Plavba po Dalešické přehradě (19.4.2015)

Dnes jsme vyrazili směr Olrická přehrada. Nejprve jsme navštívili hrad Zvíkov. Jeden z nejkrásnějších a také nejzáhadnějších hradů najdete na soutoku Vltavy a Otavy. Rozprostírá se na skalním ostrohu. Během let 1230 – 1253 náležel k nejpřednějším stavbám české světské středověké architektury. Královský palác se začal stavět roku 1250. Můžete sem zajít za pěknou architekturou, výhledy na řeky a lesy i za dokonalým tajemstvím, které dosud nikdo nerozluštil.Potom jsme jeli lodí do Orlíku a nazpět do hradu Zvíkov.

Tak nám plavby pro letošek končí
a s hudbou jsme to prožili,
každý jinak se ze sezónou loučí,
my jsme veselí se býti snažili.

Dovolená v Turecku ve městě Colakli. Výlety do Green Canyonu na Oymapinarské přehradě na řece Manavgat, výlet do antického města Side s Apollonovým chrámem, návštěva mešity v Side, plavba po řece Manavgat až do její delty a jiné.

BRNO a okolí , Lednice - minaret , hrad a pevnost Špilberk , brněnská přehrada - plavba , ZOO v Brně

Zkouška Mr.Indian bandu http://indianband.cz/
Plavba z Davle na Slapy
Slapská přehrada, Nevelovsko
22.5. - 24.5.2015

Den zahájil manžel ranní procházku nad Vranovem. Následovala hodinová plavba po Vranovské přehradě. Poté jsme navštívili hrad Bítov a po zpáteční cestě jsme vyšlapali 146 schodů na rozhlednu Rumburak. A po vynikajícím obědě jsme navštívili zrad Cornštějn. Podvečer jsme ukončili delší procházkou kolem Dyje.

Při plavbě na brněnské přehradě si před nás sedla krásná holka s vlasy do půli zad a vítr si pěkně hrál.

V úterý jsme podnikli plavbu parníkem po vranovské nádrži na hrad Bítov, kde jsme si prošli nádvoří, zahradu a také strašidelné sklepení a potom jsme opět parníkem pluli zpět na přehradu - úžasný celodenní výlet ;-)

Naučná stezka Svatojánské proudy

Jako Svatojánské proudy byl označován úsek Vltavy mezi Štěchovicemi a Slapy, kde řeka protékala hlubokým skalnatým údolím a tvořila peřeje. Dnes je území zatopené štěchovickou vodní nádrží.
V místech náplavky Slapské přehrady začínal velmi peřejnatý úsek Vltavy (92. až 83.říční kilometr), nazývané Vltavské nebo Štěchovické proudy (později Svatojánské proudy). Tento 7 km dlouhý úsek se spádem 20 m, který je dnes zatopen Štěchovickou přehradou, představoval poslední překážku při plavení vorů a nákladních lodí do Prahy.

Stezka vede romantickým hlubokým skalnatým údolím řeky Vltavy, úsekem bývalých Svatojánských proudů, nyní zatopených Štěchovickou přehradní nádrží, mezi obcemi Štěchovice a Nové Třebenice (stezka začíná pod hrází Slapské přehrady). Prochází rovněž osadou Ztracenka, hrající významnou roli v historii českého trampingu.

Dále stezka seznamuje s flórou a faunou, geologickou stavbou vltavského kaňonu, voroplavbou a ochranou přírody. Naučná stezka nemá vlastní značení, využívá turisticky značených cest. Vzhledem k terénu je stezka určena výhradně pěším turistům. Ideální dobou k návštěvě je suché období, v jakémkoli jiném mohou být některé části trasy neschůdné. Protože stezka vede většinou po užší římse vysoko nad hladinou Štěchovické přehrady, není vhodná pro osoby trpící závratí.

11. května 1889 vyznačil čerstvě založený Klub českých turistů ze Štěchovic ke Svatojánským proudům svou první českou turistickou značenou trasu. Ve 20. století se oblast stala vyhledávanou turistickou lokalitou, vznikaly zde trampské osady (např. Ztracená naděje) a zařízení pro cestovní ruch, provozovaly se turistické plavby po řece.

Salza je velmi známá především mezi vodáky. Sjíždí se již úsek od silničního tunelu pod přehradou Presceny Klause, ale zde je zatím širší koryto a jen menší peřeje, navíc za nižšího vodního stavu zde nemusí být dostatek vody. Většina vodáků proto zahajuje plavbu až nad Wildalpenem nebo přímo od místního kempu. Zde začíná velmi oblíbený peřejnatý úsek s obtížností WW II až III. Pod soutokem s Mendlingbachem se navíc řeka zařezává do atraktivní skalnaté soutěsky a koryto dále zužuje. Obvyklý konec je v kempu Weiberlauf krátce před soutokem s Enží. Tolik WikipediE. Co dodat, řeku jsem si zamiloval a rád se sem budu vracet. Tentokrát nás jelo 10, stará parta, kromě dvou lidiček....Jitky a toho novýho kluka....jedna storka za všechny. V sobotu bylo fakt hnusně, ale když už jsme tam byly, tak jsme se rozhodli jet vrchní část nad kempem. Nafoukli jsme lodě, nasedli jsme a začalo strašně pršet, naštěstí to bylo jen tak půl hodinky.....pak začalo sněžit, no mazec....Teplota vody asi 3 cm....u Berryho se nic nezměnilo....nechápu....prostě lilek....kdo TO neviděl nepochopí....Ale za to neděle...20 stupňů a řeka v celé kráse....bomba zážitek......

Společně s dalšími kamarády jsme se letos po dlouhé době vydali na vodu. Na překrásný Dunajec. Letos bylo parné léto a všude málo vody, ale tady se voda vypouští z přehrady, aby mohly turisty vozit pltě (vory). Takže jsme vždy počakli na vodu a pak to jelo - šutr sem, skála tam, občas mělčina pod námi. V pátek k večeru jsme se sešli v kempu Kroscienko v Polsku. Po přespání jsme se přepravili auty pod hráz přehrady J. Stromowskie do Stromowce Wyzne. Po krátkém rozjezdu jsme si udělali přestávku u přístavu pltí v PL (Katy). Pokračovali jsme k další přestávce v přístavu pltí SK (Stromowce Sredne). A konec našeho prvního dne byl v SK (Červený Kláštor), kde jsme do už tak zaplněného kempu postavili ještě našich 13 stanů. V neděli po snídani jsme se vypravili na vrchol Tri korony v PL. Nejdříve jsme se museli přebrodit přes Dunajec a pak nás čekala nepříjemná asi 1 m široká stoka, kterou jsme museli přeskočit. Broňka si "nějak" hrábla špičkou a byla celá "fujka". Ale hrdinně vše zvládla s grácií. Dežinko jí vypral oblečení a ona mohla pokračovat dále společně s námi do velmi strmého kopce, než jsme narazili na tur. značku a dostali se až na vrchol. Po cestě zpět nás přepadl déšť a tak se náš odjezd po vodě do Kroscienka posunul do pozdějších odpol. hodin. Ale stihli jsme si po cestě užít i Jánošíkův skok i bufet v Lesnici než jsme dorazili do Kroscienka, kde jsme opět přespali. V pondělí nás hned na rozjezd čekaly pořejky, kde se cvakli Dušan s Majdou. Dojeli jsme asi po 14 km ke slalomové trati, kterou si odvážně sjeli Vojta s Naty. Stany jsme rozbalili na louce u kajakářského tréningového střediska. V úterý, když jsme se pobalili, tak začalo pršet a pršelo až do odpoledne. Zrušili jsme úterní plavbu. Řidiči se museli vydat pro auta - trenér kajakářů byl ochotný a odvezl Mafiána pro auto a ten se pak zastavil pro ostatní řidiče. Přesunuli jsme se zpět do Kroscienka. Tam jsme již nechali stany až do konce pobytu. Ve středu jsme si znovu sjeli část od hráze až do Kroscienka (cca 24 km). A ve čtvrtek opět část ke slalomové trati. Takže jsme si Dunajec v délce celkem 38 km sjeli dvakrát a stálo to za to. Nádherná příroda, skály, peřejky - no prostě paráda. Děkujeme za krásnou dovolenou všem kamarádům - bylo nám moc fajn. A že nás bylo (chvíli i 26!) - Radim, Galina, Jarka, Váňa, Jana, Tomáš, Gabka, Luboš, Jitka, Luboš, Anička s Pavlem, Jitka, Jarda, Broňka, Jirka, Vojta s Naty, Mafián, Věrka, Jarka, Igor, Dušan, Majda, Dežo a dva dny s ním jel i Burák.

1.den
Slunce pálí jak ďas už před sedmou ranní, kdy se na roztockém nádraží potkávám s Bedym. Hned v Pace si kupujeme v kiosku, u naší kamarádky Lenky, pár ledově vychlazených plzínek na cestu. Čeká nás týden úmorných veder. Teplota ve stínu se šplhá až na 38st. a já si dost dobře neumím představit, jak to přežijeme. Ve vlaku do Pardubic padlo rozhodnutí, že si striktně a bez výjimek zakazujeme pití kořalky a zároveň se budeme snažit pít a podporovat produkci regionálních pivovarů. Což se také stalo a v cílové stanici Čížov si dáváme speciál ze znojemského pivovaru – Hostan 11. První (na žízeň) chutná, druhé neublíží, třetí se už nedá dopít. Takže se zvedáme a vandrování právě začíná. Podél zbytků pohraničních zátarasů jdeme až do vesnice Lukov, kde nacházíme skvělou krčmu s Prazdrojem. Hasíme žízeň a pomalu se začíná smrákat. Vzhledem k tomu, že mám dnes svátek, tak zcela mimo hru poruším zákaz a objednám 2 x Tullamore Dew. Jeden panák ještě nikoho nezabil. Dost vysedávání ještě nás čeká cesta na Nový hrádek, který je vzdálen cca 5km. Do petky si bereme nějaké to plzeňské, aby bylo u ohýnku co popíjet. Pan Oválný si pochvaluje, že se mu konečně splnil sen a jdeme na hrad skoro celou cestu z kopce. Tato zřícenina se totiž nachází na skalním ostrohu nad řekou Dyjí a cesta od Lukova vede skutečně dolů. Na hradě bohužel zjišťujeme, že ačkoliv se jedná o zříceninu, tak je prohlídka možná pouze s průvodcem a večer se hrad zavírá. Ohýnek se tedy nekoná a my si rozestýláme pod širákem v obranné věži. Spolu s několika tisíci komáry vypijeme teplé pivko a jdeme chrnět. Teda jak kdo…

2.den
Zabiju Bedyho! Já DEBIL úplně zapomněl na to, že Oválňák musí zásadně ležet na dosah ruky, aby ho bylo možno během noci mlátit a kopat. Nebo je třeba mít vedle sebe alespoň pořádnou zásobu šišek či kamenů. Já neměl ani jedno, takže celou noc jsem poslouchal stádo medvědů… V deset ráno jsme se konečně dočkali prohlídky úžasného hradu, ale kiosek nikde. Bedy nadává jako špaček, že prej kterej vůl postavil hrad pod kopcem, že jít z hradu do kopce je horší než na hrad. Volátka jsme si schladili až v krčmě u Rybníka. Cestou jsme narazili na několik ještěrek, které v těchto krajích dorůstají skoro do velikosti chameleona. Přes vyprahlé a nekonečné vinohrady, kde jsou pouze stánky s vínem, se konečně dostáváme dolů k Dyji a okamžitě do ní skáčeme. Za chvíli od Znojma přichází opozdilec Bobeš a už jsme kompletní. V podvečer dojedeme do Hnanic, odkud chceme zítra pokračovat do Rakouska. Zkoušíme místní krčmu na návsi, ale Hostan se nechá vydržet fakt jen půl hodiny, takže se přesouváme spravit si chuť do hotelu. Zde dochází ke změně plánu, jelikož v Rakousku by nás čekal téměř 30km pochod bez noclehu a to se v tomhle počasí nedá. Ještě večer se tedy vracíme k Dyji, kde nocujeme v turistickém přístřechu.

3.den
Krásná cesta údolím Dyje až do Znojma. Ovšem 12km bez zastávky zničí i tažnýho koně. Těsně před Znojmem vidí oko mé na druhém břehu vodácký kiosek. Byl sem jediný, kdo ho vidí, takže se možná jednalo jen o fata morgánu z vedra, ale já si to stejně šel prověřit. Byl tam !!! Teda ten kiosek. V něm dvě pohledné servírky a vůně z udírny se linula celým údolím. Přečkali jsme zde parné poledne, vykoupali se v řece (spolu se dvěma užovkama) a pak nás čekal výstup na znojemské hradby. Ještě dole nás potkal vyhlídkový minivláček, který snad dobrovolně zastavil mimo zastávku, pančto viděl pana Oválného, který vypadal, že se nadechuje naposledy v životě. Mašinfíra se Bedyho zeptal, jestli nechceme někam hodit a stručná odpověď z posledních sil - „na kopec…“ mluvila za vše. Nahoře po nás nechtěl ani zaplatit, zřejmě to byla dostatečná cirkusová ukázka pro rakouské pasažery. Prohlídka hradeb, vyhlídkové věže a krásného podzemí, kde byl konečně chládek, nás vyčerpala natolik, že jsme museli jít svlažit svoje tlamy do restaurace. Ještě večer jsme se busem přemístili opět do Čížova (kde jsme začínali), a odtud jsme došli až k samotné hranici, kde byl vyhlídnut přístřech s vyhlídkou do Rakouska. Ten byl ovšem obsazen a tak nás čekala ne zrovna příjemná noc v listnatém lese plném kousavé havěti.

4.den
Po ránu jsme přešli čáru a šli se podívat do Hardeggu na hrad. Prohlídka nic moc, ale vše nám vynahradila místní hospůdka u Dyje, kde pracoval krásný český personál. Odpoledne jsme se prospali na břehu řeky a v pozdním odpoledni jsme opět překročili hranici zpět do Čech. Odpočinek u řeky musel být kompenzován 15km pochodem až na Vranov. Cestou skalní vyhlídky a panorámata, takže nám cesta krásně utekla. Na kraji Vranova jsme ještě stihli dát utopence a Hostana v zahradní hospůdce a pak už naše těla lehla v nedalekém přístřešku a nechala se okusovat hmyzem dotěrným.

5.den
Vranov nad Dyjí je krásné městečko. K obídku fazole v kovbojské restauraci a pak prohlídka zámku a návštěva několika řopíků. Občas nějaké cestovní pivko a už jsme na hrázi Vranovské přehrady. V kempu si zaplatíme pobyt ve stanu a na otázku slečny recepční - „jak velký máte stan?“ Bedy obratně odpověděl: „úplně malinkatej, ani nebude vidět“. Bohužel bez ubytovacích náramků bychom se nedostali ani do sprch, což už bylo víc než nutné. Večer pár Plzní, a když byl v kempu konečně klid, tak jsme lehli pod širák. Do rána spadlo pár kapek, ale nic velkého.

6.den
Takhle mizerný míchaný vajíčka jsem snad ještě nikdy neměl, ale snědl jsem je, páč byly drahý. Po snídani jdeme do přístavu a necháme se doplavit až do kempu pod Bítovem. Plavba byla krásná, ale hned po vystoupení z lodi začalo pršet a pršelo víc a víc. Zavelel jsem tedy „limonádový ústup“ a šli jsme do hospůdky v kempu na malinovku. Malinovku neměli, ale měli výborně vychlazenou lahvovou Plzeň. Déšť nás zdržel i přes oběd, ale pak už se zvedáme a jdeme svižným krokem na hrad Cornštejn. Prohlídka už byla opět v dešti, ale hradní kiosek nám posloužil jako úkryt na celé odpoledne. S deštěm se i citelně ochladilo, takže čajíček s rumíčkem přišel velice vhod (to bylo teprve druhé porušení naší přísahy a v čaji se to navíc ani nepočítá). Večer jsme se přemístili do krásné restaurace Rumburak, kde jsme mastili karban skoro do půlnoci. Spali jsme na vyhlídce nad hradem Bítov.

7.den
Probuzení se s pohledem na hrad, který ozařuje vycházející slunko, co víc si přát. Bohužel sil, peněz i čistých spoďárů není nikdy dost a nám už začíná docházet vše. Krátká čumenda na Bítově, kde chtějí 70kč za vstup na nádvoří, a vracíme se zpět k Rumburakovi na obídek a na prohlídku rozhledny. V poledne nám z bítovského náměstí odjíždí autobus a vše pomalu končí. Nicméně jsme prošli a viděli téměř vše, co bylo v plánu. Krokoměr ukazuje 120km a naše spokojenost je dokonalá. Teda krom toho, že nás Bobeš celý týden obíral v kartách!

Obřanská Wlastivědná Společnost pořádala předsilvestrovskou vycházku. Nebo lépe řečeno projížďku lodí po Dalešické přehradě.