Hledání

13 880 vyhledaných výsledků

Sleva 35 % na
všechno
-35 % s kódem

Fotoknihy, pexesa, plakáty... právě teď se slevou!
Kód: DenFotografie

Sleva 35 % na<br>všechno
ondrejhavelka
Stopem po Africe

Po nepříjemných týdnech, které jsme s Míšou strávili v Addis Abebě vyřizováním súdánských víz, stojíme konečně zase na stopu za městem a míříme do hor. Jsme na cestě napříč Afrikou už více než rok a velká africká města nám opravdu k srdci nepřirostla.
Na korbách nejrůznějších vehiklů se pomalu zakusujeme hlouběji a výše do hor. Přestože už jsme procestovali mnohá velkolepá pohoří světa včetně Himálaje, tyto hory nás okamžitě okouzlily. Špína a hluk Addis Abeby jsou daleko za námi. Kolem nás se teď rozprostírá úchvatná scenerie plná hlubokých údolí, vysokých vodopádů, zelených vrcholků hor, na jejichž svazích jsou tu a tam vidět domorodé vesničky s jejich dřevěnými kruhovými chýšemi. Nejen, že je krajina živě zelená, ale dokonce to tady voní. Na cestě po Africe jsme si zvykli na všudypřítomný zápach, ale tady v etiopských horách to opravdu voní rozkvetlými květy stromů a keřů. Také čistý, svěží, chladný vzduch je pro nás něco příjemně nového.
Stinnou stránkou etiopských hor je fakt, že blechám, které jsme před měsícem chytli, se tady mimořádně daří a citelně se v našich věcech i na nás samých rozmnožily. Dalším negativem je čím dál obtížnější stopování. To ale tak nevadí, protože tady máme chuť chodit pěšky a vychutnávat si snad nejkrásnější hory Afriky. Po týdnu přijíždíme na střeše minibusu do legendárního městečka Lalibela. Musím přiznat, že na toto místo se opravdu hodně těším. Podařilo se nám načíst o něm několik kusých informací, ze kterých jasně vyplývá, že jde o zcela výjimečné místo na celé této rozmanité planetě.

Svatí muži v růžových dekách

V kavárně na malém náměstí v centru Lalibely se začítáme do průvodce, abychom ověřili to, co jsme cestou slyšeli od tzv. svatých mužů, kteří putují po horách mezi poutními místy. Tito barevně odění muži, kteří nevlastní nic jiného než velký kříž a Bibli, jsou u etiopských křesťanů v ohromné úctě. Lidé je zvou na jídlo, v kavárnách dostávají zdarma kávu nebo čaj a často jsou také zváni na noc do chýší domorodců. Tito muži nemají žádný domov. Svůj život zasvětili Bohu a cestě poznávání jeho tajemství. Svou mysl neznečišťují žádným materiálním vlastnictvím, žádnou pevnou vazbou ke konkrétnímu místu nebo lidem, žádnou jinou touhou než touhou po svém Stvořiteli. Sám mohu potvrdit, že při dlouhodobých pobytech v horách mimo civilizaci pociťuji větší blízkost k podstatnému a jakýsi hlubší vhled do tajemství života, a to ještě nejsem ukotven žádným duchovním vedením nebo dokonce tisíciletou duchovní tradicí těchto mudrců. Mám silný pocit hraničící s jistotou, že tito svatí muži, tito poutníci boží, v pravém slova smyslu dharmoví poutníci, mají k Bohu skutečně blíže a dotýkají se jeho tajemství. Čím dál tím více je mi na křesťanské teologii sympatičtější, že jazykem srozumitelné filozofie dává odpovědi na existenciální otázky, které si kladu. A jsou to otázky pro život člověka zásadní. Zatímco některá náboženství nebo exotické filozofické systémy tyto otázky neřeší jakožto nedůležité, případně neřešitelné a zaměřují se na poměrně zbytečné věci, jako je telepatie nebo chození po žhavém uhlí, křesťanská teologie se snaží všechny ty palčivé otázky řešit a prolamovat tak výhledy do věčnosti. Četl jsem hodně duchovní literatury nejrůznějších náboženství, ale teprve tady v Africe mi čas otevřel mohutnou bránu k poznání křesťanského myšlení.

Kostely v zemi

Největší pozoruhodností Lalibely jsou 800 let staré kostely vytesané z jednoho bloku kamene, zapuštěné do země tak, že z povrchu vlastně nejsou vidět. Více než desítku impozantních kostelů skrytých v podzemí spojují navíc podzemní chodby. Král Lalibela, který toto zvláštní dílo nechal vystavět, je v jednom z kostelů pohřben. Batohy necháváme v jednom z guest housů, bereme si jen Bibli a biblické výklady a míříme rovnou ke kostelům. Tedy abych byl přesnější, míříme nejdříve na kávu, neboť všechno má svůj čas a není důvod spěchat. Při šálku výborné etiopské kávy, která, jak zjišťuji, k duchovnímu rozjímání neodmyslitelně patří, se začítáme do Písma svatého. „Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo bylo Bůh. … A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi.“ Teď jsme připraveni k návštěvě kostelů.
Z centra města scházíme dolů z kopce, kde se nám mezi vysokými stromy otevírá úžasný výhled do hlubokého údolí a na protější hradbu hor. Došli jsme k prvnímu z kostelů ukrytých v zemi. Sama skutečnost, že kostely se nevypínají k nebi, jak je zvykem, ale naopak se spouštějí do temnoty podzemí, je zarážející a myslím, že velmi důležitá. Podle mého soudu to není žádná náhoda ani nedostatek stavebního materiálu, který přiměl Lalibelu postavit kostely opačně. Podle legendy chtěl Lalibela po svém pobytu v Jeruzalémě postavit svaté město podle předlohy Jeruzaléma tady, v oblasti sužované šamanskou magií. Zdá se mi ovšem, že výsledkem je spíše negativ Jeruzaléma, a nemám pocit, že by se to stalo omylem. Stojíme před prvním kostelem. Jak už to v Africe bývá, jsme šokováni. Fascinující dílo vytesané před osmi stoletími do skály bylo před několika málo lety zakryto nevzhlednou plechovou konstrukcí, aby prý déle vydrželo. Vzhledem k tomu, že za 800 let dílo neprojevilo žádnou známku destrukce, obávám se, že zastřešení nebylo příliš promyšlené. Výsledek je ale jednoznačný. Veškeré kouzlo tohoto jinak impozantního díla, je nenávratně pryč.

Duchovní prázdnota

Vstupujeme dovnitř. Interiér je překrásný. Rozhodně vyvolává jiné pocity než interiéry osm století starých evropských kostelů. Tady se v nás míchá pocit úžasu, strachu, okouzlení i silné touhy utéct. Obrazy na stěnách předávají poselství Janovy apokalypsy. Přichází k nám kněz. Prohlížím si ho se zájmem, ale mé nadšení rychle ukončuje jeho arogantní věta oznamující, co všechno tady nesmíme a co je zpoplatněno. Chápu, bere nás jako turisty. Přes to se musíme přenést. Jsme bílí, a to znamená, že jsme v etiopských očích bohatí turisté, kteří se musí hlavně usměrňovat. Podzemní chodbou procházíme do dalšího ze zahloubených kostelů. A zase ty příkazy, zákazy a nařízení. Do toho nás začali otravovat dva mladíci, kteří nás tady chtějí za peníze provázet. Jsou neodbytní. Aby toho nebylo málo, připojilo se k nám několik špinavých žebrajících dětí. Těžko se prokousat k duchovním rovinám tohoto místa, když nám někdo pořád dává pomyslné facky dotěrným otravováním. Ve snaze zakusit co nejvíce z tohoto podivného místa navštěvujeme další kostely. Kromě jednoho jsou všechny nevkusně přikryté lešením a plechovým zastřešením. Začínám mít pocit, že v obyčejné kapličce na českém venkově bych se do kontemplace křesťanských zjevení ponořil mnohem hlouběji. Tady nás někdo neustále vytrhává na povrch. Nakonec v nás vítězí pocit znechucení. Lalibela za to nemůže. Je pozoruhodná. Ti lidé za to v podstatě také nemohou. Prostě se snaží vydělat a přežít. V konečném důsledku vlastně nevím, co si o tomto místě vlastně myslet. Bude to v nás muset uzrát.
Abychom si trochu srovnali myšlenky, vyrážíme z Lalibely dál směrem k súdánské hranici pěšky. Před námi je hluboké údolí, jímž protéká řeka napájená mnoha vodopády prýštícími ze strmých stěn. Jestliže Lalibela na nás působila velmi rozporuplně, divoká horská krajina nás okamžitě uklidnila a opět do nás vlila radost z cestování. Je tady nepopsatelně krásně. Vůbec si nepřipadáme jako v Africe. Často mám spíše pocit, jako bychom procházeli hory v Číně. Dokonce i domorodci jsou tady velmi přátelští. Sálá z nich pokora, víra a radost. Etiopané tady v horách jsou většinou oděni do krásných, lehce průhledných bílých látek s černě vyšívaným lemem.

S hyenou na rezavém řetězu

V hlubokém údolí potkáváme hodně výstřední bytost. Proti nám kráčí mimořádně mohutný, svalnatý černoch, vedoucí na silném rezavém řetězu velkou hyenu. Už jsme o těchto lidech slyšeli, ale setkání tváří v tvář je opravdu překvapivé. Jsou to potulní artisti, kteří putují Etiopií a předvádí nebezpečné kejkle s hyenami. Černý muž jdoucí proti nám je do půli těla nahý. Přes mimořádně vypracovanou hruď má omotaný rezavý řetěz, na jehož konci vrčí obrovská hyena. Nikdy bych nevěřil, jak velké a hrozivé to zvíře ve skutečnosti je. Bože, miluji takováto setkání s prapodivnými typy. Představuji si tento pár někde v Evropě, v parku mezi venčícími pejskaři. S velkým respektem černocha míjíme, neustále sledujíce, kam směřuje krvelačný pohled hyeny. Mírným kývnutím černocha zdravíme a ten ještě mírnějším kývnutím odpovídá, aniž by se cokoli změnilo na jeho ostře řezaných rysech přísného výrazu.
Konečně také potkáváme několik svatých mužů oděných do žlutých a růžových hábitů, kteří nás nepovažují za turisty omylem oddělené od stáda, ale za poutníky, kterými jsou i oni. Teprve teď se můžeme hlouběji zapovídat a zamyslet se s nimi nad Biblí. Začínáme hovory u smyslu putování, o tom, co jsme cestou pochopili a co na své cestě pochopili oni. Sami jsme pocítili určité zlomy, které přicházejí vždy po určité době svobodného putování, odloučení od domova a všech zdánlivých jistot. Takové zásadní zlomy jsme zatím prožili dva. Přibližně po půl roce naší cesty Afrikou a potom po roce. Zlomu v obou případech předcházela výrazná únava z putování, nechuť jít dál, ztráta smyslu cesty. Když jsme ale vstřebali ten sžíravý rozpor a překonali čas pochybování, dostavil se pocit obrovské úlevy, doprovázený novou jistotou, že cesta má smysl a někam nás vede. Dostavila se nová síla, nový příliv energie.

Kniha

Mnoho dalších zážitků z dvouleté cesty stopem napříč Afrikou jsme zachytili v naší nové knize Cesta k branám Damašku VÝCHODNÍ AFRIKOU. Text má mimo jiné dvě základní roviny – cestopisnou a duchovní – které se potkávají před branami skutečného i mystického Damašku.

Koupit online: https://www.bux.cz/cestopisy-a-reportaze/cesta-k-branam-damasku-vychodni-afrikou-1
více  Zavřít popis alba 
146 komentářů
  • říjen 2008 až září 2016
  • 16 090 zobrazení
  • 20
thomas
Byl to asi bláznívej nápad, najmout si tenhle škuner a chtít najít Strašlivýho Korsičana. Zprávy vo něm jsme měli už z naší suchozemský domoviny, ale nikdo nám neřek, že najedeme skoro 1500 mil po souši a pak se ještě budeme 350 mil houpat na vlnách Ligurskýho moře. Navíc posádku lodi tvořilo jen pět dospělejch lodníků a ten zbytek byly vyžlata pod 12. Strašlivýho Korsičana jsme hledali v přístavních putykách Elby i Capraie než nám došlo, že musíme přímo na Korsiku. Jeho stopy byly všude. Dokonce jsme vlezli do jeho chrámu a obepluli jeho trůn. Jak je ve skutečnosti velkej nám docvaklo až na Krvežíznivých ostrovech. Když byl, podle stop, jeden jeho krok od severu na jih ostrova! Všem bylo najednou jasný, že se s ním vlastně nechceme potkat osobně. V tichosti jsme se přes Bonifacio chtěli vrátit zpět k našemu povozu. On se to však domákl a zběsile se nám chechtal, díky tomu nebyla cesta zpět k Elbě jednoduchá. Sice jsme se schovali pod křídla Večernice, ale i tak jsme měli docela strach. Naštěstí Korsičanův dech nás nedohnal v plný síle a my strhaní dopluli do Salivoli a vrátili se domů. Korsičana však navštívíme znovu, nás nezastraší – vždyť ten jeho ostrov je tak krásnej.

FILM ZDE: https://www.youtube.com/watch?t=99&v=wrPd-2ZpYCk
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • léto 2015
  • 16 093 zobrazení
  • 43
zdurna
Toto bola dovolenka, počas ktorej skončil môj nový mobil aj s fotkami vo vlnách Jadranu (musím si štuchnúť do vinníka :)), takže z celého pobytu máme len zopár záberov. A to nehovorím o Plitvických jazerách. Cestou domov sme sa na jeden deň zastavili aj v tomto národnom parku a... boli sme očarení... ale fotočku nemáme, možno nabudúce.
více  Zavřít popis alba 
  • léto 2009
  • 11 578 zobrazení
  • 4
cepice17
více  Zavřít popis alba 
  • březen 2012
  • 10 262 zobrazení
  • 1
lusia-lusy
el mejor verano de mi vida:)) kde jsem našla druhou rodinu a nejúžasnějšího přítele :)))) Je to můj druhý domov:)))
více  Zavřít popis alba 
  • 6.8.2010
  • 9 891 zobrazení
  • 4
superfotograf
Tentokráte jsem byl pozván do rodiny a fotilo se v příjemném prostředí domova.
Těším se na příště, to už bude o jednoho člena víc. :D
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • listopad 2015 až únor 2016
  • 8 787 zobrazení
  • 18
mysticsmile
Kdo o minulé sobotě a neděli navštívil Boskovice, zejména prostory kolem zámku, nestačil se divit. Ze všech stran voněla husí pečínka, ozýval se typický ruch starobylého jarmarku a z velkého pódia se linulo dunění hudby přerušované vřelým potleskem nebo smíchem dětí. To podle toho, kdo byl právě na jevišti. Zda hudebníci, či umělci s veselými pohádkami. A hlavně bylo všude obrovské množství lidí. Takové, že téměř nebylo k hnutí. Proč sem po oba volné dny směřovaly nekonečné davy?
Ve dnech 1. a 2. října 2011 proběhly tradiční Husí slavnosti, tentokrát již osmý ročník. Dvoudenní maratón zábavy a dobrého jídla zahájil starosta města společně s přáteli z belgického Frasnes-lez-Anvaing a polské Rawy Mazowiecke.
Poté se již program rozběhl naplno. A jaká by to byla lidová veselice bez národopisných písní a tanců. Také proto celý program otevřel folklórní soubor Velen působící při Kulturních zařízeních Boskovice. Letos oslavil úctyhodných šedesát let svého trvání. Hned po něm zaplnili hlediště improvizovaného amfiteátru v parku před zámeckým skleníkem naši nejmenší, aby shlédli pohádkové představení divadla Genus Brno s názvem Cirkus bude. Však to také cirkus byl. Děti se smály, tancovaly a o teplém slunečném dni to byl výjev jak o z Úprkových obrázků. Příznivci folku si přišli na své, když se na scéně představila skvělá boskovická kapela Prak. Začátek odpolední zábavy opět patřil dětem. Přijela za nimi dlouho očekávaná kapela Maxim Turbulenc a ti to teprve rozjeli. Z reproduktorů duněl hit za hitem a caparti se dosytnosti vyřádili. Slunce se pomalu chýlilo za lesy, stíny se prodlužovaly, tak byl čas na pomalé zklidnění a ukončení prvního dne Husích slavností. Důstojný rámec úvodního dne zajistila naše přední country a folková zpěvačka Věra Martinová s přáteli. Zahráli a zazpívali kromě zcela neznámých skladeb, jež se z rádií moc neslyší, též osvědčené hity jako třeba „Malý dům nad skálou.“ Své vystoupení zpěvačka skvěle zakončila středověkou pomalou baladou „Batalion“, jež je známá nejen z jejího repertoáru, ale též od jedinečných Spirituál kvintet či českobudějovických Minnesengrů. S posledními tóny tklivé starodávné písně se pomalu na celý areál snášel soumrak a spokojení diváci se počali rozcházet ke svým domovům. První den jich přišlo na 5200, což je absolutní rekord v osmileté historii Husích slavností.
Když se hned druhý den v neděli Slunce prodralo nad okolní lesy a hlediště se opět pomalu plnilo, moderátor ředitel KZMB PaedDr. Oldřich Kovář všechny opět přivítal a pozval na jeviště děti z folklórního souboru Borověnka, jehož zřizovatelem je Dům dětí a mládeže v Boskovicích. Připomenul, že toto těleso rozdává radost již dvacet let od svého založení. Malí tanečníci pod vedením Aleny Stloukalové, Báry Faltýnkové a Andrei Staňkové nastudovali a předvedli roztomilé pásmo tématicky zaměřené přímo na Husí slavnosti.
Potom v krátké pauze, která je nutná pro přestavbu scén a seřízení zvuku seznámil PaedDr. Oldřich Kovář s dalšími aktivitami, jež se v průběhu slavností konají na jiných místech: Jízdy na koních, Všehodílna Blanky Matuškové nabízela možnost výroby drobných dárků, skákací atrakce, ve skleníku probíhala ochutnávka pečínky, v muzeu gastrodílna a za muzeem velká soutěžní výstava chovatelů drobného zvířectva – tentokrát okresní. V neposlední řadě byla zpřístupněná i radniční věž.
V 11 hodin se hlediště opět zaplnilo dětmi, aby zhledli veselé pásmo pohádek Krejčík Honza. Umělci byli skvělí, hýřili vtipem, dobrými nápady, drobotina i s dospělými se výtečně bavili.
Po dobrém obědě, kdy mnozí neodolali husím specialitám byl čas jako stvořený pro dechovku. Představila se Boskovická kapela. Pod vedením Zdeňka Jindry zahráli muzikanti od podlahy známé „dechovkové hity“ a milovníci lidových tónů si přišli opravdu na své. Žánry se rychle střídaly, po dechovce pozval PaedDr. Oldřich Kovář do hlediště opět naše nejmenší k pokračování skvělého pásma Krejčík Honza divadla z Nymburka.
Koho nezaujal kulturní program mohl využít nedělní odpoledne k prohlídce velkolepé výstavy drobného domácího zvířectva. Však tu bylo podle slov vedoucího expozice Radka Blažka sto osmdesát králíků, sto holubů a šedesát voliér drůbeže. Zatímco dospělí obdivovali různé opeřence či ušáky v klecích, děti se zabavily jízdou na konících a to přímo v areálu výstavy. Ve vestibulu muzea se představila Střední a vyšší odborná škola Hybešova svou gastrodílnou, krásnými výtvory z melounů a na Hradní ulici si přišli na své milovníci historické i současné zemědělské techniky. Staré nádherné pečlivě naleštěné stroje z dob první republiky a těsně po válce zde udržovali v provozu pracovníci a studenti SOU André Citroëna Boskovice. Však pravidelné bafání stabilních motorů bylo slyšet již zdaleka. Současně zde vystavovali též ryse novodobá francouzská osobní vozidla, které prodávají a v rámci odborného výcviku též odborně servisují. Obří moderní traktory New Holland přistavil na obdiv nový sponzor Husích slavností Agrotechnic Moravia.
Ale blížila se šestnáctá hodina s ní i vyhlášení výsledků soutěže o nejlépe připravený kynutý houskový knedlík. Tak tedy rychle zpět na hlavní pódium u skleníku. Zde již bylo vše připraveno, na jevišti stály půvabné studentky Střední a vyšší odborné školy Hybešova, s nimi jejich ředitel Ing. Pavel Vlach, též profesionální kuchařka Lenka Svobodová. Nechyběla krajská radní JUDr. Marie Cacková a starosta Boskovic Ing. Jaroslav Dohnálek, kteří se ujali předání cen. A jak celá soutěž dopadla? Přihlásilo se pět restaurací. Třetí bronzovou příčku obsadila restaurace Sudický dvůr, stříbrná byla restaurace Záložna a konečně první místo za nejlepší knedlík získal Katolický dům. Všichni obdrželi diplom, láhev sektu a keramickou mísu na knedlíky z dílny manželů Růžkových, kteří tímto reprezentovali nedaleký Kunštát, kde se keramickému řemeslu velmi daří. Vítěz obdržel též zvláštní cenu, jíž byla živá husa. Však se také hlasitým kejháním ještě před začátkem slavnostního ceremoniálu prozradila.
A opět nastal závod s časem. Rychle se přesunout s fotografickou a televizní technikou přes davy lidí do areálu za muzeum, kde se opět vyhlašovaly výsledky. Tentokrát nešlo o knedlíky, ale i tak to mělo s jídlem cosi společného. Vrcholila soutěž mezi chovateli drobného zvířectva. A ještě se stihlo pogratulovat předsedovi základní organizace chovatelů v Boskovicích panu Jiřímu Musilovi k jeho pětasedmdesátinám. Je též nejdéle funkčně činným členem okresní organizace a všestranným chovatelem.
A jak soutěž dopadla: V kategorii králíků získala první místo ZO CSCH Boskovice s počtem bodů 1134. U drůbeže drží prvenství ZO CSCH Olešnice – 842 bodů a v holubech je též nejlepší a první místo získala ZO CSCH Olešnice - 1130 bodů.
„Chtěl bych poděkovat všem za uspořádání úspěšné výstavy. Věřím, že se zde v příštím roce u příležitosti Husích slavností opět v hojném počtu sejdeme.“ Těmito slovy uzavřel vyhlašování výsledků a tím i celou výstavu starosta Ing. Jaroslav Dohnálek. Krajská radní JUDr. Marie Cacková na sebe prozradila, že na tyhle akce chodí moc ráda. „Bohužel Vás již není mnoho, o to víc Vám děkuji a přeji mnoho dalších chovatelských úspěchů,“ zakončila své vystoupení. Úplně nakonec si vzal slovo ředitel Kulturních zařízení PaedDr. Oldřich Kovář: „Bez Vás chovatelů si nedovedu Husí slavnosti již představit. Díky Vám jsou rok od roku lepší. Ať se daří, hezký zbytek odpoledne.“
A jako na vojně, další zrychlený přesun v plné polní, tedy s foťáky, kamerami a stativy, zpět na hlavní pódium. Program letošních Husích slavností uzavírali známí zpěváci Láďa a Tereza Kerndlovi. Jenže jejich koncert už byl v plném proudu a dostat se přes masu lidí před pódium bylo zcela nemožné. Riskovat poškození drahé citlivé techniky v tlačenici jsem riskovat nechtěl, tak jsem se raději zastavil u stánku mistra kováře a pokochal se s mnoha dalšími jeho uměním. A pak jen rychle zdálky několik záběrů na film. Byl nejvyšší čas, vystoupení populární pěvecké dvojice právě končilo. K mikrofonu naposledy přistoupil ředitel Kulturních zařízení města PaedDr. Oldřich Kovář coby skvělý moderátor a mile se naposledy rozloučil: „Je dobojováno. Osmé Husí slavnosti v Boskovicích končí. Já Vám děkuji za Vaši návštěvu a přízeň, těším se, že se na některých dalších našich akcích potkáme. Přeji Vám krásný zbytek víkendu, buďte nám nakloněni. Mějte se krásně, máme Vás rádi. Nádherný večer.“
Na tomto místě se sluší ještě poděkovat všem sponzorům, kteří přispěli: Jsou to: Město Boskovice, Jihomoravský kraj, Maxprogress, Itab, Boskovické noviny, AŽD Praha, COOP Jednota, pivovar Černá Hora, SOŠ a SOU André Citroëna, SOŠ a VOŠ Hybešova, Agrotechnic Moravia, bezpečnostní služba Argus a Stavkom, spol.s r.o. Boskovice.
Více: www.boskovice.cz
Kategorie: moje fotozprávy
více  Zavřít popis alba 
  • 20.2.2007
  • 8 411 zobrazení
  • 0
beatnik
Fotografie pořízené v červenci roku 2009 na zahradě a okolí domova na Fabiánce...
Kategorie: rodina-přátelé
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • červenec 2009
  • 9 397 zobrazení
  • 25
belishek
Kategorie: práce
více  Zavřít popis alba 
  • září 2006 až květen 2007
  • 6 863 zobrazení
  • 2
sd-lobkovicak
Dnes jsme si opět užili moře a zaskákali jsme si na molu. Jako suvenýr si děti odvezou moře v malé skleničce. Při balení jsme si všichni říkali, že se těšíme domů, ale bylo to tu skvělé. Děti si užily závěrečnou diskotéku a další zábavné hry. Zítra se naposledy vykoupeme, dáme poslední zmrzlinku a v šest večer se vydáme k našim domovům. Plánovaný příjezd ke škole je okolo 11 hodiny dopoledne. Už se na vás moc těšíme :).
více  Zavřít popis alba 
  • 5.7.2013
  • 6 784 zobrazení
  • 8
utulek-kh
  • leden 1980 až duben 2014
  • 6 182 zobrazení
  • 1
petruno
Sedlo Bavela http://www.turistika.cz/mista/coll-de-bavella a výstup na pravou stranu do hor , překrásné lezení k oknu "Bombový kráter" http://www.korsika.name/jih/bavella.html a zpět do sedla , cestou do kempu , korida na polodivokých prasatech , Solenzara http://korsika.ikn.cz/mesta/sari-solenzara/ , kaskády Polischelu - úžasný kaňon http://vandr.hu.cz/korsika/korsika1.html , Několik dní jsme věnovali i koupání v moři a tak se nám dovča krátí, budeme se pomalu připravovat na cestu domů. Část účastníků zdolala nejvyšší horu Korsika Monte Cinto http://francie.orbion.cz/korsika/pruvodce/monte-cinto-538/ , někteří okusili vrcholovou trasu která vede téměř přes celou Korsiku GR 20 http://francie.orbion.cz/korsika/pruvodce/gr20-542/ .Závěrečný večírek, hurá na trajekt, ráno se probouzíme v Itálii. Nikam nespěcháme a tak zastávka v Benátkách http://cs.wikipedia.org/wiki/Ben%C3%A1tky je na trase k domovu. Komplikace v podobě poplatku za vjezd autobusu na parkoviště v Benátkách /450 E /nás donutila odjet do vedlejšího města a meziměstskou dopravou zpáteční lístek 2,5 E se nám zdál příjemnější obnos. Prohlídka města, v 19 hod odjíždí autobus zpět a teď už opravdu domů. Mezizastávka v Rakousku a ráno opět probuzení na rodné hroudě Ústí nad Orlicí neděle 10.7. 2011 http://cs.wikipedia.org/wiki/%C3%9Ast%C3%AD_nad_Orlic%C3%AD
odkaz na první část http://petruno.rajce.idnes.cz/Korsika_prvni_cast
více  Zavřít popis alba 
7 komentářů
  • červenec 2011
  • 5 783 zobrazení
  • 13
ruda1
Na řecký ostrov Kréta jsme přiletěli 29.8.2012.Přistáli jsme v hlavním městě ostrova Heraklionu,pak jsme se přemístnili do místa našeho pobytu-hotelu Oceanis poblíž města Hersonisos.Tento ostrov se spoustou historických památek i přírodních zajímavostí měří 65x270km. Už z letadla byly vidět velké vlny v moři,které bylo takto živé téměř po celou dobu našeho pobytu,ale přesto jsme se denně koupali. Jeden den jsme měli vypůjčené auto,se kterým jsme objeli část ostrova.Nejdřív jsme jeli na Východ,cestou jsme se zastavili v klášteře sv.Jiří,v přístavním městě Agios Nikolaus a městečku Elounda,poblíž něj je ostrov Spinalonga,kam byli svážení malomocní z celé Evropy.Pak jsme se vraceli zpátky přes Heraklion,kde jsme byli náhodou svědky křtu malého děvčátka v pravoslavném kostele.Další den jsme jeli na výlet autobusem s řeckou průvodkyní,která studovala v ČR a poutavě nám vyprávěla o historii navštívených míst.Zastavili jsme se v moderní zpracovně vína na kopci s krásným výhledem, pak ve vesnici Gortyna, kde na nás dýchla historie např. ze zákonů vytesaných do kamene,které se staly základem evropského soudnictví, z kostela sv.Tita, z hudební školy Odeon,z asi 2000 let starých olivovníků a platanů.Navštívili jsme taky městečko Matala,které se na několik let stalo domovem Hippies,kteří bydleli v jeskyních ve skalách nad mořem.Bylo zde taky ideální místo k pozorování podmořského života.Cestou zpátky jsme se zastavili v jedné horské vesnici,pak jsme jeli přes Rethimon a Heraklion do našeho hotelu,kde na nás jako vždy čekala bohatá večeře a ochotný personál. Pobyt rychle utekl,byli jsme velmi spokojeni a zůstaly nám hezké vzpomínky.
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • září 2012
  • 5 584 zobrazení
  • 13
zilvar-bullsara
Psal se rok 2011 a my oslavovali Celosvětový den odzbrojení, Výročí vyrobení prvního Trabanta, narození Ericha Honeckra, dvacáte osmé narozeniny malého IFAnka a již šestý RETROvíkend. Tradičně se retro odehrávalo na úpatí Jizerských Hor v Bílém Potoce. Byli jsme vyzbrojeni kompletní koupelnou ze 70 let. Nechyběly prací prášky značky Radeon, Tix, Azur, mýdlo s Jelenem, východoněmecký fén Komet, východoněmecký holící strojek Bebo Sher, spousta bakelitu a dobových plakátů na kosmetiku. Toaleta byla vybavena stimulačním strojkem značky Vibro s několika nástavci, které zaručovaly úplnou spokojenost každé z dam přítomných na retru. Dále pro pány hojně ilustorvaná brožůra o východoněmeckých nuda plážích FKK a pro obé pohlaví byl nachystán originální toaletní papír z roku 1968 o vysoké tvrdosti a voskovém povrchu. Bohužel fotografie interieru nebyly dochovány.
n.p. Jednota podával první den řádně okoralé chlebíčky, druhý den byla servírována bramboračka domácí výroby. Stakánky ruské vodky jsme zapíjeli žlutou bo červenou limo z kolínských sodovkáren.
Taneční parket byl osvícen dvěma barovými retrolampami, hudební doprovod tvořili takové stálice jako Jan Cézar se svojí vyzitkou, Helenka a diskohrátky, J.Kratochvílová "já nebo ty, oba my jsme z jednoty" a mnoho dalších národních umělců. Jen Snad na soudružku Pelikánovou a její recitaci nedošlo...škoda
Večerní disko mocně pohybovalo se vším silonem, krepsilonem, tesilem, dederonem, plesnivou džínovinou. Každá hlava byla osazena brýlemi z n.p. OKULA Nýrsko. Ruská vodka tekla proudem, retro postavy se zmítaly ve svitu neonů z retrolamp.
Na druhý den delegátka Čedoku zorganizovala prohlídku továrny na Silon (původně rakouskouherská spřádelna pozn. redakce). Jaké překvapení bylo, když jsme do objektu dorazili a retro prostředí nás bouchlo ihned na vrátnici. Staré píchací hodiny od Elektročasu napojené na mateční hodiny nás na vstupence upozornily v jaký čas přicházíme. Ve vrátnici nechyběla lednice z n.p. Elektorsvit a jednovařič z Hlinska na dobrou zrnkovou kávu. Na věšáku vysela uniforma lidových milicí.
Manželé Šerclovi nas provedli krásným historickotechnickým objektem. Jenž byl plný dobových artefaktů. V druhém patře byla expozice leteckých motrů. Mezi obřími motory se krčil ve výklenku malý OZAP mlýnek na zrnkovou kávu z roku 1987. Majitel si jeho schopnosti nemohl vynachválit. Celá prohlídka byla nesmírně zajmavá a poučná, jistě se sem v dohledné době ještě vrátíme.
Po prohlídce proběhl retro oběd na Bártlově Boudě. Pan vrchní v kožené vestičce nám přeléval polévku do talíře ze servírovacích hrnečků . Bohužel oproti minulému roku chyběly lžíce Jednota.
Po návratu proběhlo přezkoušení malého IFÁnka proškoleným pracovníkem z veb Trabant Zwickau Automobilwerke s pobočkou v Příšovicích. Večer volná zábava ve společnosti Stolichnaye a východoněmeckých vypalovaček na gramodeskách od firmy Amiga.
Třetí den jsme nasedli do svých lidových východoněmeckých automobilů a vydali se ke svým domovům.
Kategorie: autakulturaoslavy
více  Zavřít popis alba 
  • léto 2011
  • 5 270 zobrazení
  • 2
srdcemprokocky
Kategorie: zvířata
více  Zavřít popis alba 
  • březen 2013 až květen 2015
  • 4 724 zobrazení
  • 1
dani333
více  Zavřít popis alba 
446 komentářů
  • jaro 2014
  • 4 664 zobrazení
  • 15
utulek-kh
  • leden 2004 až duben 2013
  • 4 529 zobrazení
  • 4
dejavu26
Našli domov - fotogalerie
Kategorie: zvířata
více  Zavřít popis alba 
  • podzim 2007
  • 4 343 zobrazení
  • 0
blanulik
narodila se: 17. 3. 2011 plánovaným císařským řezem ve spinále, protože seděla v bříšku jako buddha - byla zadečkem dolů. 3050g, 50 cm uuuuřvaného neskutečného štěstí. Tatínek příseděl celému porodu. Porod proběhl nádherně dobře, jen maminka se z bolavé jizvy pár dní vzpamatovávala. Ale nalitá prsa a jejich usilovné sání bolí více :o) Obě jsme ale v pořádku. Z porodnice nás pustili na první jarní den a krásně svítilo sluníčko :o) Nyní si celá novopečná rodinka zvykáme na domov ve třech... tedy čtyřech, promiň, Čertíku ...a užíváme si malého hodného človíčka :o)

- první 3 měsíce:
Kategorie: děti
více  Zavřít popis alba 
  • březen až červen 2011
  • 4 302 zobrazení
  • 4
bele
ALB 437 - Z expedice LZB do Sardinie ve dnech 30.6.-9.7.2011 ze zpracovaných alb vypadlo městečKo Alghero, které leží na západním pobřeží Sardínie. Bylo naším dočasným domovém během celého pobytu, a je milé a malebné, s relativně příznivým klimatem oproti jihu, kde leží hlavní město Calgari.
Přezdívá se mu Malá Barcelona - jednak má katalánský vzhled, a také proto, že vzdálenost přes moře k Barceloně (španělská Katalánie) je 300 kilometrů.

V roce 1354 město dobyl král Pedro Aragonský a původní obyvatele nahradili noví obyvatelé z Katalánie a Aragonie. Údajně se zde dodnes mluví téměř čistou katalánštinou - keramické tabulky s názvy ulic jsou proto dvojjazyčné: nejen italsky, ale i katalánsky. V městečku Alghero je mezinárodní letiště, přístav, železnice a žije především z turistického ruchu. Je zde mnoho hotelů a restaurací, hodně služeb, hodně zábavy, což prý není na jiných místech ostrova až tak obvyklé.

Pro připomenutí přehled alb ze Sardinie do celého kompletu - třeba jako tip na dovolenou::

http://bele.rajce.idnes.cz/Lodi_na_Sardinii[/url]

[url=http://www.rajce.idnes.cz/a6997579]http://bele.rajce.idnes.cz/Bosa[/url]

[url=http://www.rajce.idnes.cz/a6998125]http://bele.rajce.idnes.cz/Grotte_di_Nettuno[/url]

[url=http://www.rajce.idnes.cz/a6998281]http://bele.rajce.idnes.cz/NIVOLA_vytvarnik[/url]

[url=http://www.rajce.idnes.cz/a6998321]http://bele.rajce.idnes.cz/Nuraghe_PALMAVERA[/url]

[url=http://www.rajce.idnes.cz/a6998482]http://bele.rajce.idnes.cz/Sassari[/url]

[url=http://www.rajce.idnes.cz/a6998546]http://bele.rajce.idnes.cz/Basilica_della_Santissima[/url]

[url=http://www.rajce.idnes.cz/a6998610]http://bele.rajce.idnes.cz/emoce_Sardinie[/url]

http://bele.rajce.idnes.cz/hlavni_mesto_Cagliari/#

[url=http://www.rajce.idnes.cz/a7004124]http://bele.rajce.idnes.cz/Sarda_plaze[/url]

[url=http://www.rajce.idnes.cz/a7004200]http://bele.rajce.idnes.cz/SARDA_tvare[/url]

[url=http://www.rajce.idnes.cz/a7004274]http://bele.rajce.idnes.cz/SARDA_zare
více  Zavřít popis alba 
393 komentářů
  • červenec 2011
  • 4 529 zobrazení
  • 2
kolybrik666
  • únor až duben 2009
  • 4 202 zobrazení
  • 11
sloupka
  • zima 2008/2009
  • 4 370 zobrazení
  • 11
laco12
  • prosinec 2014 až duben 2015
  • 3 907 zobrazení
  • 2
reklama