Hledání: McDonald

Pro dotaz McDonald jsme našli 607 výsledků.
AKCE -30 % s kódem
📅 Naplánujte
celý nový rok.

Využijte 30% slevu na všechny kalendáře!
Kód: Kalendare2021
Kalendare2021
pawlinkan
Benidorm to není Španělsko..to je uměle vytvořené město ve stylu amerického New Yorku:) pro komfort milovníků globalizovaného odpočinku, kteří potřebují při přemístění na sto metrů vzdálenou pláž potkat tři mcdonaldy, dva anglické bary, jednu čínskou restauraci a padesát zapaterií :)..v mnoha restauracích člověk s lámanou španělštinou neuspěje - obsluhují ho totiž angličtí rodilí mluvčí :)...
..my se ale měly báječně :)
více  Zavřít popis alba 
  • duben 2011
  • 2 008 zobrazení
cervik-dobriv
Volání Sahary

Čtyřkolka rovná se dobrodružství. Můžete ho zažít hned za humny, někdo za ním jezdí do Rumunska, jiný na Ukrajinu, ale jestli je někde skutečný čtyřkolkářský ráj, tak je to v Maroku, konkrétně v písku Erg Chebbi. Do těchhle obrovských písečných dun jezdí celé výpravy čtyřkolkářů, někteří s cestovkou, jiní, jako třeba Jarda Černý, v partě na vlastní pěst.

Text: Jiří Nývlt
Foto: J. Černý

Technika
Jarda Černý byl v Maroku už po druhé. Už podruhé při přípravách na cestu strávil asi tak 4x víc času, než samotnou expedicí – hledáním na Googlu, na Google maps, zanášení údajů do GPS. A už podruhé si na cestu opět vybral čtyřkolku TGB Blade 550 IRS SE. Nedá na ní dopustit, a ví velmi dobře proč. Do Maroka se vypravilo sedm Čechů a osm Slováků, takže celkem 15 čtyřkolek. Mezi nimi Arctic Cat 700 H1, dvě Yamahy Grizzly, čtyři Outlandery, jeden Kingquad a další, ale Jardovi se osvědčila nepřetechnizovaná, spolehlivá TGB Blade 550 IRS. Měl cestou nejmíň technických problémů, vlastně jenom jediný, upadla mu espézetka, ale jak on sám přiznává, je to hodně o stylu jízdy. Kromě toho na Bladu ale také například vůbec nebylo nutné vyztužovat zavazadlové rámy, jak to museli udělat kolegové na ostatních čtyřkolkách. A ještě jednu dobrou vlastnost u Blada objevil – přední i zadní rámy jsou natolik široké, že přesahují přes blatníky, a to je moc šikovné, protože když se se čtyřkolkou složíte na bok, tak se TGB Blade opře o tenhle rám a o kola, takže blatníkům a řídítkům se nic nestane. A taky máte kam dát náklad. Pokud je u čtyřkolky rám malý, pak taky máte málo místa pro bagáž. A že v Maroku měli pěkně naložíno: pitnou vodu na několik dní, 60 litrů benzínu (kromě plné palivové nádrže), jídlo, stany, Jarda navíc stoleček se židličkou a dokonce i pár lyží, o tom ale bude řeč později.

Tam a zase zpátky
Trajektem trvá cesta z Janova do Maroka dva dny, a protože se posádka už nudí, tak si zpestřila plavbu formou mimořádné události. Zčistajasna začaly po celém trajektu ječet sirény, hoří, volali jedni, potápíme se, křičeli jiní. Stevardi a celá posádka už v záchranných vestách, a přesně v okamžiku, kdy se nervově labilnější pasažéři chystali naskákat do vody, tak nám řekli, že nás všechny dostali, že to bylo jen cvičení. Asi se takhle posádka baví.
Jinak čtyřkolkování v Maroku samozřejmě není z nejlevnějších. Takováhle měsíční akcička vás vyjde na cca 35 000 peněz. Jen samotná doprava tam a zpět (pokud jste dva až tři v autě) vás vyjde skoro na dvacku a trvá osm dní, čtyři dny tam a čtyři zpět. A tak do Maroka jezdí lidi, co nemají velké problémy s penězi. Jeden z letošní partičky si například v Barceloně vystoupil, že do Maroka přiletí později, na čtyři hodiny si odletěl na Kanárské ostrovy vykoupat se na pláži, pak si ještě odskočil do Rakouska něco si vyřídit, a pak zase letěl zpátky...

2070 km
Ale nebudeme tu mluvit pořád jenom zprostředkovaně, dejme slovo samotnému Jardovi:
Přistání v Tangere i marocká celnice byly bez problémů, dokonce i když si jeden z nás zapomněl doma pas. Vystavili nám bez problémů náhradní doklad, tady si holt turistů váží. Cestou do nitra Maroka jsme se ještě zastavili v ruinách římského města Volubilis, ale pak už jsme dorazili do našeho výchozího bodu v Erfoudu v regionu Souss-Massa-Daraâ, který někdy bývá nazýváno „Brána Sahary“. Vyložili jsme čtyřkolky z plaťáků, natankovali (litr naturalu vyjde v přepočtu na cca 27 korun), a kolem poledne hurá na naší první třídenní výpravu směr hory a koryta řek.

První třídenka – hory
Hory to byly pěkné, třítisícové a jmenovaly se Atlas. V noci sice zima, ráno čtyřkolky zamrzlé jinovatkou, jinak ale přes den okolo 20 stupňů, takže hodně příjemně.
Do výšky tři tisíce metrů jsme jeli ve skupinkách po dvou, po třech, abychom si vzájemně neprášili. Riziko ztracení bylo prakticky nulové, protože každý měl buď mapu nebo GPS, a kdo neměl ani to ani ono, držel se někoho, kdo jí měl. Místy jsme projížděli sněhovými poli, křižovali jsme vádí, vyprahlá koryta vyschlých řek, jednou jsme přenocovali u překrásného jezera Imil Chel v berberském stanu. Noc v něm byla příjemná, jen jsme museli hlídat čtyřkolky. Ne že by je někdo chtěl ukrást, ale místní dětičky, budoucnost naší země, andílkové zlatí, by možná mohly některé nepřišroubované věci odnést a zužitkovat po svém. A tak jsme se pro všechny případy střídali v hlídání po hodině. V horách nás překvapilo, jak rychle tu teď vznikají nové cesty. Buldozery se zakusují do kamení, a kudy posledně nemohl prolézt ani kamzík, tam je dneska štěrková nebo šotolinová cesta.
Taky tu dostali dobrý nápad, jak ušetřit asfalt při tamním malém provozu – vyasfaltovaný je jen jeden pruh, vlevo a vpravo kolem je široká štěrková krajnice na vyhýbání. Auta se vyhýbají po krajnicích, a pak si zase jede každé dál po asfaltu.

Lidi
Marocký lid si přivydělává focením s turisty Kromě toho, když už už chcete spoušť zmáčknout, tak se všichni otočí zády, protože se stydí před objektivem cizího fotoaparátu.
Na cestu do Maroka si musíte vzít spoustu dárků – propisek, kšiltovek, bonbónů a tak podobně. Zastavíte-li nejen ve vesnici, ale i v naprosto pusté samotě, odnikud se k vám začnou stahovat, snad vylézají ze země, děti. Když jim nic nedáte, jsou schopní po vás ještě házet šutry, tak jim raději něco dáte, jenže to vás zase skoro snědí za živa a nezbavíte se jich leda za zlatý tele. Jenže těch telat byste museli s sebou vozit strašně moc, tak si vyberte. Já jsem jel v bonbónech a čepicích, což byl celkem úspěch, přičemž vůbec největší zájem byl o kšiltovku s nápisem „Klíšťová encefalitida“.
Někteří Maročané v horách stále ještě žijí v jeskynních, ona v nich nakonec dost dobře funguje přirozená klimatizace, ale někdy je tohle bydlení docela drsné. Například jedna taková jeskyně, ještě teď na to musím myslet, jak přímo u vchodu si shromažďovali velbloudí trus se kterým v zimě topí.
Ale taky umí být Maročané ochotní.Potřebovali jsme se dostat přes koryto řeky kde po obou březích měli políčka.Sami nás naváděli.Z horní planiny dolů k políčkům a přes hluboký a ouzký zavlažovací knál který se stal pastí.Přední kola zpadli do něj a čumák se zapíchl do protějšího břehu.Domorodci, pomáhali, co to šlo, za chvíli celí mokří, jen abychom my byli suchý.Odměnu samozřejmě dostali.Tomu nejstaršímu jsme dali bombony pro děti,nějakou tu cigaretku s pivem pro ty starší.
Druhájednodenka – Erg Chebbi
Erg Chebbi, to je ten ráj. Sem se jezdí trénovat na Dakar, tady se mimochodem v roce 1999 natáčel i film Mumie. Tyhle fascinující obří duny jsou neskutečně nádherné, jedny z nejhezčích na planetě, ale musíte v nich umět jezdit. Je to nádhera i adrenalin, ale jeden z největších adrenalinů je místní jídlo. Základem je skopové, pak také kuřecí, zelenina, samozřejmě kus-kus, ovoce. My měli štěstí. Jídlo tu bylo tak dobrý a dokonce to ani nikdo z nás neodnesl zrychlenou peristaltikou střev.

Třetí třídenka - Sahara
Po nádheře Erg Chebbi jsme na Saharu vyrazili jen ve dvou. Ostatní zastávali názor, že „písek jako písek“ a proč se teda trmácet takovou dálku na Saharu. Pro mě osobně ale měla největší poušť světa mimořádnou přitažlivost, už proto, že jsem se na ní minule chystal ale dal sem přednost písečným plážím u Atlantiku a letos nás za to potrestala.Proti bylo tentokrát počasí. Sahara nás prachsprostě vyhnala. Měli jsme naplánováno projet Saharou asi třista kilometrů, k tomu den cesty tam, den cesty zpátky, ale jak jsme se k Sahaře blížili, potkávali jsme čím dál víc vzdušných vírů, takových malých tornád, které ohlašovaly blížící se bouři. Pak začalo foukat bez přestání, nejdřív příjemně, pak nepříjemně, pak ještě daleko víc a pak už to dál nešlo a výlet se změnil normální úprk před bouří. Prach a písek všude, jako byste projížděli pískovačkou. Mokrý šátek kolem huby, ale za chvíli stejně nešlo dýchat, nárazový vítr foukal tak, že jsme nedokázali jet přímo, jak to s námi cloumalo, bílá tma všude kolem nás, míjeli jsme mrtvý dobytek s bílými, pískem vyfoukanými kostmi do běla, ale nejvíc jsme zírali odnikud se vyloupnuvšího na místního motorkáře, který v té bouři jel proti nám, pohodář, jel sice rovně, ale v asi tak padesátistupňovém náklonu opřen o boři.

Do země cedrů
Jeden z dalších výletů směřoval do nejrozsáhlejších marockých cedrových lesů. Mohutné velikány všechny očíslované, dokonce jsme našli cedr číslo jedna, otce všech cedrů. Stál úplně stranou, asi 60 kilometrů od vjezdu do rezervace. Bylo to tam hezký, u těch cedrů, až na to trní, vlastně celé rozsáhlé pole plné trnitých keřů s asi třícentimetrovými ostny, kam nás dostaly místní opičky – makakové, a které jsme museli zdolat. Průpichy jsme nejdřív opravovali knotama, ale protože trnů bylo stále víc, tak jsme nakonec šoupli do pneumatik Slime.
Při kempování na divoko nemusíte mít strach ze zvířat a havěti, ale základem je, kvůli lidem a dětem zvláště, zakempovat až skoro za tmy a někde v místech, odkud vás nikdo neuvidí.
Jinak v Maroku je hodně kempů, ale v téhle roční době jsou úplně prázdné, a spousta z nich je přímo opuštěných.

Lyžování
A nakonec vám povím, proč jsem si z Čech vezl ty lyže – chtěl jsem si konečně zkusit lyžování v dunách. A jak jistě uznáte, půjčovat si lyží v Maroku jsme nechtěl.Nebylo tolik času. Vybrali jsme si jednu pěknou, větrem dobře zrolbovanou dunu, jenže ten písek měl hrozný odpor. Takže ze všeho nejdřív jsme ho museli rozjezdit a pak už to šlo. Kluci nám z vrcholku hodili lano, navijákem nás vytáhli nahoru a pak zase davaj dolů.
Maroko nás ale lyžařsky dostalo ještě jednou. Představte si, o dva dny později jsme se přesvědčili o opaku.V Cedrech jsme totiž narazili na regulérní sjezdovku se vším všudy. Přes léto samozřejmě mimo provoz, ale jinak červená sjezdovka ve výšce 2000 metrů, s délkou asi 800 metrů. Na ní klasická poma poháněná diezlem , rolba, půjčovna lyží a dokonce tři sněžný skútry.Výška sněhu tm dosahuje 3 m Už tam schází snad jen McDonald…

Expedice Maroko Trophy 2010 v číslech:

Počet dní: 21
více  Zavřít popis alba 
3 komentáře
  • březen až květen 2010
  • 1 308 zobrazení
  • {POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
1vendy
více  Zavřít popis alba 
  • 11.5.2012
  • 1 274 zobrazení
tazmax
Příjemně strávený večer v baru Phenomen s představením "Na ležáka" s Karlem Hynkem, Petrem (??) Vydrou a dalšími. Vtipné komentáře k dění hlavně v televizi (nesleduju) a zprávám na internetu (ehm taky ne.. :)). Takže jsem se bavil už jenom tím, co všechno se může dít (například ve zprávách na nově :)). O přestávkách jsme oběhli okolní putiky (pivo Kozel za 22, 50! :)) Po představení jsme obráželi pro změnu fastfoody (vyhrál to McDonald). Hamburger byl svou velikostí pokus o vtip a chutí dvojnásob (vypadal ale přesně tak plastově, jako na obrázku). Mac Flury ale nezklamalo :) Představení kažopádně doporučuji! Fotky jsou z mobilu - no co už :)
více  Zavřít popis alba 
  • 23.10.2012
  • 1 193 zobrazení
morefuckova
Kategorie: zábava
více  Zavřít popis alba 
  • 7.8.2009
  • 1 200 zobrazení
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
lucietomanova
Od letního večírku McDonald´s to uteklo jako voda a byl tu večírek Vánoční ;) Opět ve srubu v Lokti a opět se super večeří, hudbou... Večer byl spojený s vyhlašováním zaměstnanců a managera roku ;) gratulujeme všem!
více  Zavřít popis alba 
  • 20.12.2011
  • 840 zobrazení
morefuckova
  • zima 2007/2008
  • 827 zobrazení
morefuckova
  • 6.1.2008
  • 807 zobrazení
morefuckova
  • únor 2008
  • 769 zobrazení
pandagang
na návštěvě u McDonaldů a pak pinčes a čajíček (a čokoládičky a chipsíčky) u Péti
více  Zavřít popis alba 
  • 10.2.2009
  • 730 zobrazení
morefuckova
Kategorie: lidé
více  Zavřít popis alba 
  • 31.10.2008
  • 707 zobrazení
morefuckova
Kategorie: zábava
více  Zavřít popis alba 
  • listopad 2010
  • 699 zobrazení
morefuckova
  • 27.5.2008
  • 678 zobrazení
morefuckova
Kategorie: prácezábava
více  Zavřít popis alba 
  • 9.5.2010
  • 672 zobrazení
morefuckova
Kategorie: zábava
více  Zavřít popis alba 
  • 18.8.2009
  • 671 zobrazení
lucietomanova
Akce na počest 20let výročí McDonald´s v Praze v areálu Žluté Lázně... odpoledne plné her, jídla, pití, zábavy a skvělé hudby ;)
více  Zavřít popis alba 
  • 21.6.2012
  • 634 zobrazení
morefuckova
Kategorie: oslavy
více  Zavřít popis alba 
  • prosinec 2007 až leden 2008
  • 625 zobrazení
morefuckova
  • březen 2008
  • 620 zobrazení
morefuckova
  • 1.4.2008
  • 603 zobrazení
joncek
Náš vélet v číslech a heslech:

Spolulezci: Roman Horyna a Ondřej Švirák
Mapa: https://goo.gl/maps/8BTb3
Datum: 13.7. 13:00 - 31. 7. 23:30 (19 dní)
Cena: 13 000 Kč (Zkurvené Víza, pojištění, letenka, 2x lezecké vybavení, vlaky, žrásko, plyn, vodky)
Navštívené státy: Polsko, Gruzie, Rusko, Ukrajina, Podněstří, Moldávie.
Ujetá vzdálenost: 5 500 km
Počet navštívených fast foodů: 5 (McDonald)
Odkaz na video od Švirsson home video: https://www.youtube.com/watch?v=nsOkHdxnDX8&feature=youtu.be
Odkaz na Švirdův článek z našeho výletu včetně jeho dalšího putování po Turecku: http://svirda.cz/?p=1811

Mini průvodce Kazbek(5 033m) - Gruzie(Neúplné):
- Z Tbilisi vede nádhérná cesta cca 150 km do výchozího městečka Kazbegi. Je tam vše potřebné tj. směnárna, obchod a taky drahá půjčovna (720 kč - Mačky, cepín, sedák / 2 dny). Cesta vzhůru je velice krásná. Dolů to je horší, ale zase máte krásný výhled, když je pěkně. Značení není žádné, ale chodník je poměrně velký. První čast po větší řeku bez mostku je pohoda. Potom brodění řeky je příjemné zpestření. Za řekou cca ve 2 800m je poslední místo na stanování na trávě. Další část je po hnusných kamenech a následně po ledovky, který se jakš takš dá přejít i bez maček(Vegan), potom malý zvedák a objevíte se u horské chaty Bethlemi Hut 3670m. Dá se tam schovat a aj lehnout případně si něco koupit. Za barákem už teče ledovcová voda. Za chatou už je cesta menší, ale dobře viditelná. My jsme se dostali do 4000m, kde jsme to otočili, protože tam padaly kameny a bylo špatné počasí. Takže konec příště :-D Snad vám to trochu pomůže.

Mini průvodce Elbrus(5 642m) - Rusko:
- Nejbližší letiště jsou Mineralnyje Vody. Z tama to je cca 220 km. Slušná cesta na ruské poměry vede až do spodní lanové zastávky Azau (2350m), tam jsou všelijaké restaurace, tržnička se suvenýrama s bábuškama, obchody, půjčovna vybavení za normální ceny, bohužel poslední směnárna je už Terskol. Lanovka mimochodem až nahoru(3500m) a dolů stojí cca 300 kč. To je ale informace jenom pro srabíky. Na kopec nepotřebujete žádné pohraniční povolení, ale je to blízko hranicím, takže není divu, když někde potkáte pohraničníky s AKáčkama a psama :-D. Na kopec jsou potřeba mačky a dobré teplé boty. My jsme si dopřáli komfort a půjčili jsme si ještě hůlky :-D. Z Azau vede až po sníh po Garabaši (3750m) cesta jak kolem Komonce(Velká jak sviňa) a dalo by se jít aj v žabkách. Různě se klikatí pod lanovkou, což při sestupu jistě ocení nejeden dobyvatel vrcholu. Na 1. lanové stanici Krugozor (3000m) je jakýsi hotel a samozřejmě nechybí ruská lekárna a ještě free wifi(BigUp Rusům). Na prozatimní konečné lanovky Mír (3500m) je ruských výletníků jak hub. Tam taktéž můžete něco malého zakoupit a dokonce aj ten suvenýrek :-D Dál už moc výletníku nejde, takže je tam větší klid. Na Garabaši je klasicky vojenská základna a tam začínají taky ubytovací buňky. My jsme za pohodový den přešli z Krugozoru, kde jsme spali ve stanici, až do Pryiut 1 (4000m), kde jsme taky rozbalili tábor 2. Poblíž je chata se spaním na posteli za 300 kč. Ráno jsme vycházeli 5:05 a na kopci jsme byli 11:30 Za tímto místem se kopec mění na slušně zabíjející sjezdovku a tam taky končí obytné buňky a podobné nesmysly. Cesta až na vrchol je hodně slušně vyfanglovaná červenýma vlaječkama. Od Garabaši se jde na vrchol jenom po šněhu. Žádný ledovec, takže trhliny nehrozí. Do 5000m, kde končí "sjezdovka" jezdí rolby a skůtry, které vozí výletníky, takže někdy nedýcháte jenom kyslík. Potom se sjezdovečka mění na mírnější kopec s chodníčkem až dojdete do sedla 5300m. Tam je poslední zvedák a v závěru asi 3 lana.Na kopec šlo kotel lidí, takže jsem si aj na lanech odpočinul. Pohodově jsme to přešli bez sedáku a jištění a na vrchol se jde z kopce dolů. Ne dělám si prdel, ale je to skoro po rovince. Počasí nám neskutečně vyšlo. Šajnilo slůnko a jemně pofukoval větřík. Na vrcholu bylo např. -10° reálných. Výhledy jsou fajnové a i naladička nebyla špatná. Za ten čas, co jsme to dali cca 42h, se to dá ujít, ale musíte být aspoň částečně aklimatizovaní. Po sestupu jsme si na chvíli lehli ve stanu ve 4000m a potom nás bolela hlava, takže určitě jeden den navíc na výstup není na škodu. V 17h jsme pobalili a v 20:00 jsme byli dole v Azau. Večer jsme to oslavili coca-colou a šli jsme spát :-D. V okolí jsou ještě další pěkné kopc, na kterých se dá dobře aklimatizovat. Takže se Elbrusu vůbec nebojte. Není to vůbec technická hora a kdo by nechtěl být výš, jak Mt. Blanc. Když je poměrně dostupný. Jediný menší problém jsou ty víza. Jinak ruští domorodci jsou velice vstřícní, takže se rádi odpoví, když se na něco zeptáte. Bohužel se musíte zeptat rusky. Angličtina v Rusku na plné čáře nefunguje.
více  Zavřít popis alba 
  • červenec 2015
  • 591 zobrazení
Reklama