Ve středu 6.11. proběhla 3.část z cyklu přednášek První pomoci, tentokrát s názvem "Nehoda není náhoda", aneb první pomoc při úrazových stavech.

Ve středu 3.4.2019 proběhla v Hostinci 1.část z cyklu přednášek První pomoci s názvem Co dělat, než zavolám záchranku. Bylo to velice zajímavé a všichni jsme se shodli, že máme zájem o další přednášky.

Autor fotografií: Daniel Rother

Už od roku 2014 se na ZŠ Školní každoročně vracíme a pořádáme zde workshopy první pomoci pro žáky devátých tříd.
Celá akce stejně jako loni probíhala ve dvou blocích. Prvním byla teoreticko-praktické část. Zde si žáci vyzkoušeli polohování raněného, nepřímou srdeční masáž, základy šátkové techniky a výrobu tlakového obvazu. Akce následně pokračovala modelovými situacemi, které vytvářeli naši krvácející, křičící případně i umírající figuranti. Deváťáci se tak setkali s pokusem o sebevraždu, úrazem elektrickým proudem, intoxikací drogami, pádem z velké výšky nebo nožem zabodnutým v dolní končetině. Žáci byli na stanovištích nuceni nejen improvizovat, ale také myslet na vlastní bezpečnost.
Věříme, že si žáci celou akci užili stejně jako my.

První pomoc nemusí být tou poslední!
Bude tomu rok, co jsme naposledy navštívili ZŠ Školní 862 a protože s námi byli učitelé spokojeni, požádali nás, abychom akci zopakovali. Neváhali jsme a na tuto školu jsme 20. 6. vrátili.
Celá akce se odehrávala kvůli nepřízni počasí v tělocvičně školy a skládala se ze dvou částí. V té první jsme žáky naučili jak manipulovat s osobou v bezvědomí, která je mnohonásobně těžší a také jak ji následně ukládat do Rautekovy zotavovací polohy. Dále jsme žáky naučili jak vytvořit tlakový obvaz a také jak pracovat s trojcípým šátkem.
V druhé části žáci použili vše, co se naučili. Hlavní změnou bylo to, že vše probíhalo tzv. naostro po boku našich figurantů a maskérů. Žáci tak v našem doprovodu procházeli jednotlivá stanoviště a snažili se je co nejlépe vyřešit. Stanoviště byla různého charakteru. Hned na prvním žáci zachraňovali dvě osoby naráz, jednalo se o basketbalisty, kteří se srazili během hry. Nejzásadnější bylo tedy rozhodnutí, který z raněných má takzvaně přednost. Dále se setkali s osobou s řeznou ranou na předloktí. Toto bylo asi nejdramatičtější a nejnáročnější stanoviště. Žákům jsme vytvořili hned několik aspektů, které jim znepříjemnily práci. První bylo šero, z tohoto důvodu celá záchranná akce probíhala s čelovkami. Dalším byl stísněný prostor. Nešetřili je ani naši maskéři, kteří na předloktí našeho figuranta vytvořili krvavé šrámy. Žáci tak měli dbát i na vlastní bezpečnost, v tomto případě na ochranné pomůcky, ale především na odsunutí nože, který se válel po boku raněné. Nekladli jsme důraz pouze na správné ošetření, ale také na komunikaci a samotný přístup k raněnému. S tímto si žáci měli poradit u figuranta s pohmožděným předloktím. Poslední stanoviště bylo nazváno - Pád z velké výšky. Zde museli žáci rozpoznat osobu se zástavou dechu a rovněž po zapůjčení našich mobilních telefonů reálně volali našeho operátora tísňové linky, kterému hlásili všechny informace.
Našim prvořadým cílem byla autentičnost a co nejindividuálnější přístup, který probíhal v týmech po pěti až šesti žácích.
Věřím, že na této škole rozhodně nejsme naposledy.

Získali jsme další poznatky z první pomoci - zvládáme pomoc při dušení, tonutí, popáleninách, omrzlinách. Víme jak se chovat u vody - jak se neutopit, kam neskákat.
Zopakovali jsme si s druháky obvazovou techniku.
Zachraňovali jsme se navzájem:)