Vyhledávání

Hledat v

Alba

Přibližně 6 523 výsledků (0,0704 sekund)

reklama
97 fotek, 20.1.2018, 114 zobrazení
23 fotek, 20.1.2018, 7 zobrazení
120 fotek, 30.1.2018, 13 zobrazení
85 fotek, 14.1.2018, 44 zobrazení
24 fotek, 11.8.2018, 8 zobrazení | architektura, cestování, města, zábava
Budatínský zámek se nachází na Slovensku v žilinské městské části Budatín na soutoku řek Váh a Kysuca. Je zachovalý a zpřístupněný pro veřejnost.
Původně vznikl jako strážní hrad v druhé polovině 13. století. Postaven je na strategicky významném místě, stojí při brodu na soutoku řeky Váhu a řeky Kysuca, kde byla celnice a vybíralo se zde clo. Význam hradu zvýrazňovalo í jeho mohutné opevnění. Základem hradu byla mohutná kruhová obytná věž v kamenném opevnění, která se ve svém půdorysu zachovala dodnes a vytváří charakteristickou siluetu Budatínskeho zámku. Původně královskou pevnost získal počátkem 14. století do svého majetku Matúš Čák. S jeho výboji a koncepcí obrany souvisí i opevnění věže obrannou zdí a výstavbou obytného paláce v prostoru opevnění. S výjimkou jižní strany obranná zeď tvoří dodnes obvod zámku.
V roce 1487 se stal novým majitelem zámku Gašpar Suňog, který naznačil směr, jakým se posléze ubíral stavební vývoj hradu spjatý s jeho rodem po několik století. Renesanční úprava stavby pocházející z roku 1551 spojila jednotlivé budovy podle jednotné architektonické koncepce, scelujíce tak různorodé funkce do jednoho harmonického celku zdůrazněného i navenek řešením fasád. Jsou v nich zvýrazněny především rytmicky členěná průčelí a nádvoří s arkádovou chodbou.
rozba nejen tureckého nebezpečí, ale hlavně vnitřních rozbrojů a interních stavovských povstání, přispěla v první polovině 17. století k výstavbě nového renesančního opevnění, které zpevnily bastiony a zabezpečily příkopem v severovýchodním předhradí. V té době už původně gotická pevnost, jež byla postupně přebudována na pohodlné renesanční šlechtické sídlo, splňovala požadavky pohodlného bydlení a střediska hospodářského života i moderní vojenské techniky.
V období baroka se stavitelé zámku v roce 1745 soustředili na výstavbu kapličky; současně dostavěli i budovy letohrádku (kaštieľa) a celek obklopili parkem navazujícím svojí kompozicí na průčelí zámku.
Vzhledem k tomu, že Suňogové vymřeli, se v roce 1798 majiteli hradu stali Csákyové, kteří zde bydleli až do roku 1945. Za revoluce v letech 1848/1849 císařští vojáci v lednu 1849 hrad podpálili. Ničivý požár vážně poškodil stavební konstrukce a vnitřní vybavení hradu. V roce 1870 hrad částečně opravili a využívali jej jako kasárna. Z těch dob se podnes zachovaly hlavně budovy předhradí s výraznými dobovými fasádami. Poslední a nejvýznamnější stavební úprava, která dala hradu jeho dnešní vzhled, pochází z let 1922 až 1923. Vycházela z historizujících romantických motivů a uplatnila se hlavně v jihozápadním křídle, kde vznikl velký reprezentační sál a vstupní prostory. Csákyové čerpali ze starších vzorů goticko-renesančních feudálních staveb, což se projevilo především při úpravě stropů a obložení místností.
34 fotek, 4.1.2018, 72 zobrazení
Za účasti 20ti členů KČP z místních organizací Mar. Lázní, Dolního Žandova, Chebu a Aše se v předposledním dni roku 2017 uskutečnilo pietní odpoledne u objektu Obecního úřadu ve Třech Sekerách, kde došlo 31.12.1947 k zákeřné vraždě dvou příslušníků Finanční stráže, která zde v tu dobu měla sídlo.

Zúčastnění si v úvodu pod pronikavou taktovkou JUDr. Jiřího Chmelarčíka zazpívali Českou a Slovenskou hymnu a následně Jindra Havlíček přednesl vzpomínkovou řeč, za jejíž hodnotný obsah a historickou i současnou aktuálnost byl oceněn potleskem přítomných. Za květiny položené přítomnými k pamětní desce před zahájením poděkoval krajský předseda KČP Václav Bořánek, který zároveň omluvil nepřítomnost předsedy MO KČP Ivana Růžičky ze zdravotních důvodů. Poté se všichni odebrali do místní restaurace k malému občerstvení a k přátelské besedě, v níž aktivně vystoupili Václav Bořánek a Štěpán Drapák s informací z jednání NR KČP, dále Jiří Chmelarčík, Jarda Horák, Josef Švarcbek a další k současné situaci v naší zemi. Mimo jiné bylo připomenuto, že v době, kdy uctíváme památku zavražděných ochránců hranic, se v Chebu sešli příznivci odvolaného starosty Jalovce, který nevybíravě v nedávné minulosti, jako starosta, dehonestoval službu bývalých pohraničníků, aby projevili nespokojenost s jeho odvoláním.

Že je česká veřejnost v mnoha směrech dezinformacemi a záměrnou deformací naší historie zmanipulována, o tom všichni dobře víme a v tomto směru stojí i před členy a přáteli našeho KČP mnohá osvětová a další poslání.

Úvodní text: JH

Foto: JH a Jindřich Havlíček

………..TEXT PROJEVU JINDŘICHA HAVLÍČKA……….

Vážené přítelkyně, Vážení přátele,

bojovníci za mír, sociální spravedlnost a lidská práva.

Zítra uplyne 70 let, kdy naše zdejší veřejnost byla vyrušena z vánoční pohody zákeřným surovým činem bývalého československého občana německého původu Wernera Miliána z Příbora, instruktora Hitlerjugend. V 17 hodin 53 minut došlo k zákeřně vraždě dvou příslušníků finanční stráže Václava Mareše a Josefa Dleska. Po tomto činu se vrahovi podařilo utéci do blízkého Mähringu v Bavorsku. I přes žádost československé strany nebyl sousedním státem NSR vydán k potrestání. Pohřeb Václava Mareše a Josefa Dleska proběhl 5. ledna 1948 za účasti zástupců Ministerstva národní obrany, příslušníků čsl. armády, ministerstva financí, Okres. cel. správy a závodních rad, jakož i zástupců ozbrojených sborů, finanční stráže, zástupců korporací, úřadů s velkým počtem zdejšího obyvatelstva a okolních obcí.

Dnes již existuje velice málo přímých účastníků této tragédie. Smutek a žal tehdy postihl nejen rodiny jmenovaných příslušníků finanční stráže, ale všechny obyvatele zdejší obce Tří Seker, jejich blízkého okolí a všech ochránců československých státních hranic. Všichni tehdy věřili, že se podobná tragédie se již nikdy nebude opakovat u nás ani v žádné jiné zemi. Tehdejší víra našich občanů nebyla vyslyšena a na hranicích se postupně objevily pomníčky dalších ochránců našich státních hranic. Lidí, kteří zahynuli na hranicích při výkonu služby, je podle historických dokumentů více než 500. Ano byli to příslušníci pohraniční stráže, kdo později zabezpečovali klid pro pokojný život a práci lidí nejen zde v pohraničí, ale v celé naší zemi. A že neměli jednoduchou službu, o tom svědčí i historické prameny z tehdejší doby, kdy u narušitelů státní hranice byly nalezeny zbraně, samopaly, ruční granáty a další nebezpečné předměty.

Současný vývoj ve světě i v České republice jasně ukazuje, že o osudu lidstva stále není rozhodnuto. Jsou lidé, kteří znevažují práci bývalých ochránců státních hranic. Jedná se především o lidi z „Platformy evropské paměti a svědomí“, která vznikla na základě souhlasu vlády České republiky dne 14. října 2011 v Praze pod záštitou tří premiérů, včetně úřadujícího předsedy Rady EU. V současné době tato „Platforma“ čítá 55 institucí a organizací ze 13 států Evropské unie, dále z Ukrajiny, Moldavska, Albánie, Islandu, Kanady a USA.

21. září letošního roku čeští představitele teto „Platformy“ podali trestní oznámení - dle jejich vyjádření a výkladu - na odpovědné osoby v řetězci velení, od zasahující hlídky, přes velení pohraniční stráže, náměstky a ministry vnitra až po členy předsednictva ÚV KSČ zajištující ochranu hranic před rokem 1990 pro usmrcení lidí usilujících o překročení čs. hranic. V minulem roku se tato „Platforma“ zároveň obrátila na Německé nejvyšší státní zastupitelství v Karlsruhe, které pověřilo státní zastupitelství v bavorském Weidenu, aby začalo vyšetřovat smrt 4 německých občanů z bývalé NDR, kteří v dobách studené války zahynuli při pokusu o překročení československé státní hranice do Rakouska a NSR. Dle vyjádření ředitelky teto „Platformy evropské paměti a svědomí“ Neely Winkelmannové-Heyrovské je správné, že Německá prokuratura je připravena provádět razie a domovní prohlídky v ČR a na Slovensku u podezřelých osob, které jsou obviněny ze smrti německých občanů na československých hranicích v době před rokem 1990. Tento počin považuje za přelomový v oblasti stíhání zločinů komunismu. My s takovým přístupem nemůžeme souhlasit, protože nikdy předtím se ještě nestalo, aby prokuratura cizí země žalovala vojáky a politiky jiné svrchované země za činy, které byly v souladu se zákony země, ve které se staly.

Tento přístup k naší minulosti považujeme za zkušební balónek, který má za úkol zjistit, jak daleko může Německo zajít v nátlaku na ČR ve svých poválečných požadavcích a jaký odpor a pobouření to vyvolá v České republice a na Slovensku. Zde můžeme poděkovat bývalým představitelům české vlády vlastizrádcům Pavlu Bělobrádkovi a Danielu Hermanovi z KDU-ČSL, kteří svojí účastí na posledních dvou sjezdech sudetoněmeckého landsmančaftu zavdali německé prokuratuře důvod k domněnce, že česká otázka je již “zralá”, na zásadní proměnu. Že čeští politici již vyměkli, a proto lze na Česko tvrdě udeřit skrze německou prokuraturu.

Klub českého pohraničí proto odmítá ústupovou politiku některých našich představitelů Českého státu. Velice dobře si uvědomuje postavení ČR v Evropě a ve světě. Česká republika je místem, kde se budou stále více potkávat klíčové strategické zájmy světových mocností. Proto žádá vládní činitele, aby ve vztahu k zahraničí více prosazovala a rozvíjela spolupráci se všemi zeměmi světa. Je potřebné zabránit další militarizaci ekonomik světových mocností a rozpoutávání válek. Je potřeba rozvíjet vztahy mezi jednotlivými státy na základě vzájemného respektu.

Naší povinností je usilovat o zastavení procesu odnárodňování naší společnosti. Toto úsilí musíme spojit s ostatními vlasteneckými silami a organizacemi. Obranu národních tradic a pravdu o životě našeho národa je potřebné chápat jako základní povinnost občana tohoto státu. Ochrana státní hranice je jednou ze základních hodnot posilování naší státností. Služba vrchního strážmistra Václava Mareše a strážmistra Josefa Dleska zde na naší hranici přispěla k zabezpečení čs. státnosti. Oba zesnulí vždy vzorně plnili služební povinnosti. V roce 1938 hájili střežit čs. státní hranice proti Maďarům, po osvobození v r. 1945 opět zaujali místa na hranicích. Ostatky Václava Mareše spočinuly na hřbitově v Plzni a Josefa Dleska na hřbitově v Protivíně. Jejich odkaz pro naše občany však žije dál a na nás všech zde přítomných a dalších závisí, jak jej budeme dále rozvíjet!

Vážené přítelkyně a vážení přátelé.

Děkuji Vám, že jste přišli a dnes jste si spolu se mnou připomněli památku těchto hrdinů a vlastenců československé vlasti.

Václave Mareši a Josefe Dlesku,

slibuji Vám, že členové KČP a občané Třech Seker nikdy nezapomenou vaší služby pro naši vlast! Vyjadřuji přesvědčení, že počet obránců oprávněných českých zájmů bude vzrůstat a že se bude upevňovat opravdové přátelství lidí z celého světa!

Čest Vaší památce!
38 fotek, 31.1.2010, 43 zobrazení
127 fotek, leden 2010, 41 zobrazení
314 fotek, leden 2009, 64 zobrazení
44 fotek, leden 2017, 17 zobrazení
17 fotek, 12.2.2016, 36 zobrazení
261 fotek, 18.1.2015, 79 zobrazení
406 fotek, 12.1.2014, 110 zobrazení
111 fotek, 31.12.2013, 129 zobrazení
3 videa, 24.1.2012, 988 zobrazení
obrany 22.1.2012
72 fotek, 15.1.2012, 73 zobrazení
29 fotek, 30.1.2010, 143 zobrazení | zvířata
81 fotek, 51 zobrazení
89 fotek, 53 zobrazení | sport, zvířata
53 fotek, prosinec 2007, 80 zobrazení

Něco by se našlo i mezi uživateli...

Obrany | obrany

924 zobrazení, 5 alb

ok-obrany

112 zobrazení, 1 album

mavis-obrany

233 zobrazení, 10 alb

fk-orel-obrany

404 zobrazení, žádné album

Rajce.net je největší česká sociální síť
zaměřená na sdílení fotografií a videí.

Nabízí neomezený prostor zdarma, snadnou a rychlou výrobu fotoknih i jiných fotoproduktů.