Hledání: Na chatičce

Pro dotaz Na chatičce jsme našli 1 319 výsledků.
AKCE -35 % s kódem
Využijte slevu
na fotoknihy

Akce platí do 28. 9.
Kód: KnihaLeto20
Sleva 35 % na knihy
  • {POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
kouba05
Den 2 - okolí Orlíku u Humpolce (studna, pozůstatky těžby), Humpolec (židovský hřbitov, skanzen Zichpil, pivovar, centrum, Hliníkárium, bývalá synagoga), Želiv (čapák, Trčkův hrad a klášter, hřbitovní kostelík, pivovar), Červená Řečice (hrad-zámek, náměstí, kostely) tábořiště u Řečice (u jezu z let 1988-1990, chatičky, zadní tábořiště z let 2004-2007, Camping Kovárna, Červený Mlýn).
více  Zavřít popis alba 
  • 23.8.2020
  • 17 zobrazení
jankadvor
Víkend na Otakaru v chatičce č. 9 :-)
více  Zavřít popis alba 
  • 3.8.2020
  • 99 zobrazení
taborytrnava
Dneska jsme zavítali na Vysočinu a to rovnou k Sázavě, kde se vydáváme po stopách Jaroslava Foglara. Jako správní Hoši a holky od Bobří řeky se učíme jak rozdělat co nejrychleji oheň přepálit tak provázek mezi dvěma klacíky. K dispozici nemáme vůbec nic, jen 3 sirky. A proto si pomocí kamenů ohraničujeme své ohniště a sháníme v lese suchou trávu, malinké větvičky, a pak následně i větší klacíky. Jako správní skauti s tím však nemáme problém a tento úkol zvládáme hravě a rychle. A tak vyrážíme na Sázavu na vodácký kurz na Stvořidlech už dopoledne. Pouštíme se do stavby parníků. Kapitán učí svou posádku, jak správně postavit parník. Jakmile všichni členové zvládají parník postavit, vybíráme ty nejzručnější stavitele, kteří mají za úkol postavit ve dvojici parník dohromady pouze dvěma rukama (ne čtyřmi). Dvě kola stavíme na rychlost, třetí kolo je zaměřeno na přesnost stavby. Ještě před obědem se začínáme připravovat na samotné sjíždění Sázavy a jako správní vodáci si sháníme podél břehu vhodná pádla. Bez nich se plout prostě nedá.

Po výborné sekané a poledním klidu vyplouváme na vodácký kurz na Stvořidlech. Na řece nás čeká 40 nástrah v podobě balvanů a jezů. Ty překonáváme zodpovězením otázek. Vyhrává tým, který se dostává do cíle jako první a má nejvíce správných odpovědí. Před večeří máme čas hrát baseball, ringo a fotbal. Do chatiček nás vyhání bouřka, a tak odpočíváme a sbíráme síly na večeři a na večerní program.

Večer relaxujeme u literárního večera Jaroslava Haška. Vybíráme si ruličky, ve kterých je napsáno právě deset slov, která máme za úkol fíkaně a hlavně nenápadně ukrýt do příběhu. A tak během 20 minut vymýšlíme krátké a vtipné příběhy. Po jejich přečtení ostatní týmy hádají, kterých deset slov mělo být v příběhu ukryto. Byl to pro nás relax, který jsme oživili ještě zpěvem písní z táborového zpěvníku.

Jdeme na kutě! Zítra se probudíme opět v novém kraji a hlavně v druhé půlce našeho táborového putování. Tak dobrou noc!
více  Zavřít popis alba 
  • 24.7.2020
  • 255 zobrazení
azave
40 km klickovana mezi malinkejma chatickama tak 100 let starejma, mezi haciendama prazaku a noooobl vilama vsech moznejch narodu a pronarodu ...
více  Zavřít popis alba 
  • 24.7.2020
  • 33 zobrazení
taborytrnava
Ahoj všichni! Dneska nastal den, na který jsme se všichni těšili celý rok a opět jsme se sešli, abychom vyrazili na tábor na naše oblíbená Kamínka v Roštíně. Letos procestujeme během následujících deseti dnů celou naši krásnou vlast, která je plná přírodních i historických pokladů a ukrývá také spousty tajemství. A proto letos „Máme rádi Česko“! 😊

Po příjezdu na Kamínka se zabydlujeme v chatičkách a po krátkém aklimatizování a vybalení vyrážíme do kuchyně. I tentokrát nás těší, že nás s úsměvem na rtech vítá pan kuchař, kterého známe a vaří výborně. Pohodíme do bříška kuřátko s bramborami jdeme na to. Rozdělujeme se do oddílů, dostáváme táborová trička se zpěvníkem a je to tady.. Přichází klíčový moment. Rozdělujeme se do soutěžních týmů, ve kterých budeme po celou dobu tábora bojovat o co nejlepší umístění v naší celotáborové hře. A kdo že to letos soutěží? Holubáci v čele s Vikčou Krejčí, Pilsněři s kapitánkou Nikčou Bohmovou, Moravani mají kapitánku Julču Daňovou. Kameňáky vede Marek Zvoníček, kapitánem Pradědů je Pavel Chovanec a Sámovcům velí Jonáš Fojtů.

Vymýšlíme pokřiky a začínáme pracovat na týmových vlajkách. Prezentujeme svou skupinu týmovými pokřiky, zpíváme první písničky z táborového zpěvníku a víc toho dnes nestíháme. Uleháme do svých spacáků a usínáme. Do kterého kraje se zítra asi vydáme?..
více  Zavřít popis alba 
  • 19.7.2020
  • 611 zobrazení
kajdule
Vzbudíme se někdy kolem 8 h a do 9 h si povídáme. Pak jdeme na snídani, zase do patra, protože dole snídají svatebčané. Nevěsta je ještě protivnější než včera. Proč, to nevíme. Naproti na sedačce leží kočka a pěkně kňourá. Ani tam nepustí Stáňu sednout. Pak nám přijde, že mečí, no vypadá divně. Majitel nám dává míchaná vejce, je jich snad 7, na tom talíři, pro každou z nás. Jsme fascinovány kočkou a Stáňa jen tak plácne: „Ještě aby tu porodila..“ Za deset minut z ní leze malé koťátko. Tedy, porod kotěte v přímém přenosu..:) Do toho přijde paní majitelová, Adéla, přinese přepravku a ručník a za chvíli je tam druhý zrzek.. No, tedy, bylo to moc zajímavé pozorovat. Po snídani se vypravíme do Letařovic, asi 2,5 km nahoru kolem pole. Je to půvabná osada, ve která měla Stáni rodina roubenku. Vzduch je čerstvý po dešti, všude mokro, mírně mrholí, ale na pláštěnku to není. Krásná procházka, fotíme se v poli, procházíme kolem JZD a kolem zdejšího krásně opraveného kostela se dostáváme až k té roubené chalupě. Tam si vlezeme na pozemek a koukneme, jak to tam všechno vypadá. Zdejší majitel o to příliš nepečuje a je to tedy pro Stáňu velmi smutný pohled. Krásné místo. Stáňa vypráví, co a jak tu kdysi bylo a rostlo a také něco o sousedech atd. atd. Jdeme na konec vesnice, a tam si povídáme s paní sousedkou. Se Stáňou vzpomínají na dobu dávno minulou. Začíná pršet, ale jde to, pole je mokré, cesta také, ale láká nás to do lesa, kde začínají růst borůvky. Pár si jich cestou nasbíráme. V lese je nádherně. Povídáme si nebo jen tiše našlapujeme lesní cestou a užíváme si úplného klidu. Boty máme promáčené. Na zpáteční cestě si dáváme před kostelem bagetu a cucneme si rumu na zahřátí. Místní hřbitov je také půvabný a Kostel svatého Jakuba Staršího je krásně opravený. Fotíme ho ještě z druhé strany a já bych šla ještě ráda do údolí. Mám ráda údolí. Stáně se úplně nechce, mně ano a tatínek Stáni nás poňouká, ať jdeme. A tak jdeme. Rozhodně to stojí za to. Dole jsou ještě nádherné chalupy. Pak projdeme vsí Trávníček a Hradčany, u jedné cedule ztratím krytku, tak se pro ni vracím. Držel ji list výše nad zemí opřený o sloup, na kterém byla cedule. Jsem ráda, že jsem ji našla. Pokračujeme pěkně do kopečka, cestou vidíme krávy s telaty a také pěkné rozlíceného býka, před kterým máme respekt. Další krásné roubenky a přes Hradčany se dostáváme nahoru k poli, od kterého jsme dopoledne odbočovaly na Letařovice. Krásný okruh. Je 18 h a do Dubu na pivko už nejdeme. Máme dost. Stejně tam prý Alena v 17 h zavřela, protože nebyli lidé.. Dokonce se vyčasí a my vidíme po příchodu do kempu vysílač Ještěd. Osvítí ho slunce. V kempu jsme samy, paní majitelová nám veze rychlovarnou konvici. Dáváme si čaj a malinové piškoty. Najednou máme pocit, že se čas zastavil. Já jdu ještě objevit ten opuštěný areál, kde bývaly tábory, pod námi. Je to v havarijním stavu. Procházím těmi chatičkami, které už zažily mnoho. Podlahy se vlní, nábytek je starý a místy rozbitý. Pracuje se na rekonstrukci, aby areál opět ožil. Má to tu zvláštního ducha. I Alena z hospody tu pomáhá. Večer hrajeme se Stáňou karty. Ségruška mě naučila „Autobus“, to mě moc bavilo. Dáváme si královskou večeři - buřt (studený), kousek šunky, sýr na rohlík a čaj s rumem. Pak také tančíme a posloucháme Svatební cestu do Jiljí, to se zasmějeme a příjemně usínáme kolem půlnoci.
více  Zavřít popis alba 
  • 5.7.2020
  • 83 zobrazení
kajdule
První větší výlet se ségruškou, po pandemickém jaru, připadnul na konec června. Chtěla jsem, aby mi ukázala místo, kam jezdili na chalupu. Do míst, kde to měla moc ráda, o kterém často vypráví a kam už bohužel nejezdí. V Podještědí, „Hurá“, říkám si, zase tak trochu do hor. Jak moc jsem se těšila.. Do kraje, kde své vesnické romány psala Karolína Světlá a kde kvetl textilní průmysl.. Kde se na nejvyšším vrcholu zdejších hor tyčí televizní vysílač Ještěd a kde jsou po vesnicích rozesety pohádkové roubenky. Snad se tu zastavil čas a to nás upřímně láká.. Na víkend bylo hlášeno ošklivé počasí plné deště a povodňových výstrah. Mě tedy nic nezbrzdí a Stáňa byla ráda, že nic neruším a že se konečně také podívá za hranice všedních dnů, do přírody. Důležitá je obuv a pláštěnka. Pak snad zvládneme vše. V sobotu ráno se vydávám za vydatného deště na autobus. Potkáváme se se Stáňou na Černém mostě, odkud jedeme pohodlným autobusem do Liberce a tam přestoupíme na bus do Českého Dubu. Cestou prší a v Českém Dubu už jen slabě mrholí. Obě cesty autobusem byly příjemné. Do autobusu jedoucího do Českého Dubu přistoupil mladý muž, který se na mě upřeně celou cestu díval, až jsem se musela smát. Stáňa říkala, že se zamiloval. Vystoupil v Hodkovicích nad Mohelkou a ještě se ohlédl a pousmál. Tak to byl první „zamilovaný“ příběh našeho výletu..:) V Českém Dubu jdeme do hospody, která nám byla doporučena, U Koruny, že tam prý dobře vaří. Vchod připomíná restaurace dob dávno minulých. Dáváme si malé Svijany, já fandu polotmavého a ségruška světlou desítku. Paní vykouzlila tak úžasnou pěnu. To jsme ještě neviděly. Vrabec se zelím a 2 druhy knedlíků. Bájo. Paní servírka, užasná to žena, mi říká: „Co ten knedlík?“ Snědla jsem jich 5, šestý už jsem nemohla. Další pivečko a hurá do města. Necháme si tam bagáž, paní Alena nám ji ochotně schová v prostoru před kuchyní. Výborná atmosféra, nejsme tu naposledy, říkáme si se Stáňou. Městečko je maličké, ale má spoustu historických domů. Nádherné vily, nový park, Podještědské muzeum, které společně s komendou navštívíme. Provádí nás velmi milá slečna, návštěvnice jsme jen my dvě a náležitě si to s námi užívá. Výklad je zajímavý a vtipný. Dovídáme se např. že Karolína Světlá přišla o 3 měsíční holčičku a ke konci života oslepla. Také si schovala popel z milostných dopisů od Jana Nerudy, které spálil její muž. Procházíme městem, sedíme v kavárně u paní, která má nepříjemnou energii, ale vlastní hezkou kavárnu s galerií. Podává výbornou kávu a excelentní tiramisu. Galerie nabízí ke čtení spoustu zajímavých duchovně laděných knih, ale paní majitelka tu správnou energii nemá. Zvláštní osůbka. Polaskány dezertem a kávou se vydáme ke Kostelu Nejsvětější Trojice, který se nachází v areálu společně se hřbitovem a s hrobkou na nádherném místě nad městem. Tajemné a fascinující. Musela jsem tam po těch schodech vyjít a rozhlédnout se do kraje. Krásné staré hroby mě dočista uchvátily. To místo je kulturní památkou České republiky. Vracíme se do města a dáváme si ještě dvě pivka u Aleny. Opět nás fascinuje, jak natočila pivo. Je výtečné. Čas pokročil k 19.30 a my se zvedáme, abychom v pohodě došly do kempu, jak já říkám Chatě Kovář, na které jsme ubytované. Resp. v jedné z mnoha chatiček, které areál 2,5 km nad městem, nabízí. Stoupáme s batohy, jdeme okolo koupaliště, kde začíná nějaký rockový koncert k zahájení sezóny, ale ten asi předem vzdáváme, protože dojdeme nahoru unaveny a skoro za tmy. Serpentýny se točí jak těla hada a zdají se být nekonečné. Až zahlédneme chatičky tábora pod těmi našimi.. Tak dojdeme konečně do areálu, kde je svatba a peče se sele. Majitel nás odchytí, s úsměvem uvítá, my si dáme věci do chatky a jdeme na pivo a opéct si buřty. Ohniště je prý připravené.. Ale není. Nevěsta se netváří, ani nepozdraví. No, co se dá dělat. Zrovinka jsme si se Stáňou říkaly, že bychom, být tou nevěstou, pozvaly 2 usměvavé turistky mezi sebe. To by byl teprve tanec..:) Zjištuji, že ohniště je plné mokrého dřeva a vedle je dřevo suché, ale čerstvé, které také jen tak hořet nebude. Pofukuje, nic nechytá. Tak máme špekáčky jen tak začouzené.. Říkáme majiteli, že to nechytlo a on, že to je na h….. No a ať si jdeme sednout nahoru. Koukáme tedy seshora na svatebčany, žádná velká zábava, hudba šílená. Trochu si zatančíme a jdeme do chatky spinkat. Dnes jsme unaveny. Usínáme někdy kolem 1 h ranní. Po vyprávění jedné kapitoly z knihy Náš Coney Island.. Je to dost psychologické a vlastně o tom moc přemýšlíme, takže před spaním to nebylo úplně ideální. V chatce je 8 postelí v patře a dole 2, velký stůl se židlemi a také koupelnička. Vše je v pohodě. Dobře se nám spí v tom tichu uprostřed přírody...
více  Zavřít popis alba 
  • 5.7.2020
  • 62 zobrazení
Reklama