Hledání

16 981 vyhledaných výsledků

Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

novomanzelekubisovi
9 komentářů
  • 10.7.2010
  • 66 201 zobrazení
  • 105
nikoleta
5 komentářů
  • květen 2007
  • 48 780 zobrazení
  • 129
korinkovi
1 komentář
  • 20.6.2009
  • 29 651 zobrazení
  • 29
ditazub
  • leden 2006 až červen 2009
  • 19 141 zobrazení
  • 31
petruno
Přesun z minulého alba http://petruno.rajce.idnes.cz/Dovca_Diakovce_a_Horne_Saliby byl v pohodě, silnice téměř prázdné. Krátká zastávka doma a příprava na další část dovolený směr Šumava Lipno. Lehká aklimatizace v podobě zahradního bazénu, termální voda měla 36°C a voda v bazénu 24°C. Prohnat počítač. Vyspat se doma v pelíšku a huráá na další cesty. Posbírat kamarády Ondry a Patrika, tentokrát je osádka auta 1+4, já řidič, velitel v jedné osobě + 2x Patrik, Ondra a Dan. Jak se ukázalo není jednoduché rozlišit voláním Patrika a Páťu a tak přistupujeme k přezdívkám, Páťa je Paprika a Patryk je Pulitr, hned je vše vyřešeno. Určujeme základní pravidla, já je dovezu na místo, plánování a hledání zajímavostí, budu se starat o jídlo, hry, bezpečnost a dohled. Kluci na oplátku budou poslouchat nebo alespoň budou jako poslouchat, udělají si čas na krátké každodenní učení, mytí nádobí po jídle, uvaření kavičky po jídle pro velitele, když se někam budou chtět zdejchnout musí mi dopředu říct kam a kdy se vrátí, na čištění zubů nastoupí bez reptání a do pelechu zalezou v ten samý den co budou vstávat. Domluveno a zbývá už jenom plnit slíbené. Začínáme projížďkou na koních, jízdou na doma vyrobeném elektrovehiklu, taneční variaci na nákladním vleku, každodenní večerní pantomimou, koupání v Lipně, největší cíl naší výpravy je stezka korunami stromů, adrealinová dráha, bobová dráha, tobogán, lego výstava, čtyřkolky, trampolína, prolejzačky, prohlídka měst a muzeií, různé společenské hry, blbnutí ve Vltavě na splavech, za většinu získávám + body, naopak za učení a mytí nádobí dostávám hodně dlouhé - potlesk nesklízím ani za lákání do spacáku. Jednu velkou výhodu ale mám, několikrát jsem je utahal tak že zakopnou o spacák a hned ještě před 22 hod. spí. Výlet se klukům líbil a byl hodnocen veskrze kladně. Počasí nás netrápilo, jednu noc trochu sprchlo. Hned plánujeme další prázdninové výlety, splutí nějaké řeky a opravdové čtyřkolky nebo motokáry. Přijíždíme domů, máma kluků Ondry a Páti hned kazí veselou náladu. Chce překazit klukům výlety změnou soudem určené střídavé péče i přes to že na konci srpna kdy jedou na dovolenou budou u ní taky 3 neděle. Prázdniny jsou v tu ránu nějak krátké, uvidíme co ještě stihneme. Taťko, strejdo v jedné osobě děkujeme za prima výlet bráškové Páťa a Ondra, Patrik a Dan.. PF pro ty kteří se nedočkali v úvodu alba jestli dívenka na trampolíně salto dotočí, tak mám dobrou zprávu dotočila až na nohy. Mějte se fajn a mnoho příjemných zážitků. Petr
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • červenec 2013
  • 19 967 zobrazení
  • 17
sonicka48
  • 4.8.2012
  • 12 941 zobrazení
  • 12
luciebonbon
  • 7.10.2016
  • 12 786 zobrazení
  • 28
jacckk
  • jaro 2008
  • 11 672 zobrazení
  • 17
ondrejhavelka
Přišel čas, abychom se vypravili hluboko do neznáma, mezi vesnice domorodých Himbů v odlehlé oblasti na hranici Namibie a Angoly. Je to okamžik přímo slavnostní. Domorodé kmeny mě tak fascinují, že když jsem prvně spatřil fotografii ženy z kmene Surma, s terakotovým talířkem pelele vloženým do proříznutého rtu, věděl jsem, že dokud tyto fascinující lidi nenavštívím, nebude mé srdce v klidu a bude mě stále plíživě a hořce obviňovat z lenosti a marnění času. Moje nitro mě rádo usvědčuje z hříchu nenaplňování mých možností. V ústech mám potom pachuť hořkosti, hrdlo sevřené a na hrudi tíhu všech těch nedozírných možností, které se snažím přehlížet a nenaplňuji je. Můj velký oblíbenec Mika Waltari často hovoříval se svým srdcem a občas jej někde zapomněl. Prožíval potom vzácné chvíle klidu. Mé srdce mi tento odpočinek zatím nedopřává. Stále mi poroučí, kam mám jít. Žene mě do nebezpečí, dobrodružství, riskantních situací a má z toho rozkoš a slast. Ale nezoufám si. Budu se srdcem hovořit jako Mika Waltari a třeba jednou najdeme společnou řeč a ono mi vše vysvětlí. Snad se tak stane před branami Damašku.

A proto jsme nyní tady v Africe a vyrážíme pěšky se zásobou vody a jídla na týden hledat zvláštní lidi, kteří se potírají červenou směsí sádla a hlíny. Opouštíme městečko Opuwe a sledujeme prašnou cestu vyšlapanou v písku. Směřujeme k nevysokým horám na hranici s Angolou. Čeká nás dlouhá cesta, a tak se příliš nevyčerpáváme mluvením a každý se při klidné chůzi probíráme vlastními myšlenkami. Ptám se sám sebe, proč vlastně Himby hledám? Co si myslím, že se setkáním změní? Možná přeskočí nedefinovatelná jiskra, která za čas rozžehne plápolající oheň v mém nitru. Ale možná ne. Možná se prostě nestane nic. S jistotou vím jenom to, že něco hledám. Jsem hnán nevědomostí, kterou toužím překonat. To duchovní hledání, hledání podstaty skutečnosti, jako by bylo od malička integrální součástí mé přirozenosti. Nemůžu se přestat ptát sám sebe. Nemůžu na to nemyslet. Hledání je motorem mého cestování po světě. Zatím si musím přiznat, že absolutně nemám jasno. Hledání je vepsáno do mého nejniternějšího nitra. Nemůžu před tím utéci. Zkoušel jsem to. Létal jsem větroněm, ale ani v záplavě adrenalinu při vývrtce (tři vruty větroněm střemhlav dolů) jsem z hloubi své duše nedostal ty sžíravé otázky. Právě naopak. Vždy, když jsem prožil něco výjimečného, něco krásného, zazněly ve mně otázky s ještě větší intenzitou.

Někdy trochu závidím lidem, kteří se neptají, o co tady vlastně jde, ale zároveň je považuji za duchovní tupce, chudáky, otroky doby. Vidím lidi inspirativní a lidi neinspirativní. Lidi, kteří si vybrali malý život a chtějí pouze náhražky, revivaly opravdového, život jenom jako. Bojí se něco prožít. I na cestách občas potkávám lidi, kteří si přesně naplánovali svou dvoutýdenní cestu do posledního detailu. Bojí se, aby se nešťastnou náhodou nevzdálili svému plánu, aby náhodou něco nezažili. Chtějí si jen odškrtnout navštívenou zemi ve svém bezcenném seznamu. Ale ve skutečnosti nechtějí být navštívenou zemí proměňováni, ovlivňováni. Jak odcestovali z domu, tak se vrací.

Existují ale jiní cestovatelé, ti kteří otevírají své duše novému a nechávají se proměňovat světem. Dostávají tvrdé rány i překrásná pohlazení, ale hlavně žijí své příběhy, ať už jsou jakékoli. Mé myšlenky stále krouží kolem Himbů. Co mě k nim tak táhne? Vždyť jim nebudu rozumět. Lehce se může stát, že si do nich budu promítat své dosavadní zkušenosti a hledat v nich to, co chci, a nikoli to, co v sobě opravdu mají. Ve skutečnosti jsem silně ovlivněn myšlenkou buddhismu. V patnácti letech se mi do ruky dostala monografie Tibetská kniha života. Byl jsem zcela paralyzován. Nedokázal jsem myslet na nic jiného a jediné, po čem jsem toužil, bylo zakusit hloubku buddhistické meditace v klášteře vysoko v tibetském Himálaji. Ten sen se mi vyplnil v devatenácti letech v Ladakhu. Cítil jsem se jako v ráji. Jako bych do té doby žil na špatném místě a teď se konečně vrátil domů. Prožíval jsem extázi. V hlavě si cestou skládám jakési kompendium svých buddhistických zkušeností, ale nedostávám kýžené odpovědi. Stále intenzivněji mi to připadá spíše jako extatické zavírání očí před realitou.

Ale co tedy hledám u domorodých kmenů? Snad jakousi původní nezkaženou moudrost. Tajně doufám, že ve svých tradicích nesou první vzkaz Stvořitelův člověku. Možná ano, ale dostanu se k němu? Jsem jazykově, kulturně, duchovně a myšlenkově absolutně vzdálen. Ta propast se přeci nedá překlenout. Pro mě ale musí existovat cesta k poznání, jinak by vše postrádalo smysl a mohli bychom se opravdu připodobnit opicím. My ale nejsme opice. Na jedné straně skládáme úžasnou hudbu, malujeme obrazy a stavíme babylonské věže. Na druhé straně se zběsile vraždíme ve válkách, soupeříme, vzájemně se ponižujeme a jsme neskutečně brutální sami k sobě. Nic z toho opice nedělají. Opice neskládají opery ani se hromadně nelikvidují v plynových komorách.

„Vesnice, tamhle,“ vytrhla mě Míša konečně z myšlenek, které mě začínaly svazovat a dusit. Znovu se hluboce nadechuji v naivní radosti, že se dnes stane něco krásného, pro co stojí za to chodit po Africe.
„No jo, je tam vesnička, snad bude himbská,“ přitakám a zrychlujeme. Za pár minut z vesničky vybíhají malé děti a ženou se k nám. Následující scénář je jako klon těch minulých. Radost dětí, tahání za blond vlasy, cesta do vesnice, představení náčelníkovi a usednutí k ohni. Náčelník vesnice je u Himbů stařešina, který se těší obrovské důstojnosti. Stařešina pokynul, aby ženy připravily čaj, a my se rozhlížíme po vesnici. Kruhové hliněné chýše mají špičaté dřevěné stříšky. Jsou velmi malé, na prostor si zřejmě Himbové nepotrpí. Ve vesnici je asi dvacet chýší a celá vesnice je obehnána dřevěnou hradbou, prý kvůli divoké zvěři. Ženy jsou potřeny červenou směsí. Vlasy mají spletené do copánků, pokrytých hlinkou, takže připomínají jakési hadice, na koncích roztřepené. Na nahých ňadrech nosí velkou mušli homolici. Suknice je zhotovena z hovězí kůže a je také potřena červenou směsí.
Musím popravdě říci, že Himbové jsou snad nejvlídnější lidé na této planetě. V této vesnici, jejíž jméno je pro našince nevyslovitelné, se něco chystá. Himbové mají jakousi slavnostní, rozvernou náladu. Ve vesnici jsou i muži, takže by se mohlo opravdu k něčemu schylovat. Běžný den u Himbů je totiž velmi nudný. Ve vesnici se neděje prostě nic. Dnes tomu zřejmě bude jinak. Himbky se pečlivě potírají svou červenou směsí. Muži posedávají ve stínu pod stromem spolu se stařešinou a popíjí jakýsi alkoholický nápoj vlastní výroby.

Přichází k nám jeden z mužů a zve mě do stínu za ostatními. Míše ukazuje směrem k ženám, které se potírají červení. Pochopili jsme, že přípravy probíhají odděleně, a tak Míša odchází za ženami, které ji okamžitě vítají a přijímají mezi sebe. Já naopak usedám pod strom a přímo od stařešiny dostávám misku nápoje, který smrdí jako máloco na světě. Vzpomínám na všechny zdravotní komplikace, které jsem si vykoledoval na cestách pitím podobných nápojů, ale odmítnout nemohu, to zkrátka v této situaci nelze.
Po staročeském způsobu vyprazdňuji misku na ex, čímž vzbuzuji velký obdiv a snad si získávám i trochu respektu. První bariéry jsou, zdá se, prolomeny. Třetí miska mi už v hlavě působí pořádný zmatek a jediné, na co si vzpomínám, je oblíbený Kaptahův lomcovák Krokodýlí ocas ve Waltariho Sinuhetovi. Spisovatel Paulo Coelho by asi poznamenal, že celý vesmír se rozezvučel a vychází mi na pomoc. V hlavě duní jako v prázdném sudu a neustále mi naskakuje jedna myšlenka z mých filozofických studií – receptivita je komplementární prvek sebesdílení. Jakkoli sem ta myšlenka právě teď patří, není mi vůbec milé, že se jí nemohu zbavit. Mám sžíravou chuť, přeložit tu větičku do himbštiny a čtvrtá miska smradlavého nápoje mi v tom, zdá se, pomáhá.

Himbové se smějí. Ačkoli jsem si původně myslel, že myšlenka je vážná a hluboká, nyní si uvědomuji, že je vlastně ohromně legrační. Receptivita je komplementární prvek sebesdílení. Himbové to pochopili dokonale a umožnili mi úplně jiný pohled na věc. Nebo že by to byl ten omamný lomcovák, co mění moji perspektivu? Právě jsem zapomněl, na co myslím. V hlavě už mi nenaskakuje nic. Hledím do stromu jako idiot. Himbský Krokodýlí ocas mě uvrhl do zvláštně prázdného deliria.
Uběhlo několik prázdných hodin. Nemám ponětí kolik. Přicházejí ženy a Míša si všímá mého debilního pohledu. Tvrdí, že byla s ženami jen asi dvacet minut, ale já jsem si jist, že to bylo alespoň deset hodin. Kontroluji slunce. Zdá se, že je na stejném místě, což potvrzuje Míšinu verzi. Znovu zjišťujeme, že naše strategie, která káže požívat cokoli, co mění vnímání světa, pouze jednomu z nás, je užitečná. Už mnohokrát se v Africe osvědčila.

Něco se začíná dít. Himbské dívky chodí kolem obřadního ohně a začínají tleskat. Muži si sedají kolem nich. Za několik minut se chůze mění v divoký tanec. Do nohou se mi vrátil cit a v hlavě už nemám takové prázdno jako před chvílí, a tak mohu pozorovat ty zvláštní pohyby a fotit. Je to úžasné. Opravdová himbská kenoze, vyjítí ze sebe prostřednictvím tance. Rytmus tleskání svádí do jakéhosi transu. Vesnici vládne bezstarostné opojení. Nemáme nejmenší tušení, co se vlastně slaví, ale to vůbec nevadí. Prostě se účastníme něčeho, co je příjemné, a já se přitom sžívám s myšlenkou, že nic zásadního se od Himbů nedozvím. Jedno je ale jisté, nabídli mi jiný pohled. Na vše lze nahlížet jinýma očima a odlišnost Himbů se prostě musí zažít, je totiž pouhým písmem nepřenosná.

Z našeho cestopisu Cesta k branám Damašku VÝCHODNÍ AFRIKOU.
Koupit on-line: https://www.bux.cz/knihy/205191-cesta-k-branam-damasku-vychodni-afrikou.html
více  Zavřít popis alba 
419 komentářů
  • leden 2009 až květen 2016
  • 11 585 zobrazení
  • 26
anitapavlenova
  • 4.9.2010
  • 10 317 zobrazení
  • 11
bennici
Opět jsou tu prázdniny a s nima i naše Lucinka. Tentokrát jsme si ji přivezli už v červnu :)) Pondělí - poslední hodina plavání v České Lípě, návštěva u Pechru a večer dorazili na noc Tínka s Dandou, úterý - koupaliště Děčín, středa - koupaliště Děčín, čtvrtek - kino u Pepy a válení se, pátek - procházka po okolí, sobota - odjezd zpátky k mamince a příprava na Pustou Rybnou :)))
více  Zavřít popis alba 
  • červen 2011
  • 10 461 zobrazení
  • 25
oujezdska
2 komentáře
  • 21.9.2013
  • 10 005 zobrazení
  • 17
domca2008
Ac se to nezda, je tu cerven, konec cervna, konec skolniho roku. No mazec...Mamka Verca byla v Parizi a vsichni kluci na koupalku na Slavii.. Bylo nadherne... Kvido slavil ve velkem narozky u nich na chate, moc jsme si to uzili... a hned potom jsme jeli na Food Fest na Vitkov, kde toho bylo taky hodne k videni. A pak? Pak uz jen vysvedceni, oslava v kempu a priprava na prazdninyyyyyyyy....
více  Zavřít popis alba 
  • léto 2016
  • 9 596 zobrazení
  • 9
luciemartinkohoutkovi
  • 13.12.2014
  • 9 188 zobrazení
  • 5
lie1983
Konečne som po 1x prehovorila sestru na pár snímkou, cielene. Predstava moc nebola, keďže nemám skúsenosti. Trvalo to cca 10min aj s prípravou, jediná biela stena v byte v kuchyni, stienesnené podmienky...ale aj napriek tomu sa tomu teším :)
Kategorie: lidéumělecké
více  Zavřít popis alba 
56 komentářů
  • 29.8.2011
  • 9 100 zobrazení
  • 2
tomx
  • 30.7.2011
  • 8 801 zobrazení
  • 13
matak
Karneval u Černochů, účast byla vskutku hojná, program zajištěný, občerstvení též...co dodat? Dětem se tuze líbilo a Markétě patří náš velký dík za přípravu a organizaci dětské "megapárty" (fotek je vskutku požehnaně) Soupis mláďat: Adélka Černochová, Terezka Hrubá, Martínek Hrubý, Beátka Bílá, Bertík Bílý,
Madlenka Budínová, Anežka Budínová,Štěpánek Motz, Vojta Týmal, Kamilka Týmalová, Martinka Bromová, Péťa Brom, Kačenka Klimešová, Ondra Hajný, Matěj Beneš, Elinka Benešová, Sárinka Jůsková.
l
více  Zavřít popis alba 
5 komentářů
  • 5.6.2010
  • 9 193 zobrazení
  • 36
langerovipp
Svatba - příprava
více  Zavřít popis alba 
  • 12.9.2009
  • 8 060 zobrazení
  • 11
mirenka
  • 24.8.2010
  • 7 940 zobrazení
  • 12
vlada-vanek
  • 14.11.2013
  • 7 902 zobrazení
  • 7
kancek
  • duben 2018
  • 8 126 zobrazení
  • 8
reklama