Hledání

10 068 vyhledaných výsledků

Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

barboramala
  • 14.3.2014
  • 53 zobrazení
  • 0
watavala
to už tu dlouho nebylo, můžete porovnávat změny po 14 (?) dnech ...
více  Zavřít popis alba 
  • 2.3.2008
  • 57 zobrazení
  • 0
atletikaoslavany
Barbora Novotná 6 z 35 závodníků, Adam Neugebauer 6 z 26 závodníků, Ondřej Neugebauer 3 z 14 závodníků, Vanessa Zimmermannová 24 ze 43 závodníků - Celkové výsledky BBP 2015-2016 Adam 9 z 86 závodníků, Bára Novotná 6 ze 101 závodníků
více  Zavřít popis alba 
  • 3.4.2016
  • 35 zobrazení
  • 0
hofi01
V pátek odpoledne jsme vyrazili do Jedovnic, kam nás kamarádi Mařa a Móňa Ondrovi pozvali na takový privátní srazík. Ubytovali se v chatce a poseděli s kamarády...
Sobotní den patřil 230 km dlouhé vyjížďce, která vrcholila zastávkou na hrázi Vírské přehrady a na rozhledně v nedalekém Karasíně. Večerní posezení bylo opět famozní, témat k diskusi nevyčerpatelně...
V neděli ráno jsme se rozloučili a, s malou zastávkou na hradě Bouzov, vyrazili směr Dolní Morava v Orlických horách. Zde jsme navštívili Stezku v oblacích, obří rozhledu s překrásnými výhledy, atrakci, která je hodná doporučení. Dále jsme v Králíkách přibrzdili ve tvrzi Hůrka, zde jsme ale k pokročilé hodině neměli šanci vidět víc, než prostor před vstupem do objektu. Nakonec jsme dojeli do kempu Šlechtův palouk na Pastvinské přehradě, kde jsme našli pěkný rovný plácek pro náš stan. Kempík je poměrně pěkný, klidný, ve velice příjemném prostředí, jídlo bychom však doporučovali řešit vlastní...
Pondělní ráno jsme přejeli asi 30 km do Rychnova nad Kněžnou ke kamarádovi Jirkovi. U něj jsem nechal těžké kufry a na lehko jsme vyrazili svézt se po Orlických horách. Silničky 3. tříd naprosto super, replika středověké vesnice Villa Nova bomba, zastávka na Masarykově i Kašparově chatě též, Zemská brána krásné místo, kostel s prosklenou střechou v Neratově je kapitola sama pro sebe, neskutečná nádhera. K večeru jsme u Jirky přicvakli kufry a vyrazili na vodní nádrž Rozkoš, cestou jsme měli asi hodinovou pauzu na benzině, kde jsme se museli schovat před poměrně slušnou bouřkou. V kempu na Rozkoši jsme vzali chatku. Se štěnicema bez ramínek :D na přespání dobrý...
Úterý bylo ve znamení přesunu k České Lípě, cestu jsme si chtěli užít, jeli jsme tedy přes Jánské Lázně v Krkonoších, zastavili jsme si v Harachově u Mamutího můstku. V Liberci jsme se zdrželi v motoobchodě Rockway, kde bych byl schopen strávit celý den. Následně jsme vyjeli na Ještěd, což byl top cíl, ten výhled nás okouzlil, úzasná záležitost. No a protože nám čas přál, stihli jsme i moc pěknou Křížovou cestu ve Cvikově a pohádkové místo, Panskou skálu v Kamenickém Šenově. Odtud už to bylo k dalšímu kamarádovi Jirkovi Niklovi do jeho motohospody v Horní Libchvě už jenom 9 km. U něj jsme našli azyl na podiu již téměř nevyužívaného sálu :D ...
Ve středu nás Jirka chtěl provést po okolí, takže vytáhl svého parádního Triumpha a vyrazili jsme po českolipsku. Naše první zastávka byla v profláklých motorkářských Pekelných dolech, zde jsem neodolal a musel si jeskyni projet. Další toulání nás zavedlo pod hrad Bezděz, kde jsem pouze udělal foto. Jiří nás zavedl ještě k Máchovu jezeru a tam nás opustil (páč musel otvírat hospodu). My se dole u vody občerstvili a vyrazili do Sloupu v Čechách, kde jsme měli namyšlenou návštěvu asi 3 cílů. Člověk míní, život mění - takže Skalní hrad jsme nestihli, kapli v Modlivém dole nejdříve nenašli a když jsme zjistili, kde je, tak se nám nechtělo už v tom horku jít tak daleko pěšky v motoharech a k rozhledně Na stráži se nám zase nechtělo jet do zákazu.A to nemluvím o Samuelově jeskyni v lese nad Sloupem. Takže víme, že se sem musíme ještě někdy vrátit. Vzhledem k úmornému vedru jsme se vrátili do Libchavy, kde nás čekalo příjemné večerní posezení u Jirky...
Čtvrtek už znamenal jenom přesun domů, cesta ubíhala svižně, udělali jsme si zastávku v Jihlavském Bikers Crownu a za nedlouho jsme byli doma. Cestou padlo ještě jedno pěkné čísílko na tachometru, které stálo za foto...
Zhodnocení je, že jsme za těch pár dní najeli velmi příjemných 1.381 km, poznali zase pár krásných míst té naší pidirepubličky a především se potkali s kamarády, což je deviza největší !
více  Zavřít popis alba 
  • červenec 2017
  • 174 zobrazení
  • 2
b24
Hotel - Penzion leží u přehrady Morávka v nadmořské výšce 528 metrů v panenské přírodě Beskyd. Přehrada je zásobárnou pitné vody.

Ubytování je v pokojích, které jsou 2, 3 a 4 lůžkové se sociálním zařízením, rádiem a možností zapůjčení lednice a televize. Celková kapacita je 111 lůžek. Tří a čtyřlůžkové pokoje mají televizi zdarma. K dispozici jsou kulturní místnosti s barevnými televizory pro školení, kulečník, stůl na stolní tenis, společenské hry, knihovna, sauna a WiFi připojení k internetu.

V zimních měsících je možno využít vlastní 200 metrů dlouhý kotvový vlek, který je vzdálen 500 metrů od penzionu, nebo pro náročnější lyžaře je 1,5 km od penzionu v Morávce na Svińorkách nový dvou kotvový vlek dlouhý 580 metrů (s umělým zasněžováním), a upravená 14 km dlouhá běžkařská trať. Další sjezdovky jsou na Zlatníku a Visalajích a Lysé Hoře.
více  Zavřít popis alba 
  • 267 zobrazení
  • 0
nasezem
Po dlouhé cestě jsem dorazíl do cíle a mého ubytování po následující 4 dny
v Jizerských horách. Obec Josefův důl. Dominantou obce je novogotický kostel
Proměnění páně.Postaven v letech 1862 až 1865 v novogotickém slohu. Protože Náboženský fond
nepokryl veškeré náklady na výstavbu, byla uspořádána loterie a na 2000 kusů losů
byla získána částka 4000,- zlatých. Dne 9. září 1862 se konalo slavnostní položení
základního kamene, v den slavnostního aktu bylo "vystřeleno 100 ran z hmoždíře a
na staveništi vlálo 100 vlajek a vlaječek c. k. monarchie. Věž kostela je 45m vysoká,
z vnitřního vybavení jsou nejcennější tři oltářní obrazy od Wilhelma Kandlera.
Znovuvysvěcení a vymalování proběhlo v roce 1996.Zajímavostí této obce je také místní rodák
motocyklista Milan Engel, účastník závodu Rallye Dakar 2015.

Po ubytování v části obce Dolní Maxov jsem nelenil a vydal jsem se do okolí.
Prvním cílem byla rozhledna Slovanka 820 m.n.m. Kopec se dříve jmenoval Seibtův vrch (německy Seibthübel) podle svého majitele, jméno Slovanka nese po podnikové chatě, která na jeho vrcholu stávala. Od roku 1887 stojí na vrcholu hory
nejstarší železná rozhledna v Čechách o celkové výšce 14 m. Roku 1887 se jablonecká,
janovská a hornokamenická sekce Horského spolku dohodly na výstavbě rozhledny na Seibtově vrchu.
Protože stavební parcelu jim majitel vrchu, pan Seibt, poskytl bezplatně, zbývalo jen vybrat
vhodný projekt. Zvítězil návrh zakoupit od vídeňské firmy Waagner jedenáctimetrovou litinovou
konstrukci, která byla vystavena na výstavě pořádané ve Vídni.
Jediný zedník postavil během několika dní 3 m vysokou podezdívku,
na které další tři dělníci sestavili dovezenou 11 m vysokou a 5 t těžkou konstrukci rozhledny
během pouhých 17 dní. Slavnostní otevření rozhledny se konalo 14. srpna 1887 a zúčastnilo se
ho na 5000 návštěvníků, od kterých bylo na dobrovolném vstupném vybráno víc,
než činila cena celé stavby včetně dopravy.
Roku 1895 vyhořela původní turistická chata, nová chata „Slovanka“ pochází z roku 1928.
Až do druhé světové války byla rozhledna udržovaná, poté však byl vstup jen na vlastní nebezpečí.
Rozhledna chátrala, až se roku 1997 stala nepřístupnou.
Záchranu pro ni znamenalo vyhlášení technickou památkou roku 1999 a založení občanského sdružení
na její záchranu 9. 7. 1999. Díky finančním příspěvkům od různých dárců byla rozhledna restaurována
a 5. 7. 2000 znovu otevřena. Její rekonstrukce přišla na 550 000 Kč.

Po rozhledu do okolí a snězení svačiny, o jejíž velkou část mě připravili místní kocouři jsem se
vrátil zpět do Josefova dolu a opačným směrem se po modré stezce vydal k dalšímu cíli a tím byly
krásné Vodopády Jedlová. Ty patří mezi nejatraktivnější turistické cíle Jizerských hor. Nejvyšší stupeň
vodopádů je vysoký 5 metrů a při průtoku 200 litrů za sekundu nabízí skutečně atraktivní podívanou.
Kouzlo vodopádu umocňuje téměř dokonale svislý profil.
K poslednímu cíli cesty jsem si užil stoupání krajinou okolo Mariánskohorských boud až jsem stanul u
Památníku přehrady na Bílé Desné.
Ta byla dokončena v září 1915. Za zhruba deset měsíců poté spatřili dva lesní dělníci odpoledne
18. září 1916 pramínek vytékající z tělesa hráze. O svém nálezu informovali hrázného a ten o situaci
zpravil správce stavby, od něhož dostal příkaz k okamžitému otevření uzávěrů v tělese přehrady.
Pramen vytékající z hráze ale nabíral na intenzitě a dělníci otevírající uzávěry se báli o své životy.
Místo proto raději opustili, kvůli čemuž zůstaly uzávěry otevřeny jen z části.
Sedmdesát minut po zpozorování pramínku se celá hráz přehrady protrhla a z nádrže se vyvalila
nashromážděná voda. Ta svou intenzitou ničila domy stojící v údolí pod přehradou a
vyžádala si i oběti na lidských životech. Navíc valící se vodě pomáhaly jako beranidlo klády,
jež původně ležely uskladněné u pily nad Desnou.
Katastrofa si vyžádala 65 lidských životů, 33 zničených a 69 poškozených domů; 307 osob zůstalo
bez přístřeší. Letos přesně 100 let od této událoti tu byla konána vzpomínková akce a
o celé místo je jako o památník těchto událostí dodnes pečlivě pečováno.
Po opuštění místa už následoval odpočinek v penzionu u dvou skal s výhledem na výlet příští den.
více  Zavřít popis alba 
  • 13.10.2016
  • 46 zobrazení
  • 0
apuri
Ve dnech 14. - 16. října 2009 proběhl v Bystřici nad Pernštejnem 6. ročník krajského kola přírodovědné soutěže "Ekologická olympiáda" s ústředním tématem "Voda v krajině".
Ve středu probíhala poznávačka vodních bezobratlých a rostlin. Studenti skládali do správného pořadí fotky řeky Svratky, na slepé mapě vyznačovali hlavní české řeky, vypočítávali sklony svahů a zakreslovali povodí řeky Bystřice, prošli i hydrologickým testem. Ve čtvrtek čekal na soutěžící náročný praktický úkol. Každé družstvo si vylosovalo určitý úsek řeky Bystřice, který museli měřit, odebírat vzorky, hodnotit dopad činností v krajině na řeku a naopak. Výsledky celodenního zkoumání prezentovali před odbornou komisí. Ještě ve čtvrtek večer proběhlo slavnostní vyhlášení výsledků soutěže. V pátek na soutěžící již čekala exkurze na Vírskou přehradu a do úpravny vody ve Švařci.
Naši školu reprezentoval tým ve složení: Pavel Gášpár (3.E), Josef Procházka (3.E) a Josef Roman (2.E), kteří obsadili pěkné 3. místo.
více  Zavřít popis alba 
  • 1.11.2011
  • 67 zobrazení
  • 0
janaariel
OSTYLE CUP - XVII. ROČNÍK a ČEZ HANDY KVADRIATLON 2016
článek : http://janavesela1.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=531792
http://www.cestazasnem.cz/
17. ROČNÍK OTEVŘENÉHO PLAVECKÉHO ZÁVODU O´STYLE CUP PŘES JABLONECKOU PŘEHRADU, PRO MLÁDEŽ A ŠIROKOU VEŘEJNOST -
OTEVŘENÝ ZÁVOD NA 100, 200, 500 A 1000 METRŮ
ZÁVOD JE 2. ČÁSTÍ ZÁVODU O KRÁLE A KRÁLOVNU JABLONECKÉ PŘEHRADY (1. ČÁST DUBEN- BĚH KOLEM PŘEHRADY, 2. ČÁST PLAVÁNÍ)
Časový pořad: 9:00 – 10:30 prezentace
10:35 – 10:50 popis tratí a startovných čísel
11:00 START 10 km dorost, dospělí, masters
11:45 START 3 km dorost, dospělí, masters, mladší žactvo
14:00 START 5 km dorost, dospělí, masters, starší žactvo
15:00 START hromadný start 17. ročníku veřejného závodu
Vodní nádrž Mšeno (Jablonec nad Nisou)
Datum: Sobota 25. 06. 2016
Pořadatel: TJ Bižuterie Jablonec nad Nisou, oddíl plavání
http://www.cestazasnem.cz/ii.-jablonec
http://www.plavani.info/
více  Zavřít popis alba 
  • 26.6.2016
  • 252 zobrazení
  • 1
trempoviny
Třetí víkend června 2019 bylo zase mnoho trampských akcí, ale já jsem vyrazil na 14. výroční oheň T.O. Rohani na středozápad do Panenského Týnce. Přes Panenský Týnec se většinou putuje na jih do sousedního Žerotína, kde se nachází poblíž krásného rybníka T.O. Modrá Zátoka a v obci dobrá trempovna, ale ohně Rohanů se pořádají naopak u rybníka na sever z Panenského Týnce. Ovšem, každé místo je krásné, když se tam na oheň slezou trampové z různých končin vlasti. Rohani měli vytvořeno perfektní zázemí pro účastníky svého ohně, vše vzorně připraveno, akorát bahnitý rybník nikoho nezlákal ke koupání. Mladí pořádající ukázali, že jejich T.O. Rohani umííí. V neděli jsem ještě s kamarády pokračoval dále na západ k mému oblíbenému „Egerskému moři“, tedy na Nechranickou přehradu na Ohři. Hráz této přehrady je dlouhá přes 3 km, vysoká 50 m, má divoký severní břeh, často velké vlnobití (což zrovna nebylo) a příjemnou vodu. Takže opět dobře prožitý víkend.
více  Zavřít popis alba 
  • letos v červnu
  • 330 zobrazení
  • 3
drahovo
Kudrnovská trdlovaná severem Iberského poloostrova. 1. FRANCIE - pláže ve Vendres (záliv Golf du Lion),--- 2. ŠPANĚLSKO - Barcelona - špacír městem ( katedrála Sagrada Familia, park Guell, vyhlídka Pilar Colon, staré město), - horský masiv Montserrat,---3. poutní klášter Montserrat, - Zaragoza (maurská pevnost Aljaferia, náměstí Pilar), -opevněná ves Pedraza,---4. Segovia(římský akvadukt, katedrála, Alcazar, špacír městem), Ávila (nejzachovalejší hradby Evropy), přehrada Burguillo,---5.klášter a rezidence S.Lorenzo del Escorial, Madrid (špacír městem),bez foto galerie Prado,královský palác), Toledo,---6. Toledo(špacír kolem města na vyhlídky,špacír městem,katedrála,opevnění),---7.noční Ávila a Salamanca, PORTUGALSKO - Porto (špacír starým městem,sklepy portského vinařství Croft), atlantické pláže v Angeiras u Perefita,---8.oppidum Citania de Briteiros, město kostelů Braga,-ŠPANĚLSKO -katedrála Tui,hraniční řeka Minho,---9. vrch Monte S.Trega (výhled, oppidum),Baiona, souostroví N.P. Illas Cies,---10. souostroví N.P. Illas Cies, Baiona,---11. poutní katedrála Santiago de Compostela, západní mys Cabo Fisterra(Finisterre), pláže v Soesto u Laxe,---12. oppidum Castro de Borneiro, dolmen Dombate, ves Teixido u mysu Ortegal, pláž Otur u Lluarca,---13. prerománské kostely u Ovieda, římský most v Cangas de Ońis, pohoří N.P. Picos de Europa- jezera Lagos de Covadonga,---14. Pamplona - býčí běh městem a korida (Fiesta San Fermines),---15. FRANCIE - pyrenejské sedlo Col d'Aubisque 1720, poutní areál Lourdes, nejzachovalejší opevněné město Carcassonne,---16. pláže ve Vendres (záliv Golf du Lion)
více  Zavřít popis alba 
  • léto 2009
  • 24 zobrazení
  • 0
furatbiker
Den devaty – 25.7.2014 najeto 355 km
Rano na snidani pokec s fajn motorkarem a jeho squaw z Dvora Kralove, kde jsme vsude byli a kam pojedeme. Pocasi vypada velmi dobre, mlha se zveda, tak platime a vyrazime do tunelu smer Svycarsko, letos uz naposledy. Platime na prehrade za jizdu tunelem 13CHF, par fotek prehrady a smer Ofen pass a zpet do Italie. V Meranu musim pustit navigaci jinak se tu zamotame. Pokracujeme dal na Brixen a na Brunico, kde zase poustim navi at trefime na Passo Stale. Nakonec se ukaze ze to nebylo nutne, ale pro jistotu. Na tohle passo vede jednosmerka, nahoru se pousti mezi pul a 3 a my samozrejme dorazime za deset minut cela. Tak alespon fotim jezero, davame svacinu. Nahore nasivku a nalepku a dolu, kde zacina zase prset. Na dalsi odbocce do Matrei in Osttirol vidime, ze jedeme zase do poradnyho deste. Tak stavim u seniku a koukam do mapy. Nakonec je dobre ze jsme zastavili, protoze zjistuju, ze nejedeme pres GG ale do Zell am See pres Kaprun a tunel za 10€. Tak se otacime alespon se vyhneme desti a jedeme na Lienz. Rychla jizda se vyplaci, za hodinku uz vidim kemp kde jsme spali predloni a kde jsem nabijel baterku, takze nevaham, zabocim a za pul hodiny uz stoji stany. Sousedka pujcuje klukum zidle, jdeme na veceri a davame veprovou flakotu (ja) a big wurst (Jarda), 2 piva, zavereny snaps v cene (16+14€) a jdeme spat.
více  Zavřít popis alba 
  • červenec 2014
  • 38 zobrazení
  • 0
apuri
Jelikož v rámci Jihomoravského kraje stále chybí organizátor zdejšího regionálního kola olympiády, museli jsme opět podat přihlášku do sousedního regionu Vysočina. Zde probíhalo regionální kolo ve dnech 12. – 14. října 2011 v obci Koněšín u Třebíče, nedaleko Dalešické přehrady. V rámci přípravy na olympiádu se o týden dříve (neděle 9.10.) dva týmy z naší školy vydaly na předběžný průzkum soutěžní lokality. Během tohoto průzkumu se seznamovali s geologickými, geomorfologickými a klimatickými specifiky území a s podzimním aspektem zdejší lesních porostů. Vybaveni mnoha znalostmi z terénu jsme se vydali soutěžit.
Letošní olympiáda byla zaměřena problematiku lesního hospodářství. Organizátorem akce bylo opět ZO ČSOP Kněžice ve spolupráci s centrem ekologické výchovy Chaloupky a Lesy ČR. Olympiády se zúčastnilo celkem 12 týmů ze 7 středních škol.
Během prvního dne týmy soutěžili prostřednictvím testů a poznávaček. Následující den je čekalo zadání praktického úkolu, který spočíval v samostatném mapování a hodnocení přidělených lesních porostů. Výsledky terénní práce měli žáci představit pomocí posterů a obhájit před soutěžní komisí. Závěrečnou zkouškou byla „malá lesní maturita“, kdy žáci museli prezentovat své znalosti o vylosovaném tématu souvisejícím s lesním hospodářstvím.
Družstvo ve složení Michal Šaňák (3.E), Milada Veselská (4.E) a Josef Roman (4.E) skončilo na výborném 5. místě. Družstvo ve složení Filip Zemánek (4.E), Dagmar Plšková (4.E) a Jan Harásek (4.E) obsadilo dokonce místo první.
více  Zavřít popis alba 
  • 219 zobrazení
  • 0
coloraaa
Dnešní výlet byl na přehradu Octárna, vysílač Malý Drahlín a cestou zpět jsme se ještě stavěli v Hluboši u nádherného kostela Nejsvětější Trojice který ční nad tímto údolím kterým jsme projížděli.
Vodní dílo Obecnice - Octárna bylo vybudováno v letech 1962 - 1964 na Obecnickém potoce nad obcí Obecnice na území vojenského újezdu pro účel akumulace vody pro Příbramskou aglomeraci a pro zajištění minimálního průtoku pod hrází.
Hráz je přímá, zemní, sypaná. Větší oprava byla provedena v roce 1971 přisypáním klínu z makadamu na 2/3 délky hráze. Délka hráze je 365 m, šířka v koruně 4 m. Koruna hráze je průjezdná.
Výška hráze nad údolím je 14 m, vytváří vodní plochu 12 hektarů, kóta koruny 566,45 m.n.m.
Nyní zásobárna pitné vody pro Příbramsko.
Nad obcí Drahlín se tyčí na kótě 709m (Sádka), v nadmořské výšce 695 m, radioreléová stanice (radiolokační stanice EBR) s názvem Malý Drahlín , která je v současnosti využívána hlavně jako vysílač pro radiové stanice a je významnou dominantou Brdského hřebenu nad obcí.
Hluboš - Koncem 17. století zde byl vystavěn kostel Nejsvětější Trojice.
Upozornění:
Území Středních Brd je využíváno jako vojenský výcvikový prostor a vstup do něj je přísně zakázán!!!
Povolen je pouze na speciální propustku (kterou může udělit pouze Újezdní úřad vojenského újezdu Brdy v Jincích), nebo na vyznačených trasách o sobotách, nedělích a státních svátcích. Jakýmkoliv neoprávněným vstupem do prostoru vojenského újezdu na sebe berete riziko finančního postihu a možnosti vážného úrazu. Autor tohoto textu neodpovídá za jakékoliv problémy plynoucí z nerespektování tohoto upozornění.
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 11.8.2011
  • 464 zobrazení
  • 1
suof
PŘED 14. HODINOU VYRÁŽÍM DO CHŘIBŮ. VLASTNĚ NEVÍM KUDY TO VEZMU. V TUPESÍCH PADLO RYCHLÉ ROZHODNUTÍ, NA BŘESTEK. OKOLO HOSPODY POD SKALÚ STOUPÁM PO LESNÍ ASFALTCE K DUBOVÉMU DÍLU. ZDE ODBOČUJI SMĚREM NA BUCHLOVSKÝ KÁMEM. CHVÍLI SI ZADECHNU A KOCHÁM SE VÝHLEDY. SJÍŽDÍM LOUKU A PO ČERVENÉ JEDU K PĚKNÉ HOŘE. LESNÍ CESTU VYSYPALI KAMENÍM. AŽ SE ZAJEZDÍ BUDE PRO CYKLISTY LÉPE SJÍZDNÁ, ALE JINAK JSOU TYHLE CESTY MOC CIVILIZOVANÉ A UMOŽŃUJÍ VJEZD NEZVANÝM MOTORISTŮM. MÍJÍM PĚKNOU HORU A SU U BÝVALÉHO HOSTINCE NA VLČÁKU. ZAJÍŽDÍM SI KE GAVENDOVĚ SKÁLE. JAK SE ČLOVĚK ZASTAVÍ, VRHAJÍ SE NA NĚJ HEJNA OTRAVNÝCH MUCH.JEDU ZPĚT PŘES VLČÁK K MOTORESTU SAMOTA. MEZI TÍM JEŠTĚ SJEDU 200 METRŮ K PRAMENU LITAVY VE STUDENÉM ŽLEBU. NEVYPADÁ VÁBNĚ, NAPÍT SE Z NĚJ NEDÁ A NAVÍC PRAMEN JE JINDE. VODA PŘITÉKÁ VEDLEJŠÍ STRUHOU. PŘED MOTORESTEM JEŠTĚ ZASKOČÍM KE SKALCE S VÝHLEDEN NA LITENČICKOU VRCHOVNU. V MOTORESTU SI DÁM NA POSILNĚNOU ZMRZKU A KOFOLU. PO TÉ RYCHLE PELÁŠÍM PŘES LÁVKU PRYČ. JE TU MOTORIZOVANÝ HLUK JAK NA VÁCLAVÁKU. STAVUJI SE U CTIBOROVA DUBU. PO NOVĚ VYSAZENÉM DOUBKU ANI PAMÁTKY, SAMÁ MLADÁ BUČINA. ODBOČKU KE KOMÁRCI JSEM NECHTĚNĚ MINUL. SŘÍLECKÝ HRAD JSEM MINUL CHTĚNĚ. A UŽ SU U ZELENÉHO OBRÁZKU. ČEKÁ MĚ 3 KM SJEZD K SILNICI NA KORYČANY. NA NÍ SE STAVUJI U ROCHOVY STUDÁNKY. KORYČANSKÁ PŘEHRADA A ODBOČKA VZHŮRU K CIMBURKU. NEŽ K NĚMU PŘIJEDU, TAK ZAHNU DO VRANÍHO LOMU. PROSPAL JSEM ZDE NEJEDNU NOC. NA COMBURK JEN NAHLÉDNU A STOUPÁM K SUDÁNCE U MÍSY. MÁ VYDATNÝ PRŮTOK. DÁM SI DOUŠEK. A JEDU DÁLE POD OCÁSKEM SMĚREM K HROBŮM. NEŽ NA ROZCESTÍ ODBOČÍM , TAK NAHLÉDNU NA STUDÁNKU NA STENBACHU. NA ROZCESTÍ U "AUTOBUSOVÉ ZASTÁVKY" SE DÁM PO ČERVENÉ K ROZCESTÍ U P. MARIE SNĚŽNÉ. OKOLO NÍ JEZDÍM SVŮJ KONDIČNÍ OKRUH. K OSVĚTIMANŮM JEDU ŠESTIKILOMETROVÝM SEŠUPEM OKOLO SJEZDOVKY. Z OSVĚTIMAN UŽ PO SILNICI STOUPÁM K MEDLOVICÍM A ZA KŘIŽOVATKOU K ÚJEZDCI. POSLEDNÍ POHLED NA CHŘIBY Z NOVÉ POLNÍ ASFALTKY K VÁŽANŮM. A UŽ NÁSLEDUJE PRUDKÝ DVOUKILOMETROVÝ SJEZD DO SYROVÍNA. OD TUD UŽ JE POHODOVÁ TÉMĚŘ ROVINA DOMŮ. 2 MINUTY PO SEDMÉ VEČERNÍ SE OTVÍRÁ BRANKA A SU DOMA. NA POČÍTADLE 69 KM. PŘEVÝŠENÍ CELKEM 1220 METRŮ.
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • 27.5.2018
  • 96 zobrazení
  • 2
kockoslon
Letošní podzimní sraz pořádal malej jarda v Národním parku Podyjí a kolem Vranovské přehrady. Chatová osada na Vranovské pláži se stala na 3 dny naší záchytnou stanicí, ubytování v chatičkách s ložnicí v patře bylo pohodlné, ve společenské místnosti č. 14 byl každovečerní raut dovezených dobrot, vesměs vlastnoručně vyrobených. Páteční ráno bylo sice chladné, ale hned za přehradou se šlapalo do kopce, Lesná, kolem větrného mlýna, co slouží jako restaurace a po mlynářské cyklostezce jedeme na Olbramokostel, po modré do Citonic. Pivcův pramen, někteří odvážní se napijí a podél Granického potoka dojedeme do Znojma. Neplánovaně část skupinky vyšplhá k zámku, sotva se stihneme podívat z vyhlídky a už sjíždíme úzkými uličkami do podzámčí, kde v hospodě čekají ostatní, kteří jeli stále podle potoka. Posilněni hrachovou polévkou, pivem a kávou přejedeme most a stoupáme nad město na Kraví horu. Popice, Havranické vřesoviště, Havraníky, zastávka na oběd, kde mají raději Rakouskou klientelu. Dyji přejíždíme po lanové lávce a stoupáme k nejstarší vinici Šobes (Římská cesta). Ochutnáváme víno z místní vinice, je výborné, sluníčko začalo příjemně hřát. Stoupáme dál po modré cyklo do Podmolí. Lukov, Horní Břečkov, Lesná a zpět k přehradě.
Sobota je opět chladná a zatažená, ale neprší. Dnes z chatové osady u lesa vyjíždíme na opačnou stranu. Chvalatice, rozhledna Rumburak, odkud je vidět hrad Bítov, ale tam nejedeme. Cukrárna v Bítově, výborné zákusky a káva. Posilněni šlapeme kolem zříceniny hradu Gornštejn. Uherčice, dominantou obce je renesanční zámek z konce 16 stol. Bohužel je velmi zdevastovaný, v 80 letech minulého století mu hrozil zánik. Naštěstí komplexní obnova zámku se provádí od roku 1996. My odpočívali v nové restauraci hned u zámku a po výborném obědě jsme se vydali po Greenway Vranovsko do Rakouska. Ve městečku Riegersburg zastavujeme u barokního zámku, který je prý jeden z nejkrásnějších v Rakousku. Pokračujeme po cyklo do Šafov, kde je židovský hřbitov. Vranov nad Dyjí, zastávka u zámku, ale jen na fotku a sjíždíme k přehradě. Zapadá sluníčko a na hrázi je otevřená poslední hospoda kde mají burčák, pivo i polévku.
Nedělní ráno je mlhavé a chladné, ale sluníčko brzy začíná hřát, jedeme směr Lesná, Horní Břečkov, Čížov po červené cyklo k loveckému zámečku a vracíme se zpět do Lesné k větrnému mlýnu kde si dáme polévku, pivo a tím výlety v Podyjí končí, vracíme se zpět do chatové osady, naložíme kola a večer jsme zpět ve městě.
více  Zavřít popis alba 
  • září 2014
  • 255 zobrazení
  • 0
janaariel
Národní potravinová sbírka pro letošní rok skončila.
Děkujeme tisícům dárců a dobrovolníků, bez kterých by to vůbec nešlo😍👏.
Za organizátora Byznys pro společnost - Česká federace potravinových bank, Armáda spásy, NADĚJE, Charita Česká republika a Klub svobodných matek.

Velké díky patří také všem zúčastněným řetězcům Albert ČR, Billa CZ, dm drogerie market Česká republika, Globus Česko, Lidl Česká republika, MAKRO ČR, Penny Market Česká republika, ROSSMANN Česká republika a Tesco Česko.

Přeprava vybraného zboží v krabicích Thimm- Všetaty logistickým partnerem sbírky Raben Logistics Czech, A.s.

Sbírku podpořilo Ministerstvo zemědělství České republiky záštitou ministra Ing. Miroslava Tomana, CSc.

Liberecký kraj

Česká Lípa Albert Šluknovská 3070, 470 01 Česká Lípa
Česká Lípa Billa Děčínská 3721, 470 01 Česká Lípa
Česká Lípa ROSSMANN nám. Dr. Edvarda Beneše 2662, 470 01 Česká Lípa
Česká Lípa dm drogerie Děčínská ul. 3271 (Paráda Shopping), 47001 Česká Lípa
Frýdlant v Čechách Tesco Hejnická 113 , Frýdlant v Čechách
Jablonec n. Nisou Tesco U Přehrady 40, 466 02 Jablonec n.Nisou
Jablonec nad Nisou Billa Poštovní 362262, 466 01 Jablonec nad Nisou
Jablonec nad Nisou ROSSMANN Komenského 11, 466 01 Jablonec nad Nisou
Jablonec nad Nisou dm drogerie Jateční 5203/2 (Vendo Park), 46601 Jablonec nad Nisou
Jablonec nad Nisou dm drogerie Komenského 18 (OC Central), 46601 Jablonec nad Nisou
Jilemnice Tesco Jana Buchara 986 , Jilemnice
Liberec Billa Švermova 362 , Liberec
Liberec Billa Na Rybníčku 873/3 , Liberec
Liberec Albert České mládeže 456/26, 463 12 Liberec
Liberec Billa Palachova 1404/2, 460 01 Liberec
Liberec Globus Sousedská 600, 460 11 Liberec
Liberec Lidl Letná 641/59, 460 01 Liberec
Liberec Makro Sportovní 522, 46312 Liberec
Liberec Tesco Soukenné nám. 669/2a, 460 01 Liberec
Liberec Penny Letná 605, 460 01 Liberec
Liberec Lidl Vratislavská 1098/22, Liberec
Liberec Tesco Olbrachtova 808/2, Liberec
Liberec dm drogerie Liliová 172/14, 46001 Liberec
Liberec ROSSMANN Nisa Liberec, České mládeže 456, 460 03 Liberec
Liberec ROSSMANN Amadeus, Fügnerova 371, 460 01 Liberec IV
Liberec – Rochlice Penny Na Žižkově 973/10, 460 01 Liberec – Rochlice
Liberec 3 dm drogerie České mládeže 456 (OC Nisa), 46003 Liberec 3
Liberec IV – Perštýn dm drogerie Náměstí Soukenné 669/2a (OC Forum), 46007 Liberec IV – Perštýn
Liberec- Růžodol dm drogerie Sousedská 599 (NC Géčko), 46011 Liberec- Růžodol
Mimoň Tesco Husova 661 , Mimoň
Nový Bor dm drogerie T. G. Masaryka 849, 47301 Nový Bor
Tanvald Billa Krkonošská 647 , Tanvald
Turnov Billa Studentská 1651 , Turnov
Turnov Penny Sobotecká 2078, Turnov
Turnov dm drogerie Svobodova ul. 2248, 51101 Turnov
Turnov Lidl Na Kamenic 2148, Turnov
Český rozhlas Liberec, Modrá 1048, Liberec

Sběrné místo v sobotu 10. listopadu od 10 do 16 hodin

https://narodnipotravinovasbirka.cz/kde-se-zapojit-2/
více  Zavřít popis alba 
  • 10.11.2018
  • 64 zobrazení
  • 0
bele
ALB 221 - je ALB č.14 Expedice LZB Rumunsko – Moldávie (30.6.- 14.7.2012) aneb Rumunský fotodeník
soutěska BIKAZ - pekelný jícen- Cheile Bicazulu

Dnes ve středu 4.7. ráno kolem osmé docela rádi opouštíme nepůvabné nocoviště a jen matně vzpomínáme na jezero Lacul Rosu, jak by bylo krásné bez těch všech budek s reprodukovanou hudbou a přecpaných suvenýry, které byly snad ve všech místech podobné. Zvládne Rumunsko tuto turistickou mánii? Na druhé straně si člověk uvědomí, že příležitostí ke slušnému výdělku a základní obživě je stále mizivě málo.

Míříme do města Iasi (jaši) v nížině poblíž moldavských hranic. Vracíme se místem, které nás včera tolik zaujalo, a které jsme tolik chtěli poznat trochu víc. Na tržnici u jezera jsem si vyfotil kalendář s leteckým pohledem na projetou cestu, která se jako had vine údolím. Zde už za římských dob procházela stezka jako spojnice mezi Moldávií a Transylvánií (Sedmihradskem). Údolní říčka Bicaz je malininkatý a jen pomalu sílící potůček, lemovaný ostrými vápencovými skalami – je jen otázka, jaký je v době jarního tání. Skaliska dosahují až do výše 300 metrů a tvoří velké turistické lákadlo - soutěsku BIKAZ. Kamarádka Jana na titulním snímku alba naznačuje, jak takový pekelný jícen může vypadat, ale to nic není proti skutečnosti

Soutěska Bicaz (rumunsky Cheile Bicazului), zvaná též “pekelný jícen” je neuvěřitelné dílo přírody. Hluboký kaňon má na nejužším místě jen sedm metrů, při stavbě silnice tu museli na několika místech skály odstřílet, a na jednom místě vrtali tunel. Automobilový provoz tu zatím není nijak omezený, ale možná jsme měli jen štěstí okamžiku – zaparkovali jsme bez větších problémů.. ..:-)

V místě, kde se už soutěska začíná otvírat, ční nad námi tři stovky vysoký "Oltář" Piatra Altarului. Je to strmá vápencová skála, na které byla kdysi nainstalovaná obrovská číslice 30, oslavující aktuální kulaté výročí 30 let komunistické vlády v Rumunsku. Dnes by toto číslo nikdo nechápal a nejen proto je na Oltáři obrovský kříž.

To, co tu v okolí připomíná minulou chaotickou dobu komunistického plánování, jsou časté roztroušené kamenolomy, sloužící dodnes k výdělku místních. Kousek dál je údolní přehrada Bicasz, kterou jsme bohužel z časových důvodů neviděli. Veledílo je utvořeno na řece Bistrita (čti Bystrica).asi 3 km za městem Bicaz. Podle vyprávění lidí, kteří tam už byli, se její betonová Hráz tyčí do výšky snad sto metrů, jezero za ní je dlouhé 35 kilometrů a největší hloubka je tady 96 metrů. Stavitel zde zjevně vůbec nepočítal s možností nějaké přírodní katastrofy nebo se zlým lidským úmyslem. Kéž by měl navždy pravdu

Prošmejdili jsme také stánky, byly zde krásné tepané předměty a pravé kožešiny a kožené výrobky. Až na výjimky si tu nikdo nic nekoupil, spíše jsme běhali po okolí a vychutnávali démona skal. Bylo velké horko a roztomile působila jedna kamarádka, která se rozhodla koupit kožich …. a zkoušela a zkoušela – na sluníčku jenom hořela, jak ji v tom kožichu bylo horko. Nakonec se sjednala i sleva zřejmě přijatelná pro obě strany, a my jsme mohli vyrazit k městu Iasi a hlavně shánět za dne nějaké další ubytování … :-)

Další pokračování bude – CAMP 5 u rybníka
více  Zavřít popis alba 
263 komentářů
  • červenec 2012
  • 1 167 zobrazení
  • 0
trampskalaci
Podzimní pětidenní Velký vandr konaný 10. - 14. 10. 2014 udeřil prstem na mapě na jednu trampskou mekku a to Střelu. K tomu to datu se přidal kamarád Fred a Kolchida z T.O. Trappers Praha, kteří to zde chtěli jít o týden dříve. Nakonec jsme tak spojili síly. Ještě se ke mě hlásil kamarád Jindra z Milevska, ten k sobě ještě sehnal 3 kluky, ale bohužel. Nepovedlo se mu se odtrhnout od práce a ti 3 kluci odtáhli na Šumavu. Fred mi volal, že se přidá v sobotu v poledne. Na Štědrou jsem tak vyrazil sám. V Praze jsem nasedl do šíleného cikánského autobusu. Nebylo s podivem, že v Lubenci jsem se objevil až o 25 minut později a když jsem vystupoval, tak jsem viděl nějakého cikánského guru, jak má v ruce proutek a s tím proutkem co si honí v nádrži autobusu. Ještě, že už to mám za sebou. Vlak v Lubenci mi tak ujel. No nic jede další. Už za noci jsem dojel do Štědré zde jsem poseděl ve fajnové hospůdce Ve dvoře. Měl jsem v plánu jít chrápat na hrad. Jenže to se tak nějak nezdařilo. Cesta v poli se změnila v prales a když skončil prales, skončila i cesta v poli. Všude mokro, že mě to vyštípalo na silnici a pak jsem šel po kolejích. Jenže jak v noci není vidět, tak mi přišli koleje ve strašlivé stráni a nebylo tak kde sejít. Klel jsem: "Co tady dělám? Sem už v životě nepojedu! Tady je to hrozný! Zlatá Vysočina! No trvalo mi celých 5km (z hodpody jsem vyrážel ve 22:45 a ke spaní ulehál 0:35) než se mi podařilo sejít z kolejí a rozestlat si. V noci přišel déšť.
Druhý den jsem vstával déle. Fred měl dorazit v pravé poledne a já tak počítal 4km do Žlutic. Hned na začátku mě pokoušela nedůvěřivá lávka. Jsem si říkal: "No to by byl gól se ještě vymáchat na začátku." Do Žlutic se už nic nedělo. Přijel Fred s Kolchidou a hned se šel seznámit s mapou. Sedli jsme do Nádražky. Spustil řeč v tom co viděl. Kilometry odhalených plání, ohradníků, plůtků a minových polí. (kravská stáda) To nás donutilo zvolit výchozí stanici Blatno. Během vandru jsme pak vedli téma, jak to trampové můžou chodit z Toužimi? Tam bude zajímavý kraj k přehradě a pak to jsou kilometry voničem. Z Blatna začíná pěkný peprný stoupáček a pak už vede cesta do Tisu u Blatna. Tam nám ukázali cestu k lidové hospůdce. Fred s Kolchidou se nechtěli zastavovat. Já jsem prohlásil: "Hele dáme dvacetiminutovku na pivo." To jsem nečekal, že z toho bude pivo na 5 hodin. Ze začátku, přivítání bylo nic moc. Vypadalo to, že se hned zvednem a zase půjdem. Nakonec jsme dávali druhý pivo, druhý grog a druhý pito. No zjistili jsme jméno hospodskýho Karel. Pak se sem začala kvartýrovat omladina v trenýrkách. Pak se to rozjelo ve velkém a nakonec jsme se seznámili i s omladinou. No bylo to tak kruté, že mám časové výpadky. měli nás dovést do Sklárny a to se jim nepovedlo a měli dost problémy i se sebou, to jsme se ale dozvěděli až následující den.
Třetí den jsme stávali kolem 8:30 rychle jsme sbalili a putovali dál. Za Sklárnou se pak nachází taková studánečka, tam jsem rozhodl, že dáme snídani. V tom nás doběhli další trampové. Dali jsme s nima řeč, zjistili jsme nejen, že jsou z Prahy ba dokonce někteří byli i u Freda na Potlachu. Zde jsme si doplnili vědomosti, páč oni nás střídali v Tisu u Karla, takže ještě, že jsme je nepotkali. Směřovali na Rabštejn. Po snídani jsme tam směřovali také. A já jsem Fredovi říkal: "Hele na to, že je neděle, tak nechvátaj. A z Rabštejna se nikam nedostaneš, že by šli taky na velkej?" Před Rabštejnem jsem šel s Kolchidou na Viklany a Fred nám hlídal bagáž. V Rabštejně jsme je opět potkali a zde jsem si to ověřil. Ano také šli na velký respektive prodloužený vandr. Oni končili a pondělí. V Rabštejně jsme navštívili Páju. Ten před 14 dněma slavil 60.-tiny a od Freda z Bonanzy sem přijeli kluci od Pípy a už se v neděli na Bonanzu nedostali. Zde jsme byli asi hodinu. Když jsme scházeli na Střelu opět jsme potkali čundráky, ale ti táhli do hořejší hospody ještě. My konečně na Střele. Moc hezký, tady od Rabštejna je to opravdu pěkný. Neustále nás pronásledoval jeden pískající hlas a pak k 2 hlasy připomínající dětský pláč. Najednou jsme se ocitli za Kozičkovým mlýnem na jedné louce. Fred skočil za jeden smrk a říká mi:"Podívej" No byla to paráda, pohoštění pro nás. Hustý větve, které dělali přístřešek a ohniště. Připadal jsem si jak ve filmu o Statečném kováři, taková náhoda, že to nebylo ani možné. Udělali jsme si tu pěkný večer při ohni.
Čtvrtý den ráno jsem poprvé viděl jak se dělá klasický trampská pokrm ATOM či Atomáky. Co jsme dojedli snídani, tak přišli trampové z Rabštejna a rozpovídali se o kozaté hospodské, která jim nabízela k prodeji ... o tom ani psát nebudu :-D ale srandy kopec. Fred povídal, že se ani loučit nebudeme, že se ještě potkáme. Bohužel to bylo naposledy, co jsme je na tomto vandru viděli. Kolem poledne jsme došli k Čobovu mlýnu a odsud začala cesta po Manětínském potoce. Je to tady taky moc pěkný. Hezký louky, dobře by se tu šlapalo, nebýt bahna. Kolem 15 hodiny jsme došli do Manětína udělali jsme nákup a Freda odchytl stařík. Taky vandrák přesdívaný Smrťák Kim. Měl dobré řeči, tak ho Fred pozval na pivo a i tam se rozpovídal. Některé věci jsme si říkal, že asi kecá. Ale po návratu domu, je na tom kus pravdy, že si zahrál ve filmu Cesta z města a pak ještě další věci ukázal jaký si dokumen Z města cesta, kde hraje půlhodiny. Ukázal mi na mapě dva dobrý fleky na Silver River a pak na flek V Klenotech. při loučení vyhrožoval, že za námi přijde s kytááárou. Večer jsme strávili V Klenotech.
Pátý den ráno jsme vtali. Já zjistil, že jsem od hlavy až k patě mokrej. Noci pěkně hustě pršelo. Ani ohni se moc nechtělo, ale za použití březového pepa se to dalo. Jako vždy přišel k vaření zákon společné konzervy, takže se smíchala gulášovka s mým maďarákem. V mobilu jsme hledal nějaký spoj a odsud je to na houby, ať budete vodjíždět z toho či onoho místa. Nejlépe dopadl návrat do Manětína. Zde jsme se opět setkali se Smrťákem Kimem. Ve vokně mu visí, jeho voprejskaná kytara, aby kamarádi věděli, kde bydlí, když ho hledaj. Byl to pěkný vandr. Snad někdy znovu něco takového zopakujeme
více  Zavřít popis alba 
  • říjen 2014
  • 594 zobrazení
  • 0
igorhlavinka
Pamatuju si jen tříšť obrazů a pak vůně. Nic souvislého, o čem by se dalo napsat. Dívám se na ty staré fotky a taky na staré mapy, kde jsou zakreslena místa, která už neexistují, s nadějí, že mi snad pomůžou najít dávno zavalený vstup do dětství. Ale už Herakleitos poznal, že nelze podruhé vstoupit do stejné řeky.
Lituju, že neumím o tom, co jsem v dětství prožil, psát jako Proust v jeho Hledání ztraceného času, Andrej Bělyj v autobiografickém románu Koťa Letajev, nebo jako Mark Chagall a jeho žena Bella, kteří poetickou formou zapsali své vzpomínky na rodný Vitebsk.
Ještě, že je tu těch pár fotek. Jenže většinou bez data a popisku.

Narodil jsem se 18. března 1959 v Praze na Karlově, v té staré, romanticky až strašidelně působící novogotické budově porodnice.
Maminka, dívčím jménem Szemes Mária, pocházela z madarské rodiny z jihoslovenského Šamorína, ze Žitného ostrova, tam kde v pravěku prý bývala delta Dunaje, tam kde se řeka vlévala do Panonského moře..
Tatínek Čestmír byl z dělnické rodiny, která žila v jednom z cihlových Baťˇových domků ve Zlíně.
Jakubská 9
Oba rodiče byli sochaři a když jsem se jim narodil, bydleli na Starém Městě pražském, blízko baziliky sv. Jakuba, v Jakubské ulici čp.9, v ateliéru v přízemí domu, který už není, dnes je tam obchodní dům Kotva. Ten ateliér byl předtím zelinářský krámek, chladný prostor s vlhkými, plesnivými zdmi ve starém domě. Přesto na něj mám dodnes jen pěkné vzpomínky. Přes velké okno výkladu byla navždy spustěna železná mříž. Vonělo to tam hlínou, která byla všude. Ležela v plechových bednách a na stojanech stály hliněné sochy, které se na noc balily do mokrého plátna a igelitu. Spalo se na gauči ve výklenku, který byl od ateliéru oddělen jen závěsem. Já si odtamtud pamatuju hlavně noční lampičku, která se mi moc líbila a vidím ji jasně před sebou. Mramorový stojánek a stínítko z pergamenového papíru. Kdo ví kde zůstala...
Abych se nenudil a nezlobil, dávali mi rodiče papír a tužku, abych si kreslil nebo kus hlíny, abych si modeloval. Z Jakubské se dalo projít do sousední ulice úzkým tmavým průchodem bez oken mezi domy, kde klapal větrák a vonělo to hospodou. Zde v Jakubské jsem s rodiči žil asi jen 2-3 roky. Už si to nikdo přesně nepamatuje. Otec onemocněl tuberkulozou a rodiče rozhodli, že to místo je pro malé dítě nevhodné a tak jsem našel svůj druhý domov u dědy a babičky v Šamoríně, v domku se zahradou, kde jsem žil až do svých 5 let. Až do svých 14 let, kdy zemřela babička, jsem tam pak býval celé prázdniny
Šamorín
Šamorín bylo tehdy v 60.letech malinké městečko, kde skoro všichni, až na předsedu MNV a ředitele školy mluvili jen madˇarsky. Taky tam skoro nebyla auta a všichni, odmalička až do nejvyššího stáří, jezdili na kole. Místní vypadali úplně jinak než lidé v Praze. Tady jste neviděli buclaté bílé tváře jako v Praze. Už na jaře byli všichni opálení po celodenní práci na poli nebo na zahradě. V neděli na koupališti u Dunaje mohl člověk vidět štíhlá, vypracovaná těla chlapů, až na ruce, tvář a krk bílá. Tady nebylo zvykem pracovat bez košile, nebo se slunit. Barokní katolický kostel na náměstí, vedle starého hostince (nebo hotelu) Koruna v bývalém klášteře, o kterém se tradovalo, že tu kdysi před mnoha lety cestou z Budapešti přenocoval i jeden uherský král. Před rokem 48 patřil rodině maminčina bratrance Kapcsandi Laliho, Oni se po znárodnění odstěhovali do Mosonmagyaróváru, do Madarska. Kousek od náměstí směrem na hřbitov prastarý, středověký kostelík evangelíků a bývalá synagoga. Nikdy jsem nebyl uvnitř, protože byl celá leta zavřený. Asi sklad. Z místních židů se prý z lágru nikdo nevrátil.
Kolem Šamorína nekonečné lány obilí, kukuřice a cukrové řepy. Žádné lesy, jen řady topolů jako větrolamy kolem polních cest.
K Dunaji se jezdilo na kole polní cestou. V létě kolem vonělo rozpálené obilí. Až když se vyjelo na protipovodňovou hráz, která se vinula podél řeky, mohli jste uvidět starý lužní les, který skrýval řeku a její nesčetná ramena. Pak se jelo dál po hrázi, kolem jen cvrčci a bzučení telegrafních drátů. Na některých místech se hráz přiblížila až k lesu a když jste z ní odbočili po cestě dolů k řece octl jste se náhle v jiném světě.
V jiném světě
Jako byste skočili do chladné vody. Vjeli jste do studeného vzduchu, který voněl řekou, bahnem a lesem. Cesta vedla temným lesním tunelem pod korunami obrovitých starých stromů. Než jste se dostali k Dunaji tak jste přejížděli po mostcích přes mnoho ramen řeky...
Tento úžasný svět lužního lesa tam už dnes není. Místo něj je tam přehrada Gabčíkovo. Městečko se změnilo k nepoznání, místo starých domů stojí panelové sídliště. Nikoho, kromě pár příbuzných, tu už neznám. Děda s babičkou už tu nejsou. Není důvod se tam vracet a mučit srdce pohledem na nový cizí svět...
více  Zavřít popis alba 
  • květen 2006 až červenec 2016
  • 93 zobrazení
  • 1
starepole
Lipno, Údolní nádrž Lipno, Lipno I či Lipenská přehrada je vodní dílo vybudované na řece Vltavě v letech 1952–1959. S rozlohou 48,7 km2 jde o největší přehradní nádrž a vůbec o největší vodní plochu na území České republiky (díky čemuž bývá také občas označována za České či Jihočeské moře). Délka vzdutí dosahuje 42 km. Nejširší je nádrž u Černé v Pošumaví, kde se rozlévá až na 5 km. Na pravobřežní straně zasahuje až k státním hranicím s Rakouskem

Sypaná hráz s těsnícím jádrem se nachází v obci Lipno nad Vltavou, a je vybavená ocelovými kesony a betonovými výpustěmi. Koruna hráze se nachází na kótě 729 m n. m. Výška hráze je 25 m. Délka hráze je 296 m

Vodní elektrárna Lipno I byla uvedena do provozu roku 1959 a nachází se v podzemí v blízkosti hráze vodní nádrže Lipno na Vltavě v Jihočeském kraji. Je vybavena dvěma Francisovými turbínami o výkonu po 60 MW. Energie je vedena kabely na povrch do transformátoru a rozvodny.

Průtok vody není dostatečný, aby bylo možné dlouhodobě udržovat vysokou výrobu energie, a proto je elektrárna používána jako špičková elektrárna, která pracuje hlavně v čase elektrické špičky, kdy se dobře uplatní její schopnost rychle (během 226 vteřin) rozběhnout produkci energie a dodat krátkodobě vysoký výkon, elektrárna Lipno II pak pracuje jako elektrárna průběžná, se stálým, nízkým výkonem. Nachází se u vyrovnávací přehradní nádrže Lipno II , která byla uvedena do provozu roku 1957, a pracuje na ní jedna Kaplanova turbína o výkonu 1,6 MW.

Vítkův kámen

Vítkův kámen (pod vlivem Občanského sdružení Vítkův Hrádek často psáno též v pravopisně chybné podobě Vítkův Kámen) je zřícenina gotického hradu ležící na stejnojmenném vrcholu Vítkův kámen na pravém břehu Lipenské přehrady, nad vesničkou Svatý Tomáš, asi 5 km od obce Přední Výtoň. Je 2.[zdroj?] nejvýše položenou zříceninou v ČR (1035 m n. m.). Lze se setkat i s názvy Vítkův hrádek (Vítkův Hrádek) nebo německým označením Wittigstein (Wittinhausen).Byl založen Vítkovci ve 13. století a sloužil jako pohraniční pevnost a správní středisko panství. První písemná zmínka o hradu se objevuje v roce 1347. Počátkem 14. století přešel hrad do vlastnictví Rožmberků a ti jej měli ve svém vlastnictví až do začátku 17. století (vláda posledního Vítkovce Petra Voka) s krátkou přestávkou v období husitských válek. V roce 1394 zde byl uvězněn král Václav IV. Za vlády Rožmberků byly k původnímu hradu přidány hradby s pěti baštami. Poté patřil pod Krumlovské panství a rodu Eggenbergů a počátkem 18. století připadl Schwanzenberkům. Hrad byl používán a udržován asi do poloviny 18. století a poté již vyhořelý osiřel. V roce 1869 hrad nechali zčásti opravit Schwarzenberkové a také hradní věž upravili na rozhlednu.

Po druhé světové válce, kdy byla pohraniční část Šumavy nepřístupná, byl využíván protivzdušnou obranou státu. Ve věži byla instalována vidová hláska a v hradu byla usídlena vojenská posádka. Později věž zchátrala a stala se nepřístupnou.

V roce 1998 bylo založeno Občanské sdružení Vítkův hrádek, které z darovaných 11 milionů korun nechalo zříceninu a zejména věž zrenovovat. Uvnitř jeho členové postavili dřevěné schodiště o 61 schodech. Dnes je po rekonstrukci přístupná veřejnosti a plošina na obytné hranolové věži slouží znovu jako rozhledna (od roku 2005).

Čertova stěna-Luč je národní přírodní rezervace o rozloze 140 ha nacházející se podél úseku řeky Vltavy mezi Loučovicemi a Vyšším Brodem. Vznikla v roce 1992 sloučením státních přírodních rezervací Čertova stěna (založena 1956 na pravém břehu řeky, rozloha 10 ha) a Luč (založena 1934 na levém břehu řeky, rozloha 95 ha). Rezervace byla roku 2005 rozšířena v oblasti pravého břehu a byl do ní také zařazen tok Vltavy mezi vlastním kamenným mořem a Loučovicemi.

Klášter Zlatá Koruna se nachází asi 8 km od Českého Krumlova v katastru obce Zlatá Koruna
Cisterciácký klášter byl založen roku 1263 českým králem Přemyslem Otakarem II.[1] Původně se klášter jmenoval Svatá Koruna (lat. Sancta Corona)[2], podle relikvie trnu z Kristovy koruny, kterou Přemysl Otakar II. obdržel nepřímo od francouzského krále Ludvíka IX. Svatého. Zprávu o darování má cisterciácký kronikář Jan z Viktringu.[3] Kristovu Korunu získal Ludvík IX. od konstantinopolského císaře Balduina II. (1239). Postavil pro ní kapli Saint Chapelle (1248). Koruna se stala symbolem jeho vlády i "dárkem" pro významné osoby a instituce.[4] Zůstává otázkou, jak se relikvie dostala k českému králi. V úvahu připadají dvě možnosti: buď přes Richarda Cornwallského - římského krále, který byl švagrem Ludvíka IX. Svatého a od roku 1262 ve spojení s českým králem nebo skrze generální kapitulu cisterciáckého řádu.[5]

Zlatá Koruna byla druhou zeměpanskou fundací cisterciáckého kláštera (první Plasy roku 1144). Už roku 1259 byla odeslána žádost na generální kapitulu cisterciáckého řádu s žádosti o založení řádového domu. Z Baumgartenbergu a Wilheringu byl vyslání opati, aby posoudili situaci a vyjádřili případný souhlas či nesouhlas se záměrem českého krále. Založení proběhlo až roku 1263 zřejmě z důvodu války s Uhry (1260 - bitva u Kressenbrunnu). Vítězství v uherské válce mohlo být jednou z motivací založení kláštera. Dalším důležitým, ne-li nejdůležitějším důvodem, bylo posílení královského vlivu v jižních Čechách a utužení vazeb v rámci česko-rakouské unie. Přemysl Otakar II. chtěl zabránit, aby královský majetek nebyl úplně rozchvácen Vítkovci, a proto předal klášteru Boleticko a Netolicko (pouze část s kastelánií) s 880 km2 lesa. Přemysl Otakar II. se považoval za dědice babenberských práv k rakouským zemím, proto za mateřský klášter nové fundace zvolil klášter v Heiligenkreuzu.
více info : http://cs.wikipedia.org/wiki/Kl%C3%A1%C5%A1ter_Zlat%C3%A1_Koruna
více  Zavřít popis alba 
117 komentářů
  • 7.7.2013
  • 325 zobrazení
  • 0
cervik-dobriv
3K
KŘÍŽEM, KRÁŽEM KORSIKOU
Korsika je čtvrtým největším ostrovem ležící v západním Středozemním moři spadající pod správu Francie. Hornatý ostrov je dlouhý 183 km a široký 83 km. Nejvyšší horou ostrova je Monte Cinto, která dosahuje 2706 mnm. Korsika je místem narození Napoleona Bonaparte a nedotčenou krajinou s množstvím ledovcových jezer. To vše nám zkráceně říká Wikipedie. A co to pro nás znamená? Nekonečné stoupání a klesání plné ostrých zatáček. Nejednomu motorkáři zde zaplesá srdce a my to ještě okořeníme o nějakou tu offroadovou cestu.

4. května dopoledne vyrážíme směr Livorno ve složení. Já s Vladi na TGB Blade 1000 LT EPS 4x4, František na stejném TGBéčku 1 000, Zdenda (na mém bývalém expedičním) Accessu Max 750i LT 4x4, který projel Marokem a Albánií. Takže na něm Zdenda mezi námi vypadal jako ostřílený jezdec, který ze své první expedice byl dosti nervózní. Hlavně proto, že na přípravy měl jen čtyři dny. No a Richard na Can – Am Outlander 800 4x4, který také už má něco za sebou a naposledy se před rokem „potkal“ s kamionem v Izraeli.
Ve dvě v noci si cestu zpestříme návštěvou šikmé věže v Pise. Poté Zdenda odstaví auto s vlekem v kempu. Je to jen osm minut od trajektu, takže pro něj už začíná expedice. Na trajekt hrdě najíždí už na čtyřkolce.
V 8:30 se zavírají vrata trajektu a čtyři hodiny plujeme do Bastie. Základní tábor jsem určil 20 km od Bastie, v klidném hlídaném kempu. Celí natěšení sedláme čtyřkolky a vyrážíme dosáhnout nejsevernější bod expedice. Hned po pár kilometrech zjišťuji, že co jsem si doma naplánoval, nebude tak jednoduché uskutečnit. Prašné cesty přes pastviny jsou oplocené, a kde není plot, je zákaz. Ale i přesto se najdou volně přístupné šotoliny. Chvilku hledáme na útesu osamocené dělo z dob Napoleona. Do sběru ho ještě nikdo neodnesl. Poté dosahujeme nejsevernějšího bodu expedice. V poklidné vesničce Tollare se nevěřícně diví, kde jsme se tam vyloupli a hned si nás fotí. I my děláme pár selfíček a přes západní pobřeží se vracíme do základního tábora nabalit mašiny na 12 dní expedice.
Druhý den roztáčíme „kolotoč“. Jak to Vladi shrnula do pár vět - ráno v sedm zvoní budík. Vaříme snídani, mezi tím už balíme spacáky, stany a probíhá hygiena. V 9 už sedíme a vyrážíme brázdit Korsiku. Když se zastaví, vaříme oběd a hned zase jede. K večeru hledáme kemp, stavíme stany a mezi tím zase vaříme nějaký ten gáblík. Unaveni dáme sprchu a jdeme zbití zase spát. To vše je vykoupeno překrásnou přírodou a super svezením.
První větší výjezd je na vrchol nad Bastií. Serra di Pigno, 995 mnm. Vede sem úzká silnička dva metry široká a nechybí ani středová dělící čára. Kousek opodál je památník druhé světové války s kanonem mířící na Bastii. Odtud míříme na nejsušší část Korsiky. Dojíždí nás zhruba 30 motorek. Uvolňujeme jim cestu a s Františkem se vydáváme na stíhací jízdu jejich tempem. Samá ostrá zatáčka a žádná rovinka. Brzda, plyn. Motorkáři nevěřícně kroutí hlavou, když se jim už několik kilometrů na prdel lepí plně naložená TGBéčka. Nemají prostor, aby nám ukázali, co jejich motorky dokážou. Na Korsice svižným tempem jedete i pouhých 30 km hodinu. Na odbočce do parku Desert des Agriates ( korsická poušť), kam smí jen auta s pohonem 4x4, čekáme na kluky, kteří dorážejí s několikaminutovým zpožděním. Teď už společně brázdíme vyprahlou krajinou až ke dvěma osamělým plážím. Kyvadlově sem vozí Defendry turisty. To, co my zvládneme za 20 minut, jim trvá hodinu. U první pláže je i kemp. Na druhé pláži dáme teplý oběd a vracíme se stejnou cestou k silnici. Ještě míříme ke třetí pláži po kamenité cestě. Potkáváme i zdejší prales. Majestátné stromy s loupající se kůrou. Krásné místo na kempování, ale je ještě brzo, tak pokračujeme. Na konci kamenité cesty je farma. Všude zákaz kempování a rozdělávání ohně. Na pláž Punta di Mignola musíme pěšky. Sněhově bíle zabarvený písek a průzračná voda vybízejí ke koupeli. To nás ale přejde, jakmile smočíme nohy po kolena. Měli jsme v plánu se tu utábořit, což přes zákazy nejde. Musíme znovu do kempu, kterých je tu hodně. Na farmě se ptáme, z jakého důvodu je přeškrtnuta cesta v mapě, kudy chceme jet. Prý je tam přísně chráněný úsek a smí se tam pouze pěšky, i když je tam cesta krásně vyjetá. Pokoušet jsme to nechtěli. Na ostrově se není kam schovat a jako Češi na čtyřkolkách jsme tu jediní. Se soumrakem dorážíme do kempu.
3. den je v plánu kopírovat západní pobřeží, ale nejprve musíme dotankovat a nakoupit proviant. Ta jejich odpolední siesta už nám leze na nervy. Po 12. hodině vše zavřou a otvírají až v šest. Pokud zapomenete, může se stát, že se suchou nádrží či kanystrem v ruce budete čekat i několik hodin než budete moci pokračovat. Po natankování se vracíme zpět na trasu a mizíme v oblacích prachu. Jedeme se podívat na zříceniny obce Occi ze 14. století. Vedou tam 3 stezky a jen po jediné se s čtyřkolkami dostaneme na vzdálenost 500 m od vesnice. Turisté mířící na to samé místo, nám ochotně s úsměvem uvolňují stezku a pozorují, jak šplháme přes balvany. Vesničku Occi postupně obnovují. Kostel je jak nový a podle připraveného materiálu budou pokračovat dál. Zajímavé je, že se tam není jak dostat, kromě úzké skalní pěšiny. Takže materiál museli dopravit jedině vzduchem. Dalším bodem jsou Janovské strážní věže podél pobřeží, vybudované v 16. století, jako ochrana proti mořským lupičům. Osádku tvořili 2 až 4 muži, kteří sledovali obzor. Věže byli od sebe na dohled. Jakmile spatřili podezřelou loď, na vrcholu věže zapálili varovný oheň. Během jedné hodiny všichni věděli, že se blíží nebezpečí. Na ostrově bylo přes 150 věží a dodnes se zachovalo sotva 50. K jedné takové se blížíme. Úzkokolejnou železnici se nám daří překonat, až na druhý pokus. Poté míříme na maják u městečka Calvi. Cestou potkáváme místní ATV stezku, po které šplháme až na náhorní plošinu, kde mají vybudované krásné tratě. Potkáváme i domorodce s UTVčky. Po této trati jedeme asi 15 km až na dohled majáku. Krásné svezení zakončené zákazovou značkou. Spouštíme se k pláži, kde šnorchlují potápěči s harpunami. Dáváme svačinku a hledám v GPS kemp.
4. den míříme do hor, potkáváme tu i české cyklisty. Někteří z nich také hrdě vezou českou vlajku. Richard utrhl táhlo řazení a tak při každé změně rychlosti musí slézt a řadit přímo na převodovce. Všude jsou zákazy vjezdu do lesa. V každé zatáčce jsou nádherné vyhlídky na skalní útvary. Musíme dávat pozor na prasata, která se tu líně povalují po cestě. Nacházím vjezd do parku bez závory a zákazu. To je naše cesta na hřeben. Dosahujeme nejvyšší nadmořské výšky 1650 mnm. Přes hřeben se převalují mraky. Jedeme se podívat na jednu salaš do údolí a na druhou těsně pod vrcholem. Chtěli jsme ještě vystoupat na vrchol a tam zakempovat, ale nepříznivé počasí nás odradilo. Ani protější nejvyšší horu Korsiky, Monte Cinto 2.706 mnm, jsme přes husté mraky neviděli. Sjíždíme po několika hodinách k přehradě Calacuccia, odkud je také jedna legální cesta na hřeben. Po nezpevněných cestách parku jsme najeli 65 km. Poté projíždíme krásnou skalní soutěskou až do města Corte. Tam se nám daří dotankovat. Míříme do soutěsky podél řeky La Restonickde, na které je krásný kemp.
5.den - ráno vyrážíme na jezera. Čtyřkolky odstavujeme na parkovišti a vyrážíme pěšky. Šplháme po skalách, chvilku se brodíme vodou a ke konci i sněhem. Nahoře, v 1711 mnm, nás čeká hustá mlha. Po chvilce se na pár minut rozplynula a za ten pohled výšlap stál - nádherné jezero obklopené horami. Po čtyřech hodinách opět sedáme na kolky a vyrážíme po horských hřebenech nejužší a nejklikatější cestou. 85 km svižným tempem jsme jeli tři a půl hodiny za teplem k moři. Za tento úsek jsme nepotkali jediné auto a vše tu bylo nádherně zelené. Stromy byli porostlé pnoucími rostlinami a na dálku to vypadalo jako obří postavy.
6.den: Ráno na východní pláži nás budí malá dešťová přeháňka. Než se nasnídáme, stany jsou suché a v devět už vyrážíme na nedalekou pláž s věží. Písek je jemný a hodně se boříme. Zapínám 4x4 a poprvé používám plný výkon motoru. Doslova s Vladi letíme pláží. Od kol létají gejzíry mokrého písku. Po necelých dvou kilometrech se ozve rána a čtyřkolka se do písku potápí. Málem jsme šli přes řídítka. Podle GPS jsme v 53 kilometrové rychlosti stáli na 4 metrech. Doslova jsem utavil řemen. Poprvé, za celou historii co jezdím, dělám řemen na své čtyřkolce. Velký výkon si bere svou daň, jak prohlásil v tomto případě zkušený Richard. Nutno dodat, že na tom mám svou vinu i já. Kdybych přeřadil na pomalé L, tak se to nestalo. To „elko“ tam není pro okrasu. Romantičtější místo na výměnu řemene jsem si vybrat nemohl. Jen jsem se navijákem vytáhl dál od vln, které nás v tu chvíli olizovaly, a pustil se do výměny. Byl to koncert. Zdenda mi k tomu uvařil čaj a Fanoušek mě krmil korsickým sýrem. Za hodinu a půl jsem byl zase pojízdný a zamířili jsme k věži na konci pláže. Přicházejí dešťové mraky. Ujíždíme před nimi do hor. Nad 1000 mnm svítí sluníčko. Překonáváme hřeben, vyhýbáme se líným prasatům povalujících se po silnici a stavíme u vodopádu. Na jedné vyhlídce pozorujeme, jak se mraky v dálce, doslova přelévají přes hřeben a padají do údolí, kam zrovna míříme. Těsně před nimi zastavuji a předtucha mi říká „vem si nepromok a teplé oblečení“. Vyplatilo se. Hustá, ledová mlha to byla a dobrou půl hodinu nás trápila, než jsme se dostali z obětí hor. Kempujeme za slabého deště, ale v teple u moře na okraji velkého města Porto - Vechio .
více  Zavřít popis alba 
  • jaro 2016
  • 144 zobrazení
  • 0
mira18
Zaujala mě přehrada v Povrlech, která je rozdělena na dvě části. Malá přehrada leží na nátoku a hned na ní navazuje Velká přehrada. Zvláštní.
Přehrady je malé, takže žádná siesta, jen jsem jí obešel, nafotil/nafilmoval, okouknul a jel pryč. Navíc se tam konal dětský den, takže jsem nechtěl s foťákem překážet.
video: https://youtu.be/iZHDap_6qXg
#přehrada#Povrly#cestazměsta#studioaev
Kategorie: příroda
více  Zavřít popis alba 
  • letos v červnu
  • 44 zobrazení
  • 0
mira18
V sobotu 27. července 2019 se v rámci Dne Ohře v Kynšperku nad Ohří uskutečnil na vodním díle Horka "Den otevřených dveří". Což znamenalo mojí přítomnost. A to i proto, že výstavba začala ve skvělém roce. Přespat přímo u vody bylo parádní, trošku rušené puštěnou nedalekou větrnou elektrárnou. I prohlídku jsem si užil! Pořadatel nás provedl nejen prostory hrází, ale pustil nás i na velín bezpečnostního přelivu, což je možné snad jen u této přehrady. Skvělé! Akorát, vystoupat zpět na hráz bylo pro některé starší návštěvníky dosti obtížné. Cesta kolem přehrady vede dost daleko od vody, což je škoda, příroda na jedničku! Mnoho vysoké a to mnohačetné stáda, poprvé jsem konečně viděl i divoké prase ... zážitek trošku zkalen skutečností, že se hnalo přímo na mě ... avšak jen se mě snažil odlákat, takže mě sice vyšokoval, ale nezranil. Prostě, výlet parádní!
video: https://youtu.be/vCX9B55RE4I
#vodní#nádrž#přehrada#Horka#StudioAEV#voda#přeliv#hráz#Libocký#potok#Nový#Kostel#výlet
Kategorie: příroda
více  Zavřít popis alba 
  • 27.7.2019
  • 31 zobrazení
  • 0
tom333
  • 11.1.2014
  • 45 zobrazení
  • 0
reklama