Hledání

8 134 vyhledaných výsledků

Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

michal004
  • červen až srpen 2015
  • 162 zobrazení
  • 0
old-cars-liberec
Super dovolená s přáteli
Aluška - Ráďa, Monča - Jiřík, Honzík - Péťa, Kocour - Micina 😊
více  Zavřít popis alba 
  • září 2018
  • 25 zobrazení
  • 1
majtik
Cyklovýlet 30.4.-1.5. Tábor ( Lesopark Pintovka, údolí Lužnice ), Lipno ( zřícenina Vítkův kámen, Vyšší Brod, údolí Vltavy, Stezka korunami stromů ), zřícenina Dívčí kámen
více  Zavřít popis alba 
  • loni na jaře
  • 91 zobrazení
  • 0
viteczek
Eště horší, než tři chlapy v chalupě je pět chlapů ve stanu...
více  Zavřít popis alba 
  • červenec 2007
  • 326 zobrazení
  • 0
janittka
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
  • červenec 2009
  • 79 zobrazení
  • 1
kgbuchty
budíček v 5:40, pití v záchodu, monika jedoucí i 115 km/h a to vše pod velením péti
více  Zavřít popis alba 
  • 26.4.2007
  • 69 zobrazení
  • 0
moody
2014 - Pět naplněných dní na Šumavě. Strakonice, Boubín, Rohanov, Lipno, Volyně, Hoštice a parta kumpánů.
více  Zavřít popis alba 
  • srpen 2014
  • 309 zobrazení
  • 1
danamak
Ke svátkům 5. a 6. 7. jsme přidali jeden den a strávili jsme pět krásných dní v okolí Krumlova. Klášter ve Vyšším Brodě, Zlatí Koruna, přehrada Římov, Lipno, Kleť, to byla místa, kam jsme se vydali.
více  Zavřít popis alba 
7 komentářů
  • červenec 2017
  • 28 zobrazení
  • 2
starepole
Lipno, Údolní nádrž Lipno, Lipno I či Lipenská přehrada je vodní dílo vybudované na řece Vltavě v letech 1952–1959. S rozlohou 48,7 km2 jde o největší přehradní nádrž a vůbec o největší vodní plochu na území České republiky (díky čemuž bývá také občas označována za České či Jihočeské moře). Délka vzdutí dosahuje 42 km. Nejširší je nádrž u Černé v Pošumaví, kde se rozlévá až na 5 km. Na pravobřežní straně zasahuje až k státním hranicím s Rakouskem

Sypaná hráz s těsnícím jádrem se nachází v obci Lipno nad Vltavou, a je vybavená ocelovými kesony a betonovými výpustěmi. Koruna hráze se nachází na kótě 729 m n. m. Výška hráze je 25 m. Délka hráze je 296 m

Vodní elektrárna Lipno I byla uvedena do provozu roku 1959 a nachází se v podzemí v blízkosti hráze vodní nádrže Lipno na Vltavě v Jihočeském kraji. Je vybavena dvěma Francisovými turbínami o výkonu po 60 MW. Energie je vedena kabely na povrch do transformátoru a rozvodny.

Průtok vody není dostatečný, aby bylo možné dlouhodobě udržovat vysokou výrobu energie, a proto je elektrárna používána jako špičková elektrárna, která pracuje hlavně v čase elektrické špičky, kdy se dobře uplatní její schopnost rychle (během 226 vteřin) rozběhnout produkci energie a dodat krátkodobě vysoký výkon, elektrárna Lipno II pak pracuje jako elektrárna průběžná, se stálým, nízkým výkonem. Nachází se u vyrovnávací přehradní nádrže Lipno II , která byla uvedena do provozu roku 1957, a pracuje na ní jedna Kaplanova turbína o výkonu 1,6 MW.

Vítkův kámen

Vítkův kámen (pod vlivem Občanského sdružení Vítkův Hrádek často psáno též v pravopisně chybné podobě Vítkův Kámen) je zřícenina gotického hradu ležící na stejnojmenném vrcholu Vítkův kámen na pravém břehu Lipenské přehrady, nad vesničkou Svatý Tomáš, asi 5 km od obce Přední Výtoň. Je 2.[zdroj?] nejvýše položenou zříceninou v ČR (1035 m n. m.). Lze se setkat i s názvy Vítkův hrádek (Vítkův Hrádek) nebo německým označením Wittigstein (Wittinhausen).Byl založen Vítkovci ve 13. století a sloužil jako pohraniční pevnost a správní středisko panství. První písemná zmínka o hradu se objevuje v roce 1347. Počátkem 14. století přešel hrad do vlastnictví Rožmberků a ti jej měli ve svém vlastnictví až do začátku 17. století (vláda posledního Vítkovce Petra Voka) s krátkou přestávkou v období husitských válek. V roce 1394 zde byl uvězněn král Václav IV. Za vlády Rožmberků byly k původnímu hradu přidány hradby s pěti baštami. Poté patřil pod Krumlovské panství a rodu Eggenbergů a počátkem 18. století připadl Schwanzenberkům. Hrad byl používán a udržován asi do poloviny 18. století a poté již vyhořelý osiřel. V roce 1869 hrad nechali zčásti opravit Schwarzenberkové a také hradní věž upravili na rozhlednu.

Po druhé světové válce, kdy byla pohraniční část Šumavy nepřístupná, byl využíván protivzdušnou obranou státu. Ve věži byla instalována vidová hláska a v hradu byla usídlena vojenská posádka. Později věž zchátrala a stala se nepřístupnou.

V roce 1998 bylo založeno Občanské sdružení Vítkův hrádek, které z darovaných 11 milionů korun nechalo zříceninu a zejména věž zrenovovat. Uvnitř jeho členové postavili dřevěné schodiště o 61 schodech. Dnes je po rekonstrukci přístupná veřejnosti a plošina na obytné hranolové věži slouží znovu jako rozhledna (od roku 2005).

Čertova stěna-Luč je národní přírodní rezervace o rozloze 140 ha nacházející se podél úseku řeky Vltavy mezi Loučovicemi a Vyšším Brodem. Vznikla v roce 1992 sloučením státních přírodních rezervací Čertova stěna (založena 1956 na pravém břehu řeky, rozloha 10 ha) a Luč (založena 1934 na levém břehu řeky, rozloha 95 ha). Rezervace byla roku 2005 rozšířena v oblasti pravého břehu a byl do ní také zařazen tok Vltavy mezi vlastním kamenným mořem a Loučovicemi.

Klášter Zlatá Koruna se nachází asi 8 km od Českého Krumlova v katastru obce Zlatá Koruna
Cisterciácký klášter byl založen roku 1263 českým králem Přemyslem Otakarem II.[1] Původně se klášter jmenoval Svatá Koruna (lat. Sancta Corona)[2], podle relikvie trnu z Kristovy koruny, kterou Přemysl Otakar II. obdržel nepřímo od francouzského krále Ludvíka IX. Svatého. Zprávu o darování má cisterciácký kronikář Jan z Viktringu.[3] Kristovu Korunu získal Ludvík IX. od konstantinopolského císaře Balduina II. (1239). Postavil pro ní kapli Saint Chapelle (1248). Koruna se stala symbolem jeho vlády i "dárkem" pro významné osoby a instituce.[4] Zůstává otázkou, jak se relikvie dostala k českému králi. V úvahu připadají dvě možnosti: buď přes Richarda Cornwallského - římského krále, který byl švagrem Ludvíka IX. Svatého a od roku 1262 ve spojení s českým králem nebo skrze generální kapitulu cisterciáckého řádu.[5]

Zlatá Koruna byla druhou zeměpanskou fundací cisterciáckého kláštera (první Plasy roku 1144). Už roku 1259 byla odeslána žádost na generální kapitulu cisterciáckého řádu s žádosti o založení řádového domu. Z Baumgartenbergu a Wilheringu byl vyslání opati, aby posoudili situaci a vyjádřili případný souhlas či nesouhlas se záměrem českého krále. Založení proběhlo až roku 1263 zřejmě z důvodu války s Uhry (1260 - bitva u Kressenbrunnu). Vítězství v uherské válce mohlo být jednou z motivací založení kláštera. Dalším důležitým, ne-li nejdůležitějším důvodem, bylo posílení královského vlivu v jižních Čechách a utužení vazeb v rámci česko-rakouské unie. Přemysl Otakar II. chtěl zabránit, aby královský majetek nebyl úplně rozchvácen Vítkovci, a proto předal klášteru Boleticko a Netolicko (pouze část s kastelánií) s 880 km2 lesa. Přemysl Otakar II. se považoval za dědice babenberských práv k rakouským zemím, proto za mateřský klášter nové fundace zvolil klášter v Heiligenkreuzu.
více info : http://cs.wikipedia.org/wiki/Kl%C3%A1%C5%A1ter_Zlat%C3%A1_Koruna
více  Zavřít popis alba 
117 komentářů
  • 7.7.2013
  • 304 zobrazení
  • 0
zvanecek
Již se stalo dobrým pravidlem, že se poslední červnový týden vydáváme napospas říčnímu živlu. Expedice je i tento rok složena ze zkušených vodních harcovníků. Velký dík patří zapáleným organizátorům, Láďovi a Honzovi. My ostatní, tzn. Jarda, Mirda a Zdeněk(já), se spíše vezeme a tyjeme z plodů jejich několikaměsíčního organizátorského úsilí. Letos byl za cíl našeho plutí zvolen horní úsek Vltavy nad Lipnem. Trasa vede z Horní Vltavice do Nové Pece. Pro proplutí chráněným úsekem Šumavy od Soumarského mostu po vesničku Pěkná bylo nutno, aby Láďa již v dubnu vyřídil povolenky od správy národního parku. Na vodu se většinou přepravujeme vlakem. V souladu s touto zvyklostí jsme se sešli 25. června před polednem na Hlavním nádraží v Praze. Konečnou stanicí je Lenora.
Člověk by očekával, že s léty přichází rozvaha a rozum, ale není tomu vždy tak. Kritický bývá přepálený start, což se stalo i letos. Cestu do Lenory se dvěma přestupy jsme absolvovali se slušným nasazením. Drobná chybička se vloudila na prvním přestupu v Plzni. Místo vlaku ve směru do Strakonic jsme sedli do soupravy, vypravené do Klatov. Nenechali jsme se tímto drobným přehmatem vyvést z míry, vrátili jsme se nejbližším spojem a další pokus už byl v pořádku. Po 7 hodinách strávených na dráze nebo v její bezprostřední blízkosti jsme vystoupili v Lenoře.
Postavili jsme v kempu stany a vydali se do nejbližší restaurace svlažit hrdlo. Čas hezky plynul v družné zábavě. Jarda slavil narozeniny, tak nám ze společného banku poručil několik kořalek. Ze štítu vedlejší chalupy na nás vlídně pomrkávalo růžové srdce rajských slečen z nočního podniku. Někteří odpadli dřív, jiní padli do stanu až za ranního kuropění. Je pravdou, že letitý organismus snáší nápor konzumace a ohnivých dišputací hůře, než tkáň mladého hejla. O tom se pravidelně přesvědčujeme druhý den dopoledne, když vyhodnocujeme klady a zápory předchozího večera.
Ráno nás šofér z půjčovny lodí Votus naložil do auta a spolu se dvěma kánoemi, jedním kajakem a dalším vodáckým materiálem dovezl do Horní Vltavice. V místním non-stopu jsme domluvili strategii pro dnešní den a vyrazili na vodu. Hned ve druhé zatáčce jsme se s Jardou vyklopili. Potřeboval jsem totiž vyzkoušet vodotěsnost nového mobilu a doufám, že i foťáku, SONY XPERIA. Odpoledne jsme úzkým korytem spíše přidrncali než spluli zpět k postaveným stanům do Lenory, Za zmínku ještě stojí zmizení Ládi, který, námitek nedbaje, zamířil v kajaku do náhonu elektrárny. Nikdo neví, jak se z této pasti dostal, protože nám to sám nebyl schopen kloudně vysvětlit.
Druhá kratší etapa vedla z Lenory na Soumarský most. Předpověď počasí nevěstila nic extra. Obloha byla šedivá a od rána drobně krápalo. Vody v korytě je stejně jako včera pomálu a kamení o to víc. Nicméně okolí je nádherné a cesta proběhla v družné vodácké zábavě. Během plavby mě zlovolná větev připravila o oblíbený klobouk. I přes vynaložené úsilí se ho již nepodařilo najít.
Jen jsme v kempu postavili stan, začalo lít jako z konve. Sedět v hospodě od oběda do zavíračky by nebylo moudré, tak jsme vyrazili vlakem do nedalekých Volar. Počasí se během desetiminutové cesty umoudřilo a město nás překvapilo svou přívětivostí a malebností.
Po návratu zpět jsem navštívil sousední Soumarské rašeliniště. Zhruba hodinová vycházka vedla převážně po dřevěných lávkách zakrslým lesem a rašelinovým územím. Pak jsem se připojil ke kamarádům a v následné vodácké rozpravě jsme vydrželi skoro do půlnoci. Se zavíračkou jsme se spořádaně odebrali na kutě před zítřejší náročnou vodáckou etapou. Jen jsme ulehli, spustila se bouřka a opět průtrž mračen. Teprve ráno jsem si uvědomil, jaké štěstí nám napršelo. Přes noc stoupla voda o 15 centimetrů, což znamená, že průjezd národním parkem budeme dnes moci absolvovat bez odborného doprovodu. S včerejším stavem hladiny by to bylo nemožné.
Přesně v 9:00 nasedáme do lodí a vyrážíme. Průjezd šumavským údolím je nádherný. Řeka se klikatí skrz louky a lesy. Voda rychle plyne kolem zarostlých břehů, za nimiž se zvedají oblé šumavské kopce. Míjel jsem rozkvetlé plochy a vzpomněl jsem si bezděky na slavný nápoj mého studentského mládí, "Šumavské bylinné", 1 litr za 12 Kč. Poprvé v životě jsem jel na kajaku a moc jsem si to užíval. Fotil jsem, kdykoliv se mi zlíbilo. Asi se třemi povolenými přestávkami jsme absolvovali placený chráněný 15-kilometrový úsek. Po výjezdu z parku se řeka zpomalila a před Lipnem přestala téct úplně.
Ve tři odpoledne jsme dorazili do Nové Pece a to je konec naší letošní vody. Všichni přežili v relativním zdraví a těšíme se, co Láďa s Honzou vymyslí pro příští rok! Všechny vodáky z plna hrdla zdravím: Ahóóóóój!!!
Kategorie: dokumentypříroda
více  Zavřít popis alba 
126 komentářů
  • červen 2015
  • 370 zobrazení
  • 12
krtekcestovatel
Ve dnech 2-6.8.2017 jsme se vydali s KČT Kopřivnice na vícedenní cyklozájezd směr Šumava. Během krásných pěti dnů jsme navštívili Lipno, stezku korunami stromů, Boubínský prales, Lenoru, Schwarzenberský plavební kanál, rozhlednu Moldaublick, Vyhlídkovou věž Jezerní slať, pramen Vltavy, Český Krumlov a mnoho dalších krásných míst. Ubytování bylo velice útulné v penzionu s výhledem na Lipenské jezero s výbornou kuchyní, sportovním vyžitím a nádherným posezením typu vinného sklípku k večernímu odpočinku. K tomu velice milý a vstřícný personál. Prostě vše super a krásných pět dnů na které budeme dlouho s radostí vzpomínat.
více  Zavřít popis alba 
  • srpen 2017
  • 147 zobrazení
  • 1
casopis-slapak
Je květen a dvouměsíčník Šlapák se dočkal třetího čísla. Květen od slova kvést, dočkali jsme se i my kdož máme rádi teplo a pohyb bez v zimě nepostradatelného oblečení.
Naposledy se podíváme na Poličsko, svezeme se po Chomutovce, vystoupáme do Jeseníků, zkritizujeme stavitele rozhleden a projdeme se kolem pěti jezer nad švýcarským Sargansem. 
Časopis Šlapák má po čtyřech měsících celkem přes sedmdesát čtenářů, což je pro nás potěšující, nečekané,
ale zároveň hnacím motorem pokračovat dále. Okruh čtenářů má jádro na Lounsku a Mostecku. Proniká na Rakovnicko, Děčínsko a Slánsko. První sémě mimo tento rozptyl jsme zaseli v Litomyšli a na Lipně. Uvidíme, zda se z toho něco urodí.
více  Zavřít popis alba 
  • říjen 2007 až květen 2016
  • 18 zobrazení
  • 0
freeriderslava
27.6.2013 se naše partička sešla ve Vestci a kolem půl čtvrté odpoledne jsme se v počtu šesti - pardon pěti - motorek vydali na cestu. Ta zmiňovaná šestá, se k nám přidala pod Cukrákem. Cesta na Lipno probíhala docela v pohodě a počasí nám přálo. Úsek od Netolic do Lipna byl perfektní a hlavně s minimem aut. Přijeli jsme na Lipno a protože jsme neměli nic zamluveného, tak nám docela dlouho trvalo sehnat ubytování. Všechny recepce na Lipně měly otevřeno pouze do šesti. Cestou jsme potkali penzion Plánička, kde jsme se nakonec i ubytovali. Obsluha super a cena přívětivá. Druhý den jsme vyjeli kolem Lipna do Rakouska. V Bad Leonfeldnu jsme navlékli pláštěnky a koupili známky. Za Linzem na dálnici jsme vjeli do docela prudkého deště a déšť nás provázel prakticky celý den. Sjeli jsme z dálnice a cestou kolem nádherných jezer, kde jsme si dali luxusní řízek, jsme se pomalu přibližovali do Alp. Dostali jsme se na Alpskou cestu přes Postalm. Kdyby tam bylo přívětivější počasí, byla by to super cestička. Přejeli jsme Alpy a mířili k Zell am See. Byli jsme tak utahaný z toho deště, že jsme zakotvili u nejbližšího rozumně vypadajícího penzionu. Tam byl k večeři další řízek, tentokrát na jiný způsob. V sobotu byl v plánu vodopád a jeskyně. Ráno bylo počasí super a jízdu k vodopádům jsme si užili bez té hrozné vody. U vodopádů byl další řízek ;o). Cestou zpět, to abychom dostáli názvu akce, jsme zamířili na Kaprun. Další náš cíl byla ledová jeskyně. Přijeli jsme do Werfenu a čekalo nás 21% stoupání. Nádherné zatáčky a úžasné stoupání. U jeskyně jsme zjistili, že už má zavřeno, tak jsme jeli dál do Bad Ischlu. U jeskyně na nás začalo znova kapat, tak byla opět oblíkačka do pláštěnek. V sedm hodin vyčerpaní dešťovou náloží, jsme přijeli do Motelu v Bad Ischlu. Tam se nás panáček zeptal na jak dlouho se chceme ubytovat a když zjistil, že pouze na noc, tak nás pěkně vyporoučel. Zkusili jsme ještě pár hotelů a penzionů, ale nakonec měli kluci spásný nápad a zkusili zavolat do penzionu Plánička. Tam nám řekl, že na nás počká a budou i klobásky s pivkem. Neváhali jsme a sedli opět na motorky a vyrazili. Po cestě přestalo i pršet, takže jsme přijeli k Pláničkovi docela suchý. Ten den to byl docela záhul a kolem desáté, kdy jsme přijeli k Pláničkovi, jsme toho měli plný zuby. V neděli se nám udělalo konečně slunečno a tak jsme si udělali výlet po Šumavě do hospody u Štěpána, kterou proslavil Zdeněk Polraich z ANO ŠÉFE. Obsluha byla sice perfektní a jídlo chuťově výborné, ale ta cena..... žebírka 330,- hamburger 256,- a ten bobeček s kaší 260,- Nakonec jsme se rozjeli k domovu.
Sláva, Tomáš, Lápa, Luděk, Jirka a Jirka
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
  • 10.3.2019
  • 16 zobrazení
  • 0
juri01
Plešné jezero je jedním z pěti ledovcových jezer na české straně Šumavy. Jezero je elipsovitého tvaru o délce 540 m a šířce 150 m, má rozlohu 7,48 hektarů a maximální hloubka činí 18,3 m. Asi 200 metrů od hráze jezera se rozkládá 6 hektarové kamenné moře ledovcového původu. Nad hladinou jezera se tyčí skalní Jezerní stěna vysoká asi 330 m. Na plošině nad jezerem byl v letech 1876 - 1877 postaven Stifterův pomník ze šumavské žuly s vyhlídkou na jezero, šumavské předhůří i oblast dnešního Lipna. Nad jezerem se vypíná Plechý (Plöckenstein), který je nadmořskou výškou 1378 m nejvyšším vrcholem české strany Šumavy.
Kategorie: příroda
více  Zavřít popis alba 
149 komentářů
  • říjen 2012
  • 216 zobrazení
  • 0
pavel2015
Brdy, Praha, Čákova vyhlídka

Trasa pro zvídavé:
https://mapy.cz/s/3llsr

Počasí jako když Trautenberk vlezl Krakonošovi do revíru škodit a ten poslal dolů "psí počasí". https://www.youtube.com/watch?v=cWxaql3_QtI

Mým plánem bylo užít hromady sněhu, být "vysoko v horách" a vyčistit hlavu od pracovních "radostí". Vše splněno takže z mého pohledu spokojenost. Navíc jsem měl doprovod a návštěvní kniha, alias kronika, skrývá jedno tajemství a čas ukáže. Jak archaické v digitální době plné jedniček a nul, ale klasická, papírová forma ručně psaná, má stále svoje kouzlo. "Stará škola" vyrůstající bez internetu je holt "stará škola". I když bylo zataženo = pod mrakem, šikly se zimní, sluneční brýle popisované minule. Po pěti kilometrech "zrak přecházel" od ostrého, bílého sněhu a fičák s jehličkami sněhu do očí na pohodě nepřidal. Po jejich nasazení díky šedému zabarvení "skel" a ochraně z boku zavládla pohoda, klídek a tabáček. :-) Boříce se do hlubokého sněhu jsem si turistiku užil měrou vrchovatou. :-) Zimní pohádka. Vzdušné víry hnaly sněhové vločky v pidi tornádech okolo. Radost pohledět na sílu živlů v malém. Mráz od minula povolil a tak z pod vrstvy sněhu vykukující a bublající potůčky zlobily paní Zimu vládnoucí všude kam oko dohlédlo. Původní zkratka mimo modrou TZ se nekonala. Do kopce s hodně hlubokým sněhem by to byla větší námaha než o fous delší trasa dojitím na modrou kde byla vrstva sněhu poloviční. A krátká zacházka na konci s vidinou další vyhlídky též ne. Sešup z kopce dolů po modré to jistil. Díky prvotnímu prodloužení a závěrečnému zkrácení jsem kilometrově zůstal na plánovaných cca deseti. Jsa požádán o něco, přikládám fotku coby důkaz místo slibů.
https://pavel2015.rajce.idnes.cz/2019_01_26_Brdy_Praha/#2019_01_26_Brdy_28.jpg
Pokud má jeden člověk pravdu, andělé ujíždějí na mrkvovém dortu a slunce si to vypije. Sníh jsem si užil i při cestě autem. Když se silnice v zimě neudržuje a napadne, pak je to na dvojku, třicet a řidič je rád že je rád = jede, dojede, nezapadne.

Energii a čas věnuji směrem, kterým je to vyvážené.

Aneb dokončení úklidu, doslovného i obrazného, na všech "frontách" / ve všech směrech, včetně soukromého, koncem roku 2018 završen.

Do výše uvedené formulace spadají spolubydlící. Se třemi ženami je to někdy pěkný "babinec". Na druhou stranu například co se týká holících potřeb jsem coby chlap úplný břídil. S jednou se bavíme pravidelně, často. Jednou přijdu do kuchyně já za ní, podruhé je to obráceně. S další spolubydlící se bavím občas a zpravidla řešíme provozní záležitosti bytu. Se třetí se nevybavujeme vůbec. Zkusil jsem to, ale nezájem, který respektuji. Slušně se zdravíme a vycházíme se všemi.

Dále to pokrývá taneční partnerky. Minulou taneční sezónu jsem měl šikovnou tanečnici, výškově přesně ke mě, štíhlou, krásně nám šlo. Veškerá iniciativa ovšem byla na mé straně a po půl roce jednostranné snahy mě to přestávalo bavit. Opravdu škoda, ale co naplat. Radost z tance tam vyprchala. Přes prázdniny se na nějakou tančírnu neozvala a na podzimní pokračování též ne. Mrzelo mě to, ale teď jsem rád, protože bych už do takto jednostranného, tanečního vztahu znovu nešel. Přes smolný, podzimní začátek, všechny domluvené se omluvily, se pěkně "vyčasilo". Nabídl jsem svoje služby Blance, taneční mistrové, s tím, že když bude potřebovat někde vypomoct = sólo tanečnice bez partnera, tak dojdu. A osud/vyšší moc mi "přihrál(-a)" dvě. S oběma jsem si sedl. Jak postavou, tak osobnostně. Tanečnice v začátečnících po pěti lekcích sama přišla zda půjdeme na letní soustředění pro začátečníky, že to by mohla už něco umět. Nevěřícně jsem zamrkal a s nadšeným úsměvem kývl. Po čtyrech letech tančení to nejsem já kdo přijde s návrhem na letní soustředění. Druhá tanečnice přišla s chozením do kroužku techniky tance. Měl jsem co dělat, aby mi údivem brada nespadla na zem. Navíc zrušila úterní zpěv a můžeme ze středečních A2 pokračovat v úterních A3. Tomu říkám aktivní přístup k tanci. Za obě tanečnice jsem rád. Zda mě baví chodit do začátečníků? Nadšení v očích když se něco povede a sdílená radost se nedá popsat. To se musí zažít. A to je důvod proč mě tanec baví, byť to jsou začátečníci a občas po sobě šlapeme a okopáváme se. Za techniku tance jsem rád dvojnásob neb se v tanci posunu opět kousek dále. Už jsem to zažil. Zpravidla je to bez hudby (ta je na konci až něco umíme), zato spousta dřiny. Kdo má rád tanec, není co řešit. I když je Blanka taneční mistryně a zasedá v porotách, domluvila profi tanečníka, který hodinu vede a Blanka má čas hlídat a opravovat účastníky. První lekce - waltz. Za hodinu a půl jsme se dostali k otáčce vpravo. Ten nejzákladnější krok. Ale s profi přístupem, který k tomu patří. A mě navždy zůstane v paměti vyjádření "prach na půdě".

Dlouho jsem nemohl přijít na to, proč na straně jedné jsem rád organizoval a plánoval turistiku, na straně druhé se mi do toho moc nechtělo.

Vyvrcholením byla Šumava na podzim. Plánovaní a domlouvání dva měsíce a kde nic tu nic. Taky to byla poslední akce, kterou jsem tímto způsobem organizoval. Poslední kapkou byla známá, se kterou jsme se bavili nad rámec sa, ale rok jsme se neviděli: "Teď zrovna nemůžu, ale něco zorganizuj a možná se přidám". Toto je přesně co mi nevyhovuje. Oslovováním a "naháněním" někoho, aby se přidal. Co mi vyhovuje je, že když se někoho zeptám zda se přidá a nemůže tak očekávám, že příště se ozve sám. Aby to nebylo jednostranné, ale aby byl zájem i z druhé strany. Přesně to vystihuje na začátku uvedená věta/definice.

A na závěr formulace pokryje známé, kamarády, přátele. A řeší se tím i "poloviční" kamarádství/přátelství kdy se ozývá pouze jedna strana. Když přestane, vztah/spojení končí.

P.S.
I z mé strany je snaha o vyváženost takže například když sa novic Lucka souhlasila s pózováním = věnovala mi čas a hodně trpělivosti:
https://pavel2015.rajce.idnes.cz/2018_03_31_Machova_cesta_1_cast_PANASONIC_bez_CPL/

tak jsem na vyrovnání zorganizoval Krakovec. Energie + čas = více než slovní děkuji. Užili jsme si to všici. :-)
https://pavel2015.rajce.idnes.cz/2018_05_12_At_ziji_duchove_-_Krakovec/

Vysvětlení Květě. Za bezděčnou a rychlou reakci s amuletem v roce 2018 stála dlouho zrající myšlenka z roku 2017. A síla myšlenky je v dnešní, "moderní" době nedoceněná.
https://www.youtube.com/watch?v=-UQw9I5EiVs

https://www.pocasicz.cz/aktuality-o-pocasi/teorie-2451/dokaze-sila-myslenky-ovlivnit-charakteristiky-vody-2472

Od půli roku 2017 jsem si začal plnit přání z dlouhého seznamu:
https://pavel2015.rajce.idnes.cz/2017_07_29_Sumava_Boubinsky_prales_rozhledna/

A jedním z nich bylo i focení lidí včetně portrétů. Zde jsou počátky:
https://pavel2015.rajce.idnes.cz/2017_08_20_Praha_ze_strechy_Lucerny/

Dalších několik splněno na pokračování Šumavy - TZ na jaře neprůchozí, Stezka korunami stromů, parník na Lipně.
https://pavel2015.rajce.idnes.cz/2018_09_28_Sumava_Lipno_Stezka_korunami_stromu/
https://pavel2015.rajce.idnes.cz/2018_09_29_Sumava/
https://pavel2015.rajce.idnes.cz/2018_09_30_Sumava_Lipno_parnik/

Díky roku 2018 je seznam o hodně kratší. Co bude letos? To se uvidí. Generální úklid proveden a plány jsou.
více  Zavřít popis alba 
  • 27.1.2019
  • 40 zobrazení
  • 0
pgnext
Třetí dovolenou na Šumavě jsem si pečlivě naplánoval a vyčlenil si na ni deset dní a bez doprovodu. Dámy prominou, ale toulání mám v krvi a tentokrát jsem chtěl šumavské hvozdy projet křížem- krážem od Železné Rudy až po Lipno, sólo a natěžko, se spaním v nouzových nocovištích v lůně přírody, zrovna kde mě noc přistihne. A takovou sparringpartnerku bohužel nemám.

(Pá, 20.7.) Koncem července nastala ta správná konstelace hvězd a hned ještě v pátek po práci sedám na vlak a jedu do ĆB. Po infarktových situacích se zpožděním vlaků jsem se za tmy dopravil do rušného velkoměsta plným nebezpečných domorodců. Naštěstí jsem měl nachystané souřadnice do kempů i do volné přírody a tak vyrážím někam na západní stranu, také tomu říkají Stromovka. Kempy v rekonstrukci, ale bylo to tady poněkud podezřelé, patrně plné bezdomovců. Tak jedu dál za město asi 7 km na variantu č.4 do hlubokého lesa. To už byla snad půlnoc, nacházím pěkné bezpečné místo a ani nerozbaluji ansámbl a lehám jen do spacáku. Je velmi teplá noc plná hvězd, a sucho, což ještě netuším, že naposled. V noci mě vzbudilo podupování, rozsvítil jsem a hned objevil srnce, který začal štěkat. To již znám dobře, tak tedy blikám, pokud nepřestane a on štěká, dokud nepřestanu blikat. Nakonec to vzdal a zbylý úsek noci už byl v pohodě.

(So, 21.7.) Brzo ráno se vracím do města, abych pokračoval dál v jízdě. Nasedám na vlak do Horažďovic, tam přesednu na Klatovy a odtud do Železné Rudy. Vlaky jely načas, jen cestou se začly plnit k prasknutí, vodáci a vodačky i s vesly. děckama a hafo cyklistů. Postupně zas někde všichni povystupovali a do Alžbětína jsem dojel v poledne skoro sám. To se objevily první kapky, na nic jsem nečekal a vyjel do německé Eisenstein, pak dál na jih, až jsem vyjel z mapy a nevěda, kde jsem, jsem se potupně vracel zpět. Nakonec jsem přecijen našel kýžený německý rozcestník Deffernik, tam se zeptal jak dál a už jsem šlapal na Scheureck -Gsenget do Prášil kolem Falkensteina, tedy už šlapal doopravdy. To už lilo, měl jsem pláštěnku, ale mokro v sandálech. Tlačil jsem kolo do vrchu, deset metrů, výdech, napít se a zas dál. Tak pořád dvě hodiny. Už bylo i šero, ale spát jsem zde nechtěl. Bylo zde až podezřele liduprázdno. Nakonec jsem zdolal kopec, sjel dolů a přejel hranice pod Gsenget. Pořád mírně pršelo, to už jsem byl skoro durch mokrý zevnitř, propocen. Od hranice to je dalších 5 km do Prášil do kopce, v Prášilech jsem kvůli tmě minul kemp a držel se poslední mety, nouzák Hůrka u Prášil, tedy ještě dalších 5 km, z toho půlku tlačit do strmého kopce černým lesem.. o půl jedenácté přicházím na místo, byli tam už nějací nocležníci, stavím stan a jdu se umýt dolů do potoka... Dnes asi největší záhul, je půlnoc, chvíli spím, zatéká mi přes podlážku, mám ve stanu louži. Začíná to úžasně :).

(Ne, 22.7.) Ráno ještě všichni spí, jdu se projít, stejně prší a tak snad počkám, než přestane a trochu se mi vysuší věci. Vidím hafo hřibů, trhá mi to srdce, že je tam musím nechat.. jím borůvky, hodně borůvek.. doplňuji vitamány na cestu. Vracím se do tábora, stále prší a tak balím vše mokré a jedu odtud pryč. Pak přestává pršet a nastupuje pražící slunko, alespoň je mi teplo, vytlačuji se k jezeru Laka- nejvýš ležící jezero na české Šumavě, a asi i nejkrásnější místo. Průzračná modrá voda, pár kachen, pár turistů a nádherné ticho. Kochám se dlouho, pak zase dlouho bloudím lesem, páč jsem si vybral lyžarskou trasu, která je v létě neprůchodná, což zjišťuji skoro na jejím konci. Vracím se, bloudím ještě a pak vyjedu na asfaltku, ale dvakrát se vracím, páč již nevím, kde jsem. Baterie v GPS totálně zmlkly, teď musím bez navigace a rozmočená mapa mi moc nepomáhá. Nakonec potkám lidi, ti mi řeknou, že jedu blbě, pak alespoň vím, kudy do Prášil. Tam něco pojím a jedu směr Modrava. Opět tlačím přes kopce, tentokrát šotolinový a opět nekonečný, skoro 8 km dlouhý. Pak konečně Poledník, tam začíná asfalt a sjíždím strmě dolů několik kilometrů pod Oblík, k Javoří pile, kolem Tmavého potoka a Roklanského potoka, až je mi zima. Ale tam už to dobře znám, Rybárna a Modrava na dosah. V táboře rozbaluji bivak a nechávám sušit, jsou tam i známí z předešlého tábora, je pozdní odpoledne, vše je v mžiku suché, mezitím dávám v Pivovaru borůvkové knedlíky a pivo a tankuji vodu. V noci zase sprchne...

(Po, 23.7.) ...ale ráno svítí slunko, nespěchám, koupu se v ledové vodě a čekám, až se vše vysuší. Mezitím zajdu do Modravy na polévku, je to bída, to co má být otevřeno je ještě zavřeno, nikde nic, ale nakonec přecijen, kulajda, i když mohla být i lepší. Vracím se do tábora, balím věci a jedu na Antýgl. Tady to znám z loňska, krásné rovinky, pak to beru přes kopec Hakešickou cestou, Pod Oblík a k Tříjezerní slati, nejkrásnější slatě, jsem zde již potřetí ale pořád je to úchvatné, pak krátkou strmou spojkou frčím k Rybárně, opět trotli s nepřivázanými čokly, už je tu přelidněno. V Modravě něco sním, kupuji náhradní baterie, začíná bouřit, ale jedu podél Modravského potoka k pramenu Vltavy, to již prší a tak se vracím do Modravy. Nakonec, mám kde přespat, ale záhy bouřka končí a praží slunko až je horko, jedu zpátky, zkratkami kolem Ptačí a Černohorské nádrže, zde již zase kape, blíží se bouřka, mám ještě dva kiláky a konečně z kopce již za deště přijíždím k Pramenu Vltavy pod přístřešek. Nastává hodinový slejvák a pak prší skoro celou noc. Je zde ticho, zůstal jsem sám, ale jsem celkem v suchu.

(Út, 24.7.) Ráno tankuji vodu přímo z pramene, jedu přes Bučinu na Knížecí pláně, zde chci dát teplou polévku, ale ještě neotvírají, jedu do Borové Lady, tam nikde nevaří a tak měním plány, jedu do Kvildy, kam jsem měl jet až zítra; tam si dám dobrou porci polévky v pekárně, jedu na Jezerní slať - zde není nic k vidění, vyjíždím Horskou Kvildu a usazuji se v lese, nacházím plno borůvek a také lištičky, na mém již známém místě. To mi už nedá a sbírám je, rozkládám na pařezy a budu je dosušovat po zbytek cesty. Taky nakládám do octa, co si vezu už tři dny z domu. Relaxuji, spřádám další plány a rozhoduji se že zde budu ještě jeden den. K večeru sjíždím do Kvildy, dávám v pivovaru dobrou večeři s řízným pivem a jdu přespat do Bučiny. Tam jsem rychle, však kopce už od Poledníka ustoupily. Zde opravdu bučí krávy, jsou metr od tábora a taky tak smrdí :)) Jsou zde opět nějací známí, je zde vůbec plno, asi deset stanů, dáváme řeč, pak se jdu koupat na hraniční potok. Ještě si zapisuji události. V noci zase prší.

(St,25.7.) Další den ráno už neprší, ale je mokro a zima, už ani nevím kolikátého je, sjíždím opět do Kvildy na teplou polévku, mají velké porce a chutné pečivo. Pak konečně sjíždím i z kopce do Borové Lady, tam jedu okolo Chalupské slati, pramene Volyňky, kde beru čistou vodu, a Nového světa, tam nenacházím to, co jsem hledal, přijíždím zpět do Borové, tam nevím, kde se dá slušně najíst, jedu tedy do Horní Vltavice do kempu. Dnes tedy pořád z kopce nebo po rovině, to se mi líbí. Ale je cítit, že už nejsem tak vysoko, slunce praží a je už velmi horko. V kempu postavím stan, jdu do dědiny, jediný obchod za chvíli zavírá, nemají nic, prodavačka mi prodává své tři rohlíky a v kempu si dám pivo. Jsem unaven, v kempu zůstanu dvě noci a pak se uvidí. Uvažuju, že pak večer sednu na cyklobus do ČB. V noci jako obvykle prší.

(Čt,26.6.) Další den hned jdu rychle do obchodu, kupuji skoro poslední kousky pečiva, ale salámy mají dobré a tak mám jídlo na dva dny, taky pár rajčat, paprik a broskví. Pak jedu pod Boubín a do Lenory, ale je už teplo a jsem rád, že nemusím tahat všechny bágly a jedu si nalehko. K večeru sbírám borůvky do láhve, pak spustí liják, sotva přiběhnu pod střechu očerstvení. Dám si pivečko a počkám, až přestane. Ve stanu je ale sucho, už jsem to vykoumal. V noci zase mírně zkáplo, ale zítra nikam nespěchám, sbalím se až v poledne.

(Pá, 27.7.) Ráno lenoším a v poledne mám sbaleno. Měním plány, jedu do Stožce, tam přespím a hned ráno sednu na vlak do ČB. Jedu tedy již převážně z kopce, Lenora, Soumarský most, České žleby, Stožec... Tam jsem v pět hodin a rozhodnu se jet ještě dál do Nové pece... v Černém kříži chci vyjet na Plešné jezero a tam eventuálně přespat, ale je tam závora a zákaz vjezdu, jedu tedy do té Pece. Je to posledních 15 km po úžasné rovince, bruslařské asfaltce, mezi horama, údolím vedle Vltavy a železnice. Je zde rušno, plno pěších, cyklistů a hezkých bruslařek :)) Dvě dokonce ošetřuji po pádu, že... v Nové Peci, což je začátek Lipna, zakotvím v kempu, koupu se v teplé Vltavě, dávám jídlo a jdu pozorovat zatmění Měsíce. Pěkná podívaná, ale ješte než vyleze ze stínu, blíží se bouřka a spěchám do stanu. Lije jako z konve, prší celou noc...

(So, 28.7.) Poslední den expedice, je sobota, čeká mě již jen cesta domů. Balím mokrý stan, jdu na dobrou polévku, v devět mi jede osobáček, ve 12 jsem v ČB, tam si dám oběd někde v centru - UHO a nějaký blivajs, to mě teda budějčáci zklamali- a ve 14 mi jede vlak Okříšky/ Znojmo, jede to kupodivu načas, večer jsem doma. Dávám vše sušit a prát, je zde teplo jak sviňa, nedá se spát.. zlatá Šumava!
více  Zavřít popis alba 
  • červenec 2018
  • 167 zobrazení
  • 2
tyson7
  • 16.6.2018
  • 6 zobrazení
  • 0
pikobello
S nej lidma
více  Zavřít popis alba 
  • srpen 2018
  • 215 zobrazení
  • 1
bonatko
  • 9.9.2018
  • 140 zobrazení
  • 0
jajapajagabca
  • srpen 2015
  • 110 zobrazení
  • 0
anetjurcik
  • červenec 2018
  • 46 zobrazení
  • 0
fotoproskolu
  • 26.6.2018
  • 165 zobrazení
  • 0
vurmova
  • červenec 2018
  • 220 zobrazení
  • 0
tpekk
  • březen 2015 až červenec 2018
  • 61 zobrazení
  • 0
reklama