Hledání: OSK - SB 2013

Pro dotaz OSK - SB 2013 jsme našli 3 145 výsledků.

Náš tip

Objevte možnosti videa
Fotka vydá za 1 000 slov.
A co teprve video?

cadicek
  • květen 2013
  • 20 zobrazení
cadicek
  • 30.10.2013
  • 20 zobrazení
  • {POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
alenka52
Co mám asi tak napsat? Položila jsem si otázku sama sobě. Pravděpodobně s touto naší návštěvou, skončily nádherné chvíle s milovaným Tanem v gorilí školce, ale něco nového začíná, neboť, jak všichni již víme, tak Tano a Okanda odejdou, a to v nejbližší době. Přijela jsem blahem bez sebe, ale zároveň se smutkem. Ale to nechci popisovat. Zatím jsou oba dva veselí, ale musím říci, že Taníkovi se moc nechce odcházet na ty 2 hod. do velkého výběhu se samicemi. Když má odejít, tak prostě nechce s oškou jít. Okanda jde hned, ale Taník dělá fóry. Jinak je hodně veselý a hloubavý, chytrý, krásný gorilák a je to prostě BOREC! Minule jsem již psala, že mají u sebe ve výběhu otevřené okénko (průlez), kterým mohou kdykoliv ven. Tano tam hodně chodí, rád pozoruje, co se venku děje a hlavně okolo jedoucí kárky. Já běžím ven a tam jsme jen my dva, je to brzy ráno, takže návštěvníci zatím nejdou ani okolo a co víc, tam mě on slyší, neboť horní část venkovního výběhu je „pouze“ zabezpečena pletivem a výloha pouze okolo. Nevěřili byste, jak on hlasitě tleská, když se sejdeme, ani já nevěřila vlastním očím, tedy spíše uším. Já na něho mluvím česky a docela si rozumíme. Prostě jedna velká nádhera. Jinak vše stejné, má rád lidi, je to šašek velmi inteligentní. Jsem moc šťastná, že jsem mohla tyto chvíle s ním být. Doufám, že se bude mít společně s Okandou dobře a hlavně, že si brzy zvyknou na nové prostředí, bude to velmi těžké, to také víme. Jsem moc ráda, že zůstávají v Německu.
Něco o vedlejších gorilkách: Tuana se s malým Tondou moc nepáře, nosí ho na ruce, jako boxerku, bude hodně trénovaný. Dokonce si přitom hraje sama se sebou a hází dřevitku na všechn strany, plácá se do prsou, s ostatními mláďaty také již vyvádí, ale dává si pozor, aby byl Toník chráněn. Kolo je taková klidnější matka. Do Wilhelmy bych chtěla určitě někdy znovu zavítat, protože vedlejší gorilí skupinu a bonobáčka Bobaliho mám hodně ráda. 31. ledna se narodil žirafí sameček a jedna zajímavost, jeho matka se jmenuje KIBURI. Nosorožščí slečna je celá bronzová,pěkně vyrostla a chodí ven.
více  Zavřít popis alba 
57 komentářů
  • březen 2015
  • 523 zobrazení
emikes
PŘÍBĚHY NAŠICH SOUSEDů
Eva Mikešková
Bystřice pod Hostýnem / Chvályhodný počin mají za sebou účastníci slavnostní prezentace příběhů, které by neměly zůstat zapomenuty. Příběhy našich sousedů je vzdělávací projekt neziskové organizace Post Bellum pro žáky osmých a devátých tříd. Mají za úkol vyzpovídat pamětníka, natočit vzpomínky, digitalizovat fotografie, prozkoumat archivy a nakonec vytvořit rozhlasovou, televizní nebo psanou reportáž či dokument.
V kinosále Sušil se představily týmy z Bystřice pod Hostýnem, Rajnochovic, studenti holešovského gymnázia a soutěžili také zástupci ze Šumperska. Před pamětníky ožívaly jejich vlastní osudy viděné očima dětí. „Zachování historické paměti je důležité. Aby děti věděly, že lidé nebyli zavíráni jen za krádeže, podvody, ale za to, že bojovali za demokracii,“ pronesla senátorka Šárka Jelínková, která nad akcí převzala patronát.
Vybrat z deseti projektů tři nejlepší nebylo vskutku lehké - scénky, animace či dramatizovaný přednes, všechny výstupy se silným poselstvím plné emocí si zaslouží obdiv a poděkování. Snad by se tyto práce ani neměly klasifikovat. Dá se vůbec ve třech minutách prezentovat půlroční týmová spolupráce? „Zvláštní poděkování patří učitelům, motivovat děti k práci navíc není jednoduché. Trpělivě s nimi poslouchat starší, protože to, co oni, jim už nikdo neřekne. Zpovídejte, ptejte se, protože za chvíli nebude koho…“ radila odborná porota, aby si mládež nemyslela, že život není jen procházka růžovým sadem.
Porotce nejvíce zaujal příběh Dáma s tiskárnou, který zpracovala bystřická ZUŠ pod vedením Štěpánky Maliňákové. „Nejtěžší bylo vejít se scénkou do tří minut, osekat slova, aby se ale zachovalo to důležité poselství. Hlavně jsme nechtěli udělat paní Krčmářové ostudu,“ radovala se vedoucí učitelka. Čtyřiadevadesátileté Miladě Krčmářové se po vyhlášení vítěze rozklepala kolena: „Jsem celá dojatá a nadšená, nevěřila jsem, že děti s mým obyčejným příběhem vyhrají.“ Ztvárnit právě její osud, zabavení rodinné firmy a její pracné obnovení po revoluci, byla pro vítězný tým čest. „Už vím, jaký je recept na dlouhověkost –nezdolný optimismus paní Kčmářové a její pozitivní přístup k životu,“ řekla Maliňáková.
Co bude s příběhy pamětníků dál? Všechny nahrávky se chronologicky ukládají do databáze Paměti národa, která je přístupná zdarma. Žádný z příběhů nebude zapomenut.
více  Zavřít popis alba 
  • 6.6.2019
  • 361 zobrazení
jaryh
Dnešního dne 10. dubna 2015 ve 14,00 hodin jsme u pomníku svob. PS Františka Vaculi uctili jeho památku položením květin a připomenutím si okolností jeho úmrtí. Po zahájení aktu, kterého byli přítomni mj. také člen Národní rady KČP Štěpán Drapák, čestný předseda ašské sekce OSK při KČP mjr. PS v.v. Václav Veselý, člen krajského zastupitelstva kraje Karlovy Vary pplk. PS v.v. Václav Sloup jsme vyslechli čsl. státní hymnu a následně stručně přivítal přítomné mjr. PS v.v. Milan Paučo (předseda ašské sekce OSH) a pak se ujal slova mjr. PS v.v. Antonín Juříček, který nás přítomné informoval podrobně o okolnostech, za kterých přišel zákeřnou smrtí o život náš pohraničník František Vacula.
Toho osudného dne 10.4.1956 byl velitel hlídky František Vacula ve službě s voj. Chalupníkem, který při výkonu služby za ženijně-technickým zabezpečením na stanovišti odpoutal pozornost velitele hlídky Františka Vaculy a v nestřeženém okamžiku se svou puškou vz. 52 zastřelil zezadu svého velitele a následně utekl do západního Německa. Zde vojenský sběh podlehl svým psychickým problémům, které ho provázely v následných letech života na Západě jako důsledek výčitek svědomí.
Důstojný akt umocnilo krásné slunné počasí a přátelské ovzduší přítomných bývalých ochránců hranic a členů KČP.
Po té jsme se všichni přítomní přesunuli severovýchodně od Hranic k památníku sedmi britských letců sestřelených v bombardéru na konci 2. světové války 5. 3. 1945, abychom i zde uctili památku padlých hrdinů. Také zde nás o okolnostech jejich úmrtí informoval Tonda Juříček tak, jak se dozvěděl z dostupných zdrojů:

Malý pomník ve Farském lese je vzpomínkou na posádku zříceného anglického bombardéru z konce 2. světové války.

Britský bombardér tu havaroval v noci 5. 3. 1945. AVROLANCASTER B.MK.I sériového číslo PB 872 s kódovým označení P4­X 153. bombardovací squadrony.

Byl zasažen po náletu na Chemnitz, když se otáčel nad Krušnými horami. Bombardér byl starý přesně 3 měsíce, za sebou měl teprve 15 operací. Po technické stránce byl bez problémů.
Příčinou zřícení bylo nevlídné mrazivé počasí, možná nezkušenost pilotů (teprve šestý vzlet), ale hlavně
zásah od německého dělostřelectva. Ze základny ve Scamptonu vzlétli v 16:40.

Ve 22:30 se rozléhají nad Hranicemi sirény, divné zvuky a jde vidět ohnivá záře. Ráno 6. března 1945 se všichni dozvídají, že jde o letadlo RAF a že nikdo nepřežil.

Okolnosti samotného dopadu a momenty při něm jsou neznámé, rozporuplné a tajemné. Letoun se rozpadal nad městem, ocas letadla skončil na poli u Růžového údolí, kde spatřili utíkajícího letce. Když ho našli, byl mrtvý pod skálou v Růžovém údolí.

Přežil tedy někdo? Mohli být případní zranění ošetřeni? Výpovědi svědků se liší. Jasné však je, že zpět na základnu přišel po dlouhém čekání smutný vzkaz "Nothing heard since take off". V troskách bombardéru byla nalezena těla všech sedmi členů posádky.
Jednalo se o velitele letounu F/O WilliamaBaileye (21 let),
palubního mechanika J. Howarda (31 let),
navigátora F/O R.G.D. Adlama (24 let),
bombometčíka F/O E. J. S. Morrise (22 let),
radistu/střelce J. Dixona (24 let),
střelce W. Simpsona (20 let)
a střelce W. P. Meechana (20 let),
všichni jsou dnes pohřbeni na Olšanském hřbitově v Praze."

Dva členové posádky byůi zaklíněni ve zmrzlé zemi, znetvořeni ohořením a měli na sobě padáky. Jeden člen posádky se snažil vyskočit, nestačil se mu otevřít padák. Další leží mrtví okolo nebo v troskách. Na poli, ve směru na Adorf, leží ocas letadla, ve kterém je další mrtvý muž (na sobě měl světle žluté oblečení). Největší záhadou je ale mrtvý muž v lomu v Růžovém údolí. Svědci vypovídají, že tento letec přežil, viděli ho utíkat směrem Růžové údolí. Pak ho nachází mrtvého. Mohl přežít nebo ne?

Hrdinové byli pohřbeni v rohu hřbitova bez větší identifikace. 3. září 1947 proběhla na příkaz britského letectva exhumace a přemístění na Olšanský hřbitov v Praze.

Aleš Kučera se synem se o historii zřícení letounu zajímali od 80. let. Oba pomníky byly odhaleny 18. dubna 1991 na 46. výročí osvobození Hranic.

Všichni přítomní ocenili velmi přínosné vystoupení Toníka Juříčka. Společně jsme se shodli na velmi zdařilém počinu nás všech z Klubu českého pohraničí u obou pomníků na Ašsku.

Rozloučili jsme se za slunného krásného odpoledne a všichni jsme měli velmi dobrý pocit z dobře prožitého pátečního odpoledne.

Text: Jaroslav Horák a Aleš Kučera
Foto: Jaroslav Horák, Milan Paučo, Jiří Dařena
více  Zavřít popis alba 
  • 10.4.2015
  • 322 zobrazení
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
wclaim
Tak jsem se přeci letos podíval na Březinku. Už jsem to vzdával, když se mi nabídla kamarádka Stáňa, že mně vezmou s sebou. jeli z Prahy a tak jsem se nalodil u Velkého Oseka na palubu jejich silničního korábu. Bylo domluveno, že se zastavíme u kamarádů před Lanškrounem a v sobotu přejedem na Březinku... Na boudě u kamaráda Korka a Jenny jsme pozpívali,poklábosili a v sobotu byli zničeni kuchařskými orgiemi Jenny :-D , takže jsme na Březinku dorazili až pozdě odpoledne. Tam již byl potlach v plném proudu a po zapálení slavnostního ohně zábava vydržela až dlouho do noci. Potkal jsem zde mnoho kamarádů a užil si to do ranních hodin... Domů už mně vzali kamarádi Krakonoš a Milčučůna, protože Stáńa a Mirek museli odjet již v noci... Víkend se mi vydařil nad vše očekávání, poznal jsem nové kamarády i poznal konečně camp Drsných Dědků. Všem kamarádům moc děkuji a budu se těšit na další setkání :-)
Fotky nejsou moc kvalitní, můj Nikonek opravdu dosluhuje, tak se při prohlížení neděste... :-) :-D
více  Zavřít popis alba 
  • 26.10.2013
  • 257 zobrazení
alenka52
Nechtěla bych porušit tradici, abych vám něco málo nenapsala z Wilhelmy o dětičkách. Ráno se skládá z hraní, okusování (jako kluci u nás) a když přijdeme, tak vítání. Taník skáče na výlohu, dělá s lanem piruetky, kope do plechového okénka a pak si sedne a čeká, že mu něco ukážu. Okanda nechce zůstat pozadu, vystrukuje bříško, naparuje se a běhá také kolem výlohy, přitom drží lano a rukou se dotýká výlohy a většinou, jako velký „frája“ má v puse kousek větvičky, vypadá to jako cigáro. Ovšem Taníkovi se to moc nelíbí, že mu „leze“ do zelí, tak ho vyhání, nastává honička a okusování, on samozřejmě vyhrává a dělá šaška on. Okanda, ale je vytvrvalý a vyhání ho také. Je legrace je pozorovat, jak na sebe žárlí. Vana a Tebogo si vedle hrají a Tebík se již začíná také honit kolem výlohy, hlavně, když jsou venku, takže lítám dvakrát.V nejnovějším magazínu Wilhelma - léto 2014 je článek s jejich ošetřovatelkou, která popisuje ,co se v gorilí školce přes den děje. Ráno, když ona přijde, tak ji vítají a ukazují svoje jazýčky, otevírají pusinky a smějí se. O modřiny prý není nouze. Dále píše, že již malé gorily mají mnohem větší sílu než my. Abych se vrátila k dětičkám a především k našemu Taníkovi (je z Prahy), tak zase klasický den, který jsem popisovala již minule, kdy na 1 hod. dopoledne jsou přeneseni do většího výběhu a Vana a Tebogo jsou zatím venku s oškou. Připravuje se slibžování Tana a Okandy se samicí Tuanou z vedlejší skupiny (tu také miluji), která se stále seznamuje se svojí gorilí skupinou. Je to milá a hodná gorila. Po hod. se kluci vracejí zpátky, dostávají ovoce a zeleninu, obyčejně melouna, který Taníkovi obzvlášť chutná, a to tak, že si ho dovolil „ukrást“. Pak si lehnou a spí. Odpoledne jdou všichni ven, tam je obyčejně velká honička, všech, kromě Okandy, ten se trochu straní, ale jde se jednou s oškou pomazlit. Jinak jsem další jiné postřehy popisovala minule, takže nemá cenu se opakovat.
více  Zavřít popis alba 
15 komentářů
  • 19.6.2014
  • 243 zobrazení
lukasdog
Je půl 9 ráno,vyrážíme směr Osek….jo ještě bych zapoměla i Mikika jede ..s …náma … :-D…Jsme na místě..vypouštím smečku…všichni co měli pinpany se vrhají na mojí Corču …co?!..nehárá?!..nééé…bych si všimla…HÁRÁ!!!ta čubka se i nastavuje…dobře sedám zpět do auta…odjíždím zpět domů..já na to mám!...néé :-D…odvážím plně hárající Corču domu..zpět směr Osek..jsme kompletní i tedy Ty Pražácííí dorazili ..jde se…nabíráme víšku ..Bože nepříčetní vlci přidáváme do kroku ALEXI!!!! Sem!!!!…Jsme na Hradě..jůůů jééé oooo ffff..no nic…prý je tu obtisklej ksichtík do skály..kdééé hledáme…Alexi!!okamžitě z tohoi slez!!!pověst vypráví Jindřiška…hmm zajímavé..hledáme máme!!..no nic jsme hezčí..těší mě to .-D ..jdem tedy dál..kde jsou vlcí?!...dobrý ..žijem…nabíráme víšku…Alexi pust toho psa!!prase!!!...pohoda jde se hezky..první vyhlídka prej Davidova někod Dušanova no není to jedno je to stějné od fň ..fotím krása nádhera..auuu do prd…eeee.. vosa píchal mě jsem alergická..otejká mi ruka hlava oči vypadávají z hlavy …no néé kecám ale píchla mě fakt..bolí to…Roger má překvpko..medaile za Sněžku juu jééé uuuu áááá krásný dík …tak TEDA JDEM DÁL…V LESE KLÍÍD POHODIČKA JEN BANDA 15 Homolků je v lese halo uááá ííí..níí ALEXI!!!!!okamžitě přestaň máchat těma klackama…jo a že mě štípla vosa už jsme psala?!..no jen že mi tam někde upadla ruka..no ale k věci jdem dál na vrchol Stropníku…první rozcestí nechápou TZ ?!tam nebo tam táám přece!!néé tam ježiš trojúhelník tam asi néé…no ještě že šli zamnou :-D…jinak by došli až leda tak do prd… :-D…jsme TU!!ALEXI!SLEZ DOLŮ SEŠ NORMÁLNÍ!!!Všichni se kocháme krása..fotíme si snad i nechty u nohou a chlupy na ruce..jo A PÍCHLA MĚ VČELA NO ALE TO UŽ ASI VÍTE..alexiiiii!!!....Probíhá hromadné focení…zapisování…okoukávání..kochání…řvaní ALEXI!!!!bože tvař se normálně!!!...a nekvákej s tou žábou…jo a píchla… :-D….vyfotili jsme snad 140 kinofilmů a jdem tedy dál ..k rybníčku zchladit se prý ..NÉ PSY…jo a ta vosa…. Kde je zase ten kluk!!!zase je kde nemá..jdem zpět dolů povídáme kecáme..ALEXI… nelítej!!!přestaň se schovávat v tý trávě…stáčíme se na levo a ztrácíme víšku..jo a vosa pořád to od ní bolí..no nic…no jdem dolů kecáme smích..urážím se…všechno A VŠICHNI MI OJÍŽDĚJÍ Mončuly no…to sem asi taky nepatří :-D…máme za sebou už tisíc mil…děti řádí honí se sem a tam!!!..už jsme skoro dole…KDE JE ALEX!!!ále někde tám…něco tady chybí!ALEXI!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!kde je ten trotl!!!!!!!!!!ALEXI!!zmizel!je fuč!!!.....hlavou mi probleskne během jedné vteřiny ten nejhorší scénář MATKY“!!!!!který může mít když se jí ztratí extrémě hyperaktivní dítě v Krušných horách!!!!a vlci ho nesežerou ty už jsou asi doma….hledáme voláme bojíme se..jdem zpět raketovou rychlostí!!!takhle jsme nikdy do kopce rychle nešla jako teď!!!podrážky se mi tavili na asfaltu!!a tkaničky hořeli!!ALEXIII ALEXIII ALEXII….TICHO…… po neuvěřitelných cca 15 min…ALEX NALEZEN!!!!!!!!!!!!!Nadávám řvu brečím..dejchám (ty vole to byl kopec!)…řvu!!!nadávám ,děkuju ..modlím se …DÍKY!!!!kde si byl!!!!já se schovala vy jste už nepřišli…..zabít je ho málo!!!! Díky lidem co ho přivedli…mě vomejvali !!!vtipkuje se snaží se mě rozesmát…je jak v těch Simsnových Mylhaus co byl schovaný 3 týdny a ještě ho nenašli.. :-DD no trapný no :-DD …bože hlavně že to vše dobře dopadlo…uf!!!akce až do konce!!!jo vosa…už ..no …ALEXIIII!!!!.....Děkuju všem co se dnešní super čuper horror Apalůchy zůčastnili za to že pomáhali jak se zábavou tak při hledání…..ale hlavně sakra zase jsme si to pořádně užili…tak v září čaoooo zas……ALEXiiiiI !!!!!!...vosa |:-D aneb není to jen o výcviku ale o tom si to pořádně užít,smát se ,ztratit nějaké to dítě a zase ho najít..unavit psy,sebe všechny a naprosto se psychicky odrovnat :-D….ALEXÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍ ….
více  Zavřít popis alba 
  • 24.8.2013
  • 235 zobrazení
alenka52
Mám radost, Biki je v pohodě, když jsem přišla před obědem, tak sice ležela opodál výlohy, když se však blížil čas oběda, tak vstala a chystala se. Shinda ji trochu prudila, začala si před ní stoupat, jak to ona umí, zahánět ji co možná nejdál. Biki hned nešla, normálně se na Shi dívala, ale pak nakonec ustoupila. Na oběd: koule a vajíčka, všechny holky šly spořádaně, Biki seděla u mříže a vychutnávala si svoji kouli. Shinda sice pořád číhala, jak se k ní dostat, ale oška byla ve střehu a Shinda byla dvakrát osprchována a bylo slyšet, že ji oška hubuje. Ve finále dostala Biki ještě přídavek koule, a to Shi jenom zírala. Kluci si opodál krásně hráli, pořád se honili, Nuru Kiburka pronásledoval a pak zase Kiburek jeho. Kibi i Nuru opět čučeli do zrcátka, Nuráček se dnes prohlížel a koulel na sebe těma velkýma kukadlama. Odpoledne šli na sváču a Biki k nám přišla k výloze a její dlouhý pohled byl moc dojemný. Před naším odchodem mě napadlo ukázat Nuráčkovi, který seděl u výlohy kalendář s jejich portréty. Nemohl se vynadívat, ale Kiji byla jak u vytržení, když se na ni za výlohou díval portrét Richarda, to skutečně nevěřila vlastním očím. Odpoledne dostali mimo jiné také vločky, takže všichni zobali.
Teprve na videu jsem si všimla, že Shinda běžela k Biki a kousek koule položené na zemi sebrala, Biki na ní pořádně "štěkala", proto dostala od ošky přidáno.
více  Zavřít popis alba 
47 komentářů
  • 16.12.2014
  • 183 zobrazení
kamici
Máme za sebou asi nejlepší noc, možná díky grogu, který v Lesíku vaří a který jsme si na noc dali. Původně jsme plánovali Frýdlantský výběžek, ale nakonec jsme v pohodě dojeli až domů.
Naši zemi jsme objeli bez problémů, celkem 2 017 km, některým výběžkům jsme se vyhnuli, jinde si zase zajeli. V každém případě to bylo fajn :-)
(Tábořiště Lesík Nejdek - Albertamy - Boží Dar - Klínovec - Vejprty - Kryštofovy Hamry - Chomutov - Litvínov Záluží - Lom - Osek - Dubí - Krupka - Děčín - Česká Kamenice - Kamenický Šenov - Nový Bor - Cvikov - Jablonné v Podještědí - Petrovice - Olbersdorf - Zittau - Sieniawka - Bogatynia - Frýdlant - Nové Město pod Smrkem - Lázně Libverda - Hejnice - Desná - Kořenov - Jablonné nad Jizerou - Vrchlabí - Trutnov - Červený Kostelec). Celkem 388 km.
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
15 komentářů
  • 27.8.2015
  • 173 zobrazení
alenka52
No co říci, byla jsem odpoledne zase u těch chlupáčů. Zase se opakuji: K obědu koule a vajíčka, všichni si došli a musím říci, že to bylo v úplném klidu. Shinda si hned odsedla daleko a tam se soustředila na recyklování. Začala sebou hned třepat, tak, jak to dělá a už to jelo. Jinak byli docela líní, jenom kluci si chvilku hráli u výlohy. Na sváču odešli, Biki také hned. Odpoledne měli rozhoz zelených větví, zeleniny. Také tam měli již dopoledne polínka. Potlesk Biki si lehla k zadí výloze, otočená zády k nám, ale po chvíli se otočila obličejem a dívala se v leže na nás. Richard seděl u sebe u palandy a také dost na mě hleděl a vždy uhnul pohledem. Když jsem chtěla jít pryč, tak hned se vrátil pohledem, to bylo docela zajímavé. Kambuška u druhé výlohy, Kiburek s dřevitkou odešel na povodňovku, asi tam byla Kiji nebo Shinda, neboť nebyly vidět. Jenom Nuru ještě neležel, byl na špalku a potom si sedl na zem a okusoval větvičku. Pak jsem odešla. Ještě doplním: oška si hrála zase s klukama u mříže, ta se má. Byla jsem u oranžíků, byli venku, Gempík je pěkný lupínek, zlobí Mawar a má choutky. Mawar se na něho rozlobila a šla po něm a vypadalo to, že mu nadává. Diri je krásné zlatíčko.
více  Zavřít popis alba 
26 komentářů
  • 14.10.2014
  • 171 zobrazení
kockoslon
Teprve na druhý pokus dobýváme Radeč u Rokycan. Na podzim minulého roku nám výlet pokazilo počasí, tak se akce vyhlásila na jaro, když už je počasí většinou hezké, ale zrovna sobota 20. 4. 2013 byla nejchladnější za posledních 14 dní. Jaro, se letos jaksi nedostavilo, ale i tak jsme si ve skupině 8 bikerů mlhavou, lehce deštivou sobotu náležitě užili. Vedoucí „pančelka“ Burajda měla trasu pěkně připravenou, na nádraží v Rokycanech v 9:30 nám rozdala info k akci a po příjezdu vlaku od Prahy ve kterém byla wíla s Valdekem jsme už nasedli na kola a jelo se do přírodního parku Radeč. Zastavujeme na náměstí, fotíme morový sloup, začíná lehce pršet, teplota 9°C. Borecký rybník s vodopády, další fotící zastávka, pak už lehce bahnitá cesta, bahna neustále přibývá. Stará asfaltka k hřebeni pomalu stoupá, proti nám se řítí několik barevných trabantů, dokonce jeden veze i obytný exemplář, nestíháme auta vyfotit, ale prý mají někde v okolí tradičný sraz. Pěknou lesní cestou stoupáme k vrcholu, na samotný skalní hřeben, kde jsou zbytky hradu Mitrvald už musíme po cestě plné kořenů a kamenů. Na hradě je zrovna doba oběda, tak doplníme energii, do okolí není díky mlze vidět. Na další vrchol Brno se nikomu nechce, prý je tam jen TV vysílač. Sjíždíme tedy dolů, z mraků nad námi začíná lehce pršet. Po krátkém dohadování jestli po žluté značce nebo neznačené cestě vjíždíme na další dnešní zastávku Hradiště Březina, celé hradiště bylo chráněno kamennými valy, až 5 metrů vysokými. Na Hradišti je altánek, ve kterém posvačíme od bicana makové buchty, výhledy jsou nám bohužel zapovězeny, ale za jasného počasí je prý vidět daleko.
Krásnou lesní cestou sjíždíme k zámku Březina pro Jáchyma ze Šternberka, ho v empírovém slohu počátkem 19. století postavil neznámý stavitel. Zámek zdědil bratr Kašpar Maria Šternberk, který v zámku soustředil přírodovědecké sbírky ze svých cest a vybudoval park s exotickými rostlinami. Bylo zde lesnické učiliště, tak je park, dodnes velmi dobře zachovám, v současné době patří zámek i park opět rodu Šternberků. Lesem a dosti bahnitou cestou přijíždíme na hrad Březina, který byl pustý už v roce 1661, ale Kašpar ze Šternberka jej dal přebudovat na altán, který je v současné době zrekonstruovaný a slouží jako koncertní sál. Přijíždíme k obci Osek, kde na vyvýšenině jsou zbytky letohrádku Kymýk. Také jej nechali postavit Šternberkové pro své hosty. Pod letohrádkem je rybník Karásek. Také nás zaujal starý židovský hřbitov se zachovalými náhrobními kameny. Opět začíná pršet, teplota klesla na 4°C, po silnici sjíždíme zpět do Rokycan, kde je plánovaný pozdní oběd. Kola uskladňujeme v tanečním sále, sebe usazujeme v restauraci. Při návratu k nádraží ještě fotíme rozkvetlé stromy na náměstí, kterých jsme si dopoledne nevšimli, u nádraží se loučíme, každý jede svým směrem. My zůstáváme do zítra, a protože neprší, tak ještě jedeme dokončit dnešní plánovanou trasu. Podél tratě směr Plzeň a místní cyklostezce se dostaneme k vodní nádrži Klabava, po sypané hrázi přejedeme na druhou stranu a lesní opět bahnitou cestou stoupáme po žluté značce k poutní kapli Navštívení Panny Marie na Vršíčku. Kaple byla postavena v roce 1744 a jako poutní kostel vznikla na ochranu Rokycan před morovými epidemiemi, které se městu, na přelomu 17. a 18. století vyhnuly. Kostelík je nově opravený a stojí na nepřehlédnutelném místě a je dobře vidět i z dálnice D5. Večer ještě navštívíme místní malý pivovar U Stočesů, kde mají výborné pivo i jídlo. V neděli se probouzíme do sluncem projasněného dne, a i když je vzduch po ránu chladný, odpolední teploty stoupnou na téměř letní. Popojedeme do Berouna a jedeme vyzkoušet novou cyklostezku podél Berouny do Nížbora. Na oběd je ještě brzy, tak vyjedeme k zámku a vyhříváme se na nádvoří na sluníčku. Po obědě v místní jediné restauraci za mostem po nás ostatní cyklisté divně pokukují, naše zabahněná kola přitahují pozornost, proto je namáčíme u jezu v řece a po stezce se vracíme zpět do Berouna, nakládáme kola a jedeme domů. sobota 47 km, neděle 21 km
více  Zavřít popis alba 
  • 20.4.2013
  • 160 zobrazení
coloraaa
Dnes jsme navštívili nedaleko sebe stojící dvě rozhledny. Není to ale tato Vlčí hora nad Osekem v Krušných horách:
https://coloraaa.rajce.idnes.cz/Rozhledna_Vlci_hora/
http://rozhledny.yc.cz/vlcihora.htm
Počasí: +3°C, Polojasno až oblačno, slabý jihozápadní vítr.
I na Facebooku.
https://www.facebook.com/groups/T.O.Rosomak/
více  Zavřít popis alba 
  • 30.12.2019
  • 129 zobrazení
rbaum
Ráno ma prebudili nejaké zvuky. Vyliezol som zo stanu a opodial sa páslo stádo koní. Bola jasná obloha, rýchlo som sa zbalil, niečo zjedol a vyrazil. Prešiel som Rancou a čakalo ma stúpanie pod vrch Papusa, ďalej priesmyk Urdele, kde sa nachádza najvyšší bod Transalpiny 2145 m n.m. Šlapalo sa príjemne, aút bolo málo a teplota tak akurát. Veľakrát som musel zastaviť aby som sa pokochal krásnou krajinou okolo mňa. O niečo neskôr sa začalo znova mračiť, držalo sa to ale hlavne na opačnej strane. Bicykel stúpanie znášal horšie než ja: natrhol sa mi ďalší plášť a ešte aj ulomil pedál. Naštastie sa s tým stále dalo pokračovať. Nakoniec som sa ani tomu dažďu nevyhol, bolo to však pomerne krátke a zastihlo ma to keď som po zjazde znova jeden úsek šlapal do kopca. Bolo to celkom príjemné osvieženie. Na druhej strane stúpanie na tej oske od pedálu nebola žiadna sranda. Pozitívne bolo akurát to, že tie najvyššie partie som mal už za sebou a pri zjazde to až tak nevadilo. K večeru som prišiel do dediny Sasciori, kde som sa ubytoval. Sprcha a mäkká posteľ mi po náročnom dni padli skutočne vhod.
více  Zavřít popis alba 
3 komentáře
  • červenec 2019
  • 51 zobrazení
cadicek
  • 1.10.2011
  • 32 zobrazení
cadicek
  • 29.10.2011
  • 30 zobrazení
cadicek
  • listopad 2012
  • 27 zobrazení
cadicek
  • duben 2014
  • 24 zobrazení
cadicek
  • 17.6.2012
  • 21 zobrazení
cadicek
  • duben 2013
  • 21 zobrazení
cadicek
  • 29.9.2012
  • 18 zobrazení
cadicek
  • 31.5.2014
  • 16 zobrazení
blondatauca
  • 25.6.2016
  • 17 601 zobrazení
Reklama