skolapozdechov
V pátek 12.6. přišla do 1. třídy dětská spisovatelka Lenka Rožnovská a představila prvňáčkům velmi originálním způsobem svoji knihu Já, štěně. Co všechno se musí malé štěně naučit, než si pro něj může přijít nový páníček? Než se ze štěněte stane pes, musí zvládnout spoustu věcí… A to všechno si vyzkoušeli i prvňáčci. Zahráli si hry, ve kterých plnili úkoly jako malé štěňátko Charlie z knihy. Na závěr si každý vyrobil své malé štěně z papíru. Setkání se spisovatelkou se prvňáčkům moc líbilo, protože si jako malá štěňata užili spoustu legrace.
J. Kovářová Ondrušková
více  Zavřít popis alba 
  • 15.6.2020
  • 129 zobrazení
  • {POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
iveso
Koumat a řešit psí hlavolamy může i malé štěně. Šikovná čtyřměsíční malá kníračka je toho důkazem :-).
více  Zavřít popis alba 
  • 17.8.2019
  • 42 zobrazení
monikash
Zdeněk Junák vyprodal Sokolovnu
V úterý 29.1.2019 od 19 hodin se ve vyprodaném sále Sokolovny uskutečnilo další Posezení při svíčkách, tentokrát s brněnským hercem a dabérem Zdeňkem Junákem. Ve svém humorném i vážném vyprávění nazvaným S úsměvem jedu dál zmínil své dětství, rodiče a prarodiče, divadelní ze studií a z divadel, ve kterých vystupoval. Své vyprávění oživil vtípky a to nejen český, ale i v ruštině a „vo slovenčině“ a také písněmi za doprovodu kytary. Jelikož rád poslouchal Vysockého, tak zazpíval na začátku dvě písničky ve stylu tohoto zpěváka. V průběhu svého vystoupení zodpověděl na všetečné dotazy publika. Zazpíval také Malé štěně a na závěr Pramínek vlasů a na úplný závěr vyřkl 7 mouder do života. Publikum čítající zhruba 400 rukou jeho vystoupení odměnilo zaslouženým potleskem, protože jestli smích prodlužuje život, tak jim ho pan Junák prodloužil o hodně dlouho.
více  Zavřít popis alba 
  • 29.1.2019
  • 87 zobrazení
dcskolka
Početná parta malých štěňat se nadšeně vrhla do společné hry. Dvě starší fenky se ovšem potýkají se strachem, jedna z neznámých nebezpečí, jako jsou třeba lidé s pytlem na odpadky, druhá se bojí psů, protože s nimi dosud nemá zkušenosti. Fenky vždy musíme vystavovat stresové situaci tak, aby se cítily v bezpečí, ale zároven mohly objekt svého strachu vnímat. Pokud je přitom zabavíme a ochráníme, postupně se adaptují a strachová reakce bude ustupovat.
více  Zavřít popis alba 
  • 11.9.2018
  • 93 zobrazení
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
dcskolka
Skupina malých štěňat si dnes opravdu sedla. Malý Chicco se první dvě minuty sice tvářil zaraženě, ale pak nás všechny přesvědčil, že je to ten největší drak ze všech. Eliška ho pak trochu pozlobila, ale vzhledem k jeho divokosti ho to jen velmi mírně umravnilo. Panička má zatím úkol naučit ho reagovat na jméno pomocí pamlsků. Jinak se jí hezky drží. Pro zkušené borce byl dnes nácvik povelu zůstaň. Ale Miňonka se musí vrátit k nácviku sedni, stále se jim to s paničkou nedaří. Protože krátké cvičení, které se často opakuje, se lépe zapamatuje, musí cvičit 5x denně pouhou minutu. Důležité je také nechat psíka chvilku přemýšlet, co že to vlastně chceme a ne se ho stále navádět či tlačit k zemi. Snažit se prostě musí pes a ne páníček. Pokročilý borec Black se od nejistého kloučka proměnil v odvážného a samostatného mladíka. Už nemusí dostat odměnu za každou maličkost, za zvládnuté cviky můžeme občas odměnu vynechat a dát další cvik, který už ale odměníme. Dlouhé cvičení bez odměny vede k frustraci psa a ztrátě zájmu o cvičení. Oba jsou šikovní a věřím, že se jim spolu bude dařit. Přejeme Blackovi i jeho páníčkovi hodně štěstí a porozumění.
více  Zavřít popis alba 
  • 10.2.2018
  • 56 zobrazení
dcskolka
Malá štěňata se sotva batolí, ale už se perou, vrčí na sebe a kdyby mohla, jistě by si ublížila. Ale zoubky jsou ještě malé, tak se škubání za kůži sourozence obejde bez šrámů, přestože už zabolí. Štěňata se postupně učí, že je sice legrace kousat brášku, ale když se to přežene, dostane agresor co proto. Začínají si dávat pozor a jak rostou jejich ostré zoubky, zvyšuje se opatrnost a citlivost. U nás ve školce se občas štěňata rozčílí, když se jedno z nich chová příliš neomaleně, ale výtka proběhne spíš hlučně a výhružně, než že by opravdu došlo na zuby. Tak se mladí psi učí pravidlům slušného chování, opatrnosti, zjišťují, jak předejít konfliktům, případně takový spor uzavřít smírem. Zasahujeme a rozdělujeme je jen tehdy, když je zlobivec jasně silnější a ostatní štěnda šikanuje. Pak musí zažít určité omezení, třeba vodítkem, aby se ukáznil. Ale dostatek pohybu a zaměstnání před školkou s majiteli ho často zklidní.
více  Zavřít popis alba 
  • 7.1.2018
  • 68 zobrazení
dcskolka
Fotky tentokrát najdete společně, nejprve malá štěňata a pak jsou větší plemena. V obou skupinách jsme probírali tzv. Superpamlsek. Jak štěňata rostou, přestávají nás poslouchat na slovo, často se zajímají o své okolí natolik, že je přivolání na piškot či hračku už nezláká. Proto musíme mít v záloze ještě něco jiného, velmi lákavého, co pes dpstává jen výjimečně. Je to třeba masová konzerva nebo větší kus sušeného či vařeného masa. Máme to uloženo v plastové krabičce a důležité je, aby pes dostal vždy všechno, co v té krabičce je. Má speciální název, který jindy nepoužíváme, třeba dobrůtka nebo masíčko. Učíme na něj stejně, jako na jméno. Řekneme slovo a dáme psu vylízat krabičku s pamlskem. Krabiček můžeme mít několik. Po několika opakováních pes na vyslovení kouzelného slůvka všeho nechá a letí k nám. Když se štěně naučí správně reagovat, omezíme používání superpamlsku na opravdu výjimečné situace, aby mu nezevšedněl, ale dáváme ho zase tak často, aby na něj nezapomněl, tak 3-5x týdně.
více  Zavřít popis alba 
  • 20.10.2017
  • 89 zobrazení
dcskolka
Výcvik by měl být pro pejska radostná záležitost. Pokud nám pes odbíhá, nechce pracovat a předstírá, že ho zajímá vše ostatní, je někde chyba. Buď máme nedostatečnou motivaci - pes sytý a na pamlsky nemá chuť, nebo unavený, protože cvičíme příliš často a dlouho, případně frustrovaný, protože je často neúspěšný. Proto nesmíme malá štěňata přetěžovat. Cvičíme jen krátce, 2 minuty stačí a pak si hrajeme a dovádíme nebo ho necháme věnovat se svým záležitostem nejméně 10 minut. Sekvence cvičení opakujeme několikrát, asi tak 6x denně, ale jakmile jeví štěně známky útlumu či únavy, necháme mu čas na odpočinek. Zátěž zvyšujeme postupně. Když štěně nechápe, co po něm chceme, musíme snížit náročnost, aby dostalo odměnu nejméně za každý třetí pokus. Pokud možno se snažíme prokládat těžké nové cviky těmi snadnými, co už umí - dvakrát snadno uspěje a teprve potřetí pracujeme na něčem složitějším. Když se nedaří, tak sekvenci ukončíme opět jednoduchým cvikem a odměnou a vrátíme se k němu až později. Často se to štěněti rozleží a pak to jde lépe. Nátlakem nic neurychlíme, jen si převezmeme odpovědnost na sebe a štěně pak cvičí bez zájmu..
více  Zavřít popis alba 
  • 22.9.2017
  • 61 zobrazení
dcskolka
Na této lekci nás potěšila problematická fenka Zora z minulé lekce. Stačilo pár změn v přístupu a najednou poslouchá, reaguje, prostě nádhera. Zato Tao přestává spolupracovat. Poradila jsem více hraní a důslednosti, ale až doma jsem si uvědomila, že on už má možná všeho až moc. Panička se snaží za něj a on už nechce, odvrací hlavu, nedívá se do očí. Tak mě napadlo, že to zkusíme naopak. Panička si Taa nebude všímat, dokud on sám nenaváže oční kontakt, dokud sám nenabídne, že je připraven. Samozřejmě začne tam, kde pes nemá žádné jiné podněty, nejdříve když jsou sami doma. Panička třeba jen tak chystá dobroty do pamlskovníku a na psa se vůbec nepodívá. Teprve až přiběhne a podívá se jí do očí, dostane nějaký povel a dobrotu. Procházky budou kratší a trochu nudné, aby panička byla jediný zdroj zábavy. Jde se na vodítku a panička bude občas postávat a psa si nevšímá. Až se Tao podívá do očí, předsedne, teprve se půjde proběhnout navolno. Lahodné dobroty a zábavné hračky zůstanou schované, dokud sám nevyzve paničku k nějaké akci. A pak bude zábavné, ale nepříliš dlouhé blbnutí. Prostě - snažit se musí pes a ne pán. Když dlouho postáváte nebo posedáváte na jednou místě, psa to obvykle rychle přestane bavit a snaží se vás přimět k nějaké akci, tak by to na něj mohlo zabrat. Po řádění s bráškou se už nemá cenu o něco snažit, oba kluci jsou unavení a o nikoho jiného nestojí, tak si ho ponechte až na závěr dne, případně jejich setkání občas vynechte.
Elffie roste v dominantní sebevědomou fenu, která se ráda proti ostatním prosazuje. Protože je při hře hrubá, musela být po většinu času na vodítku. Malá štěňata už pro ni nejsou partneři, potřebuje kontakty s dospělými psy, kteří jsou schopni ji vhodně ukáznit. U ní platí dvojnásob, že se o vše musí zasloužit. Žádné jídlo ani hračku nesmí dostat bez vlastní iniciativy a snahy. Nechceš přijít na zavolání? Zkusím to jednou, dvakrát a pak máš smůlu. Lákavá dobrota, případně jídlo zmizí a fenka přiběhne k zavřeným dveřím nebo lhostejnému člověku. Za pět minut zkusíme znovu stejně a při neuposlechnutí se interval zavřených dveří prodlouží. Do misky dáme méně krmení, aby jí hlad více motivoval. Po několika takových lekcích i Elffie pochopí, že příležitost netrvá věčně a když ji promarní, tak má smůlu. Nejpozději jednou za tři pokusy ji přivolat by ovšem fenka měla něco dostat, jinak to vzdá a přestane reagovat vůbec, tak je na páníčcích, aby ji napotřetí zavolali ve vhodnou chvíli - když je blízko a nic ji nerozptyluje. Po většině přivolání by zase měla dostat volno, stejně jako všechna ostatní štěňata. Jak vidíte, výchova malého štěňátka je radost, ale na psího puberťáka už potřebujeme používat různé finty. Ostatním se daří výchova i výcvik pěkně, tak se není třeba rozepisovat, jen Archimu se dnes hodně nechtělo do tunelu, až mám pocit, že si jej spojil s nějakým nepříjemným zážitkem. Necháme ho od něj odpočinout.
více  Zavřít popis alba 
  • 6.8.2017
  • 128 zobrazení
neposednetlapky
Naprostá hrůza :(. Podařilo se odvézt jen jednu fenečku, nemá ani rok. Zato má krvavý výtok, zřejmě děloha případně je nakrytá. V bytě je spoustu psů, velký smrad a nepořádek. Fena pitbula uvázaná v podkroví, bez možnosti venčení, mezi potkany. Dále případ řešíme.

5.5.2017

Celkem bylo na místě 16 pejsků, z toho je pět malých štěňat a jedna březí fena. Část pejsků převezmou do jiných sdružení, část zůstane u nás.
Tito pejsci jsou v karanténní místnosti, kam 3 x denně dojíždí personál veterinární kliniky. Ani jeden nebyl navakcinován, odčerven, nic.

Březí fenka - objevily se obrovské komplikace, bude muset jít na operaci. Je to hrůza :(.

11.5.2017

Kuki a Kofi
Představujeme Vám první dva pejsky z kauzy Vítkovice. Jsou to pejsci - klučíci Kofi a Kuki. Oba dva odhadem cca 3 kg, později upřesníme. Malincí, bázliví. Kuki je odvážnější. Oba adoptování :).

14.5.2017

Isabelka
Isabelka je moc hodná a naprosto úžasná. Hledáme pro ni dočasnou péči.

19.5.2017

Dvě fenečky jsou po operaci:

Meggie- měla v bříšku "hybridní plody" :( sama by porod, podle paní doktorky, nepřežila. Má za sebou složitou operaci a je ze všech miláčku nejbojácnější. Je to ta fenečka, která na mne tak vyděšeně koukala ze skříně.. :( Megginka se každým dnem lepší a to hlavně díky dvěma našim úžasným tlapkám, které se jí i ostatním pejskům denně poctivě věnují. Meginka hledá domov. Má cca 1,5 - 2 roky, váha 3 kg. Je to bázlivější fenečka, musí se na ní pomalu a musí si na vše zvyknout, pak je to miláček, který se od Vás nehne ani na krok a bude s Vámi chodit i na záchod :) Je 2x očkovaná, čipovaná, kastrovaná. Je to fenečka z kauzy Vítkovice - ze skříně (viz dřívější videjko) S pejsky je kamarád. Tichoučká jak pěna, nenáročná, čistotná. Doma umí být sama, neštěká, nekňučí (má tam ale psího kamaráda). Vhodná do klidnější domácnosti, prozatím štěká na nově příchozí a návštěvy.

Puppy - fenečka, která byla vzatá ještě před samotným odchytem - vzala jsem jí okamžitě, protože krvácela z vulvy a docela masivně. Zánět. Je již po operaci.
Puppy je v dočasném domově, hledá domov.

Rexík - dnes odjel do dočasné péče a pod křídla spolku Naděje pro kámoše z.s.

Lolinka - měla by jet zítra také pod křídla Naděje pro kámoše z.s

Fuffi - adoptován :).

Sheilinka - větší fenečka, skoro střední postavy : Sheilinka byla strašně moc bojácná, nyní je jako vyměněná :) je úžasná a v neděli si ji odváží hodná paní Peťka Suchánková pod spolek Psí cesta František.

Kejtinka - fenečka york. terriéra, kterou si vzala do péče paní doktorka Jana Kouřilová z kliniky Lískovka Jana i se Štěňátky. Kejtinka i štěňátka jsou zamluvena.

Kukínek - nejmladší z pejsků ( půl roku max. ) - je k adopci

Pipinka - fenečka nejmenší ze všech :) také čeká na nový domov :)

Představujeme Vám posledního pejska – tedy pejsky z kauzy Vítkovice. Je to hrdá maminka – fenečka yorka a jejich pět dětiček. Otec bude pravděpodobně čivava. Štěníci mají 4 týdny. O fenečku a štěníky se nám stará paní veterinářka z Lískovky.
více  Zavřít popis alba 
  • 15.5.2017
  • 156 zobrazení
dcskolka
Dnešní procházka po městě byla opravdu náročná. Dychtivá štěňata se musela chovat ukázněně a na vodítku dojít až na nádraží. Na první nástupiště právě přijel vlak, všude chodili lidi, rozhlas hlásil příjezdy a odjezdy - to bylo vjemů. Průběžně jsme cvičili, aby se štěňata soustředila na své páníčky a lépe zvládala rozruch okolo. Schody i výtah - to už pro ně byla hračka. Jako vždy byly největším oříškem drátěné schody u Llídlu, jen málo štěňat je zvládne napoprvé až nahoru. Ale při společném výletě s páníčky se všechny zkušenosti budou hodit a dospělý pes si vzpomene, co zažil a v pohodě zvládl jako štěně. Po chvilce uvolnění a hry u tenisových kurtů už unavená štěňata zamířila domů. Protože přichází teplé roční období, připomněli jsme si, že nemůžeme nechávat psy v autě na slunci a to ani když je třeba jen 15°C - auto se velmi rychle přehřívá. V létě raději psy v autě nenecháváme ani ve stínu, riziko přehřátí je příliš velké. Rozloučili jsme se s Asukou a Aileen - přejeme jim hodně štěstí.
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • 25.3.2017
  • 129 zobrazení
halovael
  • 21.2.2017
  • 12 zobrazení
sunkacek
Tiské stěny v obci Tisá byli dlouho na seznamu míst, které musím vidět. Na poprvé se zadařilo právě teď, v zimě.
Okruh kolem velkých stěn jsme zvládli, okruh malých stěn jsme vzdali kvůli hlubokému sněhu a neprošlapané cestě. Myslím, že i tak jsme toho viděli spoustu a skluzavek, po sněhem zapadaných schodech, jsme si také užili dosti:)
více  Zavřít popis alba 
3 komentáře
  • 16.1.2017
  • 29 zobrazení
dcskolka
Zatímco pokročilí vyrazili na nádraží, méně zkušení školkáčci nebo ti, kteří už na nádraží byli, se sešli u ZOO. Větší štěnda si zadováděla, zatímco my si povídali o agresivitě. Nejčastější problém je s agresivitou ze strachu. Často nebo nevhodně trestané štěně se snaží schovat a pokud ho chce majitel chytit a vytáhnout, začne se zoufale bránit a kousat. Zvýšení trestů a nátlaku vše jen zhorší. Řešením je přestat trestat a jednat klidně a rozvážně, nežádoucí činnosti předcházet nebo ji řešit jen zákazovým povelem. Přerušením nežádoucí činnosti sankce končí, když tedy štěně odběhne od okousané boty, už ho nechytáme a netaháme zpět, abychom mu řádně vyčinili. Botu odklidíme a konflikt je ukončen. Agresivní obrana misky může být způsobena jen nevhodnými pokusy majitele do misky sahat a brát ji psovi. To dominantní pes nedělá, aby se s podřízeným handrkoval o jídlo. Buď mu ho nedá a nebo ho nechá být. Kdo bere psovi potravu a zase ji vrací, je konkurent a je třeba se proti němu ohradit. Ale pes si musí nechat sahat do misky. Nacvičuje se to tak, že dáme psu jen trochu potravy a necháme ho v klidu ji dojíst. Poté přidáme ještě trochu, dvakrát, třikrát a nakonec to nejlepší. Naše ruka v misce je pak vítána. Stačí to udělat jen několikrát, pes si zapamatuje pozitivní zkušenost a nemá důvod si misku bránit. Dominantní agresivita se projevuje u psů, kteří jsou uctíváni svým majitelem jako vůdci smečky. Majitel se chodí za nimi vítat na pelíšek, stále mají k dispozici potravu, mohou si vybrat místo na spaní podle svého a nikdo je z něj nesmí vyhodit, na procházce jdou kam chtějí a vláčejí majitele za sebou. Dostávají desátek z každého jídla a nikdo je více méně necvičí. Takový pes postupně začne tato privilegia považovat za samozřejmost a pokud mu je chce někdo upřít, bude se rázně bránit. Když se bude jednat o jedince se sklonem k dominanci, který by při vhodném zacházení byl skvělý společník, může nastat vážný problém, který je nepříjemný u malého psa a nebezpečný u velkého. Proto je vhodné po každém krmení misku uklidit, určit psu jeho místo, na které máme právo jej kdykoliv odeslat, naučit psa několik základních povelů za odměnu a na procházkách určovat trasu i činnost. Pokud přitom budeme laskaví, trpěliví a důslední, pes bude šťastný a my také.
S malými štěňaty jsme probírali metodiku výcviku, která tu už byla několikrát popsána a vrátíme se k ní v některé další lekci.
více  Zavřít popis alba 
  • 29.10.2016
  • 123 zobrazení
dcskolka
Štěňata na čtvrté a páté lekci vyrazila do města. Malí i velcí společně. Vyzkoušeli si strávné přecházení silnice a různé záludné překážky jako železné schody, výtah a pobyt v podchodu i v nádražní hale. Společenství kamarádů je rozptýlilo a dodalo jim odvahu v novém neznámém prostředí. Co štěně pozná jako malé, to je pro něj důvěrně známé, bezpečné a proto je musíme brát na různá místa a seznamovat je novým prostředím. Svézt je vlakem, autobusem, zajít na tržnici, projít se podél hlavní silnice, ale také i venkovní psy občas vzít do domu, projít se po PVC nebo dlažbě. Překvapivě hodně psů, kteří žijí jen venku, má problém vůbec vstoupit do ordinace ne kvůli strachu z veterináře, ale protože neví, jestli se jim podlaha nebude klouzat. Naučit to štěně je snadné. Vláčet 40kg vzpouzejícího se psa je velmi obtížné.
S malými štěňaty jsme opět řešili vyskakování na lidi. Odbourání takového chování už zde bylo mnohokrát popsáno, naposledy celkem nedávno, proto doporučuji kouknout o pár lekcí zpátky. Zde to napíšu obecněji. Majitel psa obvykle při nějakém nevhodném chování použije prostě zákazový povel. To funguje, pokud ho umí, je důsledný a cíl není aktivní. Pes chce kost. majitel zakáže a kost leží, nehýbe se, neprovokuje. Zatímco dítě radostně hopsá, dívá se na psa, usmívá se a všemožně štěně láká. Tam nám jen zákaz nepostačí. Potřebujeme něco silnějšího. Je celkem deset způsobů, kterými můžeme nevhodné chování odstranit, všechny najdete popsány v knize Svého psa nestřílejte od Karen Pryor, velmi doporučuji, hodí se i na šéfy, děti rodiče, manžely a pod. prostě na koho zrovna potřebujeme. Nám postačí kombinace tak dvou tří metod. Fyzická zábrana vodítkem, odměna za neslučitelné chování - třeba usednutí nebo ulehnutí a pokud chcete, můžete i zákaz, ale za chvíli ho ani nebudete potřebovat. Loučíme se se všemi pejsky kteří tentokrát končili a držíme palce jim i páníčků, aby se jim spolu dobře žilo.
více  Zavřít popis alba 
  • 22.10.2016
  • 130 zobrazení
dcskolka
Při každém setkáním s novým psem by měli majitelé na obou stranách dodržovat jakási pravidla. Bohužel dost často se stává, že lidé svou nezodpovědností nebo neznalostí mohou neúmyslně způsobit problém. Např. Máme psa na volno, z dálky vidíme psa na vodítku a svého necháme dále na volno pobíhat a na majitele voláme- to je dobrý, on je hodnééj. CHYBA!! Mnoho majitelů si neuvědomuje, že ne každý dospělý pes má rád štěňata. Ne každý pes je trpělivý vůči cirkusovým kouskům našeho pubertálního nezkušeného nováčka. Ne každý pes je zkrátka ten správný objekt k seznamování. A nikde není psáno, že bude pro naše štěně, dospívajícího puberťáka, přínosem. Bohužel se potom při setkání stane nějaká neshoda, či hrubší ublížení a v podstatě jsme na vině my, jelikož argument- mam štěně, to je dobrý- je opravdu scestný. (jiná situace je, pokud se k nám řítí na volno pobíhající pes, viz článek níže)
1. Štěně mám vždy zajištěné na vodítku.
2. Pokud majitel druhého psa svolí, necháme psy očichat.
3. Při seznamování musí být vodítko povolené, z naší strany nesmí vycházet tlak, cukání, přílišné napnutí.
4. Pokud je pes na druhé straně veselý a ochotný být v kontaktu s naším štěnětem, podporujeme i my toto setkání veselým hlasem a štěně motivujeme.
5. Pokud se jen míjíme, štěně nerveme na vodítku pryč, ale nalákáme jej na hračku či pamlsek, poté odvedeme, hojně pochválíme a odměníme, pokračujeme dál. Jestliže jsme v prostoru kde je možnost aby si psi společně pohráli, opět štěně na vodítku nalákáme k sobě, upoutáme na pamlsek a teprve poté pustíme z vodítka s povelem volno.
6. Ačkoliv se rituál při pouštění z vodítka může zdát u malého štěněte zbytečný, opak je pravdou. Tímto učíme psa už od útlého věku, aby se dokázal soustředit na majitele. A do budoucna budeme mít v nácviku správného chování na vodítku náskok. Jen je potřeba být zpočátku více trpělivý a svými signály hlasem, pochvalou,hračkou... štěněti vysvětlit, co po něm chceme. Pokud vše dodržíme, štěně velmi rychle pochopí co se po něm žádá. Vodítko je naše prodloužená ruka, teprve při odepnutí je to pro psa signál, že může nastat nějaká zajímavá hra. A je jedno zda s námi, či jiným psem.
7. Není pravda, že náš pes musí vítat každého kolemjdoucího či psa.
8. Pokud se rozhodneme štěně k určitému člověku/psu nepouštět, či si to nepřeje majitel na opačné straně, musíme opět štěněti vysvětlit proč NE. - nalákáme na pamlsek, vesele nahlas štěně podpoříme aby nás následovalo, vezmeme hračku a odvedeme pozornost od daného psa či jiného objektu pryč. Nikdy netaháme hrubě a násilím na vodítku. Zaujmeme štěně hrou a ono opět zjistí, že jeho páníček je lepší než cokoliv jiného kolem.
9. Pokud máme pocit, že štěně není vůbec schopno na nás reagovat a zajímá jej vše kolem, je potřeba se vrátit o krok zpět. Tudíž na klidné místo bez rušivých podnětů a zapracovat na přivolání a správné motivaci, štěně na sebe více navázat.
10. Každé správně socializované štěně je zvídavé, chce prozkoumávat okolní svět. My bychom jej v tom měli samozřejmě podpořit.
více  Zavřít popis alba 
  • 18.10.2016
  • 143 zobrazení
krizenci
  • 2.9.2016
  • 15 zobrazení
dcskolka
Vodítko- neodmyslitelná pomůcka každého majitele psa. Ovšem ne každý ví, jak s ním správně zacházet tak, aby pes byl poslušný, znal hranice vodítka a zbytečně se s námi nepřetahoval.
Ve školce se učí na vodítku chodit i ta nejmenší štěňata. Jakmile znají obojek, mohou směle kráčet první kroky na vodítku. Jak na to?
1. majitel by si měl být plně vědom toho, že vodítko je v podstatě jeho prodloužená ruka a veškeré třesy či škubnutí, pes zaznamenává velmi intenzivně na svém krku, zádech.
2. měl by dbát na to, aby již od nejútlejšího věku štěněte byl co nejjemnější, a dle daného plemene odvíjel poté možný tah a intenzitu vodítka. Je nesmysl se přetahovat s malým štěnětem, které vlastně nechápe úplně přesně co se od něj očekává a zbytečně se tím narušuje jeho schopnost citlivého vnímání vodítka samotného. Právě díky této základní chybě bývá velká spousta psů brzy dosti tahavých a majitel musí víc a víc uplatňovat svoji sílu. Je hezké mít vyposilované ruce, ale raději bych zvolila jiný typ cvičení pro tento účel.
3. vždy po dobrém- při učení psa na vodítku se musíme stejně jako u každého jiného nácviku odprostit od špatné nálady a hlavně zbrklého a zbytečně náročného jednání.
4. když učíme první krůčky, stačí nám pouhé připnutí vodítka a lákání za pamlskem. Po pár krocích cvičení ukončíme a náležitě odměníme. Postupem času už štěně chápe chůzi na vodítku a začíná čuchací a šmejdící maraton- páníček chce jít vlevo a pes vpravo atd. co s tím??

Tím se dostáváme k problematice tahání:
máme několik možností jak tahání na vodítku odbourat. Ale majitel každého psa si musí být vědom, že nácvik správného chování chce notnou dávku trpělivosti a každodenního opakování. Je třeba mít na paměti rozdílnost plemen a jejich temperamentu a souhru konkrétního majitele a jeho chlupatého parťáka.
1. Pokud pes tahá stále vpřed, směřujeme jeho pozornost k nám, vodíme za pamlskem.
2. Pokud jde spořádaně a prudce škube do stran kvůli čuchání, musíme být velmi pozorní a odpoutat jeho pozornost ještě dříve než škubne směrem které ho zajímá- záležitost pár vteřin.
3. Tahá když vidí psa či lidi? Opět odpoutat pozornost a změnit směr chůze. Pokud nelze nijak se vyhnout, zapovelujeme psa do povelu sedni,následně čekej a s pamlskem před jeho čenichem. Necháme kolemjdoucí projít, POTÉ INTENZIVNĚ ODMĚNÍME.
4. další možnost- psa vypustíme na dlouhé stopovací šňůře, jakmile se šňůra napne, okamžitě zastavíme, počkáme až pes tah povolí a vrátí pozornost nám.
5. zákazový povel NE při zatáhnutí a mírné škubnutí směrem k nám.....
POZOR: Každý pes je jinak citlivý a to samé platí i pro každého majitele. Proto pokud má dotyčný problém u psa s taháním a nemá dostatečné zkušenosti jak toto nežádoucí chování odbourat, měl by se obrátit na někoho zkušeného, kdo přesně určí jakou metodu zvolit, popřípadě jak je kombinovat a názorně ukázat v praxi jak je aplikovat.
více  Zavřít popis alba 
  • 25.8.2016
  • 93 zobrazení
dcskolka
Pes- je čistá duše, která bezmezně miluje svého pána. A správný ,,pejskař" si je toho plně vědom. Právě od našich psích společníků se učíme, co vlastně je a znamená- čistá důvěra.
Zvídavé malé štěně, dospívající zlobivý puberťák i dospělý pes, při správné výchově je plně oddaným milujícím společníkem. Záleží pouze na nás jakým směrem povedeme svého psa, jakou osobnost z něho vychováme.
Každý z nás je někdy unavený, vyčerpaný, naštvaný. Ale když se pořádně zamyslíme nad některými situacemi, dojde nám, že všechny naše nálady náš pes prožívá s námi. Přijdeme naštvaní z práce a nechce se nám vůbec nic. Ale u dveří nás vítá náš věrný přítel ve skvělé náladě a chce jít ven. Je mu jedno, že nemáme svůj den, že jsme třeba rozcuchaní, máme nějaké to kilo navíc, nebo že nás naštval někdo v obchodě. On stojí o láskyplný kontakt a nějaké dobrodružství se svým pánem. Člověk by si měl dávat pozor na určité své chování vůči psovi, jelikož ten se na nás vždy těší a pokud ho párkrát odbudeme, nebo přehnaně zareagujeme, či hruběji potrestáme, začne se bát svou radost a emoce projevovat.
1. Psa vždy mile přivítáme. Pokud se radostí pomočuje, naše vítání nebude tak mocné, stačí milé pohlazení, jemný ton hlasu.
2. Procházky prokládáme pár minutami cvičení, u štěněte neudržíme pozornost moc dlouho.
3. Pravidelně pouštíme z vodítka na bezpečném místě a zdokonalujeme přivolání.
4. Pozor na velmi častou chybu- lapání rukou- když pes k nám doběhne.
5. Postupně přidáváme nová místa, vždy jsme pozitivně naladěni, většinou se štěně v novém prostředí necítí dobře, bojí se, nerveme ho násilím na vodítku, ale klidným, vřelým, ale důrazným hlasem si trváme na svém.
6. Chodíme mezi ostatní pejskaře, při seznamování s jiným psem NIKDY neškubeme ani netaháme za vodítko! Pokud toto párkrát uděláme, u psa umocníme potřebu nás bránit a do budoucna bude na vodítku problémový, až útočný.
7. Nebuďte zticha, mluvte. Pes je na svého pána napojen, nerozumí každému slovu, ale přesto chápe, co se po něm žádá.
8. Za každé situace buďte sebevědomí.
9. Vysvětlujte, motivujte pamlskem či hračkou.
10. Nežádoucí chování trestejte slovně, používejte a upevňujte zákazový povel.
11. Udržte nervy na uzdě a psa netrestejte přehnaně. Psychologický nátlak a chvilková ignorace, je mnohdy účinnější, než fyzické potrestání.
12. Hrajte si i doma, poté vymezte čas, kdy se odpočívá a třeba odejděte z místnosti. Při trénování samoty nechávejte doma vždy unaveného a spokojeného psa. Lépe snese samotu a zafixuje si, že jakmile pán odchází z domu, je čas si dát šlofíka, protože jakmile se páníček vrátí, opět se bude něco moc zajímavého dít.
13. Pamatujte, že ať uděláte cokoliv, váš pes vám věří, nezklamte ho.
více  Zavřít popis alba 
  • 13.8.2016
  • 149 zobrazení
dcskolka
Tuto sobotu se všem psům i páníčkům v lese líbilo a hezky jsme společně krom hraní i procvičili základní povely, chůzi na vodítku a tentokrát bylo ,,žhavé" téma, přivolání psa. Jak správně přivolat? Kdy přivolat? Jak často? A po přivolání- jak chválit???

Pro všechny majitele nebyl problém správně načasovat a zmáknout přivolání. Všichni byli veselí a úžasně své parťáky motivovali. I když štěňata v zápalu hry nezpracují požadavek okamžitě, tak i přes chvilkové vytrvání a udržení nervů na správné hladině pohody, vedlo k radosti psů a páníčků.
U fenečky Boxera, která je vidět na fotkách, se objevil problém. O své paničce moc dobře věděla, bezpečně poznala že se volá její jméno, a i přes to odmítala k majiteli přijít. Po druhém přivolání jsme ihned odhalili základní problém a proto dnes znovu popíšu, co hlavně nedělat aby k nám pes stále ochotně přibíhal. Jakmile se panička vyvarovala pár chyb, fenka už radostně přibíhala.
1. Hlasitě a důrazně, ale vesele zavolám jméno a přidám povel KE MNĚ!
2. Pokud pes nepřibíhá, zaujmu jeho pozornost- hračka, tleskání, popoběhnutí atd.
3. Vesele motivuji, podporuji, musím být zajímavější než vše okolo...
4. Když pes přiběhne, odměním pamlskem a ihned vyslovím povel volno, štěně automaticky odběhne. Postupně interval vyčkání u páníčka prodlužuji.
5. Vyvaruji se tzv.matlání uší a hlavy- valná většina štěňat to nemá ráda, právě toto byl problém u výše zmíněné boxerky. Odmítala paničku díky jejímu láskyplnému objímání. Hodně psů toto omezení svobody vnímá velmi negativně, proto je dobré se těchto chmatů vyvarovat.
6. Přivolání střídám, s odběhnutím- volno, a připnutím na vodítko.
7. Cvičím nejprve sám na klidném místě, postupně přidávám zátěžová prostředí, větší skupinku psů atd...
8. Nejdůležitější bod- nikdy necvičím naštvaný. Jako majitel malého štěněte musím překypovat výbornou náladou, pes bude mnohem ochotněji cvičit.
9. Pokud se přivolání nedaří, nezvyšuji výhružně hlas... nehulákám na štěně přes celou louku apod. Dojdu si na dostatečně blízkou vzdálenost. Pokud i přes tyto základní rady se přivolání nedaří, obrátím se na výcvikáře aby zhodnotil a poradil u konkrétní situace, kde děláme chybu.
10. Pokud pes něco provede- neuposlechne a odběhne za jinými psy či vysokou v lese, nikdy ho po přiběhnutí fyzicky netrestám. Jak postupovat se psem útěkářem je ale kapitola sama pro sebe a malých štěňat se většinou netýká.
více  Zavřít popis alba 
  • 5.8.2016
  • 182 zobrazení
dcskolka
Tuto sobotu jsme jako na každé lekci trošku cvičili a štěňata si hlavně hrála. Jelikož parta malých divošků byla v naprosté pohodě, nám se otevřel prostor pro diskuzi. Každý majitel pověděl co aktuálně řeší doma za problém se svým čtyřnohým parťákem. Návrhů k debatě bylo jako vždy hojně, ale nejvíce řešené téma byly LOUŽIČKY.
Jak a kdy by mělo být štěně schopné udržet svou potřebu do doby než se půjde ven? A jak ho to naučit?

Štěně prochází v prvním roce života dosti rychlým růstem a celkovým vývojem jak tělesným, tak i duševním. Proto je velmi důležité abychom my jako majitelé byli schopni v každém období jeho růstu být o krok na před a štěně vedli správným směrem, tedy teď konkrétně k vykonávání potřeby venku, ne doma.
Kdy začít učit?
- v podstatě téměř okamžitě. Když si přivezeme domů malé štěně, mělo by mít od správného chovatele už alespoň částečnou zkušenost s konáním potřeby venku. Doma se ,,nehoda" přeci jen stává poměrně často, ale štěně rychle pochopí že se chodí ven, ideálně na trávu.
Jak učit?
1. štěně vynášíme velmi často ven. Během prvních 14ti dní co nejčastěji jak nám to čas dovolí. Ideálně ihned jak se štěně probudí, poté znovu po krmení, dále při hře cca po 15ti minutách. V noci zpočátku každé 2-3hodiny. Musíme mít na paměti, že toto náročné období trvá jen krátce a interval se začne prodlužovat. Nedá se přesně určit kdy, neboť každý pes je jiný. Nehody jsou běžné ještě okolo 6tého měsíce.
2. Zpočátku vynášíme na vždy stejné a klidné místo. Pokud máme v místě bydliště mnoho pejskařů, je víc než pravděpodobné, že štěně venku potřebu vykonávat nebude chtít. Protože strach a celková obava z pachů cízích dospělých psů bude natolik silná, že štěně ze strachu počká na příchod domů. Protože ví, že tam je v bezpečí. Musíme mít na paměti, že dospělý pes i fena, si močí i trusem značí své území. Pro malé štěně bez zkušeností to je velmi zatěžující a stresující. Proto volíme co nejméně frekventované místo.
3. Po každém vykonání mile a dostatečně chválit.
4. Pokud chceme štěně naučit povel čůrat, je potřeba aby již beze strachu chodilo ven. Povel hlasitě vyslovíme při probíhající potřebě pouze JEDNOU, poté vždy pochválíme. Po čase si pes spojí potřebu se slovy a bude vědět co po něm chceme. Hodně pejskařů tento povel využívá při krátkém ranním venčení než odchází do práce, aby byl pes schopen rozeznat zda se jedná o procházku, či krátké venčení.
5. Za ,,nehody" doma, NIKDY NETRESTAT! Pouze přerušit činnost a odnést štěně ven. Bez komentářů a nadávání uklidit doma.- NIKDY NENAMÁČET ČUMÁK DO LOUŽIČEK!!!
6. Prodlužovat postupně časové intervaly venčení. Venku nechat vykonat potřebu a poté si hrát s hračkou. Po hře se znovu projít a STÁLE CHVÁLIT.
I přes veškerou naši snahu může štěněti trvat déle než si zafixuje chození ven.
Proto mějme na paměti: udržet nervy v hrsti, netrestat, na štěně nespěchat, pozitivně motivovat, rozpohybovat hrou apod.
Při přetrvávajících velmi častých nehodách navštívit veterináře, zda se nejedná o zdravotní problém a popřípadě si nechat poradit. Někdy vyprazdňování doma může být zapříčiněno i psychickým problémem, ne jen tím běžným prvopočátečním, spojeným se zcela běžným strachem z neznámého.
více  Zavřít popis alba 
  • 30.7.2016
  • 285 zobrazení
dcskolka
Jako majitel nového štěněte jsem si domů přivezl malou chlupatou kuličku co vyžadovala notnou dávku pozornosti, péče a lásky. Avšak teď už je štěně větší a při kontaktu s jinými psy mě ignoruje. Co s tím??

V období růstu štěně prochází více fázemi vývoje a samozřejmě i změnami v chování. Velká spousta majitelů je nadšená, jak jejich čtyřnohý přítel už od malička je vzorný a i venku v cizím prostředí může už jako malé štěně chodit na volno a od svého pána se nevzdálí ani na krok. Ano, to je pravda a je to vcelku logické, ale pouze do té doby, než naše milé štěně začne získávat nové zkušenosti ve svém okolí. Doposud si zvyklo na byt či dům, harmonogram a celý chod domácnosti. Ale v cizím prostředí bylo do té doby velmi opatrné, mnohdy bázlivé a zcela oddané a závislé na svém pánovi. Proč najednou nastal zlom a štěně mě odmítá mnohdy poslouchat? Nemá mě snad rádo? Proč mě nevítá tak horlivě jako cizí lidi které potká? Proč se dožaduje spousty hraní s jinými pejsky a ke mě nechce přijít? V této fázi vývoje štěněte, ztrácí dost majitelů nervy, nebo jsou smutní, že selhali ve výchově.
Opak je pravdou. Toto chování je naprosto přirozené. A pokud se naše štěně směle pouští do veselých hrátek s ostatními pejsky, rádo se nechá pohladit či pochválit, ba dokonce odměnit od cizích lidí, tak naše postupná socializace a začínající úroveň výchovy psa, je naprosto v pořádku. Avšak majitel musí mít vždy na paměti, že pejska nechává hrát si na volno vždy v bezpečném místě kde není v dosahu silnice. Jelikož štěně ještě logicky ve svém věku nezvládá perfektní a bezchybné přivolání jako dospělý správně vychovaný pes. Majitel musí mít na paměti, že NIKDY štěně nesmí potrestat, pokud k němu nepřiběhne na zavolání ihned, jak on vyžaduje. I když se to nemusí zdát, štěně nám to nedělá naschvál, je pouze plné emocí a radosti a mnohdy není schopno náš požadavek urychleně zpracovat. Jak štěně odvolám z bujarého dovádění aniž bych vzteky praskl jako nafukovací balonek?

1. jdu na dostatečně blízkou vzdálenost ( nehulákám z druhého konce louky)
2. jsem vždy veselý
3. nezvyšuji hlas se stále se opakujícím až výhružným voláním
4. mám u sebe lákavou odměnu.-hračka nebo pamlsek. POZOR! Není to úplatek, je to pouze motivační pomůcka
5. vypustím z hlavy, že na štěně volám a ono přijde až po delší době a ještě ho mám chválit?? ANO, dokonce ho musím pochválit. Stále se opakující chyba mnohých majitelů je, že štěně odpoutá svou pozornost ze hry, zbystří že ho volám a vesele se tedy řítí ke mě, já místo jásání mu vyhubuji- Azore kde jsi byl tak dlouho? No pojď sem, honem...atd... a v tu chvíli štěně lapám do rukou a ono se otočí a opět odběhne pryč.
6. musím mít na paměti, že štěně je vynalézavé a naše pokusy o odchycení rychle prokoukne. Proto při každém úspěšném přivolání psa odměním, a hlasem jásám, nemusím jej nutně hladit. Takto to udělám několikrát během cvičení.
7. když všechny úkony provádím správně, jsem trpělivý,štěně za mnou vždy rádo přiběhne. A nechá se připnout na vodítko když je to třeba.
8. nepřipínám psa na vodítko pokaždé když jej zavolám. Stejně tak jako se jej nesnažím lapat do rukou jak je to napsané v bodě 5.
9. Nikdy psa necvičím když mám špatnou náladu. Veškeré pokusy o odvedení dobré práce selžou a je to jen ztráta času, nebo upevnění nežádoucího chování.
10. A hlavně, nejdřív s pejskem trénuji v klidném prostředí na louce nebo v lese sám, teprve potom mohu zařadit postupně se zvětšující kolektiv psů.
více  Zavřít popis alba 
  • 25.6.2016
  • 293 zobrazení
Reklama