Vyhledávání

Hledat v

Alba

Přibližně 4 799 výsledků (0,1377 sekund)

reklama
23 fotek, prosinec 2018 až březen 2019, 478 zobrazení | architektura, kultura, umělecké
155 fotek, 16.3.2015, 88 zobrazení | architektura, města
Národní kulturní památka Vyšehrad, Praha 2
Bazilika byla založena knížetem Vratislavem II. v roce 1070, v roce 1129 byla rozšířena. Při opravách po požáru roku 1249 zanikla z větší části románská podstata stavby a byla nahrazena gotickým trojlodím. V roce 1295 byla postavena předsíň, roku 1369 v rámci úprav Vyšehradu Karlem IV. byla raně gotická staba pozměněna - patrně byly postaveny boční kaple. K dalším úpravám dochází v letech 1708 - 1711 a pak v letech 1723 - 1730.
65 fotek, 20.6.2010, 80 zobrazení | architektura, dokumenty
Bazilika Nanebevzetí Panny Marie a svatého Cyrila a Metoděje. Původně klášterní kostel Nanebevzetí Panny Marie z roku 1228. Současnou podobu bazilika získala při rozsáhlých přestavbách, které následovaly na přelomu 17. a 18. století po požáru v roce 1681. Navzdory nim jí však zůstal uchován románsko-gotický charakter. Po dalším požáru v roce 1719 byly opravy dokončeny a dodána vnitřní výzdoba. Přebudování kostela bylo ukončeno 2. října 1735 slavnostním druhým svěcením. V roce 1927 udělil kostelu papež Pius XI. titul basilika minor. V červnu 1985 obdržela bazilika od papeže Jana Pavla II. Zlatou růži. Poblíž baziliky je i kaple sv. Cyrila a Metoděje. Foceno 20. června 2010. http://velehrad.maticevelehradska.cz GPS 49.1034711N, 17.3955758E, mapa https://mapy.cz/s/vD56
64 fotek, 9.5.2014, 119 zobrazení | architektura, cestování, města
Bazilika svatého Pavla za hradbami (Basilica di San Paolo fuori le Mura) je jednou z papežských bazilik v Římě.Bazilika stojí nad údajným hrobem apoštola Pavla vně městských hradeb. Původně zde stával malý kostelík, který nechal postavit císař Konstantin I. Protože kostelík svými rozměry nevyhovoval přívalu poutníků, nechali ho císařové Valentinianus I. a Theodosius I. zbořit a vystavět baziliku, jejíž architektem byl Cyriades. Stavba byla zahájena v roce 386, v roce 390 byla bazilika vysvěcena a celá stavba byla dokončena v roce 395 císařem Honoriem. V průběhu staletí byla bazilika svatého Pavla za hradbami poškozena požáry a zemětřeseními. Poslední požár zde vypukl, vinou nedbalosti dělníka, 15. července 1823 a původní baziliku téměř zničil. Bazilika tak přišla o svůj původní charakter. Dochovalo pouze několik památek, které přežily dodnes.
Do rekonstrukce baziliky se pustil papež Lev XIII, který se rozhodl pro obnovu v modernějším duchu. Na opravy baziliky přispěl pro nedostatek finanční prostředků celý svět – např. ruský car Mikuláš věnoval vzácné malachity a lapis lazuli (polodrahokamy), které byly později použity na dva postranní oltáře v příčné lodi a egyptský místokrál daroval alabastrové sloupy. Rekonstrukcí baziliky byl nejprve pověřen architekt Valadier, který byl nakonec v roce 1825 odvolán, a poté architekt P. Belli. Práce na bazilice začali v roce 1826. Po zvolení Řehoře XVI. v roce 1833 byla dokončena výstavba prvních z 80 sloupů v lodi. V roce 1833 se stal architektem L. Poletta. Hlavní oltář baziliky byl vysvěcen v roce 1840, kdy ještě bazilika nebyla zcela hotová. Zcela hotová bazilika svatého Pavla za hradbami byla vysvěcena až papežem Piem IX. a 50 kardinály z celého světa v roce 1854. V roce 1891 byla bazilika poškozena výbuchem, kdy byla poškozena malovaná okna a obnova bazilika pokračovala až do 20.let.
70 fotek, 12.7.2014, 186 zobrazení | architektura, cestování, krajina, kultura, města
Při návratu z dovolené na Znojemsku a Podyjí - ještě malá zastávka v Třebíči.
V Třebíči se nachází starobylé židovské město a bazilika svatého Prokopa, obě památky byly v roce 2003 zapsány do seznamu světového dědictví UNESCO. V centru města se nachází Karlovo náměstí, které je jedním z největších náměstí v České republice.
Na levém břehu řeky Jihlavy, na místě zvaném Židy či Zámostí, se rozprostírá jedna z největších židovských čtvrtí v Evropě. Třebíčská židovská čtvrť je jedinou židovskou památkou mimo území Izraele, samostatně zapsanou v seznamu UNESCO. Byla zapsána 3. července 2003.Jsou zde křivolaké uličky, původní domy, klenuté průchody a mnoho dalších typických prvků. Radnice, rabinát, nemocnice ani většina ostatních památek dnes neslouží svému původnímu účelu.
V Podklášteří se nachází Bazilika svatého Prokopa, která je společně s židovskou čtvrtí zapsána na seznamu UNESCO. Kdysi se zde nacházelo benediktinské opatství, které bylo založeno v roce 1101.Klášter se postupem času stal náboženským centrem i vojenskou pevností, tuto pozici si udržel až do husitských válek. V roce 1468 byl dobyt uherskými vojáky. Pozdější vrchnost klášter přestavěla na zámek. Dnes zde sídlí Muzeum Vysočiny .
Komenského náměstí a městská věž; vlevo je vidět západní strana Karlova náměstí; jako tržiště s plochou 22 000 m?. Těmito rozměry je jen o pár metrů čtverečných menší než Václavské náměstí v Praze, takže se město v minulosti mohlo velikostí náměstí rovnat městům královským. Na počátku 19. století mělo náměstí ještě renesanční a barokní podobu, kterou zničil požár v roce 1822.
Kaple Povýšení sv. Kříže (Kostelíček) před opravou v roce 2007Ve Vnitřním Městě, na kopci, se nachází 75 metrů vysoká městská věž, která náleží ke kostelu sv. Martina z Tours. S ním však dříve nebyla spojena, ale sloužila jako součást opevnění. Dále zde leží kapucínský klášter, pravoslavný a evangelický kostel. Na Karlově náměstí se nachází i Malovaný dům s galerií ,Černý dům a sousoší Cyrila a Metoděje.
Třebíč jsem navštívil již několikrát - toto je foceno 12.7.2014
AREZZO  4 | bele
72 fotek, březen 2006 až březen 2014, 3 000 zobrazení | architektura, cestování, města, oslavy, události
ALB 489 – projíždět Toskánskem a nenavštívit jedno z nejbohatších měst Toskánska, mimo jiné zásluhou výroby zlatých šperků, které jsou exportovány do celé Evropy, tak to by byla největší chyba.

Smyslem naší expedice bylo poznat místo spojené například s Petrarkou, nebo jít po stopách Guido Monaca - autora notového záznamu, který se v tomto městě narodil kolem roku 991. Tak staré máme noty, jak je známe dnes :-)

Pochází odsud i další významná osobnost – filmový režisér Roberto Benigni, který do kulis města zasadil známý a krásný film ***La Vita e Bella *** (Život je krásný) s dalším Guidem v Arezzu - ( Italský číšník Guido přichází v roce 1939 do velkého města, potkává svoji lásku Doru, mají svatbu a malého synka. Koncem války je jako Žid odvlečen spolu s ním do koncentračního tábora, kde předstírá, že vše je jenom hra ....) - určitě si vzpomínáte. Náměstí bylo zrovna v opravě, ale scénu jsem si docela dobře vybavil.

Dalším, a asi největším uměleckým pokladem města jsou fresky v bazilice sv. Františka z Assisi od Piera della Francesca, nebo socha CHIMÉRY

Těch zastavení bylo víc, a je to spíš na osobní povídání. Každá fotka by mohla mít svůj půlhodinový příběh – takové je to město. jen namátkou Svatý Donatus – patron Arezza - původem z dnešního Turecka dostal vzdělání v Římě. V době pronásledován?í císařem Diokleciánem utekl z Říma do Arezza, kde se stal v roce 346 druhým biskupem. V kostele Santa Maria della Pieve je jeho relikvie.
V současnosti se stává patronem právníků, kteří v Arezzu pořádají každoročně sympozia

Co musí být úžasná záležitost je každoroční středověkou slavnost (Giostra del Saracino), kdy celé město, všichni obyvatelé , jsou v dobových krojích. Jak to probíhá ? Z fotek je patrné, že náměstí je do kopce. Zástupci čtyř hlavních městských částí tu soutěží mezi sebou. V krojích, na koních a s dřevcem v rukou jedou do vrchu, kde stojí „Saracenský král“ s terčem v jedné, a se souborem koulí na provazech v druhé ruce. Po zásahu terče se král roztočí a kouĺe mohou zranit jezdce nebo ho případně shodit ze sedla. Hodnotí se čas a úspěšnost
17 fotek, 20.3.2011, 267 zobrazení | architektura, kultura, oslavy, umělecké
V BAZILICE JDE TEPLO OD PODLAHY
Eva Mikešková
Svatý Hostýn / Na vyhlášeném poutním místě skončila náročná rekonstrukce. Po půlroce vkročili návštěvníci na nově položenou dlažbu, pod kterou se skrývá podlahové topení. Díky němu nebudou v zimě mrznout věřící ani samotná stavba. Zkondenzovaná vlhkost totiž ničila obrazy a stěny baziliky.
Provětrávané dlažbě s temperancí přijel požehnat arcibiskup Jan Graubner. „Tak jako se dnes radujeme, že stojíme na opravené podlaze, ať je opravené i naše srdce v boží milosti, “ promluvil v zaplněném chrámu. Slova metropolity směřovala zejména ke štědrým dárcům, neboť celé dílo v hodnotě osmi milionů korun zaplatili věřící. Za velkodušnost poděkoval i rektor hostýnské baziliky Jiří Šolc. „Více než pět let starostí předcházelo, než se dílo uskutečnilo. Zateplená je i klenba. Některé práce se dělaly ve dvanáctistupňových mrazech. Od pokladačů dlažby to byla velká oběť, proklečeli tu šest neděl,“ pousmál se duchovní.
Právě ručně vyráběné keramické dlaždice stály nejvíce peněz. Na zemi zůstal motiv kříže, zachovala se i barevnost kachlí, na první pohled září novotou. „Nejdříve jsem nebyl nakloněn myšlence na repliku dlažby, chtěl jsem tu mít mramor. Ale památkáři trvali na výměně. Dlažba je odolnější, výsledek je mnohem lepší, než jsem čekal,“ pochválil Šolc. Za svatostánkem se nachází skleněný průzor do podlahy, kde je možné vidět základy původní kapličky a také jednotlivé typy dlažby, které byly v průběhu staletí v presbytáři použity.
Současně s otevřením baziliky zahájil arcibiskup Graubner novou poutní sezonu. V souvislosti s opravnými pracemi připomněl chlapskou zbožnost po vzoru sv. Josefa.
„ Místo vyjadřování emocí chlapi raději jdou a udělají něco kolem kostela. Tím více si vážím svého kostela, čím více se na něm nadřu,“ připomněl Graubner své zkušenosti z farností. Na josefovskou bohoslužbu přišel i Josef Hruška „Výměna podlahy byla potřebná, i odborníci to přiznali. Já osobně jsem se zúčastnil oprav schodů v osmašedesátém,“ přitakal věrný hostýnský poutník z valašských Kunovic.
18 fotek, 26.7.2016, 39 zobrazení | architektura, cestování, ostatní
Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Mostě je pozdně gotický chrám, který byl vystavěn v letech 1517-1550 po požáru města v roce 1515. Proslulost získal především v roce 1975, kdy byl přesunut po kolejích o 841 metrů, aby byl zachráněn z města, které bylo srovnáno se zemí kvůli těžbě uhlí. V Guinessově knize rekordů je zapsán jako přeprava nejtěžšího předmětu po kolejích. Kostel se nachází v severní části města za Mosteckým koridorem, asi 1 km západně od nádraží. Je ve vlastnictví státu (správu zajišťuje Národní památkový ústav) a je přístupný veřejnosti.

Původní mostecký kostel
Předchůdcem dnešního kostela byla raně gotická trojlodní bazilika založená mezi lety 1253 až 1257, jak dokládá nepřímo listina papeže Bonifáce VIII. z roku 1296. Z původního kostela se zachovala jen jeho východní krypta a vnitřní obvodové zdivo západní věže. Kostel vyhořel roku 1515.

Obnova kostela
V roce 1515 bylo město Most zničeno požárem, který velmi ovlivnil pozdější architektonický vzhled města. Dne 20. srpna 1517 se na troskách starého chrámu započalo se stavbou nového kostela. Jeho obnova byla svěřena architektu Jakubovi Heilmannovi ze Schweinfurtu,žákovi a následovníkovi Benedikta Rieda. Ten kostel navrhl jako velké halové trojlodí s opěráky vtaženými dovnitř, pětiboce uzavřeným presbytářem, s hranolovou věží s ochozem v hlavním průčelí, předsíní po severní stěně a severozápadní sakristií. V prvním roce stavby probíhaly bourací práce. Teprve roku 1518 odevzdal mistr Jakub projekt nové stavby a jejího vedení se ujal Jiří (Jörg) z Maulbronu. V roce 1531 po něm řízení stavby převzal mistr Petr Heilmann. Ve druhém desetiletí 16. století byly dokončeny klenby obvodových kaplí, vztyčeny vnitřní pilíře a osazeny výběhy klenebních žeber. Roku 1532 byla zasklena okna a vytesána klenební žebra. V roce 1549 byla dokončena hrubá stavba a okolo roku 1550 vznikly portály již v renesančním slohu. Při dalším požáru města v roce 1578 kostel opět částečně vyhořel a byl opravován až do roku 1602. Mezitím (1594) kostel vysvětil pražský arcibiskup Zbyněk Berka z Dubé. I poté následovaly v průběhu staletí drobné úpravy exteriéru i interiéru budovy. V roce 1650 byl kostel pokryt novou střechou.

Sbírka na kostel

Roku 1501 potvrdil papež Alexandr VI. na přímluvu krále Vladislava II. městu Mostu patronátní právo nad kostelem, které do té doby vykonával klášter Křižovníků Božího hrobu ve Zderaze u Prahy. Starost o opravu kostela proto připadla městu. Její financování však pochopitelně nemohlo plně hradit ze svých prostředků, proto se rozhodlo požádat o zorganizování odpustkové sbírky. Měšťané získali v roce 1516 od papeže Lva X. a dalších církevních hodnostářů povolení k uspořádání veřejné sbírky ve prospěch nového kostela. Obdobná svolení ke sbírce vystavil král Ludvík Jagellonský a polský král Zikmund I.

Sbírka začala 22. března 1517 v Mostě a trvala do 1. května 1519. Peníze se vybíraly v Čechách, na Moravě, Sasku, Lužici a Slezsku. V roce 1517 se vybralo 5379 kop a 49 míšeňských grošů, v roce 1518 4984 kop a 52 grošů a ve třetím roce 1375 kop a 47 grošů. Spolu s dalšími dary se podařilo získat celkem 12155 kop a 45 grošů. Město muselo z konečné sumy odevzdat třetinu papežské kurii. Zbývající peníze byly použity na výstavbu kostela a dalších staveb jako fary nebo školy.

Novodobé úpravy
V roce 1840 byla zbořena hřbitovní zeď kolem kostela a kostnice a v letech 1880–1883 proběhla poslední velká oprava, při níž byl interiér regotizován odstraněním části barokního inventáře, novou gotizující výmalbou a instalováním novogotického zařízení. Roku 1932 byl kostel opraven pod vedením architekta Karla Kühna. Byly obnoveny omítky vnějšího pláště stavby a restaurovány kamenné články.
54 fotek, 21.10.2018, 37 zobrazení | architektura, cestování
Svatá Hora - je významný barokní areál a poutní místo na vrchu (586 m) u Příbrami. Areál Svaté Hory tvoří obdélný komplex ambitů o rozměrech 80 × 72 m se čtyřmi kaplemi v rozích, uvnitř na vysoké kamenné terase stojí původně gotický kostel Nanebevzetí Panny Marie, přestavěný a rozšířený v letech 1660–1673 za účasti architekta Carla Luraga. K severnímu křídlu ambitů přiléhá bývalá jezuitská rezidence a klášter a od severozápadního rohu komplexu vedou do Příbrami kryté schody. V letech 2015 a 2016 prošla Svatá Hora rozsáhlou rekonstrukcí. Součástí poutního komplexu je budova kláštera, původně postavená jako residence jezuitů. Dnes zde žije komunita Kongregace Nejsvětějšího Vykupitele (redemptoristé), kteří tu mají provincialát a starají se o duchovní správu místa a několika farností v okolí. Pramen v blízkosti poutního kostela naznačuje, že místo bylo cílem poutí velmi dávno. Roku 1348 daroval Karel IV. Příbram pražskému arcibiskupovi Arnoštovi z Pardubic, který zde prý často pobýval. S tím patrně souvisí stavba původního kostelíka i soška, která byla v kapli jeho hradu v Příbrami. Když byl hrad 1574 zbořen, dostala se do měšťanských rukou. Za třicetileté války byla Příbram silně zpustošena a po roce 1620 se v Příbrami usadili jezuité, kteří sošku přenesli na Svatou Horu. Od roku 1648 byl poutní areál velkoryse přestavěn pod vedením C. Luraga a protože byl cílem velkých poutí, byl různě přestavován a upravován až do 20. století. V roce 1732 byla Svatá Hora místem velké barokní slavnosti, když byla poutní socha Panny Marie Svatohorské slavnostně korunována. Po bitvě na Bílé hoře se novým držitelem konfiskovaného panství v nedaleké Březnici stal Přibík Jeníšek z Újezda, který v rámci rekatolizace přivedl do města jezuity. Ti zde nechali postavit rezidenci, spravovali poutní místo na Svaté Hoře, pořádali poutě a roku 1649 nechali podél cesty do Příbrami vystavět 16 křížů ve vzdálenosti od sebe 1 km. Později byly na místě křížů vystavěny oboustranné výklenkové kaple, ve kterých byly obrazy znázorňující tajemství růžence (radostný, bolestný a slavný). Těchto kaplí se dochovalo osm. Cesta z Březnice na Svatou Horu vedla od kostela svatého Františka Xaverského a svatého Ignáce z Loyoly přes kamenný most, kde stojí první kaple v řadě. Druhá kaple stojí na okraji města u silnice směrem na Chrást. Ta byla opravena v roce 1929 a je ozdobena keramickými reliéfy Václava Fürsta. K 1. lednu 1965 byla prohlášena kulturní památkou. Poutní cesta dál vedla na Modřovice, Třebsko, Narysov a Zdaboř do Příbrami a na Svatou Horu. Dochované jsou dále kaple v řadě třetí až sedmá, a pak ještě devátá, která je v obci Třebsko. Císař Josef II. sice pouti zakázal, zákaz se však nepodařilo prosadit a koncem 19. století zde bývalo o hlavní poutní slavnosti 7. července 20 až 25 tisíc poutníků. Roku 1861 byl areál předán redemptoristům, kteří zde s výjimkou let 1950–1990 působí dodnes.Změna politické situace po roce 1948 a s ní související pronásledování katolické církve se projevila i na poklesu počtu poutníků. Zatímco ještě v roce 1948 připutovalo 80 000 poutníků, tak o čtyři roky později v roce 1952 to už bylo jen 5000 poutníků. Celý areál poutního místa vyžadoval v průběhu věků soustavnou péči a několikrát i velkou opravu či rekonstrukci. Mnoho se podařilo zachránit a udržet až do naší doby, mnohé vzalo za své jako např. nástěnné malby na východní, Pražské bráně z roku 1732. 27. dubna 1978 v odpoledních hodinách vypukl na Svaté Hoře veliký požár, který zcela zničil střechu kláštera, proboštství a severní části ambitů včetně věže s hodinami; velmi byly poškozeny i věže nad kaplí Mníšeckou a Plzeňskou a stejně tak i nástropní malby této části ambitů. Kromě těchto maleb bylo vše obnoveno do roku 1982 (k 250. výročí korunovace milostné sošky Panny Marie). Nástěnné malby v ambitech se vzhledem k povětrnostním podmínkám udržují jen s největším úsilím a vysokými náklady. Restaurátorské práce jsou zde prováděny soustavně, nejnovější úpravu dostala bazilika v roce 1988, kdy byla podle návrhu akad. arch. Josefa Vlčka položena nová mramorová podlaha, instalován nový oltář, křeslo, ambon i osvětlovací tělesa a znovu osazen nákladně zrestaurovaný slavný Stříbrný oltář. Od 24. března 1990 je duchovní správa Svaté Hory opět svěřena kněžím Kongregace Nejsvětějšího Vykupitele – redemptoristům. Prvním administrátorem a zároveň rektorem kláštera byl P. Josef Břicháček. Zároveň se stala Svatá Hora sídlem provinciála redemptoristů. Roku 1993 byly zrekonstruovány Svatohorské schody, které byly v podstatě zříceninou, protože od Druhé světové války nebyly udržovány a navíc byly poničeny požárem. Bohužel, dnes je jejich největším nepřítelem vandalismus. Dalšími velkými událostmi posledního desetiletí 20. století byla oslava 650. výročí milostné sošky Panny Marie Svatohorské v roce 1998 a setkání mládeže českých a moravských diecézí v srpnu 1999. V době své mise navštěvoval velmi často Svatou Horu apoštolský nuncius v Československu (1990 – 1992) a v České republice (1993 – 2001) arcibiskup Giovanni Coppa.Po pádu komunismu navštěvují Svatou Horu poutníci a turisté z celého světa.
75 fotek, květen 2013, 187 zobrazení | architektura, krajina
http://toulavakamera.ceskatelevize.cz/article.asp?article_id=2069
http://cs.wikipedia.org/wiki/Kou%C5%99im#Zaj.C3.ADmavosti_m.C4.9Bsta
Kouřim
V místní krajině je dokázáno osídlení lidmi již z mladší doby kamenné, zhruba 3000 let př. n. l.. V 6. století n. l. přicházejí Slované z kmene Zličanů a v 7. století vzniká na místech dávného slovanského osídlení Stará Kouřim. Význam mohutného opevněného hradiště se mohl směle měřit s Prahou. Tzv. Kristiánova legenda z 10. století vypráví o souboji zlického knížete Radslava s přemyslovským knížetem Václavem, který Radslava božím zásahem bez boje porazil. Zlické knížectví, které se stalo nebezpečným konkurentem Prahy, bylo vyvráceno ve dvou taženích Václavova bratra Boleslava I., zvaného Ukrutný, a následně přešlo do majetku Slavníkovců. Hradiště Stará Kouřim zaniklo kolem roku 936.
Rovněž Slavníkovci začali brzy ohrožovat zájmy v Praze sídlících Přemyslovců. Mocenský střet obou rodů vyvrcholil historicky známým vražděním v Libici nad Cidlinou roku 995, kdy z celého slavníkovského rodu přežili pouze nepřítomní biskup Vojtěch, jeho bratři Radim a hlava rodu kníže Soběslav. Tento masakr učinil Přemyslovce konečně vládci nad Kouřimskem a zároveň učinil toto území jádrem vznikajícího českého státu. Kouřimským knížetem se stal Dněpolt III. z větve Přemyslovců, toho ale jeho mocenské ambice dovedly až k povstání proti králi Přemyslu Otakaru I. Jeho vzpoura byla však rozdrcena, Dněpolt zabit a hradiště zničeno. Z této doby pochází druhá legenda o vzniku jména města obsažená v Dalimilově kronice.
Dnešní Kouřim, kdysi jedno z nejvýznamnějších královských měst v Čechách, byla založena kolem roku 1260 patrně králem Václavem I. Nebývalý rozkvět středověké Kouřimi, nakrátko přerušený husitskými válkami, trval až do roku 1547, kdy bylo město částečně oslabeno konfiskacemi v souvislosti s jeho účastí v protihabsburském povstání.
Největší úpadek města však nastal po roce 1620 v době třicetileté války, kdy bylo téměř zcela zničeno. Většinu majetku získal kníže Karel z Lichtenštejna a vylidněná Kouřim byla nadto několikrát vydrancována nejen procházejícími švédskými, ale též císařskými vojsky.
V 19. století se Kouřim - prý vinou svých radních - ocitla mimo hlavní dopravní tepny a proto se zde nerozvinul žádný významnější průmysl. Dnešní město s množstvím památek je tedy pouze častým cílem milovníků historie.

Náměstí
Náměstí o rozloze 16 250 metrů čtverečních je zachováno v původním rozsahu od založení města a patří k největším náměstím českých středověkých měst. Poprvé bylo vydlážděno roku 1536, současné dláždění je z poloviny 19. století. Pod náměstím se skrývají spletité podzemní chodby dodnes neznámého rozsahu.Zástavba po obvodu náměstí je středověkého původu s gotickými sklepy. Domy měly původně podloubí a bohaté štíty. V roce 1811 postihl část náměstí požár, po němž byly při opravách z protipožárních důvodů všechny domovní štíty směrem do náměstí odstraněny a podloubí zazděna.
Na náměstí se také nachází Mariánská kašna z roku 1850, postavená na místě bývalého barokního morového sloupu z roku 1694. Ze zrušeného sousoší byla ponechána pouze socha Panny Marie Immaculaty. Další zajímavostí náměstí je obrovský kámen Prokopa Velikého, který sem byl umístěn roku 1934 u příležitosti 500. výročí bitvy u Lipan.

Kostel sv. Štěpána a zvonice
Arciděkanský chrám sv. Štěpána je hlavní dominantou náměstí, ale i celého města. Byl budován současně se stavbou města v 60. letech 13. století jako trojlodní bazilika a je zajímavou ukázkou tzv. burgundského slohu. Tři kostelní lodě jsou uzavřeny pětibokými závěry a tyčí se nad nimi dvě mohutné věže. Obě byly původně vyšší a v posledním patře je spojoval krytý most, který shořel roku 1670 a věže byly pak sníženy. Chrám se přes četné požáry zachoval téměř v původní podobě, byl novogoticky opraven 1877 a 1908 (západní průčelí). Pod zvýšeným presbytářem je osmiboká krypta z let kolem 1260, sklenutá na ozdobný střední sloup. Uvnitř jsou zdi osazeny zajímavou galerií patnácti renesančních náhrobků z přelomu 16. a 17. století.

Zvonice
Goticko-renesanční zvonice tvoří společně s chrámem sv. Štěpána hlavní dominantu města. Tato 34 m vysoká hranolová stavba byla postavena v roce 1525, 1570 přestavěna italským mistrem Filippem a objevují se na ní první znaky renesančního slohu v Kouřimi. Dnešní podobu jí vtiskla až novogotická přestavba na počátku 20. století, kdy byla zvýšena o další patro se sdruženými okny a hodinami a zastřešena vysokou a složitou střechou. Je známá především svými zvony, které jsou zavěšeny tzv. holandským způsobem (také "vysoké točení") – srdcem vzhůru. Zvon je zaklesnut v obrácené poloze a když se uvolní, překlopí se a vlastní vahou naplno rozhoupá, takže nedochází k tzv. "šturmování" na začátku. Ukončit zvonění je ovšem náročnější: zvoník musí zvon silně rozhoupat, zachytit v horní poloze a zaklesnout. Z původních čtyř zvonů se dodnes zachovaly pouze dva: "Štěpán" o váze přes 1 000 kg a zvon "Marie" o váze asi 700 kg.

Muzeum
Je umístěno v bývalé staré radnici, je výsledkem pozdně barokní přestavby starší gotické radnice.
V muzeu najdeme expozice pozůstatků z pravěkého osídlení i slovanského osídlení. Spolu s nimi si můžeme prohlédnou i model středověké Kouřimi. V lapidáriu je bohatá sbírka gotických sochařských fragmentů z kláštera a kostela cisterciáků, zbořeného 1421 husity, i z dalších zbořených kostelů v okolí (Klášterní Skalice aj.). Mezi exponáty je Kronika česká od Václava Hájka z Libočan z roku 1541 nebo kniha městských práv ze 16. století. Není opomenuta ani památka slavných kouřimských rodáků, kterým je věnován celý sál.
Z výstavy nejnovějších archeologických objevů na Kolínsku je nejdůležitějším objevem kostra asi dvanáctileté dívky, datovaná kolem roku 1100 z pohřebiště, odkrytého na kouřimském náměstí v roce 1997.

Lechův kámen
Lechův kámen je výrazné skalisko na cestě k bývalé Staré Kouřimi. Z tohoto místa dával podle legendy kníže Lech kouřem ohně znamení svému bratru Čechovi na horu Říp. Nedaleko od Lechova kamenu je malá kaplička svatého Víta. Všude v okolí jsou ještě patrné zbytky slovanských hradeb.

Kostel sv. Trojice
Hřbitov s kostelem sv. Trojice byl založen roku 1591, kdy již přestal vyhovovat starý hřbitov při chrámu sv. Štěpána. Kostel je pozoruhodný především tím, že se při jeho výstavbě uplatnil gotický i renesanční sloh. Dnes je kostel zařízen barokním vybavením, neboť původní renesanční shořelo v době třicetileté války.

Městské opevnění
Kouřimské městské opevnění je velmi rozsáhlé. Budovalo se od 13. do 16. století. Po třicetileté válce zdi a bašty zpustly a nebyly již nikdy obnoveny, pouze v 17. století došlo k nejnutnějším opravám městských bran. Přesto se však zachovaly především rozsáhlé úseky vnějšího hradebního pásu s 18 půlválcovými věžemi, 4 baštami a s valem na západní a severní straně města, které patří k nejdelším zachovaným městským opevněním v Čechách. Do města se vstupovalo čtyřmi pevnými branami – Kolínskou, Pražskou, Malotickou a Olešeckou. Zachovala se pouze brána Pražská, gotická, dnes dvoupatrová věž je považována za nejlépe zachovanou raně gotickou městskou bránu v Evropě. Ostatní tři brány byly zbořeny v 19. století, na jejich místě se dnes nacházejí pamětní desky.
Hradeb se také dotýká první písemná zmínka o Kouřimi, v níž je její městské opevnění dáváno za vzor městům Kolínu a Přelouči.

Santiniho kaple
Nevelká kaple Panny Marie Pomocné stojí v prostoru někdejšího středověkého popraviště „Na Stínadlech“. Byla postavena 1727 snad Janem B. Santinim na památku pěti mnichů, upálených zde roku 1421 husity. Je vynikajícím příkladem barokní symboliky a slouží jako pohřební síň.
59 fotek, 8.9.2012, 159 zobrazení | města
Název Chomutov pravděpodobně vznikl z poplatku za koňský chomout. To byl poplatek za spřežení, které projelo daným místem. V 10. nebo 11. století bylo na důležité cestě z Lipska do Prahy založeno malé slovanské sídliště. Přesnější údaje o založení osady v místě dnešního Chomutova nejsou známy. První historická zmínka o Chomutově pochází až z roku 1252. Tehdy Bedřich Načeradec z Chomutova daroval osadu řádu německých rytířů, kteří si zde založili sídlo. Chomutov se tak stal významným tržním místem.
Městem začal být Chomutov nazýván za vlády Jana Lucemburského. Ve 2. polovině 14. století zažilo město prudký hospodářský rozkvět. Tehdy byly postaveny opevněné hradby a čtyři brány.
Řád německých rytířů postupně ztrácel význam. Roku 1410 byl v bitvě u Grunwaldu poražen a král zabavil jeho majetek. Roku 1411 tedy připadl Chomutov královské komoře a stal se zástavním městem. V době husitských válek stál Chomutov na straně odpůrců. Z tohoto důvodu bylo město roku 1421 dobyto a vypáleno a řada obyvatel byla povražděna. Roku 1457 byla Chomutovu potvrzena jeho práva. Město také získalo nový znak a pečeť. Poté přešel Chomutov do rukou rodu Veitmile a město ovládli protestanti. V roce 1571 získali město Lobkovicové z Hasištejna. Ti byli katolíci a do města povolali jezuity, kteří zde vybudovali svůj klášter. Při protikatolickém povstání roku 1591 byl dobyt zámek. Také byla zničena kolej jezuitů. Vzpoura ale byla potlačena a potrestána. Jezuité pak založili školu, která byla známá až v Sasku. Roku 1598 postihl Chomutov požár, který byl tak rozsáhlý, že prakticky celé město lehlo popelem.
Město se z ničivého požáru téměř zázračně vzpamatovalo. Roku 1605 se Chomutov vykoupil z poddanství. Poté, co majitel města upadl u císaře v nemilost a byl vyhnán, se Chomutov stal svobodným královským městem. Protestantská vláda spolu s velkým rozkvětem města netrvala příliš dlouho. Po bitvě na Bílé hoře byl majetek města zabaven a do Chomutova se vrátili jezuité. Další zkázu přivodila třicetiletá válka a morová nákaza. Napoleonské války tragédii završily.
Město se však již podruhé zázračně vzpamatovalo. V roce 1838 bylo zavedeno první veřejné osvětlení. O dva roky později, roku 1840, bylo zbořeno opevnění a město se mohlo začít rozšiřovat. O deset let později se stalo centrem soudního okresu. Ve 2. polovině 19. století se začal rozvíjet průmysl, zejména železářský. Rozvoji pomohlo vybudování železniční trati z Ústí nad Labem a později z Prahy a zastavila ho až 1. světová válka. Chomutov byl silně německý a obyvatelé se bránili začlenění do nově vzniklé republiky. Nakonec však bylo město obsazeno českou vojenskou posádkou.
Druhá světová válka se Chomutovu téměř vyhnula. Město bylo osvobozeno sovětskými vojsky 8. května 1945. Poválečné období již příliš nepřálo architektuře města, ale historické centrum se podařilo zachovat.
V samém centru města, na Náměstí 1. máje, se nachází několik kostelů a dalších historických budov. Nejstarší památkou je gotický kostel sv. Kateřiny. Pochází z 2. poloviny 13. století a byl součástí komplexu bývalého hradu. Jednalo se o kostel postavený jako klášterní kostel Řádu německých rytířů na místě panského kostela. Po roce 1411 sloužil kostel jako zámecká kaple. Samotný hrad byl přestavěn rodem Veitmile na přelomu 15. a 16. století na renesanční zámek, který pohltil hlavní loď kostela a jeho věž. Od roku 1605 zde sídlila radnice. Dodnes je zachována křížová loď z poloviny 13. století s románskými a ranně gotickými prvky a presbyterium. Nachází se zde tzv. klenotnice, vzácné fresky s letopočtem 1590. V současnosti sídlí v přízemí budovy radnice a v přilehlém jezuitském areálu se nachází chomutovské muzeum.
Přímo naproti historické radnici se nachází děkanský kostel Nanebevzetí Panny Marie. Byl vybudován po roce 1516 J. Schremlem a J. Hansem.
Městská věž těsně sousedí s budovou historické radnice. Věž byla postavena po roce 1525 v pozdně gotickém slohu. V minulosti byla mnohokrát přestavěna. Poslední přestavba v novogotickém stylu se datuje do roku 1874. Poslední přestavba v novogotickém stylu se datuje do roku 1874. Věž měří 53,7 metru. V předposledním patře věže jsou dva zvony. Menší je gotický, větší pochází z roku 1590. V současnosti je ve věži umístěna expozice věnovaná historii města. Nejdeme zde také historické dokumenty ze 17. – 19. století, které byly nalezenu v ořechu věže při poslední opravě. Z vrcholu věže je krásný výhled na město i Krušné hory.
V dolní části Náměstí 1. máje se nachází jezuitský areál a kostel sv. Ignáce. Základní kámen areálu byl položen v srpnu 1590. Jiří Popel z Lobkovic na tuto stavbu musel vykoupit 14 měšťanských domů. Rozestavěná kolej však byla v červenci roku 1591 při protijezuitském povstání vypleněna. Vůdci povstání byli odsouzeni tzv. krvavých soudem na Červeném Hrádku a byli popraveni Výstavba areálu poté pokračovala. Jako první byl postaven klášter, následovalo gymnázium s hodinovou věží, která sloužila jako astronomická observatoř. Výstavba koleje byla několikrát přerušena a stavba byla dokončena až roku 1671. V roce 1773 došlo ke zrušení jezuitského řádu. O dva roky později byl klášter přeměněn na kasárny a gymnázium sloužilo jako civilní škola. Zbytek areálu však pustl.
Další památkou je objekt špejcharu. Byl prvním jezuitským kostelem před stavbou kostela sv. Ignáce. Postaven byl kolem roku 1611. V současnosti se zde nachází městská galerie.
V bezprostřední blízkosti jezuitského areálu a špejcharu se nachází kostel sv. Ignáce. Byl postaven v letech 1663 – 1668 Italem Carlem Luragem. Jedná se o ranně barokní stavbu bazilikového typu s dvouvěžovým severním průčelím.
Na Náměstí 1. máje a v okolních uličkách se nachází mnoho domů, které mají gotické nebo renesanční základy. Domy na severní straně jsou propojené podloubím. Dům č.p. 4 byl první chomutovskou radnicí. Svému účelu složil od 14. do počátku 17. století. Nejstarší je gotický měšťanský dům č.p. 5. Jeho podloubí má sklípkovou klenbu. Dům č.p. 9. je jednopatrová pozdně gotická stavba se sklípkovými klenbami. V Revoluční ulici se nachází dům č.p. 32. Nese název U dvou medvídků a je starou poštou.
K dalším památkám patří špitální kostel sv. Ducha. Ve 2. polovině 18. století byl přestavěn. Najdeme ho v Hálkově ulici. Na Náměstí míru se nachází barokní sloup Nejsvětější Trojice. Byl postaven roku 1697 sochařem Ambrožem Laurentisem na základě nadace mistra cechu pekařského Wolfa.

zdroj: https://www.cz-milka.net/pamatky/04-mesta-a-obce/chomutov/
Opravy  0 | laaadis
2 fotky, 10.8.2017, 16 zobrazení
44 fotek, květen 2016, 13 zobrazení
Opravy  0 | jmcg
89 fotek, srpen 2015 až červen 2016, 25 zobrazení
54 fotek, září 2012 až listopad 2015, 18 zobrazení
25 fotek, duben 2010 až červenec 2013, 42 zobrazení
19 fotek, 6.7.2015, 146 zobrazení
18 fotek, listopad až prosinec 2014, 13 zobrazení
37 fotek, říjen 2013 až prosinec 2014, 17 zobrazení
Opravy  0 | dannyw
1 fotka, 29.6.2010, 63 zobrazení

Něco by se našlo i mezi uživateli...

opravy

114 zobrazení, 2 alba

kolda-opravy

578 zobrazení, 3 alba

pc-opravy

58 zobrazení, žádné album

Rajce.net je největší česká sociální síť
zaměřená na sdílení fotografií a videí.

Nabízí neomezený prostor zdarma, snadnou a rychlou výrobu fotoknih i jiných fotoproduktů.

Partneři

Visa Mastercard Maestro American Express Visa Electron