Hledání

7 139 vyhledaných výsledků

Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

tanyth
tahle zima je vážně divná... ani slunko nesvítí "normálně"
více  Zavřít popis alba 
196 komentářů
  • 27.1.2012
  • 249 zobrazení
  • 3
maya2maya2
letos jen z pátku na sobotu odskočila z práce :-) nicmeně věrna tradici dočkala úžasného svítání a pak hurá do práce:-)) jak je mým zvykem tam i zpět pěšo a stopem:-)) tentokrát díky Táně a Zdendovi obohacena ranním zážitkem ze čtyřkolky už vím jak vypadá jízda klokana))))
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 11.6.2016
  • 207 zobrazení
  • 2
sborsvitani
Sobota byl snad nejkrásnější den. První koncert jsme měli až od dvou hodin před kostelem sv. Michala (San Candido, Piaza san Michele „Cori in Piazza“), takže jsme si mohli v klidu prohlédnout městečko. Většina z nás hned zamířila k nejbližší restauraci s pizzou, ale ani zmrzlina a suvenýry nezůstaly bez povšimnutí. Svítání proletělo městem jako hejno kobylek a jako stopu za sebou zanechalo prázdné regály, dobrou náladu a vysoké tržby zdejších obchodů. Co se týče vystoupení, tak to se velice povedlo. Stali jsme se doslova lákadlem blízké restaurace, ve které si lidé otáčeli židle, kvůli lepšímu výhledu. Po vystoupení jsme ještě měli chvilku čas, než odzpívají ostatní sbory. Pak jsme se už mohli vydat na konečný průvod celého festivalu. Byla to krása. Tolik lidí a tolik sborů z různých zemí! Člověk ani nestačil rozeznávat všechny vlajky. Pří pochodu jsme se neustále snažili zpívat české písničky, ale i profíkům někdy dojdou nápady, takže jsme museli sáhnout do železných zásob a použít skladby jako Půjdem spolu do Betléma. Italům se ale koleda zřejmě zdála jako veselá píseň obsahem se hodící k nynější příležitosti, takže nám jen vesele odpovídali jásotem a máváním. Domů jsme se vraceli s příjemným pocitem, ale také pěkně unavení. Hudba je krásná, ale poslech 71 sborů je, i pro přizpůsobivé Čechy, náročné Po večeři na nás čekalo poslední vystoupení jako takové. Náš koncert v Casa Sesto byl hodnocen velmi kladně, a to zejména slovy bravo, beautiful a sorprendente, což znamená, jak bylo později zjištěno, úžasné :-D
více  Zavřít popis alba 
  • 23.6.2018
  • 57 zobrazení
  • 0
tomanovorajce
Debil jsem si na pulku spacáku nasadil igelit. Samozřejmě mi pod ním spacák zvlhl. No, praktik pořád prostě nejsem. Ještě před svítáním vše balím, spacák hážu okolo krku, aby trochu uschl a vyrážím na túru směr jih – Triple lakes trail. Túra kromě tří jezer slibuje ještě nějaký ty výhledy po okolí. No, moc jich tu není, ale to málo i tak za tu procházku stojí. Jezera pěkný, ale hajlajtem určitě v dáli bojující dvojka losů. Só fakt dál a dalekohled tasit netasím, nebo mě to spíš nenapadá. V cestě jsou i sem tam stromy, ale ten zvuk o sebe mlátících paroží je i z tý dálky pekelnej. Tím dostat tak jsem na čtverečky. Túra za mnou, sedám na okraji silnice a vařím zbytek nudlí, který zakápnu dvěma pytlíkama tatarky, co jsem ukrad v deli obchodě :D. Jídlo došlo, snad se co nejdřív podaří chytit stop a dostat se někam do obchodu. Aut tu moc nejezdí, neděle neneděle, ale asi za 45 minut se daří. Zastavuje dáma středního věku, jedoucí ól d vej do Enkoryč. Hm, panečku. Původně jsem měl plán strávit noc v okolí Wasilla, když mi ale říká, že tam moc nic není, no a to počasí se po cestě taky mění spíš v deštivý, rozhoduju se s ní svést až do cílový stanice. Je to štreka přes 350km, tak mám trochu strach, že bude váznout diskuse a nastane trapné ticho. Avšak se tak neděje. Je s ní príma pokec. Hlavně její story. Žila teď 7 let v Texasu a sem nahoru jela autem – 70 hodin čistý jízdy (natáhla si to na dva týdny). Ještě, než jela dom, zajela si z Fairbanks do Deadhorse, město téměr na severu Aljašky u Severního Ledovýho. Musela to ale otočit, neboť tam už se ženěj všici čerti. Cestu samozřejmě zpestřujou všemožný přírodní útvary a losí mamka s malým losítkem u silnice. Ze vší ochoty mně ve Wasilla zastavuje u márketu, takže nemusím hladovět až do Enkoryč. Jsme doma. Opět Base camp, nejlepší místo na světě. Vřele děkuju za odvoz. Tohle šlo docela hladce :D. Dneska už nic nedělám, jen klasika obchod a zalízt dovnitř před deštěm.
Spaní – Base camp (=15$); 1x stop; nachozeno 8,5 mil
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
  • 11.9.2015
  • 18 zobrazení
  • 0
cervik-dobriv
Maroko 2011

Byl jsem požádám Monster teamem z Chomutova,jestli bych jim dělal průvodce Marokem.Už loni se jim tam líbilo tak chtěly jet znovu ale měli požadavek několikrát se vrátit do obrovských dun Erg.Chebi,hřebenovku ve středním Atlasu nesmím vynechat.Chtěli nocovat v kempech a hotelích a to vše ve sportovním tempu.Co to pro mě znamenalo?
Především poprvé vyměnit stroj.TGB Blade 550 který mě vždycky bez problému dovezl do cíle a to i přes písečnou bouři která nás s Vencou chytla v Sahaře za rychlejší Arctic Cat 700 TRV EFI.Už loni se tento stroj zúčastnil expedice a jel na něm jeden ze Slovenského teamu Maťko.
Termín expedice byl začátek května.Objednal se trajekt a letenky ale časově nám to nesedělo.Trajekty už pluly jen jednou týdně z Italského Janova, proto jsme museli vyrazit o 4 dny dříve, než jsme původně plánovali.Zdenda a já.2 auta s přívěsy a spoustu sedaček volných.Proto jsme vzali sebou ještě 2 cyklisty Petra s Vlaďkou kteří si také naplánovali svojí trasu Marokem.
Cesta utkala rychle.Trajekt nebyl vytížen proto ty změny.Pluli jsme 48 hodin.V Maroku nás čekalo překvapení.Úplně nové přístaviště dokonce k němu vedla dálnice po které jsme ujeli zhruba 400 km.Kam se na ní hrabe naše D1.Dalších 400km přes střední Atlas až do Erfoudu kde máme základní tábor v kempu Tifina,který se nám už 2x osvědčil.
Ráno jsme složili čtyřkolky.2 dny volna do příletu ostatních členů expedice.Sundal jsem z Arťouše užitkovou korbu a nasadil pohodlnou sedačku s madly pro spolujezdce.Vyrazili jsme na výlet.Provezli jsme cyklisty aby poznali krásy Marocké přírody z jiného sedla kam v životě na kole nepojedou a ani pěšky nepůjdou.Písečné duny,ohromné planiny,široká koryta řek kde jsme se nejednou zahrabali. To je výhoda našich čtyřkolových miláčků.Kam chceme nás vyvezou.Jak cyklisti prohlásili sami s tímhle se hravě překonávají vzdálenosti a terén.
Po dvou dnech jsem vyrazil na letiště do Fézu.Po cestě jsem vyložil cyklisty v cedrových lesech a pokračoval na letiště.Letadlo přistálo a team je kompletní.Marce,Marek,Vráť,Pavel a Pepa.Po cestě je informuji co jsme tu ty 2 dny dělali když oni ještě pracovali.Pozdě večer jsme dorazili do kempu kde netrpělivě čekal Zdenda s večeří.
Ráno jsme vyrazili na lehkou projížďku po okolí aby se ostatní rozjezdili.Navštívili jsme rozpadlí ksúr .Projížděli se v jeho těsných uličkách.Rozšířené mašiny měli problém se vytočit v pravoúhlých úzkých uličkách.Tam kde jsem se s prodlouženým Arťoušem TRV protáhl měli malinké zdržení v podobě popojíždění dopředu a dozadu.Nakonec jsme všichni prokličkovali a pokračovali dál ke třem uměleckým stavbám.Schody do nebe,město Orion a šnek ve kterém je hotel hluboko pod zemí.Po cestě zpátky do kempu jsme zastavili v restauraci a neodolali místním pokrmům.
Druhý den byli v plánu Erg Chebbi.Nejvyšší duny Sahary které jsou podle místních až 200m vysoké.Ježdění a šplhání po nich je zážitek.Po cestě dotankovat mašiny kanistry a už se k nim blížíme.Od Tifiny je máme 50 km přes planiny kde už tak trochu závodíme.Určíme si v dálce bod a jedeme si každý svou cestou.Jeden jede přímo,další obloukem okolo menších písečných dun,někdo přes ně a já to vzal vyschlým korytem.Tak trochu jsem čerpal ze zkušeností a doufal že vede tím směrem.Koryta jsou hladká ale za to klikatá.Nechá se v nich jet naplno ale bohužel není vidět určený bod.Po pár kilometrech jsem musel z něj ven kvůli orientaci.Super.Už jen kousek a mám náskok před ostatními.Jen travnatý porost a šup nahoru na dunu.Brodím se velkými skoro metr vysokými drny.Musím pomalu.Jsou zrádné.Najednou vidím po planině rychle se přibližovat oblak prachu.Snažím se kličkovat co to jde ale když se z drnů dostanu Pavel je přede mnou.Budu se muset spokojit s druhým místem ale udělal velkou chybu.Chtěl na tu velkou dunu vyšplhat přímo.Zahrabal se.Musí dolu a jinudy a toho využívám.Hezky z dálky postupně na ní šplhám až na její vrchol.Skvělí pocit v té přesile Polárek.Pozoruji je všechny jak jednotlivě přijíždějí.Jsou jak splašené myšky.Tenhle ostrý úsek byl tak na vzdálenost 20km.Stačí chybička a ostatní kolem vás s úsměvem profičí.Po dvou minutkách jsme všichni.V dálce už jsou vidět vrcholky dun.Určujeme další cíl.Mobilní vysílač.Mírně zvlněné planiny v šutrech.Dobré tak na proražení pneumatiky.I tohle zvládáme.Každý si vezeme jednu dvacku benzínu jen Zdenda je v nevýhodě.Vezl dvě takže do zatáček se nakláněl a při výjezdech se mu to stavělo na zadních.Proto jsme určili další bod pod osamoceným stromem kde odlehčíme mašiny rovnoměrně do dun.A už jsme u Erg Chebbi.Písečné moře.Šířka 15km a délka 25km.Začínáme postupně zdolávat písečné duny.Jako kachničky za sebou s rozestupy.Je třeba se rozjezdit a získat jistotu.Každý si hlídáme toho za sebou.Snadno se dá zabloudit když nejedete po stopách a pak nezbývá než vyjet hodně vysoko a hledat směr.Kolem poledne už duny splývají.První havárka.Pepa z Grizzlynkou skočil přes vrchol a ve vzduchu se otočil.Dopadl kolama vzhůru.Nic se mu naštěstí nestalo.Je čas jet na oběd a schovat se před vedrem.V Khamile máme domluvený oběd.Míša Češka která tam jezdí na 2 měsíce za přítelem nám připravila praví Berberský oběd.Příjemné domácí prostředí.Podává se Berberská wisky.To je mátoví čaj.Už se to nosí na stůl. Jako předkrm zeleninoví salát.První chod. Khalia (rozsekane kuře na kousky dělané v tajine na cibuli a rajčatech a pak do toho prsknutá vajíčka) jako druhý chod hovězí na švestkách a na závěr ovocný talíř(nakrájený meloun s pomeranči).Po dobrém obědě máme ukázku jak se připravuje místní čaj.Celý rituál sledujeme od stolu.Doznívají poslední tóny bubínku a odjíždíme směr duny.Máme před sebou tu nejvyšší.Loni v její nejdelší stěně jsme skončili sotva v jedné třetině.Marcel už se těšil jak jí zdolá.Čtyřkolku si nechal čipnout.Bohužel ani to mu nepomohlo.Předloni jsme sledovali jak krosky stěnu hravě zdolali.Se čtyřkolkou nemáme šanci.Jdeme na ní po návětrné straně kde není tak kolmá.Postupně se šplháme nahoru až jí zdoláme.Ukládáme bod do GPS.Ještě se sem chceme vrátit na ranní svítání a po tmě je špatná orientace v dunách.Začíná je smrákat.Dostáváme se k cestě a pelášíme do kempu.V tom nám začala hořet Pepovo kolka.Při té otočce v dunách si poškodil brzdoví systém a celou dobu mu přibrzďovali zadní brzdy až mu chytli plastové kryty kotoučů.
Třídečka do Atlasu.
První etapa 250km. vedla planinami mezi pahorky až do soutěsky Todra.Cesta nám ubíhala rychle.Nasadilo se zase sportovnější tempo ale né tak jako když se jelo do dun.Mašiny byli nabalené.Každý vezl v kanistrech 40L benzínu,pitnou vodu,teplejší oblečení do hor a jídlo. Já jsem vyměnil pohodlnou sedačku pro spolujezdce za velkou korbu z příslušenství kam jsem dal vše potřebné.Počasí nám přálo.V dálce nad horami byly mraky ale to bylo daleko.Před soumrakem jsme dorazili do Todry.Je to nádherná vysoká soutěska.Ubytovali jsme se v hotelu uvnitř soutěsky.Skvěle vařili i dokonce sehnali pivko k večeři.I snídaně byla velká po které jsme znova nasedli a pokračovali do hor.Jak jsme tak šplhali tak se počasí začalo kazit.Přišel první déšť.Nandali jsme nepromok,zapnuli vyhřívání sedaček,řidítek a pokračovali dál.Překonali jsme hřeben a jako když utne.Sluníčko bez deště.Dali jsme pauzu na občerstvení.Po hodině jsme se dostali pod hřebenovku.Tam jsme se domluvili že na ostatní počkáme nahoře.Pavel,Marcel a já jsme vyrazili nahoru.Tam jsem malinko ztrácel v zatáčkách.Jejich rozšířené mašiny měli navrch.Zhruba po 15 km jsme byli nahoře.Místama jsme dosahovali až 80km/h což na úzkou klikatou stezku bylo až moc.Tam vyletět ze zatáčky znamenalo jít domu pěšky když bych to přežil.Adrenalin byl silnější.Po 10 minutách dorazil zbytek.Přehoupli jsme se přes hřeben a začali klesat.Podle toho jak byla stržená cesta tam muselo hodně pršet.Najednou stopka.Roztrhli jsme se.Co se děje?Vracíme se a Zdendovi stávkuje kolka.Spálená pojistka od střikování.Někde se to kratovalo.Aby toho nebylo málo přišli mraky.V dálce byla slyšet bouřka a rychle se blížila.Marcel zaklekl a zkoušel se modlit.Nepomohlo.Dostihla nás.Vráťovo zlaté ručičky opravili kolku. Hurá do nepromoku. Plasty jsme nestačili už nandat a ve slejváku rychle pryč z nejvyššího hřebene okolí.Připadali jsme si jako na diskotéce pod stroboskopy. Přiznám se už jsem měl i strach.V dálce byla vesnice.Nedalo se jet moc rychle protože cesta byla už stržená od předešlého deště.Dorazili jsme do ní.Domorodec nás ochotně dovedl do penzionu.Viděl přijet kšeft.Rozhodli jsme se že třídenku zkrátíme.V bouřce v horách jsme se necítili bezpečně.Převlíkli se do suchého a po hodince bylo prozatím po dešti.Zklamali jsme domorodce.Rozhodli jsme se jedeme do základního tábora.Po cestě jsme potkávali doutnající skály kam udeřil blesk před hodinou.Dokonce udeřil i hluboko do údolí.Měli jsem štěstí.Zamířili jsme zase k Todře a nejkratší cestou do kempu.Potkali jsme i naše cyklisty.Dali s nimi kávu na benzínce kde nás dojeli.Naložili kola a pomohli jim s přesunem.Ušetřili jsme jin 2 dny které potom věnovali jednou na kole v Erg Cheby a jednou jsme je vyvezli na ranní svítání.
Jaké byli nejsilnější zážitky?Loni to byla písečná bouře v Sahaře.Letos bouřka v Atlasu a kroupy v poušti.Najeto necelých 2 000 km v sedle čtyřkolky.
Co příště?Projet po ose Marokem přes západní Saharu až do Mauretánie s UTVčkama 4 000km.
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • květen 2011
  • 476 zobrazení
  • 0
toulavky
  • 23.5.2015
  • 50 zobrazení
  • 0
macoure
  • 4.4.2011
  • 53 zobrazení
  • 0
smallking
Pár fotek z cest "po stopách" minulosti. Opět po čase na známých místech. Poutní místo Křemešník, Pelhřimov, Tišnov a mnoho dalšího...
více  Zavřít popis alba 
5 komentářů
  • září 2012
  • 250 zobrazení
  • 1
szm11
Návštěva žáků V. C a VII.C (Komenského) v Centru Přírodovědné stanice.
více  Zavřít popis alba 
  • 23.1.2012
  • 195 zobrazení
  • 0
narcis
s literárnim seminářem!!!!
více  Zavřít popis alba 
  • 14.9.2007
  • 177 zobrazení
  • 0
makakuaa
  • minulou sobotu
  • 21 zobrazení
  • 0
ms-bystrovany
  • 13.11.2018
  • 25 zobrazení
  • 0
okrutsky
  • říjen 2018
  • 26 zobrazení
  • 1
jamilao
Pár obrázků z minulé neděle.
Kategorie: krajinazvířata
více  Zavřít popis alba 
4 komentáře
  • únor 2018
  • 25 zobrazení
  • 4
osmyoddil
  • 13.1.2018
  • 46 zobrazení
  • 0
tamtam-atom
Výprava po brněnských zajímavostech a loučení s létem
více  Zavřít popis alba 
  • 16.9.2017
  • 49 zobrazení
  • 0
moni-k
  • červen až září 2017
  • 47 zobrazení
  • 0
phototalmar
  • 14.8.2017
  • 28 zobrazení
  • 0
radka30
  • 26.3.2017
  • 17 zobrazení
  • 0
putujici
Vydejme se ve šlépějích šlechtického rodu Šliků, kteří v této krajině prováděli svoji rodovou energetickou kompozici. Nebude nás zajímat jejich zámecké sídlo v Jičíněvsi, ani správní budova ve Vokšicích, naším cílem budou jejich komponované krajinné celky. Začneme Loretou, odtud budeme pokračovat ke kapli Andělíček (snad ji tentokrát najdeme lépe, je totiž důkladně v lese schovaná – a našli, protože dva týdny před naším putováním proklestili les). Dále se pojedeme podívat na rodinnou hrobku Šliků a následně se vydáme k trojboké kapli sv. Trojce a poslední naše zastavení bude kaple sv. Anny.
Jedná se o nově postavená uzlová místa barokní komponované krajiny. O rozsáhlý sídelní prostor, kde každá lokalita má (a je) svou vlastní dominantu(o). Při výstavbě byly udělány průsečíky jejich krajinných linií, které dovolovaly průhled z místa na místo. Dnes jsou již průhledy bohužel zarostlé. Stavby ležící na opačných stranách Velišského hřbetu kupodivu zřetelně a podivuhodně k sobě provazují navzájem opačná místa krajiny a záhadným způsobem si zde drží vlastní prostor. Inu, ten kdo stavby zasazoval do krajiny věděl proč a jak. Krajina, kde je velká četnost skarálních staveb zasvěcených Panně Marii a kultu mateřství byla nazvána Mariánskou zahradou. Ideální místo čistého napojení na energie osvícené mysli.
Loreta - Santa Casa – svatý domek – místa narození Panny Marie je čedičový suk, kde se v mladší době železné odehrávaly náboženské obřady. Kopec časem upadl v zapomnění než ho znovuobjevil F.J. Šlik. František Arnošt Šlik – iniciátor a ústřední postava komponované krajiny. Jeho syn František Josef Šlik pokračoval v počaté práci svého otce na přelom u17. / 18. Století. Z dáli časů se ozývají se hlasy, že stavby zasvěcené Mariánskému kultu jsou věnovány za nevyslyšené modlitby za potomka.
Kaple sv. Anny – údajné matky P. Marie – ochránkyně mateřství je na zalesněném čedičovém suku, který jako jediný nebyl narušen těžbou. Ideální místo na procítění původních energií. Je to klidné místo, které přímo vybízí k zastavení a uvolnění se. Ostatní stavby sice také stojí na čedičových sucích, ale žel bohu, tyto jsou narušeny těžbou.
Kaple sv. Andělů Strážců je věnována ochraně dětí. Mimo plán jsme navštívili stélu na Holém vrchu. Na toto místo dříve ústilo mnoho poutních cest z okolních vesnic. V roce 2006 zde byla vztyčena pískovcová stéla se symbolem Mariánské zahrady a erbem Šliků.
A ještě jedna zajímavost na závěr. Jedna z Putujících si všimla motýla v kapli sv. Andělů strážců. Následně jsme se všimli reliéfu motýlů na vstupní bráně k hrobce Šliků a další motýl následoval u kaple sv. Anny. Měli jsme intenzivní pocit, že naše kroky někdo (něco?) (do)provází. Věřte tomu nebo ne, měli jsme s sebou koště a kaple jsme řádně vymetli, zbavili pavučin a dle našich možností obřadně vykouřili.
Příjemné putování ...
více  Zavřít popis alba 
  • duben 2017
  • 80 zobrazení
  • 0
rarascivpoho
  • 18.2.2017
  • 77 zobrazení
  • 0
memmory
  • 30.10.2016
  • 36 zobrazení
  • 0
virag
  • červenec 2016
  • 21 zobrazení
  • 0
reklama