Hledání

2 628 vyhledaných výsledků

Sleva 30 % na kalendáře
30 % s kódem

Úplně všechny kalendáře máte nyní se slevou.
Kód: KALENDARE2020

Sleva 30 % na kalendáře
elanus
Tento nádherný kostel se nachází v malé vesničce Klášter nedaleko Nové Bystřice. Tento kostel ze 17. století, který stojí na místě původního vypáleného kostela s klášterem je zasazen do rybniční oblasti a dominuje celému okolí. V těsné blízkosti kostela leží Klášterský rybník a opodál vodní nádrž Osika.
Pod mohutným oltářem s postavami českých patronů v nadživotních velikostech a centrálním obrazem zobrazující Kristovu rodinu s Nejsvětější Trojicí z roku 1681 se nachází soutok tří léčivých pramenů stékajících se v potůček, který vyvěrá na povrch v blízkosti kostela jako studánka.

Za dobrovolný příspěvek se v kostele dělají na objednávku prohlídky, při kterých se dostanete i do působivého klášterního podzemí. Se svíčkou v ruce tu lze projít několik desítek metrů chodeb, které údajně v minulosti měly vést až na hrad Landštejn.
více  Zavřít popis alba 
8 komentářů
  • dnes
  • 12 zobrazení
itsd-foto
Trocha nostalgie z předrevoluční doby. Ani ne proto, že by se nám po ní stýskalo, ale protože je konec roku a koncem roku se dost často lidé ohlíží zpět a rekapitulují. My se v této galerii ohlédneme více do minulosti a navodíme si trochu té nostalgie. Fotografie nepocházejí z jedné výpravy, ale jsou kompilací z více výprav a míst po celém plzeňském (dříve západočeském) kraji.
více  Zavřít popis alba 
  • minulou neděli
  • 50 zobrazení
ustinadlabemkctspartak
Vydatný pramen při levém břehu řeky Bíliny na okraji obce Stadice, legendární kolébky přemyslovského rodu. Jméno pramene vychází s největší pravděpodobností z této historické tradice a to i přesto, že Přemysl Oráč nebyl králem nýbrž knížetem. Stadice sice zažily i svého krále, jednalo se však o samozvaného krále selského, který u obce působil v polovině 15. století a to až do okamžiku než byl prohlášen za blázna a vsazen do vězení. Dnes se již patrně nikdy přesně nedozvíme, kdy a po kom byl pramen pojmenován, zda podle některé z výše uvedených postav či například na paměť jiného skutečného krále, jenž mohl Stadice v dávné minulosti navštívit.
Trasa-Stadice-Královský pramen-Koštov-Trmice 7 -Km
více  Zavřít popis alba 
  • minulou sobotu
  • 47 zobrazení
johny99
Už léta jsem u té mohyly ve skalách nebyl, proto jsem s vděčností přijal pozvání k výšlapu do těchto v minulosti často navštěvovaných míst. Šťastnou náhodou jsme pak na místě samém potkali i skupinu kamarádů, s nimiž jsme před dávnými lety tuto mohylu zakládali. Následovala cesta na Rotštejn a zakončení dne posezením v hospůdce pod skalami. A že tam nechyběly ani kytary snad ani není nutné připomínat...
více  Zavřít popis alba 
  • 4.1.2020
  • 9 zobrazení
slecha
Hřbitov založený kolem roku 1700 se nachází 1 km severovýchodně od Všerub, na okraji zalesněné rokle mezi poli. V minulosti byl několikrát rozšiřován, dodnes je zde dochováno několik desítek náhrobních kamenů od poloviny 18. století do začátku 2. světové války.
( https://www.pamatkopin.cz/pamatky/pamatka/574-plzensky-kraj/okres-plzen-sever/vseruby-ps/3966-zidovsky-hrbitov-ve-vserubech)
více  Zavřít popis alba 
  • 3.1.2020
  • 4 zobrazení
hajjnas69
Dva dny před Silvestrem Boleslav nastoupila proti Liberci, tedy týmu se sedmi hráči s boleslavskou minulostí (Jan Baudisch, Vojtěch Hejduk, Petr Kološ, Jakub Kopecký, Daniel Kroupa, Jakub Kárník, Patrik Rozkovec).

Tým Technology Florbal Mladá Boleslav uzavřel rok 2019 stylově: v televizní dohrávce 19. kola Superligy florbalu zvítězil 9:2 a přidal osmnáctou výhru sezony. Na zápas přišlo do Městské sportovní haly v Mladé Boleslavi 620 fanoušků.

Technology Florbal Mladá Boleslav - FBC Liberec 9:2 (3:0, 2:1, 4:1)

Branky a nahrávky: 11. Šebek (Tokoš), 17. Bína, 20. Suchánek (Tokoš), 26. Höffer (Tad. Chroust), 30. Šebek (Tokoš), 43. Komárek (Tad. Chroust), 45. Tomašík (Tichý), 45. Tokoš (Tomašík), 52. Tokoš (Tomašík) - 34. Kopecký (Lhota), 56. Kološ (Baudisch). Rozhodčí: Dolanský, Sýkora. Vyloučení: 2:2. Využití: 0:1. Diváků: 620.
#sport#florbal#florbalmb
více  Zavřít popis alba 
  • 29.12.2019
  • 60 zobrazení
tulakpistalka
Máme tady v pořadí druhé fototoulky u odpuštěného Orlického díla a na světlo vykoukla minulost....tentokrát jsme se toulali u bývalé Novomlýnské elektrárny, budova byla stržena, ale jez je takřka netknutý časem , po proudu cca 2.2 km je skalní kaplička a také velmi zachovalí Rajzíkovský jez, pak následoval přesun k Lannovu kříži a posléze opět přesun k pilířů nikdy nepostaveného mostu u Hladné kde se nachází i řopík z našeho nechvalně známého opevnění.......mám takové tušení, že to není poslední výprava
více  Zavřít popis alba 
10 komentářů
  • 27.12.2019
  • 32 zobrazení
lotusesprit
Zámek rodiny Knoblochů , Sýrovice -Edmund Knobloch zde nechal v roce 1897 postavit neorenesanční vilu, která oplývala krásou a kterou obdivovali lidé ze širokého okolí. Stavba nesla známky tehdy moderních stylů – francouzského art deca, německého eklektismu a expresionismu. Dvoupodlažní objekt se rozkládal na čtvercovém půdorysu a hlavnímu průčelí vévodila mohutná sedlová střecha. Vstup vedl do vily k centrální hale, vysoké přes dvě podlaží. Podél stěny haly pak stoupalo jednoramenné dřevěné schodiště. Druhému podlaží dominoval působivý ochoz s arkádami, otevřenými do haly. I přes moderní pojetí vnějšího pláště neopomněl architekt ani na selský původ stavby. Tkvěl v respektování tradiční formy vesnického domu a nacházely se zde i ukázky lidové řezbářské výzdoby. Vila má svou velmi temnou a smutnou minulost. Kvůli komunistickému režimu. V letech 1958 – 1965 byl v Sýrovicích zemědělský pracovní tábor, spadající pod Jáchymovské uranové doly. Z historických pramenů se pak dozvídáme, že právě tato krásná Knoblochova vila a její přilehlý statek, byly součástí tohoto zrůdného zemědělského lágru. Za otrockých podmínek zde pracovalo více než 350 vězňů, často těch politických. Tábory, spadající pod Jáchymovské uranové doly, bývaly obehnány často trojitým oplocením z ostnatého drátu o výšce až 3,5 metrů. V rozích stály 6 metrů vysoké strážní věže. Z vnitřní strany oplocení bylo šestimetrové ostřelované pásmo s ostnatými dráty. Kdo pásmo překročil, byl zastřelen. Sýrovický lágr byl z těch, které měly tak hroznou pověst, že jej museli zrušit už v roce 1965. Do 1. července 1968 pak sloužil tábor jako nápravně výchovný ústav, poté byl oficiálně zrušen. Zajímavostí pak také je, že v letech 1968 a 1969 zde byly natočeny některé scény do filmu Skřivánci na niti. Tento film byl po premiéře zavřen do trezoru, kde zůstal celých 20 komunistických let.
více  Zavřít popis alba 
  • 23.12.2019
  • 211 zobrazení
ametyst33
Nahlédnutí do nedávné minulosti prezentací fotografií z cyklu "To všechno odnes čas"
více  Zavřít popis alba 
  • 18.12.2019
  • 53 zobrazení
jendavid
Kouzlo Vánoc 2020
Benfiční galavečer na kterém se podílí tanečníci Talentového centra tance Storm Ballet, výtěžek z prodeje vstupenek je předám nadaci Díky dětem. Jedná se o handicapovaným plzeňským dětem, podpořeno bylo v minulosti Oddělení dětské hematoonkologie FN v Plzni, tělesně a zrakově postižené děti,dále spolupracovali s Nadací Leontinka a Nadací Vlaďka dětem, také finančně podpořili výcvik asistenčního psa.
Kategorie: sport
více  Zavřít popis alba 
  • 18.12.2019
  • 1 470 zobrazení
mstrebechovicka
S dětmi jsme navštívili Hudební divadlo, děti si poslechly příběh o výrobě oděvu v minulosti, poslechly si pohádku a vyrobily si stužku na vánoční ozdobu. Z důvodu nefunkčního topení jsme zůstali oblečeni v bundach.
více  Zavřít popis alba 
  • 17.12.2019
  • 19 zobrazení
jackal001
Jacob’s Wall
Parker Heyl bystře a důmyslně rekontextualizuje koncept hyperrealismu francouzského sociologa a filosofa Jeana Baudrillarda stejně jako odkazuje na pojetí umělecké zakotvenosti a pocitu přítomnosti při konzumaci uměleckého díla v reálném čase, jak jej známe od německého teoretika masové kultury Waltera Benjamina. Překlad informací z hmotného do nehmotného digitálního světa není podle tvůrce beze ztrát, protože dílo přichází o svou auru, kontext, neboli teď a tady. Projekt Jacob’s Wall tak vyjadřuje touhu překonat naši současnou fixaci na dovednosti softwaru a bezmeznou víru v digitální nehmotný svět, v němž se fyzická práce odsouvá na druhou kolej. Klávesnice, myš a dotykový displej se staly univerzálním nástrojem pro každou správnou současnou kariéru. Ruční výroba byla zatracena a obyvatelé moderních měst přicházejí o dovednosti, které byly dříve zcela běžné. Budoucnost, ke které se díky neustálým technologickým inovacím přibližujeme stále rychleji a rychleji, je světem, v němž dochází k postupné marginalizaci významu skutečných předmětů ve prospěch velebení jejich slabších virtuálních kopií, neboli simulaker. Cestou, jak z toho všeho ven, může být jakási technotopie. Utopie, jež by neexistovala pouze virtuálně, ale také materiálně. Instalace Jasob’s Wall je ztělesněním této rozostřené hranice mezi virtuálním a hmotným či skutečným. Vrací se k silné analogové estetice, tentokrát však vytvořené pomocí moderní digitální technologie.
Ottantanove
Revoluci lze přisoudit nejrůznější významy. Společnost formuluje jasný postoj a stojí na počátku velké změny. Utváří se nové a lepší podmínky pro národ. A právě z těchto předpokladů vychází některé základní tvary videomappingu Ottantanove, neboli z italštiny do češtiny přeloženo, osmdesát devět. Studio Illo totiž nechává diváka postupně procházet několika různými obdobími české historie, a to včetně rozpoznatelných a emocionálních momentů spojených se sametovou revolucí. Videomapping pokrývá čtyři zásadní dějinné etapy. Začíná diktátorským Režimem, jemuž je nutné se vždy a za všech okolností postavit, pokračuje Revolucí, za kterou lze poděkovat především lidem samotným a Evolucí, jež nese příslib lepšího života. Poslední fáze může být jediná: Budoucnost tvořená jasnými veselými barvami. Nezapomínat, poučit se. Uvědomovat si, co se stalo v minulosti, a porozumět tomu, co se děje v současnosti… To je totiž nakonec asi ten nejlepší klíč k budování lepší budoucnosti.
Space & Possibilities
Každý prostor má svou vlastní identitu. Svůj historický význam i genia loci, který z něj doslova sálá. To se však může změnit. Světlo a zvuk mohou prostor, jak jej známe, zcela proměnit. Pohyby světla a stínu vytvářejí choreografii, jež vede k paradoxu ve vnímání. Hranice mezi prostorem a vnějším světem se stávají nezřetelnými. Vše se rozostřuje. Vzniká tak prostor v prostoru a snad i prostor za prostorem. Čas se stává akcí i reakcí. Viditelný povrch se proměňuje. Jsme schopni začít vnímat vnitřní svět, dívat se za bariéru fyzického prostoru. Pronikáme do hlubších vrstev. Prostor se rozlévá do stále méně zřetelné až beztvaré podoby a jakési nadčasové, futuristické tekuté identity, jež nemá pevné kontury, hrany, začátek ani konec. Čas se mění v nikdy nekončící bezčasí a prostor v bezbřehé neomezené možnosti. Je jen na nás a našem vědomí, kam až dokážeme dohlédnout.
Reflexe
Podporu mladého českého umění považuje Signal Festival za zcela zásadní. Již třetí rok jsme tak vyhlásili grantovou otevřenou výzvu Signal Calling, letos nově pořádanou s partnerem PrusaLab. Vítězný projekt Reflexe zaujal svou hloubkou a promyšleností. Objekt se skládá z pohyblivých zrcadel, která odrážejí a proměňují okolní svět. Divák, jenž přistupuje na osvícené jeviště, se stává součástí uměleckého díla. Jeho odraz v zrcadlech je postupně proměňován, fragmentován a dáván do nečekaných nových souvislostí. Rodí se tak sci-fi objekt, jenž návštěvníka pohlcuje a tvaruje dle svého vlastního scénáře. Vzniká nejen esteticky působivé umělecké dílo, ale rovněž prostor pro vlastní zamyšlení se. Reflexe obrazů symbolizuje reflexi minulosti. Fluidně vlnící se plocha zrcadel rozmělňuje skupinu zvídavých diváků na jednotlivé pixely. Jeden se stává obrazem druhého. Okolí pohlcuje a spojuje nás všechny. Jsme jen fragmentem společnosti, který nikam nezapadá a není ukotven? Nebo jsme součástí něčeho většího, shlukem pixelů, které se organicky přeskupují podle toho, jak na ně působí vnější neuchopitelné vlivy? Instalace symbolizuje most mezi jedincem a společností. Zdaleka nejdůležitější je však jejich vzájemný vztah. Reflexe toho současného, budoucího i historického. Revize minulosti totiž spočívá především v revizi každého z nás.
Simbio
Simbio neboli symbióza, simulace, biologie či interakce. Boleslavského velkoformátové multiprojekce často odkazují k dynamickému vztahu člověka a přírody, nebo lépe řečeno způsobu, jakým moderní technologie, jež používáme, přírodu ovlivňují. Je snad možné, že se nám pomocí těchto technologií povede jednou pochopit přírodu? Že budeme schopni odhalit fungování biologických organismů a rozplést jejich složité symbiotické vztahy? Dokážeme vůbec někdy vytvořit technologii, která snad bude chytřejší, schopnější, důmyslnější či efektivnější, než jsou organismy vytvořené samotnou evolucí? Inspirace pro tuto interaktivní instalaci, do které se může každý hravě zapojit, sahá až kamsi do šestnáctého století. Umělec se totiž nechal ovlivnit známými rostlinnými zátišími italského manýristického portrétisty Giuseppe Arcimbolda. Výchozím bodem pro projekt jsou totiž naskenované přírodní objekty a organismy, jež jsou následně algoritmicky seskupené do nových formací. Symbióza se tak proměňuje v čase a prostoru. Z něčeho pradávného, starého a organického vzniká zcela nové a digitální .
více  Zavřít popis alba 
  • 16.12.2019
  • 11 zobrazení
betena
Z lásky k Barcelone

Barcelona je krásnou výzvou. Vábi ma, nabáda k pocitu, inšpiruje a mení sa, vykĺzava mi z rúk ako rybka, ktorá potrebuje vodu. Toľko dynamiky a pritom starobylého ducha, modernosti a zároveň tradície! Barcelónaaaa, spievajú nesmrteľní Fredie Mercury a Monserrat Caballé – a ja mám pritom pocit veľkoleposti, sviatočnosti, ducha spolupatričnosti. https://www.youtube.com/watch?v=Y1fiOJDXA-E
Cítim, že aj ja do Barcelony patrím, že je aj pre mňa. Som s Olympiádou, nekompromisnou rockovosťou Mercuryho a opernou virtuozitou Monserrat v tej piesni spojená. Barcelónááá bol presne ten pocit, keď som vystúpila na letisku a pýtala si lístok do centra. Áno, do tej tepny vzrušujúcej kultúry, štýlových ľudí, mopedov, detí a starcov, gurmánstva, pocitu, ktorý ma za jeden prst zároveň ťahal do slávnej minulosti Španielska.
Prvé dotyky s Barcelonou sa odohrali v priestore, ktorý vyzeral ako štvorčekový papier. Presne taký, na akom sme zvykli hrávať lodičky. Domy a ulice ako podľa pravítka – štvorce, na každom roku križovatka, na ktorú ale vchádzajú autá len z jednosmeriek. Prehľadné a pritom mätúce. Širokánske bulváry v ktorých sa človek cíti taký voľný, že má pocit, že vystrelí do vesmíru – priamo zo stredu križovatky! Cez ne sa ženú ľudia Mercuryho rockovosťou a hadia sa do zákrut Caballeovskou mäkkosťou. Tie bulváry inak nemajú ostré rohy – len také zaoblené krivky, ako ženský bok. A skoro v každej takej krivke je miesto, kde sa dá žiť, jesť a piť. A že Barcelončania sú gurmáni, to je fakt. Toľko dobrého jedla som nejedla ešte nikde. Aj v poslednej putike nám urobili takú paellu a podali také biele víno, že som mala dojem, že toto je tá potrava, ktorú v bielych tógach jedli tí tam na Olympe. A tak sme s Ankou, kamarátkou a súputníčkou Barcelonou kráčali od putiky do putiky, od kaviarne do kaviarne. A všade bolo dobre. Prúdili sme ulicami spolu s ďalšími ľuďmi – takými aj onakými, farebnými, starými, mladými. Multikulturalizmus v praxi. Ale Španielov a Španielky som vetrila naďaleko. To boli tí pekní snedí ľudia. Ženy s lesklými čiernymi vlasmi, dominantnými nosmi a takými tými mäkkými hnedými očami. Oblečené štýlovo, nekonvenčne, pohodlne. Akoby práve vyšli z domu, kde cvičili jógu alebo čo. Proste nezviazané nejakými rigoróznymi pravidlami. Často s cigaretou v ruke a červeným rúžom na perách. Špatnokrásne. Fascinovali ma, budili vo mne chuť objavovať, čo sa za ich charizmami skrýva: vlastne takto nejako si predstavujem pokračovanie tradície starodávnych katolíčiek nazdobených v červeno-čiernej čipke a zároveň temperamentných amazoniek, ktoré hýbali malými a veľkými dejinami tak ako Izabela Kastílska. No a muži, Španieli, boli tí, ktorí mrštne brázdili ulice vo vypasovaných tričkách a kožených bundách. Čierne vlasy neraz sčesané dozadu s takými tými malými copíkmi, ktoré máš chuť rozpustiť a privoňať si. Pestované strniská a biele zuby. Najviac sa mi pozdávali v uličkách starého mesta, kde sa široké bulváry naplnili stovkami ľudí a v dave smerovali pre zmenu do úzkych útrob stáročných budov. Tam som stála v dave za týmito sošnými Španielmi. Jeden, taký ten pekný Cigáň mi odzadu pripomenul Vlada – mala som nutkanie vložiť mu svoju ruku zadného vrecka na rifliach. Tak, ako som to robievala vždy, a poriadne ho pochytať tak, aby sa nemohol brániť. Odolala som. Napokon, takých Vladov tam bolo plno a kvoli nim som neprišla. Asi to celé je len moja ilúzia, ale práve ona ma Barcelonou sprevádzala – som jej vďačná.
Barcelona je mesto živých ľudí a živého umenia. Takého, ktoré kultivuje verejný priestor. Na každom rohu vidno tvorivý akt, dielo niekoho, kto mal myšlienku. Všetkých študentov architektúry by som sem poslala. Pozrieť sa, ako sa dokáže snúbiť funkčnosť a krása, staré s novým, umenie s utilitarizmom. Pomedzi budovy sme neraz objavili umelecké dielo, skulptúru, zaujímavý prvok. Nebolo jasné, či je nový, či je historický, kto a prečo ho tam použil. On tam proste patrí a tvorí súčasť genia loci. No a nad všetkým kraľuje Gaudí. Človek, ktorý mal toľko zaujatia pre vec a kreativity, že navždy určil ráz Barcelony. Brilantný chlap, ktorý vo všetkom videl umelecký tvar, inšpirovala ho príroda a živly. Fascinoval, šokoval, udivoval bol dravý a zároveň jemnej duše. Jeho Sagrada Familia je ten najkrajší chrám, aký som videla. Mala som pocit, že v ňom môžem Boha chytiť za nohu. Tak blízko som bola.
Barcelona je miestom, ktoré si ma podmanilo. Musím sa ešte veľakrát vyspať, aby sa vo mne myšlienky a pocity z neho upratali. Už teraz ale viem, že je mestom, z ktorého som odišla, aby som sa stále vracala.

https://www.designboom.com/architecture/gaudi-sagrada-familia-building-permit-after-137-years-06-10-2019/

A ešte intermezzo z krásnej opery Pietra Mascagniho Cavalleria rusticana, na ktorej som bola. Dojíma ma stále.
https://www.youtube.com/watch?v=eBGAxnp7xZw
více  Zavřít popis alba 
  • 9.12.2019
  • 16 zobrazení
mk2005
Po veverkách jsme ještě zajeli na koníky a kravičky. Jedná se o přiblížení, jak asi v minulosti vypadali původní zdejší koně a pratuři. Více na těchto stránkách: http://www.equichannel.cz/poklady-britskych-ostrovu-exmoor-pony a https://www.ceska-krajina.cz/klicove-druhy/pratur-bos-primigenius/
Kategorie: zvířata
více  Zavřít popis alba 
13 komentářů
  • 8.12.2019
  • 46 zobrazení
jirka-suchomel
Waltrovka, nebo-li továrna Walter, byla kdysi významnou továrnou ve strojírenském odvětví v Praze Jinonicích. Vše už je dnes minulostí. Továrna je minulostí, dnes zde postupně rostou obytné a kancelářské domy. Z celé fabriky zůstala zachována jedna jediná budova.
více  Zavřít popis alba 
  • 30.11.2019
  • 30 zobrazení
milifialka
Díky současné nízké hladině vody můžeme spatřit tyto němé svědky naší minulosti.
více  Zavřít popis alba 
  • 29.11.2019
  • 36 zobrazení
skolamalehostice
Žáci 3. třídy si připravili zajímavou výstavku s názvem Minulost. Jste srdečně zváni.
více  Zavřít popis alba 
  • 28.11.2019
  • 40 zobrazení
tomfo
Super tip na prodloužený víkend k našim sousedům - Krakovsko-čenstochovská jura (Jura Krakowsko-Częstochowska) - Stezka orlích hnízd (Szlak orlich gniazd)

Jednou z krajinově nejpůvabnějších oblastí Polska je od České republiky nepříliš vzdálená Krakovsko-čenstochovská jura, rekreační oblast se smíšenými lesy, jeskyněmi, divokými soutěskami i mírnými údolími ve vápencové vysočině. Na výšku nepřesahuje 500 m, ale protože vystupuje z roviny, zdá se vyšší. Vápencové útvary na mnoha místech korunují středověké hrady. V minulosti totiž šlo o pohraniční území, jež bylo třeba chránit před vetřelci. Pro zdejší hrady se díky jejich nepřístupnosti vžil název „orlí hnízda“. Spojuje je stezka Szlak orlich gniazd...
Celkový počet registrovaných jeskyní v této oblasti činí asi 1800, jeskyní delších než 40 metrů je však jen asi 130. 4 jeskyně jsou veřejnosti přístupné: Ciemna, Łokietka, Nietoperzowa a Wierzchowska Górna. Pramení zde Warta, Pilica, Bílá a Černá Přemše. Vyskytují se vyvěračky a malé ponory. Příroda Krakovsko-čenstochovské jury je chráněna v rámci Ojcowského Národního Parku, šesti krajinných parků a řady přírodních rezervací. Ojcowský park se nachází nedaleko Krakova a je známý bohatstvím svých geologických útvarů. Pod ochranou je jižní část Krakovsko-częstochovského krasu s údolími řek Prądnik a Sąspówka.
Poláci mluví (nepochybně s nadsázkou) o Ojcówském národním parku jako o místních Dolomitech. Ojcovský národní park je sice v Polsku rozlohou ze všech nejmenší (jen 21 km2), ale co do kvality scenérií se v Polsku naopak řadí ke špici.
více  Zavřít popis alba 
26 komentářů
  • 27.11.2019
  • 222 zobrazení
kamankarel44
  • 19.11.2019
  • 5 zobrazení
obeckomarovol
Stalo se již dobrou tradicí, že každý rok na podzim, když je vše ze zahrádek už dávno sklizeno, pořádají naše blízce příbuzné obce Komárov, Řídeč a Mladějovice večer pro naše seniory, kteří spolu strávili celý život, ale poslední dobou již nemají tolik příležitostí se potkat a povykládat si, ať už ze zdravotních či jiných důvodů. Tradiční večer, který je zároveň poděkováním za to, co pro naše obce tito lidé v minulosti vykonali, skýtá ideální příležitost k přátelskému popovídání při dobré muzice, jídle a pití.
Z důvodu rekonstrukce sálu kulturního domu v Mladějovicích bohužel nebyl k dispozici prostor pro seniory ze všech tří vesnic, a proto bylo dohodnuto, že večer pro důchodce uspořádají společně obce Komárov a Řídeč. Akce se konala v sobotu 9. listopadu 2019 v hostinci U Zlatého potoka v Řídeči, který má potřebnou kapacitu a také bezbariérový přístup.
Trochu jsme se obávali stísněných prostor, přece jen sál v Mladějovicích je daleko větší, ale obavy se brzy rozplynuly. Z krásně vytopeného hostince sálalo teplo domova a komornější ráz celého večera byl
ke prospěchu věci – lidé k sobě měli jednoduše blíže a každý mohl s každým probrat své radosti a starosti za poslední rok. To vše za doprovodu živé hudby, kterou zpestřilo vystoupení dětí z Řídeče. Taneční parket byl celou dobu plný k prasknutí a celým prostorem se linula vůně řízků s bramborovým salátem.
Vrcholem večera se stala tombola s více než 70 cenami! Jen málokdo odcházel neobtěžkán nejrůznějšími dary. Akce se neplánovaně protáhla přes půlnoc, protože se jednoduše nikomu nechtělo domů.
Úsměvy všech účastníků při nočním rozvozu svědčily o tom, že se to letos skutečně povedlo. Akci podpořila také
Místní akční skupina Šternbersko částkou 3000 Kč. Děkujeme všem, kteří večer seniorů pomohli připravit, hlavně obci Řídeč, která na sebe letos vzala odpovědnost hlavního organizátora, všem sponzorům, řídečským
hasičům, kteří poskytli auto k rozvozu účastníků, všem kuchařům, muzice a lidem, kteří pomohli se zdobením sálu a
jinými přípravami, díky nimž byla akce jedinečná a nezapomenutelná. (Jan Habernal)
více  Zavřít popis alba 
  • 17.11.2019
  • 35 zobrazení
nebema
Kdy, když ne teď.
Kdo, když ne my.
Boj se zlem je obtížné vyhrát,
ale nesmí se vzdát.

"Musíme dělat vše pro to,
aby naše minulost nebyla budoucností
našich dětí". Jan Wiener, letec RAF a politický vězeň
více  Zavřít popis alba 
  • 16.11.2019
  • 25 zobrazení
tuzr
2. část prvého dne 4-denního poznávacího zájezdu turistů KČT Třinec nejen Po stopách Velké Moravy. Do pestrého programu byla zařazena i návštěva města Zlín, obuvnického muzea a vyhlídky z Baťova mrakodrapu. V minulosti jsem již v muzeu byl a prošel jsem si raději centrum města Z fotogalerie KČT Třinec jsem přidal panorama Zlína z Baťova mrakodrapu (poslední fotky s písmeny za číslem).
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • 16.11.2019
  • 35 zobrazení
kibic
Historie antického Řecka se psala na Peloponésu. Ani ta novodobá nezůstávala pozadu, Nafplio bylo při zrodu řeckého státu v roce 1829 jeho prvním hlavním městem. Celý Peloponés měl však velmi pestrou minulost, zde se tvořily základy evropské civilizace. Současné Nafplio je už jen pouhým fragmentem starověké i novověké historie, přesto jeho stará část dodnes okouzlí každého návštěvníka.
více  Zavřít popis alba 
114 komentářů
  • 16.11.2019
  • 538 zobrazení
reklama