Hledání: Mínus

Pro dotaz Mínus jsme našli 11 442 výsledků.
AKCE -40 % s kódem
Den dětí se
40% slevou

Pořiďte pexeso
jen za 149 Kč.
Kód: 40NaPexeso
Den dětí
nordicwalkingbrnoaokoli
Tak jsme zase objevili spoustu krásných a nových cestiček, užili si výhledů známých i méně známých a nastoupali 87 pater :-) a ani jednou jsme nezmokli, to byl timing :-)
více  Zavřít popis alba 
  • dnes
  • 0 zobrazení
sky984
Život na kopci má svá plus i mínus. Například je důležitá ochrana půdy proti erozi je důležitá především pokud bydlíte na kopci nebo máte na svém pozemku větší svah.
více  Zavřít popis alba 
  • minulý čtvrtek
  • 20 zobrazení
haanys
Dnes jsme si konečně užili....
Olešná - koloběžky, mini golf :-)
více  Zavřít popis alba 
  • minulý čtvrtek
  • 108 zobrazení
old-skull
Měl to být původně 18. Bicyklovandr B.T.C., nicméně bicyklotramp míní a Covid19 mění... Bohužel
jsem cestou ztratil stativ, gruppenfota tudíž nestojí za nic.
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • minulé úterý
  • 185 zobrazení
lotusesprit
Dělostřelecká tvrz Adam - Dělostřelecká tvrz Adam je jedna z nejvíce dokončených tvrzí československého opevnění, které bylo budováno v letech 1935-1938 na hranicích s Německem. Z 16 plánovaných dělostřeleckých tvrzí byla rozlohou nejmenší. Na tvrzi mělo být umístěno 8 srubů: K-S 39 „Hodek“, K-S 40 „U háječku“, K-S 41 „Pod vrškem“, minometná otočná věž K-S 44 „Za větrem“, vchodový objekt K-S 43a „Na sekyře“, dělostřelecká otočná věž K-S 42 „Trigonometr“, dělostřelecké sruby K-S 43 „Veverka“ a K-S 45 „Jabůrek“.Výstavba byla zahájena 10. srpna 1936. Ve dnech 26. května až 1. června 1937 proběhla betonáž prvního srubu K–S 38, který není přímo součástí tvrze, jako poslední byl vybetonován 6. až 12. srpna 1938 objekt dělostřelecké otočné věže. Po stavební stránce byla tvrz Adam v roce 1938 téměř dokončena. Betonáž všech sedmi zadaných objektů byla kompletně provedena. Objekt K–S 44 určený pro minometnou věž byl projekčně upravován ještě v průběhu září 1938, a proto se nezačalo ani s jeho hrubou betonáží, proběhly pouze zemními práce a došlo k vylamování šachty pro napojení s podzemím. Z plánovaného počtu pancéřových prvků se podařilo osadit pouze zvony do izolovaných pěchotních srubů K–S 37 (3 kusy), K–S 38 (3 kusy) a K–S 46 (2 kusy) a nebýt osudného září 1938 byly by osazeny ještě na podzim téhož roku i dva zvony a jedna kopule do tvrzového pěchotního srubu K-S 39. Tvrzi scházely především ale hlavní dělostřelecké zbraně (kasematní houfnice vz.38), které se z důvodu zpoždění ve vývoji a výrobě se do žádného z dělostřeleckých objektů v československém pohraničí nedostaly. Hlavní zbraň tvrze – dělostřelecká otočná a výsuvná věž také nebyla instalována, čímž se stal objekt nebojeschopný a vzhledem ke svému specifickému poslání nemohl vyzbrojen ani nouzově. Chybějící dělostřelecká výzbroj byla ale provizorně řešena alespoň u dělostřelecký srubů a to pomocí zastaralých horských kanónů vz. 15 ráže 7,5 cm umístěných po třech v dřevěných přístřešcích před sruby. V případě K–S 43 byly situovány hned před ochranný příkop a před nepřátelským pozorováním je chránila dřevěná konstrukce připomínající z dálky stodolu. U druhého dělostřeleckého srubu vzhledem k složité situaci na staveništi před ním nebylo možné umístit nouzovou dělostřeleckou výzbroj přímo k němu, a proto se nalézalo postavení trojice horských kanónů o několik stovek metrů dále v prostoru mezi pevnůstkami č. 235 a 236 druhého sledu lehkého opevnění. Z obdobných důvodů jako u dělostřelecké otočné věže se nepodařilo osadit ani pancéřovou kulometnou věž do objektu K–S 40. Vchodový objekt byl z trojice bezpečnostních vrat zabezpečen pouze vraty mřížovými, scházela ještě padací a zasouvací vrata. Pro výše zmíněné nedostatky ve výzbroji byly všechny objekty vybaveny pouze kulomety vz. 26 a vz. 37 a protitankovými kanóny vz. 36. Dne 30. září 1938 odpoledne obdržela velitelství sborů rozkaz MNO, který předala podřízeným útvarům. Rozkaz zněl: „Zařiďte ihned, aby ženijní skupinový velitelé vašeho úseku zastavili veškeré práce ne těžkém opevnění. Je nutno připraviti pro každý případ oddíly pro odmontování cenného zařízení tj. zbraní, strojů, spojovacích přístrojů, filtrů, optických přístrojů atd. Velitelé hraničářských pluků sestaví ihned oddíly schopného personálu k odmontování tohoto zařízení. Je v zájmu věci, aby v případě potřeby bylo odstraněno co nejvíce materiálu. Demontážní oddíly vašeho pluku sestavte ze schopného personálu a případný nedostatek mechaniků, strojníků, montérů apod. vyžádejte si okamžitě od velitele nejbližšího útvaru. K odbornému dohledu a technickému řízení práce použijte personálu ŽSV... Známost tohoto opatření a jeho účel omezte na nejmenší počet důstojníků. K dopravě vašich rozkazů použijte výhradně kurýrů. Rozkaz k případnému provedení demontáže bude vydán zvlášť.“ Na podzim 1938 začali důstojníci Wehrmachtu na tvrzi zkoumat účinky ostřelování z děl nejtěžších ráží na krátkou vzdálenost. Stopy po těžkém dělostřeleckém bombardování jsou dodnes dobře patrné především na dělostřeleckém srubu K–S 45 nebo K–S 39 a také třeba na K–S 40. Trhání zvonů a kopulí byla tvrz ušetřena neboť se žádný zvon se do září 1938 osadit nepodařilo. Po válce a únoru 1948 byly mohutné dělostřelecké tvrze shledány jako neefektivní a nepočítalo se s nimi ve vojensko – strategických plánech československé lidové armády. Tvrz Adam obsadila čs. armáda pro svoje účely v roce 1956 a její rozlehlé podzemní prostory přeměnila ve vojenská skladiště. Podzemí bylo rekonstruováno a v současnosti se jeho podoba blíží podzemnímu systému tvrze Hanička ( https://lotusesprit.rajce.idnes.cz/tvrz_hanicka_kahan/ ). Podzemí tvrze včetně vstupního objeku se nalézá ve vojenském prostoru a je nepřístupné. Zbylé sruby jsou zvenčí přístupné, leč zcela utopené ve vegetaci.

Tvrzové pěchotní sruby - Pěchotní sruby tvrze Adam tvořily souvislé pokračování linie izolovaných srubů. Byly umístěny v čele tvrze, neboť jejich hlavním úkolem bylo zabránit průniku nepřítele k týlově položeným dělostřeleckým a minometným srubů a samozřejmě též ke vchodovému objektu. Konstrukčně vycházely z izolovaných pěchotních srubů, od kterých se výrazně lišily zvýšenou odolností, nasáváním vzduchu a způsobem řešení vchodu. Posádka do tvrzových pěchotních srubů vstupovala zásadně podzemím a výstup na povrch jí umožňoval pouze malý nouzový výlez ústící do diamantového příkopu. Tato varianta byla použita u K–S 39 a K–S 41, kdežto K–S 40 neměl nouzový východ vůbec. Nasávání čerstvého vzduchu bylo zabezpečeno buď speciálním ventilačním zvonem (K–S 41) nebo zvláštním potrubím v týlové stěně (K–S 39 a K–S 40). Místo pro stěnové nasávání bylo chráněno granátovým skluzem nebo postřelováním ze sousedních srubů. Všechny tři objekty měly interiér rozdělen do dvou pater. Dolní patro obsahovalo ubikace mužstva, filtrovnu, muniční a proviantní sklady a sociální zařízení. V horním patře byla situována v pancéřových prvcích bojová stanoviště a střelecké místnosti hlavních zbraní. Výškové nerovnosti terénu si vyžádaly netradiční zalomení objektu K–S 40, je zalomen stupňovitě ve svahu a K–S 41, který je zalomen stupňovitě vlevo. Jako u každého tvrzového objektu byly stěny, které neměly střílny opatřeny čtyři metry silným obležením z lomového kamene tzv. „kamennou rovnaninou“. Kamenná rovnanina tlumila účinky nepřátelských granátů ještě před dopadem na stěny objektu. Svým přírodním travním maskováním napomáhala k dokonalému splynutí srubu s okolím. Výzbroj objektů obstarávaly kromě lehkých a těžký kulometů také 4,7 cm kanóny umístěné ve střeleckých místnostech – tzv. pod betonem. Srub K-S 40 měl být vybaven nadstandardní zbraní otočnou kulometnou věží Škoda „OR“ vyzbrojenou dvojčetem těžkých kulometů vz. 37. Potřebná věž však nebyla vyrobena a její dodání bylo plánováno až na druhou polovinu roku 1940. Nekrytý otvor ve stropě objektu představoval tak vážné ohrožení jeho odolnosti v případě odstřelování nebo bombardování. Palebný plán linie těžkého opevnění tohoto úseku byl sice tímto nedostatkem narušen, ale nebyl vážněji ohrožen.

Dělostřelecké sruby K–S 43 „Veverka“ a K–S 45 „Jabůrek“ - Dělostřelecké sruby patřily všeobecně k největším a nejmohutnějším objektům budovaným v rámci čs. opevnění. Na délku měřily téměř 50 metrů a na šířku zhruba 16 metrů. V sestavě projektovaných tvrzí býval většinou jeden, ve zvláštních případech dva takovéto objekty. U stavebně dokončených tvrzí má však dvojici těchto objektů pouze tvrz Adam. Hlavním bojovým úkolem dělostřeleckých srubů K–S 43 a K–S 45 bylo vedení dalekých paleb do předpolí linie králického opevnění a do intervalů mezi sousedními tvrzemi Hanička a Bouda. Oba objekty jsou postaveny na svazích odvrácených od nepřítele, čímž se minimalizovala možnost jejich přímého odstřelování protivníkem. Stavební řešení srubu K–S 43 „Veverka“ nevybočuje z běžného konstrukčního standartu typu této stavby. Raritou mezi dělostřeleckými sruby je ale K–S 45 „Jabůrek“. Konstruktéři se v případě projektování této stavby potýkali s velkým terénním převýšením, a proto museli srub rozvrhnou do tří pater a poslední houfnicovou střílnu umístit atypicky pod horizontální úroveň sousedních dvou. Toto netradiční řešení se ukázalo jako nevýhodné jak po stavební stránce tak i při zásobování spodní houfnice střelivem, a proto jej projektanti ŘOP už raději u žádného dělostřeleckého srubu nepoužili.Před týlovou stěnou objektů byl vybetonován hluboký ochranný příkop tzv. diamantový příkop znemožňující nepříteli kontakt se střílnami. Oba dva sruby mají nouzový východ, situovaný v ochranném příkopu, který ústil v případě K–S 43 z horního patra a u lomeného K–S 45 z dolního patra. Diamantový příkop byl chráněn čtveřicí granátových skluzů a lehkým kulometem v pomocné střílně. Srub Jabůrek má tyto střílny dvě, z nichž druhá postřeluje spíše okolí objektu. Blízkou ochranu ale obstarávaly především dva lehké kulomety v pancéřových zvonech na střeše. Hlavní výzbroj objektů tvořily tři 10 cm houfnice vz. 38, zasazené v ocelolitinových střílnách týlové strany srubu. Původně se podobně jako u dělostřelecké otočné věže počítalo s využitím 8 cm kanónů, ale jejich výroba byla po zkouškách v létě 1938 definitivně zastavena. Vzhledem ke zpoždění ve vývoji se do dělostřeleckých srubů nedostaly ani 10 cm houfnice vz. 38. Provizorní výzbroj Adama proto obstarávaly v září 1938 alespoň tři 7,5 cm horské kanóny vz. 15., umístěné v dřevěných přístřešcích před sruby. Po vyhlášení protektorátu 15. března 1939 nechalo velení německé armády dokončit 15 nejvíce rozpracovaných houfnic vz. 38. V roce 1940 v rámci zkoušek nacistického Wehrmachtu byla jedna z nich pokusně osazena do objektu K–S 43 tvrze Adam.

Dělostřelecká otočná věž K–S 42 „Trigonometr“ - Dělostřelecká otočná a výsuvná věž byla považována za hlavní a nejdůležitější složku každé tvrze. S typem této pevnostní stavby se proto setkáváme u všech dvanácti projektovaných a schválených dělostřeleckých tvrzí v úseku Odra – Krkonoše. Při jejím konstrukčním řešení se vycházelo ze vzorů budovaných na Maginotově linii. Úkolem věže bylo vést přehradné palby a prostřelovat nástupní prostory nepřítele v okruhu asi 12 km. V případě potřeby mohla svými zbraněmi rovněž podporovat linii izolovaných pěchotních srubů a likvidovat útoky nepřítele v blízkém okolí přímou palbou. Dělostřelecká věž K–S 42 je situována nedaleko hřebenu kóty Adam a zaujímá místo přímo ve středu tvrzového komplexu, čímž se vyloučila hluchá nepostřelovaná místa. Věž byla instalována v železobetonové části třípatrového srubu, který byl téměř celý zapuštěn v rovině okolního terénu, takže na povrch vystupovala pouze stropnice a pancéřový vrchlík věže. Samotný otočný mechanismus byl zasazen v tzv. předpancíři, což byl ocelolitinový prstenec pokrývající stěny šachty, v níž se věž nalézala. Do této šachty byla umístěna pohyblivá střelecká místnost, výtahy na munici a proti závaží. Instalační provedení celého komplexu bylo velmi náročné, neboť konstrukce věže vážila přibližně 420 tun. Z toho asi 180 tun připadalo na předpancíř a vlastní věž a protizávaží měly po 120 tunách. Věž se mohla otáčet a vysouvat buď pomocí elektromotorů nebo nouzovým ručním pohonem. Původně měla hlavní výzbroj tvořit dvojice 8 cm kanónů. Pro neustále závady a nedostatky však 8 cm kanón v letních praktických zkouškách neobstál, a tak byl jeho vývoj zcela zastaven. V rámci unifikace pevnostního dělostřelectva bylo rozhodnuto vyzbrojit tento objekt zdvojenými houfnicemi vzor 38. ráže 2 x 10 cm. Odvod vystřelených nábojnic byl řešen šroubovitou trubicí do plynotěsné komory v týlovém patře objektu. Houfnice dělostřelecké tvrze Adam měly svým dostřelem zasahovat až do palebných úseků sousedních tvrzí Hanička, Bouda a Hůrka a rovněž mohly vést palby na blízké území nepřítele (dostřel houfnic 11 950 m). Objekt neměl samostatný východ na povrch a výměnu vzduchu zajišťovala dvojice ventilačních zvonů ve střeše. V podzemních patrech se nacházely kromě ovládání a pohonu věže také filtrovna, stanoviště velitele, ubikace pro posádku sklad střeliva a proviantu. Na střeše K–S 42 nebyl umístěn zvon pro lehký kulomet, neboť sousední objekty svými pěchotními zbraněmi celou věž dokonale kryly. Osádku objektu „Trigonometr“ mělo při válečném stavu tvořit 54 mužů.

Vchodový objekt K–S 43a „Na sekyře“ - Na rozdíl od francouzské koncepce kde byly na některých velkých tvrzích Maginotovy linie budovány zvlášť objekty sloužící pro vstup osádky a zvlášť objekty pro zásobování municí, zajišťoval vstup do podzemí československých tvrzí pouze jediný tzv. vchodový objekt. Tento objekt byl postaven jako ostatní tvrzové sruby v nejsilnější IV. třídě odolnosti. Vchodový objekt K–S 43a se nalézá na odvrácené straně svahu Adam, aby tak byl lépe uchráněn před nepřátelským odstřelováním a pozorováním. Díky jeho poloze mohl být Adam bezpečně zásobován municí a proviantem i v průběhu boje v předpolí. Z objektu vyčnívala na povrch pouze jeho přední část s vjezdem do podzemí, vchodem pro pěší, střílnami a dvěma pancéřovými zvony zapuštěnými ve stropnici. Zbraně vchodového srubu sloužily především k jeho bezprostřední ochraně při napadení. K výzbroji proto patřily dva lehké kulomety vz. 26 v kopulích a dva 4,7 cm protitankové kanóny vz. 36 pod betonem. Tyto zbraně chránily především nedaleké okolí a měly zároveň též kontrolovat přístupovou komunikaci. Nedobytnost nitra tvrze dále zabezpečovala trojice bezpečnostních vrat. První z nich čtyři metry široká dvoukřídlá, mřížová vrata znemožňovala přístup do srubu nežádoucím osobám a umožňovala získat čas pro zavření mohutných, šest tun vážících vysouvacích, pancéřových vrat, za kterými následovala ještě plynotěsná vrata. Interiér vchodového objektu tvořil zejména odstavný prostor překladiště o délce 12,2 metru, kde mohla stát za sebou dvě velká nákladní auta. Neboť v případě potřeby musela být veškerá zásoba střeliva doplněna během jednoho dne. Vedle překladiště se nalézalo kolejiště úzkorozchodné dráhy (tzv. nádraží) se speciálními vozíky dopravujícími proviant a střelivo dále do hlubin tvrze. Vchodový objekt tvrze Adam spojovala s podzemím rovná galerie. Pomocí tohoto srubu byl také nasáván vzduch pro centrální filtrovnu, zajišťující přívod čerstvého vzduchu do nitra podzemí. Osádka vchodového objektu měla v případě válečného konfliktu čítat 26 mužů, kterým velel důstojník v hodnosti poručíka pěchoty.

Minometná otočná věž K–S 44 „Za větrem“ - Výkresová dokumentace tohoto objektu byla řešena již od roku 1935 a prošla mnohými změnami, aniž by bylo do září 1938 rozhodnuto o konečné podobě této unikátní stavby. Z původně plánované otočné a výsuvné věže s výzbrojí 2 x 9 cm minometů se ŘOP nakonec rozhodlo pro technicky méně náročnou a levnější variantu bez výsuvného mechanismu se dvěma minomety ráže 12 cm.Zpoždění při projektování a konstrukci otočné věže, bylo jednou z hlavních příčin proč se na žádné tvrzi v československém pohraničí nepodařilo minometný srub stavebně realizovat. Ředitelství opevňovacích prací plánovalo výstavbu minometných srubů u osmi tvrzových komplexů, přičemž tvrz Stachelberg měla mít tyto sruby dva. Přípravné stavební práce na objektu pokročily nejdále právě u tvrze Adam, avšak to pouze v rozsahu zemních terénních úprav a vylámání šachty pro napojení s podzemím. Minometná věž K–S 44 byla oproti zvyklostem projektantů situovat tyto objekty co nejvíce do středu tvrze umístěna spíše v týlu nedaleko od vchodového objektu, což se jevilo z hlediska celkového terénního upořádání bojových srubů jako vhodnější.Hlavním bojovým úkolem věže bylo totiž chránit co nejvíce tvrzových objektů ve svém okolí, postřelovat hluchá místa a až potom posilovat hlavní palebné přehrady v libovolném směru. Půdorysem a konstrukčním řešením se minometná věž podobala nejvíce dělostřelecké otočné věži. Srub měl být vyzbrojen speciální zbraní – dvojicí minometů ráže 12 cm s dostřelem 250 – 7 000 metrů (zbraň měla být vyráběna ve Škodovce pod kódovým označením B-12).Kadence této zbraně byla až 12 ran za minutu a palby mohly být vedeny díky rotační lafetě v úhlu 360°. Objekt se měl skládat ze tří pater. Horní tvořila vlastní pancéřová věž a střelecká místnost. Prostory ve středním patře sloužily jako skladiště munice, nádrže na vodu, ubikace pro pohotovostní obsluhu zbraní a horní stanici výtahu pro dopravu střeliva. Dolní patro bylo výrazně menší a obsahovalo filtrovnu, stanoviště velitele objektu, ubikace a sociální zařízení. Spojení s podzemím zajišťovalo obvodové schodiště nákladní výtah. Ostatní zařízení bylo obdobné jako u dělostřelecké otočné věže, chyběla pouze místnost na odpad vystřelených nábojnic (minometné střelivo nemá nábojnice).Přísun čerstvého vzduchu do nitra stavby obstarávala dvojice střešních ocelolitinových zvonů (jeden pro nasávání čerstvého vzduchu a druhý pro odtah zkaženého vzduchu). Pro obranu blízkého okolí sloužil zvon pro lehký kulomet. Objekt neměl vlastní východ a byl až téměř po střechu zapuštěn do okolního terénu, čímž byla minimalizována možnost jeho odstřelování nepřátelským dělostřelectvem. Osádku minometné věže mělo za války tvořit 42 mužů.

Podzemí tvrze - Všechny objekty tvrze Adam byly napojeny na rozsáhlý podzemní systém, který byl s vchodovým objektem spojen rovnou galerií. Nezranitelnost podzemních chodeb a sálů zajišťovalo jejich umístění nejméně 20 metrů pod povrchem. V hlavní přístupové chodbě tvrze se nalézalo v bočních stěnových kobkách stálé minové zařízení, které mohlo být v případě nepřátelského průniku do vchodového srubu odpáleno. Destrukce by tak zavalila jedinou přístupovou cestu do hlubin tvrze. Za stálým minovým zařízením byly v podzemí zřízeny sály pro filtrovnu a ventilaci, strojovna s dieselagregáty na výrobu elektrické energie a sklady pohonných hmot. Potom následovalo dlouhé překladiště a hlavní muniční sklady pro dělostřeleckou a pěchotní munici. Menší manipulační sklady střeliva byly také vybudovány pod všemi dělostřeleckými objekty a s jejich umístěním se počítalo rovněž pod plánovanou minometnou věž. Přibližně uprostřed tvrzového podzemí bylo v nejhlubším místě kopce vyraženo pět velkých sálů sloužících jako kasárna. V těchto sálech měly být umístěny ubikace mužstva i důstojníků, telefonní ústředna, kanceláře velitelství, sociální zařízení, kuchyně, ošetřovna a další pomocné skladovací prostory. Dopravu střeliva k jednotlivým dělostřeleckým objektům obstarávala úzkorozchodná dráha a přepravu munice k tvrzovým pěchotním srubů zajišťovaly místo kolejové dráhy manipulační vozíky s gumovými koly. Dodávka munice přímo ke zbraním byla potom realizována nákladními výtahy. Odvodnění tvrze bylo řešily její projektanti pomocí přímého drenážního potrubí bez speciální odvodňovací štoly. Pevnostní systém Adama neměl například narozdíl od tvrzí Bouda a Hůrka zvláštní nouzový východ a posádka mohla na povrch vystoupit kupříkladu některým z pomocných východů dělostřeleckých srubů. Celý tvrzový komplex byl koncipován jako naprosto soběstačný, a proto měla pevnost vlastní zdroje pitné vody a elektrické energie. V případě míru byla však zásobována elektřinou z nejbližší veřejné elektrické sítě. Množství munice a proviantu uskladněné v hlubinách tvrze mělo být natolik dostatečné, aby vystačilo posádce Adama i na několik týdnů bojů v obklíčení bez možnosti jakéhokoliv vnějšího způsobu zásobování.

text: http://www.pevnost.web2001.cz/
více  Zavřít popis alba 
  • minulé pondělí
  • 84 zobrazení
atana
Druhý chlapecký skautský oddíl – Dvojka Příbram.
Výprava se 4. dívčím skautským oddílem Amazonky.
Na Slivici, 23 - 25.11. 2001.
The second boys' scout unit - Dvojka Příbram.
Expedition with the 4th Girl Scout Squad of the Amazon.
Na Slivici, 23 - 25.11. 2001.

P o r á ž k a O f i l i á n ů a o b n o v a z e m ě M o t ý l ů
Výprava s Amazonkami na Slivici, 27 – 29.2. 2004
I donesla se zpráva nemilá že rody Ofiliánů zabírají území v Zemi za zrcadlem a vyhánějí z něho původní obyvatele. O své přežití tak musí usilovat rody CHUROKŮ, RATIŮ, ARAMOVÉ a jiné, kdyby nepřišla prosba od CHUROKŮ, tak by Ofiliáni pokračovali ve svém rozpínání. Po krátké poradě se vydali dva Skautské oddíly bojovat za dobro s Ofiliáni.
Země za zrcadlem opět čeká. Píše se pátek 27 dne, měsíce HLADU, na vlakovém nádraží se scházejí Amazonky s Dvojkou. Je poměrně chladné počasí. Nám to však nevadí. Náš vlak do Země za zrcadlem odjíždí v 17, 00 hodin. Nasedáme a za deset minut zase vysedáme. Jsme v Milíně. Zde se k nám přidává posila v podobě bratra Matěje. Zase je nás víc, pochod v plné zbroji na Slivickou pevnost trvá něco přes hodinu místního času. Nad vzdálenými horami se již den kloní ke svému spánku, my však jdeme vstříc něčemu co nás ještě nepotkalo.
Co to asi bude ?
Slivická pevnost nás vítá a své brány nám otevírá. Vítáme se s Jaroslavem a i s ostatními obyvateli pevnosti. Je nás, zde mnoho. Zabydlujeme se v síních kde budeme pár dní pobývat. Nastává čas večerního hodokvasu, každý z nás vybaluje něco jídla ze svých tlumoků a za neustálého dolévání číší čajem začíná příjemný večer před bitvou.
Ten kdo z nás je zde poprvé se dozvídá dalekosáhlou legendu o Zemi za zrcadlem.
V ten okamžik kdy dozněli poslední slova o Zemi za zrcadlem se objevují ve dveřích dva Churokové. Přišli nás požádat o pomoc při osvobození své země od Ofiliánů. Posloucháme jejich slova a slibujeme že jim pomůžeme. Než odejdou do svých přechodných obydlí tak nás zvou na druhý den k sobě, na schůzku v nedalekém lese. Rádi přijímáme.
Večer ubíhá, je čas zalehnout. Musíme nabrat spoustu sil k zítřejšímu dni. Jaký asi bude ? Těm mladším z nás je přečten drobný příběh na Dobrou noc.
Nastalo sobotní ráno, 28 dne měsíce HLADU. Budíme se do mrazivého rána které slibuje pěkný prosluněný den. Všichni se účastníme ranní rozcvičky v podobě hry kterou nás naučili Churokové. Snídaně nám dodala potřebnou sílu. A v přesně stanovený čas odcházíme do nedalekého lesa za Churoky, kteří nás pozvali. Setkáváme se s nimi na pasece. Okolo nás jsou krásné mohutné stromy a již je na nich vidět že se blíží jaro. Jenom rozpučet do krásy a mohutnosti. Abychom udělali Churokům radost tak s nimi hrajeme pár drobných her.
Po chvilce přichází Voidžíra. Mohutná postava zahalená v žlutý plášť se s námi vítá a ráda vyslechla i nelichotivý příběh Churoků. Potom povídá že Ofiliány lze porazit jen tehdy když nalezneme dostatečné množství Kamenů moci. Potom je zde šance Ofiliány porazit.
Kameny se nacházejí u všech ras žijících v Zemi za zrcadlem. Jak Voidžíra přišla tak i odešla. My se vydáváme do všech možných i nemožných koutů a hledáme kameny moci. Mezitím se přiblížil čas polední, spolu s Churoky obědváme a pak i trochu lenošíme. Ofiliáni jsou kdesi zalezlí, ti dělají neplechu pouze v noci.
K polovině odpoledního sobotního dne máme mnoho Kamenů moci a tak se pouštíme do hry jenž má název Famfrpál. Hra chvílemi připomíná ragby jindy zas házenou a i hru na třetího. Po chvilce jsme uhonění. Nastává proto čas jít lovit Lachtany. Tato hra trénuje každé tělo v hbitosti, síle a koordinaci pohybů. Část z nás jsou lovci – tři až šest hráčů – , zbytek jsou Lachtani. Úkolem lovců je chytit Lachtana, nadzvednout ho nad zem, napočítat do tří a z Lachtana je lovec. Čím více chycených Lachtanů tím víc lovců. Přiblížil se večer, den končí. Loučíme se s Churoky a domlouváme zítřejší tažení proti Ofiliánům. V pevnosti opět propukl hodokvas a velké hry : Milionář, Az kvíz, Království, Parlament ČR a jiné radovánky. Pochodně dohořívají a tak nám dávají signál jíti spát. Těm mladším je opět čtena povídka na Dobrou noc. Nedělní sychravé ráno dává tušit že dojde k boji s Ofiliáni. Rozcvička nás probudila definitivně. Dnes nadchází ten den kdy se rozhodne mezi dobrem a zlem.
Co bude mocnější ? V přesně stanovený čas odcházíme i s našimi Kameny moci na smluvené místo, tam na nás již čekají Churokové a zástupci jiných ras. Na dohled přes údolí jsou hordy Ofiliánů. Z našeho ležení i jejich ležení vycházejí parlamentáři. Uprostřed domlouvají podmínky boje. Za chvilku je vše domluveno. Přesunujeme se na polovinu k Ofiliánům, oni činí tak též. Podmínky boje jsou následující : bude se bojovat postupně „ muž proti muži “. to znamená že každý z bojovníků má zapálenou svíčku a tedy jeden Kámen moci. Ofiliáni taktéž. Komu je svíčka sfouknuta prohrál.
Boj začal, Ofiliánům se daří hned od počátku. Nás ubývá. Až na poslední chvíli se nám daří zlomit odpor Ofiliánů a jejich čím dál míň. Vítězíme, země všech dobrých národů jsou zachráněny i země Motýlů v níž žijí Churokové.
Vítězný polední hodokvas na sebe nenechá dlouho čekat, po něm se loučíme s Churoky i s obyvateli Slivické pevnosti a odcházíme na vlak. Víkend se zdařil a je nám fajn. A kdo s námi všechno byl ?
Babočka, Kazbunda, Golem, Jezevčík, Mráček, Dodo, Klobouček, Matěj, Štístko, Pikolka, Buvol, Mikulda, Plaváček, Klaun, Snížek, oddíl Amazonek, sestry a bratři ze Slivice.
Celkový počet, 45 skautů a skautek.
Lesní Hlodavec Ježek – Víťa

Defeat the Ofilians and restore the Land of Butterflies.
Expedition with the Amazons on Slivice, 27 – 29.2. 2004
And there came a good report that the families of the Ofilians occupied the land in the earth behind a mirror, and drove out the original inhabitants from it. The families of CHUROK, RATI, ARAM, and others must strive for their survival, if the request from CHUROK did not come, the Ofilians would continue to expand.
After a brief consultation, the two Scout Troops set out to fight for good with the Ofilians.
The ground behind the mirror is waiting again.It is written Friday the 27th day, the month of HUNGER, the Amazons and Dvojka meet at the train station. The weather is relatively cold. But we don’t mind. Our train to Earth behind the mirror leaves at 5:00 p.m. We get on and sit down again in ten minutes. We are in Milín. Here we are joined by a reinforcement in the form of Brother Matěj. There are more of us again, the march in full armor to the Slivice Fortress takes a little over an hour of local time. Over the distant mountains, they have been leaning to sleep for a day, but we are going towards something that has not yet happened to us.
What will it be?
The Slivice fortress welcomes us and opens its gates to us. We welcome Jaroslav and the other inhabitants of the fortress. There are many of us here. We will settle in the halls where we will stay for a few days. The time of evening feast is coming, each of us unpacks some food from his interpreters and with a constant refilling of a cup of tea, a pleasant evening before the battle begins.
He who is here for the first time learns the far-reaching legend of the Earth behind the mirror.
The moment the last words about the Earth faded behind the mirror, two Churoks appear in the doorway. They came to ask us for help in liberating their country from the Ofilians. We listen to their words and promise to help them. Before they leave for their temporary dwellings, they invite us to the next day, to a meeting in the nearby forest. We are happy to accept.
The evening is over, it’s time to lie down. We have a lot of strength to do tomorrow. What will it be like?
A little story for Good Night is read to the younger of us. It was Saturday morning, the 28th day of the month of Hunger. We wake up to a frosty morning that promises a nice sunny day. We all take part in a morning warm-up in the form of a game taught to us by the Churoks. Breakfast gave us the strength we needed. And at the exact time we go to the nearby forest for the Churoks, who invited us. We meet them on the pasture. There are beautiful massive trees around us and you can already see that spring is approaching. Just a break in the beauty and power. To make the Churoks happy, we play a few small games with them.
After a while, Voijir arrives. The large character, wrapped in a yellow cloak, greets us and is happy to hear the unflattering story of the Churoks. He then says that the Ofilians can only be defeated if we find a sufficient number of Stones of Power. Then there’s the chance to defeat the Ofilians.
Stones are found in the mirror behind all races living in Earth. As Voijira came and went. We go to all possible and impossible corners and look for stones of power.
In the meantime, noon time has approached, we have lunch with the Churoks and then we laze a bit.
The Ofilians are hiding somewhere, they only make trouble at night.
By the middle of Saturday afternoon, we have a lot of Stones of Power, so we start a game called Quidditch. At times, the game is reminiscent of rugby, sometimes handball, and the game of third. After a while, we’re in a hurry. It’s time to go hunting for Sea Lions. This game trains every body in agility, strength and coordination of movements. Some of us are hunters – three to six players – the rest are Sea Lions. The task of the hunters is to catch Sea Lion, lift him above the ground, count to three and Sea Lion is a hunter. The more Sea Lions caught, the more hunters.
více  Zavřít popis alba 
  • minulé pondělí
  • 36 zobrazení
xenule
  • 17.5.2020
  • 17 zobrazení
atana
Počátky Uzlovací regaty u naší hlídky.

Sláva a HURÁ, opět se můžeme setkávat na našich schůzkách a výletech.
Tak tomu je i dnes 15. 5. 2020. Scházíme se u páté základní školy a jsme skoro všichni. Je nás dost na hry i nácvik dovedností.
Hned po pokřicích a hlášení náčelníků družin. Jdeme na Ponorku, což je odval šachty Prokop. Halda kdysi bývalého dolu. Po skončení dolování je z haldy, hřiště atletické a dnes skoro zarostlý kopec s pláckem.
Hned na začátku máme vyhodnocení měsíce Března, rozdávají se odměnkové lístečky a i ceny věcné drobné.
Vyhodnotila se činnost v době Koronovirové nečinnosti. Ten nejlepší, získal Puzzle o 3000 dílcích.
Hra rozvaž provázek nám dodala spoustu energie na učení a vázání šesti základních uzlů. Budou se hodit v Uzlovací regatě.
Vlastní tréning na regatu proběhl a bylo při ní plno smíchu. Čas schůzky se naplnil a my jdeme opět z našeho oblíbeného místa k základní škole. Zde zazní pokřiky družin a pak už se rozcházíme do svých domovů.
Tak zas v pátek, tedy za týden.

19. přední hlídka Royal Rangers – Příbram.

The beginnings of the Knot Regatta at our patrol.

Glory and HURRA, we can meet again at our meetings and trips.
This is still the case today on 15 May 2020. We meet at the fifth primary school and we are almost all of us. There are enough of us for games and skills training.
Right after the shouts and reports from the party chiefs. We are going to the Submarine, which is the dump of the Prokop shaft. Heap of a former mine. After mining, it is from the heap, the field is athletic and today an almost overgrown hill with a patch.
Right at the beginning, we have an evaluation of the month of March, handing out reward cards and even small prizes.
The activity during Coronovirus inactivity was evaluated. The best one, won a Puzzle of 3000 pieces.
The game of untie the strings gave us a lot of energy for learning and tying the six basic knots. They will be useful in the Knotting Regatta.
The actual training at the regatta took place and it was full of laughter. The meeting time is up and we are going from our favorite place to elementary school again. Here the cries of the companions are heard and then we break up to our homes.
So again on Friday, in a week.

19th Front Patrol Royal Rangers - Příbram.
více  Zavřít popis alba 
  • 15.5.2020
  • 38 zobrazení
mirovavro
Svoje texty na Rajce si sťahujem na pamiatku k súboru fotografii z jednotlivých akcii. Preto sa možno niekomu zdá, že opisujem zbytočne aj zdánlivé podrobnosti.
Pôvodne som túto cestu plánoval vlakom a osvedčeným bicyklom. Keď som zistil, že do rýchlikov už treba povinnú rezerváciu a miestenku na bicyklel, tak chudák bajk zostal doma. Ani jemu by sa nepáčilo päťkrát prestupovať len do obce Kriváň za Detvou. Aj dnes som 5 x prestupoval do východiska Lom nad Rimavicou, odkiaľ som nastupoval k obidvom prameňom . Na to že bolo 13 - tého, tak som podozrivo ľahko ( po štyroch prestupoch) docestoval do Brezna. V predtuche som sa necítil celkom dobre. Taktiež posledný spoj busom do Lomu n. Rimavicou vyzeral sľubne. Na zastávke už čakal starší pán - t.j. dobré znamenie. Pre istotu som si tým zdravším očkom potvrdil odchod 9:45 na výveske CP. Bus prišiel presne, pán nastúpil, ja nie - spoj ide iba do Čierneho Balogu. Vraj za týmto ide ten môj bus. Čakám 10 min. a nič. To horšie očko lepšie pozrie na vývesku a príde šok - bus ide iba v sobotu a sviatok. Z hrôzou uvažujem čo teraz..Ďalší bus ide 11:20 a to už nemám čas na jediný návrat domov. Momentálne nejazdia ani nočné busy do Čiech, takže plán B nie je možný. Cestujem od 4:43 a teraz sa mám iba vrátiť domov? Premietam si v hlave ako som si doma preveroval tento spoj pre istotu na dvoch prehliadačoch - zmeny cez pandémiu boli bežné. Vysvetlením je, že platnosť vyveseného CP je od 10.5.2020 a na internete boli 12.5.20 ešte staré údaje. Dnes už je tam správný údaj..
Taxi stanovište nevidím, ani sĺpy nie sú polepené vizitkami na taxi. Našťastie na budove stanice vidím kontakt. O chvíľu už druhýkrát v živote sa veziem v taxiku - od roku 1977. Cez igelitovú medzistenu nevidím poriadne na cestu, iba na vysvietený taxameter ako naskakuje cena. Cena bola presne ako vzdialenosť t.j. 24 €. Vraj penzisti cestujú zadarmo..Šťastný sa rozbieham z Lomu nad Rimavicou k prameňu Ipľa, lebo vypočítaný čas na chôdzu k dvom prameňom sa zhoduje s mojim odchodom busa späť. Šťastie, že fenka Terka ma doma občas donúti behať s ňou a teraz to troška uplatním. Ani domorodec ma neznechutí, že Ipeľ je ďaleko. Po tom, že idem ešte k Slatine iba "chápavo" kývne rukou..
Kúsok pred prameňom Ipľa fotím miesto leteckej tragédie. Aj pochmúrne a studené počasie vystihuje túto tragédiu. Pri prameni ešte pár hltov dobrej vody na rozľúčku a letím dole do Lomu n. Rim. a nižšie po hlavnej ceste do osady Vrchslatina k prameňu Slatiny. Na stránkach obce Hriňová som si doma stiahol a vytlačil mapku so súradnicami upraveného prameňa Slatiny. Na tomto mieste nachádzam iba divočinu a mokraď. Už mi je jasné, že stiahnuté údaje sú mi na nič. Potom nemám byť frfloľoš..
Náladu mi cestou späť vylepší nádherná panoráma hriňovského chotára, posiata starými dreveničkami medzi bývalými políčkami a pasienkami. V Lome n. Rim. mám čas na bus 2:15... Odchod busa som si pre istotu preveril v obchode, ktorý je jediný fungujúci prvok pre turistu. Obec veľmi upadá..Rátal som aj s tým, že bez premávajúceho busa zavolám opäť taxík. Preto mi dal ráno k tomu taxikár aj navštívenku..V špinavej čakárni konečne niečo zjem, zohrejem sa čajom a kávou z termosky a pešo idem smerom na Brezno, aby mi čas ušiel a nemusel som sa triasť od zimy.
V buse mi vodič povedal, že k prameňu Slatiny vedie odbočka z hlavnej cesty, ale oveľa nižšie a hlavne ďalej ako som ja hľadal. Tak sa tam niekedy predsa vyberiem vlakom a bajkom z Kriváňa ako som plánoval.
Brezno bolo aj po návrate zakliate, keď vlak meškal s odchodom pre mňa dlhých 10 min. Problém bol v tom, že ma čakali ešte dva ďalšie prestupy s malou časovou rezervou. Už som rezignoval a hlavne, že tu neostanem trčať na noc - čakáreň je od 22:30 zatvorená do 4:00..Šťastie sa napokon 13 -tého predsa usmialo a doma som bol 20:38 tak ako som mal naplánované.
Teraz sa výborne cestuje, kupé alebo "štvorku sedadiel " máme iba pre seba. Ráno som bol jediný v celom vagóne rýchlika Casovia, ktorý sa pred pandémiou výstižne nazýval "geriatrický rýchlik." Sprievodca si iba bezkontaktne overí kód na cestovnom lístku.
více  Zavřít popis alba 
  • 14.5.2020
  • 71 zobrazení
nordicwalkingbrnoaokoli
Krajinou lesů, vod a strání... hůlkaři si to vesele uhání :-) v MINI hloučku, klidným tempem , se sluncem v zádech a svěžím větrem :-)
více  Zavřít popis alba 
  • 11.5.2020
  • 47 zobrazení
joona
Cesta začla obcí Oparno, pokračovala k Černodolskýmu mlýnu ( pezion, restourace a mini zoo ), pak na hřícenininu hradu Oparno - hrad byl založen před rokem 1344,
Opárenské údolí je říční údolí Milešovského potoka. Jedinečná cesta k Oparenskému mlýnu která měla jen 800m bylo krásné prostředí ( stavení slouží jako středisko enviromentální výchovy a také jako turistická základna Asociace turistických oddílů mládeže ) Procházkou údolí jsme dorazili do Malých Žernosek k přívozu na projetí řeku do Velkých Žernosek naše cesta pokračovala dále..pokráčování příště
více  Zavřít popis alba 
  • 10.5.2020
  • 19 zobrazení
maxczmax
  • 9.5.2020
  • 6 zobrazení
vlcidoly
Poněkud divná doba, poněkud nestandardní podmínky... Ale co. Rodina se shromažďovat může, i bez roušek... Jakýsi minimální rozestup tam taky byl... Trochu zhruba jsme i poklidili na chatě, teď už zbývá jen pořádně vytřít a vypucovat, dokoupit prkotiny z vybavení a může se - akčnit. Třeba hned na dětský den, bude-li nás míň jak 100... A taky jsme si dali - po jedné frndžalici.
více  Zavřít popis alba 
  • 3.5.2020
  • 63 zobrazení
pozkoc
Depozitum u Evy je pro 1 - 5 koček nebo koťata. Využíváme ho občas i jako mini marodku s intenzivní péčí. Kočky obývají garsonku s Evou, s domácími kočkami Minou a Barčou a psíčky Čikem a Filipem. Kočičím marůdkům, kteří potřebují intezivní péči se jí zde dostává plnými hrstmi. Vše se zde přispůsobí potřebám zvířat.
Od Evči odchází do nového domova kočky sebevědomé, mazlivé, zvyklé na psa, ostatní kočky a milující lidi.
více  Zavřít popis alba 
  • 28.4.2020
  • 12 zobrazení
valentino3
  • 26.4.2020
  • 11 zobrazení
duj-druzina
  • 25.4.2020
  • 119 zobrazení
zantalalia
V souvislosti s nedobrovolným nouzovým stavem se o sobě a světě kolem nás dozvídáme hodně, někdy i víc, než bychom si přáli:
1. Je moderní doba. Není už potřeba zbraní. Není potřeba ostnatých drátů, výhrůžek, zavírání do kriminálu. Stačí prostě a jednoduše zaútočit na animální věc – lidský strach o život. Lze ho zneužít, využít, použít. Nebezpečně. A účinně, bohužel.
2. Zjištění, že po nasazení roušky mám míň než 5 minut času, než omdlím na nedostatek vzduchu a následnou paniku z nedostatku vzduchu.
3. Zjištění, že dcera má týž problém.
4. Zjištění, že přiblížím-li se s rouškou k synovi blíž, než na vzdálenost 5 m, tento s hysterickým řevem uteče (po půl roku návštěv na ARO za dědou není divu)
5. Shrnutí, že naše jediná šance přežít, je LES. Bez roušek. A jednou týdně vyslat do Zóny zašátkovaného stalkera, který donese proviant na přežití.
6. Zjištění!!!!, že když přijdu do banky v modelu čepice shora po horní řasy, šátek zdola po dolní řasy, viz foto, nejen, že mě nezatknou, nepovalí na zem nebo rovnou nezastřelí, jak by to ještě před dvěma měsíci zcela určitě udělali, ale ještě mi ochotně na občanku vydají peníze.
7. Zjištění, že zapomenuté poloshnilé balíky slámy u lesa se krásně kutálejí dolu.
8. Zjištění, že jediný, kdo má z daného stavu radost, jsou naše kočky. Konečně nás mají, Francine, tam, kde nás chtěly mít. Často doma.
9. Zjištění, že jsou i jiní stalkeři. Není jich moc, ale potkáváme je v lesích. Bez roušek.
10. Zjištění, že v lese je přesně to, co potřebujeme – vzduch, slunce a svoboda.
více  Zavřít popis alba 
  • 24.4.2020
  • 57 zobrazení
mpostova
17:10 stav vody +15-20cm nad podlahou
19:45 vybráno min. 230 kbelíků po 10 l
ve sklepě staré trouchnivějící dřevo, nánosy bahna,
neodtékající německý trativod, stará studna
voda odebrána pod hladinu studny

Nutno nechat vyschnout a následně:
vyčistit
prověřit přítoky a odtoky vody
Realizace: Poštová, Řehoř
více  Zavřít popis alba 
  • 24.4.2020
  • 18 zobrazení
serenitka
  • 24.4.2020
  • 63 zobrazení
Reklama