Vyhledávání

Hledat v

Alba

Přibližně 2 630 výsledků (0,0934 sekund)

reklama
36 fotek, říjen 2018, 47 zobrazení
96 fotek, 6.12.2014, 315 zobrazení | cestování, dokumenty, kultura, města
*
K návštěvě Seiffenu mě inspirovala (mimo jiné) 2 alba uživatelky drebach z roku 2011 a 2013. Díky, Šárko! :-)

***
Seiffen, zvaný od roku 1956 také Lázně Seiffen, je obec v Německu v Krušných horách, v Sasku, těsně za česko-německou hranicí. Obec je známa především díky produkci hraček a ukázkovým dílnám.

Od roku 1635 se v obci usadila řada českých exulantů, kteří nemohli v českých zemích dál praktikovat svou protestantskou víru. Mezi lety 1776 – 1779 byl vystavěn osmiboký kostel, který je v současnosti jedním ze znaků obce.

Od druhé poloviny 18. století se v Seiffenu rychle rozvíjela produkce hraček a jiného dřevěného zboží. V 80. letech 18. století je v obci doloženo na 40 soustružníků, ve stejné době započal i obchod se zámořím, kam byly vyváženy seiffenské výrobky. K roku 1810 je poprvé zmíněna dodnes používaná metoda místní výroby dřevěných hraček – tzv. Reifendrehen – „obručové otáčení“ na speciálním zařízení, při kterém dojde k vytvoření dřevěné obruče, jež má obrys požadovaného produktu, např. zvířátka apod. Obruč se poté nařeže na jednotlivé díly, které se mohou dále opracovat, nabarvit apod. V roce 1852 byla v Seiffenu zřízena státní odborná škola pro obor hračkářství.
Produkce a prodej tradičních výrobků výrazně určují i vzhled obce. Podél hlavní ulice jsou všude k nalezení početné ukázkové dílny s obchůdky. Během adventu zavítá do Seiffenu každý víkend až na 30 000 lidí. Krušnohorské muzeum hraček Seiffen navštíví každý rok okolo 50 000 lidí.

Zdroj: Wikipedia
3 fotky, 17.3.2016, 41 zobrazení | architektura, cestování
Nový Berštejn je původně renesanční zámek ve vesničce Nový Berštejn cca 1 km severně od města Dubá, který pochází ze 16. století. Nechal ho postavit Adam Berka z Dubé, potomek mocného rodu Ronovců poté, co získal v dědictví pouze pustnoucí hrad Starý Berštejn u Vrchovan. Nyní, po rekonstrukci je zámek využíván jako luxusní hotel.

Zámek byl postaven v letech 1553-1567 Adamem Berkou z Dubé. Syn stavitele zámku Jiří Berka z Dubé, příslušník velkého rodu Berkové z Dubé, prodal budovu v roce 1618 svému bratrovi Václavovi, který se aktivně zúčastnil stavovského povstání na protihabsburské straně a za vlády Fridricha Falckého zastával důležitý úřad nejvyššího zemského sudího.

Po bitvě na Bílé hoře byl Václav Berka nucen emigrovat ze země a jeho zkonfiskovaný majetek koupil Adam z Valdštejna, který ho zanedlouho přenechal mocnému Albrechtovi z Valdštejna. Po Valdštejnově smrti (1634) byly statky opět zkonfiskovány a císař Ferdinand II. jimi místo žoldu obdaroval Ira Richarda Waltera Buttlera. Buttler se o své jmění zasloužil spoluúčastí na Valdštejnově vraždě a nový majetek si příliš neužil, protože ještě téhož roku (1634) zemřel. Buttlerova vdova se brzy znovu provdala a po její smrti vznikl spor o dědictví mezi vdovcem Kryštofem Ferdinandem z Heissensteinu a příbuznými Buttlera. Tento spor se vyřešil rozdělením někdejší vrahovy odměny a zámek připadl opět Buttlerům. Na Zámku Berštejn sídlili do roku 1723.
Počátkem 18. století byl objekt i s zámeckým parkem barokně upraven.

V roce 1723 Theobald Václav Buttler zámek prodal a novým majitelem se stal Karel Rudolf hrabě ze Sweetsu - (viz Šporkové). Hrabě rozvinul na panství rozsáhlou stavební činnost a mimo jiné vystavěl i vrcholně barokní kostel Nalezení Svatého Kříže v Dubé. I zámek Berštejn byl barokně přestavěn a rozšířen o boční křídla, byla zde vysvěcena zámecká kaple. Možným (spolu)autorem jeho nové podoby je pražský architekt Václav Špaček. Rodině Šporků patřil zámek do roku 1810, kdy byl opět prodán Arnoštovi z Valdštejna. Valdštejnové pak zámek Nový Berštejn drželi až do roku 1918. Pseudohistoricky jej upravili a dali mu dnešní vzhled. Konec Valdštejnskému panství přinesla první pozemková reforma za první republiky.

Novým majitelem zámku se roku 1920 stal Tomáš Maglič, generální rada Škodových závodů. Na zámku vybudoval také tenisový kurt.
V roce 1935 Zámek Berštejn koupila Růžena Jiratová-Kabátová, která zvelebila nejen zámek, ale také zámecký park, statek a pivovar. Obnova panství byla jako zajímavá událost zmíněna také v novinách.
V průběhu války byl zámek ve správě německého barona Ludolfa von Wedel-Parlow, jenž měl dbát nejen na prosperitu berštejnského panství, ale také na jeho nový význam. Zámek sloužil jako místo setkávání umělců a později jako nacistický archív ve věcech Francie.
41 fotek, 26.12.2016, 43 zobrazení
Zámek Orlík se nacházel na vysokém skalnatém ostrohu nad Vltavou, kaňon řeky byl však v roce 1962 zatopen přehradní nádrží, takže dnes zámek spíš připomíná vodní tvrz. Vytvořením přehrady se plocha celého zámeckého areálu zmenšila o 40 hektarů.
Nejdříve na tomto místě stával hrad, který byl v 16. století přestavěn na renesanční zámek. Současnou podobu zámku nejvíce ovlivnili po roce 1802 Schwarzenberkové, konkrétně kníže Karel Filip ze Schwarzenberku (1771–1820) a jeho žena Marie Anna. Zahradní úpravy během 19. století na Orlíku prováděli Ludvík Enslen, Karel Reinl a František Fikar. Celý areál byl koncipován jako volný krajinářský park, byly využívány i v současnosti již neexistující svahy pod zámkem – mnoho úsilí stálo právě zalesnění těchto skalnatých srázů
Podle zprávy z roku 1817 víme, že v parku bylo vysázeno mnoho stromů, především javorů, jasanů, habrů, jilmů, trnovníků, topolů i cizokrajných jehličnanů. Semena i vzrostlé stromy byly na Orlík údajně přiváženy z Libějovic, Opařan, Českého Krumlova, Prahy, Nových Hradů a Vídně. Školky pro pěstování dřevin se však nacházely i přímo na Orlíku, nejstarší údaje o nich pocházejí z roku 1804. V roce 1817 zahradní inspektor Ludvík Enslen podával knížeti hlášení, že ve školkách je už zásoba téměř 150 tisíc exemplářů dřevin.
Další rozvoj zámeckého areálu nastal v době správy knížete Karla III. (1824–1904) a jeho manželky Vilemíny. Ta si vedla dokonce samostatný deník Parkjournal, kam zapisovala postup zahradních prací. V roce 1850 byla od parku oddělena okrasná zahrada a byl jmenován samostatný zahradník pro park. V této době bylo údajně v parku vysazováno nejvíce smrků a modřínů, listnatých dřevin méně. A zahradník byl finančně motivován na každém uchyceném stromku. Právě v této době získal zámek i současnou novogotickou podobu – byl přestavěn podle návrhu architekta Bernarda Gruebera v letech 1846–49.
Park u zámku postupně přechází do volné krajiny, která byla upravována v podstatě jen sítí promenádních cest a doplněna vyhlídkami do vltavského údolí. Staveb je v parku jen málo.
V roce 1850 došlo k oddělení parku od okrasné zahrady a jmenování samostatného zahradníka pro park. Jeho úkolem bylo vykonávat společně se dvěma pomocníky dohled nad parkem, sledovat stav promenád, kontrolovat aby nedocházelo k jejich zkracování a nebyly používány jako veřejné cesty.
Po roce 1850 byl k zámeckému areálu přičleněn i Prádelský rybník s květinovými zahradami a skleníkem, který tu byl vystavěn v roce 1862 a ve kterém je nyní zámecká kavárna.
Dendrologicky nejcennější je stará výsadba v parku. Kromě původních dřevin se tu objevují i stromy exotické, které sem byly vysazeny převážně okolo roku 1810.
Členitý terén celého zámeckého areálu dodával parku vždy velmi svérázný charakter. Zatopení jeho části přehradou silně změnilo původní podobu tohoto místa, pro samotný park to bohužel znamenalo citelnou újmu.
Nedaleko zámku v severní části parku stojí novogotická rodinná hrobka, která byla postavena v polovině 19.stol. Není tak honosná jako Schwarzenberská hrobka u Třeboně, ale přesto stojí za vidění. Slouží jako hrobka orlické větve rodu Schwarzenbergů. Jsou v ní pohřbeny význačné osobnosti rodu, mimo jiné zakladatel sekundogenitury Karel Filip, polní maršálek a vítěz nad Napoleonem v bitvě u Lipska. Zajímavý je vstupní portál s vyřezávanými dveřmi.
84 fotek, 28.4.2018, 203 zobrazení | cestování, dokumenty, koníčky, práce, příroda
Důl Svornost - Těžba stříbra zde započala v roce 1525 a název pochází od události, kdy došlo ke smíru mezi dvěma těžařstvy při sporu o toto místo. Konkrétně se jednalo o těžařstvo Pokolení sv. Anny a těžařstvo Sv. Anny Bohatý valoun na Uhelném vrchu. Těžařstva zde potom těžila společně s ohromnými zisky.

V roce 1801 veškeré podíly od jednotlivých těžařů skoupilo město Jáchymov a stalo se tak jediným majitelem dolu. Krátce poté ale při práci na žíle Junghauzerzecher v hloubce 417 metrů horníci „nalomili“ dutinu plnou vody a důl se rychle zaplnil vodou. Prakticky okamžitě začalo odčerpávání, které bylo dokončeno až v roce 1806. K dalšímu zatopení došlo v roce 1810, kdy voda dosáhla až k pátému patru. Odčerpávání bylo pro město finančně velmi nákladné a tak důl v roce 1850 převzal stát. Během roku 1848 důl dosáhl hloubky 419 metrů a měl osm pater. Roku 1853 byla na Svornosti zahájena těžba uranových rud. 12. března 1864 horníci nechtěně nalezli další, velmi vydatný pramen v hloubce 532 metrů. Důl byl rychle zatopen a voda začala být odčerpávána až na začátku roku 1866. Odčerpávání dolu trvalo tři roky a nakonec byl pramen uzavřen. V roce 1896 zde v hloubce 514 metrů vytryskl silný pramen vody, která brzy zatopila důl až po štolu Daniel na šestém patře. Štola Daniel je štola dědičná, což znamená, že musí být zcela průchozí, i když samotný důl je již mimo provoz. Přebytečná voda byla z dolu odčerpána až v roce 1924.

Během druhé světové války zde pracovalo šedesát sovětských válečných zajatců. Na konci roku 1944 provedl americký Úřad pro strategické služby (OSS) letecké snímkování Svornosti. V následné zprávě agenti úřadu konstatovali, že objem těžby uranových rud je nižší než před válkou, a proto bylo upuštěno od připraveného bombardování Svornosti a dalších dolů – Rovnosti a Bratrství. Po skončení války zde začal těžit národní podnik Uranové doly Jáchymov uranové rudy pro Sovětský svaz a 4. prosince 1949 byl u dolu založen TNP Svornost. Ten je s dolem spojen Schodištěm hrůzy o 160 stupních.

1. června 1961 začala ražba štoly Nová Svornost, která měla nahradit již nevyhovující štolu Daniel. Tou byla v potrubí pro potřeby lázní dopravována radonová voda. Štola byla lázním předána 28. dubna 1963. Mezitím byl Léčebným lázním 1. dubna 1964 předán celý důl. Léčebné lázně Jáchymov se tak staly jeho výhradním majitelem. V roce 1966 v rámci oslav několika výročí (450 let města, 250 let hornické školy a 60 let lázní) navštívili důl prof. Otto Hahn, prof. Ak. František Běhounek a Ing. František Šlik. Při příležitosti této návštěvy byl vrt HG-1 přejmenován na Pramen Běhounek.

Léčebné lázně v letech 1992–1996 provedly generální rekonstrukci těžní jámy a rovněž byla vyměněna i zkorodovaná těžní věž. V roce 2002 bylo dosaženo hloubky 600 metrů a byly zde objeveny další prameny radioaktivní vody (pramen Agricola). Kromě pramenů Agricola a Běhounek jsou zde ještě využívány prameny Curie a C1. K dolu Svornost se váže několik světových primátů. Jde o první a dlouho jediný důl na světě, kde se těžilo radium a jedná se o nejhlubší důl na světě, který neslouží těžbě surovin, ale vody (ta se v jáchymovském podloží samovolně sytí radonem, což je vzácný plyn vznikající při rozpadu radia). Voda tak má díky svým chemickým vlastnostem terapeutické účinky. Léčivá voda je zhruba 12 až 35 tisíc let stará.
72 fotek, 29.12.2014, 106 zobrazení | architektura, cestování, města, zábava
Řezno (německy Regensburg, latinsky Castra Regina, Reginum, novolatinsky a v dalších románských jazycích Ratisbona, francouzsky Ratisbonne) je bavorské město na Dunaji. Město má postavení městského okresu (Kreisfreie Stadt), zároveň je to správní středisko bavorského vládního obvodu Horní Falc a zemského okresu Řezno. Nacházelo se zde centrum diecéze, do které České země spadaly před vyhlášením pražského biskupství (973). Keltské sídlo, které se zde nacházelo před vznikem germánského města, se nazývalo Radasbona nebo Ratispona.[1]
Historické centrum města je od roku 2006 zapsáno na Seznamu světového dědictví UNESCO.
Historie
Řezno bylo jedním z nejstarších německých městských sídlišť v Německu a ve 12. – 13. století největším a nejbohatším městem v jižním Německu.
Již ve starověku zde existovalo keltské středisko s názvem Radasbona, který se později přeměnil na Ratisbona. Kolem roku 70 tu Římané založili vojenský tábor pro kohortu, který císař Marcus Aurelius roku 179 rozšířil na tábor pro legii s názvem Castra Regina („pevnost na řece Regen“). Ve 4. století bylo toto opevněné místo zničeno Germány.
Počátkem 6. století se na troskách římského tábora usídlili Agilolfingové, vévodové utvářejícího se kmene Bavorů, kteří v 7. století přijali křesťanství. V roce 739 zde sv. Bonifác ustanovil biskupství a vzniklo říšské opatství nad hrobem sv. Jimrama. Roku 788 ukončil vládu Agilolfingů Karel Veliký a Řezno se stalo jedním ze sídelních rezidencí Karlovců, později sídelním městem vládců východofranské říše.
Ve 12. a 13. století dosáhlo Řezno vrcholného rozkvětu. Rozšiřovalo své obchodní vazby, spojení bylo přes Brennerský průsmyk navázáno mimo jiné s Benátkami. Ve městě byl ve 12. století postaven první kamenný most, jehož architekt postavil mimo jiné Juditin most v Praze. Pro Prahu představovalo Řezno bránu na západ. Město se postupně osvobozovalo z moci bavorských vévodů i řezenských biskupů, až se v roce 1245 stalo svobodným říšským městem. Ve 14. století je však zastínily tehdy se rychle rozvíjející Augšpurk a Norimberk. Roku 1542 přijala městská rada dočasně luterské vyznání.
V letech 1663 – 1802 se Řezno stalo stálým sídlem říšského sněmu, který představoval jakýsi předstupeň německého parlamentu. V roce 1803 ztratilo status svobodného města a jako světské knížectví připadlo mohučskému arcibiskupovi Theodoru Karlovi von Dahlberg. Roku 1809 bylo dobyto Francouzi a roku 1810 připadlo Bavorsku.
Vztahy k českým zemím
Trojjazyčná pamětní deska připomíná slovy fuldských letopisů křest v roce 845.
Řezno jako jedno z center franské, resp. východofranské říše mělo pro sousední Čechy význam již v 9. století. Roku 845 do něj přišlo 14 blíže neznámých českých knížat, aby zde společně se svými družiníky přijali křest. Izolovaný akt je významný tím, že 14 velmožů jednalo společně a současně nezávisle na velkomoravském Mojmírovi I. orientovanému na Pasov. Událost připomíná pamětní deska na kostele sv. Jana.
Největší význam mělo Řezno v počátku budování českého státu, kdy Čechy spadaly pod správu řezenské diecéze. Bylo tomu od konce 9. století, kdy po smrti největšího velkomoravského panovníka, Svatopluka I., se pozvedá moc Přemyslovců a počíná christianizace Čech (budování kostelů na hradištích). Za knížete Václava se změnila politická orientace českého státu na Sasko, ale církevní příslušnost k řezenskému biskupství zůstala zachována. Roku 973 bylo v Praze přes odpor řezenské kapituly, ale se souhlasem biskupa Wolfganga založeno vlastní biskupství.
Řezno nadále zůstávalo významným městem na obchodní stezce a blízkým říšským městem. V roce 1158 zde byl korunován Vladislav II. na druhého českého krále. Po vzoru nedávno tam postaveného Kamenného mostu nechal pak Vladislav v Praze postavit most Juditin. V řezenském mostě bývá hledán vzor i dalších středověkých mostů v Čechách, v Písku, v Roudnici nad Labem a Karlova mostu, který nahradil Juditin.
Významné stavby

Porta praetoria – římská brána z dob Marka Aurélia (179)
Kamenný most (Steinerne Brücke) z let 1135–1146 je nejstarším dochovaným a dodnes používaným mostem na sever od Alp, který se stal vzorem dalších mostů v Evropě (Londýn, Avignon) i v Čechách (Juditin most). Přes něj vedoucí obchodní cesta byla zdrojem bohatství města.
Katedrála sv. Petra (Dom St. Peter) je dominantou města; představuje jedno z hlavních děl bavorské gotiky (2. polovina 13. století – 1525, věže 1859 – 1869).
Římská věž (Römerturm), postavená kolem roku 1200, představuje pozůstatek vévodského dvorce Wittelsbachů, který vznikl na místě původní vévodské falce Agilolfingů, později využívané východofranskými králi a císaři.
Stará kaple (Alte Kapelle), původně hradní kaple falce, dnes románská loď ze druhé poloviny 12. století s vnitřní rokokovou úpravou (1747).
Bazilika svatého Jimrama (Basilika St. Emmeram) – z 8. století, o tisíc let později přestavěná v barokním slohu
Zámek Thurn-Taxisů (Thurn und Taxis Schloß), původně klášter sv. Jimrama, byl během 19. století přestavěn knížaty Thurn-Taxis na zámecké sídlo, které dodnes obývají (prohlídka možná).
kostel svatého Jana (Stiftskirche St. Johann) vedle katedrály, na kostele je pamětní deska připomínající křest 14 českých knížat v roce 845.
46 fotek, 1.2.2011, 85 zobrazení
6 fotek, prosinec 2018 až duben 2019, 47 zobrazení
Mimi  0 | martys
40 fotek, srpen až listopad 2018, 73 zobrazení
6 fotek, únor 2018, 23 zobrazení
mimi  0 | sylva0606
16 fotek, 6.1.2018, 640 zobrazení
27 fotek, 11.10.2017, 15 zobrazení
41 fotek, 22.9.2017, 132 zobrazení
mimi  0 | ontarioo
3 fotky, 10.7.2017, 71 zobrazení
40 fotek, jaro 2017, 57 zobrazení
mimi  0 | flyric
184 fotek, 8.5.2017, 43 zobrazení
mimi  0 | nextka
252 fotek, leden 2011 až březen 2017, 45 zobrazení
89 fotek, 17.11.2016, 67 zobrazení
MIMI  0 | helben
197 fotek a 4 videa, listopad 2016, 45 zobrazení
6 fotek, 15.4.2016, 130 zobrazení

Něco by se našlo i mezi uživateli...

mimi-mimi

5 117 zobrazení, 62 alb

mimi

769 zobrazení, 1 album

Marek Kulhánek | kvetacek-mimi

484 zobrazení, 6 alb

laura-mimi

386 zobrazení, žádné album

karolina-mimi

208 zobrazení, žádné album

Zobrazit další výsledky mezi uživateli.

Rajce.net je největší česká sociální síť
zaměřená na sdílení fotografií a videí.

Nabízí neomezený prostor zdarma, snadnou a rychlou výrobu fotoknih i jiných fotoproduktů.

Partneři

Visa Mastercard Maestro American Express Visa Electron