Vyhledávání

Hledat v

Alba

Přibližně 222 výsledků (0,1220 sekund)

reklama
50 fotek, leden 2011, 237 zobrazení
40 fotek, 3.2.2013, 147 zobrazení
37 fotek, 5.10.2014, 67 zobrazení | příroda
První říjnovou neději jsme se vydali na cestu z Pavlovic podél řeky Mže do Ošelína.
Mže pramení v nadmořské výšce 726 m na území Německa v Griesbašském lese (Griesbacher Wald) asi 1 km jižně od osady Asch. Na krátkém úseku tvoří státní hranici a po 3 kilometrech toku, v nadmořské výšce 639,7 m, vstupuje zcela na území České republiky. Dále pokračuje jihovýchodním až východním směrem a protéká městy Tachov a Stříbro (německé jméno Stříbra je shodné se jménem řeky). Na Mži se nacházejí vodní nádrže Lučina (vodárenská) a Hracholusky (víceúčelová). K nejvýznamnějším přítokům patří z levé strany Hamerský potok a Kosový potok (Kosí potok), z pravé strany je to Úhlavka. V Plzni se Mže v nadmořské výšce 301 m spojuje s Radbuzou a od tohoto místa nese název Berounka.
20 fotek, 25.1.2015, 217 zobrazení
Po dlouhém čekání na zimní vodu nakonec padla volba na Mži, která jediná v okolí dostatečně tekla. Po mnoha změnách jsme zůstali jen tři, Cíba, Miloš a já, na kajaku TornadoK a pálavě QueenD. Nádhera! Sluníčko, teplota kolem nuly, trasa z Kočova do Ošelína.
119 fotek, 17.9.2017, 31 zobrazení | architektura, cestování, města
Otočkový výlet se spřízněnými dušemi do Plzně - je to hodně fotek, pokusím se to trochu rozdělit.

Plzeň leží na soutoku řek Mže, Radbuza, Úhlava a Úslava, z nichž vzniká řeka Berounka. Žije zde přes 170 tisíc obyvatel a je tak čtvrtým největším městem v České republice. Současné historické jádro města má pravidelnou síť ulic s obdélníkovým náměstím Republiky uprostřed (139 × 193 m), jemuž vévodí katedrála sv. Bartoloměje, budovaná od roku 1290. Zajímavé je, že dnešní Plzeň není úplně totožná s tou, která pod tím jménem byla původně založena - První zmínky o Plzni (dnešním Starém Plzenci) pocházejí z roku 976, kdy u tohoto přemyslovského hradiště kníže Boleslav II. porazil vojsko německého krále Oty II. V podhradí postupně vyrostlo městské sídlo s řadou kostelů a živým obchodním ruchem. Do nynější polohy (v jižním sousedství tehdejší vsi Malice) přenesl město pod názvem Nová Plzeň král Václav II. roku 1295 jako důležitou obchodní křižovatku západních Čech na cestě z Prahy do Bavorska. Vyřešila se tím dodávka vody, neboť místo leželo na soutoku řek Mže a Radbuzy.

A tohle si ze školy nepamatuji - První česká tištěná kniha – Kronika Trojánská – byla roku 1468 vytištěna na rohu dnešních ulic Smetanova a Bezručova. Na tomto místě fungovala do roku 1533 jediná česká tiskárna.
57 fotek, 12.10.2014, 62 zobrazení | architektura, města, příroda
Jednu podzimní neděli jsme se vydali do Svojšína nedaleko Stříbra. V obci se nalézá kromě kostela Petra a Pavla také zámek, který prochází postupnou renovací. Obec Svojšín se nachází v nádherném údolí řeky Mže. Řeka je zaříznuta do kopcovitého terénu, převážně zalesněného. Řeku v nížině obklopují lučiny s bohatou florou a faunou. Vidět zde můžete např. ledňáčka říčního, skorce vodního a volavku popelavou. V posledních letech je na řece vidět i velké množství divokých kachen. Místy nad řeku vystupují skalní útvary, zvláště přímo pod Svojšínem se nachází velký spilitový masiv, kde na jižních svazích najdete různé teplomilné rostliny, běžně se v této nadmořské výšce nevyskytující. Spatřit zde při troše štěstí můžete i výra velkého, který zde hnízdí. V jarních měsících se dá řeka splavovat v úseku od Pavlovic až do Svojšína, popř. Stříbra. Svojšín je též uzlem několika turistických tras a cyklotras, vedoucí na všechny strany, kde se nachází další zajímavé lokality v blízkém či vzdálenějším okolí. Velice blízko se nachází Vlčí hora u Černošíma se zbytky hradu Volfštejn. Na této hoře, bývalé sopce, je naleziště auditů a amfibolů, různé vzácné teplomilné rostliny a je zde nádherné místo rozhledu tzv. Goethova vyhlídka. Nejvíce se o zdejší krajině dozvíte, když ji přímo navštívíte. V obci Svojšín naleznete veškeré potřebné zázemí tj. ubytování, úschovnu kol, občerstvení, potraviny, veřejný internet i stanici ČD.
27 fotek, 16.6.2018, 33 zobrazení
Vlčí hora (703 m) u Černošína na Tachovsku je zvláštní místo. Výrazný, zdaleka viditelný vrchol nabídne i krásný výhled do kraje a mnoho zajímavostí v okolí. Nejznámější je asi zřícenina hradu Volfštejna se zajímavou, kuželovou věží. Za návštěvu stojí i bývalá vesnička Záhoří (do současnosti se dochoval jeden dům) s pěkně opravenou kapličkou. Ve vsi Třebel stávala tvrz a pivovar, kde se do padesátých let minulého století vařilo pivo Vlkovar.V nedalekém údolí Mže se nachází jeden z nejkrásnějších úseků železniční trati Praha - Cheb.
24 fotek, 11.4.2005, 59 zobrazení | architektura, cestování, dokumenty, krajina, příroda
Vlakem je to z Chodovky do Konstantinových lázní 67 km s 1 přestupem v Pňovanech.Z Pňovan projedete prakticky celou trať Pňovany-Bezdružice,která má spoustu příznivců a ti na ní konají oslavy,stačí si zadat tuto trať do vyhledávače a objeví se spousta odkazů,určitě doporučuji www.bezdruzickalokalka.cz
Já bych zde jenom zmínil,že se jedná o jednokolejnou trať dokončenou roku 1901.Zajímavostí na této trati je most přes údolí řeky Mže u Pňovan,který je dlouhý 210m a vysoký téměř 50m.Na této trase je také velké převýšení-největší stoupání dosahuje dokonce 26 promile.Výškově zde rozdíl v převýšení činí 184m.Nejnižším místem je most přes údolí Mže(391 m.n.m.),nejvyšším místem je koncová stanice Bezdružice(575 m.n.m.)
50 fotek, duben 2017, 1 549 zobrazení | krajina, makro, města, příroda, zvířata
Postřehy ze svátečních dní jsem poskládala do jednoho alba a to zas trošku praská ve švech ;-)

Rokycansko - Kokotské rybníky ; plzeňská Kilometrovka a okolí Mže; jižní Plzeňsko - u Letin a Kbelnice
122 fotek, září 2011 až říjen 2012, 137 zobrazení
Po rekonstrukci fotbalového stadionu FC Viktoria Plzeň ve Štruncových sadech dochází postupně i na přeměnu jeho okolí, tedy prostoru nad soutokem Mže a Radbuzy. Vznikne zde relaxační a sportovní centrum.
67 fotek, červen 2011, 171 zobrazení
Víkendovka v okolí Stříbra. Ubytování na zámku Svojšín. V pátek naučná stezka v okolí Svojšína. V sobotu Hornické muzeum a štola Prokop ve Stříbře, pak pěší výlet do kláštera Kladruby a přes Lhotu u Stříbra a Sytno zpět do Stříbra. V neděli údolím Mže k Ošelínu, pak na zříceninu Volfštejn a Vlčí horu a zpět do Svojšína. Více informací na http://zdenekenzl.webgarden.cz/stribrsko-2011
17 fotek, leden až březen 2005, 42 zobrazení | města, příroda
prochazky kolem Mze, Radbuzy a jejich soutoku :) vetsina okolo Velikonoc
33 fotek, 14.11.2015, 464 zobrazení | architektura, krajina, lidé, města, příroda
Procházka po známých místech je pro mě vždycky nějak zajímavější, když jdu s někým, kdo je tu poprvé - a tentokrát to bylo s fili. Prošly jsme spolu pivovarské nádvoří, okolí Radbuzy, Mže a jejich soutoku a zamířily k cíli, který byl pro fili nejdůležitější - bystě Františka Křižíka. Úkol jsme splnily! :-)
Po tom, co se k nám připojila Džín, jsme se vydaly k náměstí, historické Malé ulici a Saskému mostu. No stihly jsme toho opravdu dost, dokonce i nějakou část plzeňské rybniční soustavy a nezapomněly jsme ani na posezení v kavárně s krásným výhledem na Plzeň.
Holky, jestlipak vás ještě nebolí nohy? ;-)
Kvůli tomuhle albu jsem se rozhodla na chvíli otevřít komentování.
164 fotek, červenec 2014, 1 725 zobrazení | cestování, krajina, kultura, lidé, události
"Dobrodružství 66 trampů aneb vzpoura na lodi Plzeň Hracholusky", tak lze snadno nazvat uplynulý předposlední červencový víkend, kdy se ve strašném vedru vydali plzeňští a pražští trampové na západ do okolí řeky Mže. Na parník nastoupila téměř sedmdesátičlenná banda trampů poměrně spořádaně, ale čím dále se plulo, ztrácela posádka lodi kontrolu nad plavbou. Postupně se parník proměňoval v indický vlak, kdy lidé seděli na střeše, na nepřístupných palubách a kouř z cigaret vytvářel dojem dobře pracujícího parního stroje. Pivo, víno a kořalky vhodně svlažovaly hrdla zpěváků, takže za doprovodu kytar a kontrabasu se širokodaleko z lodi nesl sborový zpěv trampských námořnických písní. Myslím, že tímto víkendem byli zúčastnění trampové a hospodští docela spokojeni. Jak se naše plavba líbila mastňákům a paďourům není podstatné. Ahoj !
35 fotek, 4.3.2012, 90 zobrazení | města
V prostoru města bylo sídlo již ve střední době kamenné – 8000 – 6000 př. n. l. Z roku 1115 pochází první historická zmínka o Tachově. Název vznikl z osobního jména Tatomír, zkráceně Tach. Ten byl zřejmě vlastníkem vsi nebo dvora na místě dnešního Tachova. Z roku 1126 pochází záznam v kronice, podle kterého bylo přebudováno opevnění.
Roku 1285 bylo v blízkosti hradu založeno pravděpodobně Přemyslem Otakarem II. město. V roce 1297 postoupil Albert ze Žeberka město králi Václavu II.
Kolem roku 1300 bylo celé město obehnáno hradbami. V roce 1310 dal Jan Lucemburský město do zástavy Jindřichovi z Lipé. O třináct let později ho získal ze zástavy zpět. V roce 1329 daroval Jan Lucemburský zdejší farní kostel Křížovníkům s červenou hvězdou a o rok později dal město opět do zástavy. Budoucí král Karel IV. vykoupil město ze zástavy roku 1333. Roku 1335 byl založen manský obvod. Manové byli příslušníci drobné šlechty, kteří měli v zástavě malé statky v okolí hradu a v případě nutnosti ho bránili. Roku 1353 byl Tachov zapsán v zákoníku Majestas Carolina krále Karla IV. mezi významná města. Podle zápisu nesměl být českou korunou nikdy prodán ani zastaven. Karel IV. zde roku 1357 založil karmelitánský klášter.
Okolo roku 1400 dal Václav IV. město do zástavy Janovi ze Švamberka. Později byl Tachov vrácen králi. Asi roku 1406 získal město Hynek Hanovec ze Švamberka. Roku 1410 Václav IV. Tachov vykoupil. Dne 11. srpna 1427 husité ostřelovali město, podkopali hradby a nejméně na čtyřech místech ho zapálili. Okolo roku 1449 získal Tachov Burjan I. z Gutštejna. Roku 1454 byly městu potvrzena práva a o dvacet let později Burjan II. z Gutštejna získla pro město právo pečetit listiny červeným voskem. O rok později, roku 1475, se stal majitelem Tachova. O dalších 20 let přešlo město do majetku Jana, Jetřicha, Jindřicha a Volfa z Gutštejna.
Roku 1506 museli bratři odevzdat Tachov králi. V letech 1509 – 1510 bylo město obléháno. V roce 1523 dal král Ladislav Jagellonský město do zástavy Barboře z Kolína nad Rýnem. O dva roky později bylo město ze zástavy vykoupeno. Roku 1530 získal město do zástavy Hanuš Pluh z Rabštejna. Po jeho smrti se ho ujal Kašpar Pluh. Roku 1556 císař Ferdinand předal město do zástavy Janovi mladšímu z Lobkovic. O dva roky později vypukl ve městě požár. Roku 1570 zdědil město syn Jana Kryštof. V roce 1598 vykoupil Tachov ze zástavy císař Rudolf II.
Počátkem 17. století získali do zástavy město měšťané. V roce 1611 vypuknul v židovském ghettu velký požár. O pět let později postihl další požár hrazené jádro města. Roku 1623 bylo město prodáno Janu Filipu Husmanovi. Tachov ztratil postavení královského města a stal se městem poddanským. V letech 1631 – 1634 bylo město postiženo morovými epidemiemi. Spolu s velkou neúrodou vedly k prudkému snížení počtu obyvatel. Roku 1641 zaútočila na město švédská vojska a město bylo obsazeno. V roce 1647 bylo město vypáleno a o rok později vojska zaútočila na hrad a vyplenila ho. Roku 1664 bylo panství prodáno říšskému hraběti Janu Antonínu Losymu z Losinthalu. O dva roky později byl Tachov opět zničen mohutným požárem.
Roku 1715 opět zachvátil město požár. V roce 1721 se ujal panství Adam Filip Losy. Rok 1727 byl ve znamení velké neúrody. Na náměstí byl vztyčen morový sloup. Roku 1748 přišel další požár. Vznikl v židvovském ghettu a zničil mnoho domů. V roce 1770 zapálil blesk věž bývalého hradu. V témže roce bylo zavedeno číslování domů a o dalších sedm let později přišel další požár. Roku 1784 se ujal majetku Josef Mikuláš Windischgrätz. V červenci téhož roku bylo město postiženo velkou povodní z rozvodněné řeky Mže. V roce 1787 se započalo s postupným bouráním starého hradu a barokního zámku Losyů. Také se započalo s budováním nového sídla v klasicistním slohu.
Roku 1802 byla zbourána věž královského hradu, která musela ustoupit knížecímu zámku. V roce 1830 dobudoval Alfred I. Windischgrätz zámek a kostel sv. Václava nechal přebudovat na rodinnou hrobku. V roce 1851 byl objeven silný pramen minerální vody. Tehdy byl zasypán, ale o dva roky později se objevil znovu. Roku 1871 postihla město velká povodeň. V roce 1896 převzal panství JUDr. Alfred III. Windischgrätz. Nechal přemístit hrobku z kostela do kláštera v Kladrubech.
Při pozemkové reformě roku 1919 přišli Windischgrätzové o podstatnou část svého majetku. Dne 10. října 1938 bylo město obsazeno německým vojskem. O rok a měsíc později, 10. listopadu 1939, zapálili příslušníci SS židovskou synagogu. Americké letectvo dne 14. února 1945 provedlo mohutný nálet na město. Cílem bylo zničení místní zbrojovky. Dne 2. května 1945 bylo město obsazeno americkou armádou. Roku 1958 byly zbourány staré neudržované a rozpadlé domy. Město tak navždy ztratilo mnoho své historie i svá půvabná zákoutí.
Nejcennější památkou jsou dochované městské hradby z poloviny 14. století. Upoutají zachovalostí i tvarem štíhlých vysokých věží. Původně vystupovalo z hradeb 24 těchto věží, z nichž se dodnes většina zachovala. Opevnění doplňovala vnější parkánová hradba. Město bylo přístupné třemi branami, které existovaly ještě kolem poloviny minulého století.
Další památkou je zámek. V jeho sklepení je zachováno zdivo věže původního hradu. Všechny přestavby věž respektovaly. Až při přestavbě byla roku 1802 věž zbořena. Zámek byl dostavěn roku 1808. Obydlený byl do roku 1939, pak sloužil vojenským i civilním účelům. Postupně chátral a roku 1968 bylo vydáno rozhodnutí o demolici. Nakonec byl však v letech 1969 – 1983 restaurován.

zdroj: https://www.cz-milka.net/pamatky/04-mesta-a-obce/tachov/
27 fotek, 27.9.2015, 212 zobrazení
Hracholusky je přehradní nádrž o rozloze 490 ha, nacházející se na hranicích okresů Tachov a Plzeň sever. Přehrada vznikla vybudováním sypané hráze v roce 1964 a zaplavením malebného údolí řeky Mže (na říčním km 22,8) . Celková délka vodního díla od jezu pod parkem ve Stříbře až k hrázi je 22 km. Součástí vodního díla jsou dva významné přítoky. Oba se nacházejí na levém (severním) břehu přehrady a vytvářejí samostatné zátoky. Tou větší z nich je Úterská zátoka. Přítokem je Úterský potok protékající nádhernou krajinou hlubokých lesů Bezdružicka a Úterska. Druhou zátokou je Žebrácká zátoka, které propůjčil své jméno Žebrácký potok.

Přes přehradu vedou dva mosty. Jeden železniční a druhý silniční. Železniční most (tzv. Pňovanský most ) je ocelový most stojící na dvou samostatných kamenných pilířích, po němž vede trať končící v Bezdružicích. Silniční most je betonová stavba tyčící se do výše 23 m od vodní hladiny a je pro okolí přehrady významnou dopravní tepnou spojující oba břehy vodního díla.

Na obou březích přehrady se nachází několik kempů, kde je možné se ubytovat a trávit volný čas. Mezi nejvýznamnější patří kemp na Butově. Ten je jediným větším kempem na severním břehu přehrady a nachází se na těsném začátku přehrady, hned pod Stříbrem. Ostatní kempy jsou na jižním břehu a mezi ty největší patří Radost a Transkemp Hracholusky, nacházející se v těsné blízkosti hráze. Tam je i kotviště parníku a centrum vodního lyžování Slavoj Plzeň. Parník je vyhledávanou turistickou atrakcí. V letních měsících nabízí vyjížďky několikrát denně a po celé přehradě má několik zastávek.
185 fotek, červenec 2012, 374 zobrazení
Stará řeka – Berounka 29.6. – 3.7. 2012
Ze z Plzně až do Prahy.

Již dlouho jsem plánoval, že sjedu Berounku, ale nečekal jsem to tak brzo. Jelikož není práce a je pěkně, rozhodl jsem se velmi rychle. A tak se stalo, že sedím ve vlaku a budu sjíždět Berounku – Starou řeku.
Pátek.
Ráno jsem vyskočil jako srnec. Vše jsem si naházel na záda a hurá na vlak. Bagáž s lodí, 10 l vody a jídlem na týden váží 50 kg. Vše mám s sebou a nemám zájem navštěvovat různá občerstvovací zařízení, jichž je kolem řeky dostatek. Akorát vodu budu postupně doplňovat. Projíždím kolem Orlice. Je v ní žalostně málo vody. Budu věřit vodočtu s tím, že na Berounce je vody dost. Jedouce z Prahy, nějaký člověk chce posunout můj lodní pytel. Prej jestli může. Já na něj, že jo a pozorně jsem sledoval, jak se několikrát pokusil s ním hnout, ale marně. Jeho onná se skrytě pousmála, když jsem lapil pytel a hodil ho kousek dál v regálu.
Kolem 17. hodiny jsem dojel do Plzně. V Radbuze bylo vody málo, ale dalo se jet. Kousek níže se zrodila Berounka když do Radbuzy vtekla Mže a vody bylo dost. Přenesl jsem splav v Bílé hoře, proplul kolem papírny a ležím na krásné louce vedle řeky a kousek je borový háj. Srnci šmatlaj okolo a pozoruji rej světlušek. Krásná, jasná noc........
Sobota.
K ránu se zatáhlo, ale než jsem zabalil, začalo se to trhat. Kolem deváté vyrážím. Projíždím nádherné divoké kaňony. Nikde nikdo, jen pár rybářů. Než jsem dojel ke starému mlýnu v Dolanech. Je zde rozvalený jez a pod ním Dolanský most. A za mostem – hrůza. Vidím hejna lodí, brázdících vody Staré řeky. A to je konec samoty. Zdá se, že ten ruch budu muset přežít. Pajda mi určitě pomůže.
U Telinu jsem dal mexické fazole a kafíčko na pěkném flíčku mezi vrbami. Ze Staré řeky se stala dálnice. Ale na druhé straně je zde nádherně. Proto ten shon. Jsou tu lesnatá údolí, skály, sem tam i peřeje. Hodně vodního ptactva i rostlin. Berounka je opravdu krásná řeka, i když poněkud líná. Počasí supr. Kolem 19. hodiny jsem vyhlídl flek na noc. Zase krásná loučka u lesa jako včera. V Pá jsem jel jen kousek, 6 km a hned jsem se zahnízdil. Dnes jsem ujel 30 km.
Neděle.
V noci se zatáhlo a byla bouřka. Mě to však nezaskočilo, neboť jsem provedl příslušná opatření hned, jak se začalo schylovat k bouři. Byl jsem v suchu v lodi zahalené celtou a ve žďáráku. Bylo dost vedro, ale sucho. Musím opět ocenit kvality žďáráku a vůbec nelituji, že jsem si ho pořídil. Mám ho několik let a jsem velmi spokojen, i když při jeho koupi jsem byl dost rozpačitý. Ráno jsem zabalil a v 9:30 zvednul kotvy.
Je zataženo. Občas vyleze Slunce. Začíná pršet. Vyčasilo se a je nádherně. Potkávám obrovský vor. Asi 20 m dlouhý, s posádkou. Projel jsem parádní peřej a napadlo mě, že počkám na ten vor a kouknu jak ji projede. Vykoníčkoval jsem peřej a počkal nahoře. Pak si to sjedu ještě jednou. Už jedou. Najíždějí. Paráda. Kapitán i posádka si vedli skvěle. Sjel jsem znovu a jel za nimi. Věnoval jsem kapitánovi a posádce svoji vlaječku jako uznání, ocenění a na památku. Já jsem zase dostal turistickou známku vydanou na počest již 26. plavby voru. Pěkná tradice.
Našel jsem parádní místo na oběd – kameny naplavené deštěm mezi kopci. Hned pod nimi je peřej a parádní skála. K večeru se schyluje k dešti. Na poslední chvíli se mi podařilo najít solidní loučku. Sotva jsem zalehnul, začalo pršet. Bouřilo a lilo do rána. Zase jsem ujel 30 km.
Pondělí.
Kolem 4. přestalo pršet. Vstal jsem v 5:30 a uvařil kotel čaje. Sbalil jsem, co bylo mokré, do celty a v 6:30 vyrazil. Sušit budu až později, až vyleze slunce. Díky za to, protože tak pěkné ráno jsem už dlouho nezažil. Příroda se probouzela, bylo po dešti a z řeky vystupovaly cáry mlh. Rovněž kopce okolo tonuly v mlze, která se pomaloučku, polehoučku vznášela údolími. Nádhera. Kolem prolétl ledňáček, tam zase plave labuť s mladými a kousek dál je hejno kačen.
Je slyšet hukot. Voda se valí mezi kameny a já vjíždím do úchvatných peřejí. Zde, mezi kopci, je jich tu hodně. Některé skály se tyčí skoro 200 m do výše. Jeden si připadá jako zrnko písku. Úchvatné scenerie. Kolem 9:30 kotvím, suším věci, piju kafe,... Za chvíli vyrážím. Je 11:30. Zdá se, že ubylo vody. Na splavu u Valentova mlýna dávám oběd a kafe. Taky vodáků ubylo. Takže si užívám klidu. Je pod mrakem, ale sem tam vyleze i Slunce. Je teplo a voda jako kafe co ho zrovna piju. Jsem na 51. kilometru.
Pod Nižborem řeka mění charakter. Údolí jsou otevřenější. Voda moc neteče. Pod Hýskovem jsem zastavil a jal se stavět úkryt. Zdá se, že bude bouře.
A byla!!!! Jen jsem zalehl, začalo boží dopuštění. Blesky se křižovaly a bylo furt světlo, hromy mi mlátily nad hlavou, že jsem málem ohluchl a lilo tak, že se to ani nedá napsat. Pajda otevřel stavidla. Bouře neustále ustávala a zase se vracela v ještě větší míře. Pak začaly padat kroupy. Kusy ledu bubnovaly do celty jako do bubnu.Ještě, že jsem správně odhadl směr větru při stavbě stříšky, jinak by mě to odneslo Bůhví kam. K ránu se bouře uklidnila. To byl klid. A tak jsem usnul. Byla to bezpochyby nejhorší bouře, co jsem spal pod širákem. Podobnou jsem zažil v horách v Chorvatsku, ale to jsem měl stan. Ujel jsem 40 kilometrů.
Úterý.
Vyrazil jsem před desátou a ujel jen kousek do Berouna. Je zde nábřeží s kameny a se stromy a tak jsem si z toho udělal sušárnu. Dal jsem snídani a kafíčko a hnedle jsem byl plný elánu. Vyrazil jsem. Občas to i teče a sem tam jsou i peřeje. Občas se přežene bouřka a občas svítí i Slunce. Projel jsem Srbsko a pod Karlštejnem leje furt až do Vltavy.
A tak jsem dojel ze z Plzně až do Prahy vodami Berounky – Staré řeky. Chvílemi jsem nevěřil, neb začalo hodně pršet, ale možná proto bylo nakonec dost vody a podařilo se. Všechno špatné je nakonec k něčemu dobré.
Jsem velmi rád, že jsem to zvládl. Do Modřan je to 140 kilometrů v Pálavě, po vodě s pádlem v ruce.
Hurá.
Hau kóla.
Ahoj někdy, někde.
Mže  2 | tkladivo
18 fotek, 31.3.2018, 59 zobrazení | příroda, zábava
Vítr,občas déšť,ráno jinovatka :)
29 fotek, září 2010 až říjen 2013, 189 zobrazení
43 fotek, 13.10.2012, 94 zobrazení | cestování, koníčky
podzimní pouštění Mže....z Lučiny do Světců.krásné počasí,krásná akce

Rajce.net je největší česká sociální síť
zaměřená na sdílení fotografií a videí.

Nabízí neomezený prostor zdarma, snadnou a rychlou výrobu fotoknih i jiných fotoproduktů.

Partneři

Visa Mastercard Maestro American Express Visa Electron