Hledání: Potštejn - říjen 2018

Pro dotaz Potštejn - říjen 2018 jsme našli 1 953 výsledků.
AKCE -35 % s kódem
Sleva 35 %
Využijte slevu
na naše fotodárky.
Kód: OnaDnes2020
OnaDnes2020
jarda194
Potštejn je obec v bývalém okrese Rychnov nad Kněžnou a rozkládá se na obou březích Divoké Orlice. Je zde částečně zrekonstruovaný hrad, zámek se zámeckou zahradou a pěkné okolí. V době návštěvy byl areál hradu zavřený a rovněž byla uzavřena zámecká zahrada.
více  Zavřít popis alba 
57 komentářů
  • 11.10.2018
  • 110 zobrazení
kakami
Krásnej podzimní prodlouženej víkend v Potštejně.
Hrad Potštejn, zámecká zahrada a minizoo Častolovice a hlavně pivovar Clock :)
28. -30. 11. 2016
více  Zavřít popis alba 
  • 29.10.2016
  • 52 zobrazení
  • {POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
patrikkalista
Probouzím se. Konečně pátek. Mimořádně do práce nejedu na kole, ale svojí vzduchem chlazenou krabičkou. Kola bude o víkendu dost. Při vystupování z auta, před firmu šlápnu do…Skvělý, to nám ten den zase začíná. Nějak to v práci překlepu a pak rychle na vlak směr HK. Ve vlaku vše ok, tak uvidíme, kdy přijdou problémy.
V HK prošlápnu městem a už si to švihám pěknou přírodou hradeckých lesů. Kdo si chce užít gravel v pravém slova smyslu, tak tady ho čeká nesčetné množství cest a cestiček, kde se cyklista opravdu vyžije. Z lesní cesty mě svede mini pivovar v obci Běleč. Dávám jedno (tentokrát fakt jen jedno) a už zase frčím lesem. V Týništi kvůli času pokračuji cyklostezkou směr Kostelec. Moc pěkný asfaltek na celkem nové stezce ovaluje pěkně kola a za chvíli jsem v Kostelci, kde doplňuji zásobičku na večer. A teď to přichází. Z brašny mi vypadává mobil a ten dopadá rohem na kamínek a je jasno. Tahle cesta bude fakt drahá. No nic. Telefon funguje, akorát na displeji je pavouk velikosti, za kterou by se nemuseli stydět, ani v chlebské zoo. Na přelomu září a října se už poměrně dost brzo stmívá a tak je potřeba vymyslet nějaké spaní. Hrad Potštejn nebo zámek pod ním by byl super, ale bohužel ty jsou oba dva osídlené, takže musím vzít za vděk něčím menším. Na mapě koukám na hrad Velešov. To by mohlo být ono. Dle předpovědi sice nic nehrozí, ale sichr je sichr. Dole pod hradem je pěkný přístřešek, tady by to šlo, ale ranní probuzení by nebylo výhledově nic moc a tak se vydávám nahoru na zříceninu hradu Velešov. Je to pěkný kopeček na závěr, takže tam hodím kašpárka a mažu nahoru. Nahoře by měly být dva přístřešky. Bohužel to jsou dvě lavičky, ale jakási stříška tu je. Větru s deštěm by asi neodolala, ale pršet nemá, takže spaní bychom měli. Tou cestou nahoru jsem nějak zapomněl na svůj dobrý den a tak se jdu ještě před spánkem projít a prozkoumat zříceninu. Smeká se mi to a na holeni mám rýhu, jak když ti to uklouzne na nášlapech. Co mi dnes ještě osud přichystá za překvapeníčka. Vybaluji si nakoupené věci a ano, samozřejmě pivo zůstalo před krámem. No paráda, tak ještě na sušáka. Naštvaně si připravuji spaní pod stolem a roztrhávám bundu. Když se daří, tak se daří. V noci asi ještě přijde medvěd...
Na štěstí to bylo ten den vše a já se probouzím a mám sice trošku mlžný, ale moc pěkný výhled na Potštejn a údolí řeky Orlice. Posnídám, pobalím, což nepatří mezi mou oblíbenou činnost na cestách. Z Velešova pokračuji ještě nahoru na Kapraď a tak se rychle dostávám do tempa a srdce pěkně pumpuje. Chci si trošku odpočinout a tak koukám do mapy a rozhoduji se sjet Modlivým dolem na Vochtánku. Sjet bylo silné slovo. Chvilku to jde, ale pak už je to nad moje síly a já musím z kola dolů. Dnes to bylo poprvé, ale rozhodně ne naposledy. Mohl jsem dojet až do Potštejna, je tam pivovar s velmi pestrou nabídkou. Ale nejsem alkoholik a dopoledne pivo nepiju. Tím pádem před Vochtánkou uhnu do rekreačního střediska, kde z vody vím, že je tam lanový most přes řeku Orlici, pak pokračuji přes louku do Brné, kde jsou v létě koně a zase do kopce, přes Liščí doly a zase dolů z Pekelce, údolí řeky Zdobnice. Tady je navigace úplně v pohodě po modré přes Slatinu, kde dosnídám a i když je ještě dopoledne, porušuji svoje měřítko alkoholismu a lámu do sebe jedno lahvové na žízeň. U mostu pod Pěnčínem sjíždím z modré a ,,jedu“ podle koryta řeky Zdobnice. Je to lopota. Ze začátku se snažím dostat po kamenech z jedné strany na druhou. Řeka Zdobnice moc vody nemá, tak se mi to nějakou dobu daří, bohužel přichází uklouznutí a já má obě tretry plné vody. Já vůl, že si nevzal crocsy. No nic, rozhoduji se boty sundat a jít bez bot korytem řeky. Voda je studená, ale nic, co by se nedalo přežít a kameny příjemně masírují paty. Po nějaké době se dostávám k Plačtivé skále, tedy k místu soutoku Zdobnice s Říčkou. Za tímto místem se naši zákonodárci rozhodli vše zničit a vybudovat zde přehradu, takže za pár let na tomto místě bude ústí vodní elektrárny. Už úsek k Plačtivé skále je moc hezký, ale na rovinu to na kolo není. Pěšmo to musí být mnohem lepší. Já se rozhoduji jít do leva a prozkoumat tak budoucí dno přehrady. Je tady krásně. Příroda si tady osamoceně lebedí a všude kolem se rozjímá ticho. Jen občas slyšíte ptáky. Zastavuji se, abych si to kolem tady vychutnal. Na kolo nasedám pár set metrů před Souvlastní. Dál už je kolem Zdobnice silnice a tak se rozhoduji, že vyjedu na Kovárnu a dostanu se nad Zdobnici, tedy obec Zdobnici. Rozhledy jsou dokonalé a já si je vychutnávám plnými doušky. Projíždím Luisino údolí a poprvé za cestu potkávám nějaké turisty.
Dnes vynechám nejvyšší vrch Orlických hor a tak pokračuji rovnou pod Jelenku, kde najíždím na Jiráskovu cestu. Tady už je turistů poměrně dost. Je příjemné odpoledne a tak by si to chtělo dopřát dobré kafíčko. Na štěstí tady o jednom podniku vím a mohu zaručit to, že vy, co mě budete následovat, neprohloupíte. Je to jako zjevení. Za hlavním hřebenem Orlických hor směrem k Polsku se v bývalých Sudetech nachází obec Neratov a v něm kostel, co nemá střechu. Pardon, on střechu má, ale je prosklená a tak i já jako neznaboh začínám přemýšlet, jestli fakt něco jako bůh není. Otevřená střecha, paprsky slunce pronikají dovnitř na oltář. A jako bonbónek si po této prohlídce můžete dát ono kafíčko a něco sladkého u dvou velmi sympatických kavárníků, kteří se rozhodli jít proti proudu a otevřít si svůj podnik právě zde.
Po zaslouženém odpočinku a procházce na boso v trávě, nasedám na kolo a pokračuji přes Hadinec a Haničku do Rokytnice, kde si vychutnávám sjezd po sjezdovce Fárák. Alejí se vracím zpátky k řece do Julinčina údolí, tentokrát se jedná o řeku, tedy o říčku Říčku. Po modré míjím opět soutok Říčky a Zdobnice, tentokráte však shora a po této cestě pokračuji až do Doudleb. Vyjma úseku před a ve Vamberku, které nevedou kolem řeky a zbytečně by směřovaly do centra obce. Spěchám, tudíž riskuji a jedu kolem řeky a rozhodnutí je to velmi dobré. Vyhýbám se asfaltu a lidem. V Doudlebách najíždím na cyklostezku směr Častolovice. V Česticích z ní sjedu a pokračuji chvilku po zelené a pak po lesních cestách do Týniště a dále přes Bědovickou oboru směrem na Třebechovice potkávám velké stádo bílých daňků a na druhé straně neméně početnou skupiny obrněných transportérů. Ne, nemyslím Pandury, ale prase divoké, které v této oboře mimo jiné také chovají. Ještě, že jsou za plotem. Prohánějí se tam opravdu velké kusy. Za Bědovicemi to obracím opět k řece a přes Štěnkov se snažím dostat k písníku Marokánka, už je poměrně dost hodin, takže moc nevidím, ale je zde dobývací prostor písku, který se těží trošku jinak než u nás v Polabí. Nevznikají při něm hluboké díry a jezera, ale vytěžený prostor se ihned osazuje jehličnany a tak po těžbě zůstane zase jen les, což je mi sympatické. To už jsem zase skoro u Hradce, takže se vyskytuji u rybníku Výskyt. Zde by se dalo spát a je k tomu určeno takové moc pěkné místo dokonce i s grilem, jenže já už mám hostinu připravenou jinde, čeká mě totiž svatební hostina. Proto na nic nečekám a beru to nejkratší cestou okolo lízátek na vlak směr Nymburk. Kde budu mít hodinu čas načerpat energii.
více  Zavřít popis alba 
  • 24.9.2016
  • 170 zobrazení
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
klubduchodcudk
výlet na zámek Potštejn
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
  • letos v září
  • 27 zobrazení
radekgre
Hrad Potštejn stával na strmém kopci nad Divokou Orlicí jižně od městečka Potštejna, kde se dodnes zachovaly jeho zříceniny. Býval nejmohutnějším a nejpevnějším hradem v celém Podorlicku. Hrad založil koncem 13. století Procek z rodu Drslaviců, pocházejících z Plzeňska, kteří v povodí Divoké a Tiché Orlice prováděli rozsáhlou kolonizaci. Poprvé je Potštejn připomínán k r. 1287 a pak k r. 1311, když byl za krátké a chaotické vlády krále Jindřicha Korutanského ve sporech pánů s pražskými měšťany zabit Procek z Potštejna. Prockův syn Mikuláš z Potštejna ze msty zavraždil bohatého a vlivného pražského měšťana Peregrina Puše, za což byl z rozkazu krále Jana Lucemburského uvězněn a r. 1312 postupně pokutován. Za nových bojů o českou korunu mezi Janem Lucemburským a vévodou rakouským Fridrichem Sličným se Mikuláš z Potštejna r. 1317 připojil k protivníkům krále Jana Lucemburského. Později Mikuláš z Potštejna mstil domnělou křivdu, napadal statky králových stoupenců, zneklidňoval široké okolí a zejména přepadal německé kupecké karavany.

Moravský markrabí Karel, tehdy i správce země, vytáhl r. 1338 proti Mikulášovi, dobyl jeho hrad Choceň i řadu dalších tvrzí. Mikuláš z Potštejna se královské moci sice pokořil, ale vzápětí výboje obnovil. V nové vojenské výpravě r. 1339 Karel po devítinedělním obléhání Potštejn dobyl a hrad pobořil. Mikuláš zahynul pod troskami podkopané věže. Ačkoliv odbojníkovo zboží mělo podle zemského práva propadnout panovníkovi, Karel vrátil r. 1341 jeho většinu Mikulášovým dědicům a konfiskoval pouze městečko Choceň s příslušenstvím a potštejnský hrad. Vzhledem k nesmírnému strategickému významu Potštejna v systému tehdejší zemské obrany Karel IV. hrad v l. 1355–1359 obnovil. R. 1355 jmenoval potštejnským purkrabím příslušníka panského stavu Půtu z Častolovic a pověřil ho zřejmě i řízením stavby. Protože hrad potřeboval i hospodářské zázemí, koupil Karel IV. r. 1356 od Jana z Potštejna celé panství a r. 1358 od Jana z Vartemberka a Veselí blíže neznámá práva k Potštejnu. V této kupní smlouvě je také první písemná zpráva o městečku Potštejnu, tehdy zvaném Potštejnek.

V dalších letech se Potštejn již připomíná jako královské zboží v držení různých zástavních pánů. Okolo l. 1371 až 1376 byl zde zástavním držitelem opavský kníže Bolek, po něm leslavský biskup Jan, dále knížata opolská Bolek, Jindřich, Bernard, Ladislav a těšínský kníže Přemek. Když král Václav IV. vyplácel ze zástavy všechny komorní statky, vyplatil v l. 1390–1397 i Potštejn.

Vykoupený Potštejn Václav IV. postoupil r. 1395 Jindřichu Lacembokovi z Chlumu, Husovu průvodci do Kostnice. Lacembok zápisem z r. 1396 slíbil králi, že Potštejn opět vrátí, kdykoli mu bude nařízeno. R. 1398 zastavil král Václav IV. hrady Potštejn a Bezděz se všemi městečky a vesnicemi moravskému markraběti Prokopovi, za něhož byl hrad r. 1399 bezvýsledně dobýván vojsky panské jednoty, vedenými litomyšlským biskupem Janem, Bočkem z Kunštátu a Smilem Flaškou z Rychmburka. Po smrti markraběte Prokopa r. 1405 vrátil Václav IV. Potštejn opět Jindřichu Lacembokovi z Chlumu. V letech 1410–1425 byl hrad v držení královny Žofie, manželky Václava IV., po jejíž smrti r. 1425 připadl králi Zikmundovi.

Za husitských válek byl Potštejn od r. 1427 zápisným zbožím Půty mladšího z Častolovic, nesmiřitelného nepřítele husitů, kteří r. 1432 hrad oblehli. Posádka se vzdala až po půlročním obléhání. Po smrti Půty mladšího z Častolovic r. 1435 spravovala Potštejnsko, Kladsko i Minsterbersko jménem sirotků Aničky, Kateřiny a Anny vdova po Půtovi starším Anna, rozená kněžna osvětimská. Ta pak prodala všechny tyto državy Hynku Krušinovi z Lichtemburka, který je na Potštejně poprvé připomínán r. 1422. Jeho syn Vilém Krušina r. 1454 postoupil všechny zděděné statky správci a hofmistru Království českého Jiřímu z Poděbrad. Ten zastavil Potštejn náhradou za Kolín husitskému knězi a zakladateli Nového Tábora na Moravě Bedřichu ze Strážnice, který zde r. 1459 zemřel. R. 1472 zdědil Potštejn Jiříkův syn Boček z Kunštátu a po jeho smrti r. 1496 knížata minsterberská bratři Viktorin, Jindřich starší a Jindřich mladší, jinak Hynek. Kníže Viktorin r. 1472 a kníže Hynek r. 1474 přenechali svá práva na Potštejn knížeti Jindřichu staršímu, který jej ještě před r. 1478 postoupil své matce královně Johance, která jej ihned zastavila svému hofmistru Hynkovi z Valdštejna. V následujících letech 1483–1487 vládl Potštejnskem opět kníže Jindřich Minsterberský, který však r. 1488 opět hrad zastavil, tentokrát Mikuláši Hrdému z Klokočova. Vyčerpán finančními náklady na válku ve Slezsku proti uherskému králi Matyášovi r. 1488, byl kníže Jindřich Minsterberský nucen prodat okolo r. 1495 panství litické i potštejnské. Na doporučení krále Vladislava II. je koupil jako dědičný majetek Vilém z Pernštejna. Podle zápisu v zemských deskách z r. 1497 zahrnovalo potštejnské panství hrad Potštejn, městečka Kostelec nad Orlicí a Potštejnek a 13 vsí.

Za pánů z Pernštejna plnil hrad nejen funkci obranného a správního střediska rozsáhlého panství, ale stal se především honosným a reprezentačním sídlem renesančních velmožů. Po Vilémovi z Pernštejna zdědil r. 1521 Potštejn jeho syn Vojtěch, který sepsal pro svého hejtmana Albrechta Sudličku z Borovnice směrnice, podle nichž měl hrad i panství spravovat. Zakázal například trestat poddané bitím. Po jeho smrti r. 1534 získal Potštejn jeho bratr Jan z Pernštejna, držitel kladského hrabství. Za jeho i Vojtěchovy vlády nacházeli na pernštejnských statcích útočiště čeští bratři, kteří však byli z Potštejna r. 1547 vypuzeni Janovým synem Jaroslavem z Pernštejna. V jeho majetku zůstal Potštejn až do r. 1556, kdy jej musel pro dluhy prodat falckraběti rýnskému, knížeti bavorskému, arcibiskupu solnohradskému a biskupu pasovskému Arnoštovi, který ohromné potštejnské panství rozparceloval na pět dílů a po částech rozprodal.

Jeden díl s hradem Potštejnem prodal r. 1558 Václavu Hrzánovi z Harasova a na Jenštejně. Po jeho smrti r. 1570 vládl Potštejnskem za nezletilého sirotka Adama Šťastného Hrzána z Harasova poručník Mikuláš z Vildštejna. Po smrti Adama Šťastného r. 1598 držela Potštejn jeho dcera Anna Kateřina, vdova po Janu Burianu Kaplířovi ze Sulevic, podruhé provdaná za Jana Arnošta z Ullersdorfu, které byl Potštejn r. 1629 pro dluhy prodán císařskému plukovníkovi nizozemského původu, majiteli vambereckého panství Kašparu Grambovi. Po jeho smrti r. 1633 držela panství jeho žena Magdalena Grambová, která se r. 1640 podruhé provdala za Ottu Jindřicha Štose z Kounic. Sňatkem s její dcerou Františkou Magdalenou a zakoupením práv jezuitů z Hradce Králové, která získali odkazem Kašpara Gramba, získal r. 1666 Potštejn Václav Záruba z Hustířan. Zárubové drželi Potštejn do r. 1746, kdy jej Alžběta Zárubová z Hustířan, provdaná za hraběte z Hautois a podruhé za hraběte Cavriani, prodala slezskému emigrantu francouzského původu hraběti Janu Ludvíkovi Harbuvalovi-Chamaré, zkušenému hospodáři a průmyslovému podnikateli. Ten zřídil v Potštejně r. 1755 velkou plátenickou manufakturu s rozsáhlými bělidly, která dodávala výrobky až do zámoří. V Potštejně byla r. 1755 rovněž založena přádelní a tkalcovská škola pro poddané ze širokého okolí, která měla zvýšit kvalitu českého plátna. Po smrti Jana Ludvíka r. 1764 se ujal potštejnského statku jeho syn Antonín, který se pokusil i o zavedení hedvábnictví. Dal rovněž r. 1781 postavit naproti zámku lékařský dům pro chirurga (nynější faru), jenž měl vykonávat obvodní službu na území celého velkostatku. Do dějin hradu se Jan Antonín zapsal svými vykopávkami v podzemí zámku.

Za obou hrabat Chamaré došlo k zásadnímu zlomu i ve vývoji městečka Potštejna. Do poloviny 18. století mělo povahu původního podhradí s funkcí sloužit potřebám hradu hlavně řemeslnickou a dělnickou prací a sdílelo s ním i jeho osudy. Když byl hrad jako sídlo v 30. letech 17. století opuštěn, ztrácelo svou úlohu a hospodářský význam. Až opět od r. 1746 ožilo jako ústředí samostatného potštejnského velkostatku a manufaktury a opět se mu vrátila funkce služebnosti k sídelní vrchnosti, ale tentokrát již v uvolněnějším kapitalistickém vztahu. V této době také vznikly nové místní části obce Fabrika a Bělisko, typické jádro tehdejšího manufakturního Potštejna.

R. 1851 získal Potštejn sňatkem s Alžbětou Harbuvalovou Prokop Dobřenský z Dobřenic. V majetku Dobřenských zůstal Potštejn až do r. 1945, kdy přešel do vlastnictví státu.

Původní drslavický hrad zaujímal jenom vrchol hory, tedy prostor dnešního hradního paláce, a byl obehnán dvojím opevněním. V r. 1339 byl královským vojskem dobyt a rozbořen tak, že dnešní stavební zbytky zachovaly jeho podobu jen přibližně. R. 1359 jej dal Karel IV. obnovit. Z té doby pravděpodobně pochází i systém podzemních chodeb, sloužících obranným účelům. Tehdejší hradní palác byl postaven zřejmě v místech dnešní kaple a tvořily jej dvě věžovité budovy spojené zdí, jejíž zbytky jsou dosud částečně patrny v terénním stupni na nádvoří. V jižní části dnešního vnitřního hradu bylo patrně nádvoří, obehnané zdí s branou. Hrad byl obklopen parkánem s vysokou zdí, jejíž zbytky jsou dosud patrny vlevo od dnešní páté brány. Navíc bylo opevnění zesíleno valem a hlubokým příkopem, překlenutým v západní straně padacím mostem. Karlův Potštejn zaujímal tedy přibližně prostory dnešního vnitřního hradu.

Po husitských válkách bylo hradní opevnění zesíleno druhým kruhem hradební zdi, zpevněným dvěma okrouhlými vížkami severně od cesty z podhradí. V l. 1458–1459 zpevnil hrad král Jiří Poděbradský vybudováním dolního pásu hradeb, zesíleného osmi čtverhrannými baštami, vestavěnými do hradební zdi v odstupech 60–100 m. V 15. století byl hrad Potštejn vojenskou pevností prvního řádu.

Největšího významu však dosáhl v první polovině 16. století, kdy byl upraven na honosné sídlo pánů z Pernštejna. V době svého největšího rozkvětu byl hrad chráněn trojitým prstencem hradeb. Přístup do něho byl z východní strany po tzv. opyši. První brána byla zesílena příkopem a nízkou dřevěnou jednopatrovou vížkou, z níž se vycházelo na cimbuří ohradu, která z obou stran chránila 150 m dlouhou vozovou cestu, vedoucí k druhé bráně. Vížka byla dřevěná proto, aby v případě potřeby mohla být snadno stržena a svým materiálem alespoň na čas zatarasila útočníkům přístup do mezivalí. Toto mezivalí končilo u širokého, zděného příkopu, ze všech stran chráněného vysokými zdmi, přiléhajícími k prvnímu pásu hradeb. Přes příkop vedl zvedací most do druhé brány klenutého průjezdu, chráněné vpravo kamennou věží. Kromě brány byla zde ještě lávka a kamenná fortna pro pěší. Po levé straně brány stály kůlny pro vozy a různé hospodářské nářadí a kovárna. Odtud také vybíhal po obvodu celého kopce první hradební pás, zesílený osmi čtyřhrannými baštami.

Od druhé brány pokračovala cesta druhým mezivalím, opět po obou stranách chráněným pevnou hradbou. Po 250 m byla cesta překlenuta třetí branou s pevnou věží, která zde však měla i mimořádně důležitý úkol – ochranu hradní studny, zbudované asi 15 m vpravo od věže. Význam vody pro hradní posádku v případě obležení byl nesmírný. Proto byla nad studnou vztyčena ještě zvláštní ochranná věž, zpevněná mocnými opěrnými pilíři. Studna byla spojena s věží nad třetí branou krytou chodbou. K dalšímu zabezpečení studny sloužila zvláštní bašta, zbudovaná mezi ní a dolní hradbou.

Od třetí brány pokračovalo mezivalí až ke čtvrté bráně, chráněné mohutnou dvoupatrovou věží, v jejímž průjezdu vpravo byl příbytek vrátného, vlevo písárna, kde byly vyřizovány běžné úřední záležitosti. K této bráně, dodnes ozdobené pernštejnskou zubří hlavou, se přimykal prostřední hradební pás, obepínající vrchol kopce. Toto opevnění bylo na severní straně posíleno dvěma kulatými věžemi, chránícími přístupové mezivalí i jádro vlastního hradu.

Na východní straně hradby byly umístěny konírny. Jižní strana pak byla chráněna mocnou plošinnou baštou, výhodnou pro umístění hrubé střelby. Vedle stály hospodářské budovy neznámého účelu. Na západní straně zesilovala hradbu kulatá bašta. Volný prostor, do něhož se mezi druhým a třetím hradebním pásem rozšiřovala příjezdová cesta, sloužil jako shromaždiště a cvičiště hradní posádky.

Od čtvrté brány se východním směrem zatáčela příkrá cesta přes hradební „plac“ k páté hradní bráně, uzavírající poslední vnitřní opevnění tvaru podkovy, obrácené obloukem k jihu. Brána byla opět zesílena mocnou věží stojící v místech, kde r. 1339 v troskách tehdejší věže zahynul Mikuláš z Potštejna. Napravo od vchodu byl čeledník, nalevo světnice vrátného. Po celé délce severní strany vnitřního opevnění stály byty úředníků a spižírny. Nahoře byla hradba zpevněna dřevěným podsebitím. Naproti těmto budovám, přistavěna na vnější zeď hradního paláce, stála kuchyně se spižírnou a pod ní napravo cisterna na vodu. Jižní část hradby zesilovala mohutná kulatá věž, bývalá věznice, na jejímž místě dnes stojí kaple Božího hrobu, východní stranu menší čtyřhranná bašta. Všechny fortifikační složky vnitřního opevnění dokazují, že zde bývala nejstarší hradní část.

Od páté brány vedla cesta ke hradnímu paláci parkánem po severní a západní straně až k jeho jižnímu konci, kde byla poslední brána. Cesta byla pravotočivá proto, aby útočník, držící zbraň v pravé a štít v levé ruce, byl ze strany paláce odkryt střelám. Šestou branou, zpevněnou příkopem, padacím mostem a věží, se vcházelo na podkovovité palácové nádvoří, obklopené dvěma křídly jednopatrového paláce, jehož konce na severní straně spojovala silná zeď s cimbuřím. V paláci byly komnaty panstva, pokoje pro hosty, byt purkrabího, ložnice služebnictva, kaple, zbrojnice, spižírny a sklepy. V prvním patře každého křídla byly slavnostní síně a sedm dalších pokojů nestejné velikosti. Síň v levém křídle paláce byla spojena dřevěným můstkem s věží nad pátou branou, která měla být posledním útočištěm zbytků posádky. Odtud byl také jeden ze vstupů do podzemních chodeb. V místech bývalého hradního paláce stojí dnes rozvaliny kostelíka sv. Jana Nepomuckého. Ve východním rohu paláce je ve výši 5 m nad zemí na jednom kvádru vytesán gotickým písmem latinský, dnes již nečitelný nápis. Archeolog Karel Josef Biener z Bienenberga jej r. 1778 četl takto: Signata instes, caritas extirpat hostes. (Na poznamenaném začni hledati). Toto čtení přejal také Alois Jirásek do své povídky Poklad, v níž vypráví, jak hrabě Jan Antonín Harbuval-Chamaré na základě nápisu hledal v podzemních chodbách hradu poklad. Jde však zřejmě o latinský verš, obsahující zbožnou průpovídku. Kámen dnes není na svém původním místě. V bývalém hradě tvořil pravděpodobně hořejší příčnou část kamenného portálu.

Poslední stavební úpravy spolu s kamenickou a malířskou výzdobou se na Potštejně prováděly koncem 16. století za Adama Šťastného Hrzána z Harasova, který se tím značně zadlužil. Adam Šťastný byl také posledním majitelem, který na Potštejně sídlil. Ještě r. 1635, při dělení pozůstalosti po Kašparu Grambovi, konstatuje zápis, že „…hrad, zámek Potenštejn leží na vysokém vrše nad městečkem Potenštejnem, někdy velikým nákladem od kamene vystavěný, na díle cihlou a na díle šindelem přikrytý, trojími zdmi kamennými a baštami a blochourmi (sruby) okolo obehnaný. V kterémžto pokojův, světnic, komor, pavlačí sklepů klenutých, jak nahoře suchých, tak dole pro vína a piva, kuchyně, špižírně a maštalemi, obilnicemi, studnice široká a tesaným kamenem od vrchu až dolů vůkol obezděná… i jiných všelijakých potřeb se vším dostatkem jest …“.

Potom ale přestal být nepohodlný hrad sídlem vrchnosti a vzhledem k pokroku ve válečnictví již nevyhovoval ani jako pevnost. Opuštěný a neudržovaný objekt pozvolna chátral a v r. 1673 je uváděn jako pustý. Zkázu hradního areálu dovršil v l. 1747–1782 hrabě Jan Antonín Harbuval-Chamaré, který v podzemí marně hledal legendární poklad loupeživého Mikuláše z Potštejna. Vykopávkám padly za oběť i některé doposud zachovalé části hradního objektu. Avšak kromě starých klíčů, podkov, ostruh, pečetidla městečka Potštejna a dalších drobností, nenalezl nic. Nálezy pocházejí vesměs ze 16.–17. století a jsou dnes uloženy v Pamětní síni Jiráskova Pokladu v Potštejně. Jediným výsledkem výzkumu je plán podzemních chodeb, pořízený r. 1762 hrabětem Harbuvalem-Chamaré.

R. 1766 dala postavit v opuštěných hradních rozvalinách hraběnka Anna Barbora Harbuval-Chamaré rokokový kostelík sv. Jana Nepomuckého, z něhož se dnes zachovalo jen obvodové zdivo. Při kostelíku zřídila i obydlí pro kapucínské mnichy, kteří se tu ale nikdy neusadili. Na dolním nádvoří byla později vybudována kaple Božího hrobu, která se zachovala dodnes.
více  Zavřít popis alba 
  • 19.9.2020
  • 35 zobrazení
krisot01
Zámek leží ve stejnojmenném městě.
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
  • 28.7.2020
  • 9 zobrazení
raduza3
  • červenec až říjen
  • 20 zobrazení
krisot01
Hrad leží ve stejnojmenném městě.
více  Zavřít popis alba 
  • 28.7.2020
  • 7 zobrazení
sedy63
  • 26.7.2020
  • 12 zobrazení
alena1962
23.9.2020
Z návštěvy tvrze Kadlín jsme navštívily poutní místo Homole.
Popojely jsem do vesnice Proruby a vyšli na vyhlídku Kapraď .
Byl čas tak jsme zajely k hradu Potštejn.
více  Zavřít popis alba 
  • 23.9.2020
  • 24 zobrazení
hasicichodovice
Foto Rosi + hasiči
více  Zavřít popis alba 
  • letos v srpnu
  • 226 zobrazení
jirkacek1
Dominantou Potštejna jsou trosky mohutného hradu, jehož historie začíná koncem 13. století (1295). Byl založen rodem Drslaviců pocházejícím ze západních Čech. V areálu hradu je kaple sv. Jana Nepomuckého (1766), poslední zastavení křížové cesty "Boží hrob" (1754) a pamětní deska Jiráskova "Pokladu". Ve vstupní čtvrté bráně je expozice dokumentující historii.
#potštejn#hrad#castle#bohmen#hradpotštejn#cestování#výlet
více  Zavřít popis alba 
  • únor 2014 až srpen 2015
  • 109 zobrazení
veverkacb
Dne: 19.9.2020 Udělal jsem na PMR 8 spojení Pardubice,Nové Město nad Metují,Kutná Hora,Buková Hora,a další spojení....
více  Zavřít popis alba 
  • 19.9.2020
  • 93 zobrazení
bobulle
  • léto
  • 28 zobrazení
marzit
Z Doudleb n.O. přes Potštejn do Litic nad Orlicí
více  Zavřít popis alba 
  • 15.9.2020
  • 33 zobrazení
sujapuml
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 25.7.2020
  • 101 zobrazení
mataspeleo
Během krátké doby už třetí vícedenní cyklovandr - no tak to má být :-) . Všechno včetně počasí mě vyšlo na objednávku perfektně!
více  Zavřít popis alba 
3 komentáře
  • letos v červenci
  • 115 zobrazení
Reklama