Hledání

710 vyhledaných výsledků

Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

csopvlasim
  • 10.8.2017
  • 29 zobrazení
  • 0
sedmdni
Evropské noci pro netopýry se účastníme pravidelně v Hranicích na Moravě. Je to sice "mimo rajón" :-), ale protože tam přednáší naše členka Lenka, rádi se zapojíme s dílničkami pro děti. Letos jsme vymysleli výrobu netopýrů z papírových ruliček, což znamenalo několikaměsíční střádání, zasmradění balkónu při jejich nástřiku načerno a potom už jen kreativní kombinování očiček, zoubečků... :-) Jak se výtvory povedly, posuďte sami! A mimochodem - dílnička se velmi povedla, vyráběli všichni od dětí přes tatínky až po babičky. Zúčastnilo se asi 40 osob navzdory chladnému a deštivému počasí. (Ještě ve 20.00, když měla akce začínat, jsme zde byli sami jen s místní reportérkou :-) )
více  Zavřít popis alba 
  • 1.9.2017
  • 37 zobrazení
  • 0
lioneska11
Akce organizovaná ZO ČSOP NYCTALUS tentokráte u Hamerského rybníka v Praze 10 - Záběhlicích se vydařila. Lidé a hlavně děti si mohli pohladit živé netopýry, zasoutěžit si, dozvědět se spoustu zajímavostí ze života netopýrů a na závěr zahrála kapela Prague Ukulele Band, která byla skvělou hudební tečkou.
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • 7.9.2017
  • 36 zobrazení
  • 1
kelabuk
více  Zavřít popis alba 
  • 26.8.2017
  • 77 zobrazení
  • 1
knihovna-jince
Výtvarná dílna dne 4. 10. 2017 - téma Netopýr - upír
Než jsme se pustili do vlastního tvoření, trošičku jsem si malé výtvarníky vyzpovídala. A tak jsem se kupříkladu dozvěděla, že: netopýři jsou savci, protože prý sají krev. Nemají ručičky, ale křídla proto, aby mohli létat. Žijí v noci, kdy všechny dětí mají spát, a proto se jich vůbec nikdo nemusí bát. Stejně tak těch našich papírových.
více  Zavřít popis alba 
  • 4.10.2017
  • 33 zobrazení
  • 0
kubao
5 km od vlakového nádraží ve Vysokých Žibřidovících je v lese srub, kde dávají lišky dobrou noc, netopýři odpískávají půlnoc, jeleni se chtějí přátelit a kamna topí jak za starých časů.

(fotila Kačenka, já se doma staral o nemocného Jáju)
více  Zavřít popis alba 
12 komentářů
  • 2.12.2017
  • 68 zobrazení
  • 2
miras789
Sardigna,
takto je nazývána původními obyvateli Sardinie, naše dovolená 2017

Žádné velké plánování, nákup map a průvodce a příprava je hotová. Cestu na trajekt jsme rozdělili do tří dnů, kdy jsme měli v plánu navštívit aquapark Gmünd, Krimmelské vodopády a Lago di Garda.
Začátek cesty se nám moc nevydařil, při opravě auta jsem si rozřízl ruku. ,, To je na tři stehy'' říká Lucka, ale já: „to bude dobré, stáhneme to a jedem“. Později se ukázalo, že to nebylo dobré rozhodnutí. V odpoledních hodinách dorážíme do Gmündu a užíváme si termální slané vody, dále jedeme na noc a kousek před Krimmlem spíme na louce. Na parkoviště dorážíme brzy ráno a po poledni jsme zpět, jsou to moc pěkně vodopády, doporučuji navštívit. My jsme zvládli první část, více by děti nezvládli. Pokračujme na Brenner, kde kousek pod Arcem spíme mezi vinicemi. Ráno kontroluji ruku a je rozhodnuto, v Riva del Garda hledám nemocnici a nechávám se ošetřit, tři stehy. Tiše závidím okolním lezcům, poněvadž sebou táhnu všechen matroš „No nic“. Večer vyrážíme do Livorna, kde na nás čeká moderní trajekt, spíme nahoře nad schodištěm, celou noc prší.
Ráno natěšení vyrážíme z lodi za teplem a sluníčkem, kdy přichází tvrdá realita, vítr a teplota kolem 15 stupňů. Na severovýchodě se ubytujeme v kempu a vyrážíme na průzkum, kousek je brouzdaliště pro plameňáky. Na koupání to dnes nebude, navštěvujeme Capo d´Orso (Medvědí mys), erozí vytvarovanou hlavu medvěda, kde vítr dosahuje stupně vichřice. Ráno balíme a jedeme na proslulé pláže na Capo Testa, kde je přelidněno, a tak raději volíme méně frekventovanou pláž s výhledem na korsické Bonifácio. Stále dost fouká a je zima, rozhodujeme se jet na jih, výhodou je, že ze severu se tam dostanete za čtyři hodiny a bývá tam zpravidla o pět stupňů více. Děti po dvou hodinách jsou jiného názoru, proto volíme zastávku severně od Orosei. V kempu se ubytujme na dva dny, nakonec to byl velice dobrý stop s výbornou pláži pro děti. Po dvou dnech odpočinku navštěvujeme horské město Dorgali a později kaňon Gola di Gorropu, je to nejhlubší soutěska v jižní Evropě se stěnami 400m . K autu se vracíme pozdě a hledáme místo na stan, trochu problém, všude jsou ploty, zdi a závory. Zjišťujeme, že na Sardinii jsou asi posedlí vlastnictvím. Nakonec nacházíme místo na jedné ze starších a méně využívaných cest. Další den navštěvujeme místní trhy v Nuoru a pokračujeme na jih směr Oristano. Po cestě uděláme stop na poloostrově Sinis a pokračujeme dále po západním pobřeží, kde kousek od Carbonie nastává problém. Přetrhlo se nám spojkové lanko, paradox je, že bylo 3 měsíce staré, asi vadný kus. Využíváme pojištění, a necháme auto odtáhnout. Bohužel, se nám to stalo v sobotu, a tak oprava bude nejdříve v pondělí. Taxíkem se necháváme transportovat na poloostrov Sant’ Antonio, kde máme zamluvené ubytování na 2 dny v mobilheimu v kempu. Oprava našeho autíčka se protáhla až do úterý, tady nikdo nepospíchá, čas jme využili ke sběru mušlí a potápění. V úterý ráno jdu na stopa, potřebuji se dostat do 50 km vzdálené Carbonie. Cestou mi zastavuje starší paní a hodí mě do Sant’Antonio, kde nasednu později na bus a jedu pro auto, oprava stála 109 euro.
Ve večerních hodinách odjíždíme směr Villasimius, kde pod mostem a na konci všech cest rozděláváme stan. Po půlnoci nás probudila ohromná rána a následuj čtyři další, lezu ze stanu a zjišťuji, co to bylo. „Někdo pod námi zapálil auto“, povídám Lucce, celý zásah trval čtyři hodiny, kdy auto uhasili, naložili a odvezli. Zajímavý způsob, jak se zbavit na ostrově starého auta. Ráno navštěvujeme vyhlášenou pláž Porto Ginuo, s rezervací pro plameňáky. Největší vlny, a strmější přístup do moře nás odrazují, proto volíme pláž Punta Molentis, dle mě, nejhezčí pláž, co jsme na Sardinii navštívili. Odpoledne balíme a přejíždíme na náhorní plošinu Giara di Gésturi. Zde absolvujeme dvouhodinovou procházku, je zde v létě vyschlé jezero, divocí koníci a stromy Korkovníky. Přespáváme do rána na parkovišti u parku a jedeme do středu ostrova. Zde se naše cesty rozdělují, žena mě vysazuje na výchozím místě pro nejvyšší vrchol Sardinie Punta La Marmora 1834 m, a jede navštívit města Orgosolo a Mamoiada. Po pěti hodinách se setkáváme, když se mi podařilo vystoupit na druhou nejvyšší horu Bronco Spina 1829 m. Ve večerních hodinách dorážíme do kempu u Capo Caccia, čeká nás poslední den. Ráno absolvuji jedinou feratu na Sardinii, kde je moc pěkné lezeni nad mořem, doporučuji. Později s dětmi navštěvujeme Grotta di Neptuna, mořskou krasovou jeskyni. Odpoledne odjíždíme na trajekt, a po cestě zastavujeme na tradičním sardském jídle a v nuraghe Majori, kde sídlí netopýři. Je velice zachovalý a dostanete info v češtině. Na trajekt přijíždíme trochu později, bohužel nejlepší místa na spaní jsou již rozebrána, spíme tedy u kasina.
Cestou domů se stavujeme v Arcu, kde s Mirečkem lezu ferratu obtížnosti A/B zvládá jí bezvadně, na noc zpět domů. Najeto 4300km.

Postřehy:
? za vše platíte ?
? všechno je oploceno, místo na spaní doporučuji najít předem
? třídí se veškerý odpad
? nejhezčí pláže jsou na východě a jihu
? milý lidé ochotni pomoci v nouzi
více  Zavřít popis alba 
  • září až říjen 2017
  • 337 zobrazení
  • 0
ondrejhavelka
Čtvrtá a pátá část pohádky o trpaslíku Ferinovi. Oba díly jsou k dostání v knihkupectvích: http://www.kosmas.cz/knihy/218838/jak-se-trpaslik-ferina-stal-egyptskym-faraonem/

Část čtvrtá: Hrozný hrad Houska a houskalní prevíti
Zastavili se až na dalším kopci. Divočák vzal Ferinu s Drápalkou na hřbet, takže cesta rychle utekla. „Co teď?“ ptá se Hrom, „znáte někdo cestu na hrad Housku?“ Ferina i Drápalka kroutí hlavou.
„Houba, houba,“ vykřikla Drápalka, „houba ji zná.“ Veverka si vzpomněla, že chůva zakletá do houby zná cestu na hrad Housku. Vyrazili tedy na mýtinu k houbě. Když tam dorazili, byla houba šťastná, že je vidí.
„Ach, přátelé, myslela jsme si, že vás už nikdy neuvidím a zůstanu tady sama bez povšimnutí. Když jste odcházeli, byla jsem si jistá, že to Ferina vzdá a vrátí se do chaloupky. No a ty, veverko, sama bys to přeci nemohla zvládnout,“ přiznává své obavy houba.
„Z Feriny se stává pěkný hrdina,“ říká veverka usměvavě a trpaslík se červená, „navíc máme pořádnou posilu,“ dodává a ukazuje na divočáka Hroma.
„Věřím vám, přátelé, pojďte blíž, vysvětlím vám cestu na hrad,“ povídá houba. Ukazuje se, že cesta je pořádně dlouhá a náročná, ale na divočákově hřbetě to všichni zvládnou. Musí se jen vyhnout zrádným bažinám a najít jeden skrytý vodopád. Když totiž vodopádem projdou, zkrátí si cestu přes dlouhou jeskyni a vyjdou nedaleko hradu Houska.
„A tam už je to na vás,“ říká potichu houba.
„Zvládneme to,“ křikne veverka, „Ferino, naskoč, Hrome, utíkej, ať jsme u princezny co nejdříve.“ Vyrazili a pelášili, až se za kopyty divočáka pěkně prášilo.
„A nezapomeňte na mě…“ volá za nimi houba. Divočák peláší lesem, sotva se trpaslík s veverkou udrží. Kapradí je plácá po hlavách, šišky létají od divočákových kopyt, klacíky se lámou a za nimi zůstává oblak prachu. Hrom je opravdu znamenitý rychlík. Za chvilku přeběhl celý les přes patero kopců a už překonává velkou louku pokrytou barevnými květy. Dokonce i menší říčky divočák přeskočí, aniž by museli Ferina s Drápalkou seskakovat z jeho hřbetu. To vyhovuje hlavně Ferinovi, protože ho stále děsí jeho poslední zážitek s broděním přes řeku. Ještě teď má z toho hrůzu a už nikdy to nechce opakovat. Nejraději by vodu už nikdy neviděl, ale to ještě neví, co ho čeká.
Přicházejí k rozlehlým bažinám. „Seskočte a dávejte pozor,“ říká Hrom, „jsem velmi těžký na tyhle bažiny, mohl bych se propadnout a utopit. Veverko, jdi první a hledej nejpevnější cestu.“
„Neboj, Hrome, znám tyto bažiny jako své drápky, vždyť tady rostou ty nejlepší žaludy v celém okolí,“ uklidňuje veverka.
„Přátelé, podívejte, tamhle v kapradí,“ ukazuje Ferina pod velký dutý strom.
„Co tam vidíš?“ podivuje se Hrom.
„Zase jsem zahlédl ty oči v kapradí, koukaly se na nás.“ Drápalka s Hromem se chvíli dívají do kapradí, ale nic nevidí.
„Prosím tě, Ferino, nevymýšlej si a pojď, ať jsme z těch bažin rychle pryč,“ okřikla Ferinu Drápalka a pokračuje dál. Když překonali bažiny naskočili opět na Hroma a peláší k vodopádu.
„Tamhle,“ vykřikli Ferina i Drápalka současně, když spatřili velký hřmící vodopád. „Hrome, přímo do něj, jak říkala paní houba,“ nabádá veverka divočáka.
„Tak se držte,“ křikne Hrom a uhání přímo do vodopádu. Proskočí hučící vodou a dopadnou na suchou zem. Jsou v jeskyni. Houba měla pravdu. Pomalu procházejí mezi velkými krápníky a stoupají vzhůru za světlem. Za chvilku jsou zase venku a hned je jasné, že si cestu pořádně zkrátili. Naskakují na Hroma a pokračují. Divočák sviští do dalšího prudkého kopce, až z jeho vrcholu najednou všichni spatří tajuplný hrad Housku. Hrom okamžitě zastaví a hluboce oddychuje. V jeho chřípí to hlasitě chrčí. Ferina s Drápalkou seskakují na zem a všichni svorně hledí na kamenný hrad.
„Budeme potřebovat pořádný plán,“ říká Drápalka, když sleduje, na jak vysoké skále je hrad postaven.
„Zůstaneme tady přes noc,“ zapojuje se Hrom, „rozděláme oheň a budeme pozorovat, co se v noci děje kolem hradu. Slyšeli jsme přece o houskalních prevítech…“ Usadili se tedy na místě, odkud je dobrý výhled na hrad a celé okolí. Celý den až do setmění nebylo vidět nic, co by je mohlo znepokojovat. Ale jen co se setmělo a začali létat netopýři, pod skalou, na níž stojí hrad, se začala mihotat zvláštní světélka.
„To budou prevíti,“ zašeptala Drápalka.
„Houskalní,“ doplnil vyděšený Ferina, který stále doufal, že houskalní prevíti neexistují a je to pouhá povídačka. Teď už je jisté, že tady opravdu jsou.
„Budeme je muset překonat a vylézt po vysoké skále až na hrad,“ říká Hrom.
„Ale jak?“ šeptá stále vystrašený Ferina.
„S prevíty vám pomohu, ale na skálu se svými kopyty nevylezu, přátelé, takže kouzelníka budete muset zvládnout sami,“ říká klidně, avšak trochu váhavě Hrom.
„Ráno vyrazíme,“ potvrdila veverka.
V noci skoro nezamhouřili oči. Když ráno vyšlo sluníčko, byl všude klid. Ferina s Drápalkou a Hromem sestoupili do údolí pod skálu a pomalu se plížili kapradím. Najednou spatřili houskalního prevíta.
„Pozor, tam je jeden,“ špitla veverka. Hrom je hned obešel a pokračoval sám, protože byl větší a prevítů se nebál.
„Vždyť on spí,“ říká tiše Hrom a mává na Ferinu s Drápalkou. Jdou opatrně k němu.
„Tamhle je další a tamhle taky,“ šeptá Ferina. Všichni houskalní prevíti leží na zemi přikrytí smrkovými větvemi a spí. Jsou velcí asi jako Ferina, mají kratší nohy, ale delší ruce. Na svých třech prstech mají dlouhé, špinavé drápy. Všichni do jednoho jsou špinaví a také rozhodně nevoní. Hrom je jednoho po druhém svazuje do čerstvých javorových výhonků. Je mnohem větší a silnější. I kdyby se jeden probudil, neměl by proti divočákovi šanci. Horší by bylo, kdyby jich na Hroma zaútočilo víc. Až se prevíti probudí, nebudou se moci hnout.
„Ferino, podívej,“ říká nadšeně veverka, „ti prevíti jsou ti docela podobní. Jsou velcí jako ty, jen jsou celí chlupatí a špinaví a na hlavách mají klobouky ze šišek a smrkových větví.“ Ferina souhlasně kývá hlavou.
„Něco mě napadlo,“ vyhrkne najednou ze sebe, „s kouzelníkem si poradím.“
Když jsou všichni prevíti svázaní, dohadují se divočák, trpaslík a veverka o dalším postupu v záchraně princezny. Hrom zůstává pod skalou. Bude čekat na ostatní a jistit je před případným nebezpečím z lesa. Drápalka s Ferinou polezou po skále na hrad. Ale co udělají s kouzelníkem, to ví jen Ferina. Ostatním to zatím nechce říci. Sám si za kapradím něco připravuje a u toho hlasitě hudruje: „Proč to jen dělám, je to tak nebezpečné. Kéž bych mohl být doma, ve své chaloupce pod smrkem, baštit borůvky a povalovat se na borových větvích. Och, já blázen…“
Divočák Hrom ani veverka Drápalka nemají tušení, co se bude dít. „Tak jdeme, Drápalko, ať máme to hrozné dobrodružství konečně za sebou,“ křikne Ferina a vydává se ke skále. Veverka jde hbitě za ním a už šplhají po skále vzhůru. Lezení je velmi nebezpečné, a co chvíli mohou uklouznout a spadnout dolů. Veverka leze velmi dobře, ale Ferina je na skále neobratný. Hrom je sleduje ze země. Je připraven skočit pod Ferinu a ztlumit tak jeho pád. Ale Ferina je odhodlán skálu zdolat. Hlavně proto, aby co nejdříve bylo všechno za ním. Vždyť je to lenoch a pohodář, a ne nějaký dobrodruh či hrdina. Veverka překonává dva zrádné skalní převisy a už je nahoře, na nádvoří hradu. Ferina však leze mnohem pomaleji.
„Polez Ferino, už jsi skoro nahoře,“ povzbuzuje ho veverka. Ferina konečně zdolává poslední nebezpečný úsek. Je na skále.
Veverka si oddychla, protože se o trpaslíka velmi bála. Přeci jen trpaslíci na skály lezou tuze neradi. A není se čemu divit, přes velké bříško jsou na skále hrozně neobratní. „Co teď?“ ptá se Drápalka.
„Sleduj,“ říká trpaslík a vytahuje z pytle připravené věci. Nasazuje si podivné oblečení, hází na sebe popel a nakonec si nasazuje klobouk jednoho z prevítů.
„Ach, Ferino, vždyť bych tě nerozeznala od houskalního prevíta,“ vyhrkla veverka.
„No právě,“ říká Ferina, „obelstím tak kouzelníka Bradu, jako on obelstil krále proměněn za moudrou sovu.“
„Tak dobře, běž,“ povzbuzuje veverka, „půjdu za tebou a budu tě jistit.“

Část pátá: Z Feriny se stává hrdina
Ferina pomalu kráčí k velkým dřevěným dveřím. Jsou otevřené. Zlého knížete by nenapadlo, že se někdo odváží až sem. Opatrně vchází. Studená, temná místnost je prázdná. Je slyšet jen kapání vody. Ferina prochází temnou komnatou a ocitá se ve velkém sále se spoustou zaprášených obrazů. Jsou velmi děsivé a trpaslík se sám sobě diví, že nemá strach. Snad je to tím, že to všechno už chce mít za sebou, snad tajně pomýšlí na hrad Frýdštejn, kolem kterého rostou nejlepší borůvky na světě. Možná se po útrapách, které zažil, přestává bát. Kdo ví. Jedno je ale jisté, Ferina je na hradě zlého knížete, převlečen za houskalního prevíta a poprvé v životě v takové chvíli necítí strach.
Pokračuje dál úzkou chodbou, na jejímž konci je vidět světlo. Ferina zpomaluje. V rohu chodby jsou veliké železné dveře. Škvírou pod nimi prochází světlo z další místnosti. Najednou Ferina něco zaslechne. „Pusťte mě prosím domů, smilujte se…“ zní z místnosti. Ferina ví jistě, že je to princezna. Zkontroluje převlek a nebojácně vstupuje dovnitř. Sám se diví své odvaze. Vstupuje do osvětlené místnosti vykládané zlatem a drahým kamením a spatří zlého kouzelníka Bradu. Ferinovi se podlomí kolena, ale nedává na sobě nic znát.
„No konečně,“ vyhrkne kouzelník Brada, „kde jste všichni? Od rána jsem neviděl jediného prevíta. Kde se všichni touláte?“ Kouzelník Brada zuří, protože chtěl dávno odejít a někdo musí hlídat princeznu, aby neutekla. Ferina se děsí, aby ho nepoznal, ale kouzelník ve svém vzteku léčku neprohlédl.
„Zůstaň tady, prevíte, než se vrátím. Budeš hlídat princeznu jako oko v hlavě. Jestli ti uteče, ty malý pacholku, budeš o hlavu kratší,“ burácí kouzelník a spěšně odchází pryč. Princezna pláče.
„Princezno, princezno, nebojte se,“ říká Ferina, „já nejsem houskalní prevít. Jsem trpaslík Ferina z chaloupky pod smrkem...
více  Zavřít popis alba 
  • listopad 2015 až srpen 2016
  • 428 zobrazení
  • 5
otatis
  • 1.9.2012
  • 43 zobrazení
  • 0
syslovi
Kategorie: příroda
více  Zavřít popis alba 
  • 5.9.2014
  • 40 zobrazení
  • 0
plysacek19
Na chebském hradě se konala výstava netopýrů, to sme si nenechali ujít. Bohužel sme se dočkali jen jejich akustických signálů, viděli sme jen vypreparovaný... Ale nevadí :)
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 5.9.2014
  • 99 zobrazení
  • 3
sedmdni
Netopýří noc v Hranicích na Moravě, pořádaná naší členkou Lenkou Falkovou, která zajišťuje odbornou část. Jiřka a Marťas se postarali pro třicet dětí o zábavu - výrobu netopýřích škrabošek. Bohužel byl takový "frmol", že se nestíhalo ani fotit :-)
více  Zavřít popis alba 
  • 2.9.2016
  • 16 zobrazení
  • 0
hunnina
  • 27.1.2009
  • 118 zobrazení
  • 0
riba
více  Zavřít popis alba 
  • 6.9.2014
  • 1 099 zobrazení
  • 1
sedmdni
Výtvarná dílnička 7 DNÍ, financována z dotací Města Mikulov, v rámci Evropské noci pro netopýry 1. 9. 2012. Spolupráce s CEV Pálava a Evou Řezáčovou. Za úžasný nápad děkujeme mamce - paní učitelce Falkové! :-)
více  Zavřít popis alba 
  • 1.9.2012
  • 56 zobrazení
  • 0
riba
více  Zavřít popis alba 
  • 4.9.2015
  • 740 zobrazení
  • 0
wolchov
Kategorie: lidépříroda
více  Zavřít popis alba 
  • 26.8.2012
  • 121 zobrazení
  • 1
hunnina
více  Zavřít popis alba 
  • 7.9.2018
  • 58 zobrazení
  • 0
kelf
  • 11.9.2011
  • 105 zobrazení
  • 0
kocabar
5 komentářů
  • 1.9.2018
  • 18 zobrazení
  • 1
reklama