Hledání

11 vyhledaných výsledků

Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

bele
ALB 221 - je ALB č.14 Expedice LZB Rumunsko – Moldávie (30.6.- 14.7.2012) aneb Rumunský fotodeník
soutěska BIKAZ - pekelný jícen- Cheile Bicazulu

Dnes ve středu 4.7. ráno kolem osmé docela rádi opouštíme nepůvabné nocoviště a jen matně vzpomínáme na jezero Lacul Rosu, jak by bylo krásné bez těch všech budek s reprodukovanou hudbou a přecpaných suvenýry, které byly snad ve všech místech podobné. Zvládne Rumunsko tuto turistickou mánii? Na druhé straně si člověk uvědomí, že příležitostí ke slušnému výdělku a základní obživě je stále mizivě málo.

Míříme do města Iasi (jaši) v nížině poblíž moldavských hranic. Vracíme se místem, které nás včera tolik zaujalo, a které jsme tolik chtěli poznat trochu víc. Na tržnici u jezera jsem si vyfotil kalendář s leteckým pohledem na projetou cestu, která se jako had vine údolím. Zde už za římských dob procházela stezka jako spojnice mezi Moldávií a Transylvánií (Sedmihradskem). Údolní říčka Bicaz je malininkatý a jen pomalu sílící potůček, lemovaný ostrými vápencovými skalami – je jen otázka, jaký je v době jarního tání. Skaliska dosahují až do výše 300 metrů a tvoří velké turistické lákadlo - soutěsku BIKAZ. Kamarádka Jana na titulním snímku alba naznačuje, jak takový pekelný jícen může vypadat, ale to nic není proti skutečnosti

Soutěska Bicaz (rumunsky Cheile Bicazului), zvaná též “pekelný jícen” je neuvěřitelné dílo přírody. Hluboký kaňon má na nejužším místě jen sedm metrů, při stavbě silnice tu museli na několika místech skály odstřílet, a na jednom místě vrtali tunel. Automobilový provoz tu zatím není nijak omezený, ale možná jsme měli jen štěstí okamžiku – zaparkovali jsme bez větších problémů.. ..:-)

V místě, kde se už soutěska začíná otvírat, ční nad námi tři stovky vysoký "Oltář" Piatra Altarului. Je to strmá vápencová skála, na které byla kdysi nainstalovaná obrovská číslice 30, oslavující aktuální kulaté výročí 30 let komunistické vlády v Rumunsku. Dnes by toto číslo nikdo nechápal a nejen proto je na Oltáři obrovský kříž.

To, co tu v okolí připomíná minulou chaotickou dobu komunistického plánování, jsou časté roztroušené kamenolomy, sloužící dodnes k výdělku místních. Kousek dál je údolní přehrada Bicasz, kterou jsme bohužel z časových důvodů neviděli. Veledílo je utvořeno na řece Bistrita (čti Bystrica).asi 3 km za městem Bicaz. Podle vyprávění lidí, kteří tam už byli, se její betonová Hráz tyčí do výšky snad sto metrů, jezero za ní je dlouhé 35 kilometrů a největší hloubka je tady 96 metrů. Stavitel zde zjevně vůbec nepočítal s možností nějaké přírodní katastrofy nebo se zlým lidským úmyslem. Kéž by měl navždy pravdu

Prošmejdili jsme také stánky, byly zde krásné tepané předměty a pravé kožešiny a kožené výrobky. Až na výjimky si tu nikdo nic nekoupil, spíše jsme běhali po okolí a vychutnávali démona skal. Bylo velké horko a roztomile působila jedna kamarádka, která se rozhodla koupit kožich …. a zkoušela a zkoušela – na sluníčku jenom hořela, jak ji v tom kožichu bylo horko. Nakonec se sjednala i sleva zřejmě přijatelná pro obě strany, a my jsme mohli vyrazit k městu Iasi a hlavně shánět za dne nějaké další ubytování … :-)

Další pokračování bude – CAMP 5 u rybníka
více  Zavřít popis alba 
263 komentářů
  • červenec 2012
  • 1 188 zobrazení
fotostandaliberec
Putování říčkou Ploučnice protékající divokou přírodou.. Start nad Průrvou (Pekelný jícen) v obci Noviny pod Ralskem dále na Mimoň až do obce Brenná.
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • 10.6.2012
  • 2 176 zobrazení
fotostandaliberec
Splutí řeky Ploučnice, které se někdy také přezdívá Česká Amazonka. Start nad Průrvou (Pekelný jícen) v obci Noviny pod Ralskem dále na Mimoň až do Borečku. Druhý den meandrování na Severskou dvojku, do obce Brenná a dále do Heřmaniček. Poslední den cesta překrásnou přírodou do Žízníkova. Leč meandry Ploučnice vyžadují věnovati se spíše lodi než fotografování a tak spousty zážitků jsou jen ve vzpomínkách.
více  Zavřít popis alba 
7 komentářů
  • srpen 2014
  • 1 305 zobrazení
jaropet
Průrva Ploučnice (zvaná též Pekelný jícen, Hromová rána či Čertova díra) je umělým vodním tunelem, kterým protéká řeka Ploučnice. Nachází se mezi Stráží pod Ralskem a Novinami pod Ralskem. Vznikla pravděbodobně v 16.století jako podzemní náhon bývalého železného hamru, který se kdysi nacházel u východu ze skalní rokle. Skládá se ze z desetimetrového kanálu a dvou tunelů o délkách 13 m a 41 m a výšce 6 m, díky nimž voda proniká přes přirozenou skalní bariéru.
Kategorie: příroda
více  Zavřít popis alba 
  • 11.6.2011
  • 68 zobrazení
paraskiva
Dovolená po skalních útvarech a meandrující řece.
více  Zavřít popis alba 
  • červen 2012
  • 142 zobrazení
bugabooess
1. máj 2015
http://cs.wikipedia.org/wiki/Ralsko_%28hrad%29
Hrad Ralsko patří k nejstarším severočeským gotickým hradům. Prvním skutečně doloženým majitelem je šlechtic Heřman z Ralska z rodu Markvarticů. V r. 1377 získal Ralsko jako dědický podíl Jan z Vartemberka a jeho rod spravoval mimoňské i strážské panství do r. 1500. R. 1486 byl hrad lstí dobyt žitavským vojskem a poté se stal sídlem loupeživých rytířů a penězokazců. R. 1505 koupil panství ralské i mimoňské Oldřich z Bieberštejna. Od té doby byl již hrad uváděn jako pustý a pomalu začal chátrat až do dnešní podoby.
Průrva Ploučnice (zvaná též Pekelný jícen, Hromová rána či Čertova díra) je umělým vodním tunelem, kterým protéká řeka Ploučnice.
Kategorie: krajinapříroda
více  Zavřít popis alba 
237 komentářů
  • 1.5.2015
  • 180 zobrazení
bele
ALB 220 - je ALB č.13 z Expedice LZB Rumunsko – Moldávie (30.6.- 14.7.2012) aneb Rumunský fotodeník
- jezero LACUL ROSU

Dnešním cílem je jezero Lacul Rosu „Červené jezero“), které je v župě Harghita v Rumunsku. Není malé. Ve výšce 973 m najdete jezero o ploše 12,6 ha, délce téměř 1 km a maximální hloubce 10,5 metru. A procházka kolem jezera je cca 2,8 km – tedy pro toho, kdo by to obcházel. Několik z nás si půjčilo loďku a byli rádi, že ji neprorazili o pahýly stromů, které dodnes ční z hladiny. Vzdutá voda kdysi zatopila les na dně údolí a vodou konzervované odumřelé kmeny vyčnívaly ve svislé poloze z hladiny ještě v minulých desetiletích. O kilometr níže protíná říčka krasovou plošinu z vápenců a vytváří v ní poměrně krátkou (2 km) ale až 300 m hlubokou soutěsku, která patří k nejatraktivnějším v celém Rumunsku. Tou jsme projížděli a byli strašně naštvaní, že nazastavíme. Později jsme pochopili, že se ani nedalo, a byla stejně určena k prohlídce následující den

Obyvatelstvo, které vždy mělo německé a maďarské etnikum, dalo tomuto jezeru i jiný název. Německy se toto jezero nazývá „Mördersee”, stejně jako maďarsky „gyilkos”, což znamená vrah, vražedné. Pojmenování vzniklo na základě legendy, že sesuv zasypal pastýře i se stádem ovcí

Bylo po třetí hodině odpoledne a jeli jsme se nejprve ubytovat. Chtěli jsme se vyhnout překvapení, že buď ubytování nebude existovat, nebo bude plně obsazené. Málo pravděpodobné, ale co kdyby. K našemu překvapení ubytování bylo – celkem slušně vyhlížející chatky, a bylo dokonce úplně prázdně. Láďa donesl krabici klíčů, které jsme postupně rozebírali. Nechal jsem tomu volný průběh a spíše než o klíče jsem se staral o pár fotek. V krabici zůstal poslední klíč s číslem jedna, který patřil k nejlépe situované a největší chatce, prakticky kousek od parkujícího autobusu….

Jenže, žádné štěstí nám to nepřineslo. Chatka nebyla zamčená a stala se útočištěm volně pobíhajících psů, byla plná smradu a nebojím se napsat, že i hoven. Když se po reklamaci dopotácel místní správce, tak nám s despektem řekl, že nám tedy místo nás ty hovna vyklepe a deky obrátí. Byl ohromený z toho, že jsme trvali na jiné chatce. Nakonec byla – v jiném údolí co nejdál od autobusu, ale alespoň přijatelně čistá. Stejně jsme spali ve svém spacáku, tak nám to zas tak nevadilo. Co bylo ale i potom otřesné, a musím dodat nejhorší a jediné po celou cestu Rumunskem, bylo sociální zařízení. Bylo tak nečisté, ucpané a bez možnosti zavřít dveře, že jsme chodili volně do okolí. Větší případy jako celkové mytí nebo to, co dělali psi v chatce 1, jsme řešili v místním hotelu i za cenu poplatku. Opravdu nejhorší a naštěstí jediná takto brutální zkušenost v Rumunsku. Na tomto místě musím napsat, že většinou jsme byli příjemně překvapeni a předsudky, které v nás sídlily jsme postupně rozpouštěli.

Před námi byl volný večer, krátká procházka u jezera, setkání a pokec asi se dvěma skupinami turistů z Čech a hlavně místní výborná ňamka s pivem a vínem, procházka tržištěm … prostě bylo už dobře

Další pokračování bude - soutěska BIKAZ - pekelný jícen- Cheile Bicazulu
více  Zavřít popis alba 
237 komentářů
  • červenec 2012
  • 705 zobrazení
reklama