Hledání

109 vyhledaných výsledků
AKCE -30 % s kódem
Sleva 30 % na
fotodárky.

Bavte se s rodinou nad fotkami.
Kód: SpoluDoma
Kód: SpoluDoma
Karanténa
sporinek
2.-3.11.2019 - Přechod obou Mokrúvek z Modravy přes Luzný do Sankt Oswaldu. Zde jsme přespali. Druhý den zpět přes Roklanské jezírko a Roklanskou hájenku zpět do Modravy. Počasí špatné, déšť a zima. Špatné obutí.
více  Zavřít popis alba 
  • minulou středu
  • 23 zobrazení
karambolla
Konec zimy se pomalu blíží a my se tak můžeme těšit na příznivější počasí a teplejší dny, které lákají k procházkám. Máte to správné celoroční obutí?
více  Zavřít popis alba 
  • 20.1.2020
  • 15 zobrazení
ondrejhavelka
Při delších cestách do výrazně odlišných kultur cestovatele nemine jev, kterému se říká „kulturní šok“. Probíhá v několika fázích a poutník s ním zažije euforii, ale i dezorientaci a odpor ke všemu kolem sebe. Zvládnutí kulturního šoku je přitom jedním z nezbytných předpokladů, jak si cestu užít a nechat se poznávanou kulturou obohatit nebo přímo „přepodstatnit“. Kulturních šoků jsem zažil mnoho a ne všechny jsem zvládl dokonce. Ten nejtěžší mě čekal při návratu do Čech po dvou letech pobytu v afrických a arabských kulturách: bývá označován jako zpětný kulturní šok.

Nadšení, frustrace a únik nebo přizpůsobení

Kulturní antropologové popisují čtyři základní fáze kulturního šoku: nadšení, frustraci, obrat a přizpůsobení, ovšem každý prožívá kulturní šok jinak a jednotlivé fáze se mohou významně lišit. Většinou se vystřídají tři elementární fáze, přičemž třetí má dvě rozdílné podoby: 1. nadšení, 2. odpor a 3. únik nebo naopak přizpůsobení. Ne každý si vychutná kulturní šok do konce a mnoho lidí prostě ve fázi odporu vůči jiné kultuře volí co nejrychlejší návrat domů, což je ale škoda, protože teprve po projití všech fází kulturního šoku začne cestovatel opravdu poznávat odlišnou kulturu a učit se. Setkal jsem se i s cestovateli, kteří cítili nejprve odpor, poté se částečně přizpůsobili a teprve po několika měsících se objevilo opojné nadšení. Jiným se zase vícekrát za sebou vystřídalo nadšení s odporem, aniž by se dostavilo přijetí cizí kultury; jinými slovy, stále s kulturou vnitřně bojovali a to tak neúnavně, že nedošlo k proměně cestovatele cizí kulturou.
První fáze, tedy fáze nadšení, obvykle přichází bezprostředně po kontaktu s cizí kulturou – čím je nová kultura odlišnější, tím výraznější bývá vyvolané nadšení. Cestovatel bývá v této fázi nadšen (z jeho pohledu) zvláštními zvyky, chováním lidí, otevřenými náboženskými projevy, neznámým jazykem nebo velmi odlišnou hudbou. Intenzitu první fáze prohlubuje také odlišné podnebí, často velmi rozdílná teplota vzduchu a také jiná strava. Po několika týdnech, maximálně několika měsících jsou to však tytéž skutečnosti, které cestovatele přivedou k frustraci; tytéž jevy, které původně vyvolaly nadšení, ve druhé fázi způsobí silný odpor k nové kultuře, postoj odmítnutí a někdy dokonce odsouzení jiné kultury posuzované obvykle měřítky naší domácí kultury, kterou automaticky považujeme za směrodatnou neboli „tu správnou“.

První fáze na Madagaskaru

Svůj první kulturní šok jsem zažil při své první cestě mimo Evropu – tehdy jsem cestoval na Madagaskar. Bylo mi osmnáct let a neměl jsem absolutně žádné zkušenosti. Na Madagaskaru jsem ovšem pobyl pouze měsíc, takže jsem zakusil jen omamnou první fázi, tedy čtyři krásné týdny naprostého nadšení z odlišné kultury. Připadalo mi skvělé, že na silnicích neexistují žádná pravidla silničního provozu, že lidé spí v roztrhaných hadrech na zemi, že na výpadovce za městem stojí parta vojáků s lékaři a nutí každého projíždějícího spolknout hrst léků kvůli epidemii cholery, že cestou na pobřeží řidič pětkrát spravoval kolo a třikrát měnil svíčky, že bosí černoši táhnou rikši naložené obutými černochy, že se na nás řítí cyklón, že nikomu nerozumím a mám průjem z polévky, jejíž obsah nikdy neprozradím. Z Madagaskaru jsem odletěl dříve, než jsem stihl zakusit druhou fázi kulturního šoku.

Druhá fáze v Indii

To se mi poštěstilo hned na další cestě, kdy jsme s kamarádem cestovali stopem přes biblické kraje Středního východu do Indie. Fáze nadšení nám vydržela celé dva měsíce. Cesta po zemi do Indie a Indie samotná nás naprosto okouzlila. Milovali jsme stopování pestrobarevných, nákladem přeložených náklaďáků v Íránu a v Pákistánu, jezdících jen o málo rychleji než je rychlost chůze stoletého Inda ve sněhově bílém hábitu, kráčejícího na svůj oblíbený přeslazený čaj s mlékem. Milovali jsme hlučná arabská tržiště překřikující se s mueziny ve vysokých minaretech mešit. Milovali jsme nepopsatelně pálivé pouliční jídlo (i osolený meloun s chilli nebo osolený čaj s mlékem a chilli), po kterém jsme obvykle okamžitě stahovali kalhoty, protože pomsta je v Asii nezvykle rychlá, často doprovázená krátkodobou horečkou. O něco méně jsme ale milovali absenci toalet v Indii, a když jsme zasedli do řady roztomile se tvářících vyměšujících, neradi jsme přijímali fakt, že na Indy se při tom nikdo nedíval, ale na nás ano a ještě to mnozí zaujatě komentovali; přitom výsledek našeho počínání byl, nezávisle na barvě pleti, totožný. Milovali jsme ukřičenou hudbu, která útočila ze všech stran a výškou hlasu zpěvaček pronikala až do kostí. Milovali jsme všudypřítomné barvy, hubené řidiče rikš a tlusté bráhmany, svaté muže (hinduistické sádhu) kouřící velmi silné konopí a překrásné ženy v barevných sárích. Milovali jsme Asii a zejména Indii v její odlišnosti.
Jenže po dvou měsících nadšení se vše obrátilo. Dlouhodobé průjmy nás fyzicky vyčerpaly. Začalo nám vadit, že jídlo tolik pálí. Začalo nám vadit, že si nemůžeme v soukromí dojít na záchod. Ukřičená hudba nám začala být nesnesitelná, pomalu jedoucí náklaďáky nudné, náboženské projevy lidí nepochopitelné, žebráci nesnesitelní, vedro úmorné a do toho všeho jsme skončili v nemocnici s jakousi infekcí, která nás dostala až na samé dno. Navíc nás z nemocnice nechtěli pustit, protože – jak jsme brzy zjistili –, získávali za každý den naší hospitalizace zajímavé peníze a chtěli pochopitelně co nejvíce. Nakonec jsme si po deseti dnech museli vytrhnout kapačky ze žil a v noci z nemocnice utéct jako zločinci. Celá Indie na nás pomyslně padla a začala nám připadat odporná, nepochopitelná, přebarvená. Hledali jsme umění, mystiku, krásu a našli jsme blikající kýč, který vzhlíží k euro-americké kultuře a svým pokusem o její napodobování ji spíše velmi výstižně karikuje.
Najednou jsme si začali uvědomovat skutečnou podobu toho, co se nám zdálo okouzlující, a jako bychom vystřízlivěli probuzeni do těžké kocoviny. Nesnesitelná tíha přebarvené, převoněné, překřičené, překořeněné Indie. Druhá fáze kulturního šoku se dostavila v plné síle. Po dvou týdnech boje s druhou fází jsme totálně vyčerpaní zvolili únik, tedy návrat domů. Jenže hned několik dní po návratu jsme toho litovali.

Třetí fáze, zlom a hlubší smysl

Na své další Cestě stopem po Indii (tentokrát jsem cestoval sám) se mi podařilo druhou fázi překonat a teprve potom jsem se konečně nechával pozvolna měnit. Nasytil jsem se Indií a nechával se pomalu, střízlivě, v klidu a dobrovolně „přepodstatňovat“. Teprve tehdy jsem se začal opravdu učit, odkrývat hlubší roviny jiné kultury, které nejsou na první pohled vidět pod palbou povrchních přebarvených vjemů. Indie se konečně dostala do mého nitra a otevřela mi zcela nový horizont vnímání světa. Najednou jsem znal dvě odlišné kultury, a byl tak schopen dívat se na svět z různých kulturně podmíněných úhlů. Byl to osvobozující pocit.
Když tedy cestovatel překoná druhou fázi, dostaví se odměna a cesta dostane nový (hlubší) smysl. Cesta začne odhalovat život. Cestovatel zakouší totéž, co doposud, ale už z toho není ani euforicky nadšen, ani k tomu necítí odpor a nechuť. Prostě vše přijme tak, jak to ve skutečnosti je a začne pomalu vnímat okolní svět skrze program dané kultury. To, co mu dříve připadalo nechutné (třeba, že krásná dívka obědvající vedle vás si velmi objemně odplivne hned vedle vašeho talíře), najednou působí normálně a naopak to, co bylo normální (vysmrkat se do kapesníku a dát si jej do kapsy), je najednou nechutné – obsah přece patří kamkoli (na zem, na stůl, na lavičku, na sedačku v autobuse), jen ne do kapsy.
Ne všechny odlišnosti ale působí frustraci – například ženská nahota, běžná u některých afrických etnik, ve mně budila pouze libé pocity. Ani po mnoha měsících vizuálního studia černých ňader se nedostavila žádná frustrace a už vůbec ne odpor. Pravdou ale je, že mužská nahota, která sice není tak běžná jako ta ženská, ale cestovatel se s ní v Africe nejednou setká, ve mně frustraci vzbudila. To však nebyl kulturní šok, ale spíše překvapení, po kterém jsem cítil jistou nedostatečnost. Až ve vietnamské sauně na další cestě jsem znovu získal ztracené sebevědomí. Normální délka je zavádějící pojem – svět je barevný a různý.

Všechny fáze kulturního šoku v Africe

Jak už jsem zmínil, celou procedurou kulturního šoku jsem hned dvakrát prošel v Africe. Prvním kulturním šokem jsme s přítelkyní (dnes manželkou) prošli v subsaharské Africe, kde jsme pobývali rok. Stopem a pěšky jsme pomalu cestovali okolo celého černého kontinentu a postupně se střetávali s mnoha (z našeho pohledu) nepochopitelnými kulturami. Ze začátku jsme odlišné kultury poměřovali tou naší domáckou, kterou jsme považovali za směrodatnou. Sociologové tento přístup označují jako etnocentrismus. Postupně jsme ale přestali považovat svou rodnou kulturu za směrodatnou a pochopili jsme, že každá kultura je jiná, a každá má nezcizitelné právo na svébytnost. Žádná kultura není „ta správná“. Tomuto postoji sociologové říkají kulturní relativismus.
Po projití všech fází kulturního šoku v černé Africe jsme si další a další kultury užívali plnou měrou. Žádnou z těchto kultur jsme však nestihli pořádně přijmout, neboť jsme pomalu putovali. Proto nám leccos stále připadalo divné: nechápali jsme rytmus v hudbě, sandály na hlavě, voodoo v hlavě, mouchy v očích, překračování umírajících chudáků, sílu konopí, násilí mezi etniky nebo to, že na urostlého černocha nefunguje elektrický paralyzér.
K plnému přijetí jiné kultury a dokonalému „přepodstatnění“ u nás došlo až v Egyptě. Po roce stráveném v černé Africe jsme ze Súdánu připluli po Nilu do Egypta a okamžitě pocítili zásadní změnu kultury. Chtěli jsme se zdržet měsíc, ale nakonec to byl další rok, během něhož jsme v Egyptě pracovali, cestovali, naučili se mluvenou arabštinu a prošli všemi fázemi kulturního šoku. Po půl roce došlo k plnému přijetí kultury. Připadalo nám naprosto normální sypat odpadky z okna – něco sežerou velbloudi, něco kozy a zbytek rozfouká vítr. Připadalo nám normální, že pracovní schůzka se uskuteční asi hodinku až tři po smluveném čase setkání nebo že prodavač v obchodě spí (případně tam prostě vůbec není), a tak mu na stole necháme peníze a odcházíme s nákupem. Dokonce nás už nešokovaly skutečnosti, které nás v současnosti už opět šokují, jako byla třeba vražda ze cti, kdy otec zabil dceru (naši sousedku) za to, že se scházela s Beduínem. Postupně jsme vrostli do jiné kultury a přijali jiný program, kterým člověk čte okolní děj. To, co se evropským turistům zdálo exotické, nám připadalo normální a naopak.

Zpětný kulturní šok

Po dvou letech v afrických a arabských kulturách jsme se přes země Středního východu a Balkánu vrátili domů. Po několika dnech přišel silný zpětný (návratový) kulturní otřes. Lidé tady v obchodě nesmlouvají, což nám připadalo divné až nezdvořilé, vždyť koupit za první cenu je (z arabského pohledu) vrcholná ukázka pohrdáním druhou osobou. Týden jsme nestihli jediný dopravní prostředek, protože všechny jely (nepochopitelně, až zákeřně) na čas. Na pracovním pohovoru se okamžitě mluvilo o práci, což je v polovině světa nemožné, vždyť nejdříve se musíme poznat, pohovořit o rodině a náboženství, potom o sportu a autech a potom teprve o práci. Lidem připadalo zvláštní, že rýži s omáčkou jíme rukama a nikdy nebereme do levé ruky jídlo. Mimochodem mokrý flek na zadní straně kalhot v Egyptě mnohem rychleji schne a nevyvolává pohoršení.
Šokovala nás rychlost života, kterou jsme arabským tempem vůbec nestíhali, ale nezdálo se, že by ti zrychlení lidé kolem nás byli nějak „dál“. Český život nám připadal až německy sterilní – vlastně jsme v něm život marně hledali. Bolela nás hlava z neustále se valících zpráv, které dokola opakují totéž a kloužou jenom po povrchu, ale o to rychleji a krvavěji.
Nezbylo nám než projít všechny fáze kulturního šoku a znovu se zařadit do naší rodné kultury. Dnes už žijeme plně v programu české kultury, ale mnohé skutečnosti, které jsou nám v médiích prezentovány jako zvláštní, hloupé nebo nesprávné, stále dokážeme pochopit pohledem skrze jiný kulturní program. Pořekadlo, kolik jazyků znáš, tolikrát si člověkem, mohu potvrdit v případě, že k jinému jazyku si člověk osvojí také jinou kulturu, čím odlišnější, tím lepší.

#cestování, #Afrika, #kultura, #kulturní šok, #Ondřej Havelka (cestovatel), #domorodá nahota, #umělecká fotografie, #dokument, #nahé ženy, #černobílá fotografie, #zábava
více  Zavřít popis alba 
50 komentářů
  • 29.12.2019
  • 4 846 zobrazení
monikash
Ve skleníku ožily fotografie z Dolomit Jaroslava Musila
KZMB přináší v rámci série výstav fotografů výstavu Jaroslava Musila V dobrých botách v Dolomitách. Výstava byla zahájena, jak už to bývá vernisáží, která byla započata v Zámeckém skleníku 10.11.2019 v netradičním čase 14 hodin a 14 minut a s netradiční podmínkou – v bačkorách. Na tuto podmínku dohlížel zasloužilý hasič, který těm zapomnětlivým pantofle zapůjčil. V úvodu přivítal autor fotografií přítomné návštěvníky a v několika videích pustil slideshow svých fotografií pořízených v Dolomitech. Jak to bylo náročné dokazoval na svých botách, které se staly i exponátem výstavy. A právě proto byli návštěvníci vyzváni, aby stejně jako autor přišli posedět v pantoflích, bačkorách či jiném domácím obutí. Na vernisáži proběhl i slavnostní „přípitek“ perníkovou bačkorou. O dobrou pohodu se postarala kapela Na pohodu, která zahrála melodie nejen z italských špagety westernů. Vernisáž navštívilo přes 50 návštěvníku z blízkého ale i vzdáleného okolí. Na výstavě, která potrvá do 8.12.2019, si můžete prohlédnout fotografie z cest člena Spolku prostějovských fotografů, letovického rodáka Jaroslava Musila, které uskutečnil v letech 2016–2017. Na výstavu se dostanete v době konání kulturních akcí ve skleníku nebo po domluvě na telefonním čísle 516 453 544. A bačkory si už s sebou brát nemusíte.
více  Zavřít popis alba 
  • 10.11.2019
  • 90 zobrazení
fossil45
JAWA 350-634-rv1976. Moto veterán, připuštěn v CH, ca 10 000km, vynikající stav, jak nová, VAPE 6V (orig díly jsou dostupné), veškeré dokumenty CZ a CH dostupné. Poslední TK červenec 2018, platnost 6 let.

JAWA 175speciál-rv1946. Moto bez dokladů. Nové obutí Barum. Kolena výfuku promačkána, ale orig FJ. Rám a motor stejná čísla, široká řidítka, velmi dobrý stav. Rozebraná převodovka navíc.
více  Zavřít popis alba 
  • 31.7.2019
  • 115 zobrazení
tenjemuj
Jel jsem za Hankou do Českého Brodu a ač bylo horko, chtěl jsem jít ze Starého Vestce pěšky. Abych nezlenivěl. Leč pražská integrovaná doprava to vymyslela jinak. Autobus do Lysé měl 5 minut zpoždění a druhý autobus z Lysé nepočkal. Okamžitě se nabídla jediná varianta: tož, chlapče, půjdeš po svých. Délka trasy ani horko mne neděsilo, ale moje obutí už trochu jo. Zkrátka: oni se ty puchýře po šlapání asfaltu zahojí...
více  Zavřít popis alba 
91 komentářů
  • 14.6.2019
  • 134 zobrazení
spike241
Léto už je za rohem a s ním taky období koupání bazénech na zahradě i velkých koupalištích. Ani v tomto období nezapomínejte na správné obutí vašich dětí. Někdy je správná obuv nutná i na koupaliště nebo zahradu i když běhat bosky po trávě je pro jejich nožky to nejlepší.
více  Zavřít popis alba 
  • 30.5.2019
  • 759 zobrazení
dedasladek
Pár fotek z března 2011 v České Lípě. Náměstí T.G.Masaryka a hlavně vlastivědné muzeum a galerie umístěné v části areálu kláštera Obutých Augustiniánů. K otevření muzea došlo v r. 1900. Základem sbírky muzea jsou přírodovědné, společenskovědné a knihovědné fondy, které vznikaly především zásluhou místních donátorů.
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • 7.5.2019
  • 30 zobrazení
d-masek
Octavia II 05/2008, k prohlédnutí ve Vrchlabí, najeto 250 xxx kilometrů, cena 129000Kč.

Popis:
Multifunkční volant – nutno dokódovat s navigací
Navigace Columbus
Dešťový senzor – automatická regulace stěračů a zavírání oken
Automatické denní svícení – nakódované přes den na mlhovky
Xenony – samy se přepnou za šera z denního svícení
Mlhovky s automatickým přisvicováním do zatáček
Klimatizace
Vyhřívané přední sedačky
Elektrické stahování předních oken
Elektrická a vyhřívaná zpětná zrcátka
Isofix
Interiér a SPZ s LED osvětlením
Bez filtru pevných částic
ABS/ESP/Airbagy
Maxidot
Parkovací senzory (přední, zadní)
Tempomat
Střešní ližiny
2 klíčky

K vozu dám v ceně zimní kola obutá na plechové disky 15“, které vydrží určitě ještě 2 sezóny a buď letní kola (viz. Foto obutá na voze) Minoris 16“ z Octavie III, které mají dobrý vzorek až na jedno kolo, které má trochu rozříznutý vzorek po nehodě Octavie III, anebo Cygnus 17“ s téměř sjetým vzorkem.
Případně mám ještě zimní kola Minoris 16“ v černé barvě a najetými cca 100 kilometry za příplatek 18tis.

Motor 2.0 TDI 103KW Typ BMM 8V – jede krásně bez problémů (není to ten typ, kterému praskají hlavy). Dlouhodobá spotřeba kolem 5,7L/100km

Auto bohužel trpí na začínající korozi karoserie

V roce 2016 přestavba audia v hodnotě 25tis. Přední 2x Audison AP 8 (2x 100W RMS), zadní 2x Hertz DSK 165.3 (2x 80W RMS), subwoofer Pioneer TS-WX303 (250WRMS), 5ti kanálový zesilovač Boschmann ZX3-S5E (1600W RMS – podle zapojení), který se mi nepovedlo spojit se zapínacím vodičem z rádia a proto se musí zapínat ručně vypínačem,… rádio Columbus, které není spárované s multifunkčním volantem – možná stačí pouze dokódovat. Z rádia je vyvedený AUX (Jack 3,5mm) vstup.
Koncem roku 2016 čelní nehoda se srnkou, kdy došlo k lehkému poškození nárazníku, výztuhy nárazníku a kapoty, maska na kapotě vyměněna
V roce 2017 výměna zadních třmenů, uložení předních tlumičů, čepů ramene, předních i zadních ložisek
Ve 206 000km výměna oleje v převodovce
Ve 224 082km měněny komplet rozvody
Ve 235 000+-km měněna spojka a levá poloosa
Ve 250 000km měněna levá stahovačka okna
Veškeré filtry a olej měněny pravidelně podle servisního intervalu nebo 1x za rok (roční nájezd cca 15-18tis. Km)

Vůz byl v roce 2014 dovezen z Německa a od té doby jsem vlastníkem já, proto tedy mohu ohledně vozu cokoliv zodpovědět.

S dotazy mě prosím kontaktujte přes mobil, či email tomasdj1@seznam.cz, rád na vše zodpovím a doložím případné další informace.

Důvod prodeje – přechod na Octavii III

Autobazary prosím nevolat ani nepsat. Děkuji

Tomáš Mach
tel. 731 594 340
více  Zavřít popis alba 
  • 5.5.2019
  • 38 zobrazení
rbmk
Chtěl bych poprosit, poznáváte tuhle nápravu a kola? Potřebuju sehnat rezervu a jednu novou pneu, nebo lépe obě. Na jedné je prasklina viz. foto, druhá by šla na rezervu. Obuto 165/80R13 (6,45 x 13 v TP) a potřebuju navíc jeden plecháč 6 J x 13 s pětidírou na rezervu, třeba i s uvedenou pneu. Má to nacvakávací poklice.
více  Zavřít popis alba 
  • 16.3.2019
  • 73 zobrazení
janavna
Určitě se těšíte na první krůčky svých ratolestí. Ony taky. A aby se jim chodilo pohodlně nezapomínejte na vhodné obutí. Zpočátku je nejlepší aby chodily bosy nebo jen ponožkách, ale pokud to není možné tak vyberte ty vhodné bačkůrky . Nezapomínejte na materiál, tvar, ohebnost ani velikost. To vše hraje při výběru svou roli.
více  Zavřít popis alba 
  • 2.9.2018
  • 34 zobrazení
spike241
Léto je již tady. Teploty letí vzhůru a naši nejmenší se těší k vodě. Nezapomínejme ale na jejich pohodlné a vzdušné obutí. Ať si užijí každý krok
Kategorie: domalidé
více  Zavřít popis alba 
  • 28.5.2018
  • 28 zobrazení
50plus
O předposledním týdnu v únoru jsem měl možnost jezdit tři dny po sobě odpoledne na kole na sněhu. Foťák jsem měl jako vždy s sebou, a tak Vám posílám obrázky z krajiny sice zalité sluncem, ale sevřené mrazem. Všechny tři vyjížďky po slabých třech hodinách ukončily zábnoucí nohy, a to i přes jinak “vymakané” obutí. I tak to stálo za to. Rudolf.
Kategorie: krajina
více  Zavřít popis alba 
  • 27.2.2018
  • 109 zobrazení
zsruska
Druhý den na Klínech byl o poznání klidnější než ten první. Obutí do bot i lyží šlo skoro samo a z kopce dolů to jezdilo úplně úžasně. Tygříci si na závěr dne oprávněně zakřičeli, že jsou nejlepší, protože sjeli několikrát celou sjezdovku a ani vlek pro ně nebyl překážkou. Pluhaři si přivezli dvorní fotografku, tak můžete podrobně sledovat, co celý den dělali. Nejlepší lyžaři se dohodli, že jsou NEZRALÉ KOKOSY a je pilně fotila jejich paní učitelka. Jen Komety nemají moc fotek, protože ty se usilovně snažily dohnat Tygříky. A téměř všem se to povedlo, i ony sjely sjezdovku. Takže paráda!
více  Zavřít popis alba 
  • 9.2.2018
  • 103 zobrazení
mirovavro
Autobus SAD sa postupne ako vždy na Dávida úplne obsadil turistami. Vyprázdnil sa pred krčmou v Novej Bošáci, ale naša skupina už tradične stúpala na Lopeník od štátnej hranice. Takto nemusíme ísť hore aj dole tou istou trasou a cez Mravcové je to dosť bližšie, čo presne vidieť na štatistike prvej časti trasy. Sneh postupne pribúdal a na vrchole bolo asi 30 cm nového snehu. Dobre zásobený bufet pod rozhľadňou bol už riadne pripravený.
Zostup v snehu bol celkom v pohode, horší bol zamrznutý povrch asfaltky z Grúňa. Kto mal obuté "nesmeky" bol v pohodičke. Nie len Tatry sú teraz nebezpečné..Cestou sme stretali ešte množstvo stúpajúcich turistov (aj našich), ktorí sa vybrali po sviatkoch na čerstvý vzduch.
V krčme sme si dali horúci guláš a nápoje čo k nemu pasujú a o 13:00 už sme sedeli v buse domov.
více  Zavřít popis alba 
  • 30.12.2017
  • 130 zobrazení
topta
Gigaevent je setkání tisíců geokešerů z celého světa.
GPS Maze je putovní výstava s interaktivními prvky, věnovaná technologii GPS a samozřejmě geocachingu.
V této galerii je hodně informací o geocachingu. Pro nováčky ideálně celé pročíst. Celkově jsme za 3 dny, při účasti na Gigaeventu v Plumlově, nalezli 360 kešek, pár těch nejlepších je i v galerii. Gigaevent byl super, počasí sice nebylo ideální, ale správný kačer se nenechá počasím zastrašit. Prostě špatné počasí neexistuje, existuje pouze špatné oblečení a obutí. :-)
více  Zavřít popis alba 
  • 5.9.2017
  • 873 zobrazení
silvestra
více  Zavřít popis alba 
56 komentářů
  • 22.8.2017
  • 169 zobrazení
riguna
Probouzíme se do špatného počasí.Již první závod veteránu končí za mirného mrholení.Další závod už jede "za mokra".Jsou zkrácené o 2 kola .Závodnící zkoušejí obutí a tak se uvidí jak dál.Restartován závod.Následuje další nehoda a odvoz sanitou do nemocnice.Pak opět se závodí.Dle rozvrhu se měly závody ukončit v 15.15 hodin.Skutečnost je 18.45 hodin.Konečně klid !!!
více  Zavřít popis alba 
  • 2.7.2017
  • 85 zobrazení
tenjemuj
Celou šumavskou dovolenou jsem měl problémy s obutím. Nové trekovky boty se na tvrdé asfaltové povrchy nehodily, moje staré trekovky jsem na těchto površích poničil (propadla se klenba podrážky) a tak jsem nakonec musel šlapat v Prestižích. Nejsou ideální do terénu, ale na tvrdém povrchu jsou jako doma. Bohužel se tyto botní karamboly podepsaly na mých nohou v podobě puchýřů a na ty nebylo mnoho času je léčit. Přesto jsme dnes slevili ze svých cílů a vyrazili jsme na Kvildu autem a tam absolvovali náučnou stezku s jelení a rysí oborou. Zatímco s prvním případě bylo setkání úspěšné, ve druhém jsme rysa ani nezahlédli. Po návratu na Modravu jsme se ještě šli projít lesem k Rybárně a podél krásného Roklanského potoka jsme se vraceli. Došlo i na cáchání ve vodě, a nechyběla ani malá opalovačka...
více  Zavřít popis alba 
77 komentářů
  • 6.6.2017
  • 135 zobrazení
panrudolf
Návštěva veletrhu cyklistiky narvaném novinkami kol všeho druhu a značek. Výhodné veletržní slevy bvykle 15%, jak na vše, co má kola, tak na doplňky, oblečení a obutí.
Kategorie: sportzábava
více  Zavřít popis alba 
  • 31.3.2017
  • 46 zobrazení
buchnickova
Třetí den pobytu jsme strávili dopoledne na svahu a odpoledne jsme řádili ve sněhu. Oblečení do lyžařského oblečení a obutí lyžáčků už zvládáme den ode dne bravurněji. Skibus nás dopoledne dopravil na svah za pár minut, dnes někteří vyzkoušeli nejen pomu, ale i jízdu s kamarádem na "kotvě." A zvládli ji na jedničku!
Po poledním klidu jsme se vydali vstříc sněhovému dobrodružství. Stavby některých týmů mohou zdárně konkurovat i profesionálním umělcům - podívejte se sami!
Teď právě probíhá večerní program - hrajeme pexeso a je to opravdu adrenalin! Za chvíli už půjdeme do postýlek.... Všem přejeme pohodovou dobrou noc!
více  Zavřít popis alba 
  • 1.2.2017
  • 207 zobrazení
bele
ALB 1032
S dokončením cyklu alb z Říma mi naskočilo jedno velké podobenství PRAHA - ŘÍM
Významný italský barokní architekt Gian Lorenzo Bernini proslavil Řím a v něm náměstí Piazza Navona fontanou dei Quattro Fiumi (Fontánou čtyř řek). Jsou v ní umístěny sochy říčních bohů reprezentující čtyři velké světové řeky z tehdy známých kontinentů, kde měl papež duchovní autoritu. NIL - AFRIKA, DUNAJ - EVROPA, RIO della PLATA - AMERIKA a GANGA - ASIE
http://bele.rajce.idnes.cz/ROMA_-_Piazza_Navona

Světoznámá dáma světového surrealismu českého původu Anna CHROMY (*1940 Český Krumlov) dala Praze svým způsobem také Fontánu čtyř řek – vlastně pěti řek. Jsou od roku 2002 na Senovážném náměstí – dva roky po vynikající výstavě na Ovocném trhu. Nevím, jestli při tvorbě fontány bylo postupováno podle podobného schématu, ale na kašně je zastoupení
DUNAJ – EVROPA (houslistka), GANGA – ASIE (mandolína),
AMAZONKA – AMERIKA (flétna) , MISSISSIPI – AMERIKA (trubač)

Zbývá ještě opodál stojí cí solitérní socha NIL – AFRIKA. V Římě ho nechal Bernini s přikrývkou na hlavě, protože se něvědělo, kde pramení. Nevím, jestli se to už od té doby ví, ale tady to má význam probouzejícího se boha Nilu.

Pokud si vzpomínám, tak po instalaci byly sochy výrazně modré se zlatými stuhami a doplňky – přišlo mi to tenkrát hodně kýčovité, jakoby z laciného plastu. Dnes už jsou barvy oprané a možná jim to sluší víc

PF 2017 – přišla mi úsměvná ta obutá noha, co nás kope pro štěstí do zadku.
Tak krásný rok 20177 přeje BELE :-)
více  Zavřít popis alba 
108 komentářů
  • 21.12.2016
  • 182 zobrazení