Hledání: Lipov - divadlo

Pro dotaz Lipov - divadlo jsme našli 2 154 výsledků.

Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

raskova
Dívčí válka
Kategorie: rodina-přátelé
více  Zavřít popis alba 
  • 29.3.2008
  • 394 zobrazení
reneslezak
FOTKY ZE ZKOUŠENÍ "S TVOJÍ DCEROU NE!"
více  Zavřít popis alba 
  • 19.1.2009
  • 227 zobrazení
reneslezak
1 komentář
  • 10.1.2010
  • 140 zobrazení
vrtulea
12.4. cyklovýprava, 13.4. divadlová pohádka s kamarády, 14.4. běh lipovou alejí & Jeseník, 20.4. nocležnice Adélka
více  Zavřít popis alba 
  • duben 2013
  • 732 zobrazení
fotkyweb
Divovánoce zkrápěl déšť. I tak bylo plno. Lodžie, sobota odpoledne. A leje a leje a leje. Naděje, že přestane, jak pravil Aladin (předpověď ČHMÚ) padá.
Tradičně netradiční podobu měla oslava adventu v Lodžii. Divovánoce se i přes nepřízeň počasí vydařily.
Ještě k tomu v důsledku přestavby severního rohu na divadlo nám stavbaři ukrojili velký kus dvora. Přes to nabito. Ironická kastelánova věta, že musíme zhoršit propagaci, že se sem ti lidé nevejdou, se nenaplnila. Přišli. I s kočárky. Trpělivě se brodili trávou dvora, která se změnila v blátivou trávu, posléze už jen bláto. Stížnost ke svatému Petrovi, který tam nahoře ty kohoutky ovládá, podána nebyla. Kultura přemohla všechna protivenství. Jo, ještě do toho marodka, takže v dílnách improvizováno ve sníženém počtu. Stromy z borových šišek, taky ze šišek panenky, v linorytové dílně tiskly se vlastnoruční domečky. U Lenky peklo se cukroví. Naproti u Renaty vyráběly se betlémy, u Roberta figurky ze zvláštního materiálu. Směs sádry a vařených brambor vytvoří hmotu, která se vtlačí do formy z lipového dřeva. Vlastnoruční formy. Pak se figurky pestře pomalují. Jihoamerický recept. Od Indiánů bychom se měli moc učit. Už ve dvě pokřtila produkční Lucka novinku. Divadlo na káře. Nákladový prostor invalidní trojkolky se pomocí rozebrané berle změní na jeviště. Když se otevřela opona, byl tam stromeček, každá ozdoba znamenala hádanku. Děti vybíraly. O Vánocích, o Adventu, o koledách, či zvycích. Ale i o Betlému, nebo o Slunovratu. Spolu s herci divadla pak dali dohromady jednotlivá vánoční jídla, či zvyky. Z Jičína do Betléma je 3 600 kilometrů. Stánky zakrývaly ohradu staveniště a nebyly to stánky jarmareční. Regionální umělci přivezli ukázat, a prodat svá díla. Obrazy, grafiky, drobné plastiky, keramiku a další. Vlastně přehlídka tvorby. Kvůli omezenému prostoru konalo se hlavní divadlo během odpoledne třikrát. Část na terase, část ve sklepě, kde bylo finále s živým Ježíškem. Diváci po schodech následovali. Scénárista a režisér Jiří Vydra, taky ale bedňák a uklízečka, ztvárnil příběh o Josefovi a Marii opět jinak. Začal bujnou pitkou s ryčnou kapelou a to se rázem mění v ticho, a tklivý příběh, ale ne podle červené knihovny. Boj Dobra se Zlem zpracován citlivě. Muzika závažnou součástí dramaturgie. Divadla a kapely podle výběru. Podle vkusu. Ten v poslední době směřuje ke komorním představení. V tichu, sporém osvětlení, spíš s miniaturními figurami a pro nemnoho diváků. Že by trend? Název poslední kapely byl příznačný, jako z předpovědi. Jmenovala se Holinky.

Bohumír Procházka
Zdroj: https://jicinsky.denik.cz/zpravy_region/jicin-valdstejnska-lodzie-divovanoce-advent-oslava101219-jc.html
více  Zavřít popis alba 
  • 7.12.2019
  • 83 zobrazení
dig
18. října, sobota- konečně se rozjasnilo, vysvitlo slunce a nepršelo. Na Jižní Moravě s nízkou inverzní oblačností, trvající bezmála tři týdny - hotový zázrak. Každopádně jsem byla domluvená s Dagmarou, že jedeme na výlet, to počasí, které se brzy po ránu vylouplo, byl bonus navíc :-). K mé velké radosti přijela i Zuzka a tak jsme podnikly dámský výlet. Původně jsem zamýšlela jet se podívat na Rudické propadání. Byla jsme v Rudicích v posledních letech asi 2x, ale protože byly suché roky, tak to nebylo propadání, ale takový záchodový odtok. Jenomže, když jsme vjely do hlubokých zaříznutých údolí před Blanskem, bylo jasné, že musíme někam nahoru, na kopce, protože v údolích se válela mlha nebo byl silný opar a skoro nic moc nevidět. Napadla mě Novodvorská lipová alej s příslibem, že lípy mohou být už zlaté. Nu a na zříceninu hradu Blansek je už skok a i když už jsem tam byla vloni přesně touto dobou už s Ajvinkou není na škodu si návštěvu působivé zříceniny zopakovat. Cestou do Rudic jsme minuly už uzavřený lom Seč, kde jsem už také drahně let nebyla a když jsem zjistila, že další tři spolucestující ani neví, že existuje, tak jsme se také zastavily. A potom došlo i na Rudice :-). Letošní druhá polovina léta se svými přívaláky nezklamala. Jedovnický potok se valil údolím (tio jsem ještě neviděla :-O ), a propadání řvalo jako smečka nějakých hrozivých bájných zvířat. Kvůli zvuku jsem natočila i video. Ten taťka, co vášnivě nutí malou holčičku obdivovat mocné přírodní divadlo, nepatří k nám! Chybí mi smejlík ťukající si na čelo.
Kategorie: krajinapříroda
více  Zavřít popis alba 
45 komentářů
  • říjen 2014
  • 139 zobrazení
skolkaklecany
Dnešní výlet na památnou horu Říp byl téměř dokonalý. Smutní jsme byli jen z toho, že nám onemocnělo 10 Berušek včetně paní učitelky Štěpánky, a tak s námi nemohly na výpravu po stopách Praotce Čecha odjet. Ráno jsme se autobusem přepravili pod horu Říp. Lipovou alejí jsme se dostali až k samotnému výstupu na vrchol, který byl pro některé z nás trošku obtížnější, ale nakonec jsme to všichni zvládli. Cestou na vrchol Řípu jsme se mohli rozhlédnout ze dvou vyhlídek, došli jsme k rotundě sv. Jiří, dali jsme si oběd u restaurace a ještě jsme prozkoumali další okolí. Došli jsme na Roudnickou vyhlídku, odkud se podíval Praotec Čech, když vybíral místo, kde se se svou družinou usadí. Po cestě jsme ještě objevili místo, odkud byl odvezen základní kámen pro stavbu Národního divadla v r. 1868. Udělali jsme si pohodový den a děti byly skvělé. Měli jsme i štěstí, protože byla vynikající viditelnost, a tak jsme mohli vidět hrad Házmburk, Milešovku, Lovoš, Ještěd, hrad Bezděz, také pár čmoudících komínů a spoustu dalších věcí.
více  Zavřít popis alba 
  • 26.9.2019
  • 64 zobrazení
hanakzhor
Vzpomínkové toulání bývalým hlavním husitským městem na jihu Čech. Na vysoké skalnaté ostrožně mezi řekou Lužnicí a Tismenickým potokem, stávalo v minulosti keltské hradiště, pod kterým procházela stará cesta do Sezimova Ústí. V průběhu let bylo místo řídce a nesoustavně osídleno. První zmínka o malém sídlišti nazývaném Hradiště je z 1. pol. 13. století. Kolem r. 1268 se zmocnil této lokality král Přemysl Otakar II. a založil zde poměrně rozlehlé město s hradem pod stejným jménem. Rozvoj města byl přerušen r. 1276 Vítkovci. Ve 14. stol. tu založili Sezimové z Ústí hrad, později nazývaný Kotnov. Hrad je připomínaný ješte v r. 1370, sídliště však bylo opuštěno. V únoru 1420 sem z obranných důvodů přenesla své sídlo husitská obec z blízkého Sezimova Ústí. Během několika málo týdnů se v pevnosti s biblickým názvem Hradiště hory Tábor (později jen Tábor) shromáždily 3 až 4 tisíce stoupenců husitského hnutí z blízkého i vzdáleného okolí. Půdorys města s velkým náměstím byl přizpůsoben vojenským účelům. Táborské bratrstvo se pod vedením Jana Žižky a Prokopa Holého stalo dočasně rozhodující silou v zemi. Obec města ovládla i přilehlé okolí a stala se vůdčí silou radikálního husitského hnutí, jehož polní vojsko mělo posádky v řadě významných měst a operovalo ve všech zemích České koruny. Po skončení husitských válek Tábor uzavřel výhodnou dohodu s císařem Zikmundem, který Táboru r. 1437 udělil privilegia královského města, určil městský znak a daroval rozsáhlý pozemkový majetek. V r. 1452 za Jiřího z Poděbrad ztratil Tábor politickou i náboženskou nezávislost a přiřadil se k ostatním královským městům kališnického vyznání. Z té doby pochází kamenná zástavba města s řadou významných památek. R. 1493 byla pro zásobování vodou založena 50 ha nádrž Jordán, nejstarší údolní přehrada ve střední Evropě. V r. 1559 byla postavena renesanční vodárenská věž, začleněná do městských hradeb, rekonstruována v r. 1992. Po Bílé hoře město upadalo a rozvoj města začal až od 18. stol., kdy se stal Tábor v letech 1751-1862, s přestávkou v letech 1849-55, krajským městem. Většími závody byl pivovar na hradě Kotnově a tabáková továrna. V letech 1902-03 byla z Tábora do Bechyně postavena Fr. Křižíkem první elektrická dráha v Rakousko-Uhersku. Na Žižkově náměstí je gotická radnice z let 1440-1516 s mohutnou vysokou věží a empírovým průčelím z r. 1839 a novogoticky upravena v r. 1878. Na radnici je Husitské muzeum s nejstaršími podobami J. Žižky a Táborské středověké podzemí-patrové sklepy tesané ve skále. Děkanský gotický kostel Proměnění Páně na hoře Tábor z let 1440-1512, regotizovaný v letech 1896-97. Renesanční kašna z r. 1567 se sochou rytíře s městským znakem a dva kamenné stoly patrně sloužily husitům při bohoslužbě. Hrad Kotnov, který byl od r. 1420 s gotickou Bechyňskou bránou součástí městského opevnění. Z původního hradu je zachována mohutná válcová věž s přístupným vyhlídkovým ochozem. Pod hradem je starý hřbitov s gotickým, barokně přestavěným kostelem sv. Jakuba Většího z r. 1388 a zbytek židovského hřbitova z r. 1634. Na hřbitově je hrob Josefa Němce, manžela spisovatelky Boženy Němcové. Na náměstí Mikuláše z Husi je Okresní soud, původně barokní klášter augustiniánů a barokní kostel Narození P. Marie z let 1642-66. Husův sbor z r. 1939 a českobratrská modlitebna z r. 1932. Ve městě je množství gotických, renesančních a barokních domů. Bývalý špitál z r. 1503 byl v r. 1838 přestavěn. Při něm stojí barokní kostelík sv. Alžběty z r. 1690, přestavěný r. 1718, dnes kaple pravoslavné církve. Městské divadlo je z let 1886-87. Botanická zahrada založena r. 1866. Přes údolí Lužnice je železobetonový Švehlův most z r. 1935 a přes horní část Jordánu zavěšený most z r. 1991. Z dalších památek je na Žižkově náměstí barokní sousoší Piety z doby kolem r. 1770, Žižkova socha z r. 1884 od J. Strachovského. V Husových sadech pomník Jana Husa z r. 1928 od Fr. Bílka. Na tř. kpt. Jaroše v místech nacistického popraviště je od r. 1946 památník. Jižně od města v místní části Větrovy na návrší Hýlačka (525 m n. m.) stojí dřevěná rozhledna ve tvaru husitské hlásky na podezdívce, vybudovaná v r. 1920 jako rozhledna Svobody. Místní části Tábora je také obec Klokoty, původně ves s tvrzí Vítkovců připomínaná v r. 1220. Na místě tvrze zničené za husitských válek byl v letech 1701-04 vystavěn barokní poutní kostel Panny Marie s ambity, branami, kaplemi s komendou premonstrátského řádu. Nad pramenem Dobrá Voda je barokní kaple z doby kolem r. 1730 a u ní křížová cesta z pol. 19. stol. s lipovou alejí od Holečkových sadů. Žižka dal v Klokotech upálit Petra Kániše a na 50 jeho přívrženců ze sekty adamitů. V Táboře se narodil mimo jiné literární historik Václav Tille (1867-1930), sociolok Emanuel Chalupný (1879-1958) a hudební skladatel Oskar Nedbal (1874-1930) a také herec Jiří Hrzán (1939-1980). Na pohlednicích si můžeme prohlédnout město a jeho okolí v průběhu několika desetiletí.
více  Zavřít popis alba 
  • listopad 2014 až květen 2020
  • 41 zobrazení
tims
  • únor 2008 až červen 2015
  • 272 zobrazení
plsa
  • 26.7.2009
  • 374 zobrazení
michaelamak
  • 15.7.2019
  • 67 zobrazení
denita55
  • 20.12.2013
  • 336 zobrazení
mlha40
2 komentáře
  • 19.5.2012
  • 342 zobrazení
irudzi
  • 3.1.2007
  • 1 299 zobrazení
manacka
  • září 2017
  • 92 zobrazení
aicusik
  • 2.9.2017
  • 127 zobrazení
viktor1989
  • 6.6.2017
  • 93 zobrazení
aicusik
  • 27.8.2016
  • 175 zobrazení
kasava
  • 14.8.2014
  • 271 zobrazení
martynzrx
  • 27.10.2013
  • 230 zobrazení
balvan
  • 22.5.2011
  • 125 zobrazení
Reklama