Hledání

5 362 vyhledaných výsledků

Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

vichovskakaple
Splň si svůj sen
Kaplička ve Víchové nad Jizerou
O stavbě kaple jsem přemýšlel už dlouho. Před deseti lety jsem přivezl pražce a postavil z nich opěrnou zeď na východní straně nad potokem. Požádal jsem sousedy, kteří připravovali základy pro stavbu garáže, o zeminu. Rádi mi ji přivezli a Honzík Jonů mi ji bagrem rozhrnul a vytvořil tak rovnou plochu. Další roky jsem nechal zeminu uležet. O první stavební povolení jsem požádal stavební odbor v Jilemnici před osmi lety. Musel jsem doložit souhlas s provedením stavby od provozovatelů sítí, tj. plynařů, telekomunikace a ČEZu. Správy KRNAP a obce. Pracovnice stavebního úřadu mi však povolení nemohla vystavit, neboť církevní stavba nebyla uvedena ve stavebním zákonu ani v bodu „Ostatní“, kde byl uveden včelín, altán atd.

Čekání a příprava návrhů
Tak jsem se rozhodl, že počkám, až půjdu do důchodu a budu mít dostatek času na přípravu a promyšlení celé stavby. První návrh mi dělal kamarád Jirka Pleva na počítači pro stavební řízení. Další velice zajímavý kontakt jsem dostal od naší šéfredaktorky na ak. malíře Martina Findejse z Havlíčkova Brodu, který se věnuje opravám kaplí na Vysočině. Naše první setkání se uskutečnilo na podzim roku 2014. Prohlédl jsem si jeho realizované kaple v okolí Havlíčkova Brodu. Martin mě však upozornil, že na mou stavbu bude mít čas, až dokončí rozpracované projekty. Uběhl další rok a já jsem mu zavolal, zda se bude moci věnovat přípravě projektu na moji kapli. Stále jsem byl v pořadí, na nic jsem nespěchal, neboť do důchodu jsem měl ještě dva roky. Nechal jsem Martinovi volnou ruku. Na jaře roku 2016 mi Martin zaslal své první návrhy, které vycházely z jeho realizací na Vysočině. Během celého roku jsme návrhy upravovali, až jsme se dobrali k tomu konečnému.
V květnu 2017 jsem ukončil práci v médiích a odstěhoval jsem se na chalupu do Krkonoš. V tomto roce jsem se začal též více věnovat svému koníčku, a to vyřezávání. Od dlátkování jsem přešel k vyřezávání motorovou pilou: první motorovou pilu jsem si zakoupil na podzim 2017 po absolvování kurzu řezby motorovou pilou, který vedl vynikající a dnes nejlepší řezbář Radek Smejkal. Pro motorovou pilu jsem se přímo nadchl. Podařilo se mi postupně sehnat i kvalitní dřevo, a tak jsem mohl začít tvořit. O mé drobné výtvory byl nečekaný zájem. S některými jsem se nestihl ani „pomazlit“, a byly pryč.

Kamení na stavbu
Počátkem roku 2018 jsem začal shánět kámen na stavbu kaple. V okolí byly různé skládky kamení, které naši předkové vysbírali na polích a nyní tvořily hranice mezi jednotlivými poli nebo vyplňovaly různé příkopy, staré cesty a rokle. Ptal jsem se jejich majitelů, ale kdepak…! I když mám, nedám ani neprodám, přestože je nebudu na nic potřebovat. Jednu takovou rokli plnou kamení zarostlou křovím jsem objevil i za vrcholem kopce Chlum. Od pana starosty jsem zjistil vlastníky. Vydal jsem se za nimi a požádal je, zda by mi kamení neprodali. Nejdříve nechápali, proč na stavbu kaple, potom mi řekli, že peněz mají dost, ale kamení nedají ani neprodají. Když jsem jim řekl, ať stanoví cenu, nakonec mě odbyli slovy: Vys…te se na stavbu kaple a najděte si radši ženskou!
Další naděje přišla za měsíc. Soused mi řekl: „Mám v Kruhu hromadu kamení, kterou jsme nakonec nepoužili na stavbu domu, jeď se tam podívat.“ Vyrovnaná kupa břidlice, která tam ležela minimálně dvacet let. Výborně.
„Tak co za ni budeš chtít a kdy si ji budu moci odvézt?“
„Nic za to nechci, stejně to tady potřebujeme uklidit.“
Než jsem stačil objednat odvoz, zastavil se u mě se slovy: „Musím tě zklamat. Tu hromadu mám napůl se švagrem a ten, když se to dověděl, tak řekl, že ji bude potřebovat.“

Základy
Kde byla pravda, nevím. To už jsem ale s kamarádem začal vyměřovat. A kdo vykope základy a udělá základovou desku? Zkusil jsem místní stavební firmu, která byla ochotna zemní práce včetně základové desky zrealizovat. Požádal jsem je o rozpočet. Při pohledu na kalkulaci se mi podlomila kolena: cena 41 600 Kč + 20 % DPH. Počítal jsem tak maximálně s polovičkou! Když vykolíkovaný prostor uviděl soused Eda, povídá: „Co to tady je za opičárnu? Takhle to nejde!“
Přijel, zapálil si cigaretu a začal vyměřovat správnou polohu a velikost. Natloukl obvodní kolíky a lavičky. Na další lať popsal výšky. Nastal nový problém, a sice sehnat bagr. Ptal jsem se různě, ale nikdo neměl čas. Po třech týdnech zasáhl Eda a bagr sehnal. Za hodinu byla díra hotova. Vykopal jsem rýhu pro drenáž a položil husí krk. Druhý den mi přivezli makadam, kterým jsem zasypal díru do výše třiceti centimetrů. Další vrstvu tvořila drť, která se uválcovala, položili jsme kari sítě a zalili dvaceticentimetrovou vrstvou betonu. Základová deska byla hotova a mohla tvrdnout. Odjel jsem na cyklopouť do rakouského Mariazellu a po návratu jsem začal shánět kámen na stavbu. Podařilo se mi jej nakonec získat z vybagrovaného potoku Cedron. Přivezli mi dvě desetitunové tatry kamene. Když to uviděl kameník Pepa Kuba, nevěděl, co má říci. Čekal krásné rovné placáky, ze kterých byl zvyklý stavět zídky. Ale i tak se pustil do práce. Každý den postavil asi dvacet centimetrů výšky v délce dvou metrů. Tak jsem uvažoval, zda to do zimy postavíme. Panovala velká vedra, přes třicet stupňů, a odpolední slunce nám dávalo zabrat. Vybíral jsem Pepovi z hromady vhodné kameny, čistil je vapkou, míchal beton a byl mu k ruce. Po skončení každodenní práce jsem ještě jezdil pro vodu, neboť studánka byla vyschlá. Navečer jsem ještě jezdil pro písek a čistil kramlí spáry. Kdo to nezažil, neuvěří. Utahaní jsme s Pepou byli jako koně…
S přibývající výškou zdí bylo potřeba dalších pomocníků. Kamarádů mám hodně, ale jak se jedná o práci, tak většinou nemají čas. Přesto mi přijel nezištně pomoci na tři dny kamarád Martin z Prahy a později i kamarád Přemek ze Znojma, neboť bylo potřeba připravit a obsluhovat kladkostroj, kterým se vytahovaly kbelíky s kamením a beton. Tak jak docházelo vhodné kamení, jezdil jsem vybírat kameny na skládku do Vrchlabí. Musím poděkovat kamarádovi Pavlu Tzyznovi, který, jak mohl, přistavil vozík a kameny dovezl. Když bylo třeba, vozil jsem je i sám v plastové bedně v autě, aby měl Pepa z čeho stavět. Přemýšleli jsme, jak postavit klenby nad okny. Udělali jsme vnější a vnitřní šablonu s obloukem z polystyrenu, překryli ji kari sítí a tvrdým kartonem a uprostřed podepřeli. První oblouk vydržel a tak jsme postavili i další klenby. Martin se přijel na stavbu podívat a řešili jsme za pochodu další detaily. I když jsme měli někdy odlišné názory na provedení, vždy se nám podařilo nalézt nejlepší řešení.

Kdo udělá vazbu?
Nakonec mě začalo bolet zápěstí a doktor mi předepsal ortézu. Práci jsme na týden přerušili, Pepa vzal manželku do lázní a já jsem mezitím volal panu Pacholíkovi, tesaři, který mi slíbil udělat vazbu. „Kdepak, pane Milický, my máme tolik práce ve Špindlu, že to do Vánoc nestihneme.“ Sliby chyby. A tak jsem zase obvolával tesaře, všichni mě odkazovali na příští rok. A já jsem potřeboval kapli zastřešit, aby do ní nepršelo a nesněžilo. A zase zasáhl ten můj kamarád tam nahoře. V sobotu odpoledne, když jsem vypil kávu, vzal kramli do ruky a šel čistit spáry v klenbách, seděl před kaplí pán na skútru a telefonoval. Když domluvil, povídá, co že to bude. Kaple, odpověděl jsem mu a nabídl panáčka slivovice z placatky. Velice mu chutnala, a jak by ne, vždyť je to naše víchovská. Po druhém panáčku povídá:
„A nemohli bychom si tykat, vždyť jsme skoro stejně staří. Já jsem Vláďa.“
„A já Míra.“
Po třetím panáčku slivovice mě napadla myšlenka, zeptat se ho, jestli nezná nějakého tesaře:
„Vláďo, kdybys znal nějakého tesaře, tak si před něho kleknu a budu ho prosit, aby mi udělal vazbu a zastřešení ještě letos.“
Dal mi ruku na rameno a povídá: „Míro, nepros, já ti tu vazbu udělám. A zadarmo.“
To jsem nečekal. Hned v pondělí po práci jsem zajel nahoru ke Skálom na pilu. A tak majiteli pily, kterého znám ještě z létání a tykáme si, povídám: „Láďo, potřebuji na kapli dvě pozednice, dlouhé 45 centimetrů a pět krovů.“
„Míro, já mám tolik práce, že nevím co dřív. Nech to na jaro.“
Byl jsem neodbytný, a nakonec získal příslib, že mi to do čtrnácti dní nařeže. S Pepou jsme zabetonovali věnec a nechali jej zatvrdnout. Střecha se směrem k oltáři snižuje o půl metru a rozšiřuje o půl metru tak, že bude vypadat trochu jako kýl lodi. Přivezené pozednice Láďa ohobloval, vyzdvihli jsme je na věnec a Láďa si zaměřil jednu výšku na jednom kraji, druhou výšku na druhém kraji, jednu výšku na začátku a druhou výšku na konci a povídá, že si ty trámy odveze k sobě na louku a krovy nařeže. Mezitím jsme s Pepou dozdili čelní stěnu s elipsovitým otvorem pro zvon. V sobotu odpoledne mi volal Láďa, ať mu přijedu pomoct řezat krovy, že mu to jde pomalu. Sedl jsem do auta a v kraťasech a v triku jedu na Roudnici k Láďovi. Tam foukal vítr a bylo podstatně chladněji než u nás dole. Do večera se nám podařilo krovy nařezat, spasovat, očíslovat a rozložit. V neděli jsem chtěl jet do kostela, když mi zavolal Láďa: „Míro, za chvíli s Pavlíkem přivezeme krovy a hned vazbu postavíme.“ Skutečně, za hodinu byly krovy postaveny a všechno pasovalo na milimetr. Prkna jsem měl přislíbena od Romana Fishera z jeho firmy ve Vrchlabí, kde s Pavlem vyřezáváme. V pondělí Láďa přijel s přívěsem a dojeli jsme pro prkna. Vašek od Akátů je z jedné strany ohobloval a vyřízl pero a drážku. Po večerech jsem je natíral. Počasí se začalo kabonit a v pondělí Láďa s Pavlíkem pokryli střechu prkny a navrch přicvakali plachtu. V úterý dopoledne jsem nasadil provizorní žlaby a za hodinu začalo do měsíci opět vydatně pršet. Zase jsem říkal, že to bylo vše načasované na minuty. Ale ty nervy… Kdo to nezažil, neuvěří.
více  Zavřít popis alba 
  • včera
  • 7 zobrazení
  • 0
pavelka123
Tam u Mezulánků, ve Vrabčírně, na Františku - po pátý dvorky a byli senzační...Šimona a Juda byli milosrdní, Jan z Boha to ví, sudobraní, tajuplná stezka podzemím, Labyrint a hieroglyfy, harmonikář Pepíček, šablonová tiskárna, uličky perem i čočkou, divadlo a nečekané objevy. Bavor a Javor nesměli chybět. Vontům zdar a velké díky !
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • minulou sobotu
  • 22 zobrazení
  • 1
iva-63
Hradec Králové, PP Na Plachtě - rybník Kříž - U dvou šraňků - PR Mazurovy chalupy - PP Sítovka - U císařské studánky - Nový Hradec Králové (asi 17 km)

Hlavním cílem mého výletu byla přírodní rezervace Mazurovy chalupy, kam jsem se vypravila za silně ohroženým hořcem hořepníkem. Nekvetl, ale kvetly tam aspoň stovky krásných růžových ocúnů. A ostatně i samotná procházka Hradeckými lesy je příjemná.

Podobné album z r. 2016 viz Hradecké lesy, ocúny a hořec hořepník"

Přibližná mapa: https://mapy.cz/s/lozorasenu
více  Zavřít popis alba 
51 komentářů
  • minulý čtvrtek
  • 27 zobrazení
  • 3
jodo235
  • letos v září
  • 6 zobrazení
  • 0
alena1962
4. - 8. 9. 1 den
více  Zavřít popis alba 
  • 4.9.2019
  • 28 zobrazení
  • 0
evavah
Huaraz - Cordillera Huayhash - Caraz - Cordillera Blanca
Kategorie: cestováníkrajina
více  Zavřít popis alba 
10 komentářů
  • letos v září
  • 35 zobrazení
  • 3
evavah
Cuzco - Chinchero - Urubamba - Llactapata - Machupicchu Pueblo - Machu Picchu - Lima
Kategorie: cestováníkrajina
více  Zavřít popis alba 
12 komentářů
  • letos v září
  • 38 zobrazení
  • 2
koca111
  • letos v srpnu
  • 15 zobrazení
  • 2
lesykrnov
Celostátní svaz farmářů a vlastníků lesa - MTK, byl založen po ruské revoluci v roce 1917. Zastupuje své členy při jednáních s odběrateli a dohlížejí na dodržování pravidel trvalé udržitelnosti. Toto sdružení komunikuje s politiky a lobuje za zájmy svých členů. Má i svojí kancelář v Bruselu, kde také zastupuje zájmy svých členů. Vydává třikrát týdně své noviny s velkým nákladem a vydává tématické časopisy. Ve Finsku vlastníci lesa nedostávají také náhrady za ostatní funkce lesa. Vstup do lesa je volný, návštěvníci ale nesmí způsobovat škody. Ještě v polovině 80- tých let byla většina lesníků i farmáři. Díky reformám jich ale dnes farmaří jen 16%.Většina z nich jsou už důchodového věku. Mladí se stěhují do měst. Z evropských peněz čerpají pouze dotace na vzdělávání a propagaci. Na zemědělství ale dotace čerpají. Hlavními dřevinami je Bo,Sm a bříza. Olše, osika a jeřáb jsou příměs. Dub se vyskytuje jen na jihu, buk pouze na pobřeží a jedle jen vzácně. Víceetážové, nestejnověké porosty mají do 10%, začínají se ale rozšiřovat na vodou ovlivněných lokalitách. Stávající zákon o lesích je v platnosti od roku 1977. Po založení NATURY vznikly velké spory mezi vlastníky a parlamentem. V roce 2004 byl založen program METSO- ochrana přírody. Jsou za něj zodpovědní ministři zemědělství a životního prostředí.Tento program obsahuje seznam cenných území a lokalit. Vlastník má potom právo žádat o financování prací, které nejsou standardní. Panuje oboustranná spokojenost. Je zde i program na zvýšení stavu tetřeva, jehož stavy jsou na dobré úrovni i poblíž pobřeží. Objem prostředků je limitovaný a tak se některé projekty odložily. Bylo ale schváleno navýšení. MTK je v poradní skupině.
Financování MTK: 25% -členské příspěvky - (10 euro/ha pole, 20/ha les), 75% pronájmy budov, noviny a časopisy.
Členské příspěvky se stanovují podle výnosovosti- na Jihu vyšší. MTK zpracovává těžební plán, může zprostřdkovat i provedení prací, nebo si je zajistí vlastník sám. Pro zlepšení funkcí lesa poradci MTK navrhují i obnovu nebo budování odvodňovacích opatření, na ně jsou dotace. Svým členům zajišťuje MTK i bezplatnou právní poradnu.
Od 70. let nemají vlastníci lesa povinnost vytvářet LHP. Musí ale státní správě hlásit všechny těžby. 65% vlastníků lesa ale LHP má. Dotaci na tvorbu ale nyní nedostávají(dříve ano). Jednou za 10 let ale organizace na tvorbu LHP z ortofota zjišťuje zásoby. Vlastník má pravo na detailní data, MTK jen na globální.
40% prodeje dřeva vlastníkům zajišťuje MTK, umí dojednat lepší ceny. Na odbyt dřeva mají k dispozici 3-4 celulózky plus energetické provozy, na kulatinu 170 pil, lokálně 5-10 odběratelů. Ročne MTK 80 - 120 tis. kontraktů o pr. objemu 500 m3 o celkovém objemu 42 mil m3. Dříví se obchoduje i přes burzu. Vlastníkem je MTK a 20 společností zajišťujících služby a vlastníci - mají 50% a druhých 50% vlastní odběratelé. 2018 zobchodovali 10 mil m3.
V odpoledních hodinách jsme navštívili univerzitu chemického inženýrství a poté jsme uložili na nádraží bagáž do schránek. Trajektem jsme se přesunuli na ostrov Suomennlina. Jedná se o vojenskou pevnost. Po návratu jsme provedli rozlučkovou procházku po Helsinkách a ve 23 hodin jsme nastoupili do nočního vlaku do Rovaniemi.
více  Zavřít popis alba 
  • 28.8.2019
  • 16 zobrazení
  • 0
vpac
Jitra, Borkovický Dvůr, PP Veselská blata, NS borkovická blata, PR Borkovická blata a po koňské stezce do Vlastiboře.
více  Zavřít popis alba 
3 komentáře
  • 26.8.2019
  • 23 zobrazení
  • 3
kppturista
Na cestu nás vyrazilo osm pod vedením Petra Koženého, který si na tůru oblékl nové ponožkoboty. Z Kostomlat jsme vyrazili přímo k Labi a vydali se po pravém břehu proti proudu až k jezu Kostomlátky. Odtud jsme šli kousek po silnici do Drahelic (Nymburk) k rock hospodě V pr.... Když jsme fotografovali zavřenou hospodu (otevírá až odpoledne), tak nám hospodský otevřel a dali jsme si tam dobré pivo.Tak až mne někdo pošle do pr..., tak mu mohu říci UŽ JSEM TAM BYL! Pak jsem pokračovali do Nymburka (částečně opět podle Labe) do Café Farms na oběd (nic moc) a pivo z místního malopivovaru Industry beer (též nic moc) a prohlédli si zmíněný malopivovar. Po obědě jsme poněkud změnili plán a místo poračování do Poděbrad, jsme usoudili, že cca 11 km nám stačí a odjeli domů z Nymburka.
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
  • 25.8.2019
  • 47 zobrazení
  • 2
bozicanka
Hned vedle kostela je několik krásných budov, př. škola s J.A. Komenským.
více  Zavřít popis alba 
  • 24.8.2019
  • 17 zobrazení
  • 0
svcopava
  • letos v srpnu
  • 64 zobrazení
  • 1
kstttstn
František Madva sa narodil v Skalici, v rodine chudobného remeselníka 14. septembra 1786. Už od samej mladosti sa zaujímal o prírodu a rastliny, najmä ich liečivé účinky. Štúdium medicíny však bolo v tých časoch veľmi nákladné. Nuž, nezostávalo mu nič iné, ako využiť bystrý um a schopnosti talentovaného chlapca na štúdium za kňaza.
Po štúdiu vystriedal viacero pôsobísk, až napokon v roku 1825 dostal Madva samostatnú faru v Nitrianskom Rudne. Bieda, sociálne nedostatky a zdravotné zanedbanie v tejto zabudnutej hornonitrianskej obci plodili mnoho chorôb a neduhov u pospolitého ľudu. Madva tu na každom kroku mal príležitosť pomáhať.

Prešlo sotva 15 rokov a chýr o Madvavi sa začal šíriť za hranicami župy a Slovenska. Jeho meno sa dostávalo do myslí mnohých významných osobností. K ním patril napr. vodca maďarskej revolúcie Lajoš Kossuth i maďarský politik Mikuláš Wesswlényi. Madvove zelinky a rozličné prášky a masti vyrobené z nich zaujali aj slávneho maďarského básnika Imre Madácha, ktorý návštevu u Madvu opísal v liste z 31. októbra 1843 priateľovi Szontághovi takto: Pokúsim sa Ti vykresliť tohto zázračného človeka: vysoký, chudý, čierny s okrúhlou tvárou a tenkým nosom na nej, s prenikavým pohľadom. Veľké ústa s úzkymi perami. Málo vlasov na hlave kryje farárska čiapka. Tú už značne poznačil zub času. Izba i fara sú veľmi chudobné. Tento človek hneď poznal v mojom ochorení lámku. Tým si získal moju veľkú dôveru. Predpísal mi Pulveres Privigenses (prievidzské prášky a odvar) ...

Madva prikázal Madáchovi liečiť sa plných sedem týždňov. Práve vtedy Madách napísal svoje najslávnejšie dielo: Tragédiu človeka.

Zdalo by sa, že Madva liečil len samé významné osobnosti vtedajšieho Uhorska. K jeho pacientom patrili však aj niekoľkí slovenskí národovci, medzi nimi aj Ľudovít Štúr i Ján Francisci. K obom Madva prechovával osobitné sympatie a záujem o ich prácu. Denne mal starosti vyše hlavy s desiatkami chorých, ktorých liečil bez rozdielu hodnosti, národnostného, spoločenského či náboženského postavenia.

Madva žil a liečil v Rudne spokojne a nerušene, až kým nesvitol rok 1848. Revolučný pohyb neobišiel ani utiahnutého Madvu. Jeho styky so slovenskými národovcami sa preniesli do otvoreného príklonu k ním. Pri dočasnom víťazstve Maďarov sa Madva dostal u kossuthovcov do nemilosti. Tí mu vyrabovali byt, ktorý bol ozdravujúcim útulkom toľkým trpiacim. Roku 1850 sa šesťdesiat ročný Madva, znechutený a unavený, utiahol do susedných Nitrianskych Sučian, kde 20. augusta 1852 zomrel.

Toľko o tomto vzácnom človeku, po ktorom pomenovali chodník, ktorý sme si vybrali na našu túru.Náučný chodník sa začína v Nitrianskom Rudne pri kostole, kde je aj jeho pamätník akde sme nastúpili na túru. Po asfalte sme sa dostali za obec, kde sa odhalil pohľad na masív Rokoša a ďalšie kopce. Po ľavej strane bralá Predného Rokoša, ktoré chodník obchádza, po pravej strane sa týči Košútova skala 840,5 m a pred ňou sa črtajú Biele skaly. prichádzame do doliny Rokošná, mierne stúpame popri potôčku Rokoška a občerstvíme sa v pekne upravenej studničke. Po hodine sme prešli na lúčku Horné Pažite, odkiaľ sa chodník driape do výšky strmými serpentínami. Dostali sme sa na Plevňu, náučný chodník pokračuje cez Malý Rokoš do Nitriaských Súčan, my odbočíme na sedlo Rokoš na vrchol Rokoš 1010. Odpočívama na lúke pri pomníku Štúra a Dubčeka. Po č. zn. pokračujeme ku Košútovej skale, kde sú dve možnosti zostupu, my sme si podľa plánu / v mape inak / vybrali chodník prudko nadol po žl. zn. do Nitrianského Rudna.Chodník z jednej strany lemovaný krásnymi skalnými útvarmi. Rýchlejší turisti sa stihli ešte okúpať v priehrade-boli spokojní, my pomalší sme si posedeli v reštike pri kofole- smäd veľký, veľa sme vypotili. Prešli sme asi 15 km, prevýšenie asi 800 m.
Naplánovanú trasu sme si skrátili, vynechali sme Malý Rokoš a na spiatočnej ceste sedlo Rázdelie a Pod Ostrou hôrkou- využili sme novú žltú značku vedúcu od Košútovej skaly do Nitrianskeho Rudna.
Text a foto : Daniela M a Marián M
více  Zavřít popis alba 
  • 10.8.2019
  • 157 zobrazení
  • 0
svcopava
Př. tábor SVČ Opava, U Koní I.turnus - Ranč na Pomezí, Opava-Kylešovice
více  Zavřít popis alba 
  • letos v srpnu
  • 69 zobrazení
  • 0
franta-d
Galaxies brighter than a given magnitude. The source is the UGC catalogue, https://heasarc.gsfc.nasa.gov/W3Browse/galaxy-catalog/ugc.html . The catalogue is claimed to be complete for galaxies brighter than magnitude 14.5; we see that the number of galaxies brighter than mag 14.5 (number N_gal in the header) approximately triples as the magnitude is increased by 1; then it saturates because of incompleteness.

I made three types of plots: projSky_* is the whole sky (the coordinates are RA and DE); Per_et_Tri_ and Vir_et_Com are zoom-ins to one of the most interesting areas on the sky (RA goes negative in the zoom-ins, see the captions). The colour codes the log_10 number density of galaxies per square degree at a given position on the sky. Note that the scale changes as we move to fainter galaxies.

Individual galaxies are shown by small dots. Some selected galaxy clusters are indicated by the magenta stars. These selected clusters include the following galaxies: M 87, NGC 1275 (Perseus cluster), NGC 4489 (Come cluster), NGC 3861 (Leo cluster), NGC 6041, NGC 6160,
UGC 1308 and UGC 1866.
více  Zavřít popis alba 
  • 4.8.2019
  • 85 zobrazení
  • 0
spacefoto
  • 1.8.2019
  • 2 zobrazení
  • 0
mokrolusky
Kategorie: lidé
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • letos v srpnu
  • 19 zobrazení
  • 1
fsccekrouna
Tábor v PR - Damašek, téma David a Saul, 2019
více  Zavřít popis alba 
  • léto
  • 102 zobrazení
  • 0
taborytrnava
V úterý ráno nás z táborových postýlek tahá sluníčko a písničky. Dnes se zdá, že jde opravdu o vše, protože první tři místa od sebe dělí neuvěřitelné tři body!

Dopoledne hrajeme hru Ježíšku, nezlob se! Házíme kostkou a podle hozeného čísla na kostce se pohybujeme po hracím poli v lese o daný počet políček, kde nás čeká otázka. Někdy je opravdu jednoduchá, jindy je to tak trošku chyták. Jestliže odpovíme správně, házíme znovu a postupujeme dále ke stovce. V opačném případě se však vracíme na začátek hracího pole, tedy k číslu jedna. Táborníci se s tím perou na výbornou. Do tábora se vracíme hodinu před obědem. Alespoň máme čas se osvěžit a pustit se do tréninku písničky na odpoledne.

S Vánoci se pojí i různé dobročinné sbírky na nejrůznější účely. Naše týmy se rozhodly, že také udělají dobrý skutek. Každý dostal určitý obnos a cílem je peníze co nejvíce rozmnožit, abychom je mohli na našem Adventním koncertu někomu věnovat. Jdeme do toho a hrajeme kámen nůžky, kostky, skořápky a hádání karet atd. Všem se podařilo vydělat!

Začíná Trnavský adventní koncert. Každý z týmů se rozhodl své získané peníze spolu s nacvičenou písní věnovat na nějakou dobrou věc. Například „pro děti, které si nemohou dovolit jet na tak super tábor, jako je tento,“ „pro děti v Africe,“ „pro zvířátka v útulcích,“ nebo „pro děti, které nemohou mít Vánoce jako my,“ „pro zvířátka v Africe“ a „pro děti, co nemají rodiče. Každé z věnování si táborníci vymysleli sami, o to hodnotnější jsou. Vánoční písně byly různé, české i anglické, doplněné o nejrůznější hudební, taneční efekty a originální rekvizity. Dokonce se hrál i muzikál.

Společně jdeme na poslední táborovou, Štědrovečerní večeři. Před jídlem si zpíváme společně několik koled a pouštíme se do výborné ryby. A je to tady! Blíží se chvíle, kdy se dozvíme, jak to všechno letos dopadlo! Oceňujeme nejčistotnější táborníky, loučíme se s těmi, kteří už příští rok kvůli svému věku jako táborníci jet nemohou a vrháme se do vyhlašování. Bylo to neuvěřitelně vyrovnané do poslední chvíle. Finální pořadí:
1. Trosečníci se 128 nasbíranými trnkami
2. Traktoristi se 127 nasbíranými trnkami
3. Nepatrný tým se 126 trnkami
4. Trny se 104 nasbíranými trnkami
5. Trtíci také se 104 nasbíranými trnkami, ale menším počtem prvních míst v celotáborové hře
6. Tramíni s 93 nasbíranými trnkami.

No usuďte sami, že to letos bylo opravdu nesmírně vyrovnané.

Začíná pravá Silvestrovská párty, odpočítáváme a společně boucháme šáňo, rozdělujeme získané dobroty, zpíváme a tancujeme. Jednoduše si užíváme poslední společný večer našeho Trnavského roku.
více  Zavřít popis alba 
  • letos v srpnu
  • 395 zobrazení
  • 0
svcopava
Př. tábor SVČ Opava, U Koní I.turnus - Ranč na Pomezí, Opava-Kylešovice
více  Zavřít popis alba 
  • letos v červenci
  • 64 zobrazení
  • 0
reklama