Vyhledávání

Hledat v

Alba

Přibližně 19 594 výsledků (0,0768 sekund)

reklama
21 fotek, 16.5.2017, 132 zobrazení
Květnové víkendové soustředění objektivem Zuzky Hořejší.
66 fotek, 13.5.2017, 33 zobrazení
43 fotek, 6.5.2017, 20 zobrazení
34 fotek, 21.5.2017, 80 zobrazení
17 fotek, 8.5.2017, 19 zobrazení | příroda
31 fotek, 15.5.2017, 16 zobrazení
21 fotek, 27.5.2017, 73 zobrazení
Skupina historického šermu VIKTORIUS, společně s obcí Hradčany zorganizovaly ke Dni dětí, dnes už tradiční akci - Hradčanské šermování. Na hřišti Na Horce se konalo už po deváté. Už od 13 hod. byly k vidění šermířské boje v podání Skupiny historického šermu VICTORIUS a jejich spřátelených skupin. Souboje vypadaly velmi věrohodně. Líbily se i dobové tance, ke kterým zahrála dobová kapela VEJTORA hudbu starých časů. Silák FRANTA byl zlatým hřebem odpoledne. Jeho silácké výkony ocenily nejen děti, ale i dospělí. Franta zatáhl do svého programu i děti, které se hlásili jak o život. Bezvadné bylo jeho nové číslo s houpačkou za krkem, na které se houpalo šest dětí. Policie Tišnov měla pro děti připravený trenažér, kde si malí návštěvníci vyzkoušeli řídit policejní techniku. Hasiči z Tišnova nachystali pro nejmenší prohlídku hasičského auta. K vyzkoušení byla střelba z kuše a luku i skákací hrad. Večerní program od 20 hod. obstarala country skupina NOVÍ KASKADÉŘI.
37 fotek a 1 video, 2.4.2017, 161 zobrazení | kultura
O prvním dubnovém víkendu přivítal Janův hrad návštěvníky lidovým jarmarkem. Travnaté
prostranství před touto romantickou zříceninou se zaplnilo slunícími (a tulícími) se výletníky.
Vzduch voněl jarní květenou, ale i horkými pamlsky či ořechovkou... A na nádvoří hradu bylo možné
si prohlédnout nabídku stánků s výrobky z keramiky, kovu, dřeva a mnoho jiných, zajímavých věcí.
V okolí Janohradu byly pak k vidění nové terénní úpravy, včetně výstavby malých tůní.

(Janův hrad je pseudogotická napodobenina hradní zříceniny (podle dobové módy romantismu), postavená roku 1801–1808 pro
knížete Jana I. z Lichtenštejna. Projektu se ujal J. L. Hardtmuth, architekt a vynálezce tužky, který již dříve projektoval také nedaleký minaret. Oproti
jiným stavbám napodobenin zřícenin z té doby byl Janův hrad projektován jako obyvatelný a sloužil v době honů jako myslivna a lovecký zámeček.
- Zdroj Wikipedie).
36 fotek, 21.5.2017, 60 zobrazení
Kvetou třešně….. jde se na Ronov
V pondělí dne 1.května 2017 se v hale nové výpravní budovy Česká Lípa sešlo celkem 26 zájemců o prvomájový výstup na Ronov –zříceninu hradu na stejnojmenném vrchu 554 m. Z uvedeného počtu bylo sedm hostů včetně tří dětí. Na místo vlakem 8:33 hodin jsme jeli náhradní přepravou - autobusem vzhledem k výluce na trati v důsledku úprav kolejiště bývalého libereckého či lovosického nástupiště s připojením na nové nástupiště. Autobus stavěl v Kravařích na náměstí a Blíževedlech blízko stanice ČD. Počasí nám přálo a tak jsme vyrazili tradičně na náměstí k morovému sloupu. Zde na lavičce prezentace účastníků výletu, společná fotografie a následně krátká informace o obci resp. o městečku. V otevřené samoobsluze jsme si doplnili zásoby a mnozí zakoupili buřtíky na opékání. Další zastávka byla na hrádku Hřídelík, tajemné prolézání tmavým otvorem ve skále před výstupem na vrch Hřídelíku se líbilo nejen dětem. Po prohlídce skalního útvaru s převisy, otvory a jeskyní jsme se vrátili na náměstí. Mnohá stavení zdobily pestrobarevné májky na plotech. Prošli jsme okolo kostela, obecního úřadu a úzkou uličkou zamířili za humna. Před námi nádherný výhled na Ronov z pod rozkvetlých stromů údajně višní. Opodál však byly také nádherně kvetoucí třešně. Inzerované a toužebně vyhlížené třešně lákající děvčata k májovým polibkům od mládenců (prý aby neuschly). Mládenců nebylo a tak naše dříve narozená děvčata vzala s vděkem i nás již odrostlé ale stále mladé kluky….
Ve strání v lesíku kvetly nádherně sasanky i prvosenky. U Vodňanského statku se nám dostalo výkladu o historii tohoto statku, na kterém dnes úspěšně hospodaří vnuk bývalého vlastníka. S krátkým odpočinkem u vyhlídky na Kozelský hřeben a na krásné horizonty našich kopců ve směru na východ až po Ještěd. Před závěrečným stoupáním na vrchol každý účastník se chopil kusu suchého klacku či větve na přípravu ohně na opékání špekáčků. Náš spořádaný útvar a zástup se v závěru roztrhal na malé skupinky i jednotlivce. Na vrchol jsme dorazili krátce po dvanácté. V poledne již plápolal oheň a nad ním levitovaly radostně špekáčky. Terezka se nejprve učila co je ostrý a tupý úhel a poté úspěšně s kluky a dopomocí nalezly poklad ukrytý ve zdivu kamenné věže .
Po odpočinku posílení buřtíky se první skupina oddělila a zrychleně sestupovala s vidinou dobrého oběda ve vyhlášené restauraci U Doušů. Zbylá většina vyrazila po rozdělení pokladu. Zdařilá fotografie sestupu od hradu po kamenech lemovaných kvetoucími trnkami poslouží dobře jako pozvánka na příští májový výstup. Již cestou se však objevili zprávy SMS, že U Doušů mají zavřeno… To jsme ještě byli v klidu neb jsme nevěděli, že druhá restaurace na náměstí nefunguje… Místo restaurace následovala procházka úzkými uličkami městyse Kravaře až po Víseckou rychtu. Poté zpět na náměstí a ejhle volné posezení lavičky u otevřeného obchodu našich pracovitých spoluobčanů. Zde jsme se dali do svačiny, někdo si dokoupil většina však z vlastních zásob. Zpráva, že autobus je už tady !! nás zvedla a spěchali jsme k zastávce. Autobus však spolehlivě vyčkal pravidelného odjezdu 15:04 hodin.
V České Lípě při výstupu se účastníci více méně rozprchli k přijíždějícím autobusům na sídliště .
Hodnocení závěrem - Výlet se vydařil i díky příznivému leč větrnému počasí.
Zapsal Václav Merhulík
260 fotek, červen 2004 až prosinec 2016, 262 zobrazení | města
Území Litoměřic na soutoku Labe a Ohře bylo trvale osídleno již od mladší doby kamenné v době asi 4.500 – 3.600 let před naším letopočtem. Ve 4. – 1. století před naším letopočtem se zde usídlili Keltové, kteří byli vytlačováni Germány. V 6. století území začali obývat Slované, první osady na Litoměřicku se objevily asi až v 8. století. V průběhu 9. a 10. století byl na dnešním Dómském vrchu postaven středověký hrad. Dne 31. května 993 je písemně doložena provincie litoměřická. V severozápadní části hradiště stával kostel sv. Jiří. Roku 1057 byla knížetem Spytihněvem II. založena kapitula s kostelem sv. Štěpána, který se nacházel v areálu hradu.
Na počátku 13. století se hradiště začalo přeměňovat v město. První zmínka o Litoměřicích pochází z roku 1228. Roku 1233 se v Litoměřicích usadil řád františkánů a o šest let později také dominikáni. K roku 1257 jsou navíc připomínáni křížovníci s červenou hvězdou. Ve 2. polovině 13. století již byly stavěny kamenné gotické domy. V roce 1298 byla při farním kostele zřízena škola. Litoměřice v tomto století získaly řadu výsad a privilegií, jakými se pyšnila pouze Praha.
Roku 1325 bylo potvrzeno mílové právo, které zajišťovalo monopol na řemeslnou výrobu v okruhu jedné české míle. Dne 7. května 1359 český král Karel IV. daroval měšťanům vrch Radobýl s okolními pozemky za účelem zřízení vinohradů. Každý desátý sud přitom musel být odevzdán králi.
Na vánoce roku 1419 bylo ve městě zatčeno mnoho přívrženců kalicha, kteří byli uvězněni ve věži u Michalské brány a 30. května následujícího roku byli utopeni v Labi. V roce 1421 obléhal město Jan Žižka z Trocnova a kvůli této hrozbě se 29. května 1421 Litoměřice připojily k pražskému svazu husitských měst. Žižka si pak nad Třebušínem postavil hrad Kalich. Roku 1427 se Litoměřice odklonily od Prahy a připojily se k radikálnímu městskému svazu Lounsko-žateckému. Odpor tohoto svazu byl zlomen až roku 1435. Na konci 15. století se objevily snahy o snížení vlivu a moci královských měst.
V letech 1502 – 1503 proběhly kvůli válečným hrozbám rozsáhlé opravy a modernizace opevnění. Staré gotické hradby byly doplněny o vnější parkánovou zeď se zaoblenými dělovými baštami. V letech 1508 – 1509 byla opevněna také některá předměstí. K dalším úpravám opevnění došlo roku 1513. Roku 1537 město postihl požár, který dal městu novou radnici. V roce 1549 byla se souhlasem panovníka založena latinská kolej. Roku 1577 se v Litoměřicích konala první známá pitva v českých zemích.
Po defenestraci habsburských místodržících 24. května 1618 se město připojilo k odboji a připravovalo se na válku. Po bitvě na Bílé hoře však muselo město opustit přes 200 nekatolických rodin. Za třicetileté války vojska využívala město jako zdroj proviantu a po válce zůstalo z původních 494 domů obyvatelných pouze 194. Ve 2. polovině 17. století se zdejší obyvatelstvo začalo poněmčovat. Barokní rozvoj města přinesl také zřízení biskupství na Dómském vrchu. Zdejší katedrála byla vysvěcena roku 1681.
Války o dědictví, které sváděla císařovna Marie Terezie, přiváděly do města vojska a učinily konec rozvoji města. Poté se město začalo měnit ve stylu klasicismu.
Rozmáhající se město se nemohlo vejít do středověkých hradeb, proto byla roku 1831 zbořena Mostecká městská brána a roku 1839 Michalská a Nová. Došlo také k bourání částí hradeb. V letech 1852 – 1853 byla opravena Stará radnice, ve které začal sídlit krajský soud. V letech 1858 – 1859 byl přestavěn most přes Labe. V roce 1863 byla zbořena městská brána nazvaná Dlouhá. I přes rozvoj města byl v Litoměřicích roku 1868 zrušen krajský úřad. V roce 1872 bylo zřízeno plynové osvětlení ulic a rok 1874 přivedl do Litoměřic železnici. V témže roce bylo zřízeno Muzeum průmyslového spolu. Roku 1897 byla zahájena stavba Severočeské transverzální dráhy a mezi novým nádražím a historickým městským jádrem byly postaveny nové vilové čtvrti.
Roku 1908 začala v Litoměřicích působit dvě vojenská velitelství, která ovládala sever a východ Čech a 1. světová válka přinesla do města také národnostní útlak. Po jejím skončení došlo k výstavbě nových domů, rozvoji školství a zřízení nových úřadů. Mnichovský diktát z 29. září 1938 přinutil města ke kapitulaci. Ve dnech 1. – 9. října téhož roku město opustilo přes 5.000 obyvatel české národnosti a v pondělí 10. října město obsadily nacistické jednotky. Dne 8. května 1945 se s velitelem nacistické posádky pokusili čeští odbojáři vyjednat kapitulaci. Došlo však k přestřelce. Přesto krátce po půlnoci z 8. na 9. května nacisté město opustili a 10. května ráno vstoupily do města sovětské jednotky. Již o necelý měsíc později byly přejmenovány ulice a konal se zápis dětí do českých škol. Dne 11. června 1945 byl vypraven první transport k odsunu Němců, který skončil až 29. října následujícího roku.
K nejcennějším památkám města patří hradby, které se dochovaly v délce asi 1,8 kilometru a také dvě bašty. V té, která slouží jako sídlo CHKO České Stře-dohoří bývalo vězení a mučírna a ve druhé, kde se dnes nachází restaurace Bašta, se nacházela vězeňská kaple. Na Mírovém náměstí stojí četné domy z doby renesance – například radnice, dům Kalich nebo Černý orel, a barokní dům U Pěti panen. Na Dómském pahorku se dochoval areál barokní katedrály sv. Štěpána. K dalším církevním památkám patří původně gotický kostel Všech svatých v rohu náměstí v jehož sousedství stojí gotická městská věž, barokní kostel Zvěstování Panny Marie nebo minoritský kostel sv. Jakuba. Dalším svatostánkem je kostel sv. Ludmily nebo na předměstí Zásada stojící kostel sv. Vojtěcha.

zdroj: https://www.cz-milka.net/pamatky/04-mesta-a-obce/litomerice/
59 fotek, červen 2013 až červen 2017, 59 zobrazení | architektura, cestování, města
Zabkowice Ślaskie (PL) - Město Ząbkowice Śląskie leží nějakých šedesát kilometrů od českých hranic v dolnoslezském kraji, který byl po dlouhá staletí součástí českého království, ale poté, co jej s Friedrichem II. Velikým proválčila Marie Terezie, stal se součástí pruského království a německé říše a po roce 1945 byl na základě Jaltské dohody přisouzen Polsku, aby mu vynahradil krvavé ztráty, které si na jeho účet ukrojil z jeho východních území tehdejší Sovětský svaz. A právě v tomto městě, až do onoho roku 1945 známém jako Frankenstein, se nachází dodnes vcelku ještě zachovalé ruiny kdysi mocného knížecího hradu.

Hrad - Vůbec první hrad na území Frankensteinu založil 1290 svídnický kníže Bolko I. Svídnicko-Žebický jako hraniční tvrz. Stavební materiál na místy až tři metry silné zdivo bylo získáváno z blízkých kamenolomů, mimo jiné ze Stolce a Kobylí Głowy. V roce 1335 ho několikrát bez valného úspěchu obléhala česká vojska, nicméně už o rok později ho Bolko II. Malý postoupil spolu s městem a okolními majetky do zástavy českému králi Janu Lucemburskému. A protože jeho syn Mikołaj je nedokázal vykoupit, přešly v roce 1351 trvale do držení Karla IV. a jeho synů. Během husitských válek se město Frankenstein stalo terčem kališnických útoků a v březnu 1428 dokonce lehlo popelem. Hrad však útoku odolal a v dalších letech několikrát změnil majitele. V druhé polovině 15. století přešel do držení pánů z Poděbrad, ale už v roce 1467 musel čelit útoku vratislavských povstalců. Česká posádka hradu tehdy čítala stovku mužů a srdnatě odolávala obléhání, přičemž na dobytí hradu nestačilo ani polní dělostřelectvo. Teprve když se k hradbám podařilo s vypětím sil za pomoci čtyřiadvaceti koní dovléct osmdesáticentový „velký kanón“, pevnost padla. Velitelem nově ustavené posádky frankensteinského hradu se stal Ulrich Hans von Hasenburg, nicméně český král Jiří z Poděbrad nemínil nechat hrad v rukou nepřítele a vyslal svého syna Viktorína, aby vratislavské z hradu a města opět co nejrychleji „vyprovodil“. Poděbradský junior v čele čtyř tisíc žoldnéřů a za podpory ze Saska a Braniborska ještě 15. července dobyl Frankenstein nazpět, a to včetně „velkého kanónu“ v ceně jednoho tisíce dukátů, který byl s velkou slávou převezen do Prahy. Boje však neutichly a ještě v roce 1468 byl hrad Vratislavany znovu těžce poničen. Teprve za Karla I. Poděbradského (zvaného také Karel Minsterberský) došlo k postupné obnově a přestavbě původně středověké pevnosti na novodobý renesanční zámek. Autorem projektu byl pražský rodák Benedikt Rejt (Ried), jinak tehdy dvorní architekt krále Kazimíra Jagellonského. Pod jeho vedením byla valná část původního hradu rozebrána a na jeho místě zahájena v roce 1516 stavba čtyřkřídlé moderně opevněné rezidence s dvěma mohutnými baštami a velkým čtvercovým nádvořím. Vzorem pro nový zámek se přitom údajně stal zámek uherských králů v Ofenu. V souvislosti s dalšími politickými a mocenskými akvizicemi včetně získání olešnického knížectví Poděbradští zřejmě nestihli dokončit přestavbu frankensteinského zámku v plném rozsahu a kvůli nákladně výstavbě nové rezidence v Olešnici byly stavební práce ve Frankensteinu urychleně dokončeny v roce 1532. Až do konce 16. století se nový zámek těšil poměrné klidné existenci. Horší časy nastaly během třicetileté války, kdy se ho střídavě zmocňovala švédská a císařská vojska, aniž by se jakkoliv starala o jeho údržbu. Ani po válce se však zámek nedočkal významnější obnovy, ještě v roce byl 1728 opuštěn a v roce 1784 dokonal dílo jeho zkázy požár. Po pádu komunistického režimu se začalo pracoval na projektu revitalizace zámku, na kterou bylo zatím uvolněno 400 tisíc zlotých (cca 2,8 miliónu korun). Většina zatím šla na zpracování archeologických, architektonických a konzervátorských prací a zabezpečení vstupní brány a podzemních sklepení. V podstatě jde zatím o práce, které mají objekt nějakým způsobem stabilizovat a zabránit dalšímu chátrání. Nyní je přístupna v návštěvních hodinách, je dostavěna jižní bašta a opravena vstupní věž s branou. Jsou viditelné necitelné dostavby zabraňující volnému vstupu do zřícenivy.

S někdejším městem Frankenstein je mimochodem úzce spojena legenda o někdejším doktoru téhož jména, který během bádání o lidské nesmrtelnosti stvořil umělé monstrum. Příběh dostal zásluhou anglické literátky Mary Shelleyové nejprve literární podobu a později ho snad ještě víc proslavilo filmové zpracování z 30. let minulého století.

Radnice - Aktuální ząbkowická radnice je šestá budova, která byla postavena na stejném místě od založení města. První radnice v Zabkowicích existovala již na počátku čtrnáctého století. Jednalo se o zděný objekt s věží, který sloužil i jako vězení. Objekt byl vypálen během husitské invaze v roce 1428. Druhá radnice, byla brzy zničena během bojů pod vedením krále Jiřího z Poděbrad se slezskými městy. Třetí stavba radnice 1532 vyhořela. Čtvrtá byla přestavba 1532 – 1533. Radnice měla dvě věže, vyšší sloužila jako zvonice. 1593 na ní byly nainstalovány sluneční hodiny. Nižší věž sloužila jako městské vězení. Během 30ti leté války roku 1632 byla budova vypálena. Výstavba páté radnice byla dokončena v roce 1661. Věž byla zvýšena na 72m. Další rekonstrukce proběhla v 1718, 1799 a v letech 1827 – 1828. Současná stavba pochází z let 1862 – 1864. Budova byla postavena po velkém požáru, který 24. května 1858 zničil většinu města. Po požáru se část věže zhroutila a poté zbytek byl vyhozen do vzduchu.

Šikmá věž (polsky Krzywa wieża) - Nachází se v centru města v blízkosti náměstí (rynku). Věž je vysoká 34 m a od svého středu se v horní části vychyluje o 2,14 m. Věž byla vybudována ve středověku, nejspíše na počátku 15. století (do dnešních dní se nedochovaly žádné informace o jejím původu). Kromě toho, že není přesně známo její stáří není ani znám účel, za jakým byla věž zbudována. Existuje několik možností; že se jednalo o součást zoubkovického hradu - tuto možnost potvrzuje fakt, že zdivo spodní části věže je zbudováno z kamene, nikoliv z cihel. V spodní části (do 10 m výšky) dosahuje tloušťka zdí navíc až čtyř metrů. Kromě této existují i další teorie, např. že se jednalo o původně věž středověkého opevnění (předtím, než došlo k posunu hradeb dál od náměstí), či jen a pouze o městskou zvonici. Od svého vzniku až do druhé světové války plnila věž právě úlohu zvonice. Po osvobození a připojení původního města Frankenstein k Polsku zůstal objekt dlouhou dobu opuštěný. První rekonstrukce věže byla provedena v 60. letech a další o několik dekád později (dokončena v roce 2007). K naklonění věže došlo nejspíše v roce 1598 v souvislosti buď s geologickými pohyby, či podmáčeným podložím. V průběhu let se naklonění věže neustále zvětšuje. Jen mezi lety 1977 a 2007 narostlo o 15 cm. Do požáru, který město postihl v roce 1858 byl vršek věže opatřen kovovou kopulí. Dnes se na něm nachází cimbuří a vyhlídková plošina pro turisty.
59 fotek, 14.12.2017, 66 zobrazení | architektura, cestování
Litomyšl zámek - V raném středověku stával na místě dnešního litomyšlského zámku pomezní hrad Slavníkovců. Zmiňuje se o něm Kosmas ve své kronice při popisu hranic slavníkovského panství r. 981. Poté, co bylo r. 995 knížectví Slavníkovců vyvráceno vojenskou mocí Přemyslovce Boleslava II., náležela Litomyšl pod vládu pražských knížat. Řeka Loučná se tehdy nazývala Trstěnice, tj. řeka s rákosím a trstěnická stezka byla významnou obchodní cestou spojující Čechy s východní Evropou. Těsně před polovinou 12. století uvedl Vladislav II. s pomocí olomouckého biskupa Jindřicha Zdík a do Litomyšle premonstrátský řád, jemuž daroval celou okolní krajinu k užívání a kolonizaci. Mniši se usadili přímo na hradní vyvýšenině, kterou Jindřich zdík přezval na olivetskou horu, a postavili si zde rozlehlý komplex klášterních budov. Někdejší hrad, pokud tu ještě stál, ztratil asi tehdy již svou obrannou funkci. Roku 1344 se stal klášter základem biskupství pro východní Čechy a západní Moravu, zřízeného zde Karlem IV. Když r. 1419 po smrti Václava IV. husitské revoluční hnutí ovládlo zemi, přitáhl r. 1421 před Litomyšl Jan Žižka v čele velkého vojska. Město i s okolím přijalo čtyři artikuly pražské, biskupovo sídlo na návrší nad městem zůstalo zatím ušetřeno. Až když je r. 1425 dobyli po Žižkově smrti sirotci, biskup Aleš z Březí uprchl a tím litomyšlské biskupství prakticky zaniklo. Budov byly pobořeny a do Litomyšle byli dosazováni husitští hejtmané. Poslední z nich, Vilém Kostka z Postupic, se přidal nakonec ke straně Zikmundově a r. 1436 dostal od něho Litomyšl s celým někdejším biskupským jměním do dědičné zástavní držby. Kostkové z Postupic vládli na Litomyšli a okolním panství více než sto let. Palác v Litomyšli (biskupský), se stal jejich sídlem. Po požáru r. 1460 musel být palác obnoven a byl i nadále opravován a zpevňován. Nepoužívané budovy v okolí paláce i pozůstatky dalších klášterních i biskupských staveb byly koncem 15. století odstraněny a v blízkosti paláce zřízeno Nové čili Horní město, kde se pod ochranou Kostků usazovali čeští bratři z Čech a Moravy a kde r. 1503 byla založena i českobratrská tiskárna. Když se Bohuš III. Kostka zúčastnil r. 1547 odboje proti Ferdinandovi I., byl nucen postoupit litomyšlské panství královské komoře a sám dožil v Brandýse nad Orlicí, který mu byl ponechán. Litomyšlské panství, které zahrnovalo vedle Litomyšle na 50 vsí a rozlehlé lesní komplexy, pak Ferdinand I. dával do zástavy věřitelům královské pokladny. V r. 1552 se stal na 15 let jeho zástavním pánem Jaroslav z Pernštejna, jenž je však záhy předal dalším zástavním držitelům. Od r. 1567 pak obdržel Litomyšl do zástavy Jaroslavův bratr Vratislav. Šlo o členy jednoho z nejmocnějších panských rodů, spřízněného sňatky s Kostky z Postupic. Vratislav z Pernštejna, od r. 1566 nejvyšší kancléře Království českého si za hlavní sídlo zvolil zástavní Litomyšl. Když se Vratislav z Pernštejna stal zástavním pánem na Litomyšli, nenalezl zde vlastně žádné sídlo vhodné k obývání, neboť dosavadní kostkovský palác, zasažený požáry města v l. 1546 a 1560, byl značně poškozen. Původně se počítalo s opravou či nejvýš menší přestavbou paláce. Místo toho se však Vratislav nakonec rozhodl k úplné přestavbě. Zbytky někdejšího paláce Kostků z Postupic nebyly však úplně rozbořeny, nýbrž bylo jich použito jako základů severního křídla zámku. Celá stavba zámku, na první pohled jednolitá a zcela pravidelná, je tak vlastně rozčleněná a tvoří několik na sebe napojených celků. Začala slavnostním položením základního kamene 18. března 1568. R. 1574 bylo započato se stavbou kaple, která byla dokončena a vysvěcena r. 1577, a až potom se přestavoval starý palác na severní straně a budoval příčný trakt, oddělující velké a malé nádvoří. Vnější stavba tohoto příčného traktu byla pravděpodobně dokončena r. 1580 a až potom mohla být severní stěna velkého nádvoří vyzdobena figurálními sgrafity, plánovanými ovšem jistě již při zahájení stavby. Vnitřek severní stěny byl dohotoven asi do konce r. 1581. Stavba tedy proběhla patrně v l. 1568 – 1581, přičemž drobné dostavby se prováděly ještě po smrti Vratislava z Pernštejna (v říjnu 1582), a to nejméně do července 1587. Stavitelem zámku byl od r. 1568 až do své smrti v květnu 1575 císařský stavitel Giovanni Battista Aostalli, jako druhý stavitel se již r. 1570 připomíná vedoucí stavby Pražského hradu ve službách císaře Maxmiliána II. Ulrico Aostalli, který do Litomyšle nejprve dojížděl s Giovannim Battistou jako poradce, po jeho smrti pak asi sám převzal vedení celé stavby. Zámek měl v celém obvodu i v hospodářském dvorku všechny stěny ozdobeny psaníčkovým sgrafitem, v jehož obdélníkových polích jsou zobrazeny ve stylizovaných podobách rostlinné motivy, zvířata, lidské masky i celé lidské postavy v pestrých, vynalézavých variacích. Jde celkem asi o 8 000 psaníček, z nichž žádné se přesně neopakuje. Psaníčkové sgrafito bylo v pozdějších dobách zakryto hladkou omítkou; letopočet 1781 v omítce na severní straně dokládá opravy zámku po požáru r. 1775. R. 1935 byla restaurována jižní průčelní stěna; zachovalé části obnovil sochař A. K. Pochobradský z Prahy; zničené části nahradil novými, proti duchu originálu geometricky rýsovanými obrazci. Západní stěnu do zahrady obnovili s využitím motivů zachovaných částí r. 1953 pražští restaurátoři Böswart a Erhard, kteří zase dali sgrafitu proti výraznému tónu originálu silně zdrobnělý rukopis. Přes svou vnitřní stavební složitost působí zámek navenek dojmem pravidelnosti, jejíž obrovitost a monumentálnost je však dovedně zastřena teple nahnědlou kresbou sgrafit, přesně volenou gradací okenních ostění a malebnou rozmanitostí štítů. V tom tkví základní kompoziční motiv této vzácné architektury. Každá strana má přitom funkčně zdůvodněný odlišný vzhled. Lehkost a vzdušnost vstupního průčelí jsou zdůrazněny prolomenými arkádami a navíc slunečními hodinami, obnovenými ne zcela vhodně v r. 1729. Západní průčelí obrácené k městu působí monumentálně a vznešeně. Průčelí východní, nejméně pravidelné, s výstupky kaple a věže po stranách a s arkýřem v ploše stěny, skýtá pohled seversky romantický, připomínající malebnost pozdní gotiky. Architekt Giovanni Battista Aostalli navázal v této funkční nepravidelnosti na české výtvarně tradice a nedržel se přísně racionálních geometrických renesančních schémat. Litomyšlské štíty patří k nejdokonalejším specifickým projevům vyspělé české renesance; jsou nejúplnějším odkladem toho, jak byly zamýšleny a provedeny moravské zámky tohoto typu. Sgrafita na průčelní stěně nádvoří byla znalci před první světovou válkou považována za jeden z nejcennějších výtvorů v této technice v celém tehdejším Rakousko-Uhersku. Spojení italských arkádových dvorů s českými štíty a sgrafity v řešení Giovanniho Battisty Aostalliho vytvořilo ze stavby litomyšlského zámku jeden z nejcennějších skvostů nejen české renesance, nýbrž české architektury vůbec. Stavba zámku je o to cennější, že pozdější stavební úpravy se nedotkly takřka v ničem jeho podstaty ani vnějšího vzhledu. Řada drobných změn byla provedena již za Jana Friedricha Trautmannsdorfa, prvního představitele rodu, který se ujal litomyšlského panství po smrti Frebonie z Pernštejna r. 1646. R. 1661 dal zbořit velkou bránu, stojící před zámkem snad již od dob biskupství, r. 1669 dal opravit velkou věž a pobít plechem novou báň, vybudovanou místo staré, která byla zničena ohněm r.1635. Do období tohoto majitele spadá patrně též vznik robustní bosáže pilířů a severní stěny v přízemí, prováděné již v raně barokním slohu. jeden z pilířů nese také letopočet 1659. Hlavní stavební změny na zámku byly však provedeny na konci 18. a na počátku 19. století, kdy Litomyšl vlastnili po Trautmannsdorfech Valdštejnové-Vartemberkové. Jestliže ve zmiňovaném popisu zámku z urbáře z r. 1610 se psalo o „místy čtyřnásobných pokojích nad sebou“, byly myšleny kromě přízemí a dvou pater také dnes již neexistující podkrovní pokoje s okny do všech tří zastavěných stran nádvoří, jak jsou zachyceny ještě na rytině v litomyšlském tisku z l. 1700 – 1701. Ty však byly odstraněny spolu se snížením střech při úpravách nejhořejších pater po dvou velkých požárech z ledna 1768 a září 1775. Tak se stalo, že všechny prostory v obou patrech – kromě kaple – jsou radikálně přestavěny, nově přepaženy a rozděleny. V četných místnostech prvního patra se z té doby zachovaly štítové stropy a nástěnné malby malíře Dominika Dvořáka. Jen v přízemí lze nalézt nebo rekonstruovat původní dispozici a vybavení i určení většiny místností. Průčelí zámku nad arkádami bylo při těchto přestavbách opatřeno barokní věžičkou s hodinami a barokními vikýři. Všechny nákladné úpravy zámku a jeho okolí za posledních Valdštejnů-Vartemberků a náročný život šlechty prohlubovaly zadluženost panství, která se vlastně vlekla již od doby pernštejnské. Zadluženost vedla v l. 1791 – 1802 a pak znovu v období 1819 – 1891 k zavedení vnucené správy z rozhodnutí soudu. Finanční situace držitelů panství byla stále neudržitelnější, až r. 1855 došlo k vyhlášení úpadku a k dražbě zámku s panstvím. Koupil je bavorský kníže Maxmilián Karel Thurn-Taxis. Dvory byly pronajaty stejně jako pivovary a další podniky. Do zámku dosadili německé úředníky, sami zde nikdy nepobývali. Po vzniku Československé republiky byla sice v dubnu 1919 uvalena na velkostatek nejprve vnucená státní správa, ale již v květnu 1920 se změnila v pouhý státní dozor, který byl v srpnu 1922 úplně zrušen. První pozemková reforma postihla velkostatek velmi mírně. Thurn-Taxisům zůstaly tři dvory, na 400 hektarů rybníků a většina lesů. Přesto se tehdejší majitel Albert Maria Lamoral Thurn-Taxis soudil s ČSR u Mezinárodního soudního dvora v Haagu o výši náhrady. V r. 1945 byl všechen majetek Thurn-Taxisů u nás konfiskován.Litomyšlský zámek přešel do rukou státu, stal se kulturní památkou I. kategorie a r. 1962 byl zařazen mezi národní kulturní památky. Spravuje jej Krajské středisko památkové péče a ochrany přírody v Pardubicích.
25 fotek, leden 2004 až květen 2014, 160 zobrazení
115 fotek, květen 2014, 92 zobrazení
27 fotek, 17.6.2017, 9 zobrazení
83 fotek, 17.6.2017, 39 zobrazení | cestování, dokumenty, klasická-fotografie, města
183 fotek, 26.7.2017, 44 zobrazení | architektura, cestování, města, příroda, zvířata
84 fotek, 29.7.2018, 21 zobrazení
85 fotek, 29.4.2018, 23 zobrazení

Rajce.net je největší česká sociální síť
zaměřená na sdílení fotografií a videí.

Nabízí neomezený prostor zdarma, snadnou a rychlou výrobu fotoknih i jiných fotoproduktů.

Partneři

Visa Mastercard Maestro American Express Visa Electron