Ahoj všichni! Dneska nastal den, na který jsme se všichni těšili celý rok a opět jsme se sešli, abychom vyrazili na tábor na naše oblíbená Kamínka v Roštíně. Letos procestujeme během následujících deseti dnů celou naši krásnou vlast, která je plná přírodních i historických pokladů a ukrývá také spousty tajemství. A proto letos „Máme rádi Česko“! 😊

Po příjezdu na Kamínka se zabydlujeme v chatičkách a po krátkém aklimatizování a vybalení vyrážíme do kuchyně. I tentokrát nás těší, že nás s úsměvem na rtech vítá pan kuchař, kterého známe a vaří výborně. Pohodíme do bříška kuřátko s bramborami jdeme na to. Rozdělujeme se do oddílů, dostáváme táborová trička se zpěvníkem a je to tady.. Přichází klíčový moment. Rozdělujeme se do soutěžních týmů, ve kterých budeme po celou dobu tábora bojovat o co nejlepší umístění v naší celotáborové hře. A kdo že to letos soutěží? Holubáci v čele s Vikčou Krejčí, Pilsněři s kapitánkou Nikčou Bohmovou, Moravani mají kapitánku Julču Daňovou. Kameňáky vede Marek Zvoníček, kapitánem Pradědů je Pavel Chovanec a Sámovcům velí Jonáš Fojtů.

Vymýšlíme pokřiky a začínáme pracovat na týmových vlajkách. Prezentujeme svou skupinu týmovými pokřiky, zpíváme první písničky z táborového zpěvníku a víc toho dnes nestíháme. Uleháme do svých spacáků a usínáme. Do kterého kraje se zítra asi vydáme?..

V pondělí ráno nás vítá sluníčko a vytahuje nás z teplých spacáků. Vítejte ve Středočeském kraji a hlavním městě Praha! Tady naše toulky (nebo také loutky, jak říkali nejmenší táborníci) začínají.

Dopoledne je potřeba si vybrat ubytování v Praze. Společnými silami v týmech malujeme své vysněné hotely. Některé mají mimořádně pohodlné postele, jiné mají velkou vanu, půdu, či komín. Háček je v tom, že můžeme namalovat vždy jen jednu rovnou čáru/oblouk a fixu předáváme dalšímu členovi v týmu. Jakmile máme namalováno, vyrážíme do lesa. Žádný takový hotel tam však nenacházíme, a tak je na nás, abychom si ho podle svého plánu postavili. Při dokončování nás však vyhání z lesa déšť. Budeme je muset dokončit zítra.

Po poledním klidu využíváme svou kreativitu při malování týmových vlajek. Odpoledne nás počasí zlobí, chvíli prší, chvíli se na nás zase směje z vrchu oskar. A tak vymýšlíme a tvoříme reklamu na Česko, kterou bychom přilákali turisty do naší vlasti. Někteří lákají na historické památky, jiní na krásnou přírodu. Po všech reklamách je jasné, že Česko je opravdu zajímavá země, která skýtá spousty zážitků! 😉

Večer se vydáváme na toulky Prahou při západu slunce. Máme možnost navštívit celkem 120 zajímavých míst v Praze, jako je třeba Klementinum, Karlův most, Hradčany, Národní divadlo, Kačerov, O2 Arénu, ČVUT, Karlovu univerzitu a spousty dalších. Procházku si užíváme a po návratu si všechna navštívená místa poctivě zapisujeme. Vyhrává ten, kdo si zapamatoval nejvíce navštívených míst.
Kam nás asi naše cesta zavede následující den?

Do dalšího cestovatelského dne nás budí sluníčko, které nám vydrží po celý den. Dneska se vydáváme do naší domoviny, do Zlínského kraje. Po rozcvičce a snídani se pouštíme do další cestovatelské výzvy. Mapujeme území České republiky pro Tomáše Baťu, který chce rozšířit svůj obchod i do ostatních okresů. Skládáme mapu, která je rozstřihaná na jednotlivé okresy. Každý tým má mapu v jiné barvě a my po jednom vybíháme na hřiště a hledáme ústřižky naší barvy. Práce je to vskutku mravenčí. Kousky, které sbíráme, předáváme našemu týmu, kde máme zkušené geodety, jejichž úkol je stejně nelehký jako náš. Geodeti skládají a lepí mapu, abychom mohli dále bezpečně cestovat a nebloudili jsme na své cestě.

Po obědě (dneska byla vynikající rajská omáčka) a zaslouženém poledním klidu řešíme další cestovatelské dilema. Snažíme se vcítit do pana Zikmunda, který je spjat se Zlínským krajem a musíme si zabalit kufr na cestu. Vedoucí nám říkají, co je potřeba si zabalit a my se jednotlivé věci snažíme hledat po jedné v hracím poli a donést kartičku s danou věcí do kufru, který máme nachystaný na startovní čáře. A tak mimo základních věcí, jako je mikina, rolák a pohorky, hledáme také třeba stan, čelovku a na zahnání dlouhé chvíle kytaru či spoustu jiných věcí.

Večer nás čeká rockový festival Masters of Rock, v rámci kterého budeme vystupovat s našimi týmy (spíše kapelami). Vzhledem k rozmanitosti programu vymýšlíme změnu a navrhujeme hlavním organizátorům společné hromadné vystoupení. Vizovičtí organizátoři souhlasí, a my tak předvádíme perfektní vystoupení i s choreografiemi. Poté si všichni zpíváme několik písní z táborového zpěvníčku a uléháme znavení dnešním putováním do našich chatek.

Zítra se vydáváme do Moravskoslezského kraje a jedna z indicií naznačuje, že nás čeká zdolávání Lysé hory. Horám zdar!

Počasí v Libereckém kraji si z nás zase dělá tak trochu legraci. Naštěstí se umoudřuje a my se vydáváme na Jizerskou padesátku. Čeká nás několik disciplín, které zkouší naši bystrost, pružnost, rychlost, vytrvalost i štěstí. A tak skáčeme 50 vteřin přes švihadlo, házíme 50x kostkou a sčítáme hozená čísla dohromady, píšeme 50 zvířat a 50 rostlin vyskytujících se v ČR, odpovídáme na 50 záludných otázek, skládáme co nejvíce slov z písmen „J I Z E R S K Á P A D E S Á T K A“ a hledáme postupně čísla v obrázku až do padesáti.

Odpoledne se vydáváme na bližší prozkoumání Královehradeckého kraje a pouštíme se do sčítání lidu v celém kraji. Navštěvujeme různé vesnice napříč všemi okresy. Jako správní komisaři si musíme zapamatovat názvy jednotlivých měst, počet obyvatel a přesné PSČ obce. To nosíme ve své hlavě až ke svému týmu a zapisujeme.

Po večeři, ke které si dáváme knedlíky plněné jahodami, si všichni zazpíváme s nově vzniklým táborovým hudebním tělesem, které je spojením dvou kytar, tamburíny, ukulele, kachónu a zvučného sboru. A tak táborem zní Tři citrónky, i Bača krav (jak říkají menší holčičky, rozuměj Hlídač krav 😊 ). Den v Libereckém kraji končíme stylově v Liberecké zoo, která je známá chovem bílých tygrů. Sbíráme různě dlouhé tygří ocásky, které jsou v táboře a snažíme se je navázat na sebe, aby nám vznikl co nejdelší ocásek. Vybíháme po jednom a ve vyhrazeném poli hledáme krátké ústřižky provázků, které splétáme dohromady.

Uleháme do spacáků a jdeme nasbírat síly na zítřek.
Tak co, který kraj prošmejdíme zítra? 😉

Dnes ráno se přemisťujeme v rámci našeho putování do Moravskoslezského kraje. Ráno, v rámci fyzické přípravy na zdolávání nejvyššího vrcholu, začínáme disciplínou zvanou Rozcvička se Zátopkem. S panem Zátopkem, který se tu narodil, postupně procházíme sedm stanovišť, na kterých si zkoušíme různé sportovní disciplíny jako například sprint, hod balónem za hlavu, skok přes švihadlo či trojskok a další. Jednotlivá stanoviště navštěvujeme s kamarády ze stejné věkové kategorie. Mimo hlavního cíle, který zní co nejlépe se umístit ve své věkové kategorii, máme možnost získat body do celotáborové hry. To je o důvod víc se snažit! 😊

Sportovní klání stíháme před obědem a vyzvedáváme si balíčky s obědo-sváčou na túru. Nejprve vyrážíme se základního tábora na Bunč. V půli cesty zastavujeme v prvním záchytném bodě a dopřáváme si první dobroty z balíčků. Po obědové pauze pokračujeme dál. Počasí je krásné a my jsme všichni za svůj výkon dostali na Bunči od našich vysokohorských vůdců malinovku jako odměnu! Někteří si dáváme i zmrzku. Po delší pauze a dostatečné aklimatizaci (chceme se vyhnout výškové nemoci) vyrážíme do třetí vrcholové etapy ze čtyř, a tou je na výstup na Brdo. I tuto část zvládáme levou zadní a odměnou za vynaložené úsilí je nám krásný výhled do širokého dalekého okolí. Po náležité pauze a doplnění energie se pouštíme do neméně náročného sestupu, který opět zvládáme na jedničku s hvězdičkou. Do tábora přicházíme akorát před večeří a ještě stíháme focení po týmech.

Fyzických aktivit dnes již bylo dost, a proto po večeři hrajeme hru Ukaž co víš. Máme tak možnost všem ukázat náš máme všeobecný přehled a pořádně si odpočinout.

Dnešek byl velmi bohatý na zážitky v každém směru, ale všechno jsme zvládli. Je čas jít na kutě. Jdeme regenerovat!

Dneska jsme zavítali na Vysočinu a to rovnou k Sázavě, kde se vydáváme po stopách Jaroslava Foglara. Jako správní Hoši a holky od Bobří řeky se učíme jak rozdělat co nejrychleji oheň přepálit tak provázek mezi dvěma klacíky. K dispozici nemáme vůbec nic, jen 3 sirky. A proto si pomocí kamenů ohraničujeme své ohniště a sháníme v lese suchou trávu, malinké větvičky, a pak následně i větší klacíky. Jako správní skauti s tím však nemáme problém a tento úkol zvládáme hravě a rychle. A tak vyrážíme na Sázavu na vodácký kurz na Stvořidlech už dopoledne. Pouštíme se do stavby parníků. Kapitán učí svou posádku, jak správně postavit parník. Jakmile všichni členové zvládají parník postavit, vybíráme ty nejzručnější stavitele, kteří mají za úkol postavit ve dvojici parník dohromady pouze dvěma rukama (ne čtyřmi). Dvě kola stavíme na rychlost, třetí kolo je zaměřeno na přesnost stavby. Ještě před obědem se začínáme připravovat na samotné sjíždění Sázavy a jako správní vodáci si sháníme podél břehu vhodná pádla. Bez nich se plout prostě nedá.

Po výborné sekané a poledním klidu vyplouváme na vodácký kurz na Stvořidlech. Na řece nás čeká 40 nástrah v podobě balvanů a jezů. Ty překonáváme zodpovězením otázek. Vyhrává tým, který se dostává do cíle jako první a má nejvíce správných odpovědí. Před večeří máme čas hrát baseball, ringo a fotbal. Do chatiček nás vyhání bouřka, a tak odpočíváme a sbíráme síly na večeři a na večerní program.

Večer relaxujeme u literárního večera Jaroslava Haška. Vybíráme si ruličky, ve kterých je napsáno právě deset slov, která máme za úkol fíkaně a hlavně nenápadně ukrýt do příběhu. A tak během 20 minut vymýšlíme krátké a vtipné příběhy. Po jejich přečtení ostatní týmy hádají, kterých deset slov mělo být v příběhu ukryto. Byl to pro nás relax, který jsme oživili ještě zpěvem písní z táborového zpěvníku.

Jdeme na kutě! Zítra se probudíme opět v novém kraji a hlavně v druhé půlce našeho táborového putování. Tak dobrou noc!