Hledání

457 vyhledaných výsledků

35% sleva na vše!
-35 % s kódem

Vytvořte fotoknihy, pexesa, plakáty... do neděle se slevou.
Kód: NakupyOnaDnes

35% sleva na vše!
lotusesprit
Wolfova vila Stárkov - Opuštěná a chátrající budova ve zpustlé zahradě přiléhající k textilní továrně na okraji města Stárkova je ve skutečnosti prakticky neznámým dílem slavného libereckého architekta Maxe Kühna (1877-1944), který ji realizoval v letech 1919-1920 pro místního podnikatele Josefa Wolfa. Masivní budova vybudovaná v samotných počátcích po 1. světové válce vzniklého Československa nese řadu romantických prvků, pod kterými se ovšem ukrývá relativně moderní obytná stavba vyšší třídy. Josef Wolf (1882-1956) byl rodákem z obce Stárkova a po působení v Haliči se v roce 1910 vrací do svého rodiště, aby zde vybudoval mechanizovanou tkalcovnu lnu. Firma se postupně rozvíjí a provoz vzkvétá natolik (zejména díky dodávkám rakouské armádě), že si po 1. světové válce mohl majitel dopřát stavbu několika domků pro dělníky a vlastní honosné vily. Zejména na přání majitele, obdivujícího stavby německé gotiky (o inspiraci gotickými stavbami v tehdejším pruském Reichenbachu, dnes Dzierżoniówě v Polsku) se architekt Max Kühn pustil do díla, které překypuje romantickými prvky a v nakupení nestejnorodých rizalitů, prostoupených arkádami, loubími, terasami a okny nejrostodivnějších tvarů se podobá spíše dětské představě tajemného zámku než stavbě na prahu moderny 20. století. Wolfova vila jedinečným svědkem německého stylu počátku 20. století, který se postupně ocitá v ostrém kontrastu s tápavostí českého tzv. národního stylu či rondokubizu a samozřejmě později čistotou funkcionalizmu. Vila má suterén a tři obytná poschodí tvořená jednak hlavní obdélníkovou hmotou, dále pak řadou různě vysokých a členitých přístaveb a rizalitů ve tvaru kvádru či válce, opatřených terasami, bálkonky, nepravidelnými schodišti a se stavbou propojeným zahradním altánkem. Od počátku 21. století vila postupně chátrá.
více  Zavřít popis alba 
  • letos v říjnu
  • 52 zobrazení
  • 1
jackal001
Haag (nizozemsky zvuk Den Haag, oficiální název zní zvuk s-Gravenhage) je třetí největší město Nizozemska.
Haag je sídlo nizozemského panovníka, parlamentu a vlády, avšak podle čl. 32 ústavy je hlavním městem Nizozemského království Amsterdam. Také diplomatický sbor je usídlen v Haagu.
Haag je zároveň hlavním městem provincie Zuid-Holland (Jižní Holandsko), nacházející se na jihozápadě země. K 1. lednu 2014 mělo samotné město Haag 509 779 obyvatel. Aglomerace zvaná Randstad, ke které patří kromě Haagu především města Amsterdam, Haarlem, Rotterdam, Leiden a Utrecht, má dohromady přes 7,1 milionu obyvatel.
Založení města
Dějiny Haagu začaly v roce 1248, kdy hrabě holandský Vilém II. (v letech 1254-1256 také římsko-německý král) dal příkaz ke stavbě zámku na tomto místě. Z této doby pochází také úřední název města 's-Gravenhage, který lze přeložit jako „Hraběcí obora“.
Mezinárodní organizace
Haag je významný z hlediska mezinárodní politiky a mezinárodního soudnictví. Má v něm sídlo přes 150 mezinárodních organizací. Mezi hlavní instituce sídlící v Haagu patří například:
-Mezinárodní soudní dvůr
-Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii
- Mezinárodní trestní soud
-Stálý rozhodčí soud
-Europol
-Eurojust

Pamětihodnosti
Ve středu města se nachází skupina historických budov Binnenhof, kde se schází nizozemský parlament a vláda. Přilehlý Mauritshuis je obrazárnou, ve které jsou vystavována díla malířů jako jsou Rembrandt van Rijn, Jan Vermeer (Diana s nymfami, Dívka s perlou, Pohled na Delft), Paulus Potter či Jan Steen. Před těmito budovami se rozkládá jezírko nazvané Hofvijver. V nedávné době prošla obrazárna Mauritshuis rozsáhlou rekonstrukcí a přístavbou, při které došlo k podzemnímu propojení původní vily s druhou budovou. Slavnostní znovuotevření se konalo 27. června 2014 za účasti krále Willema-Alexandra.
Grote Kerk je kostel sv. Jakuba, který náleží spolu s Binnenhofem k nejstarším budovám v Haagu.
Palác Noordeinde je od roku 1984 oficiálním sídlem nizozemského panovníka, nyní krále Willema-Alexandra. Pro veřejnost je přístupná část parku, který k tomuto paláci přiléhá.
V Paláci míru (Vredespaleis), jehož stavba byla dokončena roku 1913, sídlí Mezinárodní soudní dvůr a Stálý rozhodčí soud.
Madurodam je areál s modely významných a typických staveb z celého Nizozemí v měřítku 1:25. Zahrnuje jak známé historické budovy, tak moderní architekturu, dopravní infrastrukturu a rekreační zázemí. Muzeum bylo otevřeno v roce 1952 a je průběžně rozšiřováno.
V Haagu se nachází několik velkých udržovaných parků. Jeden z nich je park Zorgvliet mezi čtvrťmi Staatenquartier a Scheveningen, kam je však vstup dovolen jen se zvláštní průkazkou. Westbroekpark se nalézá v Scheveningenu. Jeho součástí je Rosarium, což je zahrada s mnoha druhy růží z celého světa, která byla založena v roce 1961. Rozsáhlé jsou také tzv. Scheveningské lesíky (Scheveningse Bosjes), které vznikly na písčitých dunách mezi lety 1100 až 1400.
více  Zavřít popis alba 
  • 20.8.2019
  • 10 zobrazení
  • 1
barec
  • červenec až září
  • 41 zobrazení
  • 0
lotusesprit
Přibyslav - Na místě dnešního zámku stával původní gotický hrad z první poloviny 13. století, z doby kdy se v Přibyslavi dolovalo stříbro. V roce 1424 byl dobyt husity a poté obnoven. Hrad počátkem 16. století zpustl, místo něho byl vybudován renesanční zámek. Přibyslavský zámek postavil kolem roku 1560 Zachariáš z Hradce. Zámek byl v 18. století rozšířen barokními přístavbami. Roku 1767 zámek vyhořel, ale brzy byl opraven. Toto se opakovalo i roku 1847, kdy oprava po požáru vtiskla fasádě objektu pozdně klasicistní podobu. Celý komplex se rozkládá okolo dvou obdélných nádvoří. V jižním nádvoří se nachází arkádový ochoz tvořený toskánskými sloupy. Na klasicistně upraveném severním průčelí se nachází erb Ditrichštejnů. Západní fasáda je pokryta sgrafity. V současné době se v zámku nachází hasičské museum.
více  Zavřít popis alba 
  • letos v červenci
  • 28 zobrazení
  • 0
obecprasek
Autor fotek: PaedDr. Ivana Lissniková
více  Zavřít popis alba 
  • 16.7.2019
  • 111 zobrazení
  • 0
iva-63
Hrad v Českém Krumlově byl založen v polovině 13. století na strmém skalnatém ostrohu, čnícím vysoko nad meandrovitým korytem řeky Vltavy. Vystavěli jej páni z Krumlova, v podhradí se začalo rozvíjet město. Zakladatel rodu byl Vítek z Krumlova (v latinském přepisu Witigo de Crumbenowe). Výraz Crumbenowe zřejmě charakterizuje přírodní konfiguraci terénu s meandry Vltavy - starohornoněmecké "krump" (křivý) a ouwe (proud). Původní gotický hrad tvořil pouze malý hrad s věží, který se po dalších středověkých a renesančních úpravách stal dominantou celého okolí.

Významným mezníkem byl příchod Rožmberků, kteří si poté, co v r. 1302 vymřeli jejich příbuzní, páni z Krumlova, vymohli u krále Václava II., že se vzdal práva odúmrti a panství přešlo dědictvím na ně. V 1. polovině 14. století došlo k velkolepému rozšíření Hrádku pod věží. Rovněž byla zahájena výstavba Horního hradu, který tvořily dva paláce a dvě mohutné čtvercové věže (dnes již nejsou). Vystavěna byla kaple sv. Jiří. Rozvoj nebyl narušen ani v husitské době, protože Oldřich II. z Rožmberka, ač velký nepřítel husitů, s nimi opakovaně uzavíral příměří, aby chránil své majetky. Hrad byl za jeho doby dále rozšiřován a bylo dbáno především na obranyschopnost hradu. Ve Vladislavském zřízení zemském z roku 1500 bylo potvrzeno přednostní postavení Rožmberků mezi českou šlechtou a v té době Petr IV. z Rožmberka vytvořil ze svého krumlovského hradu odpovídající reprezentativní sídlo s obytným centrem kolem III. a IV. hradního nádvoří.

S nástupem poslední generace Rožmberků, Viléma a po něm jeho bratra Petra Voka, došlo k rozkvětu celého rožmberského dominia. Mohutný hrad byl za Viléma z Rožmberka podle možností terénu přestavěn tak, aby se přiblížil představám renesančního velmože. Došlo k velkým úpravám a rozšíření Horního hradu (italský stavitel Baldassare Maggi z Arogna, malířské práce v interiérech a na III. a IV. nádvoří zámku Gabriel de Blonde, malířská výzdoba Hrádku a zámecké věže Bartoloměj Beránek - Jelínek. Byl vytvořen rozsáhlý systém krytých chodeb, které vedly po střechách domů a umožňovaly průchod z vladařových pokojů Horního hradu až do klášterů a panské zahrady na Novém Městě. Zámek se proměnil v honosnou renesanční rezidenci. Ke stagnaci došlo až tehdy, kdy byl Petr Vok nucen kvůli dluhům po svém bratru Vilémovi celé krumlovské panství prodat císaři Rudolfu II., a sám se odstěhoval na Třeboň.

Císař Ferdinand II. věnoval krumlovské panství v r. 1622 za odměnu Janu Oldřichu hraběti z Eggenbergu. Ten pocházel ze Štýrska, Ferdinandovi velmi pomohl při porážce stavovského povstání, byl jedním z těch, kdo prosazovali ostrou rekatolizaci a tvrdé potrestání a popravy největších rebelů. Pokračováním rožmberského dvora se tak stal dvůr eggenberský. Po Janu Antonínovi z Eggenbergu zůstal v krumlovském zámku velkolepý zlatý kočár z jeho cesty k papeži v roli vyslance císaře Ferdinanda III. Především je ale nutno zmínit Jana Kristiána I. knížete z Eggenbergu, velkého podporovatele hudby a divadla, který ovlivnil přestavbu krumlovského zámku ve stylu baroka. Od 60. let 17. století nastal na krumlovském zámku opět hospodářský, stavební a umělecký ruch, kníže Jan Kristián I. vytvořil z českokrumlovského zámku honosné a reprezentativní barokní sídlo.

Eggenbergové vymřeli bez potomků v roce 1719 a na Krumlov přišla dědictvím nová dynastie – knížecí rod Schwarzenbergů. Obratný hospodář a velký milovník umění kníže Josef Adam ze Schwarzenbergu se zasloužil o přestavbu zámku. Kromě přestavby kaple sv. Jiří a přístavby horního patra zámecké rezidence byl Horní hrad zkrášlen nově upravenými prostory nádherného Maškarního sálu a Zrcadlového sálu. Oba sály byly součástí rozsáhlého komplexu určeného pro zábavu a požitek (koncerty, maškarní bály a plesy). Přímo z Maškarního sálu vedla chodba Plášťového mostu do nově upraveného zámeckého divadla. Upraveny byly také zámecké zahrady - vytvořena kaskádová fontána, přestavěn letohrádek Bellarie a vystavěna jízdárna.

Po polovině 19. století však nepříliš pohodlný zámek ztratil roli hlavního rodového sídla krumlovsko-hlubocké větve Schwarzenbergů a nebyl již pravidelně obýván, sídlem rodu se stala Hluboká. V roce 1939 odešel poslední reprezentant rodu JUDr. Adolf ze Schwarzenbergu do zahraničního exilu, v roce 1940 byl majetek rodu zkonfiskován gestapem. Po válce v květnu 1945 byla zavedena česká národní správa. V roce 1947 vstoupil v platnost zákon č. 143/47 Sb. tzv. Lex Schwarzenberg, kterým byl celý majetek schwarzenberské primogenitury na území Československa rodu odňat a přešel do vlastnictví státu. Československý stát otevřel brány zámku veřejnosti, ale údržba areálu byla nedostatečná a zámek chátral. Přesto si odborníci uvědomovali jedinečnost této památky a bylo dosaženo ochrany - v roce 1963 bylo město prohlášeno městskou památkovou rezervací, v roce 1989 byl areál zámku vyhlášen národní kulturní památkou. Za socialistické éry bylo provedeno několik nevhodných zásahů, jen namátkou: dominantní Hrádek pod věží byl nevhodně využívaný adaptacemi pro byty a kanceláře. Plášťový most a tzv. Václavské sklepy byly poničeny necitlivými betonářskými zásahy při statickém zajišťování skalního podloží.

V roce 1992 byl celý historický komplex města a zámku zapsán do Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. Od roku 1993 začaly na zámku probíhat intenzívní stavebně restaurátorské aktivity.

ODKAZY:
1. Podrobně o zámku Český Krumlov (historie, popis objektů, restaurování) viz http://www.castle.ckrumlov.cz/docs/cz/zamek_oinf_sthrza.xml
2. Oficiální stránky zámku Český Krumlov: https://www.zamek-ceskykrumlov.cz/cs

POZNÁMKA: Album je složeno ze snímků vytvořených během celého našeho pobytu v Českém Krumlově.
Kategorie: architekturaměsta
více  Zavřít popis alba 
48 komentářů
  • 28.6.2019
  • 76 zobrazení
  • 13
obecprasek
Autor fotek: PaedDr. Ivana Lissniková
více  Zavřít popis alba 
  • 24.6.2019
  • 80 zobrazení
  • 0
wintermans
Pseudorenesanční zámek Lžín, stojící ve stejnojmenné obci u Soběslavi, prodělal složitější stavební vývoj. Ve druhé polovině 20. století se lžínský zámek kvůli zanedbání základní údržby změnil téměř ve zříceninu. Patří však k těm šťastným památkám, které byly - v nejnovější době - opraveny a tak zachráněny před zkázou. Zámek Lžín není ani po opravě veřejnosti přístupný a proto, přestože se nachází v návštěvnicky atraktivní lokalitě Jindřichova Hradce a Soběslavi, příliš velkým turistickým lákadlem není.

Zámek Lžín, stojící v jihozápadní části dvora ve stejnojmenné obci, prošel složitějším stavebním vývojem. Podobu jeho nejstarší fáze z počátku 17. století neznáme. Po přestavbě, kterou neumíme datovat, měl objekt podobu obdélné jednopatrové budovy s věžičkou nad zámeckou střechou. Konečnou podobu dostal zámek po roce 1861, kdy byl přestavěn v pseudorenesančním slohu. K bočním průčelím byly přistavěny dva dvoupatrové rizality, z jejichž jižních čel vystupují dva polygonální arkýře s hrotitými stříškami. Stará budova dostala pultovou střechu, přístavby střechy valbové.

První zpráva o vsi Lžínu pochází z r. 1289, kdy náležela pražskému biskupství. Panské sídlo zde však vzniklo až mnohem později. Postavili je patrně Kořenští z Terešova, kteří ves na počátku 17. století koupili od Přehořovských z Kvasejovic. Usuzujeme tak ze skutečnosti, že Jiří Kořenský vytvořil ze Lžína centrum samostatného statku, po němž se v letech 1615 a 1620 dokonce i psal. Majitelé statku se pak rychle střídali až do r. 1677, kdy jej získal klášter ve Vyšším Brodě. Jako majetek vyšebrodského kláštera, který Lžín vlastnil až do r. 1782, se místní zámek uvádí v zápise v tereziánském katastru z r. 1757. R. 1861 koupil Lžín František Emanuel Komers, který zámek přestavěl. O pět let později bylo v zámku ubytováno pruské vojsko. R. 1948 byl zámek zestátněn a poté postupně chátral; proces rozpadu objektu se urychlil po r. 1980 poté, co se z něj odstěhovaly státní instituce. Na počátku 21. století prošel zámek Lžín rozsáhlou rekonstrukcí, která jej zachránila před zánikem.
více  Zavřít popis alba 
  • 17.6.2019
  • 16 zobrazení
  • 2
obecprasek
Autor fotek: PaedDr. Ivana Lissniková
více  Zavřít popis alba 
  • 9.6.2019
  • 74 zobrazení
  • 0
cestab1
Na místě hradu stál již ve 13. stol. opevněný dvůr či tvrz. Objekt byl chráněn vodním příkopem a bažinami u břehu řeky Ohře. Roku 1336 jej získal od Jana Lucemburského Zbyněk z Valdeka a Hazmburka. Ve v 2. polovině 15. století zde Jan Zajíc zbudoval pozdně gotický hrad, obehnaný hradbami a vodním příkopem. Budova byla později poškozena výbuchem prachovny ve věži. Za Jana Zbyňka, ve 2. polovině 16. stol. byl hrad přestavěn na renesanční zámek. Sám Jan Zbyněk byl prezidentem nad apelačním soudem a vlastníkem významné knihovny snad srovnatelné s knihovnou Lobkoviců. Jan Zbyněk se stavbou však natolik zadlužil, že musel Budyni prodat. Roku 1614 ji koupil jeho největší věřitel Adam ze Šternberka. Za třicetileté a sedmileté války zámek zchátral a sloužil už jen jako sídlo hejtmana a úředníků. Roku 1823 bylo zbořeno jižní a východní křídlo spolu s velkou věží. Zkáza zámku pokračovala, jen v letech 1902 až 1911 bylo přistoupeno k menším opravám, zastřešení a malým přístavbám.
více  Zavřít popis alba 
12 komentářů
  • 2.6.2019
  • 9 zobrazení
  • 2
lotusesprit
Červený Dvůr - Předchůdcem zámku byl tzv. nový dvůr chvalšinský, který na úpatí Blanského lesa založil Vilém z Rožmberka v roce 1591. Jeho bratr a dědic, Petr Vok z Rožmberka, zde roku 1598 zřídil novou zahradu, v níž byli oborním způsobem chováni bobři, bažanti, koroptve a křepelky. Marie Arnoštka z Eggenberku, rozená ze Schwarzenberku, zde nechala roku 1672 postavit zámek, v jehož severním křídle byla zřízena kaple. Při posledních opravách byla na fasádě střední části zámku objevena sgrafitová výzdoba a v jedné z místností prvního patra renesanční fresky. Lze se domnívat, že stavba z r. 1672 zahrnula do nově budovaného barokního zámku i stavbu (nebo její část) původního renesančního letohrádku rožmberského. Kníže Adam František ze Schwarzenberku ( 1719 -1732 ) dal pokrýt zámek prejzovou střechou. Roku 1736 byl vybudován vodovod pro vodotrysky v zámecké zahradě. V letech 1748 - 1749 byla postavena salla terrena (umělá jeskyně), kterou vyzdobil malíř Josef Lederer (autor malířské výzdoby Maškarního sálu českokrumlovského zámku). Zámeckou kapli vymaloval malíř Schopper. Na výzdobě zámku se v té době podíleli také malíři Aneis, Putz. Tzv. čínský sál s rokokovými nástěnnými malbami z roku 1756 je dílem malíře Františka Jakuba Prokyše (mimo jiné též autora malířské výzdoby interiéru letohrádku Bellarie v českokrumlovské zámecké zahradě). V letech 1779 až 1781 byl tehdejší 18 m široký a 45 m dlouhý zámek rozšířen o přístavbu bočních křídel 37 a 38 m dlouhých a 11 m širokých. Tím byl stavební vývoj zámecké budovy téměř završen. K zahradní fasádě zámku byla v roce 1836 postavena dřevěná veranda, která byla roku 1846 nahrazena železnou, dochovanou dodnes. Rozsáhlý areál v současnosti zahrnuje vlastní zámeckou budovu, jež spolu s přilehlými hospodářskými budovami volně uzavírá velký obdélníkový dvůr a dále mimořádně rozlehlý přírodně krajinářský park o rozloze 105 hektarů s několika zachovanými romantickými zahradními stavbami a fontánami. Barokní zámek je obdélníková jednokřídlá budova, jejíž průčelí půlí rizalit s balkonem, zakončený trojúhelníkovým štítem a krytý mansardovou střechou. Fasáda je členěna lizénami. V přízemí valené a křížové klenby, místnosti v patře plochostropé. Především za panování knížete Josefa Adama ze Schwarzenberku (1741 - 1782) prožíval Červený Dvůr období rozkvětu. Zámek byl ve svých interiérech přestavěn v rokokovém stylu a náročně byl upravován i zámecký park. Zámek Červený Dvůr a především zámecký park zažily svůj druhý vrchol za panování knížete Josefa Adolfa II. ze Schwarzenberku ( 1833 - 1888 ). Podnětem k tomu byly cesty knížete do Anglie, kde se kromě architektury zajímal o tzv. anglické parky. Kromě romantické úpravy zahradní fasády (zřízení verandy) se poté věnoval především přeměně pravidelné francouzské zahrady v rozsáhlý přírodně krajinářský park. Posledním majitelem byl JUDr. Adolf, kníže ze Schwarzenberku (1890 - 1950), jemuž byl majetek r. 1940 zkonfiskován gestapem. V květnu 1945 byl vzat pod českou národní správu, zvláštním zákonem r. 1947 převeden do zemského vlastnictví a po zrušení zemského zřízení se od ledna 1950 stal majetkem československého státu. V objektu zámku je dnes Psychiatrická léčebna (od roku 1965) , jež se specializuje na léčbu alkoholismu a drogových závislostí.
více  Zavřít popis alba 
  • letos v červnu
  • 30 zobrazení
  • 1
assaywolf
  • červen až září
  • 27 zobrazení
  • 0
obecprasek
Autor fotek: PaedDr. Ivana Lissniková
více  Zavřít popis alba 
  • 23.5.2019
  • 75 zobrazení
  • 0
obecprasek
Autor fotek: PaedDr. Ivana Lissniková
více  Zavřít popis alba 
  • 16.5.2019
  • 57 zobrazení
  • 0
salajce
Kategorie: architektura
více  Zavřít popis alba 
  • květen až říjen
  • 244 zobrazení
  • 0
obecprasek
Autor fotek: PaedDr. Ivana Lissniková
více  Zavřít popis alba 
  • 26.4.2019
  • 57 zobrazení
  • 0
jura1972
Start u železniční stanice v rakouském Kittsee na rakousko-maďarsko-slovenském trojmezí, přejezd po spojovací cyklostezce B26 (dálkové R1 Jubiläumsradweg) přes Pamu (Bijelo Selo), Gattendorf, Zurndorf a okolo dvoru Friedrichshof k Weidenu i Neziderského jezera, prohlídka přístavu, dále po cyklostezce B10 Neusiedlersee Radweg do sousedního Podersdorfu am See, přestávka na svačinu, procházka po molu k majáku, kde vál silný severozápadní vítr. Dáel po prohlídce největšího větrného mlýna v Rakousku nad obcí pokračování po B10, resp. B20 přes místní rezervaci Hölle (Peklo), okolo jezer Horního, Středního a Dolního jezera Stinkersee, jezera Zicklacke a ptačích pozorovatelen do Illmitzu v koutu Národního parku Neziderské jezero - Seewinkel, zároveň nejnižšího místa spolkové země Rakousko (114 m. n. m.). Z Illmitzu přejezd přes Apetlon na cíp rakousko-maďarské hranice, vjezd do Maďarska a postup po nové cyklostezce dp Fertöújlaku a dále po silnici okolo Ludvíkova dvoru (Lászlómajor) s krátkou zastávkou na občerstvení přes Sarród s hezkou vesnickou barokní architekturou do Fertödu k maďarskému rokokovému Versailles - zámku rodu Eszterházy. Po vnější prohlídce závěrečný přejezd přes Fertöszéplak do Hegykö, ubytování v hotelu Tornácos, wellness, večeře v místní restauraci či picérii, poté posezení v kuchyňce na přístavbě. Celkem najeto 90 kilometrů.
více  Zavřít popis alba 
  • 13.4.2019
  • 164 zobrazení
  • 2
obecprasek
Autor fotek: PaedDr. Ivana Lissniková
více  Zavřít popis alba 
  • 10.4.2019
  • 77 zobrazení
  • 0
obecprasek
Autor fotek: PaedDr. Ivana Lissniková
více  Zavřít popis alba 
  • 31.3.2019
  • 43 zobrazení
  • 0
obecprasek
Autor fotek: PaedDr. Ivana Lissniková
více  Zavřít popis alba 
  • 31.3.2019
  • 35 zobrazení
  • 0
obecprasek
Autor fotek: PaedDr. Ivana Lissniková
více  Zavřít popis alba 
  • 21.3.2019
  • 57 zobrazení
  • 0
obecprasek
Autor fotek: PaedDr. Ivana Lissniková
více  Zavřít popis alba 
  • 21.3.2019
  • 37 zobrazení
  • 0
obecprasek
Autor fotek: PaedDr. Ivana Lissniková
více  Zavřít popis alba 
  • 14.3.2019
  • 47 zobrazení
  • 0
obecprasek
Autor fotek: PaedDr. Ivana Lissniková
více  Zavřít popis alba 
  • 14.3.2019
  • 36 zobrazení
  • 0
reklama