Vyhledávání

Hledat v

Alba

Přibližně 19 447 výsledků (0,0483 sekund)

reklama
21 fotek, 9.7.2017, 51 zobrazení | rodina-přátelé
27 fotek, 16.6.2013, 114 zobrazení
17 fotek, 21.4.2012, 43 zobrazení
18 fotek, srpen až listopad 2017, 28 zobrazení
9 fotek, 25.3.2014, 7 zobrazení
31 fotek, 23.5.2017, 40 zobrazení
64 fotek, 24.3.2018, 38 zobrazení
Na dnes jsem vybrala opět zcela novou trasu z Jistebníku do Klimkovic -lázní. Cesta byla opět pohodová , nenáročná a přivedla nás do Klimkovic na náměstí . Tam jsme se občerstvili a jelikož bylo ještě málo hodin a nám se domů ještě nechtělo , pokračovali jsme směrem do lázní. Pozorovali jsme jak se všude staví nové domky, také jsme míjeli spoustu hospůdek . a před námi nad obzorem se už rýsoval obrovský objekt sanatoria. V parku se konala domácí zabijačka s prodejem masných výrobků a ochutnávkou domácí prdelanky. My zašli dovnitř na odpolední kafíčko , byl to sice dost problém najít při sobotě volné místo, ale tak různě jsme se sesedli. Pak už jen udělat pár fotek a pomalu dojít k autobusové zastávce do Svinova , kde za malou chvilku přijel vlak do HA. Byl to opět skvělý výlet , počasí nám také přálo , super lidí v počtu 17 osob a najitých 10 km nám zpříjemnilo sobotní den!!!
325 fotek, 1.4.2018, 70 zobrazení
OBRAZOVÁ GALERIE K TÉMATU (032-CEL): hraniční přechod Broumov/Mähring (1-9), celnice a pomník v Broumově (10-13), hraniční přechod Žďár/Griesbach (14-17), cesta u hraničního znaku 29 (18-23), začátek hraniční Mže (24-29, z toho hraniční znak 31/9-0/1 29), konec hraniční Mže (30-33), hraniční přechod Hraničná/Hermannsreuth (34-39), usedlost Josefa Dilla na Hraničné (40-47), ostatní historické hraniční znaky v úseku Broumov-Pavlův Studenec (48-55), hraniční přechod Pavlův Studenec/Bärnau (56-61), věž mezi hraničními znaky 2/4 a 2/5 (62-65), kaplička s pamětním kamenem na Pavlův Studenec mezi hraničními znaky 4/3 a 4/4 (66-70), stavení-knoflíkárna mezi hraničními znaky 5/4 a 5/5 (71-72), Sklářský potok (73-87, z toho začátek hranice 73-76, konec hranice 84-87), pětikilometrová přímočará linie hranice (88-93, z toho vedení hranice 88-89, Lesní Nába u hraničního znaku 10/3 90-92, mezník u okraje původní hranice 93), pramen Lesní Náby (94-101), rota Vašíček (102-103), zámeček Ostrůvek (104-106), hraniční přechod Křížový kámen/Kreuzstein (107-122, z toho hraniční znak 12/6 112-119), konec společné hraniční cesty u hraničního znaku 12/2 (123-131), shluk čtyř hraničních znaků 11/9 na společné hraniční cestě (132-134), rozhledna na Havranu v letech 2013 a 2014 (135-136), Arnoštova leštírna (137-143), hranice v prostoru České Nové Domky/Neudorf a hraniční znak 19 (144-153), hraniční znak 18 (154-160), hraniční znak 18/2 (161-164), hraniční přechod Přední Zahájí/Waldheim (165-168), hraniční rozcestí Hraničky/Reichenau (169-173), hraniční znak 26 (174-175), hraniční znak 27 (176-177), mohyla nedaleko hraničního znaku 25 (178-180), hraniční přechod Rozvadov/Waidhaus (181-195, z toho bývalá celnice 192-195), dálniční hraniční most Rozvadov/Waidhaus a odbavovací areál (196-199), osada Nové Domky (200-209, z toho památník železné opony 208-209), Muzeum Pohraniční stráže Kóta (210-298, z toho budova roty 210-214, chodba 215-220, kancelář velitele roty 221-224, kancelář velitelů čet 225-228, kancelář dozorčího důstojníka roty 229-234, místnost dozorčího roty 235-240, místnost poplachové hlídky 241-242, politickovýchovná světnice 243-247, spojařská dílna 248-252, sklad zbraní 253-257, ošetřovna 258-259, ubikace 260-263, kotce 264-266, signální stěna a vrata 267-268, zkouška 269-273, slavnostní otevření 274-280, venkovní expozice 281-286, vnitřní expozice 287-298), vedení hranice v popisovaném úseku (299-325).
297 fotek, 21.8.2011, 67 zobrazení
Bohutice v datech

1253 – první písemné zprávy o farním kostele

1620 – bitva na Bílé hoře – konfiskace majetku Mukodělů pro jejich účast na stavovském povstání a pro sympatie s protestujícími

polovina 17. století – doba četných válek a nepřátelských vpádů. Docházelo k rabování, drancování a vypalování nejen v Bohuticích, ale v celém okolí.

1706 – bohutičtí hospodáři podali stížnost k císaři Josefu I na nesnesitelné požadavky vrchnosti

1755 – vydán požární řád pro celé panství

1786 – zmínky o nově postavené škole opatřené nejnutnější výbavou

1789 – robota byla poražena na plat, to znamenalo přidělení panské půdy, její obdělávání a následné odvádění peněžních dávek. Část roboty přece jen zůstala, ale jednalo se o povinné práce, za které musela vrchnost platit. Odstraněním poddanství a zrušením roboty nabyla významu správa obce. V jejím čele stál rychtář s purkmistrem a výbor ouřadních.

1827 – 504 obyvatel

1843 – 576 obyvatel

polovina 19. století – provoz pivovaru, který ročně vaří 400 věder piva. Byla zde také cihelna, která ročně vyrobila 30 000 kusů cihel a 17 000 kusů tašek. Po roku 1840 byly v Bohuticích otevřeny uhelné sloje, které vytěžily ročně 10 000 q hnědého uhlí.

1846 – zahájení výstavby nové školy

1848 – otevření nové školy

1850 – byl otevřen vrchnostenský lom

26. 7. 1856 - velký požár, který zasáhl 17 domků a 15 stodol plných obilí.

60. léta 19. století – obecní samospráva doznává změn. V čele obce stojí zvolený starosta. V jednom z volebních období byl starostou samotný majitel panství Seydl.

1864 – Josef Seydel se začíná zabývat stavbou kostela

červen 1866 – obec zasáhla povodeň

1868 – stavba železniční trati. Původně plánovaná zastávka za panskou sýpkou byla přičiněním Seydla zrušena. Tento svůj postoj zdůvodňoval Seydel tím, že by se do Bohutice dostala mnoho podezřelých a nebezpečných lidí. Tak se železniční stanicí staly Rakšice.

listopad 1869 – kostel dostává 4 nové zvony – P. Marie, Sv. Václava, Sv. Josefa a Sv. Michala a o tři roky později je slavnostně vysvěcen ke cti Nanebevzetí P. Marie.

1882 – škola byla z jednotřídky rozšířena na dvojtřídku a byl přistaven byt pro učitele

1899 – založení hasičského sboru

1906 – stavba trojtřídní školy

1912 – snaha o elektrifikaci obce, která však byla zmařena válkou

1910 – vznik samostatné jednoty sokolské

1927 – postavení Lurdské jeskyně k 70. výročí mariánských lurdských zjevení. Stala se součástí velkého poutního areálu. V 30. letech se zde konaly poutě za účasti tisíců poutníků.

22.7.1928 – vysvěcení Lurdské jeskyně
Vydařená dvodenní akce.
32 fotek, 26.1.2016, 136 zobrazení | architektura, cestování, dokumenty, města, ostatní
Tangermünde je město položené severně od Magdeburku na levém břehu Labe.
První písemná zmínka o městě pochazí z roku 1275.
Toto místo navštívil císař Karel IV.poprvé v roce 1373. V následujících letech byl na břehu Labe mimo obvod městských hradeb budován císařský hrad. Ve městě samotném bylo zesilováno a budováno opevnění a probíhala intenzivně výstavba kostela sv. Štěpána. V roce 1377 zřídil Karel IV. na hradu v Tangermünde kolegiátní kapitulu, tak jak to dříve učinil u Všech svatých na Pražském hradě a na Karlštejně. Už z toho je zjevné, jak velký význam Karel IV. tomuto místu na Labi připisoval. Nové kapitule byla podřízena i správa farního kostela sv. Štěpána, která byla odejmuta proboštství ve Stendalu. V Tangermünde Karel IV.v posledních letech svého života často pobýval. Tangermünde je dokonce označeno v těch dobách jako „domicilium principale“. Odtud také na začátku listopadu 1377 vyjel na poslední dlouhou cestu svého života do Francie.
Roku 1009 se zde připomíná strážní hrad, při něm vznikla osada, povýšena počátkem 13. století na město.
V roce 1374 zde sněm braniborských stavů prohlásil připojení Braniborska k České koruně.
Město je obehnáno téměř úplným pásmem hradeb (patrně 1370 - 1380) s domky jejich strážců, věžemi a třemi pozdně gotickými bránami.
Hrad dal po roce 1373 nově postavit český král Karel IV. jako svou vedlejší (braniborskou) rezidenci.
V roce 1640 hrad vyhořel. Částečně obnoven po roce 1902. Mohutná hlavní věž pochází z roku 1376.
Významnou stavbou severoněmecké pozdní gotiky je radnice (15. století) s bohatě členěnými štíty.
V radnici sídlí muzeum.
Nedaleko je pozdně gotický halový kostel sv. Štěpána (Kirche St. Stephan, 1380 - 1500).
V ulicích je několik hodnotných hrázděných domů ze 17. století.

zdroje: http://kralovskedilo.ktf.cuni.cz/lokality/Tangermunde%E2%80%93-hrad

Německo, průvodce, Olympia.
126 fotek, červenec 2012, 2 319 zobrazení | krajina, vesnice
Igrane je přímořská vesnička v Chorvatsku, ležící asi 18 km jižně od Makarské. Řada starých obnovených kamenných domů na příkrém svahu a nové domy činí harmonický celek s přibližně 400 obyvateli. Z jedné strany je lemována kamennou hradbou pohoří Biokova a z druhé strany ji před mořskými vlivy chrání ostrov Hvar.
Vesnice je umístěna na malém poloostrůvku jejíž střed tvoří mnoho kamenných domků a typických uliček, které jsou velmi dobře zachovány – prostě opravdová dalmácká vesnička, klidná a malebná. Přesto, při pohledu z hlavní silnice, si lze všimnout, že domky stojí poměrně vysoko na úbočí kopce, zatímco v dolní části poloostrova se bez ladu a skladu kupí moderní budovy, takže je pravděpodobné, že časem nová výstavba zcela zaplní dnes ještě stromy zarostlé části.
Na břehu v centru je vlnolam, u kterého mohou kotvit menší jachty, v zálivu dlouhém 1,5 km se pak rozprostírá pláž, jsou zde obchůdky a restaurace, vily, kavárny a (prý) procházková stezka vinoucí se až k Živogošče. Severněji je pak oblázková pláž, která nabízí mnohem klidnější atmosféru (vřele doporučuji).
Igrane, dříve tradiční olivová oblast, se i dnes zabývá pěstováním a výrobou oliv (po zbudování nového, moderního závodu na zpracování oliv (olejárna s technologií lisování za studena), obnovují se olivové sady, které rostou na stupňovitých terasách kolem celé osady), turismem a rybolovem.

HISTORIE
Oblast okolo Igrane byla již obydlena již v době římské – dokazují to sarkofágy nalezené na hřbitově. Ale první zápis o Igrane pochází až z 10.3.1466. Název Igrane je od slova „igra“ a „igrati“ (hřát).
Obyvatelé žili jako i v jiných místech makarského přímoří v horách, ti se zabývai pastevectvím a zemědělstvím. Postupně se začínali stěhovat kmoři. Tak vznikla Horní a Dolní Igrana.
Nad Igrane, z druhé, severní strany Biokova leží stará vesnice Gornje Igrane. Z této horské osady a několika okolních vísek se postupem času obyvatelé přestěhovali k moři, u kterého měli své pozemky, vinice a olivové sady. Dříve to byla oblast takřka nedostupná a vzácně osídlená. Dnes tudy vede moderní asfaltová silnice z Vrgorace do Makarské.

PAMÁTKY
Na pobřeží, nedaleko malého přístavu, stojí chátrající barokní letní sídlo Šimić-Ivaniševič z roku 1760.
Vpravo od něj, přímo v přístavu, stojí budova „Uljarská zadruga“ (olejářského družstva). V něm spojili tehdejší obyvatelé své síly, aby udrželi upadající olejářský průmysl.
Na hřbitově (severně od Igrane) je pak apsida někdejšího středověkého kostela.
Nad Igrane směrem na sever (asi 5 km za Podporou a 1 km před Igrane), v olivových sadech, asi tak 300 m.n.m. v pohoří Biokovo se nachází trojlodní předrománský kostelík sv. Michala (Sveti Mihovil) z 11. století, říká se, že jde o nejvýznamnější středověkou památku v Makarském přímoří. Zde jsou prý i zříceniny staré hradební věže, zvané Kulina.
Při příjezdu do Igrane je už z dálky vidět elegantní čtyřpatrovou věž farního kostela Panny Marie od Ružarija (Panny od Růžence, Crkva Gospe od Rožarija). Střední tři patra zvonice z roku 1925 jsou zdobena dvojitými okny. Kostel s půdorysem ve tvaru kříže je o hodně starší než zvonice, byl postaven na nejvyšším bodu obce v roce 1752. Zdobí jej skleněná okna, apsida má tvar půlkruhu a helmice na vrcholu věže je osmistěnná.
Vedle kostela stojí polorozbořené budovy, ve stráni se nad nimi tyčí věž Zale (Zalina vež, Kula Zale), vedle ní stojí hradební zdi, vše postavené v 17. století během Krétských válek na obranu proti Turkům. V nich se proslavil Ivan Žale Antičič, podle kterého je věž pojmenována. Zalina Kula, i když je stará pres 400 let, je velmi dobře zachovaná.
Zdroj : Chorvatsko. Střední Dalmácie. Praha : Kartografie, 2003 + internet
Foto : já, Jan Kocich
32 fotek, 22.7.2016, 119 zobrazení | architektura, cestování, dokumenty, kultura
Bílá Voda je nejsevernější i nejzápadnější obec Českého Slezska, okresu Jeseník (a tudíž i nejsevernější obec Olomouckého kraje). Rozkládá se kolem stejnojmenného potoka a ze severu, západu i jihu je obklopena hranicí s Polskem.
Olomoucký kanovník Jakub Arnošt hrabě z Lichtenštejn-Kastelkornu se roku 1714 rozhodl na svém zděděném panství Hertwigswaldau, konkrétně pak v Bílé Vodě, zřídit piaristickou kolej. Cílem bylo jednak zintenzívnit rekatolizaci této části Slezska, ohroženou po uzavření altranstädtského míru obsahujícího ústupky slezským protestantům, a jednak umožnit v této poněkud zanedbané oblasti přístup k základnímu a střednímu školství.
Hlavním účelem příchodu piaristů bylo ale zřízení škol – triviální školy a gymnázia – ve kterých také roku 1727 zahájili vyučování. V roce 1751 k nim přibylo i filosofické studium otevřené i světským žákům. Zvláštní a významnou částí vzdělávání v Bílé Vodě byl hudební seminář, založený roku 1733, který si vydobyl značnou pověst. V době největšího rozkvětu v koleji působilo až 17 řeholníků.
Poté však působení koleje poznamenaly osvícenské školské reformy nepříznivé konfesním školám a začátkem 19. století navíc znehodnocení peněžních nadací, které tvořily hlavní majetkové zázemí konventu, v důsledku rakouského státního bankrotu roku 1811. Roku 1786 bylo zrušeno filosofické studium, roku 1818 zanikl i hudební seminář, roku 1829 gymnázium a piaristům zůstal ve správě jen hlavní (normální) škola, zřízená roku 1778. Když i ta byla roku 1872 předána do světské správy, zůstali piaristé do roku 1938 už jen jako správci místní fary.
Brzy po zániku škol se pro kolej našlo nové využití, když se roku 1876 do Bílé Vody přemístil slezský provincialát Chudých školských sester naší Paní, vyhnaný z Vratislavi v rámci Bismarckova „kulturního boje“.
Školy kongregace zanikly za druhé světové války. Zbylé sestry provozovaly letní tábory pro děti z velkých měst. Od roku 1948 se však práci s dětmi věnovat nesměly.
V září roku 1950 byly v českých zemích zrušeny všechny ženské kláštery a řeholnice různých řádů a kongregací byly násilně svezeny do sběrných klášterů; jedním z vybraných míst byla právě Bílá Voda. V roce 1951 byly mladší sestry odvezeny na jiná místa a Bílá Voda sloužila k internaci starších a práce neschopných sester. Postupně se zde shromáždila snad největší církevní komunita v Evropě, čítající až 450 řeholnic najednou; vystřídalo se zde asi 1000 sester, z nichž mnohé jsou pohřbeny na místním hřbitově. Vedle koleje bydlely v různých domcích po celé obci.
Po roce 1990 se většina sester vracela na dřívější působiště svých kongregací. I původní obyvatelky zdejšího kláštera, chudé školské sestry naší Paní, se v listopadu 1996 přemístily do sídla své československé provincie ve Slavkově u Brna.

Zdroj a bližší info: https://cs.wikipedia.org/wiki/B%C3%ADl%C3%A1_Voda
166 fotek, 26.8.2011, 184 zobrazení
Místo svatebního obřadu:
Zámek Častolovice.
Dějiny zámku Častolovice sahají až do 13. století, kdy v údolí na soutoku řeky Bělé a Kněžny stála vodní tvrz. Ta byla vybudována na mohutných dřevěných pilotech uprostřed vodní hladiny. Části těchto vodních ploch se dochovaly až do 17. století, kdy byly využívány pro chov ryb.
Rodina Oprštorfů v letech 1588 až 1615 přestavěla tvrz na renesanční zámek. Obraz z roku 1696, který je vystaven ve vstupní místnosti zámku, podává představu o jeho původní velikosti. Tvořily jej dva k sobě přilehlé čtvercové dvory o celkovém půdorysu cca 120 x 60 m. Tak vzniklo nádvoří zámku a hospodářský dvůr. Obytná část se nám dochovala dodnes.
Za hospodářským dvorem byly umístěny sádky a rybárna. Před zámkem se rozkládala zahrada se záhony v pravidelných tvarech. V blízkosti stál mlýn s náhonem dlouhým více jak 1km, zahradní domek a prádelna. Za řekou stál pivovar, pálenka, špitál s kaplí a důchodem. Do dnešní doby se z těchto budov zachoval jen pivovar, zbytek pálenky a prádelna.
V roce 1694 zakoupili Častolovice Šternberkové. Hospodářský dvůr byl později zbořen, dobytek a další zemědělská výroba se přemístila na Polní dvůr na druhý konec obce. Z hospodářských budov zůstalo pouze jedno křídlo tvořící dnešní Oranžérii. Zámek se stal hlavním sídlem rodu Šternberků.
V polovině 19. století byla část zámku přestavěna v novogotickém slohu a byl založen anglický park. Na začátku 20. století byly novogotické prvky ze zámku víceméně odstraněny, aby tak opět vynikla jeho původní renesanční podoba. Nad vchodem byla vystavěna mohutná věž, do které byla umístěna vodní nádrž. Ta umožnila rozvod vody po všech budovách i do pivovaru. Východní křídlo zámku bylo zvýšeno o jedno poschodí, aby byl zámek schopen ubytovat všechny členy rodiny. Do mlýna byla zabudována el.turbína, která zásobovala zámek a byla funkční až do osmdesátých let, kdy byl mlýn zbořen spolu s kaplí, nemocnicí, důchodem a pálenkou při rekonstrukci silnice a mostu.
Po roce 1948 zámek přešel do majetku státu, který v jeho větší části zbudoval internátní školu. Tím došlo k devastaci a mnohým nevhodným stavebním úpravám. Část zámku byla zpřístupněna veřejnosti jako muzeum. Některé zařízení bylo odvezeno na jiné zámky nebo rozprodáno. Škola opustila zámek roku 1983. Poté došlo k rozsáhlým opravám venkovních fasád. Bohužel byla všechna okna vyměněna za moderní zdvojená, malované dveře byly necitlivě přemalovány a nádvoří zámku vydlážděno pískovcovými panely v přísných geometrických tvarech.
Teprve v roce 1992, kdy byl zámek v restituci vrácen paní Dianě Phipps Sternbergové, která se jako jediná z původních obyvatel zámku dožila návratu, začal zámek opět ožívat. Ze všeho nejdřive vysadila na nádvoří stromy, levandulové keře a množství květin, aby tak zmírnila studený vzhled zámku.
Do zámku byla přivedena voda a plyn, byla vybudována samostaná čistička odpadních vod. V parku se založila obora a okolo zámku se vysázelo množství vzácných keřů a květin. Byla také znovu založena růžová a vodní zahrada.
Do celého zámku bylo zavedeno ústřední topení, nové instalace elektrických a vodovodních rozvodů. Zbudovale se restaurace, kavárna, kiosek, hlavní kuchyně, různé sály a salónky, svatební síň a k Oranžérii byla přistavěna menší kuchyně, aby zde mohly být pořádány hostiny.
5 fotek, červen 2017, 240 zobrazení
Vodácký kurz 2017
Pro letošní vodu jsme zvolili řeku Vltavu, ale protože se nám nechtělo prodírat mraky vodáků, rozhodli jsme se pro méně přístupný úsek na Šumavě nad Lipnem. I bez reklamy byl o vodu velký zájem a na všechny se nedostalo. Národní park Šumava má pro tento úsek přísná pravidla, dostali jsme povolení jen na 12 lodí. Zájezdu se zúčastnili studenti z AT2A, AT2B, AT3A, AT3B, KL1Z a pedagogický dozor ve složení Irča Gojová, Petra Vondrušková, Martin Štolc a Jarda Havlín. V pondělí 26.6. jsme se sešli na autobusovém nádraží Na Knížecí už v 6:45! Za nepříjemných pohledů ostatních cestujících jsme zaplnili téměř celý autobus i s úložným prostorem (měli jsme místenky). Se značným zpožděním jsme dorazili do Strakonic, kde jsme naštěstí stihli vlak, který nás dovezl až do Lenory – začátku plavby. Půjčení lodí bylo trochu problematické, protože na rozdíl od více navštěvovaných úseků Vltavy tady asi na tak velké skupiny nejsou zvyklí. Plastové lodě nestačili a proto jsme dostali i černého petra – loď laminátovou, která byla asi starší než její posádka dohromady. Ve stylu „kdo dřív přijde, ten dřív mele“ jsme obsadili lodě a zvedli kotvy. Přestože stav vody tak tak dovoloval sjíždění řeky bez nepřetržitého šoupání po dně, dvě posádky skončili mokré v řece. Naštěstí první den nebyl dlouhý a za necelou hodinku a půl jsme vytahovali lodě v kempu Soumarský most. Téměř ihned po postavení stanů se ozvala naše břicha a my jsme natěšení zamířili do nejbližší hospody. Nápis „dnes zavřeno“ nás dost vyvedl z míry a nabídka od majitele, že nám aspoň natočí pivo, se nám nezdála příliš uspokojující. Plán B byl díky obrovské touze po jídle vymyšlen okamžitě. Dojet do nejbližších Volar a najít jinou hospodu. 15Timinutové čekání na vlak se Martinu Štolcovi zdálo příliš dlouhé a vydal se do Volar po svých. Když jsme se usadili v hospůdce u nádraží bylo jasné, že Martin svůj závod s vlakem prohrál, ale pravda, že jen těsně. Po večeři nadešel čas na krátkou procházku rašeliništěm. I díky rozhledně jsme zdárně došli zpět do kempu, kde následoval už jen odpočinek u ohně a nabírání sil pro další den, který měl být mnohem náročnější než ten první. Někteří ještě zvládli navštívit muzeum ŘOP, kde jsme si udělali představu o tom, jak to mělo za války fungovat, ale také to, jak je náročné mít takový koníček, jako provozovat muzeum. Noc byla poměrně klidná, jen v hlavách pedagogů přetrvávaly obavy, zda druhý den vůbec vyplujeme. Hladina vody se už několik dní pohybovala nepříjemně blízko hranice sjízdnosti, přes kterou tu prostě nejede vlak. Večer bylo jen 50,8cm a od zrušení našich plánů nás dělilo tedy jen 8mm. Nezbývalo než počkat na ráno a doufat v nejlepší. Po vydatné snídani se nedočkavě přesouváme k info centru, kde dostaneme k vyplnění formuláře a vypadá to, že máme štěstí. Hladina vody se udržela na 50,5cm. Dnes nás tedy čeká úctyhodných 26,2 km. V 8:00 ráno vyráží prvních 7 lodí. Na první část dnešního dne máme přiděleného průvodce, který se hned po prvních minutách ukazuje jako velmi milý pán s rozsáhlými znalostmi o okolí. Dozvídáme se tedy mnoho zajímavých věcí. Na soutoku Teplé a Studené Vltavy zkoušíme teplotu a udivuje nás, jak moc se liší. Nedaleko vesnice Pěkná nás průvodce opouští, my dáváme pauzu na oběd. Když se rozhodneme opět vyrazit, dojíždí nás druhá skupina lodí, která vyrážela z kempu v 9:00. Dále pokračujeme společně. Při odpoledním sluníčku si užíváme nádherné přírody, okolních lesů, zvířat a klidu. Bohužel všechno jednou končí a tak okolo 17. hodiny stavíme v kempu U mostu. Trochu smutně čistíme lodě, nakládáme je a loučíme se s pánem od Automoto klubu ČR, který pro nás půjčení zajistil. Čeká nás opět stavění stanů, jídlo a večerní zábava. Spousta z nás byla po dlouhé cestě unavená a šla spát brzy. Někteří hráli dračák a jedna zoufalá skupinka se snažila najít alespoň jeden otevřený podnik s něčím na zub, bohužel neúspěšně. Po deváté večer, jako by celé městečko šlo spát a my s ním. Poslední den byl dnem výletovým. Kvůli problémům s dopravou do Prahy jsme museli zvolit kratší trasu, než jsme původně zamýšleli, ale stejně to stálo za to. Studenti sice výlet pojali jako honbu za jídlem a my jim pomalu ani nestačili, nicméně místní přírodu jsme si parádně užili. Vysoké stromy, krásně kvetoucí květiny, potůčky a hlavně lesní jahody, kterých jsme se nemohli nabažit. Schwarzenberský kanál, což byl náš cíl, sice nebyl tak velkolepý, jak jsme podle wikipedie očekávali, ale i tak jsme na něm našli hodně zajímavých vychytávek. Jaké to asi bylo, když se jím plavilo dříví až do Vídně? Skoro nás až mrzelo, když jsme zahlédli první domky Nové pece, potom nádraží a náš kemp – bylo jasné, že náš výlet a zároveň celý kurz je téměř u konce. Stačilo sbalit stany a batohy, napsat pohledy, naobědvat se a už míříme na vlak, který nás doveze až do Prahy. Poděkování patří vedení školy, že nám povolilo tento kurz zorganizovat, dále studentům, kteří po celou dobu kurzu byli hrozně fajn a také Automotoklubu ČR, díky němuž jsme měli na čem jet a navíc jsme se nemuseli vláčet se všemi věcmi v lodi. Příští rok zase AHOJ na vodě!

Jaroslav Havlín

PS: I při 10cm hloubce toku platí „Bezpečnost nade vše“ :)
44 fotek, 31.3.2013, 60 zobrazení
5 fotek, 12.1.2012, 17 zobrazení
48 fotek, 24.5.1970, 102 zobrazení | zvířata
s našema miláčkama na nových domkách
17 fotek, 8.12.2005, 20 zobrazení

Rajce.net je největší česká sociální síť
zaměřená na sdílení fotografií a videí.

Nabízí neomezený prostor zdarma, snadnou a rychlou výrobu fotoknih i jiných fotoproduktů.

Partneři

Visa Mastercard Maestro American Express Visa Electron