů okvětníků. O tesaříkovi úzkoštítem se zmiňuje: "Podoben Okvětníku Dahliovu; 11-15 mm; tykadla celá černá a všecky články, vyjma prvý, až do poloviny hustě, šedobíle chloupkované. Na bodlácích hojný."

JUDr. Leopold Heyrovský a Milan E. F. Sláma ve výtečné publikaci Tesaříkovití - Coleoptera, Cerambycidae píší: "Tělo černé nebo kovovým leskem. Třetí článek tykadel černý, do tří čtvrtin nebo čtyř pětin, 4. přes polovinu, ostatní asi z poloviny bělošedě kroužkované. Tykadla celkem tenká, ale v síle velmi proměnlivá. První tykadlový článek zevně bez bělavého chloupkování, 3. až 5. nebo 6. na vnitřní straně s četnými brvami. Štít se 3 hustě tomentovanými podélnými páskami, mezi prostřední a postranní páskou přilehle řídce žlutošedě chloupkován. Spodní strana šedě nebo žlutavě hustě chloupkována. Krovky hrubě, nepravidelně tečkované a pokryté šedým, šedožlutým nebo hnědožlutým, ve skvrny rozloženým tomentem. Délka těla 10-22 mm, šířka 3-5 mm. Vývoj v různých bylinách, např. na děhelu, oměji, pcháči, sadci, bolševníku, starčku, bodláku, kopřivě. Imago na týchž bylinách. Rozšíření: Evropa, Kavkaz, Zakavkazí, západní Sibiř. V Evropě sahá nejseverněji ze všech druhů tohoto rodu až do Švédska. U nás v celém území dosti hojný, od nížin do hor."

Z knihy Tesaříkovití - Cerambycidae České a Slovenské republiky (Milan E. F. Sláma, 1998) snad už jen poznámka o bionomii tesaříka úzkoštítého: "Nejčastější druh z celého rodu Agapanthia, vyskytuje se od nížin až vysoko do hor. Lesní louky a okraje lesů, paseky, ruderální plochy, okraje cest. Vývoj larev podobně jako u ostatních druhů tohoto rodu ve stoncích různých rostlin, spíše v jejich dolní části, kde se také kuklí. Kukelní komůrka je oddělena ucpávkou z drti. Doba vývoje pravděpodobně jednoletá. Imaga se vyskytují od konce května do září, nejčastěji od poloviny června do července na listech a stoncích živných rostlin."

Na snímcích si povšimněte reálné velikosti tohoto tesaříka vůči mé ruce.

Jablonec nad Nisou, rybářské sádky, list lopuchu
Mapovací čtverec: 5257
Nikon D7200 + Nikkor 105 mm + Raynox DCR-250 + dvojitý difuzér + odrazka (foceno z ruky)

Foto 2019 Jaroslav Burda
Kategorie: makropříroda
více  Zavřít popis alba 
5 komentářů
  • 1.3.2020
  • 30 zobrazení
lotusesprit
Liberecký zámek - Jáchym z Bibrštejna, kterému liberecké panství patřilo v letech 1537–1544, koupil od libereckého měšťana Antona Plischkeho rodinnou usedlost (1538). Z té se po dostavění obytného, tzv. panského domu pro správce stal základ dnešního zámku. O přeměnu této usedlosti v sídelní zámek se však zasloužili až Redernové, konkrétně bratři Kryštof a Melchior, kteří roku 1583 začali nedaleko správcova domu budovat renesanční zámek, který měl odrážet jejich stále významnější postavení v politice habsburského císařství. Stavba byla dokončena po čtyřech letech. Předpokládá se, že jejím autorem byl Marcus Antonio de Lancio, působící v té době ve Zhořelci. Budova tehdy patrně byla jednoduchou, pozdně renesanční dvoupodlažní stavbou se sedlovou střechou. Byla obehnána zdí se (spíše ozdobnými) střílnami a ukončenou v obou rozích baštami oválného půdorysu. Když 3. září 1591 Kryštof zemřel, přešel veškerý redernský majetek na Melchiora a po jeho smrti 20. září 1600 se stala správkyní rodového majetku jeho manželka Kateřina (hraběnka Šliková), spravující panství jménem svého syna Kryštofa. Právě Kateřina se rozhodla roku 1604 vystavět na severní straně libereckého zámku kapli. Základy této stavby byly položeny 12. května a stavbu provedl Jan Arkon ze Žitavy. Zároveň s kaplí byla zbudována také věž na severním nádvoří. Tato věž, sloužící jako zvonice i bašta, je jedinou věží zachovanou do současnosti. Stavba kaple trvala dva roky. Na ní navázala výstavba druhého, tzv. nosticovského křídla, postaveného pro Kateřininu sestru Mikulášku Nosticovou v roce 1609. Požár roku 1615 zničil celé redernské křídlo, nikoliv však hradní kapli. Dle tehdejšího mínění měšťanů šlo o boží trest seslaný na Kateřinu za to, že z hejnického kostela odvezla na zámek sošku Panny Marie a tamní obětní svíce nechala přetavit na svíčky pro svou potřebu. Zámek po požáru opravoval opět žitavský Jan Arkon. V této podobě zůstal zámek až do doby hraběte Kristiána Filipa Clam-Gallase. Ten nechal k areálu přistavět nové křídlo zvané Nový zámek. To navrhl a postavil clam-gallasovský stavitel Johann Josef Kunze. Tomuto křídlu dal podobu dvoupodlažní klasicistní budovy, zdobené černým štukem s vchodem směřujícím do parku. V letech 1785–86 bylo přestavěno do klasicistní podoby také původní redernské křídlo, které tak získalo mansardovou lomenou valbovou střechu. Z obranných staveb po přestavbě zůstala pouze severní bašta u kaple (zvonice), původní ohrazení bylo strženo. Další přestavba čekala zámek v letech 1852–54, kdy byl Nový zámek přestavěn v duchu tehdejšího romantismu. Novou podobu navrhl vídeňský architekt Friedrich von Stache a realizoval Heinrich Ferstel. Právě při této přestavbě byla také vybudována nová dominanta objektu – čtyřboká věž, propojující Nový zámek a nosticovské křídlo. Zámek však již v té době přestal sloužit jako šlechtické sídlo. Roku 1850 byl do redernského křídla umístěn okresní soud a Nový zámek se roku 1927 změnil v ubytovnu zámecké správy. Po pozemkové reformě roku 1933 přešel zámek do vlastnictví státu. Ten do něj umístil ředitelství Státních lesů a statků. Za druhé světové války v něm sídlilo posádkové velitelství a Německá pracovní služba. Po osvobození se do zámku vrátily státní lesy, a v padesátých letech převzala redernské křídlo nová vysoká škola – Vysoká škola strojní (dnešní Technická univerzita). Nosticovské křídlo a Nový zámek převzal v sedmdesátých letech Skloexport, který 1. ledna 1986 získal od VSŠT také křídlo redernské. Skloexport hodlal v zámku zřídit stálou expozici skla. Proto byla podle plánů libereckého Stavoprojektu architektem Pavlem Janouškem provedena nákladná rekonstrukce celého areálu. Všechny objekty byly pod dohledem památkářů upraveny jako reprezentativní prostory pro potřeby firmy. Rozšířením arkádového přízemí vznikla vstupní hala a rozsáhlými úpravami prošly interiéry celého redernského křídla včetně kaple. Neméně rozsáhlými úpravami prošel také park před vchodem do nosticovského křídla a sousední park před budovou Oblastní galerie. Celá rekonstrukce skončila až roku 1990. Díky Skloexportu byla v zámku jedna z nejrozsáhlejších expozic skla na světě, která však nebyla běžně přístupná veřejnosti. Po krachu firmy, vytunelované bývalou herečkou Reginou Rázlovou a jejími společníky, je zámek na prodej.
více  Zavřít popis alba 
  • říjen 2019
  • 56 zobrazení
lotusesprit
Liberecká výšina - Neobvyklá stavba nad městem Liberec vznikla v letech 1900 – 1901, kdy zdejší továrník Heinrich Liebig pověřil architekta Josefa Smitze vypracováním projektu na stavbu, která by v sobě zahrnula restauraci a rozhlednu. Celý komplex nazvaný „Hohenhabsburg“ (po roce 1918 „Liebigwarte“ a po roce 1945 „Liberecká výšina“) byl pro veřejnost otevřen 1. září 1901. Návštěvníci zde našli nejen výletní restauraci, ale i možnost dalekých výhledů. Pozoruhodný je hlavně vzhled budovy, který připomíná středověký hrad. K výstavbě byly použity kamenné kvádry ze zbořených domů v Norimberku. Postupem času však stavba chátrala. V 60. letech prošla přestavbou, které však padlo za oběť hrázdění a další cenné detaily. Později se zde pořádaly pravidelné diskotéky, nakonec musel být objekt zcela uzavřen. Po rozsáhlé rekonstrukci je od roku 2013 opět přístupný veřejnosti.
více  Zavřít popis alba 
  • říjen 2019
  • 52 zobrazení
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
mala-liska
Po dvou letech jsme se zase podívali do Metzingenu. V tomto jihoněmeckém městě a jeho okolí žijí Přátelé přírody, s nimiž od roku 2012 pěstujeme vzájemné vztahy. Na cestu dlouhou více než 800 kilometrů jsme se vydali v úterý 24. září 2019 večer a do Olomouce jsme se vrátili na konci týdne. Na naší straně se účastnilo 19 českých (nejen olomouckých) a na straně domácích stejný počet metzingenských Přátel přírody/Naturfreunde. Stejně jako v minulých letech podpořily společné setkání Česko-německý fond budoucnosti a statutární město Olomouc, dopravu českých účastníků bezpečně zajišťoval minibus CK JV-Tour. K olomouckým Přátelům přírody, kteří mají s metzingenskými navázáno partnerství, se přidalo několik kolegů z liberecké skupiny spolku a dva hosté.

Více zde: https://www.malaliska.cz/news/drive-neznami-sousede-jsou-si-zase-o-neco-bliz-olomoucti-pratele-prirody-opet-zajeli-na-jih-nemecka-za-tamnimi-kolegy/
více  Zavřít popis alba 
  • září 2019
  • 166 zobrazení
starepole
Klášterní barokní kostel byl vybudován na místě starého poutního místa jehož počátky sahají do 13. stol. Současná bazilika pochází z 18. stol. Stavba má půdorys kříže s postranními kaplemi, pravé příčné rameno kříže je tvořeno zbytky původního gotického kostela. Hlavní oltář je dílem sochařů J. Hájka z Mnichova Hradiště a I. Brenera z Liberce. Na oltáři se v pozlacené skříňce nachází soška Panny Marie ze druhé poloviny 14. stol., nazývaná Mater Formosa – Sličná matka. V ambitech se nachází jedna z nejstarších gotických památek v Čechách, socha Ulricha von Biebersteina. K vyhledávaným památkám patří také křížová cesta nebo Polní valdštejnský oltář.
V těsné blízkosti kostela stojí františkánský klášter z konce 17. století.
Poutníci ze všech stran od nepaměti přicházeli po tzv. Staré poutní cestě, jedné z nejkrásnějších tras vedoucích do Hejnic. Cesta je lemovaná historickými kapličkami, vede přes kopce a pastviny.

Od 1. července 2018 je poutní areál s kostelem Navštívení Panny Marie národní kulturní památkou.

První snahy o vybudování údolních nádrží v povodí ?izery se datují od povodně v roce 1897. Vodní dílo Souš na Černé Desné v říčním kilometru 7,250 bylo vybudováno v letech 1911 - 1915. Na zpracování projektu se podílel univerzitní profesor Ing. Otto Intze. V září 1916 došlo na nedaleké Bílé Desné k protržení přehrady, kdy průlomová vlna způsobila značné materiální škody a vyžádala si i lidské životy. Tato katastrofa měla vliv na další využití a funkci přehrady Souš a byla podnětem k její rekonstrukci provedené v letech 1924 - 1927, která spočívala především v zesílení a navýšení hráze a ve zřízení drenážního systému. Druhá rekonstrukce proběhla v letech 1971 - 1974 a jejím cílem bylo využití vodní nádrže k vodárenským účelům. Po vybudování vzdouvacího jízku a odběrného objektu na Bílé Desné je část průtoku převáděna z Bílé Desné do nádrže Souš původní štolou z roku 1915.

Stavbu viaduktu prováděla vídeňská firma Bruder Redlich & Berger. Autorem stavby dráhy je Herrmann Rosche, který se stal v roce 1897 generálním ředitelem společnosti Ústecko – teplické dráhy pro hospodárné zásobování severních Čech z Krušnohorské pánevní oblasti. Viadukt je dlouhý 202 metrů a nejvyšší pilíře dosahují výšky 27 metrů, tvořených čtrnácti poli o rozpětí 12 metrů polí šířky.

Půdorysně prochází v oblouku o poloměru 420 metrů. Na stavbu byl použit diorit, vytěžený při hloubení tunelu této trati pod Ještědským hřebenem. Obklad a parapety jsou z liberecké žuly. Vzniklo zde dílo, které vrostlé do terénu, může být příkladnou ukázkou nejen unikátní mostní konstrukce, ale i významným technickým dílem, které od svého vzniku není rušivým krajinným prvkem. Stává se obdivovaným krajinným prvkem a je dokladem tvůrčí invence člověka v zapojení technického díla do krajiny. Most je proto významnou kulturní památkou zapsanou v Ústředním seznamu kulturních památek.
více  Zavřít popis alba 
16 komentářů
  • červenec 2019
  • 35 zobrazení
olia
liberecká oblastní galerie
více  Zavřít popis alba 
  • 16.9.2018
  • 33 zobrazení
michaill
Něco z vlastní produkce, něco staženo z Faceboocu.
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
  • 16.9.2018
  • 248 zobrazení
tymsilnicnibezpecnosti
Výtvarná a literární soutěž pro žáky mateřských a základní škol vyvrcholila 22. června 2018 slavnostním vyhlášením vítězů, které proběhlo v Krajské vědecké knihovně Liberec. Nejen vítězné výtvarné a literární příspěvky si mohou prohlédnout kolemjdoucí liberecké kavárny Pošta v prostorách jejích vitrín. Zde budou práce k vidění do 31. 8. 2018. Poté se výstava přestěhuje do 3. poschodí Krajské vědecké knihovny, kde budou díla žáků k vidění do 27. září 2018.
více  Zavřít popis alba 
  • 22.6.2018
  • 70 zobrazení
muzeumlb
Archeologický výzkum ve městě Jablonném v Podještědí probíhal od konce září do konce listopadu roku 2017 a to v součinnosti s probíhající rekonstrukcí silnice II/270. Jednalo se zatím pouze o malý zlomek předpokládaného objemu prací, neboť podstatná část archeologické záchranné činnosti, stejně tak jako stavební je plánována na většinu roku 2018. Finančně se na výzkumu podíleli Liberecký kraj a Severočeská vodárenská společnost, a.s., každý cca 0,5 mil. Kč. Další práce budou zahájeny v okamžiku příznivých klimatických podmínek na jaře.

Největší objem prací probíhal v ulici Zdislavy z Lemberka, kde se stavebníci místo plánovaného mělkého založení silnice dostali kvůli nízké kvalitě podloží až 1,5 metru pod původní povrch. Zde byly výzkumem odhaleny fragmenty původního dláždění starých cest v blízkosti loveckého zámečku Pachtů z Rájova. Nejstarší fázi odhadujeme na 17. století. Mezi kameny nejmladší cesty, když pomineme tu asfaltovou, se našla mince z napoleonského období. Na téže ulici byl objeven i několik desítek metrů dlouhý důmyslně poskládaný pískovcový trativod. Bez těchto starých inženýrských sítí (přiváděli vodu do kašen a naopak odváděli odpad) by jakékoliv větší město mohlo v minulosti stěží fungovat. Na křížení ulice Dlouhé a Zdislavy z Lemberka byly objeveny kamenné základy stavby minimálně barokního stáří, které zanikly před zákresem do map stabilního katastru.

Na náměstí Míru bylo dokumentováno několik menších sond v místech stavebních prací a v každé z nich byly objeveny mimořádně významné nálezy. Jednak se jedná o část dobře zachovalého dřevěného vodovodního potrubí, které zhruba před půl tisíciletím přivádělo vodu do centra města. A dále byl odkryt a vypreparován roh základů dřevěné stavby, která stála v minulosti v ploše náměstí, tedy mimo vyměřenou čelní linii domů. I když dřevo je značně poškozeno a nebude vhodné k datování, byl v základech této stavby nalezen soubor keramiky ze zánikového horizontu datovatelného do 14. století. Stavba tedy patřila k nejstarším stavbám v Jablonném vůbec.

V další etapě se výzkum v roce 2018 zaměří na městské hradby a plochu náměstí, kde byly georadarem pod povrchem zachyceny velmi zajímavé anomálie.
více  Zavřít popis alba 
  • 6.2.2018
  • 208 zobrazení
banjiho
Letos se skupina strážců Libereckého kraje a Jizerkých hor vypravila do CHKO Brdy. Tedy území donedávna pod vojenskou správou a nyní od roku 2016 vyhlášenou jako CHKO. Naše řady doplnili také strážci Středočeského kraje a Hlavního města Prahy. Nabídky využili také někteří naši rodinní příslušníci.
Autoři fotografií: M. Jakoubek (Nikon D3100) a V. Myslivec (Canon 400D)
Kategorie: příroda
více  Zavřít popis alba 
  • 17.9.2016
  • 150 zobrazení
janaariel
První koncert v sále zrekonstruovaného hotelu Praha v Jablonci nad Nisou..
Slavnostní otevření Kulturního centra Hotel Praha pro veřejnost 9. září od 17.00 hodin.
Koncerty - DPS IUVENTUS, GAUDE! a sbor IZERÍNA
historie : 1910: Franz Kafka
" tehdy hotel Geling (později hotel Praha, nyní polyfunkční dům), Jablonec nad Nisou, Komenského 6. Kafku vyslal do Jablonce jeho zaměstnavatel, aby v tomto hotelu na veřejném vystoupení tamním továrníkům vysvětlil zásady pojišťovnictví včetně plateb a kritérií k rozdělení na kategorie podle bezpečnosti práce. Gustav Geling zakoupil pomezek v roce 1879, starší zástavbu nechal strhnout a na jejím místě postavil novorenesanční hotel s restaurací. Hotel byl později rozšířen (secesní přístavba) a v meziválečném období byly interiéry upraveny v tehdy módním stylu art deco. Rodina vlastnila hotel do roku 1944. V letech 1951 až 1990 patřil státnímu podniku Restaurace a jídelny. V dubnu 1968 se zde v pořadu Krása bez závoje svlékla první striptérka v Československu. V roce 2011 byl hotel rekonstruován na polyfunkční dům "
https://cs.wikipedia.org/wiki/Franz_Kafka

památkový katalog :
http://www.pamatkovykatalog.cz/?element=1251279&mode=fulltext&region%5B0%5D=Libereck%C3%BD+kraj&county%5B0%5D=Jablonec+nad+Nisou&municipality%5B0%5D=Jablonec+nad+Nisou&resultsDisplay=list&order=relevance%3Adesc&action=element&presenter=ElementsResults

http://www.mestojablonec.cz/cs/mesto/jablonecky-mesicnik/rocnik-2016/09-2016/hotel-praha-ziskal-opet-svoji-krasu.html
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • 9.9.2016
  • 235 zobrazení
banjiho
Vybraní žáci druhého stupně ZŠ Český Dub mapovali v roce 2016 obojživelníky a plazy v okolí Českého Dubu pro krajský úřad Libereckého kraje. Za odměnu pro ně ve spolupráci s obč. sdružením Čmelák krajský úřad zajistil hravou exkurzi do obnovených mokřadů v Jablonném v Pojdeštědí.
více  Zavřít popis alba 
  • 8.9.2016
  • 103 zobrazení
rybicka30
Asi jediné album s podzimní tématikou. Až budu mít zas volno, bude barevno nejspíš pryč...

Vodní nádrž Harcov, nazývaná také vodní nádrž Starý Harcov, Harcovská přehrada či Liberecká přehrada, je přehradní nádrž v údolí libereckého Harcovského potoka.
Ve dnech 30.–31. 7. 1897 došlo na Liberecku ke katastrofální povodni, která překonala veškerá ochranná opatření. Nisa se svými přítoky způsobila škody za 3,5 milionu rakouských korun na straně české a dalších 10 milionů marek na straně slezské (Harcovským potokem se tehdy valilo 20 metrů krychlových vody za sekundu), zničila Liebiegovu továrnu (pozdější Textilanu) a napáchala značné škody i ve středu města na soutoku Harcovského potoka a Nisy. Na ochranu města a oblasti před takovými záplavami bylo 25. září 1899 založeno v Liberci Vodní družstvo k regulování říčních toků a ke stavbě přehrad v povodí Zhořelecké Nisy.
Základní kámen hráze byl položen 27. června 1903 a její výstavba trvala zhruba půl roku. Pro návodní líc hráze byly vybírány ty největší a nejkvalitnější kameny, pro vzdušní líc kameny vhodné pro zdění.
Stavba byla dokončena na jaře roku 1904 a 29. dubna téhož roku řádně zkolaudována. Celková cena tohoto vodního díla se vyšplhala na částku 789 111 rakouských korun. Již v listopadu roku 1904 zadržela přehrada povodeň o objemu 230 000m3, čímž prokázala svou užitečnost.
Dnes přehradu provozuje společnost Povodí Labe a.s. Za více než sto let její existence nebylo nutné provést žádná technická opatření k zajištění jejího dobrého technického stavu. Jen v roce 1986 byla nádrž vypuštěna a z jejího dna vytěženy sedimenty o objemu 12 500 m3 a v levém úbočí vystavěna kanalizační štola odvádějící splašky.
více  Zavřít popis alba 
110 komentářů
  • 24.10.2015
  • 155 zobrazení
dedasladek
Ve dnech 12. a 13. září 2015 byla v rámci dnů evropského kulturního dědictví zpřístupněna řada architektonických, technických a historických objektů na Liberecku a v sousední Žitavě. Stačili jsme navštívit jen nádherné interiéry liberecké radnice, Valdštejnské domky, které jsou v současnosti nedílnou součástí liberecké stavební průmyslovky a výstavu automobilů z druhé poloviny minulého století uspořádanou technickým muzeem v Liberci, na náměstí před radnicí.
více  Zavřít popis alba 
  • září 2015
  • 92 zobrazení
frsvo
září 2015 - kontrola drobných kamenných památek v obcích: Český Dub a Chrastná
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
  • 16.9.2015
  • 136 zobrazení
voset
  • 12.9.2015
  • 33 zobrazení
voset
  • září 2015
  • 21 zobrazení
starepole
Neobvyklá stavba nad městem Liberec vznikla v letech 1900 – 1901, kdy zdejší textilní magnát baron Heinrich Liebig pověřil architekta Josefa Smitze vypracováním projektu na stavbu, která by v sobě zahrnula restauraci a rozhlednu. Celý komplex nazvaný „Hohenhabsburg“ nebo též Vyhlídková věž u Kovářova kamene či Jindřichova věž (po roce 1918 „Liebigwarte“ a po roce 1945 „Liberecká výšina“) byl pro veřejnost otevřen 1. září 1901 (stavbou byl pověřen norimberský stavitel Jakub Schmeissner). Návštěvníci zde našli nejen výletní restauraci, ale i možnost dalekých výhledů. Po Liebigově smrti byl celý objekt převeden do vlastnictví města a o jeho správu se staral liberecký horský spolek.

Pozoruhodný je hlavně vzhled budovy, který připomíná středověký hrad. K výstavbě byly použity kamenné kvádry ze zbořených domů a kostela sv. Sebalda v Norimberku. Postupem času však stavba chátrala. V letech 1960-69 prošla přestavbou, které však padlo za oběť hrázdění a další cenné detaily. Později se zde pořádaly pravidelné diskotéky, nakonec musel být objekt pro svůj špatný stav v druhé polovině 90. let minulého století uzavřen.

Následně měla slávu Výšině vrátit společnost Euro Gastroservis. Jako nový nájemce získala objekt za symbolickou cenu nájemného 1 Kč/rok. Když se však do roku 2002 situace okolo Výšiny nezlepšila, rozhodlo se město Liberec vypsat výběrové řízení na prodej celého areálu. Minimální prodejní cena byla stanovena na úrovni 2,5 milionů korun. Vítězem řízení se stala jablonecká firma Dorint, s.r.o. (dodavatel obkladů, dlažeb a atypického nábytku) s nabídkou 4,1 milionů korun. V roce 2007 získala stavební povolení na zavedení inženýrských sítí. Generální oprava však byla z důvodu značné finanční náročnosti odkládána. Naštěstí se však majiteli – družstvo PLP Invest (propojena s Dorint s.r.o.) - v roce 2010 podařilo na rekonstrukci získat dotaci z EU ve výši 38 mil. Kč (při celkových nákladech na opravy za 63 mil. Kč). Od podzimu 2011 do konce roku 2012 prodělala Liberecká výšina zásadní proměnu: kromě samotné rekonstrukce získal objekt přístavbu s wellness centrem a saunou, návštěvníci mohou využít restaurační a ubytovací služby (hotel s 18 lůžky).

Slavnostní otevření (spojené s maškarním plesem Hraběte Drákuly, zabijačkovými hody, jarmarkem či šermířským vystoupením) opravené Liberecké výšiny proběhlo v sobotu 2. února 2013.
více  Zavřít popis alba 
33 komentářů
  • 10.7.2014
  • 191 zobrazení
Reklama