Hledání: OBDIV

Pro dotaz OBDIV jsme našli 1 204 výsledků.

Náš tip

Stáhněte si Rajče do kapsy!
Rychlejší a jednodušší přístup
k vašim fotkám a videům.

bannditos
Chorvatský ostrov Krk spojuje s pevninou most. Na začátku mostu nás uvítal vrátný, kterého jsme náramně pobavili, když jsme přijeli k zavřené vrátnici, u zbylých dvouch bylo otevřeno a fronta nebyla. Jeden den jsme si udělali výlet na nejvyšší bod ostrova Obzova 569 m. Oblíbili jsme si malou pláž u městečka Porat kam jsme se jezdili nejčastěji koupat. Prošli jsme si město Krk a navštívili i další neméně významná města ostrova jako Bašku, Starou Bašku, Vrbník, Malinskou... Chtěli jsme obdivovat i krásy jediné jeskyně na ostrově, bohužel už nám došli Kuny a za Eura nás nemohli pustit, tak jsme opustili ostrov.
více  Zavřít popis alba 
67 komentářů
  • léto 2013
  • 20 429 zobrazení
mysticsmile
Kdo o minulé sobotě a neděli navštívil Boskovice, zejména prostory kolem zámku, nestačil se divit. Ze všech stran voněla husí pečínka, ozýval se typický ruch starobylého jarmarku a z velkého pódia se linulo dunění hudby přerušované vřelým potleskem nebo smíchem dětí. To podle toho, kdo byl právě na jevišti. Zda hudebníci, či umělci s veselými pohádkami. A hlavně bylo všude obrovské množství lidí. Takové, že téměř nebylo k hnutí. Proč sem po oba volné dny směřovaly nekonečné davy?
Ve dnech 1. a 2. října 2011 proběhly tradiční Husí slavnosti, tentokrát již osmý ročník. Dvoudenní maratón zábavy a dobrého jídla zahájil starosta města společně s přáteli z belgického Frasnes-lez-Anvaing a polské Rawy Mazowiecke.
Poté se již program rozběhl naplno. A jaká by to byla lidová veselice bez národopisných písní a tanců. Také proto celý program otevřel folklórní soubor Velen působící při Kulturních zařízeních Boskovice. Letos oslavil úctyhodných šedesát let svého trvání. Hned po něm zaplnili hlediště improvizovaného amfiteátru v parku před zámeckým skleníkem naši nejmenší, aby shlédli pohádkové představení divadla Genus Brno s názvem Cirkus bude. Však to také cirkus byl. Děti se smály, tancovaly a o teplém slunečném dni to byl výjev jak o z Úprkových obrázků. Příznivci folku si přišli na své, když se na scéně představila skvělá boskovická kapela Prak. Začátek odpolední zábavy opět patřil dětem. Přijela za nimi dlouho očekávaná kapela Maxim Turbulenc a ti to teprve rozjeli. Z reproduktorů duněl hit za hitem a caparti se dosytnosti vyřádili. Slunce se pomalu chýlilo za lesy, stíny se prodlužovaly, tak byl čas na pomalé zklidnění a ukončení prvního dne Husích slavností. Důstojný rámec úvodního dne zajistila naše přední country a folková zpěvačka Věra Martinová s přáteli. Zahráli a zazpívali kromě zcela neznámých skladeb, jež se z rádií moc neslyší, též osvědčené hity jako třeba „Malý dům nad skálou.“ Své vystoupení zpěvačka skvěle zakončila středověkou pomalou baladou „Batalion“, jež je známá nejen z jejího repertoáru, ale též od jedinečných Spirituál kvintet či českobudějovických Minnesengrů. S posledními tóny tklivé starodávné písně se pomalu na celý areál snášel soumrak a spokojení diváci se počali rozcházet ke svým domovům. První den jich přišlo na 5200, což je absolutní rekord v osmileté historii Husích slavností.
Když se hned druhý den v neděli Slunce prodralo nad okolní lesy a hlediště se opět pomalu plnilo, moderátor ředitel KZMB PaedDr. Oldřich Kovář všechny opět přivítal a pozval na jeviště děti z folklórního souboru Borověnka, jehož zřizovatelem je Dům dětí a mládeže v Boskovicích. Připomenul, že toto těleso rozdává radost již dvacet let od svého založení. Malí tanečníci pod vedením Aleny Stloukalové, Báry Faltýnkové a Andrei Staňkové nastudovali a předvedli roztomilé pásmo tématicky zaměřené přímo na Husí slavnosti.
Potom v krátké pauze, která je nutná pro přestavbu scén a seřízení zvuku seznámil PaedDr. Oldřich Kovář s dalšími aktivitami, jež se v průběhu slavností konají na jiných místech: Jízdy na koních, Všehodílna Blanky Matuškové nabízela možnost výroby drobných dárků, skákací atrakce, ve skleníku probíhala ochutnávka pečínky, v muzeu gastrodílna a za muzeem velká soutěžní výstava chovatelů drobného zvířectva – tentokrát okresní. V neposlední řadě byla zpřístupněná i radniční věž.
V 11 hodin se hlediště opět zaplnilo dětmi, aby zhledli veselé pásmo pohádek Krejčík Honza. Umělci byli skvělí, hýřili vtipem, dobrými nápady, drobotina i s dospělými se výtečně bavili.
Po dobrém obědě, kdy mnozí neodolali husím specialitám byl čas jako stvořený pro dechovku. Představila se Boskovická kapela. Pod vedením Zdeňka Jindry zahráli muzikanti od podlahy známé „dechovkové hity“ a milovníci lidových tónů si přišli opravdu na své. Žánry se rychle střídaly, po dechovce pozval PaedDr. Oldřich Kovář do hlediště opět naše nejmenší k pokračování skvělého pásma Krejčík Honza divadla z Nymburka.
Koho nezaujal kulturní program mohl využít nedělní odpoledne k prohlídce velkolepé výstavy drobného domácího zvířectva. Však tu bylo podle slov vedoucího expozice Radka Blažka sto osmdesát králíků, sto holubů a šedesát voliér drůbeže. Zatímco dospělí obdivovali různé opeřence či ušáky v klecích, děti se zabavily jízdou na konících a to přímo v areálu výstavy. Ve vestibulu muzea se představila Střední a vyšší odborná škola Hybešova svou gastrodílnou, krásnými výtvory z melounů a na Hradní ulici si přišli na své milovníci historické i současné zemědělské techniky. Staré nádherné pečlivě naleštěné stroje z dob první republiky a těsně po válce zde udržovali v provozu pracovníci a studenti SOU André Citroëna Boskovice. Však pravidelné bafání stabilních motorů bylo slyšet již zdaleka. Současně zde vystavovali též ryse novodobá francouzská osobní vozidla, které prodávají a v rámci odborného výcviku též odborně servisují. Obří moderní traktory New Holland přistavil na obdiv nový sponzor Husích slavností Agrotechnic Moravia.
Ale blížila se šestnáctá hodina s ní i vyhlášení výsledků soutěže o nejlépe připravený kynutý houskový knedlík. Tak tedy rychle zpět na hlavní pódium u skleníku. Zde již bylo vše připraveno, na jevišti stály půvabné studentky Střední a vyšší odborné školy Hybešova, s nimi jejich ředitel Ing. Pavel Vlach, též profesionální kuchařka Lenka Svobodová. Nechyběla krajská radní JUDr. Marie Cacková a starosta Boskovic Ing. Jaroslav Dohnálek, kteří se ujali předání cen. A jak celá soutěž dopadla? Přihlásilo se pět restaurací. Třetí bronzovou příčku obsadila restaurace Sudický dvůr, stříbrná byla restaurace Záložna a konečně první místo za nejlepší knedlík získal Katolický dům. Všichni obdrželi diplom, láhev sektu a keramickou mísu na knedlíky z dílny manželů Růžkových, kteří tímto reprezentovali nedaleký Kunštát, kde se keramickému řemeslu velmi daří. Vítěz obdržel též zvláštní cenu, jíž byla živá husa. Však se také hlasitým kejháním ještě před začátkem slavnostního ceremoniálu prozradila.
A opět nastal závod s časem. Rychle se přesunout s fotografickou a televizní technikou přes davy lidí do areálu za muzeum, kde se opět vyhlašovaly výsledky. Tentokrát nešlo o knedlíky, ale i tak to mělo s jídlem cosi společného. Vrcholila soutěž mezi chovateli drobného zvířectva. A ještě se stihlo pogratulovat předsedovi základní organizace chovatelů v Boskovicích panu Jiřímu Musilovi k jeho pětasedmdesátinám. Je též nejdéle funkčně činným členem okresní organizace a všestranným chovatelem.
A jak soutěž dopadla: V kategorii králíků získala první místo ZO CSCH Boskovice s počtem bodů 1134. U drůbeže drží prvenství ZO CSCH Olešnice – 842 bodů a v holubech je též nejlepší a první místo získala ZO CSCH Olešnice - 1130 bodů.
„Chtěl bych poděkovat všem za uspořádání úspěšné výstavy. Věřím, že se zde v příštím roce u příležitosti Husích slavností opět v hojném počtu sejdeme.“ Těmito slovy uzavřel vyhlašování výsledků a tím i celou výstavu starosta Ing. Jaroslav Dohnálek. Krajská radní JUDr. Marie Cacková na sebe prozradila, že na tyhle akce chodí moc ráda. „Bohužel Vás již není mnoho, o to víc Vám děkuji a přeji mnoho dalších chovatelských úspěchů,“ zakončila své vystoupení. Úplně nakonec si vzal slovo ředitel Kulturních zařízení PaedDr. Oldřich Kovář: „Bez Vás chovatelů si nedovedu Husí slavnosti již představit. Díky Vám jsou rok od roku lepší. Ať se daří, hezký zbytek odpoledne.“
A jako na vojně, další zrychlený přesun v plné polní, tedy s foťáky, kamerami a stativy, zpět na hlavní pódium. Program letošních Husích slavností uzavírali známí zpěváci Láďa a Tereza Kerndlovi. Jenže jejich koncert už byl v plném proudu a dostat se přes masu lidí před pódium bylo zcela nemožné. Riskovat poškození drahé citlivé techniky v tlačenici jsem riskovat nechtěl, tak jsem se raději zastavil u stánku mistra kováře a pokochal se s mnoha dalšími jeho uměním. A pak jen rychle zdálky několik záběrů na film. Byl nejvyšší čas, vystoupení populární pěvecké dvojice právě končilo. K mikrofonu naposledy přistoupil ředitel Kulturních zařízení města PaedDr. Oldřich Kovář coby skvělý moderátor a mile se naposledy rozloučil: „Je dobojováno. Osmé Husí slavnosti v Boskovicích končí. Já Vám děkuji za Vaši návštěvu a přízeň, těším se, že se na některých dalších našich akcích potkáme. Přeji Vám krásný zbytek víkendu, buďte nám nakloněni. Mějte se krásně, máme Vás rádi. Nádherný večer.“
Na tomto místě se sluší ještě poděkovat všem sponzorům, kteří přispěli: Jsou to: Město Boskovice, Jihomoravský kraj, Maxprogress, Itab, Boskovické noviny, AŽD Praha, COOP Jednota, pivovar Černá Hora, SOŠ a SOU André Citroëna, SOŠ a VOŠ Hybešova, Agrotechnic Moravia, bezpečnostní služba Argus a Stavkom, spol.s r.o. Boskovice.
Více: www.boskovice.cz
Kategorie: moje fotozprávy
více  Zavřít popis alba 
  • 20.2.2007
  • 8 691 zobrazení
  • {POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
bele
ALB 942 - TORRE GALATEA
TORRE GALATEA je kulatá věž, která jako součást Muzea Dalího byla místem jeho posledních roků. Zde žil po smrti své ženy

TORRE GALATEA je ale také název Nadace Galy a Salvadora Dalí. Po své smrti odkázal všechna svá díla státu, a tato nadace se sídlem ve Figueres jeho dílo spravuje. Přišlo mi důležité ukázat samostatně některé exponáty z tohoto prostoru, proto jsem první album věnoval spíše budově a prostoru v ní.U vystavených exponátů jsem byl překvapen četností směrů a výtvarných pokusů. Některé lze obdivovat, a jinde se pokrčí rameny a jde se dál.

Řada z jeho prací mi silně připomíná práce jiných malířů – asi je tak chtěl zprostředkovaně pochopit. Až když jsem si přečetl jeho podpis na plátně, tak jsem su uvědomil,že to maloval on. Návštěva muzea rozhodně nabízí celou škálu jeho tvorby, ne jen několik obrazů s rozteklými hodinkami. Rozhodně to bylo pro mne nové poznání, které tu také nabízím ke shlédnutí :-)
více  Zavřít popis alba 
103 komentářů
  • červenec 2009 až duben 2016
  • 4 685 zobrazení
jjelenice
Focení s Thao (https://www.facebook.com/mimmi.candy?fref=ts) u Jordánu v Táboře. Byť to možná nevypadá, tak během focení panovaly teploty cca kolem 5°C, velký obdiv tak patří modelce, která vše vydržela a ještě se usmívala :)
Za asistenci děkuji - Petr Páral
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 15.5.2016
  • 3 552 zobrazení
dobesovi
Kouzelná dovolená :) Zavítali jsme hned na několik míst a jak už u nás bývá zvykem hlavní náplní je moře, stavění hradů, hledání mušliček, pár výletů.. Ke koupaní jsme vybrali několik písečných pláží, na kterých jsme strávili většinu pobytu - koupání zde bylo opravdu luxusní!! Markétka s Michalkou plavou a potápí se jak o závod. Mají velký obdiv:) Dovezli jsme plno krásných zážitků. Více najdete na fotkách..
více  Zavřít popis alba 
  • léto 2015
  • 3 426 zobrazení
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
petruno
Letošní prázdninové toulání nemělo žádnou chybu, hlavně nás nikdo nebuzeroval že musíme být doma za týden v pátek jen proto aby si bejvalka dokazovala že má navrch. Teď jsme si s Páťou uživali vrchovatě svobody a kde se nám líbilo tak jsme zůstali déle, kde nás to až tak nebavilo tak jsme se zastavili jen krátce. Dnes už víme že není problém vyrazit na dovču na měsíc nebo dva, není v tom žádný problém, příští rok asi zmizíme zase jednou mimo republiku, do hor a k moři. Patrik měl úžasnou výdrž na kole, zdolal neskutečný věci a má můj obdiv. Letošním v roce 2018 si udělal svůj osobák a ujel na kole 4000 km, gratuluji. Kombinace auta, kola a pěšárný má svoje nesporný výhody, člověk toho za kratší čas prohlédne mnohem víc než když je odkázaný jenom na pěškobus. Příští rok hodíme na střechu ještě kajaky. Bližší popis navštívených míst je u fotozáběrů. Tak třeba někdy někde ahoj, mějte se fajne.
Odkaz na letošní první dovolenou https://petruno.rajce.idnes.cz/Prazdninove_pohledy_a_rozhledy/
a na druhou dovolenou https://petruno.rajce.idnes.cz/Druha_dovolena_se_startem_na_Olympijskych_hrach_2018/
více  Zavřít popis alba 
  • léto 2018
  • 3 124 zobrazení
hokina
Venku - 5°C a Nikol se mi svlékla do šatů. Velký obdiv a dík za snášení mého teroru:D První venkovní focení
více  Zavřít popis alba 
  • 1.12.2014
  • 2 304 zobrazení
costache
🐴Hubertova jízda 2019, Karviná - Fryštát, 12.10. 2019
Zahajovací ceremoniál pod zámkem Fryštát.
Slavnostní zahájení s fanfárami proběhlo v parku na louce pod zámkem Fryštát v Karviné. Návštěvníci karvinské Hubertovy jízdy mohli obdivovat nádherné české teplokrevníky, Hannoverské koně, Shetlandské poníky, jednoho chladnokrevníka - Slezského norika, koně dostihové, křížence i valachy z cca devíti jezdeckých oddílů (např. Karviná, Bohumín, Orlová, Horní Suchá, a zejména Český Těšín). Po krátkém defilé se jezdci s koňmi zhruba půl hodiny pohybovali po zámeckém parku. Postupně doklusali až do areálu Lodiček u jezera, kde odpočívali a posilnili se na další úsek trati. Diváci si mohli popovídat s jezdkyněmi, s jezdci i se štolby, podívat se zblízka na koníčky, opékat buřty, fotografovat a děti se mohly svézt na jednom z poníků. Poslední fází Hubertovy jízdy bývá hon na lišku zakončený slavnostní fanfárou a dekorováním vítěze. To vše v krásném zámeckém parku ve Fryštátu (Park Boženy Němcové, Karviná - Fryštát).
🦊Hubertova jízda je jezdecký sport, vycházející z tradice honu na lišku. Pořádá se na konci jezdecké sezóny, kdy si přítomní neužívají jen hon samotný, ale i jízdu podzimní krajinou. Název nese podle jména patrona lovců a jezdců sv. Huberta. Rozdíl od honu na lišku spočívá v tom, že místo pronásledované lišky je předmětem honu jezdec na koni. Ten nese liščí oháňku a podle tradice parforsních honů vede lovce nejzkušenější jezdec-master, kterého musejí všichni poslouchat. Liška může používat různé lsti a zametat stopy, po nějaké době je však lovci dostižena a její ulovení je finále Hubertovy jízdy.
🐶Parforsní hon (z franc. par force de chiens – silou psů) byla předem připravená štvanice, kdy šlechtická společnost na koních ve volném terénu sledovala vystopovaného nebo předem odchyceného a ze schránky vypuštěného jelena prchajícího před psí smečkou, s cílem ho zcela vyčerpat a neschopného dalšího unikání zabít tesákem, nebo v pozdějších letech jen vyčerpat tak, že již nebyl schopný dalšího útěku a pak jej vrátit zpět do jeho původního prostředí. Svobodní pánové z Fryštátu, hrabata Larisch-Mönnich takové hony v minulosti s oblibou pořádali.
🏆Karvinská Hubertova jízda vyvrcholila závěrečným symbolickým honem na lišku, při kterém se už žádné zvíře neštve a ani koně se bezhlavě neženou za návnadou. Kvůli bezpečnosti byl hon pojat netradičně. Organizátoři rozházeli v parku tenisové míčky a jen jeden z nich měl nápis "liška". Účastníci honu měli za úkol míček-lišku hledat. Lišku našla malá Julinka na poníkovi, která byla odměněna pohárem pro vítěze honu. Ze staré šlechtické tradice se zachovalo jen všechno hezké, včetně závěrečného Halali.
#koně#kůň#Fryštát#Karviná#KarvináJeStavMysli#AnglickýPark
více  Zavřít popis alba 
  • říjen 2019
  • 2 127 zobrazení
by-gi
Velký obdiv Lucii , zima byla šílená . Některé fotografie mají mojí amatérskou úpravu :-)
více  Zavřít popis alba 
11 komentářů
  • 9.12.2011
  • 1 947 zobrazení
holovic
Po Dolomitech jsme se rozhodli absolvovat výlet do Milána, města módy - ani se nebudu červenat, když přiznám, že jsme se na to těšily především s Pájou a to nejen kvůli katedrále, kam se dá vyjít i na střechu, ale i kvůli módě a luxusním obchodům. Biobabu ze mě už nikdo neudělá - ani se o to nikdo nesnaží :-))
V Miláně jsou skutečně snad všichni elegantní - muži nosí hodně obleky - jezdí v nich i na skútrech, převažovaly ve všech případech dlouhé kalhoty, i když bylo 40° ve stínu - nikdo se zde nepotil, kromě nás, kteří jsme na takovou dardu nebyli připravení - klimatizace v obchodech a nejlepší zmrzlina na světě (před katedrálou) utrpení zmírnily. Naše Pája okouzlila nejen ochranku, ale i Nigerijce, kteří prodávali náramky pro štěstí - my jsme je dostali zadarmo, protože štěstí se za prachy koupit nedá. Pak už jsme jenom nemohli najít auto a v uličkách kolem nás kroužili zlodějíčci na kolech, které jsem odehnala několika prudkými otočkami, čímž jsem dala najevo, že o nich vím a obrat se nenechám. Všechny ženy mají na nohou kecky a to ke všemu - muži mají elegantní boty a ženský šmajdají v keckách a je fuk, že jsou od Gucci a za 700 Eur. Potěšilo mě, že v Miláně mají i Mango - obchod, kde nakupuju skoro všechno na sebe, jelikož u všeho, co tam koupím, mám pocit, že to šili na mě. Doporučuji hodně vysokým jedincům, co mají problém sehnat fakt dlouhý kalhoty nebo šaty v malé velikosti. Většina jiných obchodů počítá totiž s tím, že úměrně s výškou postavy přibývá i velikost prdele a bachoru. Ondrovi naše courání po obchodech nevadilo - byla tam totiž klimatizace :-)). Tolik k módě..
Po rozpáleném Miláně jsme zamířili k Pise - sen našich starších holek - vidět tu věž stojící nakřivo. Dojížděli jsme v nočních hodinách, silnici lemovaly polonahé prostitutky, Děti už po sprše naštěstí dáchaly v postelích - plánovali jsme vstát ráno v 7 a k věži dojít před otevíračkou, kdy tam nebudou lidi. Jelikož nad ránem se spí nejlíp (není vedro), záměr nevyšel a na fotkách krom nás jsou i davy turistů a fotky za moc nestojí - pořád se někdo motá před i za váma. Věž je fakt nakřivo - viděli jsme to na vlastní oči a jednou to stačilo.
Před odjezdem z Pisy se nám poprvé nepodařilo nastartovat obytňák, což se nám cestou směrem k Vesuvu stalo ještě několikrát, ale i v Pise se daly koupit startovací kabely - došlo i k výbuchu baterie - naštěstí vystříknuvší kyselina způsobila jen díry v Ondrových nejoblíbenějších kraťasech - na funkci rostlináře to nebude mít vliv. Baterii záhy vyměnil, aby cestou přišel na to, že ani ta stará chudák za nic nemohla a problém způsobuje dobíjení, takže jsme se dalších pár stovek kilometrů neobešli bez pomoci dobrých lidí. Poznali jsme přitom mnoho Italů, indiánů i Senegalce - rozdali pár českých piv a těšili se, jak složíme hlavy na Vesuvu s výhledem na noční Neapol - vyndáme pivo z ledničky a pak usneme tvrdým spánkem - mně se oči klížily už cestou - ha..ha...hahahahahaha...ha!
Tak za prvé - Neapol je největší smetiště, jaký jsme kdy viděli - odpadky všude, kam se podíváš - po zemi, na plotech, u silnic......kolik tam musí žít potkanů, to by asi taky bylo na rekord. Za druhé - zapomněli jsme na noční život Italů a to bez ohledu na to, že byl všední den - při výjezdu na Vesuv (už tak po úzkých cestách) sjíždělo dolů tisíce malých fiátků - v každém sedělo cca 5 ožralých lidí, spojka smrděla, klíňák řval a nebralo to konce. Nutno dodat, že když bylo třeba, z nějakého autíčka vždy vyskočil mladík a dokázal hravě zkorigovat celou situaci na milimetry - přeřval by i amplión - všichni se začali poslušně řadit a my se po centimetrech na ten Vesuv skutečně vydrápali. Neapol z výšky a rozsvícená skutečně pohledná je.
Vesuv - odpadky - a tučné vstupné - opět jsme se zachovali jako shnilí pracháči a zbývající asfalt až pod vrchol Vesuvu dojeli taxíkem - dělá to tak spousta lidí - většina. Pak se jde cca 1,5 km pěšky, ale před tím se platí 40 Eur vstupné - fakt se tam platí za vstup ke kráteru :-)) Zde jsme potkali slováky a spoustu snobů z výletních lodí. Nejlepší byly klasicky asiatky - štrasové sandálky, žabky - třpyt, lesk, bakelit. Ne, že by to bylo nějak náročné, ale např. naše kecky šly po této akci do pytle a půjdou do pračky. Na Vesuvu bylo překvapivě docela fajn - pofukovalo od moře - dost se prášilo a mě trochu zklamala velikost kráteru - teda - čekala jsem, že bude větší, když nadělal takovou spoušť. No a nedivila bych se, kdyby se znovu nasral a bouchnul, protože se na ten bordel dole třeba už nemůže dívat.
No a když Vesuvio, pak i Pompei..... Zde měly překvapivě všechny děti vstup zdarma - a to i Pája, ale nutili ji postavit se do fronty na volnou vstupenku a nás nechali stát s malými dětmi za vstupem. Všimla jsem si, že některé podobně "vyspělé" slečny pouští i bez volňáska, což mě rozezlilo natolik, že jsem začala hlasitě nadávat a rozhazovat rukama - přesně tak to totiž dělají Italové a situace byla ihned kladně vyřešena. Tímto si dovoluji stručně okomentovat charakter typického Itala:
Ital nemluví, Ital huláká - nevadí mu drzost - naopak - drzost je očekávána a respektována.
Ital nemluví jinak, než italsky - anglicky neumí nebo nechce komunikovat. Nikde nenajdete nic v angličtině, či jiném jazyce, než v italštině. Mýtná brána s vámi taky komunikuje jen italsky.
Ital nečučí neustále do mobilu, Ital se rozhlíží kolem.
Ital jí jen dobré a kvalitní jídlo.
Ital je stále v pohodě a usmívá se. Když huláká (mluví), dělá to přívětivě a srdečně.
Ital řidič - nepoužívá blinkry. Pokud blinkr náhodou použije, zapomene jej vypnout - vždy a každý!! Zásadně vjíždí do cesty - na dálnici i na stopkách - nikdy nerespektuje přednost danou pravidly - to samé očekává od vás - nevadí mu to.
Ital používá klakson a prostřeníček - troubí pořád - ze začátku máte pocit, že je to na vás - někdy ano, ale Ital troubí i jen tak, pro radost. Když mu ukážete prostředníček taky, má radost.
Porušuje všechny předpisy a nevadí mu ani, když je porušíte vy. No camper rovná se kempujte, kde chcete, nikdo vás nevyžene. Pokud zakempujete na soukromém neoploceném pozemku, Ital vás s úsměvem pozdraví - však mu nic neubude. :-))
Ital neumí plavat....teda jeden ze sta jo, ostatní postávají ve vodě a mluví - teda řvou.....hodiny a hodiny. Italy na pláži bych rozdělila na pózovače, postávače, žvaniče a procházeče.
Ital na pláži je upravený - má sexy plavky, sexy sestřih, když vousy, tak sexy, sexy voní, má sexy, vysportované tělo, má luxusní pánskou kabelku a dle teenagerů, se kterými se naše holky na dovolené seznámily, jsou z 90ti % 4% :-)) Ale je i možné, že jsou jen nároční na protějšky :-))
Každopádně Ital je milý, usměvavý pohodář - mně přišli všichni stejní, jak přes kopírák, proto jsem je taky nacpala do jednoho pytle.
Italky moc hodnotit nebudu - co se nelíbí mně, můžou jiní klidně obdivovat - jsou taky milé, usměvavé pohodářky, ale Sophia Loren je jen jedna. Nelíbí se mi, když se snědý holky snaží být za každou cenu blond a nemusely by mít všechno flitrový a lesklý - asi to k této části země nějak patří. Krásnou paní jsem tam ale potkala - bylo jí ale tak okolo 60ti a tu Loren mi fakt připomínala.
Italky se neopalují nahoře bez - tohle dělají jen české doroty - hlavně ty, co by si ty poklady měly spíš schovat.
Italky ale zcela jistě umí vařit - majitel domu jednou přinesl bednu čerstvé zeleniny, ovoce a kytici čerstvých bylinek - z toho usuzuji, že tady se směsi koření a dochucovadel nepoužívají.
Ale zpět k Pompejím - pro mě - překvapila mě velikost. Představovala jsem si cca hodinku mezi ruinami, ale je to ne celý den minimálně a co je fascinující - stále se tam pracuje, stále nové objevy.
Ondra dokonce prohlásil, že letecky si dá Pompeje klidně ještě jednou, projde je celé, ale s batůžkem, svačinkou, pitím a v jiné roční době, než ve 40°vedru, které tedy vůbec nemělo v úmyslu polevit.
O to víc jsme se těšili na moře. (Pokračování příště!!)
více  Zavřít popis alba 
  • loni v létě
  • 1 785 zobrazení
tomfo
Dne 1.6.2013 jsme podnikli jednodenní výlet do polské obce Zator, kde se nachází zábavní park. Je rozdělený na čtyři části a to na dinopark, kde je přes 100 "oživlých" dinosaurů ve skutečné velikosti, park řecké mytologie, park hmyzu v nadživotní velikosti a pohádkový park doplněný o vodní živočichy.

Dinopark Zatorland - prohlídka dinosaurů vede lesním chodníkem nebo po dřevěných lávkách nad močály, v jejímž okolí můžete obdivovat stoleté stromy. Cesta je 1400 m dlouhá a kolem ní je přes 100 dinosaurů v životní velikosti, kteří žili před 65 mil. lety. Většina z nich se pohybuje a vydávají reálné zvuky, což zvyšuje jedinečnost a tajemnost tohoto místa. Největší raritou parku je největší pohyblivý Tyrannosaurus Rex na světě, který se nejen hýbe, ale na návštěvníky dokonce močí !!
více  Zavřít popis alba 
  • 1.6.2013
  • 1 576 zobrazení
mim54
Technická krása, kterou nepřestávám obdivovat
Kategorie: koníčky
více  Zavřít popis alba 
  • září 2007 až listopad 2015
  • 1 535 zobrazení
igor-74
populární brtnické ledopády jsou někdy nazývány barevným zázrakem českého švýcarska. velmi oblíbenými se staly již za první republiky, kdy je na saních jezdili obdivovat bohatí němci. ledopády vznikají z tajícího sněhu, který znovu namrzá na hranách skalních převisů. jejich krásná barva je způsobena železitými sloučeninami v lesní půdě a ve skalách... http://igor-74.rajce.idnes.cz/brtnicke_ledopady-zima_16
více  Zavřít popis alba 
851 komentářů
  • 20.1.2017
  • 1 533 zobrazení
grepca
cela rodina jela obdivovat krasu jizni moravy a opijet se vinem, jen ta Lucka opet zustala doma a chlastala se skautama :D
více  Zavřít popis alba 
  • červenec 2009
  • 1 526 zobrazení
miroslav78
Hlavním tahákem letošní Aviatické pouti byla účast létacího člunu Catalina a prvního operačně použitého stíhaciho letounu Me 262 Schwalbe. Přestože, to oběma hvězdám slušelo z letových vystoupení mě nejvíce zaujal pan Sázavský s letounem P51 Mustang a pilot dvouplošného Kukuruzniku. Oba se nebáli během dynamických ukázek vrtulí téměř rozorávat trávník.
Všem patří dík a obdiv .Provoz letadel i více než 60 let starých musí být neuvěřitelně náročný.
více  Zavřít popis alba 
19 komentářů
  • 28.5.2016
  • 1 496 zobrazení
peryk
No, to je prostě nádhera. Taky chci mít takové tělol. Holky, máte můj obdiv....
více  Zavřít popis alba 
  • 1.5.2007
  • 1 401 zobrazení
zajimavostinabrdech
Další Brdskou zajímavostí je pomníček pilota kpt.Petra Vašíčka kousek od Jordánu. Bohužel toto není pravé místo pádu letounu. To se nachází 713m odtud na východ.
K letecké katastrofě letounu L-159 A trupové číslo 6056 došlo dne 24.2.2003 v 11.02 hod ve vojenském výcvikovém prostoru Jince. Došlo k ní během podnikových zkoušek kanónového kompletu Plamen. V rámci zkoušek prováděných letectvem Armády České republiky byl na programu nácvik zteče na pozemní cíl bez střelby. Letoun L-159 A t.č.6056 patřící 42.slt odstartoval z domovské letecké základny Čáslav. Pilotován byl vojenským zkušebním pilotem 1.třídy kpt.Ing.Petrem Vašíčkem. Letoun byl pro tento let navěšen třemi podvěsnými kontejnery KPL-20 s kanony ZPL-20, každý s 220 náboji. Jeden kontejner na trupovém závěsníku, zbylé dva pak na vnitřních křídelních závěsnících. Na zbylých dvou vnějších křídelních závěsnících pak by navěšeny dva kontejnery s kontrolně měřící technikou. Cílová plocha na kterou měl pilot nacvičovat zteč se nacházela ve vojenském výcvikovém prostoru Jince. Povětrnostní podmínky pro let byly příznivé. Panoval slunečný den, krajina v prostoru cílové plochy zasněžená, viditelnost dobrá. Během manévrování při cvičné zteči v blízkosti cílové plochy se letoun dostal do příliš nízské letové hladiny, kterou letoun L-159 v dané konfiguraci a podmínkách nemohl vybrat. Přesto se pilot pokoušel do poslední chvíle letoun zachránit a vybrat letoun před blížícím se lesem. O katapultáž se sice v poslední chvíli pokusil, zachranný systém s vystřelovacím sedadlem VS-2 sice aktivoval, bylo však již příliš pozdě a jeho funkci zastavila destrukce letounu. Letoun narazil do země na úrovni vrstevnice 780m v oblasti prameniště Obecnického potoka mezi dopadovými plochami Jordán a Tok. Kpt.Ing.Petr Vašíček zahynul ve věku pouhých 31let. Hned po havárii se objevila celá řada dohadů a fám o tom, že za příčinou havárie byla střelba z kompletu Plamen. K té však vůbec nedošlo a nebyla ani v programu letu. To ostatně potvrdilo i vyšetřování havárie. Vyšetřovací spisy sice nejsou veřejnosti k dispozici, ale příčinou byla vyšetřovací komisí stanoven nevhodně zvolený profil letu cvičné zteče na pozemní cíl nad cílovou plochou při této konfiguraci navěšení letounu L-159. Na některé nedostatky v zadání letových zkoušek poukazoval ještě před osudnou havárií i výrobce letounu L-159 Aero Vodochody. Kpt.Ing.Petr Vašíček byl in memoriam povýšen do hodnosti major. Na okraji dopadové plochy Jordán byl na jeho památku zbudován pomníček. Jeho jméno je uvedeno i na pomníku zahynulých letců na letecké základně Čáslav.
Celé vyšetřování provázela mediální kampaň nejen proti kompletu Plamen, ale i samotnému letounu L-159. Jejich náročný a složitý vývoj a zavádění do výzbroje bylo často provázeno nepříznivou atmosférou. Díky stovkám lidí u výrobců, výzkumných ústavů, armády, kteří měli zájem dovést, tyto technicky a vývojově náročné projekty do zdárného konce dnes můžeme konstatovat, že jak L-159 tak i kanónový komplet Plamen jsou zařazeny ve výzbroji českého vojenského letectva a spolehlivě mu slouží. Přeci jen stále není mnoho zemí, které by tak složité systémy dokázaly vyvinout a vyrobit. Všem jim patří uznání, obdiv a poděkování. Na této stránce bych však chtěl jmenovat jediného...
Mjr.Ing.Petře Vašíčku Nezapomeneme!!!
Zdroj: Pomníky letců.
více  Zavřít popis alba 
  • 12.2.2015
  • 1 283 zobrazení
pidilidi
Biokovo je druhým největším pohořím v Chorvatsku. Rozprostírá se podél dalmatského pobřeží Jaderského moře mezi řekami Cetina a Neretva. Jeho nejvyšší vrchol je Sveti Jure (1762 m.n.m.). Impozantní holá vápencová hradba Biokova má délku 36 km (někdy se uvádí 40 km), šířku max. 10 km (jinde se uvádí 7 km). Chrání pobřeží před severními větry. Těsně vedle sebe tu roste středomořská, alpinská a vnitrozemská vegetace (několik vzácných endemitů). Zahlédnout můžete také kamzíky, muflony či kance aj.

Vrcholu lze dosáhnout pěšmo – např. z Makaru po značené horské stezce. Výstup trvá 5-6 hod.
My jsme zvolili druhou možnost – autem po silnici z Makarske. Trasa je zde : http://www.mopedmap.net/route/2028601#lat=43.299861033129&lng=17.06829&zoom=12&maptype=hybrid.

Od vstupu do Přírodního parku Biokovo pojedete 23 km po místy strmé, na panoramatické pohledy však bohaté silnici, plné serpentin, až pod vrchol. Nastoupáte 1397 m (od 365 m.n.m.-1762 m.n.m.).

Cestou se můžete zastavit u restaurace Vrata Biokova a podívat se na kousek vedle stojící kostel sv. Ilje v sedle Staza (897 m.n.m.).
Největrnější místo je v místě vyhlídky Ravna Vlaška (1228 m.n.m.), kde je informační centrum a wc.
Pokud máte rádi med, i ten si můžete po cestě koupit. Po cestě narazíte také na Naučnou geologickou stezku, můžete ji zdolat pěšmo.
Protože téměř celou cestu jedete „nitrem“ Biokova, zastavte se na vrcholu Vošac (1422 m.n.m.) a v sedle Štrbina (1338 m.n.m.) odkud je pěkný výhled na moře a Sv. Jure.
Cestou můžete obdivovat „kuče“ a někde i malá políčka v údolích.
Na vrcholu, kde je malé parkoviště, pak stojí televizní vysílač (od roku 1965?) a kostel Sv. Jure (v současné podobě od roku 1968). Z vrcholu Sv. Jiří je panoramatický výhled na ostrovy a vnitrozemí a ve velmi dobrém počasí je možné vidět bosensko-hercegovinské hory a sousední Itálii (Monte Gargano).

KOSTEL SV. JURE
Kostel sv. Jure se nachází na nejvyšším vrcholu hory Biokova, která nese stejný název. Je to kostel, který stojí na nejvyšším místě od hladiny moře v Chorvatsku.

Byl postaven v roce 1968 o něco východněji než stál předchozí kostel svatého Jiří, který byl pravděpodobně postaven hned po christianizaci, a určitě existoval ve 12. století, což je doloženo kamennou deskou, která bývala nad oltářem starého již strženého kostela. Kamenná deska, na které je nápis vyrytý starým bosenským písmem tak představuje vzácnou a cennou kulturní památku.

První zmínka o kostelu pochází z roku 1640 – mluví se o něm jako o skromné křesťanské svatyni v análech františkána Pavla Pelizzera z Rovinje. Středověký kostelík měl velmi nízkou kamennou konstrukci, byl vykopaný do země s malým otvorem směřujícím na jih. V průběhu staletí prošel množstvím oprav a nakonec byl zbořen v roce 1965, aby se vytvořil prostor pro televizní věž a budovu telekomunikačních zařízení.

Současný kostel sv. Jiří byl tedy postaven v roce 1968 a je poněkud vyšší než starý kostelík a má kamennou dlažbu.
Je věnován sv. Jiří, který podle křesťanské tradice zabil draka (ztělesnění pohanství). Na svátek sv. Jiří spousta věřících z okolí koná poslední sobotu v červenci cestu na nejvyšší vrchol Biokova a v kostele probíhá mše svatá.

KOSTEL SV. ILIJE
Kostel sv. Ilije (Eliáše) byl postaven na stejnojmenném hřebenu kopce, na archeologickém nalezišti v průsmyku Staza (897 m.n.m.). Uvádí se, že byl postaven v 19. století (1853 či 1880).
Podle jiných záznamů byl postaven již v roce 1699 u silnice, která nyní vede k opuštěné (prý) vesnici s hospodářskými zvířaty – PODGLOGOVIK.
Má jednoduchý půdorys se zajímavým samostatně stojícím zvonem nad vchodem, který byl zničen v roce 1944 v průběhu druhé světové války. V roce 2005 byla dokončena rekonstrukce kostela, ale o podobě zvonu není dost informací, takže chybí.
Naproti je kaple věnovaná kaple sv. Antonínovi (Sv. Ante). Sv. Eliáš udržoval komunitu v bezpečí před blesky a Sv. Antonín je patronem dobytka.
V blízkosti kostela se nachází stará, zřícená budova zemědělského družstva Podgora.
Každý rok na svátek sv. Eliáše (20. července), se v kostele koná mše svatá , která je navštěvována spoustou věřících z Podgory.

PODGLOGOVIK a život v Biokovu
Podglogovik je největší a nejzajímavější sekundární hospodářská osada v parku, která je v současnosti opuštěná, a která obsahuje dobře zachovalé pozůstatky obydlí pastýřů, které jsou také viditelné v jiných lokalitách v parku (Mali vrv, Lemešini doci a jiné). V minulosti se lidé z širší oblasti zdržovali v Biokovu během jara, léta a podzimu, a hlídali velký dobytek na pastvinách a pěstovali různé zemědělské druhy v úrodných údolích. Během chladného počasí sešli do vesnic na úpatí Biokova. Dnes se na ploše parku zdržuje velmi malý počet chovatelů dobytka, ale stále významný počet místních obyvatel pěstuje biokovské brambory pro osobní potřebu.

Tipy : http://planinarenje.hr/

Zdroj : Chorvatsko: střední Dalmácie.. Informační tabule v Biokovu.
více  Zavřít popis alba 
70 komentářů
  • červenec 2012
  • 1 281 zobrazení
tomfo
Tento výlet do parku v Ochabech byl věnovaný hlavně dědovi k jeho narozeninám, aby tam strávil se svými vnučkami nezapomenutelný den plný zábavy.

Park se nachází v malém polském městečku - Ochaby Wielkie, které leží v Těšínském Slezsku, nedaleko českých hranic.
V parku můžete obdivovat miniatury památek z celého světa, také je pro vás připraven dinopark s pohyblivými dinosaury, tropické akvárium, lanové centrum, 6D kino, labyrint v kukuřici, dětské hřiště, vodní zorbing, eurobungee. Určitě největší atrakcí tohoto parku je prehistorické oceánárium a dům vzhůru nohama.
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • 20.9.2014
  • 1 257 zobrazení
pij
Cesta za dopoledním espressem někde na ostrově Karpathos ... Je teplé sobotní ráno (21.září). Otevírám dveře pokoje, nadechnu se slaného vzduchu s vůní pinií a jsem opět a znovu v úžasu nad tou krásou. Sluníčko už pěkně hřeje, teploměr ani v noci neklesnul pod 20°C, moře má na obzoru zase krásně sytou tmavou modrou barvu. Teď jen vychutnat si snídani a rychle za poznáváním. Doufáme, že ani dnes nás nemine rozjezdové espresso, nejlépe s místním domácím koláčem, či dnes již všude tradičním croissantem. Míříme k našemu vozítku. Zdá se, že dnes se poprvé seznámíme s vyhlášeným karpathoským větrem. Začínáme na 27 km za hodinu. To je pohoda, kterou běžně zažíváme i u nás doma. Uvidíme, zda během dne zesílí a nabere vyšší rychlost. V tuto chvíli nabíráme rychlost my. Takže, startujeme. Po deseti minutách míjíme v hlavním městě pekárnu s výbornou kávou, kde jsme se před třemi dny uspokojili a utvrzujeme se, že není nad atmosféru taverny v horské vesnici.

Třeba hned v té první, v nadmořské výšce 350 metrů. Aperi. Vesnice, která až do roku 1892 byla hlavním městem ostrova. Vesnice, v níž byla v roce 1939 založena první střední škola. Vesnice mající 400 obyvatel, jež je sídlem, arcibiskupa Karpathos a Kasos. Když jsme tudy před dvěma dny v podvečer projížděli, místní před malou tavernou ve stínu platanu hráli vrchcáby. Ale dnes … Zavřeno. Chuť na silné voňavé espresso sílí.

Stoupáme výš, do další horské vesnice. Volada. Osada s nádhernými výhledy. Víme o tom své i díky vycházce ke kostelu Stavros, kterou jsme v týdnu absolvovali. Stálo to opravdu za to. A také jsme se tu mile občerstvili. Taverny, kde jsme zastávku udělali, jsme si všimli díky ´bzučení včel´. Tedy alespoň tak se nám to jevilo. Když jsme vstoupili, taverna byla plná dam, ať už v černém, či barveném oděvu, které obsadily téměř všechny stolky na terase a klábosily u čaje a sušenky. Dnes je zde ovšem ticho. Jen kohout v blízkosti několikrát zakokrhal. Na kávu si tedy musíme ještě chvíli počkat. Napijeme se alespoň vody a pokračujeme v naší jízdě k západnímu pobřeží. Nahlížím do aplikace mapy.cz a zjišťuji, že možná byla chyba, že jsme si espressovou radost neudělali v oné pekárně u cesty v hlavním městě. Uklidňujeme se, že aplikace třeba neví vše.

Othos. Nejvýše položená vesnice leží ve výšce 520 metrů. Tady jsme minule navštívili kapličku na malém kopečku pod vesnicí. Vůbec kapliček je tu možná více, než obyvatel. Všechny jsou přístupné, většina z nich je uzamčena, s klíčem v zámku. Je nám to hodně sympatické. Ale taverna, třeba také s klíčem v zámku a klidně i samoobslužným servisem, nikde.

Horskou vesnici Pyles s dlážděnými kamennými uličkami a malým muzeem na jejím okraji, kde je větrný mlýn, pec na chleb, či lis na víno, dnes jen projíždíme. Máme to, coby kamenem dohodil, na hlavní silnici vedoucí podél západního pobřeží. Odbočujeme na sever, s jižní stranou jsme se již seznámili.

Za osm set metrů je po levé straně taverna, vyčítám z mapy a tiše se raduji. Under the Trees. Tak se jmenuje. Vysedáme z auta. Vítr nám málem vytrhnul dveře z rukou. Aha, tak přece sílí. Musíme si dávat pozor. Přicházíme, popoháněni větrem, k otevřeným dveřím taverny kde je patrné, že úklid je již proveden. Hlasitě zdravíme, kaliméra, jásas. A nic. Nikde nikdo. Jdeme na vyhlídku s tím, že to zkusíme cestou zpět. Bože, to je nádhera. I kdybychom espresso na tomto místě nedostali, zastávka stála za to. Moře hrající desítkami barev bouří, naráží do převážně černých kamenů, řecký prapor nad lavičkou s výhledem do nekonečné dálky ve větru sebou nekontrolovatelně plácá. Připravuji si fotoaparát s vědomím, že dnes má ruka není díky větru spolehlivý pevný stativ. Nicméně věřím, že zachytit atmosféru zvládnu. Manžel činí druhý pokus najít v taverně živáčka. Našel. Ovšem ne obsluhu, ale Imricha (naše interní pojmenování osoby nezasvěcené do … všeho, ale to je jiný příběh).

Míříme dále na sever. Zláká nás krásný záliv a menší cedule označující tavernu. Že by? Sjíždíme k moři a potkáváme zaparkované auto s českou SPZ. Co ten tady dělá … V rozkvetlé terase Pine trees sedí starší muž a sleduje moře. Kolikátý asi den, měsíc, či rok? U vedlejšího stolu žena zabalená do svetru něco guglí v mobilu. Na dotaz ohledně espressa záporně kývá hlavou. S úsměvem nám nabízí cappuccino, na které popravdě chuť nemáme. Poděkujeme, obdivně pochválíme všudypřítomné květy a míříme dál. Cestou přemýšlíme, jak to v rodinné taverně asi mají, kolik turistů tu za sezonu zavítá, zda je podnikání vůbec uživí.

Nejsevernější vesnice, kterou dnes chceme navštívit, se nám přibližuje. Totéž činí i husté tmavé mraky kupící se stále intenzivněji nad nejvyšší horou ostrova a zároveň celých Dodekanés Kali Limni, která se tyčí do výšky 1215 m. Sledujeme ji alespoň takto, když už jsme ji nepokořili. Parkujeme v Mesochori. Vedle kapličky dole ve vsi, kde se chodí pouze pěšky, je v mapách krom dalekého výhledu i značka baru. V hlavě mi proběhne návštěvní den Miloslava Šimka a Jiřího Grossmanna, že tam to někde musí být. Ale tady, daleko od větších vesnic, u kapličky, pod níž je přírodní pramen s legendou, pije-li z pramene svobodná žena, brzy se vdá, espresso jisto jistě nebude. Ale krásně tu je, i když síla větru začíná být chvílemi nebezpečná pro pohyb ve volném prostoru. Jedeme zpět na jih.

Hluboko pod námi je malebná rybářská vesnice Lefkos s množstvím pláží se smaragdovými vodami, i množstvím rodinných taveren. V jedné z nich, s krásným výhledem na pohoří v mracích i více či méně rozbouřené moře, usedáme. Jsme u cíle (?). Po padesáti kilometrech a téměř třech hodinách prožitků jsme tady, opět a znovu uchváceni nadpozemskou krásou. Náš obdiv získává malý temně hnědý kvádr na antracitovém pozadí, s vůní nepopsatelnou. A co teprve, když se probudí chuťové pohárky. Čokoládovo nugátový dortík s oříšky a šlehačkou, je naprosto úžasný. Byla to skvělá volba. A co v úvodu zmiňované dopolední espresso někde na ostrově Karpathos? Na to bych málem zapomněla :-) Ano, v této taverně nám kávičku připravili přesně takovou, jakou máme rádi. V kombinaci s dortíkem to byl zase jeden z našich mnoha gurmánských požitků.

P.S. I když … i kdyby espresso nebylo, přece i cesta je cíl
více  Zavřít popis alba 
  • září 2019
  • 1 245 zobrazení
3zs
V letošním školní roce se plaveckého výcviku zúčastnili žáci 1. až 4. třídy. Pod vedením instruktorek plavecké školy se nejmenší žáci seznamovali s vodou převážně v malém bazénku, ti starší již zdokonalovali získané dovednosti v bazénu velkém. Celý kurz byl ukončen závody v plavání na 25 m a závody ve vytrvalostním plavání. Nechyběly také tolik oblíbené vodní atrakce, jako je tobogán, divoká řeka a skoky do vody.
V každé skupině se plavčice věnovaly dětem podle jejich dovedností a plavecké jistoty. Věříme, že se všichni žáci posunuli ve svých dovednostech dále. Už jen to, že někteří dokázali překonat svůj strach z vody, je veliký úspěch, který si zaslouží obdiv nás všech. Na příští rok se již teď těšíme.
více  Zavřít popis alba 
  • 27.1.2020
  • 1 190 zobrazení
j60
EXPEDICE KORSIKA

28.5. - 13.6.2010

odjezd v pátek 28.5.2010 v 18.00 hod.
z Plzně, sraz od 17.00 hod. u “Chřestýše “

Poznávací zájezd s turistikou do země přírodních krás, skalnatého pobřeží s mnoha písečnými plážemi, štíty velehor se zasněženými vrcholy zvedajícími se místy přímo z moře. Slunečné podnebí s bujným rostlinstvem, lesy, háje a vinice, romantická skaliska, jeskyně, rokle, bystřiny a vodopády dotvářejí tu pravou a neopakovatelnou atmosféru Korsiky. Během cesty se také setkáme s četnými památkami z období megalitických kultur, antiky a středověku a s často svéráznými, ale jinak velmi přívětivými a pohostinnými obyvateli.

1. -2. den:
odjezd z ČR do Itálie, trajektem do Bastie. Přejezd do malebného letoviska ST. FLORENT, odpočinek a relaxace v kempu u moře.
Z Bastie vyšplháme horskou silničkou do sedla Col de Teghime (536 m) k památníku 2. světové války, odkud je nádherný výhled na „obě“ moře (Tyrhénské na východě a záliv St. Florent na západě). Určitě nevynecháme ochutnávku vynikajícího korsického vína ve známém vinařském kraji Patrimonio. Nezapomeňte na PET lahve na zakoupení točeného vína . V romantickém přístavním městečku St. Florent můžete navštívit katedrálu Nebio, projít se podél hradeb Citadely s výhledem na záliv St. Florent a mys Cap Corse, večer pak navštívit některou z mnohých hospůdek a ochutnat výtečnou korsickou kuchyni.

3. den:
návštěva CALVI s historickým jádrem a mohutnou citadelou nad městem. Lehká túra k vyhlídce Notre Dame de la Serra (ideální na rozchození před výstupem na Monte Cinto) nebo koupání na nádherných písečných plážích lemovaných pásy borovic s výhledy na nejvyšší vrcholy Korsiky, odpoledne přejezd divokým kaňonem Scala di Santa Regina podél řeky GOLO do horského střediska Calacuccia a vesničky LOZZI. Kemp 2 noci.
Pokračujeme do srdce korsických hor bájemi opředenou soutěskou Scala di Santa Regina do kempu pod nejvyšší horu Korsiky Monte Cinto.

4. den:
nádherná celodenní túra údolím VIRU až k horské chatě TIGHIETU (GR 20) s koupáním v horských tůních říčky FOGGIALE, pro nejzdatnější zájemce celodenní túra s výstupem na nejvyšší vrchol Korsiky MONTE CINTO (2706 m – pod vrcholem nejištěné lezení), popř. náročný sestup suťoviskem k jezeru LAC DU CINTO, zpět do kempu.
S ranním rozbřeskem se vydáme na výstup na nejvyšší horu Korsiky Monte Cinto (2706 m) (cca 10-12 hodinová tůra s převýšením 1700 m). Na chatě Ercu (1667 m) si nabereme poslední zásobu vody. Zde se cesty dělí - I. varianta – výstup s převýšením 1040 m na nejvyšší vrchol ostrova, odkud je jako na dlani nádherný rozhled na horskou scenérii Korsiky s vrcholy Monte Padro, Paglia Orba, Monte Rotondo i mys Cap Corse. II. varianta – středně náročná turistika k jezeru Lac du Cinto (2300 m), které při zpáteční cestě navštíví i vrcholová skupina. Pro otužilce možnost osvěžení v jezeře.

5. den:
soutěska SPELUNCA, jedna z nejznámějších atrakcí ostrova, možnost koupání v kaskádách. Ubytování v kempu a koupání v malebném zálivu PORTO.
Údolím Gola (84 km), nejdelší řeky Korsiky, pokračujeme v našem putování kolem korsického Matterhornu Paglia Orba (2525 m), ponoříme se mezi staleté velikány laricijských borovic v černém lese Valdu Nielu, až vyjedeme do nejvýše položeného silničního sedla Col de Vergio (1477 m), kde můžete ochutnat vynikající korsické produkty. Lahůdkou dne bude sestup do fantastické soutěsky Spelunca, která vás uchvátí svými strmými barevnými stěnami. Na dně soutěsky báječné koupáni v nesčetných tůních říčky Porto. Projdete se po starém janovském mostě Ponte Vecchio. Na konci dne se stihneme ještě vykoupat v moři a pozorovat západ slunce nad kouzelným zálivem Porto.Městečko Porto je turistickým centrem západního pobřeží. Je ohraničené jedinečnou zátokou s masivní janovskou věží, nad níž se tyčí mohutný vrchol Capu d´Ortu (1294 m).

6. den:
koupání v moři, putování bizarní skalnatou krajinou Calanche, rodiště Napoleona AJACCIO, překrásný Valinco záliv u města PROPRIANA. Ubytování 4 noci ve stejném kempu u moře.
Po ranním osvěžení v moři se vydáme do mnohobarevného světa skal les Calanche – pastva pro oči v nejkrásnější formě v podobě skalních útvarů a azurového moře. Nikdo by neměl propásnout příležitost proniknout do džungle trnitých keřů a bizardních skalních útvarů, podnikneme cestu od psí hlavy Tete du Chien ke skalnímu hradu Chateau Fort s neopakovatelnou vyhlídkou na kontrastní svět barevných skal a průzračného moře. Odpoledne navštívíme největší město Korsiky Ajaccio (60 000 obyvatel), ve kterém se utrácejí peníze, kdežto v Bastii se musejí vydělat, jak říkají místní obyvatelé. Vydáme se po stopách nejvýznamnějšího Korsičana Napoleona Bonaparta (rodný dům, památníky), ale nasajeme také současnou atmosféru této hekticky se rozvíjející metropole.

7. den:
relaxace u moře, prohlídka nedalekého prehistorického naleziště FILITOSA, zastávka v nejkorsičtějším městě SARTENE, zpět do kempu.
Prohlídka Filitosy – střediska 8000 let staré prehistorie ostrova. Zde se budete obdivovat menhirům, z kterých můžete načerpat pozitivní energii. V muzeu potom předmětům z období prehistorie, megalitické a torreánské kultury až po dobu římskou. Dále pokračujeme podle Prospera Merimeé do nejkorsičtějšího města Sartene, města křivolakých úzkých uliček, kde na vás dýchne duch vendety a pirátských nájezdů, města nejznámějšího náboženského procesí na ostrově – Le Catenacciu. V četných hospůdkách můžete ochutnat výborné kaštanové pivo Pietra.

8. den:
pro zájemce jedna z nejkrásnějších túr v oblasti skalních věží BAVELLA, ostatní pobyt a relaxace u moře v blízkosti kempu.
Ráno odjezd do korsických Dolomit – oblasti skalních věží Bavella. Možnost výběru ze dvou variant obtížnosti.

9. den:
plážová turistika k ústí řeky TARAVO nebo k janovské věži TOUR DE LA CALANCA, ostatní pobyt a relaxace u moře.

10. den:
BONIFACIO - nejkrásnější město Korsiky, prohlídka města, pro zájemce projížďka lodí pod skalnatými útesy , přejezd do kempu v horách, 3 noci na stejném místě.
Bonifacio je zcela odlišné město od ostatních korsických měst, díky své poloze na vápencovém útesu vysoko nad mořem (60 – 80 m) vytváří jednu z nejpozoruhodnějších a nejdramatičtějších scenérií v Evropě. Tato skála, nazývaná také korsický Gibraltar, je omývaná ze tří stran vodami a bývala po mnoho staletí význačným strategickým bodem. Určitě nevynechejte projížďku lodí k útesům a jeskyním podél pobřeží. Lahůdkou bude návštěva Dračí jeskyně (Grotte de Stragonato). Z lodi se vám naskytne jedinečný pohled na skaliska, ve kterých jsou vytesány známé schody krále aragonského (Escalier du Roi d´Aragon), na domy města doslova přilepené jako vlaštovčí hnízda na vápencových útesech a na Sardinii, odtud vzdálenou pouhých 12 km. Ve městě je množství historických a kulturních památek, jmenujme katedrálu Ste. Marie Majeure, jedinou gotickou stavbu na ostrově kostel St.. Dominique a velký námořní hřbitov (Cimitiere Marin).

11. den:
pro zájemce celodenní pěší túra, výstup na dominantu Korsiky - vrchol MONTE D‘ORO (2389 m). Pro pohodáře lehká túra s koupáním v překrásných Anglických kaskádách, které přímo vybízejí k relaxaci, pozdně odpolední přejezd zpět do kempu.
Ráno odjezd do Vizzavony, výchozího bodu výstupu na Monte d´Oro (2389 m) a na Anglické kaskády. Možnost výběru ze dvou variant obtížnosti:

12. den:
ráno pěšky do malinké vesničky Canaglie, přes salaše Tolla k nádherným kaskádám MANGANELLO, koupání, dovádění na přírodních skluzavkách, pro nejzdatnější zájemce výstup na horskou chatu PIETRA PIANA (1800 m). Návrat do kempu.
Nenáročná turistika divokým údolím řeky Manganello k nádherným kaskádám s přírodními skluzavkami, vodopády a tůněmi, kde si na své přijde určitě každý příznivec vodních radovánek. Pro nenabažené turisty možnost túry k horské chatě Pietra Piana (1800 m), výchozího bodu výstupu na druhou nejvyšší horu Korsiky Monte Rotondo (2622 m). Cestou zpět nevynecháme ochutnávku výtečného kozího nebo ovčího sýra a vynikajícího korsického vína na salaších Tolla.

13. den:
prohlídka starobylého města CORTE, odjezd do kempu u moře. Cestou malebný kostelík SAN MICHELE DE MURATO, odpoledne koupání a relaxace, večerní život v St. Florent.
Prohlídka tajného hlavního města Korsiky Corte, ležícího v srdci korsických hor v závěru divokých horských údolí řek Restonica a Tavignano. Zde se psaly dějiny svobodné Korsiky, zde otec národa Pascal Paoli založil jedinou universitu na ostrově. Z citadely (Le Nid d´Aigle – Orlího hnízda) je fantastický výhled na okolní horskou scenérii. Pokračujeme dále ke kostelíku St. de Murato. Poslední noc strávíme v městečku St. Floran.

14. den:
přesun do přístavního města BASTIE, prohlídka města, trajektem do Livorna, noční přesun do Rakouska.
Prohlídka Bastie – hlavního města z období vlády Janova a největšího námořního přístavu Korsiky. Nevynecháme skvosty barokní architektury a umění, jež jsou dokladem obrovského bohatství Janovanů, v Terra Vecchia navštívíme kostel St. Jean Babtiste, jehož dvě charakteristické věže dominují nad starým přístavem a v Terra Nova katedrálu Ste. Marie Majeure s největšími varhany na ostrově. V italské Pise si prohlédneme slavné náměstí zázraků Piazza Miracole se světoznámou šikmou věží Torre Pendente.

15. den:
návrat do ČR odpoledne.

Cena zájezdu na osobu : doprava 5.000,- Kč + poplatek za trajekt cca 1.300,- Kč

Závazné přihlášky – stačí telefonicky – do konce února – “ Božena “ tel. 724 023 235

Zálohu je třeba zaplatit do 12.3.2010 ve výši 3.000,- Kč
doplatek do 30.4.2010.
více  Zavřít popis alba 
  • jaro 2010
  • 1 154 zobrazení
davs
Atmosféru indických náboženských oslav přinesl v neděli 19. července 2015 do centra Prahy Indický festival. Tradiční hudba a zpěvy, vegetariánské občerstvení, výstava o kultuře Indie a stánky s indickým zbožím mohli Pražané i návštěvníci města obdivovat na Ovocném trhu, v Celetné ulici a na Staroměstském náměstí, kam se průvod vydal.
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 19.7.2015
  • 1 123 zobrazení
Reklama