Hledání

2 629 vyhledaných výsledků

Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

capvylety
V pondělí jsme si šli do Chaber prohlídnout druhou část naučné stezky Brána do pravěku, z dávné minulosti Chaber, které byly připojeny k Praze v roce 1968. První část naučné stezky jsme viděli 6.1.2020. Ze staré části obce jsme došli k nové výstavbě, kde jsou umělecká díla se jmény autorů, ale bez názvů, každý si je může pojmenovat podle své fantazie. Naposledy jsme tam byli 6.2.2017 a objektů tam bylo mnohem víc. Vedla Jarka, bylo nás 23, ušli jsme 3-4 km (podle toho, kdo kde skončil), foto Jarka
více  Zavřít popis alba 
4 komentáře
  • v pondělí
  • 48 zobrazení
montevlacek
  • minulé pondělí
  • 10 zobrazení
ustinadlabemkctspartak
Vydatný pramen při levém břehu řeky Bíliny na okraji obce Stadice, legendární kolébky přemyslovského rodu. Jméno pramene vychází s největší pravděpodobností z této historické tradice a to i přesto, že Přemysl Oráč nebyl králem nýbrž knížetem. Stadice sice zažily i svého krále, jednalo se však o samozvaného krále selského, který u obce působil v polovině 15. století a to až do okamžiku než byl prohlášen za blázna a vsazen do vězení. Dnes se již patrně nikdy přesně nedozvíme, kdy a po kom byl pramen pojmenován, zda podle některé z výše uvedených postav či například na paměť jiného skutečného krále, jenž mohl Stadice v dávné minulosti navštívit.
Trasa-Stadice-Královský pramen-Koštov-Trmice 7 -Km
více  Zavřít popis alba 
  • 11.1.2020
  • 51 zobrazení
slecha
Hřbitov založený kolem roku 1700 se nachází 1 km severovýchodně od Všerub, na okraji zalesněné rokle mezi poli. V minulosti byl několikrát rozšiřován, dodnes je zde dochováno několik desítek náhrobních kamenů od poloviny 18. století do začátku 2. světové války.
( https://www.pamatkopin.cz/pamatky/pamatka/574-plzensky-kraj/okres-plzen-sever/vseruby-ps/3966-zidovsky-hrbitov-ve-vserubech)
více  Zavřít popis alba 
  • 3.1.2020
  • 4 zobrazení
hajjnas69
Dva dny před Silvestrem Boleslav nastoupila proti Liberci, tedy týmu se sedmi hráči s boleslavskou minulostí (Jan Baudisch, Vojtěch Hejduk, Petr Kološ, Jakub Kopecký, Daniel Kroupa, Jakub Kárník, Patrik Rozkovec).

Tým Technology Florbal Mladá Boleslav uzavřel rok 2019 stylově: v televizní dohrávce 19. kola Superligy florbalu zvítězil 9:2 a přidal osmnáctou výhru sezony. Na zápas přišlo do Městské sportovní haly v Mladé Boleslavi 620 fanoušků.

Technology Florbal Mladá Boleslav - FBC Liberec 9:2 (3:0, 2:1, 4:1)

Branky a nahrávky: 11. Šebek (Tokoš), 17. Bína, 20. Suchánek (Tokoš), 26. Höffer (Tad. Chroust), 30. Šebek (Tokoš), 43. Komárek (Tad. Chroust), 45. Tomašík (Tichý), 45. Tokoš (Tomašík), 52. Tokoš (Tomašík) - 34. Kopecký (Lhota), 56. Kološ (Baudisch). Rozhodčí: Dolanský, Sýkora. Vyloučení: 2:2. Využití: 0:1. Diváků: 620.
#sport#florbal#florbalmb
více  Zavřít popis alba 
  • 29.12.2019
  • 60 zobrazení
tulakpistalka
Máme tady v pořadí druhé fototoulky u odpuštěného Orlického díla a na světlo vykoukla minulost....tentokrát jsme se toulali u bývalé Novomlýnské elektrárny, budova byla stržena, ale jez je takřka netknutý časem , po proudu cca 2.2 km je skalní kaplička a také velmi zachovalí Rajzíkovský jez, pak následoval přesun k Lannovu kříži a posléze opět přesun k pilířů nikdy nepostaveného mostu u Hladné kde se nachází i řopík z našeho nechvalně známého opevnění.......mám takové tušení, že to není poslední výprava
více  Zavřít popis alba 
10 komentářů
  • 27.12.2019
  • 32 zobrazení
lotusesprit
Zámek rodiny Knoblochů , Sýrovice -Edmund Knobloch zde nechal v roce 1897 postavit neorenesanční vilu, která oplývala krásou a kterou obdivovali lidé ze širokého okolí. Stavba nesla známky tehdy moderních stylů – francouzského art deca, německého eklektismu a expresionismu. Dvoupodlažní objekt se rozkládal na čtvercovém půdorysu a hlavnímu průčelí vévodila mohutná sedlová střecha. Vstup vedl do vily k centrální hale, vysoké přes dvě podlaží. Podél stěny haly pak stoupalo jednoramenné dřevěné schodiště. Druhému podlaží dominoval působivý ochoz s arkádami, otevřenými do haly. I přes moderní pojetí vnějšího pláště neopomněl architekt ani na selský původ stavby. Tkvěl v respektování tradiční formy vesnického domu a nacházely se zde i ukázky lidové řezbářské výzdoby. Vila má svou velmi temnou a smutnou minulost. Kvůli komunistickému režimu. V letech 1958 – 1965 byl v Sýrovicích zemědělský pracovní tábor, spadající pod Jáchymovské uranové doly. Z historických pramenů se pak dozvídáme, že právě tato krásná Knoblochova vila a její přilehlý statek, byly součástí tohoto zrůdného zemědělského lágru. Za otrockých podmínek zde pracovalo více než 350 vězňů, často těch politických. Tábory, spadající pod Jáchymovské uranové doly, bývaly obehnány často trojitým oplocením z ostnatého drátu o výšce až 3,5 metrů. V rozích stály 6 metrů vysoké strážní věže. Z vnitřní strany oplocení bylo šestimetrové ostřelované pásmo s ostnatými dráty. Kdo pásmo překročil, byl zastřelen. Sýrovický lágr byl z těch, které měly tak hroznou pověst, že jej museli zrušit už v roce 1965. Do 1. července 1968 pak sloužil tábor jako nápravně výchovný ústav, poté byl oficiálně zrušen. Zajímavostí pak také je, že v letech 1968 a 1969 zde byly natočeny některé scény do filmu Skřivánci na niti. Tento film byl po premiéře zavřen do trezoru, kde zůstal celých 20 komunistických let.
více  Zavřít popis alba 
  • 23.12.2019
  • 217 zobrazení
jendavid
Kouzlo Vánoc 2020
Benfiční galavečer na kterém se podílí tanečníci Talentového centra tance Storm Ballet, výtěžek z prodeje vstupenek je předám nadaci Díky dětem. Jedná se o handicapovaným plzeňským dětem, podpořeno bylo v minulosti Oddělení dětské hematoonkologie FN v Plzni, tělesně a zrakově postižené děti,dále spolupracovali s Nadací Leontinka a Nadací Vlaďka dětem, také finančně podpořili výcvik asistenčního psa.
Kategorie: sport
více  Zavřít popis alba 
  • 16.12.2019
  • 1 484 zobrazení
mk2005
Po veverkách jsme ještě zajeli na koníky a kravičky. Jedná se o přiblížení, jak asi v minulosti vypadali původní zdejší koně a pratuři. Více na těchto stránkách: http://www.equichannel.cz/poklady-britskych-ostrovu-exmoor-pony a https://www.ceska-krajina.cz/klicove-druhy/pratur-bos-primigenius/
Kategorie: zvířata
více  Zavřít popis alba 
13 komentářů
  • 8.12.2019
  • 47 zobrazení
betena
Z lásky k Barcelone

Barcelona je krásnou výzvou. Vábi ma, nabáda k pocitu, inšpiruje a mení sa, vykĺzava mi z rúk ako rybka, ktorá potrebuje vodu. Toľko dynamiky a pritom starobylého ducha, modernosti a zároveň tradície! Barcelónaaaa, spievajú nesmrteľní Fredie Mercury a Monserrat Caballé – a ja mám pritom pocit veľkoleposti, sviatočnosti, ducha spolupatričnosti. https://www.youtube.com/watch?v=Y1fiOJDXA-E
Cítim, že aj ja do Barcelony patrím, že je aj pre mňa. Som s Olympiádou, nekompromisnou rockovosťou Mercuryho a opernou virtuozitou Monserrat v tej piesni spojená. Barcelónááá bol presne ten pocit, keď som vystúpila na letisku a pýtala si lístok do centra. Áno, do tej tepny vzrušujúcej kultúry, štýlových ľudí, mopedov, detí a starcov, gurmánstva, pocitu, ktorý ma za jeden prst zároveň ťahal do slávnej minulosti Španielska.
Prvé dotyky s Barcelonou sa odohrali v priestore, ktorý vyzeral ako štvorčekový papier. Presne taký, na akom sme zvykli hrávať lodičky. Domy a ulice ako podľa pravítka – štvorce, na každom roku križovatka, na ktorú ale vchádzajú autá len z jednosmeriek. Prehľadné a pritom mätúce. Širokánske bulváry v ktorých sa človek cíti taký voľný, že má pocit, že vystrelí do vesmíru – priamo zo stredu križovatky! Cez ne sa ženú ľudia Mercuryho rockovosťou a hadia sa do zákrut Caballeovskou mäkkosťou. Tie bulváry inak nemajú ostré rohy – len také zaoblené krivky, ako ženský bok. A skoro v každej takej krivke je miesto, kde sa dá žiť, jesť a piť. A že Barcelončania sú gurmáni, to je fakt. Toľko dobrého jedla som nejedla ešte nikde. Aj v poslednej putike nám urobili takú paellu a podali také biele víno, že som mala dojem, že toto je tá potrava, ktorú v bielych tógach jedli tí tam na Olympe. A tak sme s Ankou, kamarátkou a súputníčkou Barcelonou kráčali od putiky do putiky, od kaviarne do kaviarne. A všade bolo dobre. Prúdili sme ulicami spolu s ďalšími ľuďmi – takými aj onakými, farebnými, starými, mladými. Multikulturalizmus v praxi. Ale Španielov a Španielky som vetrila naďaleko. To boli tí pekní snedí ľudia. Ženy s lesklými čiernymi vlasmi, dominantnými nosmi a takými tými mäkkými hnedými očami. Oblečené štýlovo, nekonvenčne, pohodlne. Akoby práve vyšli z domu, kde cvičili jógu alebo čo. Proste nezviazané nejakými rigoróznymi pravidlami. Často s cigaretou v ruke a červeným rúžom na perách. Špatnokrásne. Fascinovali ma, budili vo mne chuť objavovať, čo sa za ich charizmami skrýva: vlastne takto nejako si predstavujem pokračovanie tradície starodávnych katolíčiek nazdobených v červeno-čiernej čipke a zároveň temperamentných amazoniek, ktoré hýbali malými a veľkými dejinami tak ako Izabela Kastílska. No a muži, Španieli, boli tí, ktorí mrštne brázdili ulice vo vypasovaných tričkách a kožených bundách. Čierne vlasy neraz sčesané dozadu s takými tými malými copíkmi, ktoré máš chuť rozpustiť a privoňať si. Pestované strniská a biele zuby. Najviac sa mi pozdávali v uličkách starého mesta, kde sa široké bulváry naplnili stovkami ľudí a v dave smerovali pre zmenu do úzkych útrob stáročných budov. Tam som stála v dave za týmito sošnými Španielmi. Jeden, taký ten pekný Cigáň mi odzadu pripomenul Vlada – mala som nutkanie vložiť mu svoju ruku zadného vrecka na rifliach. Tak, ako som to robievala vždy, a poriadne ho pochytať tak, aby sa nemohol brániť. Odolala som. Napokon, takých Vladov tam bolo plno a kvoli nim som neprišla. Asi to celé je len moja ilúzia, ale práve ona ma Barcelonou sprevádzala – som jej vďačná.
Barcelona je mesto živých ľudí a živého umenia. Takého, ktoré kultivuje verejný priestor. Na každom rohu vidno tvorivý akt, dielo niekoho, kto mal myšlienku. Všetkých študentov architektúry by som sem poslala. Pozrieť sa, ako sa dokáže snúbiť funkčnosť a krása, staré s novým, umenie s utilitarizmom. Pomedzi budovy sme neraz objavili umelecké dielo, skulptúru, zaujímavý prvok. Nebolo jasné, či je nový, či je historický, kto a prečo ho tam použil. On tam proste patrí a tvorí súčasť genia loci. No a nad všetkým kraľuje Gaudí. Človek, ktorý mal toľko zaujatia pre vec a kreativity, že navždy určil ráz Barcelony. Brilantný chlap, ktorý vo všetkom videl umelecký tvar, inšpirovala ho príroda a živly. Fascinoval, šokoval, udivoval bol dravý a zároveň jemnej duše. Jeho Sagrada Familia je ten najkrajší chrám, aký som videla. Mala som pocit, že v ňom môžem Boha chytiť za nohu. Tak blízko som bola.
Barcelona je miestom, ktoré si ma podmanilo. Musím sa ešte veľakrát vyspať, aby sa vo mne myšlienky a pocity z neho upratali. Už teraz ale viem, že je mestom, z ktorého som odišla, aby som sa stále vracala.

https://www.designboom.com/architecture/gaudi-sagrada-familia-building-permit-after-137-years-06-10-2019/

A ešte intermezzo z krásnej opery Pietra Mascagniho Cavalleria rusticana, na ktorej som bola. Dojíma ma stále.
https://www.youtube.com/watch?v=eBGAxnp7xZw
více  Zavřít popis alba 
  • prosinec 2019
  • 16 zobrazení
mstrebechovicka
S dětmi jsme navštívili Hudební divadlo, děti si poslechly příběh o výrobě oděvu v minulosti, poslechly si pohádku a vyrobily si stužku na vánoční ozdobu. Z důvodu nefunkčního topení jsme zůstali oblečeni v bundach.
více  Zavřít popis alba 
  • 3.12.2019
  • 20 zobrazení
milifialka
Díky současné nízké hladině vody můžeme spatřit tyto němé svědky naší minulosti.
více  Zavřít popis alba 
  • 28.11.2019
  • 36 zobrazení
skolamalehostice
Žáci 3. třídy si připravili zajímavou výstavku s názvem Minulost. Jste srdečně zváni.
více  Zavřít popis alba 
  • 28.11.2019
  • 40 zobrazení
johny99
Už léta jsem u té mohyly ve skalách nebyl, proto jsem s vděčností přijal pozvání k výšlapu do těchto v minulosti často navštěvovaných míst. Šťastnou náhodou jsme pak na místě samém potkali i skupinu kamarádů, s nimiž jsme před dávnými lety tuto mohylu zakládali. Následovala cesta na Rotštejn a zakončení dne posezením v hospůdce pod skalami. A že tam nechyběly ani kytary snad ani není nutné připomínat...
více  Zavřít popis alba 
  • 27.11.2019
  • 11 zobrazení
kamankarel44
  • 19.11.2019
  • 5 zobrazení
jirka-suchomel
Waltrovka, nebo-li továrna Walter, byla kdysi významnou továrnou ve strojírenském odvětví v Praze Jinonicích. Vše už je dnes minulostí. Továrna je minulostí, dnes zde postupně rostou obytné a kancelářské domy. Z celé fabriky zůstala zachována jedna jediná budova.
více  Zavřít popis alba 
  • 17.11.2019
  • 30 zobrazení
obeckomarovol
Stalo se již dobrou tradicí, že každý rok na podzim, když je vše ze zahrádek už dávno sklizeno, pořádají naše blízce příbuzné obce Komárov, Řídeč a Mladějovice večer pro naše seniory, kteří spolu strávili celý život, ale poslední dobou již nemají tolik příležitostí se potkat a povykládat si, ať už ze zdravotních či jiných důvodů. Tradiční večer, který je zároveň poděkováním za to, co pro naše obce tito lidé v minulosti vykonali, skýtá ideální příležitost k přátelskému popovídání při dobré muzice, jídle a pití.
Z důvodu rekonstrukce sálu kulturního domu v Mladějovicích bohužel nebyl k dispozici prostor pro seniory ze všech tří vesnic, a proto bylo dohodnuto, že večer pro důchodce uspořádají společně obce Komárov a Řídeč. Akce se konala v sobotu 9. listopadu 2019 v hostinci U Zlatého potoka v Řídeči, který má potřebnou kapacitu a také bezbariérový přístup.
Trochu jsme se obávali stísněných prostor, přece jen sál v Mladějovicích je daleko větší, ale obavy se brzy rozplynuly. Z krásně vytopeného hostince sálalo teplo domova a komornější ráz celého večera byl
ke prospěchu věci – lidé k sobě měli jednoduše blíže a každý mohl s každým probrat své radosti a starosti za poslední rok. To vše za doprovodu živé hudby, kterou zpestřilo vystoupení dětí z Řídeče. Taneční parket byl celou dobu plný k prasknutí a celým prostorem se linula vůně řízků s bramborovým salátem.
Vrcholem večera se stala tombola s více než 70 cenami! Jen málokdo odcházel neobtěžkán nejrůznějšími dary. Akce se neplánovaně protáhla přes půlnoc, protože se jednoduše nikomu nechtělo domů.
Úsměvy všech účastníků při nočním rozvozu svědčily o tom, že se to letos skutečně povedlo. Akci podpořila také
Místní akční skupina Šternbersko částkou 3000 Kč. Děkujeme všem, kteří večer seniorů pomohli připravit, hlavně obci Řídeč, která na sebe letos vzala odpovědnost hlavního organizátora, všem sponzorům, řídečským
hasičům, kteří poskytli auto k rozvozu účastníků, všem kuchařům, muzice a lidem, kteří pomohli se zdobením sálu a
jinými přípravami, díky nimž byla akce jedinečná a nezapomenutelná. (Jan Habernal)
více  Zavřít popis alba 
  • 17.11.2019
  • 35 zobrazení
nebema
Kdy, když ne teď.
Kdo, když ne my.
Boj se zlem je obtížné vyhrát,
ale nesmí se vzdát.

"Musíme dělat vše pro to,
aby naše minulost nebyla budoucností
našich dětí". Jan Wiener, letec RAF a politický vězeň
více  Zavřít popis alba 
  • 16.11.2019
  • 26 zobrazení
handysto
Nové Hrady je město 20 km jižně od Třeboně, jen pár kroků od rakouských hranic. Přestože leží již za hranicemi CHKO Třeboňsko, je velmi častým turistickým cílem návštěvníků Třeboňska.
Město Nové Hrady založené v roce 1279 Vítkovci se může pochlubit jak svou krásou a bohatou minulostí, tak i polohou v překrásné nedotčené krajině česko-rakouského pomezí.

Trochu více z historie.

Město Nové Hrady se nachází přímo na česko rakouském pomezí. Zprvu jako strážní bod při vstupu do Českého království, později tu vzniklo důležité panské sídlo, u něhož vzniklo městečko s převahou německy mluvícího obyvatelstva. Existence Nových Hradů je doložena listinou z 21. 5. 1279, kde je mezi svědky uveden mimo jiné Hogyrius de Gretzen neboli Ojíř z Nového Hradu, příslušník rodu Vítkovců (znám také jako Ojíř ze Svin), který v letech 1284-89 zastával úřad nejvyššího komořího království Českého. Počátkem 14. stol. patřilo město pánům z Landštejna. Za vlády Viléma z Landštejna došlo dne 24. 10. 1339 k důležitému doměření a potvrzení hranic mezi panstvím Weitra a Nové Hrady. Roku 1341 dal nový majitel svůj hrad s panstvím v ušlechtilé manství králi Janovi Lucemburskému. Po smrti Viléma z Landštejna připadly Nové Hrady jeho synovi Vítkovi z Landštejna. Protože nebyl v té době plnoletý, spojil se se svým bratrem Ojířem, který se díky tomu uváděl jako pán na Nových Hradech. Vítek později svého bratra opustil a rozhodl se roku 1359 prodat město bratrům Petrovi, Joštovi, Oldřichovi a Janovi z Rožmberka za 7 093 kop a 63 grošů. Rožmberkové za tuto cenu získali hrad a město Nové Hrady, polovinu městečka Stropnice, 2 díly městečka Svin s celou tvrzí a patronátním právem nad kostelem a farou, vsi Údolí, Štiptoň, Byňov, Krčín, Bukovou, Žár a Borovany s patronátním právem. Kupní cena byla splácena až do r. 1363. Rožmberkové novohradské panství značně rozšířili a propůjčili mu výsady téměř stejné jako u královských měst. Za vlády Oldřicha II. z Rožmberka, který postavil silnou protihusitskou stranu, postihlo město velké neštěstí. V květnu 1425 přitáhli k městu husité pod vedením táborského hejtmana Jana Hvězdy z Vícemilic, dobyli jej a celé vypálili včetně hradu. Město bylo obnoveno o 10 let později a stalo se opět plnohodnotnou součástí rožmberského obranného systému. Dne 11. října 1488 udělil král Vladislav II. Jagelonský městu právo konání týdenního trhu v pondělí a dva výroční trhy. Dále míli od města nesměl nikdo vařit a čepovat pivo, zřizovat nové krčmy a nesměl se tam usadit žádný řemeslník. Městu povolil užívat jeho starý znak a r. 1491 propustil město z manství. Jako jedenáctý v pořadí se r. 1551 ujal vlády nad rožmberským panstvím Vilém z Rožmberka. Za jeho vlády vznikla kolem r. 1589 sklárna „Na Vilémově hoře“, která produkovala pod dohledem Italů žádané benátské sklo. Od této doby až do 19. stol. vzniklo na novohradském panství mnoho dalších sklářských hutí. Na panství působil i Jakub Krčín z Jelčan při zakládání a rozšiřování rybníků, budování stok či zakládání ovčínů. Roku 1592 zdědil panství poslední Rožmberk Petr Vok, který nechal pod dohledem mistra Antonia Canevaleho opravit a zpevnit hrad a 1602 přikoupil statek Žumberk. Roku 1611 přešly Nové Hrady s dalším rožmberským majetkem na základě dědických dohod do držení Jana Jiřího ze Švamberka, později jeho syna Petra. Po vypuknutí stavovského povstání se přidal na stranu vzbouřenců a za to mu císařské oddíly několikrát vyplenily panství, Nové Hrady nevyjímaje charles_bonaventura. V březnu 1619 vtrhl do Čech císařský generál Henri Duval Dampierre, který obsadil město. Hrad nedobyl, město však vyplenil, vypálil a odtáhl. V červnu 1619 dorazil do města císařský generál Karel Bonaventura hrabě Buquoy, bez boje vstoupil do vypleněného města a tady narazil na tuhý odpor 300členné stavovské posádky ovládající hrad. Bojovalo se celou noc až do doby, kdy se hrabě rozhodl vyjednávat. Buquoy slíbil stavovským bezpečný odchod. Petrovi ze Švamberka byl veškerý majetek zabaven a 6. 2. 1620 věnoval císař Ferdinand II. panství Nové Hrady s dalším majetkem (např. statky Žumberk, Cuknštejn) a panství Rožmberk a Libějovice svému úspěšnému vojevůdci hraběti Buquoyovi za prokázané služby a jako náhradu za vynaložené náklady. erb_buq_smallOd roku 1620 se panství dědilo v rodině Buquoyů. Po Karlu Albertovi nastoupil Ferdinand Karel za něhož se opravily městské hradby a r. 1677 založil klášter, r. 1708 se začal stavět honosný barokní kostel Nanebevzetí Panny Marie v Dobré Vodě, kde byl objeven léčivý pramen. Jedním z nejvýznamnějších příslušníků rodu byl hrabě Jan Nepomuk, za jehož působení panství zaznamenalo prudký rozmach ve sklářské výrobě – vznikaly nové hutě (Janovy Hutě, Jiříkovo Údolí). Hrabě se snažil osidlovat odlehlejší části Novohradska, zaměřil se i na využití dřeva, byly zakládány mlýny, hamry, lihovary, vznikaly hájovny, obory, bažantnice a v r. 1796 bylo založeno lesnické učiliště na Jakuli. V přímé blízkosti města byl budován anglický přírodní park, zlepšila se úroveň školství, nechal opravit starý hrad a začal se stavbou nového zámku na okraji města (1801-1810). Revoluční rok 1848 přinesl řadu změn. Především zaniklo Novohradské panství a Nové Hrady se staly městem se suverénní samosprávou, v jehož čele stál občany volený osmnáctičlenný městský výbor se starostou. Od r. 1850 město mělo i vlastní c. k. okresní soud, podléhalo okresnímu hejtmanství v Kaplici. Roku 1855 bylo zřízeno petrolejové osvětlení města. Demokratizace monarchie přála zakládání nejrůznějších spolků. Do konce osmdesátých let jich vzniklo 23. Jako první na Českobudějovicku tu vznikl sbor dobrovolných hasičů, nad nimiž převzal patronát hrabě Buquoy. Působilo tu i sedm církevních bratrstev. Roku 1906 postihl město rozsáhlý požár. Shořelo 16 objektů, poškozena byla radnice a rezidence. Městu finančně pomohl hlavně hrabě Buquoy, českobudějovický biskup Říha, Jeho Veličenstvo císař Ferdinand d´ Este, který do Nových Hradů velmi rád zajížděl, a řada dalších úřadů a firem. Po skončení 1. světové války obsadily město československé jednotky. Do zastupitelstva a okresní správní komise byli delegováni Češi. O rok později zde vznikl Sokol, otevřena Česká jednotřídní škola, 1923 postaven Český dům – centrum českého kulturního života města. Roku 1925 proběhla na Buquoyském velkostatku pozemková reforma, část majetku připadla státu. V roce 1930 při sčítání lidu zde žilo 845 Němců a 351 Čechů. Ačkoli zde byla roku 1938 postavena česká škola, v říjnu téhož roku připadly Nové Hrady s okolím k Hitlerově Velkoněmecké říši. Řada Čechů z města odešla, zbylí novohradští muži museli do války. V květnu 1945 dorazili do města ruští vojáci, v červenci se ustanovila devítičlenná místní správní komise, v říjnu vznikl městský národní výbor. Na základě Benešových dekretů byl hrabě Karel Jiří Buquoy prohlášen za zrádce a kolaboranta, stát zkonfiskoval jeho majetek, zabavil i majetek německých občanů, kteří museli na podzim r. 1946 opustit své domovy. Na Novohradsko pak začali přicházet Češi z vnitrozemí, Slováci a Rumuni. Až do r. 1947 zůstala ve městě vojenská posádka. Normálnímu životu ve městě uškodil zákon o ochraně hranic z r. 1951, kdy Nové Hrady byly v těsné blízkosti pohraničního pásma a platil tu zostřený režim pro pobyt osob. Po roce 1989 se začíná odvíjet nová etapa města, kdy se do něj vrací návštěvníci a turisté zajímající se o místní kulturní a historické dědictví a chtějí poznat kraj hlubokých lesů, malebných údolí, luk a třpytících se vodních hladin, kraj s relativně zachovalou přírodou.
více  Zavřít popis alba 
25 komentářů
  • 7.11.2019
  • 46 zobrazení
mspodsmrkem
Návštěva penzionu a zapojení do projektu DEN LASKAVOSTI, který budeme slavit 13. listopadu. Návštěva byla moc příjemná, pro babičky a dědečky jsme měli hru a dozvěděli jsme se, jak prožívali své dětství, první lásky, jak vzpomínají na svá studia, na výchovu svých dětí a na vše co v minulosti prožili. Editka s dětmi upekla bábovku a od srdíčka jsme předávali laskavost, vřelost, pohlazení po duši a dětský smích.
více  Zavřít popis alba 
  • 7.11.2019
  • 41 zobrazení
domcik
Vyrazili jsme na výstaviště, vyfotit historickou linku 41, a to v dobovém kostýmu a líčení.
více  Zavřít popis alba 
  • 2.11.2019
  • 247 zobrazení
lenkovic93
Kategorie: události
více  Zavřít popis alba 
  • 30.10.2019
  • 47 zobrazení
jaroslavburda
Škvor obecný (Forficula auricularia) - Na mýtině, kde jsem za chladného jitra pátral po podchlazeném hmyzu, jsem na kameni objevil škvora obecného, formu cyclolabia. Ta se vyznačuje krátkými štěty - klíšťkami na konci zadečku, které děsí nemálo lidí a váže se k nim nejedna pověra. Na snímcích je větší samec hnědé až žlutohnědé barvy. Hlava je červenohnědá, štít černý se žlutými bočními okraji, nohy žluté. Tykadla jsou složena ze 14 článků. Na hřbetě spočívají krátké tuhé krovky, pod kterými jsou vějířovitě složena blanitá křídla. Křídla jsou pod krovkami upevněna háčky a škvor je uvolňuje štěty. Škvor obecný je letuschopný, létá ale velmi vzácně, preferuje spíše chůzi po vlastních nohou. K uchopování živé kořisti používá své mohutné klíšťky, které využívá taktéž k obraně a soubojům.
Škvor obecný je nenáročný na prostředí a obývá téměř všechny suchozemské biotopy. Vyznačuje se převážně noční aktivitou, přes den se většinou ukrývá na tmavých vlhkých místech, v různých skulinách, škvírách, pod kůrou, pod kameny apod. Škvor obecný je všežravec, který se živí různými rostlinnými zbytky, ovocem, květy, uhynulými živočichy apod. Loví také drobné bezobratlé, např. mšice, červce a housenky, tudíž je velmi prospěšný, ačkoliv se o něm traduje, že jde o zahradního škůdce.
Zajímavost: O škvorech se traduje, že zalézají lidem do uší. Spojitost s ušima je obsažena i v odborném názvu škvora obecného (auricularia je latinské přídavné jméno „ušní“). V angličtině je to earwig (ear - ucho / wiggle - vrtět, zavrtávat), v němčině ohrwürm neboli ušní červ. Francouzi používají slovo perce-oreille - tedy prorážeč uší a Rusové se přiklánějí k malebnému uchovjortka. Existuje však překvapivě málo lékařských záznamů o škvorovi vniklém do ucha, násobně méně než o jiných druzích hmyzu (např. mouchách). Zajímavá teorie tvrdí, že spojitost škvorů s ušima vznikla v dávné minulosti v důsledku pozorování nalezených mrtvol, kterým při manipulaci s nimi vylézali z uší škvoři (na rozkládající se mrtvole mohou škvoři lovit larvy much, uši přitom představují vhodný úkryt).

Kořenov, Martinské údolí, Jizerské hory, mýtina po ránu
Mapovací čtverec: 5258
Nikon D7200 + Nikkor 105 mm + Raynox DCR-250 + dvojitý difuzér + odrazka (foceno z ruky)

Foto 2019 Jaroslav Burda
Kategorie: makropříroda
více  Zavřít popis alba 
6 komentářů
  • 26.10.2019
  • 24 zobrazení
reklama