Hledání: Pištík

Pro dotaz Pištík jsme našli 34 výsledků.
AKCE -30 % s kódem
Užijte si léto
s fotodárky na Rajčeti!
Kód: Leto2020
-30 % na vše
mierrakocka
Pišta je jedním ze čtyř brášků odchycených na Kladně ve sklepení jednoho panelového domu.
Původně velice plaché koťátko, které při dotyku člověka svíralo křečovitě pacičky pod sebe,
začíná věřit v člověka jako v kamaráda. Neběží sice páníčkovi ještě do
náruče ale když se rozdává kapsička, nechá se Pištík pochovat a
dokonce se již stalo, že začal v náručí vrnět. Pištík není takový
průkopník, jako jeho bráška Bondíček, zůstává pořád v pozadí ale
dokáže si i pěkně s kočičkami zařádit. Pištík by potřeboval klidnější
rodinu, nejaraději bez malých dětí. Již jsme to ozkoušeli a nedělá mu
dobře, když okolo něj cosi malého a hlučného pobíhá. Potřebuje klidný
a pomalý přístup, potřebuje páníčka který mu dá čas a on se mu za to
odmění svojí láskou. Pišta je krásný černý kocourek, který má bílou špičku ocásku a pod
krčkem flíček.Pišta by rozhodně chtěl mít ve svém novém domově
kočičího kamaráda. umístění hledáme pouze do bytových podmínek.
Kategorie: zvířata
více  Zavřít popis alba 
  • 28.1.2012
  • 146 zobrazení
axioma
Kategorie: zvířata
více  Zavřít popis alba 
  • duben 2008
  • 34 zobrazení
stepanzopavy
  • 7.11.2009
  • 36 zobrazení
stepanzopavy
  • 23.11.2009
  • 18 zobrazení
stepanzopavy
  • září 2009
  • 52 zobrazení
iiicko
vzhledem k tomu, že mám naprosto debilní mobil, tak je většina fotek mázlá..... ale i tak je tam Pištík vidět, a to je hlavníííííí !!!! :)
více  Zavřít popis alba 
  • červenec až listopad 2013
  • 2 077 zobrazení
kristynachrtkova
  • březen 2014 až květen 2016
  • 50 zobrazení
varazslo
  • minulou středu
  • 7 zobrazení
kraateer
Kategorie: oslavy
více  Zavřít popis alba 
  • 10.9.2010
  • 227 zobrazení
chesterfield
Hodně štěstí Pištíku........
Kategorie: zvířata
více  Zavřít popis alba 
  • 17.10.2006
  • 85 zobrazení
bambale
Kamarád Oskar na návštěvě u Pištíka
více  Zavřít popis alba 
  • 7.8.2014
  • 37 zobrazení
betynkanase
Další várka fotek našeho nejmenšího miláčka, mazlíčka, čumáčka, lásíka, pištíka Eríčka je tu :oP
více  Zavřít popis alba 
  • únor až duben 2012
  • 233 zobrazení
edguylady
Takze strucne - Pretopeny vlak, pištící skupina, blbá tramvaj, Hastrman, chcete se seznamit ? , PINK FLOYD = výborné, luxusní, brachuv byt, Uherske hradiste, kunovice, uherske hradiste, date si polevku? automaty, su milionar a hurá dom!
Kategorie: události
více  Zavřít popis alba 
  • 1.2.2009
  • 646 zobrazení
pozkoc
Tři maličká asi měsíční pištící koťata se potulovala v Kovářské ulici na Praze 9, maminu jim asi KDOSI otrávil a mrnousci se úplně zalepenýma očima s velkým záněte neměli šanci na přežití. Naštěstí si jich paní krmička všila a zavolala. Koťátka se teď léčí z vleklé virozy a zánětu očí. Mají antibiotika a my doufáme, že s nimi právo na život vybojujeme. Bohužel černý Brendon virózu nepřežil. Brenda a Kelly se mají ale čile k světu.
více  Zavřít popis alba 
  • červen až srpen 2017
  • 80 zobrazení
mierrakocka
Bondy - Bondík je jedním ze čtyř brášků odchycených na Kladně ve sklepení jednoho domu. Původně velice plaché koťátko, které při dotyku člověka svíralo až křečovitě pacičky pod sebe, vyrostl do krásného
komunikativního kocourka.Bondíček je celý černý, jen pod krčkem má bílé chloupky.Bondíček je naprosto mazlivé koťátko, je to kocourek prodejný za kapsičku. To pak vrní tak nahlas, že ho nelze přehlédmout a přeslechnout a motá se pod nahama tak, že si koleduje o zašlápnutí. Bondíček by chtěl mít ve svém novém domově, ketré hledáme pouze v bytových podmínkách, určitě kočičího nebo psího kamarída. Momentálně má největší kamarádku Mierru, se kterou je vyfocený ve své fotogalerii. Samozřejmě miluje svého brášku Pištíka.
Kategorie: zvířata
více  Zavřít popis alba 
  • 28.1.2012
  • 170 zobrazení
jipak
Další krásný letový týden: v pondělí 8.7. sice foukalo od SV 4-6 m/s, což mi dovolilo jen poletovat kolem letiště, ale v úterý bylo počasí výborné. Slabý vítr od S-SV umožňoval zaletět můj letošní první trojúhelník do Moravského Kameňa (viz. http://www.proksik.cz).
Startuji na letišti u Říčan u Prahy a točím směr Mnichovice. Nad poli se ještě občas objeví malá termická bublinka, trochu nadnese, ale nedá se ustředit a získat víc výšky. U Mnichovic se rozhoduji kudy obletět lesní masiv u Ondřejova. Vyhrává jižní cesta a tak mířím směr dálniční most přes Sázavu u Hvězdonic. Pak pokračuji podíél řeky Sázavy nad údolím až do Sázavy. Sázavský klášter je krásně nasvícený, stejně jako sklárny Kavalier Sázava. Připomíná mi to jednu noční cestu s tátou, kdy jsme se vraceli pro tašku, kterou tam nechal na vedlejším autě. Bylo to ještě za socíku, takže taška se našla a byla u vrátného...
Jez u Kavalieru má v sobě jakési hřebeny - říkal jsem si, jak je to chytré, že se tím určitě reguluje průtok vody pro vodáky. No, není to tak. Viktor (vášnivý vodák a kolega v práci) mi vysvětlil, že je to cesta pro ryby. Proto je tam taky pěkný kus betonu, o který se loď může rozbít. Takže bacha, když byste někdo tudy jel na lodi.
Od Sázavy mířím přímo na sever. Dnešní cesta nevede podél Ždánického hřebenu po východní straně, ale našel jsem místo pro přelet přes les a proto pokračuji přes Krymlov, oblétám plynovou stanici (LK D2) a za chvíli jsem u letiště Chrášťany u Českého Brodu. Je to neveřejné letiště, ale létání se dá dohodnout s majitelem. U Bylan nabírám zpáteční směr a míjím stožáry vysílače u Českého Brodu. Postupně fotím známé vesnice - Tuchoraz, Vrátkov a Doubravčice. Pak zase skok přes les u Doubku a pak jsem už u Říčan. Na severním okraji Říčan jsou krásně barevné domky a kousek více na západ u silnice na Křenice jsou podobné, ale už ne tak barevné...
Fotím ještě střed města s vypuštěným rybníkem a další řadovky a pak ještě letím na křižovatku dálnice D1 a okruhu kolem Prahy. Měla by být už dostavěná, ale moc to tak nevypadá. Sluníčko už skoro zalézá za obzor, tak to beru v klesání rovnou na letiště. Nohy mám po 75km a hodině a tři čtvrtě letu ztuhlé, ale přistání je v pohodě. Tráva je už mokrá, tak co nejdřív zabalit padák, motor a ostatní věci a přitom mlátit ty pištící kousavý potvory co to jde. A jako odměna za úspěšný let ještě na jedno pivko u Václava...
více  Zavřít popis alba 
  • 9.7.2013
  • 404 zobrazení
ransom
Vyšištěno, naimpregnováno, ošetřené závěsy, opravený terminál, přetřená odřená hrana. A do světa s nimi.
Vystavil jsem je na Aukru jako Chovný pár "znalcivědí" ARN8608, s tímto popisem:

Nabízím tímto od koruny daší mizerné reproduktory z dílen Tesly Valmez. Tentokrát v podobě páru ARN8608.

Katalogové parametry nemá smysl sem vkládat. Za jedno jsou snadno k dohledání a za druhé nemají pro reálné použití žádný význam.

Reproduktory jsou technicky vzato zachovalé. Kosmeticky jsou na tom trochu hůře - viz též foto na https://ransom.rajce.idnes.cz/ARN8608/.

Koše mají na mnoha místech drobné odřeniny. Jeden koš má po obvodu odřenou hranu opravenou značkovým modelářským emailem Humbrol, což je na těch huhlajících šuntech asi ta nejhodnotnější záležitost. Membrány mají matový povrch díky prodělané impregnaci, nejsou nijak poškozené ani vybledlé. Gumové závěsy jsou vyčištěné a nakonzervované gumařskou silikonovou emulzí. Středičky (spidery) nejsou prověšené.

Co tedy přesně znalci vědí? Znalci vědí, že 12" basové reproduktory ARN860x byly nepoužitelným pokusem o nástupce celkem vydařených historických 11" ARN73x. Je to neuvěřitelné, ale tyhle monumentálně vypadající basáky nebasují. Nebasovaly nikdy v žádných továrních soustavách (ARS1054 a 1058, 1PF06771), nebasovaly ve svazarmovských RS634 a 638 a nebasovaly nikdy ani v amatérských konstrukcích. Což je u velkého basáku tak trochu na závadu. Poslechová zkušenost, stejně jako objektivní měření, opakovaně dávají týž závěr: Líp zahraje kdejaký průměrný 8" basák. Kromě toho jsou ARN860x vyhlášené zkreslením a též pazvuky ve špatně ventilovaném kmitacím systému. Reálný kmitočtový rozsah si v žádné ozvučnici - vhodné pro normální vícepásmovou reprosoustavu - nesáhne níže než cca na 50Hz. Totéž ovšem bez problémů svede i levný 6,5" středobasáček, pokud je svými elektromechanickými vlastnostmi vhodný do basreflexu. Zároveň má tenhle zázrak problém s kmitočty nad cca 200Hz, čímž vzniká oprávněná otázka, kde vzít nad něj středový reproduktor.

Jediná pozitivní věc, kterou dokážu o vyobrazených reprácích říci, aniž bych vědomě lhal, tedy zní: Jsou veliké.

Dá se tahle "znalcivědí" legenda vůbec k něčemu použít? Velmi omezeně.

Kromě oprav historických zprasků v podobě výše vyjmenovaných reprosoustav do stavu určeného k vystavení (když už se to nedá poslouchat) vím o jediném relevantním využití, a tím je nenáročný subwoofer. Do basreflexové ozvučnice se tenhle reproduktor nehodí, protože v ní bude bučet jako nepodojená kráva. Respektive by ta ozvučnice musela mít přes 250 litrů, a to je už lepší si rovnou pořídit nějaký 2x18" PA subbas. V uzavřené ozvučnici kolem 60l se dají nejnižší kmitočty dohnat výkonem a ekvalizací. Nejlépe se pak dá ARN860x využít v (dvoukomorové) band-pass ozvučnici o celkovém objemu kolem 130l. Vychází to, pravda, pořád dost velké, a stejně či lépe by posloužil poloviční subwoofer s nějakým moderním 10". No ale kdyby se do toho někomu chtělo...

Jinak si tyhle krámy může klidně nějaký trouba namontovat do kytem vytuněné Octavie TDI jako "hustý suphoflery" a předvádět na youtube, jak jeho hihňající se buchtě v okýnku vlají při vossolení bassů vlassy. Nebo se z toho dají vymršit krutopřísně dunící duc-duc párty boxy s basreflektorovou dírou a pištícím čínským piezem, a na ožíračkách do nich padat, házet vajgly a lít pivo. Je mi to jedno. Protože čím dřív je někdo zničí, tím menší bude pravděpodobnost, že si s nimi nějaký nešťastník z neznalosti postaví na doma trojpásmové bedny podle Amatérského Radia z roku 1986 a zažije kruté vystřízlivění.

Prodaly se za běžnou cenu.
více  Zavřít popis alba 
  • 26.1.2020
  • 116 zobrazení
2ukulele
Mnohokrát vám děkujeme za vaše zprávy, které nás tu moc těší. Po dnešním nabitém dni se s vámi musíme opět podělit o nové zážitky.
Den začal vcelku klidně a zážitky měly rostoucí tendenci.
Na snídani jsme šli s naším vietnamským kamarádem. Nevím, zda jsem zmiňoval jeho nehty na ruce. Na palci a na malíčku má nehet dlouhý minimálně tři cm. S Markem jsme to diplomaticky neřešili, mysleli jsme, že to má třeba nějaký náboženský podtext. Jedna Rakušanka se však kurážně zeptala a prý je to jen jeho koníček. No to fakt nedáváme. Jeho kámoš zas dneska celý den nosil dámský klobouček. Holt jiný kraj, jiný mrav.
Na snídani chodíme do bistra kousek od hotelu. Většinou máme burger rádoby evropského typu, vlastně jsou tu moc dobře ochucené, se spoustou zeleniny. Mezi naše oblíbené patří kuřecí. Já už dnes druhý den hledal rybí, který Markovi chutnal, ale pořád se ne a ne trefit... Pán,co to tu vede je na nás moc milý. Je to řádný vtipálek, umí pár slovíček anglicky, vždy je řekne a pak hraje pantomimou to slovo, které řekl a přestane až tak po dvou třech zopakování. Je to sranda.
Dnes se vyráželo k Muzeu přírodních věd. Cestu jsme si našli, ale přesto bychom se bez čínského kámoše zdrželi, muselo se trochu přecházet. My bychom hledali, on se zeptal.
Muzeum nebylo tak oslovující. Máme s Markem oba raději styl muzeí buď zaplněných pravými exponáty nebo zcela interaktivních. Tohle bylo blíže interaktivním, ale spíše zde bylo hodně textů, vytištěných fotografíí. Nejvíce se nám líbila sekce o lidech žijících na Taiwanu. Viděli jsme i mnoho podivných věcí, třeba hýbající se dinosaury. Některé sochy byly povedené, jiné spíše takové zvláštní... Prohlídku nám obohacovaly stovky pištících dětí. Bylo nám vysvětleno, že každou středu mají všichni, kteří přijdou před desátou, vstup zdarma, čehož často využívají školky.
Muzeum bylo obrovské a v několika obřích budovách. Za dvě hoďky jsme stihli lehce přes polovinu. Poté následoval sraz. Dostali jsme oběd z mekáče, který měli organizátorky připravený. Dále nás odvezl soukromý bus do druhého muzea. Oběd jsme jedli v buse, na což hlavně místní nejsou moc zvyklí (v buse MHD se tu nesmí ani pít).
Byli jsme odvezeni k Národnímu zemětřesnému muzeu. Tam jsem viděl jedny z nejpropracovanějších pisoárů. Když senzor zaznamenal člověka připraveného k akci, spustil přeplňování bazénku nebo spíše akvárka ve výši očí. Napouštění probíhalo pod hladinou a tedy i přepad byl zcela rovnoměrný. Stěna na čůrání pak byla skrápěna laminárním tokem. Dost cool. Až budu někoho učit stékání kapaliny ve filmu po stěně skrápěné kolony, dostane za rozehřívací úkol propočítat tenhle pisoár
Samotné muzeum zemětřesení bylo postaveno mezi troskami areálu střední školy totálně zničené zemětřesením jedné noci v září roku 1999. Vše vypadalo velmi autenticky a děsivě, nicméně i velmi edukativně. Bylo to moc zajímavé. Místem také prochází zlom, kde země poklesla o cca 2 m. Jde vidět hezky na fotce s běžeckou dráhou. V těch místech měli i hezké stromy s liánami. Marek experimentálně ověřil, že se Tarzan vážně mohl pohybovat shoupnutím se po liánách.
Poté jsme se chtěli odpojit od skupiny, která už byla odvážena jen na hotel, abychom mohli vyrazit do hor na jejichž úpatí jsme stáli. Oznámili jsme to naší průvodkyni, kterou to velmi překvapilo, asi si myslela, že jsme toho měli v programu málo. Taky nám nevěřila, že se zvládneme vrátit na hotel sami bez znalosti čínštiny, a tak začala přesvědčovat jednoho Taiwance v žabkách ať jde s námi. No to by nám tak ještě scházelo. Nakonec jsme jí jen slíbili, že jí písnem mail až dorazíme. Taiwanský klučík si asi oddechl víc než mi, že nemusí s námi.
Vyrazili jsme. Okolo hřbitova (popel se dává do uren, které se ukládají do hrobů) a za chvíli už ze silnice do hor. Kopce tu jsou velmi strmé, ale cesty betonované a široké. Pokračovali jsme do vnitrozemí. Každou hodinku jsme potkali čínské turisty. Nihao! Byli jsme bambusovou rákoskou ve stylu Igora Hnízda připraveni vysvětlit psům, že jen procházíme. Naštěstí nic takového nebylo nutné.
Bambusové háje vysoké desítky metrů jsou opravdu zvláštní. I ve slabém vánku se začnou kymácet a tancovat, jednotlivé kmeny široké přes deset centimetrů se třou o sebe a vše dohromady vydává zajímavé zvuky. Dále jsme viděli spousty hezkých a ohromných motýlů. Létají pomalu a vznešeně. Krmí se z květů, které barevně dekorují všudypřítomnou tropickou zeleň.
Mezi první ochutnávací zajímavosti přišel jako první na řadu ještě nezralý banán. Nechutnal, naprosto nejedlé. Chutnalo to jako když se kousne do šlupky. Na vaření by díky očividně velkému obsahu škrobu (lepil se) určitě šel.
Další přišel na řadu lichi podobný longan. Velmi chutné ovoce. Je ho tu všude strašně moc. Největší šok ale přišel až když jsme vylezli zcela na kopec. Pole plná ananasů. To byl zážitek vidět něco takového. Samozřejmě jsme po česku jeden malý exemplář fikli a zbaštili. Kdyby bylo od koho koupit, koupíme. Měkost a sladkost místních ananasů je parádní.
Dále už jsme pak jen scházeli zpět. Přes pole s betelovými palmami, banány a nějaký ten chrám. Celkem pod 10 km. V tom horku i takhle malý výlet dal zabrat. Byli jsme zcela propocení. Poté jsme se vrátili na hotel přímým busem, o kterém jsme tušili, že tam bude jezdit. Logika nezklamala.
Na pokoji jsme se dozvěděli, že průvodkyně Carol zaúkolovala i spolubydliče ať jí dají vědět, že jsme se vrátili, proto jsme jí hned psali. Nejsou tu moc zvyklí na to, že lidé mají rádi pěší turistiku. Možná i proto je příroda už kousek za městem moc hezká.
Véča byla taky fajn. Zase polívko-hlavní jídlo vařící se před námi v misce. Díky slovníku jsme si objednali oba s Markem úspěšně dle svých preferencí. To jsme si pošmákli.
Zítra večer jdeme s profesorkou Suen a její rodinou na večeři. Vypadá to, že pozlacené korunovační klenoty s českými granáty přeci jen udělaly radost. Další informace očekávejte až v dalších dnech. Myslím, že kvůli tajfunu bude volna celý víkend... J
více  Zavřít popis alba 
  • 5.8.2015
  • 115 zobrazení
mirulienka
  • 27.1.2008
  • 59 zobrazení
Reklama