Vyhledávání

Hledat v

Alba

Přibližně 25 výsledků (0,0585 sekund)

reklama
32 fotek, květen 2011, 657 zobrazení
1 fotka, červen 2008, 33 zobrazení
prováděla se vnitřní a venkovní oprava a malování kostela, výměna oken v sakristii a na oratoři, do vstupních dveří kostela a do oken v sakristii byly usazeny mříže
41 fotek, září až listopad 2018, 10 zobrazení
Podzim 2018
5 fotek, 4.11.2012, 159 zobrazení | architektura, města, země
Kostel svatého Jiří v Hloubětíně je farní kostel hloubětínské farnosti v Praze, v katastru Hloubětína v městské části Praha 14. První zmínka o kostele v Hloubětíně pochází z roku 1217. Budova kostela v gotickém slohu byla postavena v roce 1257. Jeho existenci dokládá papežská listina pražského biskupa Mikuláše ze 13. února 1257, kterou potvrdil řádu křížovníků s červenou hvězdou, na které kostely mají podací právo. V tomto seznamu byl i kostel v Hloubětíně.
V roce 1695 byl kostel přestavěn, v roce 1892 dostal trámový strop. Do roku 1847 stála věž na místě dnešní sakristie, poté byla stržena a nová věž byla postavena před vchodem na ZJZ straně kostela. Chrámová loď byla přitom prodloužena. V roce 1987 proběhla oprava zdiva kostela a věže.
Od r. 1365 do husitských válek jsou známi všichni faráři. Poté fara zanikla a obnovena byla koncem 17. století v souvislosti s přestavbou kostela.
V r. 1958 byl kostel prohlášen nemovitou památkou.
14 fotek, 31.12.2013, 35 zobrazení | architektura, dokumenty
Římskokatolický kostel sv. Martina z Tours v Třebíči se 75 metrů vysokou městskou věží se nachází na Martinském náměstí ve Vnitřním Městě. Byl založen někdy kolem poloviny 13. století opatem Martinem, během 14. století se kostel stal farním.V roce 1502 nechal Vilém z Pernštejna přestavět kostel a z této doby existují dveře u sakristie, klenby, chodby a další věci. V roce 1628 byl kostel získán Adamem z Valdštejna, dosadil po nějaké době, kdy kostelu vládli protestanti, katolického faráře. Byly opraveny varhany, zřízeny boční oltáře a byla postavena fara. Po roce 1707 byly uskutečněny barokní úpravy, zvětšena boční kaple sv. Anny a sv. Josefa a za dalších devět let byl sržen kůr a kostel byl propojen s městskou věží. V roce 1905 byla okna nahrazena kovovými a proraženy světlíky. Věž při kostele stála původně samostatně, součástí kostela se stala až při stavebních úpravách v roce 1716. Věž je 75 m vysoká a ochoz se nachází ve výšce 35 m. věž prošla několika opravami a úpravami. Nejvíce utrpěla při požáru v první polovině 19. století, kdy se zřítila část nad ochozem. Další velké změny proběhly po roce 1905 s elektrifikací 120V. V roce 1926 proběhla další velká oprava, byly instalovány ochranné sítě do oken, byla opravena střecha kostela i fary. V roce 1954 byly převedeny elektrické rozvody na 220V. V roce 1967 proběhla oprava fasády na celém kostele, další opravy fasády v letech 1995-1996. V roce 2001 byly opraveny schody ke vchodu kostela, v roce 2011 proběhly opravy fary. Foceno 31. prosince 2013. GPS 49.2148178N, 15.8801219E, mapa https://mapy.cz/s/vCxQ
29 fotek, 12.7.2014, 101 zobrazení | architektura, dokumenty, klasická-fotografie, kultura
Kostel svatého Benedikta v Krnově-Kostelci je římskokatolický kostel a jedna z nejstarších sakrálních staveb v českém Slezsku. Je farním kostelem římskokatolické farnosti Krnov-Kostelec. Nachází se u silnice směrem na Bruntál a je chráněn jako kulturní památka České republiky.
Historie
Nynější sakristie podle archeologických průzkumů pochází z 1. poloviny 13. století a původně sloužila jako kněžiště. Nachází se v ní fresky z 13. a 15. století, které znázorňují mimo jiné výjevy ze života sv. Benedikta z Nursie a proměnění na hoře Tábor a v letech 2001–2007 byly restaurovány. Při barokní přestavbě kostela v letech 1862 až 1863 byla v jeho západním průčelí vybudována štíhlá věž čtvercového půdorysu.
V roce 1820 vypracoval rozpočet na opravy střech, fasády a statiky kostela krajský inženýr Johann Anton Englisch. Opravy měly dosáhnout částky 1018 zlatých. Pro opravu byl vybrán krnovský stavitel Johann Mihatsch. Opravy se protáhly do roku 1821. Během oprav se na část prací z úsporných důvodů rezignovalo.
Do roku 1936 byl kostel obklopen nevelkým hřbitovem, který byl od okolí oddělen kamennou zdí se dvěma vstupními branami. Blízkost obecních studní vedla ke zvýšenému výskytu břišního tyfu v letech 1880 až 1929. Také kvůli potřebě rozšíření silnice a blízkosti obecné školy byl hřbitov zrušen.
V letech 2011–2012 prošel kostel rozsáhlou opravou. Náklady na rekonstrukci dosáhly téměř 10 miliónů korun.
7 fotek, 17.11.2015, 19 zobrazení
Kostel neurčitého stavebního slohu vystavěn r. 1791 na místě staršího kostelíka. Postupně prošel mnoha opravami a úpravami, naposled v letech 1993–4. Jednolodní kostel s hranolovou věží ve východním průčelí, trojbokým (uvnitř půlkruhovým) závěrem a čtyřbokou sakristií na jihozápadě.
23 fotek, 28.12.2013, 44 zobrazení | architektura, dokumenty
Kostel Všech svatých v Mohelně (okres Třebíč) pochází z poloviny 13. století, kdy vzniklo historické jádro chrámu, zřejmě pod vlivem kamenické huti pracující v blízkých Oslavanech. Albrecht z Cimburka, majitel Mohelna, nechal v letech 1368-98 přistavět ke kostelu tzv. Senoradskou kapli. Kostel několikrát vyhořel, údajně roku 1512, roku 1611 pak shořel krov. Na přelomu 60. a 70. let 17. století byla zaklenuta loď kostela a vestavěna hudební kruchta. Kostel vyhořel opět v letech 1701 a 1721. Roku 1803 byla vybudována předsíň a o rok později "modernizována" gotická okna v kněžišti. V rámci opravy kostela, poničeného dalším požárem (1835), byla roku 1836 vystavěna nová sakristie a přistavěno schodiště na hudební kruchtu. Navzdory všem ničivým pohromám se v interiéru dochovala řada hodnotných gotických stavebních prvků. Spolu s věží a budovou fary tvoří kostel hodnotný areál a dominantu městečka. Poslední opravy v duchu klasicismu. Foceno 28. prosince 2013. GPS 49.1142108N, 16.1927828E, mapa https://mapy.cz/s/1cTR9
27 fotek, 14.3.2009, 383 zobrazení
Dovoluji si vám představit tradiční (28x) poutní putování z Levého Hradce na Velehrad. Několik obrázků z třetí etapy vedoucí z Úval do Sázavy. Kratičký popis, Úvaly, rodiště prvého pražského arcibiskupa Arnošta z Pardubic s kostelem Zvěstování Panny Marie. Škvorec podle kterého má jméno čtvrtý pražský arcibiskup Olbram ze Škvorce, s kostelem sv. Anny. Hradešín s kostelem sv. Jiří, nejstarší část kostela rotunda. Za Vyžlovkou jsme měli krátký odpočinek v lese na kládách zakončený polední modlitbou Anděl Páně. Jevany Aldašín - zde je pohřben náš bývalý farář z Rozdělova 1958-1968, později kanovník ve Staré Boleslavi a od roku 1988 pomocný biskup pražský. Společně jsme se u jeho hrobu pomodlili a vzpomněli na dobu komumistické totality. U kostela sv.Jiří se provádí oprava střechy nad sakristii. Přes Konojedy s barokním kostelem sv.Václava do Vlkančic kde byl opět krátký odpočinek a pak do Sázavy. Cestou jsme se pomodlili všechny čtyři růžence v pětičlenných skupinkách. Děkuji Jiří.
145 fotek, květen 2009 až srpen 2017, 99 zobrazení | architektura, cestování, dokumenty, města, ostatní
Římskokatolický kostel Narození Panny Marie v Roudnici nad Labem byl založen v roce 1333 z rozhodnutí pražského biskupa Jana IV. z Dražic. Byl budován spolu s klášterem augustiniánů na místě bývalého románského kostelíka, který byl po úpravě pojat do nové stavby jako sakristie. Společně se založením rozhodl biskup o přivtělení roudnické fary ke klášteru, které učinil se svolením pražské kapituly listinou ze dne 8. ledna 1334.[1] Kostel byl ve jménu Panny Marie vysvěcen již roku 1340, a celá stavba kostela i kláštera byla v hrubých rysech dokončena v 60. letech 14. století.[2] Stavební práce však pokračovaly až do husitských válek.
Byl poškozen nejprve nájezdem husitů v roce 1421, který zasáhl především klášter, následně také několika požáry. Jako farní kostel v rukou katolíků fungoval do roku 1467, kdy byl předán utrakvistům. Později jej zasáhl další ničivý požár, a to v roce 1676. V letech 1725 až 1734 byl barokně přestavěn a jeho poslední větší oprava se uskutečnila v roce 1938.
Kostel se nachází nedaleko Labe na rohu Komenského a Havlíčkovy ulice a má tři lodě ukončené dobře prosvětleným kněžištěm. Zejména díky dvěma věžím v západním průčelí je dominantou této části města.
Proboštství zde existovalo v letech 1333 až 1467 a dále pak od roku 1594 jako sekulární, od 1. července 1994 přeměněné na farnost. Klášter je výjimečnou památkou gotického umění a barokní gotiky.
Gotický kostel Narození Panny Marie založený Janem z Dražic roku 1333 jako součást augustiniánského kláštera stavěl francouzský architekt Vilém z Avignonu. V letech 1725–1750 ho přestavěl Octavio Broggio ve slohu barokní gotiky. K jižní lodi kostela přiléhá gotická křížová chodba se zbytky fresek.

zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Kostel_Narozen%C3%AD_Panny_Marie_(Roudnice_nad_Labem)
24 fotek, 17.8.2012, 74 zobrazení | architektura
Kostel svatého Jana Křtitele v Zátoni u Větřní
Kostel sv.Jana Křtitele v Zátoni
Les podél vltavského údolí mezi dnešními městy Rožmberk a Český Krumlov patřil od I. poloviny 11. století benediktinskému klášteru na Ostrově u Davle. Ten zde v rámci kolonizační činnosti neznámo kdy postavil proboštství a založil ves.
Panství benediktinů skončilo po vyvrácení jejich mateřského kláštera na počátku husitských válek. Boží bojovníci měli zřejmě na svědomí i značné poškození zátoňského proboštství, to však rozhodně nebylo proti mysli ani Rožmberkům, kteří sice nakonec zůstali "pravověrní", ale scelení rodových panství jim bylo nad věroučné spory.
Po uklidnění poměrů v zemi přišel čas i na obnovu zátoňské svatyně, i když už jen jako farní: roku 1490 začala stavba nevelkého, ale díky poloze na terase nad pravým břehem hlubokého údolí velmi dominantního kostela. Ze starší stavby byla využita sakristie, ostatní stavba je pravděpodobně nová. Zátoňský kostel patří mezi významné stavby rožmberské pozdní gotiky. Budování vyvrcholilo zaklenutím lodi roku 1510. Východně od kostela vyrostla fara, zřejmě rovněž s využitím konstrukcí proboštství.
Kostel si zachoval pozdně gotickou podobu dodnes. Velkou opravu absolvoval roku 1928. Po vyhnání německojazyčného obyvatelstva spolu s celou obcí zchátral. Počátkem 90. let byl v opuštěné faře zřízen hotel, který byl v provozu do roku 2007. Kostel je v současné době nově opraven.
68 fotek, 7.6.2014, 49 zobrazení
Bližší popis Santinyho stavby a okolí, viz http://www.turistika.cz/mista/krtiny
Kostel Jména Panny Marie s kaplí sv. Anny byl postaven v letech 1718-1750 náhradou za dva starší středověké chrámy. Autorem návrhu rozsáhlého poutního areálu byl Jan Blažej Santini. Práce započal roku 1718 brněnský architekt F.B. Klíčník budovou kaple sv. Anny, která byla dokončena někdy koncem 20. let 18. století. Roku 1728 byl položen základní kámen kostela, práce však pokračovaly pomalu a hrubá stavba byla dokončena až roku 1744. Kostel byl vysvěcen až roku 1771. Roku 1844 shořely při požáru všechny střechy, v následujícím roce byly vybudovány nové.
Další škody přišly při přechodu fronty přesně o století později roku 1945. Opravy se protáhly téměř na čtvrt století od poloviny 70. let do konce 90. let 20. století.
Chrám je postaven ve tvaru rovnoramenného kříže, jehož základem je kružnice proťatá čtyřmi podkovovitými ovály, takže připomíná románskou rotundu se čtyřmi apsidami. Severozápadní „apsida“ s kněžištěm a jihovýchodní s monumentálním vstupem jsou obklopeny přístavky – kněžiště s ochozem a emporou v patře, vstup pak s dvěma bočními kaplemi a vstupním útvarem završeným věží.
Zmíněný půdorys je obohacen dalšími prvky – na přístavky za kněžištěm navazuje dvoutraktý obdélný útvar sakristie s depozitářem, na severovýchodní „apsidu“ pak otevřený ochoz ve tvaru oválu, na jehož protilehlém konci stojí kaple sv. Anny. Ta má půdorys kružnice s opsaným pětiúhelníkem s konkávně probranými hranami.
15 fotek, 13.2.2012, 224 zobrazení
V pondělí 13.2. ráno, když jsem jel do práce, tak mne zaujala obloha nad hradem Veveří a tak jsem v okolí kaple nafotil nějaké fotky.

Kaple Matky Boží se nalézá cca 400m jihozápadně od horní brány hradu Veveří, dnes v katastru města Brna.
Kdy byla kaple založena a kým není známo. Její historie je ale těsně spjata s hradem Veveří, takže je pravděpodobné, že je stará jako hrad. Existují však domněnky, že je ještě starší, a že na jejím místě bývalo pohanské kněžiště, proto prý je sakristie asi o metr níž než podlaha zbytku kaple. Dalším důkazem svědčícím o stáří kaple je i to, že je zasvěcena Nanebevzetí Panny Marie - mariánský kult k nám přinesli sv. Cyril a Metoděj, první kostely u nás byly zasvěcovány Panně Marii. První písemná zmínka je ze 7.prosince 1240. V listině, jíž král Václav II. potvrzuje statky kláštera tišnovského, je zmíněn Jacobus de Eychhorn - Jakub z Veveří, který byl zřejmě farářem při této kapli, která kdysi bývala farním kostelem (kolem kaple prý stála vesnice, která zanikla za husitských válek).
Stavba je dvoulodní. Starší, hlavní loď je románská, vedlejší byla přistavěna v období gotiky. Kaple byla během staletí několikrát opravována, za Josefa II. se dokonce uvažovalo o jejím zbourání. Při poslední opravě v roce 1987 musela být staticky zajištěna lany, protože se ve zdech objevovaly pukliny.
V současné době má kaple jenom malou věžičku, na které jsou dva zvonky. Věž byla zbořena Švédy. Do kaple vedou dva vchody - od západu gotický, od jihu (do gotické vedlejší lodi) románský s pozoruhodným portálem. Starší románský portál se dostal do mladšího gotického zdiva zřejmě při některé přestavbě kaple. Na jeho tympanonu je rovnoramenný kříž po stranách se dvěma lvy. Střecha je kryta šindelem. Na severní straně apsidy zvenku ve výšce asi 3m je zazděn kámen, na něm postava podobná medvědu - asi značka kameníka. Na štítě od východu je monogram jména Marie, v něm je vytesán lidský obličej.
V hlavní lodi jsou čtyři okna. Dvě velká gotická, jedno malé románské a jedno neurčitého slohu. U severní zdi je románská kazatelna. Strop je plochý (stejně tak i v boční lodi), kazetový, sestavený z obrazů, na kterých jsou namalovány výjevy ze života Panny Marie. Některé obrazy byly za druhé světové válku zničeny. Zábradlí na kůru je obloženo deskami, které kdysi tvořili strop boční lodi, jsou na nich románské ornamenty. Pod románským oknem visí obraz sv. Jana Nepomuckého. V apsidě jsou zbytky fresek ve dvou pásech, horní zobrazuje život Panny Marie, spodní život Krista. Strop presbytáře zdobí renesanční štuka. Jsou zde tři náhrobní kameny, dva nečitelné, třetí patří Hansi Karlu Fünkirchenovi, někdejšímu veliteli pluku Teufenbachova a jeho ženě Heleně.
V boční lodi jsou vlevo schody na kůr, vpravo donedávna visela kopie vzácného obrazu madony Veverské, ovšem v říjnu 1993 byla ukradena. Originál je uložen ve sbírkách Národní galerie v Praze. Ve výklenku u schodů na kůr byl v březnu 1837 pochován bývalý švédský král Gustav IV., jeho ostatky byly ruku 1845 odvezeny do rodinné hrobky v Oldenburku. Hlavní a boční loď spojuje široká gotická klenba. Sakristie je asi o metr níž než zbytek kostela, sestupuje se sem po několika schodech. Strop je tvořen románskou klenbou. Na stěnách je sedm křížků (původně jich bylo dvanáct), svědčících o tom, že kaple byla vysvěcena biskupem olomouckým, dále jsou tu nápisy rudkou, dva česky, jeden zřejmě švédsky. Pod podlahou sakristie je krypta.
Na prostranství okolo kaple, ohraničeném zdí, býval kdysi hřbitov. Dnes jsou tu už jen nádherné stromy, přestalo se tu pochovávat v roce 1837, kdy byl založen hřbitov ve Veverské Bítýšce. Poslední zachovalý náhrobek z tohoto hřbitova se nachází u severní zdi. Je kovový a patří hofmistru Pollieru Vernandovi.
45 fotek, květen 2015, 108 zobrazení | architektura, cestování, dokumenty, kultura, města
Čtvrtá zastávka naší poznávací jízdy v rámci "Noci kostelů" a to Česká Kamenice s jeho kostelem sv. Jakuba Většího. První zastávka v Děčíně u thunovské kaple neúspěšná - zavřeno.
Farní kostel se poprvé připomíná roku 1352. Jeho původní zasvěcení není jisté. Stavba byla výrazně menší, o jejím uspořádání není mnoho známo. Roku 1423 se sem utekli obyvatelé města před jedním z husitských obléhání. Definitivně byl starý kostel zničen při válkách mezi Lužičany a Vartenberky v polovině 15. století. Poté byl postaven znovu, s tím snad souviselo i nové patrocinium, doložené roku 1457. Tato stavba zřejmě využila část starších konstrukcí (dochován západní portál z přelomu 14. a 15. století), byla možná bezvěžová.
Od poloviny 16. století se postupně stavěl nový kostel. Jako první vznikla velká věž (1550–2) spolu s přiléhající částí trojlodí. Ještě roku 1588 však měl kostel jen 92 míst k sezení, což svědčí o přetrvávání stavby z 15. století.
Dnešní síňové trojlodí vzniklo v letech 1605–10 jako jedna z posledních goticko-renesančních sakrálních staveb v Čechách. Pod ním byla zřízena vartenberská rodinná hrobka.
Uváděnou dataci poněkud problematisují výsledky dendrochronologického průzkumu: dřevo krovu nad západní částí trojlodí bylo sice smýceno v zimě 1552/53, nad východní ale již 1599/1600. Dřevo na krovy se užívalo prakticky výhradně čerstvé, takže východní část kostela je zřejmě mírně starší.
Od roku 1628 byl kostel katolický, což se po skončení třicetileté války projevilo doplňováním a obměnou vnitřního zařízení. Po polovině 18. století byly přistavěny obě sakristie a rozšiřovány empory a tribuny pro dosažení větší kapacity. Roku 1833 zanikla zeď bývalého hřbitova kolem kostela, prostranství bylo srovnáno, vydlážděno a zřízeno k němu schodiště od severu.
Poslední velkou opravou prošel kostel po roce 1990. Po jejím skončení byla zpřístupněna věž a východní část spojovací chodby se zámkem s exposicí dějin města.
26 fotek, 8.11.2015, 105 zobrazení | architektura, příroda
Okoř - Hrad byl pravděpodobně vybudován ve 2. polovině 14. století bohatým měšťanem Františkem Rokycanským. V roce 1421 hrad dobyli husité. Ve 2. polovině 15. století hrad získali páni z Donína, kteří jej pozdně goticky přestavěli a vytvořili nové vnější opevnění. Na počátku 16. století byl hrad renesančně upraven Bořity z Martinic. Po třicetileté válce byl zpustošený hrad postupně opravován. Roku 1649 tehdejší majitelé hrad odkázali Jezuitské koleji u svatého Klimenta. Jezuité nechali hrad barokně upravit. Na počátku 18. století byly opravy hradu dokončeny. V roce 1773 Josef II. zrušil jezuitský řád a zkonfiskoval veškerý jeho majetek. Hrad Okoř začal rychle chátrat a to i kvůli tomu, že lidé z širokého okolí využili Okoř jako zásobárnu kvalitního stavebního materiálu. Brzy se tak z něj stala zřícenina. Od roku 1920 Okoř patřil Klubu českých turistů a od roku 1967 byl ve správě Středočeského muzea v Roztokách u Prahy.

Hradiště Budeč na návrší nad obcí Zákolany můžeme považovat za jeden ze symbolů české státnosti. Archeologové prokázali osídlení tohoto místa knovízskou kulturou, tedy již v pozdní době bronzové a na počátku starší doby železné (8.-6. stol. př. Kr.). Ve druhé polovině 9. století našeho letopočtu si zde zbudovali své hradiště Přemyslovci a Budeč patřila k centrálním hradům jejich středočeské domény. Kníže Spytihněv I. tu nechal po roce 895 postavit rotundu sv. Petra, v níž se podle svatováclavských legend učil knihám latinským mladý kněžic Václav, budoucí světec a patron české země. K původní předrománské lodi byla ve 12. století přistavěna románská věž a zřejmě tehdy bylo také rozšířeno svatopetrské zasvěcení i o sv. Pavla. Kolem roku 1585 bylo k lodi připojeno obdélné kněžiště a v 17. století sakristie. Hlavní chrámová loď Spytihněvovy stavby přestála všechny tyto úpravy v neporušeném stavu a je tak nejstarší stojící stavbou v České republice. Návštěvníci si ji mohou prohlédnout v rámci prohlídek organizovaných naším muzeem. K rotundě přiléhající hřbitov se stal místem posledního odpočinku významného pedagoga 19. století K. S. Amerlinga a historiků V. Davídka a O. Urbana.
22 fotek, 11.6.2016, 83 zobrazení | architektura, cestování, dokumenty, kultura, města
Kostel Povýšení sv. Kříže

Kostel Povýšení svatého Kříže je výraznou dominantou Veselí nad Lužnící i celého okolí. Kostel stojí na výšině nad hlavní silnicí; nadmořská výška kopečku je 429 m n. m.

Kostel pochází zřejmě z roku 1259. Jedná se o původně raně gotický kostel, který byl rozšířen v renesančním slohu a později prodělal barokní úpravy. Nejstarší část kostela je románská – portál na jižní straně, ale již jeho oblouk je gotický. Gotické jsou vchody severní a západní a klenby v presbytáři a v sakristii.

První písemná zmínka o kostele je v r. 1261, kdy Vok z Rožmberka daroval patronátrní právo nad Veselím Vyšebrodskému klášteru. V roce 1330 byl kostel rozšířen, kolem roku 1360 byl doplněn o presbytář a v roce 1542 byla při přestavbě postavena chrámová předsíň v renesančním slohu. Roku 1598 byla postavena věž a v její spodní části upraven „Boží hrob“ ze snahy Petra Voka a jeho manželky Kateřiny z Ludanic.

Krásně provedené barokní oltáře jsou z let 1690 a 1740. V letech 1811 a 1872 byla opravována věž a také kostel, oltáře a fara. Poslední oprava kostela a provedení měděné krytiny věže bylo v roce 1984. Ve věži jsou čtyři zvony (Arvita, Kříž, Martínek a Marie), pocházející z 15 až 17. století.

U kostela na hřbitově stojí původní hřbitovní barokní kaple Kalvárie nazývaná též kaple Panny Marie a sv. Petra a Pavla, která byla postavena nad hrobkou veselských kněží. Vjezd do fary z 18. stol. zdobí barokní štít.

V letech 2009 – 2013 byl děkanský kostel Povýšení sv. Kříže opraven z peněz ROP. Nejen za tento počin získal v roce 2013 Cenu města Veselí nad Lužnicí duchovní správce Římskokatolické farnosti Veselí nad Lužnicí P. Vlastimil Kročil (od roku 2015 českobudějovický biskup). Zastupitelé tak ocenili jeho přínos při obnově městské dominanty, kostela Povýšení svatého Kříže, jeho podíl na pořádání kulturních a společenských akcí a práci s mládeží.
83 fotek, 14.2.2014, 85 zobrazení | architektura, kultura, města
v. Jakub, farní kostel

Z historie farního kostela sv. Jakuba Většího – národní kulturní památky

Téměř současně začali jihlavští měšťané stavět tři velké kostely (kostel sv. Jakuba, Nanebevzetí Panny Marie a Povýšení sv. Kříže), v nichž po další staletí nashromáždili nesmírné umělecké poklady.Farní kostel za náměstím, jehož věže odevšud dominují městu, byl zasvěcen patronu horníků sv. Jakubovi. Jedná se o gotický kostel s dlouhým kněžištěm, trojlodní halou a dvěma věžemi v západním průčelí, které je prolomeno ústupkovým portálem. Kostel byl několikrát zničen požáry i nepřátelskou palbou za dobývání Jihlavy, ale vždy byl opět obnoven.

Zahájení chrámové stavby spadá do doby po vzniku královského horního města Jihlavy (mezi 1240–1243). Gotický kostel byl v květnu 1257 olomouckým biskupem Brunem ze Schaumburku posvěcen a povýšen na kostel farní. Do té doby bývala fara u kostelíka sv. Jana Křtitele. První farářem se stal Štěpán, významná postava nejranějších dějin města.

Počátkem 14. století byla dokončena stavba severní strážní věže vysoké 63 metrů, která dnes slouží jako věž vyhlídková a odkud se otvírá pohled na město i okolí. Při přestavbě v letech 1373–1379 byla dokončena stavba trojlodí jeho zaklenutím křížovou klenbou, když sem byl vsazeny čtyři osmiboké sloupy. Zároveň vzniklo šnekové schodiště na jižní straně kostela a patro sakristie. Ve 30.letech 15.století dostává kostel jižní věž – zvonovou. Do historie se zapsal kostel v roce 1436, kdy se zde v průběhu jihlavských kompaktátních jednání 5. července konala za přítomnosti císaře Zikmunda slavnostní mše a vyhlášení kompaktát v češtině. Zajímavostí je, že druhého dne zde byla, k velké nelibosti Jihlavských, sloužena Janem Rokycanou husitská mše s přijímáním pod obojí. Roku 1523 postihl Jihlavu jeden z největších požárů v dějinách města. Tehdy vyhořel i kostel sv. Jakuba včetně obou věží a následná oprava trvala 40 let. V roce 1548 se začala povážlivě vychylovat ze své osy jižní věž, bylo tedy nutné snížit ji na dnešních 54 metrů, neboť hrozilo její zřícení. Významnou událostí bylo roku 1563 slavnostní vysvěcení nového velkého zvonu, tradičně zvaného „Zuzana“. Zvon se jmenuje podle bohaté jihlavské lazebnice Zuzany Spiesserové, která na jeho zhotovení přispěla značnou částkou. Je to druhý největší zvon na Moravě, vysoký 1,82 m a vážící 7 086 kg. Roku 1591 získali zdejší patronátní právo strahovští premonstráti. Poslední změna půdorysu kostela spadá do barokní doby. V roce 1702 byla přistavěna na severní straně kostela kaple Bolestné Panny Marie oddělená od vlastního chrámu barokní mříží.

Kostel byl vždy pokladnicí uměleckých předmětů. Z gotické doby vyniká především unikátní Pieta (kolem 1330), překrásná socha sv. Kateřiny (kolem roku 1400). Cenná je i pozdně gotická socha sv. Jakuba ze začátku 16. století. Největším obrazem je 7,5 m vysoký obraz hlavního oltáře „Stětí sv. Jakuba“ od jednoho z dvorních malířů císařovny Marie Terezie, jihlavského rodáka J. N. Steinera. Kněžiště nese výraznou secesní výzdobu, která vznikla v rámci puristické úpravy interiéru v letech 1898 – 1904. V roce 1922 provedla firma August Wolfholz z Berlína náročné statické zajištění severní věže. Roku 1987 byl upraven interiér chrámu, když byla odstraněna nevhodná secesní výzdoba trojlodí. V září 2008 byl farní kostel sv. Jakuba Většího vyhlášen národní kulturní památkou.

V letech 1999 až 2006 probíhala péčí Královské kanonie premonstrátů na Strahově obnova nedílné součásti kostela, kaple Panny Marie Bolestné. Od dubna 2008 do července 2010 pak proběhla první velká etapa obnovy interiéru kostela. Další práce pokračují dodnes.

Na etapách obnovy se finančně podíleli:

Královská kanonie premonstrátů na Strahově
Římskokatolická farnost u kostela sv. Jakuba, Jihlava
Město Jihlava
Kraj Vysočina
Ministerstvo kultury ČR

http://www.svjakub.cz/?p=15-jakub
80 fotek, 29.4.2018, 25 zobrazení | architektura, krajina, příroda
První písemná zmínka o obci pochází z roku 1222, kdy je zmiňován místní kostel sv. Jana Křtitele. Obec byla kolonizována německým obyvatelstvem. Roku 1385 byla čtvrtina vsi vepsána věnem Anně, manželce Hartneida z Lichtenštejna. Odtud čtvrtina vsi náležela Lichtenštejnům, zbytek vsi pak sdílel osudy sousedních Velkých Pavlovic. V roce 1553 Kryštof z Lichtenštejna odprodal díl vsi za 11 500 moravských Zlatých Václavovi z Ludanic. Jeho synové, Jan a Hynek přenechali část vsi roku 1559 Janovi ze Žerotína, čímž se obec dostala k Břeclavi a z Břeclavi v roce 1638 zpět k lednickému panství. Jméno má skutečně podle výskytu zajíců.

Kostel sv. Jana Křtitele
První zmínka o kostele v obci pochází z roku 1222. Informace o jeho první podobě nejsou známy, s největší pravděpodobností se jednalo o dřevěnou stavbu. Dnešní budova kostela prošla napříč staletími množstvím oprav a úprav. Nejstarší částí budovy kostela, tak jak ho známe dnes, je presbytář, zbudovaný v gotickém stylu roku 1508. Mohutné ostění a střílnami osazené točité schodiště, řadí tuto budovu ke skupině opevněných kostelů, jakých se v okolí nachází několik. Presbytář je 12 m dlouhý, 7 m široký, 5 gotických oken je zazděno. Síťová žebrová klenba, spočívající na vnějších opěrných pilířích, se dosud zachovala. Mladšího data je bezslohová loď. Původně byla k presbytáři přistavěna v 17. století. Spolu s ní vznikla dvoupatrová nízká věž, jejíž střecha, společně se střechou lodě, shořela roku 1848. V roce 1860 byl kostel opraven, loď však záhy nevyhovovala svým účelům, a proto byla roku 1912 vystavěna nová loď s novou věží, která je dnes vysoká 43 m. Při opravách byl nalezen náhrobní kámen kněze Stanislava Reisengera z r. 1585, který je vsazen do pravé vnější zdi nové lodě a je volně přístupný. Dále pak byla objevena podzemní chodba propojující kostel s budovou fary. Chodba byla prozkoumána, zmapována a zadokumentována v roce 2007 Speleoklubem Brno.

V dnešní podobě jde tedy o jednolodní orientovanou stavbu s kněžištěm ukončeným pěti stranami osmiúhelníka, sakristií při severní straně kněžiště a představěnou věží s jehlanem v západním průčelí. Kněžiště je zaklenuto síťovou klenbou žebrovou, loď valenou klenbou s výsečemi, sakristie valenou klenbou. Cyklus pěti tabulových obrazů ze života Kristova je umístěn za oltářem. Svou neobvyklou a různorodou architekturou je tento kostel v širokém okolí raritou. (Bohužel přístupný jen při bohoslužbách.)

Plastika svatého Jana Nepomuckého - Socha v životní velikosti pochází z počátku 19. století, v dnešní době je umístěna na mohutném stupňovitém kruhovém soklu. Nachází se na křižovatce ulic Hlavní a Dlážděná. V roce 2012 prošla restaurátorskou obnovou.

Kaple sv. Floriána – Původní objekt kaple z roku 1710 se nedochoval, na jeho místě byla vybudována a vysvěcena nová kaple. Nachází se na malém návrší na severozápadním okraji obce.

Kaple Nejsvětější Trojice – Malý objekt na okraji obce z roku 1823, stojící na pravé straně silnice ve směru na Nové Mlýny, se nacházel v dezolátním stavu. Téměř zapomenut, zarostlý vegetací zůstával až do roku 2010, kdy jej za přispění obce a sponzorů zrekonstruoval místní občan.

Kousek od obce je hráz Novomlýnské dolní nádrže.
53 fotek, léto 2014, 90 zobrazení | dokumenty, koníčky, rodina-přátelé
ALB 299 - 26.9.2014 proběhla na mnoha místech naší vlasti akce Dny evropského dědictví. My jsme měli možnost probádat blízký Nymburk, ke kterého budu postupně dodávat reportáže. Snad někoho zaujme i trochu historie:

Kostel svatého Jiljí se nachází na Kostelním náměstí v Nymburce. Nejstarším dokumentem z historie města je listina Přemysla Otakara II. o založení dominikánského kláštera z konce 13. stol. Předpokládá jak založení města tak i městské fary s kostelem, tehdy sv. Mikuláše.
Kostel, trojlodní basilika s dlouhým chórem a věží v průčelí, je ukázkou gotické cihlové architektury, jen na některé stavební články byl použit pískovec. Tehdy ojedinělou techniku režného zdiva zřejmě přinesli dolnorýnští vlámští lokátoři, kteří byli pověřeni Přemyslem Otakarem II. město založit.
Kostel byl stavěn postupně, nejstarší je raně gotický presbytář s pětibokým závěrem. Do presbytáře se dříve jako hlavním vchodem vcházelo jižním portálem s bohatě profilovaným gotickým lomeným obloukem. Současně s presbytářem byla postavena severní sakristie i severní kaple Panny Marie Vídeňské. V roce 1343 kostel vyhořel, a když byl následně obnovován, přistavělo se k němu bazilikální trojlodí. Současně s ním byla zřejmě postavena i severní cihlová věž, zvaná „červená“. Přístavba v závěrečné fázi probíhala pod patronací arcibiskupa Jana Očka z Vlašimi. Za vlády Karla IV. byla pravděpodobně přistavěna jižní věž, známá jako „bílá“, vystavěná z pískovcových kvádrů a obdélníková kaple sv. Doroty na jižní straně presbytáře. Nejmladšími částmi kostela jsou severní a jižní předsíň, přistavěné kolem roku 1500 k bočním vchodům do postranních lodí.
Město bylo ve třicátých letech 17. století dvakrát dobyto saskými vojsky, která město spolu s kostelem velmi poničila. Smutnou událost z té doby připomíná pamětní deska u severního vchodu kostela, když 16. srpna 1634 po dobytí města tímto vchodem vnikli do kostela Sasové a všechny zde ukryté obyvatele města povraždili. Severní portál je proto na památku krvavého masakru navěky uzavřen.
Po třicetileté válce stavitel D. Augustin zaklenul presbytář barokní klenbou a celou stavbu upravil. Věže kostela byly v roce 1985 znovu zastřešeny barokními helmicemi. V roce 1693 byly dokončeny opravy po požáru z roku 1686. Červená věž byla během staletí několikrát zasažena bleskem, následně vyhořela a její stavba popraskala. Musela být podepřena mohutným pilířem, ve kterém byla vytvořena klenutá brána pro průchod. V roce 1846 byla cihlová věž ubourána na úroveň římsy kostela, pilíř zatím zůstal. V druhé polovině 19. století vytvořil prof. Bernhard Grueber návrh na regotizaci kostela, ale zrealizována byla pouze část jeho návrhu stavitelem Matějem Červeným v letech 1862 až 1866. Bílá – jižní věž dostala štíhlou jehlancovitou střechu a ochoz s novogotickou balustrádou a barokní klenba v presbytáři byla skryta a nahrazena nižší pseudogotickou. V letech 1913 – 1918 vedl další rekonstrukci arch. Kamil Hilbert. Odstranil pseoudogotické úpravy a zrestauroval kostel do původní gotické podoby – nově zaklenul presbytář, odstranil opěrný pilíř, otevřel zazděná okna, rekonstruoval či nově vytvořil kružby oken a upravil portály. Až po mnoha letech po rekonstrukci arch. K. Hilberta se kostel dočkal dalších stavebních prací – restaurace freskového oltáře v jižní lodi, přeložení poškozené prejzové střechy a nahrazení břidlicové krytiny na věži měděným plechem. V roce 1985 došlo k opravě elektrických rozvodů, čehož se ujali sami farníci a následně byl kostel vymalován. V devadesátých letech 20. století prošla věž za přispění státu a města generální opravou. V roce 2003 se vyměnila prošlapaná dlažba v severní i jižní lodi.
Kolem chrámu se rozkládal městský hřbitov, na kterém se pohřbívalo do roku 1787 a zcela zrušen byl až roku 1821.

Děkanský kostel byl zasvěcen sv. Mikuláši, teprve během třicetileté války byl zasvěcen sv. Jiljí. Kostel je chráněn jako kulturní památka České republiky.
43 fotek, 24.5.2013, 177 zobrazení | architektura, kultura
Prohlídka hřbitova a kostela Všech svatých v rámci Noci kostelů 2013.
"Kostel Všech svatých na Roudné je označován za "Matku chrámu svatého Bartoloměje", postaven byl v románském slohu jako farní kostel. R. 1322 první pís. zmínka o kostele, r. 1380 přestavěn ve vrcholně got. slohu. Za hus. válek poškozen, v r. 1460 znovu posvěcen, r. 1590 zaklenuta loď kostela a provedeny renesanční malby. Roku 1945 kostel zasažen bombami, které zničily hlavní oltář. Roku 1974 zahájeny opravy kostela skupinou dobrovolných aktivistů, roku 1995 kostel slavnostně otevřen pro veřejnost. V současné době probíhá rovněž archeologický průzkum a obnova hřbitova.
Umělecká díla: Renesanční malby z konce 16. stol., skupina Ukřižování ve vítězném oblouku, náhrobníky děvčete Beatrix de Buchet, náhrobek Jana Lemona. Na hlavním oltáři kopie tzv. františkánské madony, nejstarší madony v Plzni. Vzácná obkročná klenba v dnešní sakristii. Přilehlý hřbitov je označován za druhý plzeňský Slavín, odpočívá na něm řada významných osobností naší historie." citováno z http://www.nockostelu.cz

Něco by se našlo i mezi uživateli...

oprava

361 zobrazení, 7 alb

Rajce.net je největší česká sociální síť
zaměřená na sdílení fotografií a videí.

Nabízí neomezený prostor zdarma, snadnou a rychlou výrobu fotoknih i jiných fotoproduktů.

Partneři

Visa Mastercard Maestro American Express Visa Electron