Luční bouda - Špindlerovka - Sněžné jámy - Labská bouda - Pančavský vodopád

Ráno nás budí déšť. V 8 hodin jsme připraveni v restauraci oddat se pochoutkám, které nám připravila zdejší kuchyně. Po snídani jsme sbalili saky paky a vydáváme se na túru z Luční boudy přes okraj Stříbrného hřebenu s okouzlujícím výhledem na polskou stranu Krkonoš s jezery (Maly a Wielky Staw) a boudami rozprostřenými po kopcích… Cestou potkáváme mládež, která chce vystoupat na Sněžku v bílých plátěnkých, v tuto chvíli již zcela promáčených… Hodně lidí bere vysokohorskou turistiku na lehkou váhu. Místo pláštěnky dešník, místo pohorek plátěnky, místo úsměvu zamračenou tvář…. a to mi nějak do těch nádherných hor nesedí… Přes Polední kameny - Slonecznik, Malý Šišák… Doprovází nás mlha a místy déšť, jsme zahaleni jak ty nejzahalenější muslimské ženy, ale cítíme se i přes rozmarné krkonošské léto dobře. Dostáváme se ke Špindlerovce, ze které se majitel snaží udělat luxusní hotel. Zastavujeme zde na malý odpočinek, dáváme si pivko a polévku na doplnění energie. Tady se s námi loučí Richard, který končí svou výpravu a vydává se do Špindlerova mlýna na bus. My 4 holky vyrážíme dál, vstříc novému dobrodružství. Otevírají se nám nevídané pohledy… Stoupáme k vyhořelé Petrově boudě, odkud máte Krkonoše jako na dlani, jen tam zasadit Krakonoše z pohádky. Fotíme se u Dívčích a Mužských kamenů, které jsou nádherně fotogenické a navíc se na nebi ukazuje slunce a ohromné bílé šlehačkové mraky… Přes Velký Šišák a Vysoké kolo se ocitáme v tajemné krajině Sněžných jam. Tady se opět střídá déšť s větrem a já si připadám jak někde na opuštěném útesu nad oceánem. Toto místo nádherně dokresluje budova starého vysílače. Padáme přes Vysokou Pláň dolů k místu našeho sobotního odpočinku - k Labské boudě. Ukazuje se opět slunce a my krásně zmoženy, vcházíme s opět začínajícím deštěm do dveří. V recepci nás uvítá milá slečna, ubytuje nás v turistickém pokoji umístěném 4 patra do podzemí.. Jupííí s výhledem do Labského dolu. V restauraci nás čeká odměna v podobě večeře a nepříliš nadšeného personálu, který kazí kolorit tohoto místa. Nás to ale z dobré nálady nevyvede a odcházíme v poklidu na pokoj. Yvonka s Verunkou se vydávají k Pančavskému vodopádu, já s Dančou, kterou moc bolí noha, zůstávám na pokoji. Ale nevydržím to dlouho. Volá mi Yvonka, že je venku duha, přesně jako před rokem, když jsme tu byly také na jednu noc spolu…:) Během minuty jsem oblečena a obuta a vydávám se krásnou cestičkou nad ohromným srázem až k vodopádu. Jsem tam sama s kapkami deště na klečích a horských rostlinkách. Sluníčko jde pomalu spát. Mělo to neskutečně tajemnou atmosféru. Holky jsem potkala až po kilometrové procházce, jak se kochají nejdelším vodopádem v ČR (148 m). Cestou vznikly krásné fotografie přírody, která se chystá na noční odpočinek. Po procházce jsme zašly na medovinu s citrónem a medem a hurá do postele… V nohách máme 20 km…

Plátěnka 2010 - třetí běh - DDM Nový Bydžov