mmafighter
Karoserie: Kombi/Combi
Stav tach: 290 110km při 245 322km větší servis motoru (demontáž a montáž motoru viz video) S čistým svědomím podepíšu nikdy nestočené do 336 625km servis doložím....

Fakturace za 108 206 Kč !!! Ovšem vzhledem, jízdou chodem a servisem odpovídá třetinovým km ověřené kilometry, Cebia report a servisní kniha k vozu.

V roce 2020 kompletní GO motoru.... motor demontován
STK: 10/2022

Země původu: ČR žádný dovoz komplet dohledatelná historie vč.KM
Rok výroby: 8/2008 do provozu: 1/2009
1.majitel v ČR

Servisní kniha: Ano veškeré záznamy evidovány a uloženy.
Palivo: Nafta/Diesel
Obsah výkon: 5-vál.1 968ccm,128kW (170 koní)
Typ motoru: BPE
Euro norma: euro

Výbava: Chrom"Paket
Převodovka: 6-ti stupň. manuál
Reproduktory: 8 repro (pasivní)

Ověření Systémem: Cebia-CarVertical
VIN pro kontrolu:

Palivová nádrž se zvláštní povrchovou úpravou - Coextrousion
Spotřeba - město 13.2
Spotřeba - 90km/hod 8.3
Spotřeba - 120km/hod 10.1
----------------------------------

►►►► Celková Historie vozu: ►►►►
Vozidlo zakoupeno ve vlastnictví a pořízeno dne 21.8.2015 pře 6.let doposavad s když měla najeto přesně: 249 814km autíčko bylo pořízeno v autobazaru MAMA CAR za pořizovací cenu: 349 900 Kč !!! Od výroby na pružinách žádné měchy kompresor zaručené ušetřené starosti a peníze !!! !!! !!!

Za 6 let najeto opravdu, ale opravdu směšných cca okolo 50 000km bylo využito pouze spíše na zimu v letě skoro nejeté !!! O autíčko bylo pečováno s láskou pravidelné servisy pravidelné výměny každý rok detailní prohlídka máme v rodině dva mechaniky tchána a zetáka, tak bylo staráno bez ohledu na ceny dílů. Máme 45% slevu na díly a proto mohu do budoucna nakoupit díly přes nás.
V současné době 4x4 nepotřebujeme a tak čeká na nového majitele rozhodli jsme se prodat chatu kde zima sních je neustále a tak nebude po 6 letech využítí v Praze bude zbytečně stát, tak kdyby nikdo chtěl spolehlivého Vw neváhekjte mě s důvěrou kontaktovat. Celkový stav je velmi velmi seriozní pravidelný servis a údržba jsou zárukou spolehlivosti.

----------------------------------
Reálné video vč.servisu zde:

----------------------------------

Startuje na otočení i v-20°C
Při prohlídce samozřejmě startuji studený motor. Žádné předem zahřátí
Filtr DPF po celkovém servisu (0% zanešení) dodán nový !!!

Totožné s vozy:

Za poslední roky 2014-2021 doložitelné faktury opravy ze servisu

Cena po slevě 169 900 Kč na 149 900 Kč
Každý rok prováděna detailní servisní prohlídka

★★★★ Za rok 2014-2021 Historie oprav: ★★★★
Doložitelná historii při prodeji doložím.Fakturace za 108 206 Kč !!!

- Rozvody vč. vodní pumpy při: 285 900km příští doporučená výměna za 180-210.tisíc
- Nový drážkový řemen
- Nový olej 5w30 Shell Helix ECT v motoru a filtry

- Kontrola a výměna oleje v DSG převodovce + proplach vč.filtrů a diagnostiky 11/2020 při 326 722km pravidelná kontrola každý rok DSG každých 60 000km řadí krásně bez jediné chyby bylo o ní pečováno s láskou

- Přetěsnění a kontrola vstřikovačů
- Nové ložisko zadního kola/Repase Turba
- V 5/2021 nový hydro rozvaděč (Mechatronika) + (Hydra-test)
Při 190 720km nová spojka (lamela, přítlačný talíř, ložisko) spojka (SACHS)

Ve špičkové kondici pravidelný tah a chod motoru . Celkový stav je velmi velmi seriózní pravidelný servis a údržba jsou zárukou spolehlivosti.
------------------------------------------------------------
Prohlídka vozu je možná na Praze 10 Vršovice i za špatného počasí, ve velké osvětlené garáži.
Více  Zavřít popis alba 
  • v pondělí
  • 4 zobrazení
  • {POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
residentevil
Reálné video vč.servisu zde:
https://youtu.be/UBcSVtu265I

Karoserie: Kombi/Combi/MPV
Stav tach: 401 110km v roce 2021 (demontáž a montáž zánovního motoru: 640.940 viz video) S čistým svědomím podepíšu nikdy nestočené nájezd:(230 720km !!!) více v odkazu

V roce 2021 kompletní výměna motoru.... motor demontován
STK: 3/2023
Původ země: ČR žádná dovoz dohledatelná komplet historie vč.km
Rok výroby: 2009

Servisní kniha: Ano
Palivo: Nafta/Diesel
Obsah výkon: 4-válec 1 991ccm,80kW (109 koní) 2.0 16v
Kód motoru: 640.940 (Y20HL2) B180 CDi Rok 2010
Euro norma: euro 5
Převodovka: 6-ti stupňová
Reproduktory: 8 repro (pasivní)

Ověření Systémem: Cebia-CarVertical
Kombinovaná spotřeba paliva: 5,9 l / 100 km
Roční dálniční známka: do 5/2022
Palivová nádrž se zvláštní povrchovou úpravou - Coextrousion
Pneumatiky: 215/45 R16 94W/Y Dunlop Sport
Typ vozu: W245 využívá pohon předních kol se sendvičovou konstrukcí podlahy parabolické zadní odpružení. V případě čelního nárazu se motor a převodovka zasunou pod prostor pro cestující.

►►►► Historie Vozu: ►►►►
Máme možnost inzerovat toho dle drsňáka i zároveň parťáka na všechny strasti života.
Vozidlo ve vlastnictví a zakoupeno v roce 3/2021 8.měsíců.
Autíčko bylo zakoupeno s nájezdem okolo 405.tisíc je pravdou, že bylo do poslední chvíle servisované do 387 790km sice doložitelný, ale motor byl oblitý od oleje a pocit, že se blíží hranice půl milionů i přesto, že je to Mercedes a ty jsou schopni opravdu takový nesmyl najet, tak i nakonec přesto všechno bylo rozhodnuto a byl pořízen zánovní motor s Německa, který měl v tu dobu nejeto podstivých 230 110km na místě doložitelné servisem a i v SRN servisu...

Vzhledem k tomu , že jsem nedůvěřiví, tak jsem pořád váhal GO nebo výměna .......

Tak nastalo dilema bud nechat udělat komplet GO motoru a nebo koupit jiný a tak nechal jsem pořídit v uvozovkách zánovní přeci jen to byla jistota a lepší pocit. Vozidlo jsem pořídil pro mojí dceru a tak jsem nechtěl, aby ihned investovala po případě aby jí také nikde nenechala.....

Od té doby najeto přesně 10 528km... tak že v současné době má opravdu najeto okolo 240 530km podle statistiky starých km a nájezdu ted do současné doby 11/2021 vše bylo také vynulováno po celou dobu proto vím přesně kolik má...... Motor je super pravidelný tah a chod motoru bylo o něj pečováno s lásko je čerstvě po výměně oleje a všech filtrů a proveden základní servis..... Na voze byl TPOWER RACING CHIPTUNING, ale již jsem nechal dát originál software, tak že je originál 80kw.

Následně byla také doložena změna motoru na registru vozidel STK to tenkrát prošlo jen částečně nebot nebyly doloženy komplet fotodokumentace a faktury s Německa následně po 5 dnech doložení bylo vše v pořádku.

Vzhledem k situaci, která je ohledně Covidu 19 již vozidlo nevyužité dost často se jezdilo na srazy Milovice, Brno Mimon atd.....
Na vozidle byly provedeny mírné úpravy a již na to není čas a proto kdo by si chtěl udělat radost a autíčko si udělat podle svého neváhejte mě s důvěrou kontaktovat nebo napsat po případě si domluvit i levnější díly nebo nějaký menší servis ..... Ale spíše až po novém roce. Servis v rodinně mám šikovného strejdu a tchána. Na autíčko už ani já nemám čas a to je co říct a proto by si zasloužila i menší opravy pouze typu: Kosmetiky a pár prkotin..... JInak je to fešanda a spolehlivá !!!

Autíčko máme evidované na zetáka a to účelově s důvodu parkovacího místa a modré zony u nás v Praze dále s důvodu levnějšího povinného ručení a havarejního s maximálním počtem bonusů při prodeji budou doloženy samozřejmě komplet doklady vč. ověřené plné moci nebo převod zajistím podle dohody a upřímě podle toho kdo na místo přijede.... ....

▬ ▬ ▬ ▬ ▬ ▬ ▬ ▬ ▬ ▬ ▬ ▬ ▬ ▬ ▬ ▬ ▬ ▬ ▬ ▬ ▬
NEDOSTATKY POSOUZENÉ MECHANIKEM
Zadní 5 dveře se otevírají zevnitř důvod:

Studený spoj v mikrospínači někdy jde někdy ne dostala se tam s vapky zjevně voda vlhko je to bolest MB co sem četl, lze ale otevřít zevnitř možná do prodeje opravím podle času a počasí.

Nefunkční ručí brzda s důvodu výměny zadních sportovních pružin a brzd demontované zadní pakny již jsem koupil nové dodám k vozu vč. nových pružin !!! Přední prachovka již není nová není třeba měnit zakoupena nová dodám jen že byla za směšnou cenu. Občas po ránu vrzne na zadku miska pružiny bohužel je původní pružiny nové, lae nevyměnil jsem tu pokličku co je drží vrzné párkrát stačí stříknou WD a máte na měsíc klid.

Zatím není, až tak třeba, ale cca příští sezonu bych nechal zkontrolovat nějaký ten čep někdy na nerovnostech ho já sám slyším ono jak je to tvrdé díky zadním sportovním pružinám a gumám, tak se občas něco ozve, ale rozhodně není třeba hned já se považuji za seriozního člověka a tak raději vše píši hned, aby nedošlo ke zbytečnému zklamání sice píšu i prkotiny, ale dokud to mám v hlavě tak rád na vše upozorním základní servis má to je důležité a tak třeba jen udržovat jako jsou pravidelné výměny oleje filtrů atd...
Aby Vám pak sloužilo co nejdéle vždy jsem nekoukal na ceny dílu když bylo potřeba tak se to vyměnilo a byl klid bez ohledu na cenu navíc mám 45% slevu jako firma ona je opravdu nenáročná pokavad to není automat a nemá panaromatickou střechu toho bych se asi už bál, tak asi tak na závěr více si můžeme říci na místě.

Kosmetické vady od provozu nějaká dřeninka 1 důlek 5cm nic co by nešlo opravit a v poslední řadě přední blatník důlky 2 a i přesto jsem koupil nový a dodám k vozu vše píši na rovinu nemám co skrývat autíčko je pěkné a za super cenu rozhodně potěší a poslouží.... Veškeré vady lze vyřešit ovšem za jinou konečnou cenu a abych měl alespon dobrý pocit s prodeje díly jsme zakoupil a dodám vše jsem chtěl dělat s jara ale nedostal jsem se k tomu. Vše už nechám na novém majiteli vzhledem k prodeji již nebudu řešit. Rozhodně vše je zohledněno v ceně vozu !!! !!! Vše jsem vyfotil a vše najdete dole v odkazu v připraveném videu.....

Dal jsem si záležet tak koukněte je tam vše od A až po Z včetně výměny motoru servisu atd.... Tak příjemnou zábavu.....
A po případě se budu těšit na potencionálního zájemce..... S vozem se ted nejezdí je zaparkované v garáži a čeká na nového majitele.... Autobazary a překupníci PROSÍM NEKONTAKTOVAT A NEPSAT DĚKUJI VOZIDLO BUDE PRODÁNO POUZE OSOBĚ, KTERÁ JÍ CHCE PRO SEBE A NÉ NA KŠEFT !!!! A pokud i tak kdyby se někdo ozval s překupníků nebo bazarů upozornuji cena pevná sleva možná pouze pro člověka který, bude jednat rychle bez zbytečných otázek na místě atd.... !!!
▬ ▬ ▬ ▬ ▬ ▬ ▬ ▬ ▬ ▬ ▬ ▬ ▬ ▬ ▬ ▬ ▬ ▬ ▬ ▬ ▬

----------------------------------
Reálné video vč.servisu zde:
https://youtu.be/UBcSVtu265I
----------------------------------

Startuje na otočení i v-20°C
Při prohlídce samozřejmě startuji studený motor. Žádné předem zahřátí

Cena po slevě 129 900 Kč na 104 900 Kč
Každý rok prováděna detailní servisní prohlídka

★★★★ Za rok 2019-2021 Historie oprav: ★★★★
- Rozvody (řetěz)
- Nový drážkový řemen/3D Geometrie/Kontrola klimatizace
- Nový olej 5w30 Shell Helix ECT v motoru a filtry 5/2021
- Brzdy/Snímač otáček/Těsnění pod víkem ventilu/ sport filtr KN
- Přetěsnění motoru a kontrola vstřikovačů vč. Dekarbonace
- Nové ložisko zadního kola/Repase Turbodmychadla
- Zadní sportovní pružiny k vozu dodám nové orig.
- Spojková sada XTend + CSC SACHS 11/2019
- Kontrola vstřikovačů/EGR ventil
Více  Zavřít popis alba 
  • minulý týden
  • 23 zobrazení
fotografdavid
Ve čtvrtek večer začali pracovníci ze společnosti Technologie hlavního města Prahy zdobit vánoční strom republiky na Staroměstském náměstí v Praze. Letos použijí na jeho výzdobu šest kilometrů světelných řetězů, 240 koulí a více než 40 sněhových vloček. Od soboty měly začít i tradiční trhy. Ale vzhledem k nouzovému stavu zůstanou tyto trhy uzavřené. Nekonali se ani v loňském roce.
Letošní vánoční strom je 70letý smrk ztepilý z Jizerských hor. Na místo dorazil v neděli v noci. Dvaadvacet metrů vysoký strom stejně jako loni rozsvítí tajně. To proto, aby se na jednom místě nesešly při slavnostním rozsvícení davy lidí.
Video: https://www.youtube.com/watch?v=XslLG0zhtfU

#kultura#lidé#události#města#oslavy
Více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • minulý pátek
  • 28 zobrazení
evinka2
Více  Zavřít popis alba 
  • minulý pátek
  • 15 zobrazení
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
fotoinfo
Reálné video vč.servisu zde:
https://youtu.be/MotndbdqDtE

Karoserie: Van/Furgon/užitkoví/dodávka/
Stav tach: 268 957km s čistým svědomím podepíšu nikdy nestočené
Ověření Systémem: CarVertical - Report-Cebia
VIN pro kontrolu: VF3XS9HUC64079075

Země původu: Dovoz: Rakousko
Rok výroby: 7/2007
Do provozu: 1/2008
Pohonné hmoty: Diesel/Nafta

Máme možnost inzerovat toho dle drsňáka i zároveň parťáka na všechny strasti života.
Počet Majitelů: 2 v ČR pak my jako první majitel v zahraničí byla firma: www.hofa.at/ která servisovala pouze v Peugeotu pravidelný servis. Vlastnila 8.let v roce 2016 byla exportována do ČR k prodeji kde před námi byly majitelé 2 s toho poslední byl autoservis a mechanik ten jí měl od roku 2018 a v 1/2021 jsem jí pořídil já.... tak že ve vlastnictví cca. 11.měsíců za tu dobu odsloužila svoje a je čas předat dál......

Již už nemám využití a hlavní důvod prodeje je ukončení OSVČ. proto čeká na nového majitele... .... .... Rozhodně Vám dokáže sloužit a vydělat peníze mě osobně sloužila na rozvoz malého bistra a občerstvení a občasné převozy maličkostí s chaty na chatu. Nikdy nevozila nic težkého. Vozidlo sloužilo jako pracovní tak i civilní .

Pokavad chce nikdo poctivou nenáročnou dodávku bez zbytečné elektroniky jako je: DPF filtr dvou hmotový setrvačník nebo AdBlue atd.... tak mě kontaktujte je opravdu nenáročná prostě jednoduše je bez zbytečné elektroniky tak, že kdo chce pracovní minidodávku, která mu vydělá peníze nebo pomůže dostavět malý baráček či na nějaký rozvoz na rybyření nebo kempování s přespáním...... ...... .... neváhejte mě s důvěrou kontaktovat nebo napsat.

Celkový stav je velmi velmi seriozní pravidelný servis a údržba jsou zárukou spolehlivosti. Kosmetické vady jsou samozřejmostí přeci jen se jedná o pracovní minidodávka a na bokách jsou vidět i původní nadpisy s německa firmy určitě lze odstranit, ale vzhledem k prodeji a počasí se tomu nebudu zaobírat a věnovat mě osobně to tam nikdy nevadilo pochopil bych to u Experta více místného minibusovou dodávkou, tak ta mi měla být hezká, ale u zaplechovaného furgonu, tak to jsou pro mě malé věci, ale určitě lze odstranit přípravkem.

Zásadně startuji studený motor ne předem zahřátý jak má mnoho lidí ve zvyku. Lze využít nákladní prostor jako spaní na ryby do lesa atd. To , už nechám na Vás....

Obsah výkon: 1 560 ccm, 66kW (90koní) v nejlepší možné motorizaci kdo zná ten ví

Kód motoru: Turbo DV6UTED4
Počet válců: Řadový 4-válec/ 16-ventil
Přívod: Dieselový (Common rail)
Motor: DV DV6UTED4
Typ motoru: 9HU
Rozvod ventilu: OHC
Vstřik paliva: Common Rail

Spojka: HYDRAULICKÁ !!!
Počet válců/ventilu: 4-válec 16v
Přeplňování: Turbodmychadlo s variabilní geometrií lopatek
Počet rychlostí manuální převodovka: 5 rychlostí
Přední brzdy: Kotoučové s vnitřním chlazením-Zadní brzdy: Kotoučové

Spotřeba kombinovaně: 6.6 l/100 km

Objem nádrže paliva: 80 l

Délka (mm) 4 805
Šířka (mm) 1 895
Výška (mm) 1 880
Rozvor (mm) 3 000

Délka ložné plochy (mm) 2 254
Šířka ložné plochy (mm) 1 245
-------------------------
Cena nového vozidla: 675 790CZK
-------------------------

▬ ▬ ▬ ▬ ▬ ▬ ▬ ▬ ▬ ▬ ▬ ▬ ▬ ▬ ▬ ▬ ▬ ▬ ▬ ▬ ▬ ▬ ▬
NEDOSTATKY POSOUZENÉ MECHANIKEM !!!
Do budoucna bych vyměnil servo pumpu mírně hučí nová stojí: 2780Kč mohu objednat. nebo 1 490 Kč vrakoviště, ale bez záruky každopádně absolutně nemá vliv na jízdu jen při sešlápnutí plynu je mírně slyšet. Jinak servo naprosto funkční krásně s lehka jen ložisko v něm je vyběhané proto vydává takový hučivý efekt natočil jsem a vše viz odkaz video !!!

Vše píši na rovinu nemám co skrývat o vozidlo bylo pečováno pumpa původní kosmetické vady a rez na zadních pátých dveří jinak je to štramanda..... Veškeré vady lze vyřešit ale za jinou konečnou cenu.... Vzhledem k prodeji již nebudu řešit je to naprosto spolehlivý pracovník co dokáže vydělat prachy.
▬ ▬ ▬ ▬ ▬ ▬ ▬ ▬ ▬ ▬ ▬ ▬ ▬ ▬ ▬ ▬ ▬ ▬ ▬ ▬ ▬ ▬ ▬

Alternativa vozů: Mercedes Sprinter/Vw T4/T5/Caravelle/Multivan/Minibus/Euroline

--------------------------------------------------
Za poslední rok 2018-2021 investice bezmála 34 211 Kč

✔ Rozvody vč. vodní pumpy při: 254 330km 5/2021 (INNA)
✔ Těsnění pod hlavou, Kontrola paměti řid.jednotky EGR Ventil (VALEO)
✔ Výměna komplet vstřiků + Repas čerpadla
✔ Snímač klikového hřídele
✔ Po výměně oleje vždy po 10.tis (5w40) Nová autobaterie.
✔ Vzduchový filtr/Drážkový řemen CONTITECH
✔ Výměna spojkové sad komplet a převodovka 10/2020
✔ Brzd. destičky, tlumič výfuku, čepy řízení vč.stabilizátorů, napínací kladka drážkového řemene
✔ P/L homokinetický kloub
✔ Hydraulické zdvihátko ventilu INA
✔ Zadní brzdové trubky a přední brzdy, středová manžeta na poloose, silentblok na předním ramenu
✔ Výměna vadných prvků na soustavě řízení

--------------------------------------------------
--------------------------------------------------
Prohlídka vozu je možná na Praze 10 Vršovice i za špatného počasí, ve velké osvětlené garáži možno i o víkendu pouze za předpokladu vážného zájmu. Autíčko mám zaparkované v kryté osvětlené podzemní garáži u mě na Vás neprší a tak si můžete v klidu prohlédnout a projet za světla i v teple. S autíčkem můžete rovnou odjet veškerou administrativu uděláme na místě...
Kategorie: auta
Více  Zavřít popis alba 
  • letos v listopadu
  • 12 zobrazení
fotoinfo
Karoserie: Kombi/Combi
Stav tach: 343 579km zajetý a poctivý motor s čistým svědomím podepíšu. Vydrží nesmysl, až 600 000km ještě poctivá práce motorů (rotačka) kdo zná ten ví !!!
STK: 4/2022

Země Původu: dovoz Německo
Rok výroby: 1/2000 (facelift)
V ČR od roku 10/2011 zakoupeno od prvního majitele v ČR vlastnící 10 let !!!
Palivo: Nafta/Diesel

Typ motoru: AHF
Počet míst: 5
Obsah výkon: 1 896ccm, 81kW silnější verze !!
Spotřeba l/100km: 5,6 litrů
Převodovka: manuální; 5 převodových stupňů

Nesmrtelný motor kdo zná ten ví !!!
Rozvody vč.vodní pumpy a oleje s filtry při: 340 415km najeto pouze cca. 4000km příští výměna: 377 415km

▬ ▬ ▬ ▬ ▬ ▬ ▬ ▬ ▬ ▬ ▬ ▬ ▬ ▬ ▬ ▬ ▬ ▬ ▬ ▬ ▬ ▬
Ověření Systémem: Cebia Report
VIN pro kontrolu: TMBGP41U2Y2331276

Startuje na otočení i v-20°C
Při prohlídce samozřejmě startuji studený motor. Žádné předem zahřátí

Celkový stav je velmi velmi seriózní pravidelný servis a údržba jsou zárukou spolehlivosti. Kosmetické vady od provozu na svůj věk velice PŘIJATELNÉ dovolím si říci bez koroze velice zachovalá pouze kosmetika bohužel běžnému provozu v Praze se člověk nevyhne.

►►►► Více fotek zde: ►►►►

---------------------------------------

Autíčko je psané na dědu důchodce při prodeji požadujeme přepis na místě nebo převod zajistíme !!! Bez přepisu neodjede !!!
Více  Zavřít popis alba 
  • 8.11.2021
  • 25 zobrazení
josefsandr
Zdokumentován stav, kdy většina nových trakčních bran od Černého Mostu (skutečného původního) po vjezdová návěstidla do Vysočan je již postavena. Probíhala výluka 1.traťové koleje Vysočany - odb.Černý Most, probíhalo betonování dalších patek.
Více  Zavřít popis alba 
  • 28.10.2021
  • 74 zobrazení
residentevil
Karoserie: Užitkové/Nákladní
Stav tach: 407 808km 380 720km větší servis motoru chytá jak hodinky na brnk bylo opravdu pečováno pravidelný servis bez ohledu na ceny dílů !!!

MOTOR ČISTÝ OPRAVDU OPEČOVÁVANÝ !!! Nová spojka/Oleje/Rozvody/ Přední náprava čepy a mnoho dalšího....

Země původu: Dovoz: Německo
Rok výroby: 6/2005
Do provozu: 1/2006
VIN: Náhradní technologií vše evidováno v TP
První registrace v ČR: 5/2011 od té doby jezdí v ČR
Pohonné hmoty: Diesel/Nafta
Počet míst: 3
Dovoz: Německo

Obsah výkon: 2 179 ccm, 74kW kdo zná ten ví
Motor: 4HY
Přeplňování: Turbodmychadlo s variabilní geometrií lopatek
----------------------------

►►►► Více fotek zde: ►►►►
https://residentevil.rajce.idnes.cz/
---------------------------------------

Prohlídka vozu je možná na Praze 10 Vršovice Bohdalec. S autíčkem můžete rovnou odjet veškerou administrativu uděláme na místě... Zbaven koroze spodek vystříkán kosmetické vady od provozu přeci jen se jedná o pracovní auto, ale jinak čistý s části vyvařen opravdu seriózní stav tažné zahrádka denní svícení více info. mě kontaktujte inzerce platí do smazání !!!

Kontakt uveden na tchána (důchodce a majitel) pro více info. můžete volat rovnou jemu....

Vždy co potřebovala to také dostala bez ohledu na cenu dílů.
Již není pro něj využití....
Více  Zavřít popis alba 
  • podzim
  • 18 zobrazení
jirka-suchomel
V rámci snižování provozních nákladů na místních drahách nabídl Ringhoffer roku 1903 Zemskému výboru Království českého typ parního vozu soustavy Komarek. Výbor následně objednal dva vozy, které byly určeny na místní dráhu Kamenický Šenov - Česká Lípa.
První zkoušky obou vozů byly provedeny v úsecích Praha Smíchov - Zadní Třebáň a Zadní Třebáň - Liteň. Při první zkoušce dosáhl vůz rychlosti 40 km/h se zátěží 56 tun, kterou tvořily 3 osobní a jeden nákladní vůz. Šestého února 1904 byl zahájen zkušební provoz na domovské trati. Na horské lokálce se ale vozy z řady důvodů neosvědčily a byly zkoušeny na dalších místních drahách. Roku 1910 se parní motorový vůz M 124.002 dostal na trať Opočno – Dobruška. Jako výpomoc byl za ním v roce 1926 přeřazen ze Sedlece u Kutné hory také motorový vůz M 124.001, který zde sloužil až do svého zrušení v roce 1947. O dva roky později byl předán Národnímu technickému muzeu, kterého vystavilo v Dopravní hale muzea.

Dne 25. května 2005 došlo k jeho vytažení z haly NTM a převozu do ŽOS České Velenice, kde prošel restaurováním do provozuschopného stavu. Po 59 letech, dne 28. dubna 2006, tak opět vzplál v kotli "Komárka" oheň a 3. května 2006 se vůz M124.001 rozjel vlastní silou při první zkušební jízdě České Velenice - Suchdol nad Lužnicí. Dnes je deponován v muzeu ČD Lužná u Rakovníka. Opravu parního motorového vozu hradila Nadace Okřídlené kolo jako svůj první počin na poli železniční historie.

http://www.okridlenekolo.cz/projekty/m-124-001-parni-motorovy-vuz.html
Více  Zavřít popis alba 
  • 9.10.2021
  • 42 zobrazení
lotusesprit
Bertramka - Původně barokní viniční usedlost zde byla postavena na konci 17. století. Svůj název získala podle jednoho z majitelů, F. Bertramského. Ve druhé polovině 18. století byla usedlost klasicistně přestavěna. Roku 1784 se stala majetkem manželů Duškových – klavíristy, hudebního pedagoga a skladatele Františka Xaveria a jeho ženy, operní pěvkyně Josefíny. Ti mají pravděpodobně lví podíl na uvedení oper Únos ze Serailu a Figarova svatba a na pozvání jejich autora W. A. Mozarta do Prahy. Ten na Bertramce žil a pracoval v roce 1787 a před premiérou 29. 10. 1787 ve Stavovském divadle zde dokončil operu Don Giovanni. Znovu tu pobýval v roce 1791. V roce 1838 koupil usedlost Mozartův ctitel Lambert Popelka. Poslední soukromá majitelka vilu odkázala v roce 1925 mezinárodní nadaci Mozarteum ve Vídni, od které ji v roce 1929 koupila Mozartova obec v Praze. Obec ji vlastnila (téměř zázrakem jak za nacistické okupace, tak i za socialismu) do r. 1986. V roce 1986 převzal budovu stát, v roce 1987 nechal budovu celkově rekonstruovat. Usedlost byla od roku 1964 zapsána v seznamu kulturních památek. V roce 2009 byla Bertramka navrácena Mozartovské obci ČR. Společnost Comenius zastoupená ing. Muzikářem předala Bertramku bez veškerého vnitřního vybavení a znemožnila tak okamžité otevření Bertramky veřejnosti. Mozartova obec ČR však od roku 2009 nebyla schopna vytvořit důstojnou a hodnotnou stálou expozici a zajistit celotýdenní provoz. Dík dlouhodobé špatné správě objektu je Bertramka v roce 2021 v téměř havarijním stavu a pro veřejnost uzavřena. V lednu 2019 prohlásila vláda Bertramku národní kulturní památkou. #architektura#cestování
Více  Zavřít popis alba 
  • 7.10.2021
  • 58 zobrazení
oktahon
Reálné video vč.servisu zde:

Karoserie: Kombi/Combi/Mercedes-Benz/Minivan/V-Class
Víceúčelové vozidlo: (638)Mercedes-Benz V-Class (W638)

Co je Mercedes-Benz V-Klasse???
Tento design těla byl prodáván jako V-Klasse v luxusnější a dražší verzi (V-Klasse byl nahrazen názvem Viano pro druhou generaci Vito). Ostatní si také myslí, že se jedná o Viano, ale Viano se dělalo jen v modelu W639 Nikoliv u modelu W638 TA BYLA OZNAČENÁ JAKO V-KLASSE tak že je to Viano ale pod jiným názvem říkejme tedy tomu Viano....

Viano také zahrnovalo méně funkcí typu Vito, jako jsou pouze dvě sedadla vpředu a větší a prostornější sezení. Zpočátku mnoho řidičů Vito, kteří chtěli prostornou malou dodávku, zvolili mikrobus Vito, který byl extrémně podobný Viano, kromě jeho více podobných a méně luxusních funkcí. Viano bylo nicméně dobrou, více automobilovou variantou mikrobusu Vito. Byl navržen Michaelem Mauerem v letech 1989 až 1991, kdy byl konečný design vybrán a patentován v únoru 1993

►►►►►►►►►►►►►►►►►►►►►►►►►►►►
Stav tach na budíkách: 336 120km na budíkách ovšem....
V roce 2017 (kompletní výměna motoru zakoupen s nájezdem 186 247km ověřen) pořizovací cena: 1 279eu (32 270 Kč) !!! Současně najeto: 250 367km zaznamenáno i na STK a Cebia. S čistým svědomím podepíšu více info. dole v historii

Ověření Systémem: CarVertical - Report-Cebia
VIN pro kontrolu: WDF63829413493090

Země původu: Výroba Španělsko export Dovoz: Německo
Rok výroby: 10/2002 do provozu 01/2003 poslední model (W638)
Palivo: Diesel/Nafta
Počet míst: 7 ve voze 6 sedaček 2+2+2
Počet Majitelů: 1 v ČR v zahraničí byly 2 Němci
Obsah výkon: 2 148 ccm, 90kW (122 koní) točivý moment 300 Nm mezi 1 800 a 2 500 ot / min. nejlepší a nejsilnější možné motorizaci kdo zná ten ví.....

Tento naftový motor měl vždy vynikající výkon, vynikající hladkost chodu a nízkou spotřebu paliva.
Úprava motoru: V 220 CDI (122 Cv) Motor: OM611.980
Počet válců: Řadový 4-válec/ 16-ventil

MB V-class 112 cdi 90Kw DOHC Turbo, Common-Rail
Totožné: Použití: M-B model: W202 (C 200 CDI) ; (C 220 CDI)
M-B model: W203 (C 200 CDI) ; (C 220 CDI)
►►►►►►►►►►►►►►►►►►►►►►►►►►►►

Přívod: Dieselový (Common rail)
Příprava paliva: Přímé vstřikování (DI)
Počet ventilů: 16
Kompresní poměr: 19 : 1
Přeplňování: Turbodmychadlo s variabilní geometrií lopatek
Počet ventilů na válec: 2 ventily na válec
Počet rychlostí manuální převodovka: 5 rychlostí
Maximální točivý moment: 300 Nm při 1 800 ot./min
Přední brzdy: Kotoučové s vnitřním chlazením-Zadní brzdy: Kotoučové
Objem nádrže (l) 78 l

Zrychlení 0 až 60 mph 16,6 sekund
Zrychlení 0 až 100 km/h 15,5 sekundy
Spotřeba kombinovaně: 8.7 l/100 km

Délka: 4660 mm
Šířka 1880 mm
Výška 1844 mm
-------------------------
Cena nového vozidla: 639 900 CZK
-------------------------------------------------
Spotřeba: 7,5 l/100 km
Pohon kol: přední náhon plus - stabilizace programu (ESP)
Počet míst: 7. jinak ve voze 6.míst 2+2+2 jedna sedačka chybí ....
-------------------------------------------------
Dostupné Výbavy: (TREND, FASHION a AMBIENTE)

Výbava: (Fashion)
Interiér, Autorádio s CD, Posilovač řízení, Nastavitelný volant, Palubní počítač, Centrální zamykání na DO, Auto alarm, Tempomat, Loketní opěrka, Imobilizér, Dělená sedadla, Otáčkoměr, Elektrické ovládání oken vpředu, Kontrola poklesu tlaku v pneumatikách, Výškově nastavitelná přední sedadla

Exteriér: Vyhřívaná zrcátka, Elektrická zrcátka, Přední mlhovky, Zadní mlhovky, Zadní stěrač, , Automatický spínač světlometů, Dojezdové rezervní kolo

►►►► Historie Vozu: ►►►►
Dobrý den Vážení přátelé, potencionální kupující.
Máme možnost inzerovat tohodle drsňáka i zároveň parťáka na všechny strasti života.

Dovolím si Vám představit MiniVan/MiniBus Mercedes-Benz V-Class V 220 CDI rozdíl mezi V-Class Vianem a Vitem je, že do roku 2003 bylo označeno jako V-Class a od roku 2003 jako Viano, ale to už byl model W639 nikoliv W638 pak bylo TD a D nic méně V-Class je totožné jako Viano je to v uvozovkách lepší Vito.... luxusnější palubovka,odhlučněná pohodlnější sedačky otáčecí, vybaveno kobercem klimatizací vč. zadní části větrání odklopující boční okenka, nárazníky v barvě vozu, rozkládací stolek, zadní roleta kufru různé ukládací schránky odkládací držáky na pití atd.

S MB Vitem můžete vozit chlapy na stavbu, ale s Vianem a nebo V-Classou vozíte rodinu na dovolenou do Chorvatska. Něco jako Multivan a Caravella u VW.

Ale ted k historii vozidlo ve vlastnictví od roku 2017 (4 roky) vozidlo zakoupeno od autobazaru kde bylo ještě na Německých značkách čerstvě dovezený export kde s ním jezdili dva majitelé v Německu to znamená v ČR jsme první majitele 3 jako takový.

Vzhledem k tomu, že bylo v plánu cestovat s méďou delší trasy rozhodovalo se zda udělat větší servis a nebo vyměnit polomotor a nebo komplet motor s menším nájezdem, už jen pro lepší pocit a pak nastalo dilema a velké rozhodování i přesto, že tyto motory najedou okolo milionu což je i statisticky dokázané a ověřené pořád jsme chtěli raději jistotu a tak nakonec se podařilo sehnat super kompletní motor bez vstriků a turba v Německu kde měl poctivých 186 247km ověřené) v pořizovací ceně 1 279eu což je na naše (32 270 Kč) !!! Cena byla vč. montáže bez dokladu kvůli dph.... Viz foto ve videoukázce nahoře v odkazu.

Od té doby najeto za ty 4 roky uctivých 64 120km ted je Viano připravené zaparkované a čeká na nového majitele a podle domácí evidence má v současné době najeto poctivých 250 367km !!! S čistým svědomím podepíšu.

Vycházím s toho, že jsem najel od výměny 64 120km podle domácí statistiky a evidence ..... následně připočtu km kdy měl motor 186 247km a celkem tedy ke dni 10/2021 je nájezd: 250 367km. Kdo pochybuje rád doložím alespon fotodokumentací ve videoukázce... ... veškerá fotodokumentace ve videoukázce, která je nahoře jako odkaz.
Považuji se za seriozního člověka a tak nemám důvod lhát jako někteří co píší nájezd 450.tisíc, ale meněn motor bez jakékoliv fotodokumentace nebo faktury což je polovina inzercí bohužel žijeme v ČR, tak že se není čemu divit.

Jinak drobnosti byly dělané v domácí rodinné dílně ze slevou 45% v auto kelly a práce od tchána a strejdy vždy za basu piva a nebo za kus pořádného masa na gril. Když máš v rodině šikovné mechaniky hned je vše jednoduší...... ...... ...... .....

S vozem se absolvovala 3x dovolená Itálie/Chorvatsko/Německo/Franci/Rakousko nikdy nás nenechala, až jednou kdy odešly vstřiky a tak byla v nouzovém režimu a tak dostala nové s důraznuji nové žádný repas a to za cenu 23 720 Kč !!! Určitě najdu někde fakturu.

Prodávám, protože i když pobere 4 člennou rodinu na dovolenou, tak na naše děti a pejska potřebuju náklaďák s návěsem.....

▬ ▬ ▬ ▬ ▬ ▬ ▬ ▬ ▬ ▬ ▬ ▬ ▬ ▬ ▬ ▬ ▬ ▬ ▬ ▬ ▬ ▬ ▬
NEDOSTATKY POSOUZENÉ MECHANIKEM !!!

▬ ▬ ▬ ▬ ▬ ▬ ▬ ▬ ▬ ▬ ▬ ▬ ▬ ▬ ▬ ▬ ▬ ▬ ▬ ▬ ▬ ▬ ▬

Alternativa vozů: Mercedes Sprinter/ V -Klasse/Vw T4/T5/Caravelle/Multivan/Minibus/Euroline
Prohlídka vozu je možná na Praze 10 Vršovice i za špatného počasí, ve velké osvětlené garáži možno i o víkendu pouze za předpokladu vážného zájmu.

Autíčko mám zaparkované v kryté osvětlené podzemní garáži u mě na Vás neprší a tak si můžete v klidu prohlédnout a projet za světla i v teple. S autíčkem můžete rovnou odjet veškerou administrativu uděláme na místě...
Více  Zavřít popis alba 
  • 4.10.2021
  • 41 zobrazení
marekm68
SUPERLIGA 2018 / FINÁLE
Mistrem Superligy 2018 se stává BS BOHEMIANS PRAHA
BS Bohemians 1905 : ČR U21 6:4 (1:0; 2:2; 3:2)

BS Bohemians 1905: Patrik Malina – Milan Bouška, Pavel Stejskal, David Radosta, Filip Vyhnal, Ivan Mašek, Michal Salák, Martin Boček, Martin Chalupa, Miloslav Klíma

ČR U21: Lukáš Karpíšek, Jan Bártl – , Lukáš Kubišta, Daniel Valeš, Lukáš Trampota, Filip Krahulec, Filip Jeřábek, Miroslav Václavík, Dominik Andrle, Jakub Pekárek, Jan Novotný

Branky: 11‘ Martin Boček, 16‘ David Radosta, 20‘ Lukáš Trampota, 20‘ Martin Chalupa, 23‘ Lukáš Kubišta, 29‘ ŽK Martin Boček, 29‘ Jakub Pekárek, 29‘ Martin Boček, 30‘ Lukáš Trampota, 32‘ Martin Boček, 35‘ Michal Salák

Zdroj: http://www.beachsoccer.cz/bs-bohemians-1905-jsou-vitezem-superligy-2018/
Zdroj: https://www.beachsoccer.cz/event/bs-bohemians-1905-vs-cr-u21/
Více  Zavřít popis alba 
  • 30.9.2021
  • 16 zobrazení
verastrnadkova
Lednice, někdy uváděno jako Lednice na Moravě je obec na jižní Moravě v okrese Břeclav, 7 km severozápadně od Břeclavi a 12 km východně od Mikulova. Má přibližně 2 300 obyvatel (včetně připojené vesnice Nejdek). Leží v Dolnomoravském úvalu, ze severu obtékaná Zámeckou Dyjí. Zdejší lichtenštejnský zámek s rozsáhlým parkem patří mezi nejvyhledávanější turistické destinace v celém Česku, spolu s Valticemi je centrem Lednicko-valtického areálu. V Lednici, jež je vinařskou obcí, sídlí také Zahradnická fakulta Mendelovy univerzity v Brně.

Historie
Lednice se připomínaná v písemných pramenech poprvé již v roce 1222 jako zemanské sídlo. V polovině 13. století přešla do majetku rodu Lichtenštejnů. Proslulý sběratel umění, Baron Hartman II. z Lichtenštejna (†1585) po sňatku s kněžnou Annou Marií z Ortenburku sice Lednici prodal, ale roku 1575 ji koupil zpět. Patřila pak rodině až do roku 1945, kdy bylo lichtejnštejnské jihomoravské panství zestátněno.
V 16. století byla zdejší fara českobratrská, katolickou víru znovu zavedl roku 1601 Karel I. z Lichtenštejna.
Ze srovnání podrobných historických a současných map vyplývá, že nepatrná jihovýchodní část katastrálního území Lednice náležela do roku 1920 v rámci tzv. Valticka k Dolním Rakousům jako součást katastrálního území Charvátská Nová Ves. Dotyčné pozemky se staly součástí katastrálního území Lednice až během druhé poloviny 20. století.
Po druhé světové válce došlo v původně převážně německé obci k vysídlení starousedlíků a výměně obyvatelstva.

Obyvatelstvo
Struktura
V obci k počátku roku 2016 žilo celkem 2324 obyvatel, z toho 1139 mužů a 1185 žen. Průměrný věk obyvatel obce činil 42,7 let. Dle Sčítání lidu, domů a bytů provedeném v roce 2011, kdy v obci žilo 2242 lidí. Nejvíce z nich bylo (16,2%) obyvatel ve věku od 30 do 39 let. Děti do 14 let věku tvořily 12,4% obyvatel a senioři nad 70 let úhrnem 6,7%. Z celkem 1964 občanů obce starších 15 let mělo vzdělání 35,7% střední vč. vyučení (bez maturity). Počet vysokoškoláků dosahoval 11,6% a bez vzdělání bylo naopak 0,5% obyvatel. Z cenzu dále vyplývá, že v obci žilo 1110 ekonomicky aktivních občanů. Celkem 86,8% z nich se řadilo mezi zaměstnané, z nichž 65% patřilo mezi zaměstnance, 4,9% k zaměstnavatelům a zbytek pracoval na vlastní účet. Oproti tomu celých 44,6% občanů nebylo ekonomicky aktivní (to jsou například nepracující důchodci či žáci, studenti nebo učni) a zbytek svou ekonomickou aktivitu uvést nechtěl. Úhrnem 966 obyvatel obce (což je 43,1%), se hlásilo k české národnosti. Dále 577 obyvatel bylo Moravanů a 31 Slováků. Celých 517 obyvatel obce však svou národnost neuvedlo.
Vývoj počtu obyvatel za celou obec i za jeho jednotlivé části uvádí tabulka níže, ve které se zobrazuje i příslušnost jednotlivých částí k obci či následné odtržení.
Náboženský život
Obec je sídlem římskokatolické farnosti Lednice na Moravě. Ta je součástí děkanátu Břeclav v Brněnské dicézi v Moravské provincii. Při censu prováděném v roce 2011 se 517 obyvatel obce (23%) označilo za věřící. Z tohoto počtu se 340 hlásilo k církvi či náboženské obci, a sice 272 obyvatel k římskokatolické církvi (12% ze všech obyvatel obce),dále 3 k pravoslavné, 1 k Církvi československé husitské, 4 k českobratrským evangelíkům a 2 ke Svědkům Jehovovým. Úhrnem 768 obyvatel se označilo bez náboženské víry a 957 lidí odmítlo na otázku své náboženské víry odpovědět.

Školství
Základní škola Lednice sídlící ve dvou budovách na ulici Břeclavské byla založena v roce 1936. Od roku 1990 až do roku 2019 byl jejím ředitelem Mgr. Ladislav Dostál, pak jeho místo zaujal dosavadní zástupce Mgr. Stanislav Straškrába. Školu navštěvují děti od 6 do 15 let z Lednice, Bulhar a Hlohovce. Na budovu nad náměstím (Břeclavská 365, lidově zvanou „národka“) chodí žáci 1. a 2. třídy. Žáci 3.–9. ročníku chodí na budovu druhého stupně (Břeclavská 510). Plánuje se sjednotit všechny žáky na jediné budově.
Již od roku 1895 má v Lednici tradici odborné zemědělské školství – tehdy zde byla založena Vyšší ovocnicko-zahradnická škola (Höhere Obst-Gartenbauschule), první taková škola s maturitou v Rakousku-Uhersku. Při ní byl roku 1912 zřízen Ústav zušlechťování rostlin (od roku 1965 Mendeleum). Roku 1922 byla na Rybničním zámečku jižně od Lednice zřízena Biologická stanice českých vysokých škol, kterou společně využívalo několik brněnských VŠ.
Po druhé světové válce se v prostorách VOZŠ usídlila zahradnická katedra brněnské Vysoké školy zemědělské, která měla od roku 1953 celostátní působnost pro zahradnické obory studia. Od roku 1985 je lednické pracoviště brněnské zemědělské univerzity samostatnou Zahradnickou fakultou. Její zaměstnanci a studenti se významně podíleli na rekonstrukcích zámeckého parku a skleníku.

Vinařství
Lednice je vinařská obec v Mikulovské vinařské podoblasti (viniční tratě Končiny, Terasy, U Červené studánky, Hlohovsko, Ve starých, Na Valtické, Farské). Roku 2019 činila plocha vinic na území obce 146,19 ha, tedy asi 8,6 % rozlohy zemědělské půdy.

Doprava
Lednicí prochází silnice II/422 spojující Podivín a Valtice, která se zde křižuje se silnicemi III. třídy č. 41417 směr Břeclav a č. 42117 směr Bulhary, z níž se odpojuje ještě č. 42124 směr Mikulov. V roce 2007 byl skrz obec vybudován nový průtah silnice II/422, která do té doby vedla komplikovaně přes náměstí a odlišně pro každý směr (z Lednice na Valtice jednosměrně ulici Valtickou, v opačném směru ulicemi Nádražní a Komenského – z toho důvodu byla tehdy také značena jako vedlejší silnice vůči trase Břeclav–Bulhary).[9] Nově vzniklá hlavní křižovatka (s ulicí Mikulovskou) byla pro svou špatnou přehlednost posléze ještě přestavěna na kruhový objezd. Stavba průtahu si sice vyžádala několik demolic v ulicích Čechově a Mikulovské, ale přinesla značné zjednodušení průjezdu obcí a výrazné zklidnění dopravy v nejužším centru (Zámecké náměstí a přilehlý úsek ulice 21. dubna, Valtická).
Roku 1901 byla do Lednice přivedena železnice z Břeclavi, trať je zde ukončena ve stanici Lednice na Moravě. Od počátku 21. století zde funguje pouze sezónní turistický provoz historických souprav.
Lednice je od roku 2008 součástí Integrovaného dopravního systému Jihomoravského kraje, zóna 572. Křižují se zde autobusové linky 555 (Podivín–Valtice) a 570 (Břeclav–Dolní Věstonice–Mikulov).
Na území obce je provozována také turistická lodní doprava po Zámecké Dyji od zámku k minaretu nebo k Janohradu.
Prochází tudy několik cyklotras a pěších turistických tras, konkrétně dálková červená stezka Valtice–Šakvice, z níž na Zámeckém náměstí vychází žlutá stezka do Podivína a zelená stezka do Břeclavi.

Ochrana přírody
Na území Lednice se nacházejí tato zvláště chráněná území :
• Národní přírodní památka Pastvisko u Lednice
• Národní přírodní rezervace Lednické rybníky (z větší části; současně ptačí oblast Natura 2000)
• Přírodní památka Květné jezero
Dále sem zasahuje Přírodní park Niva Dyje a celou severovýchodní polovinu katastru zabírá evropsky významná lokalita Niva Dyje.

Pamětihodnosti
• Zámek Lednice – na místě původní gotické tvrze vznikl v letech 1544–1585 renesanční zámek, obklopený zahradou. Zámek byl na sklonku 17. století barokně přestavěn – z této přestavby se zachovala monumentální architektura zámecké jízdárny a konírny na západní straně zámeckého komplexu – dílo J. B. Fischera z Erlachu. V letech 1766–1772 proběhla klasicistní přestavba zámku a v roce 1815 byly zámecké budovy upraveny ve stylu empíru. Dnešní podoba zámku pochází z poslední přestavby zahájené v roce 1846 v historizujícím novogotickém slohu podle návrhů J. Wingelmüllera a dokončené v roce 1858 J. Heidrichem. Přestavba zachovala půdorys zámku a projevila se především v úpravě fasád a ve výzdobě zámeckých interiérů. Do komplexu zámeckých budov je vkomponován farní kostel Sv. Jakuba Staršího.
• Palmový skleník na východní straně zámku byl zbudován v letech 1843–1845 podle návrhů anglického architekta P. H. Desvignese. Ve skleníku je pěstováno cca 250 druhů tropických a subtropických rostlin a vytváří předěl mezi parterovou a přírodně krajinářskou částí zámeckého parku.
• Náměstí v obci Lednice je komponováno v jednotném novogotickém slohu.
• Zámecký park – poprvé byl doložen polovině 16. století. Od 30. let 17. století je postupně měněn ve velkorysý barokní park vybavený severně od zámeckého průčelí terasou přístupnou rampami se sochařskou výzdobou. Koncem 19. století probíhaly klasicistní úpravy parku, jež vyvrcholily v letech 1805–1811 v romantickou přeměnu podle projektu architekta Fantiho na přírodní krajinářský park s vysekanými průhledy mezi významnými stavbami. Řeka Dyje byla spoutána do systému kanálů a rybníků, byly navršeny ostrovy navzájem propojené mosty. Poslední úprava zámeckého parku proběhla v letech 1884–1887, kdy byla parterová část upravena podle plánů architekta Michelliho v novobarokním francouzském stylu s pravidelnou osovou formací stříhaných křovin s kašnami a antickými sochami a fragmenty (při této úpravě byl odstraněn původní začátek dnešní ulice Slovácké). Park je významný i po stránce dendrologické – obsahuje 112 druhů jehličnanů a 462 druhů listnáčů.
• Minaret – romantická stavba z let 1797–1802 postavená v maurském slohu podle projektu J. L. Hardtmutha, o výšce 60 m. Z jednopatrové hranolové budovy, v přízemí prolomené 12 arkádami, vyrůstá štíhlá věž, členěná třemi ochozy. Z věže je kruhový rozhled po širokém okolí, zejména po zámeckém parku a celém Lednicko-valtickém areálu, je vidět na Pavlovské vrchy, do Rakouska i na Slovensko.
• Lovecký zámeček byl postaven v letech 1805–1806 podle návrhu J. L. Hardtmutha. Je to klasicistní jednopatrová stavba s průčelím prolomená v přízemí třemi arkádami. V prvním patře je lodžie ohraničená šesti toskánskými sloupy na hranolových podstavcích. Pod lodžií je půlkruhově zaoblené podloubí. Stavba sloužila jako hájovna a umožňovala z terasy sledovat hon.
• Kostel svatého Jakuba Staršího
• Kaple svatého Cyrila a Metoděje
• Hraniční zámek – zámek vybudovaný v letech 1816–1827 přímo na tehdejší zemské hranici mezi Markrabstvím moravským a Dolními Rakousy, která zámek půlila a dnes zde tato hranice tvoří katastrální hranici obcí Lednice a Hlohovec. V současnosti se v zámku nachází hotel a restaurace.
• Budova železniční stanice z přelomu 19. a 20. století, postavená podle návrhu Karla Weinbrennera za využití barevně glazovaných cihel z poštorenské knížecí cíhelny (dnes PKZ).

ZÁMEK
Státní zámek Lednice je od roku 1945 majetkem státu, je spravován Ministerstvem kultury ČR prostřednictvím Národního památkového ústavu Praha, územní odborné pracoviště v Kroměříži. Zámek patří k nejnavštěvovanějším památkám v naší republice. Novogotická přestavba v 19. století z něj vytvořila romantické sídlo obklopené jedním z největších evropských parků (téměř 200 ha), ve kterém návštěvník najde palmový skleník, benátskou kašnu, římský akvadukt, čínský pavilon, minaret a umělou zříceninu Janův hrad. Díky unikátnímu propojení stavebních památek s okolní člověkem formovanou přírodou byl v roce 1996 celý lednicko-valtický areál zapsán do seznamu světového dědictví UNESCO.
První historická zpráva o této lokalitě pochází až z roku 1222. Již tehdy zde patrně stála gotická tvrz s dvorcem, kterou r. 1249 český král Václav I. propůjčil rakouskému šlechtici Sigfriedu Sirotkovi.
Koncem 13. století se držiteli celé Lednice a nedalekého Mikulova stali Liechtensteini, původem ze Štýrska, kteří postupně získali pozemkový majetek na obou stranách moravsko-rakouské hranice. Příslušníci rodu se nejčastěji uplatňovali ve vojenských službách, v renesanci pak v hospodářském podnikání. Od druhé poloviny 15.století se pak příslušníci rodu uplatňují i v nevyšších zemských úřadech. Zásadní změna postavení rodu na Moravě však nastala až za bratrů Karla, Maxmiliána a Gundakara z Liechtensteina. Karel a Maxmilián si výhodnými sňatky zabezpečili velké bohatství starého moravského rodu Černohorských z Boskovic. Bratři byli zpočátku, tak jako jejich otec a děd, protestanty-luterány, ale záhy přestoupili na katolickou víru a připravili si tak vhodnou půdu pro další politickou činnost. To se týkalo zejména Karla, který působil na dvoře císaře Rudolfa II., v roce 1604 se stal zemským hejtmanem na Moravě a v roce 1608 byl pozdějším králem Matyášem II. povýšen do knížecího stavu a uděleno mu opavské knížectví.
Za stavovského povstání stál na straně Habsburků, účastnil se i bitvy na Bílé hoře. Po porážce stavovského povstání v roce 1620 systematickým skupováním konfiskovaných majetků některých účastníků odboje se Liechtensteini stávají nejbohatším rodem na Moravě a ve svém postavení vystřídali Žerotíny. Obrovský půdní fond jim přinášel velké zisky a umožnil jim i velkolepé stavební podnikání zde v Lednici.
Již v 16. století patrně Hartmann II. z Liechtensteina, nechal zbořit zdejší středověkou vodní tvrz a nahradil ji renesančním zámkem. Na sklonku 17.století byla i tato stavba zbořena a vybudováno zde barokní sídlo s rozlehlou architektonicky řešenou zahradou a monumentální jízdárnou, podle návrhu Jana Bernarda Fischera z Erlachu, která se jen v málo pozměněné podobě uchovala dodnes.
Po polovině 18. stol. byl zámek opět upravován stavebně a roku 1815 byly odstraněny jeho přední trakty, které byly součástí barokního zámku.
Dnešní vzhled pochází tedy z let 1846-1858, kdy kníže Alois II. z Liechteinsteina usoudil, že Vídeň je pro pořádání letních slavností nevhodná a nechal Lednici přebudovat na reprezentační letní sídlo v duchu anglické gotiky. Pro pořádání velkolepých setkání evropské šlechty sloužily reprezentační sály v přízemí (dnes I. prohlídkový okruh), které jsou vybaveny vyřezávanými stropy, dřevěným obložením stěn a vybraným mobiliářem. V 1. patře zámku pak můžete navštívit soukromé pokoje Liechtensteinů. Ve 2. patře pak pokoje dětí a jejich guvernantek, spolu s muzeem loutek Milana Knížáka.
Prohlídkové okruhy
1.Reprezentační sály (základní okruh) : Reprezentační sály v přízemí zámku – sloužily k pořádání společenských akcí, plesů a bálů. Jsou proslulé nejen v ČR díky nádhernému dřevěnému obložení, ale zejména pro detailně zdobené kazetové stropy a vřetenovité schodiště.
2.Soukromé apartmány (základní okruh) : Soukromé knížecí apartmány v prvním patře zámku sloužily knížecí rodině do roku 1945. Od 50. let 20. století až do roku 2001 zde byly vystaveny exponáty zemědělského muzea. Od roku 2001 otevřený prohlídkový okruh s původním inventářem instalovaný podle dobových soupisů.
3.Dětské pokoje a Muzeum loutek : Dětské pokoje princů a princezen a Muzeum loutek Milana Knížáka ve druhém patře zámku.
4.Grotta : Umělá barokní krápníková jeskyně ve sklepě zámku.
5.Skleník : Zámecký skleník měří na délku 92 metrů, na šířku 13 metrů a je vysoký je 7,5 metru.
6.Minaret : Minaret nebo také Turecká věž je stavba v ose zámku. Toto atraktivní dílo bylo zbudováno Aloisem Josefem I. podle plánů architekta Josefa Hardtmutha na přelomu 18. a 19. století. Je výjimečnou stavbou tohoto charakteru v Evropě a se svými téměř 60 metry patří na kontinentě mezi nejvyšší.
7.Sály minaretu : Nově zrestaurované a veřejnosti přístupné sály v prvním patře minaretu.
8.Janohrad (základní okruh) : Byl vybudován u lovecké obory, na místě obtékaném ze tří stran řekou Dyjí. Sloužil jako lovecký zámeček – shromaždiště panstva před honem, místo konání posledních lečí. Po honech se zde konaly bohaté hostiny, na nichž se vyhlašoval král honu. Objekt sloužil rovněž jako obydlí pro knížecího hajného. Stavbu podle projektu Josepha Hardtmutha započal v roce 1801 Alois I. Josef kníže z Lichtenštejna, ten však v roce 1805 umírá a stavbu dokončuje o tři roky mladší bratr – Jan I. Josef kníže z Lichtenštejna.
Více na : www.zamek-lednice.cz
GPS : 48.8016903N, 16.8054806E

VYHLÍDKOVÉ MÍSTO
GPS : 48.8039683N, 16.8071967E

NÁRODNÍ PŘÍRODNÍ REZERVACE LEDNICKÉ RYBNÍKY
Pod ochranu rezervace spadají čtyři rybníky - Zámecký rybník přímo u Lednice a soustava tří rybníků ležících jižněod obce - rybníky Hlohovecký, Prostřední a Mlýnský. Jejich vodní plochy a břehy jsou jednou z nejvýznamnějších ornitologických lokalit v Česku - svá hnízda tu má nespočet vodních a mokřadních ptáků. Ostrůvky u Minaretu hostí jednu z nepočetnějších kolonií volavky popelavé a kvakoše nočního u nás. Rybníky jsou také důležitou zastávkou tažných ptáků.
U rybníka Nesyt můžete pozorovat život ptáků z několika pozorovatelen.
Vyhlášená rozloha : 628,39 ha
Upozornění : V národní přírodní rezervaci je ze zákona zakázán přístup k místům ležícím mimo schválené turistické značení.
GPS : 48.8066869N, 16.8077289E

LEDNICKÝ PARK
Zámecký park ve francouzském a anglickém stylu je vybudováván a udržován po 500 let rodem Lichtenštejnů. První zmínka o zahradě pochází již ze 16. století. Kvůli častým záplavám zde byl vybudován veliký rybník se soustavou ostrůvků. Nachází se zde bohatá sbírka rostlin a dřevin, umělá jeskyně, minaret, akvadukt, fontány a mnoho dalšího.
GPS : 48.8092553N, 16.8101381E

MINARET
Zděný Minaret nechal postavit kníže Alois I. Josef z Liechtensteinu podle návrhu architekta Josefa Hardtmutha v letech 1797–1802. Romantická věž je postavena v maurském orientálním stylu. Nachází se v ní osm místností s orientální výzdobou. Minaret je považován za největší stavbu svého druhu v neislámských zemích. Dosahuje výšky přes 60 metrů. Vznikl jako jedna z prvních vyhlídkových staveb u nás.
Z Minaretu lze vyhlížet ze tří ochozů. Po vystoupání 302 schodů na nejvyšší vyhlídkový ochoz se jako na dlani před vámi rozprostře lednicko-valtický areál. Kromě něj můžete pozorovat Pálavu, Bílé Karpaty a za dobré viditelnosti dokonce vrcholek věže svatoštěpánského dómu ve Vídni či Alpy.
Více na : www.zamek-lednice.cz
GPS : 48.8142033N, 16.8127103E

AKADEMICKÁ ZAHRADA
V září roku 2011 byla Akademická zahrada na ploše 5565 m2 slavnostně otevřena. Kromě zahloubeného kruhového bowling green ležícího v jejím srdci si každý může projít jednotlivé kolekce rostlin od solitérních stromů, přes rostliny keřového patra, popínavé rostliny až po barevné květiny všech pěstitelských skupin.
GPS : 48.7960442N, 16.7985397E

VYHLÍDKOVÁ VĚŽ LEDNICKÁ KOLONÁDA
Nevysoká kovová vyhlídková věž s dřevěným obložením nabízí výhled do okolních rovin.
Vstup : volný
GPS : 48.7925797N, 16.8185494E #cestování#vesnice#příroda#kouzelnezahrady
Více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • letos v září
  • 48 zobrazení
fotohruska
Dne 24.8. 2021 se občané Vysočiny měli možnost potkat s Robertem Šlachtou a jeho týmem pouze pro Vysočinu. Návštěvní plán pro města Telč, Jaroměřice nad Rokytnou, Žďár nad Sázavou a večer v Třebíči v hotelu Zlatý kříž byl dodržen. Zadavatelem a zpracovatelem politické strany "PŘÍSAHA" - občanské hnutí je Robert Šlachta. V Třebíči představil svojí vizi. "Plných 30 let jsem sloužil naší zemi. Teď chci sloužit dál a proto zakládám hnutí Přísaha. Jdeme zaručit spravedlnost. Jdeme zastavit rozkrádání. Jsme Přísaha"! "Přísaha nechce žádné daňové experimenty. Chceme stabilitu a předvídatelnost v téhle šílené době. Nejdřív musíme zacpat díry, odkud peníze z daní pořád utíkají ", informoval přítomné Šlachta, který je bývalý příslušník a později ředitel policejního Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu a poté náměstek ředitele Celní správy. Robert Šlachta je celostátním lídrem Přísahy, zároveň povede její jihomoravskou kandidátku. Šlachta byl v červnu zvolen předsedou Přísahy, místopředsedy se stali další bývalí policisté Tomáš Sochr a Jaroslav Pelc. I ti povedou krajské kandidátky, Sochr ve Středočeském kraji a Pelc v Ústeckém. V Praze bude na prvním místě kandidátní listiny prezident Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu Jiří Hynek, který v roce 2018 neúspěšně kandidoval na prezidenta republiky. Heslo předvolební kampaně Přísahy zní „Jdeme do nich!“, podle Šlachty jde hnutí hlavně o boj s korupcí a klientelismem. Hnutí také chce zrychlit práci soudů či usilovat o zachování české identity. Odmítá přijetí eura, kvóty na uprchlíky a privatizaci páteřních nemocnic. V souvislosti s covidem-19 slibuje Přísaha prošetření všech zakázek z doby nouzového stavu. „Miliardy z našeho společného rozpočtu tekly do kapes pochybných firem,“ uvádí Přísaha v programu k takzvaným „covidovým“ zakázkám. Přísaha nemá v současnosti v parlamentu zastoupení, některé průzkumy však naznačují, že by mohla dostat dostatečný podíl hlasů k zisku poslaneckých mandátů. Podle srpnového volebního modelu agentury Kantar CZ pro Českou televizi by hnutí Přísaha mohlo při volbách získat šest procent hlasů. Červencový model agentury Median hnutí přisoudil zisk 6,5 procenta. Agentury však nejsou jednotné. Politické hnutí Přísaha bude reprezentovat za Kraj Vysočina: 1. místo: Ing. Karolína Kubisková,36 let, Kamenice nad Lipou, absolventka Ekonomické fakulty Západočeské univerzity v Plzni, maminka tří dětí, bojovnice proti korupci. 2. místo: Mgr. Blanka Hedbávná, 52 let, Velká Bíteš, učitelka,vystudovala speciální pedagogiku pro učitele na Masarykově univerzitě. 3. místo: Ing. Bc. Jindra Sázavská DiS., 57 let, Březník, účetní, ekonomka, účetní a daňová specialistka, 32 let se věnuje účetnímu a daňovému právu jako OSVČ. Absolventka Vysoké školy daňového poradenství v Brně. Působila jako zastupitelka v rodné obci Březník, kde byla zvolena přísedící u soudu. Výše uvedené ženy byly v Třebíči přítomné a částečně doplnily projev předsedy hnutí Roberta Šlachty.
Více  Zavřít popis alba 
  • 25.8.2021
  • 145 zobrazení
radekgre
Ostravský Citron odehrál poslední koncert v klasické sestavě v září 2015. Od té doby existují dvě kapely. Čtyři z pěti muzikantů pokračují pod názvem Limetal. Kytarista Jaroslav Bartoňi baskytarista Václav Vlasák jsou spojovaní s nejslavnější érou Citronu, která začala v roce 1984 a aranžérsky a skladatelsky se podíleli na všech zásadních albech včetně kultovních Plni Energie a Radegast.
Zpěvák Fany Michalík zase v kapele vystřídal na přelomu osmdesátých s devadesátých let Láďu Křížka a je slyšet i na desce Citronu Vypusťte psy z roku 1990. Později zastoupil i legendárního Standu Hranického, který zemřel v roce 2013. Jako poslední do kapely přibyl kytarista Jiří Šperl, který v Citronu nahradil prázdné místo po zemřelém Jindřichu Kvitovi. Za bicí v nové kapele Limetal zasedl Lukáš Pavlík (Ewa Farna, Dymytry, Čechomor). První koncert proběhl 5.11.2015 v Hard Rock Cafe v Praze. V tomto roce vydávají EP Na tenkém ledě.V roce 2016 vychází dvojité EP Rock n´Roll Démon/ Zpověď, na kterém symbolicky použili do pěveckých základů hlas zemřelého kamaráda zpěváka Standy Hranického a EP Pravdu ukáže čas.
V roce 2017 Limetal vydává debutové eponymní album (u firmy Brainzone). Kolekce dvanácti písniček staví na rockové hudební historii ostřílených muzikantů, ale současným zvukem a aranžemi si vytváří vlastní styl, kterému dominuje hlas zpěváka Fany Michalíka. Nahrávka vznikala jak ve studiu BombJack Wendela Dreiseitla, tak i v Los Angeles pod dohledem producenta Carmena Rizza (The Who, Alanis Morissette, Jane’s Addiction, Ray Charles).
„Část repertoáru jsme měli připravenou ještě během působení v bývalé kapele. Vzhledem k tomu, že v kapele tvoří všichni členové, sešlo se nám nakonec hodně skladeb, ze kterých jsme dlouho vybírali,“ popisuje kytarista Jaroslav Bartoň, který je spolu s baskytaristou Václavem Vlasákem spojován ve většině projektů. Nahrávání si podle Bartoně hudebníci užívali a nikam nespěchali. „Když jsme měli pocit, že některé písničce bude slušet host, pozvali jsme ho. Album díky tomu obohatily například klávesové party Borise Urbánka, Jan Lstibůrek na dudy, Mirek Linhart na akustickou kytaru nebo smyčcový kvartet.“
Vydáním alba a křtem muzikanti uzavírají první etapu existence, během které stihli vydat ještě singl a dvojité EP. Nové CD skupiny Limetal pokřtili v úterý 14. února v Lucerna Music Baru v Praze skupina Kabát.Během roku 2017 Limetal koncertujeve složení: zpěvák Fany Michalík, kytarista Jaroslav Bartoň, kytarista Jiří Šperl, baskytarista Václav Vlasák a bubeník Lukáš Pavlík.Vzniká nový videoklip ke skladbě Stará garda. Kameraman a režisér Tomáš Bláha v něm sestříhal záběry z koncertního křtu v Lucerna Music Baru.Nové video je zároveň ochutnávkou na podzimní turné kapely.
V létě oznamuje bubeník Lukáš Pavlík, že dostal nabídku hrát se skupinou Chinaski.
Do kapely přichází Veronika Lukešová, bubenice, jež hrála s osobnostmi světového rocku, například muzikanty z kapel Deep Purple, Helloween nebo Rainbow. S Limetalem absolvuje letní festivaly a podílí se na přípravách podzimního turné.Deset koncertních zastávek, scéna, kterou navrhoval tým kapely Kabát, hostující smyčce a vokalistky i bubenická hvězda Veronika Lukešová. Tak vypadalo turné 2018 rockové supergroup. Limetal má aktuálně v rádiích další singl S větrem v zádech, který se stal úvodní písní nového českého filmu Špindl. Ke zmíněné skladbě vzniká klip, ve kterém hraje miss Zuzana Jandová.Playlist turné, které trvalo do dubna 2018 skupina postavila na skladbách z nového alba. S týmem Radka Havlíčka, manažera kapely Kabát, byla připravena scéna, kterou tvoří systém jednoduchých variabilních světelných panelů s efeky.
V roce 2018 kromě hraní na koncertech a letních festivalech se kapela intenzivně věnuje přípravám na vydání dalšího CD a natáčení ve studiu. Ke konci roku vychází maxisingl Swingers párty s ochutnávkou pěti písní z nového CD. Pod vedením režiséra a kameramana Tomáše Bláhy vzniká klip Swingers párty.Začátek roku 2019 tráví kapela ve studiu, aby dokončila nové CD s názvem Znamení.
Kapela oznamuje, že byla vybrána jako host na velkolepé turné skupiny Kabát k oslavě třiceti let její existence. Bude mít tu čest zahrát si na koncertech pro několik desítek tisíc diváků.
Bubenice Veronika Mrázová oznamuje radostnou událost a odchází na mateřskou dovolenou. Za bicí se dočasně posadí její manžel Dalibor Mráz.
Kapela oznamuje úpravu názvu z Limetal na Limetall.
Zdá se, že se Limetall stává líhní pro mladé talentované bubeníky, Verunka a Dali Mrázovi se prozatím naplno věnují rodičovským povinnostem. Proto Vám chceme představit tenhle neuvěřitelný 17 letý talent, který se jmenuje Vojta Sedlák!!!
Více  Zavřít popis alba 
  • 7.8.2021
  • 46 zobrazení
verastrnadkova
ZOO JIHLAVA
Počátky založení zahrady se datují k roku 1957. Je rozdělena do pěti kontinentů. Během návštěvy uvidíte až 200 exotických druhů zvířat, z nichž některé patří v přírodě mezi ohrožené. Celkově se zoo zaměřuje na chov kočkovitých šelem, opic a plazů.
Mezi zajímavé expozice patří africká vesnice Matongo, asijský parčík Hokkaido, jihoamerická Hacienda Escondido, pavilon šelem nebo pavilon Exotárium.
V zoo se můžete i aktivně vzdělávat, odpočinout a využít míst k relaxaci. V průběhu roku zde probíhají zajímavé kulturní a společenské akce.

Historie
V 50. letech minulého století došlo ke zkrácení pracovní doby a zkrácení pracovního týdne. Lidé tak měli více volného času, který měli využít k sebevzdělávání a společenské angažovanosti. Navzdory snahám režimu lidé netrávili čas kolektivně a organizovaně, ale raději v rodinném kruhu nebo s přáteli. V této době vznikala různá zařízení, která podporovala zájmové činnosti lidí a pořádala akce pro děti a mládež (kluby přátel umění, filmové kluby, hvězdárny, ale i zoologické zahrady). V 50. letech tak v tehdejším Československu vznikla např. Zoo Olomouc, Zoo Ostrava nebo Zoo Bojnice. Položeny byly také základy Zookoutku v Jihlavě.
Zvířata mají oblibu především u dětí a tak i v Jihlavě vzniklo na zahradě Krajského pionýrského domu několik výběhů, které obývali Ferda a Lojza (liščata), Brunďa a Bzunďa (mývalové), Faust a Markéta (kamerunské kozy) nebo „kluci“ jezevci lesní. Bylo to jen několik výběhů, o které se starali pionýři ve svém zoo-kroužku, ale i tak posloužily pro radost a pobavení mnoha dětí. Tamní prostory a personální zajištění ale neumožňovaly další rozšíření tohoto zvířecího koutku a začaly se objevovat první myšlenky na vznik samostatného zookoutku v Jihlavě.
První desetiletí
S první myšlenkou na založení a konkrétní umístění zookoutku přišel Oldřich Vávra, který při svých procházkách po Jihlavě vybral ideální lokalitu v části Březinových sadů v údolí říčky Jihlávky, kde byl ideální terén a zároveň zde docházelo k budování Parku kultury a oddechu v Jihlavě. Nacházelo se zde již několik klecí s bažanty a byla zde vyvrtána studna jako zdroj vody. Oldřich Vávra, inspektor pro kulturu Městského Národního Výboru, budování zookoutku prosazoval a podporoval, kde mohl.
Vybudování zookoutku v rámci Parku kultury a oddechu bylo schváleno Radou Městského národního výboru na svém zasedání 5. 7. 1957. Do konce roku 1957 byla vybudována stáj, ve které nalezli svůj domov velbloudi i kozy. Postavily se voliéry pro bažanty a papoušky. Zookoutek měl tehdy 3 pracovníky. Vedením zookoutku byl pověřen Jindřich Weiss, šéf kulisáků v jihlavském divadle, milovník přírody a velký chovatel zvířat.
V rozšiřování se pokračovalo i v roce 1958. Zvířata se získávala z různých zdrojů. Například lvy zookoutek získal z cirkusu, který Jihlavou zrovna projížděl a dlužil městu cca 15 000 Kčs. Pan Weiss díky své známosti s cirkusáky i úředníky města domluvil odprodej lvů zookoutku, tak aby cirkus měl na zaplacení dluhu. Šlo o starší párek lvů s maringotkou. V další maringotce přibyl mladý medvěd, který předtím na Barrandově natáčel film. Ihned se začalo s hledáním jeho partnerky, kterou se stala medvědice Polska. Vytvoření medvědího páru si vyžádalo zbudování medvědince, který byl během roku 1958 vybudován. Než se medvědinec vybudoval, přebývali medvědi v mřížované kleci. Díky novým ohradám byly stavy zvěře rozšířeny o jeleny, daňky, srnce, koníky nebo pávy. To, že se zookoutek rozšiřoval, lákalo návštěvníky. Hned od svého začátku by velice oblíbený, protože v roce 1958 ho navštívilo 30 000 návštěvníků.
Rok 1959 znamenal rozšíření o dva rybníčky pro vodní ptáky a velkou voliéru pro dravce, která byla postavena podle projektu ing. arch. Jiřího Šulce. Šlo o trubkovou konstrukci, která byla založena na betonových patkách a kterou můžete v zoo vidět dodnes.
Stoupající zájem veřejnosti o zookoutek neunikl ani MNV, který v únoru 1959 chtěl schválit změnu jeho statutu. Počítalo se s tím, že se zookoutek převede na zoologickou zahradu, která bude samostatným kulturně osvětovým zařízením se svým rozpočtem, mzdovým fondem a příspěvky na činnost a výstavbu. Komise ministerstva školství a kultury v Praze však nedoporučila vznik zoologické zahrady v Jihlavě a zookoutek tak i nadále zůstal součástí Parku kultury a oddechu.
V roce 1961 se vedoucím zařízení stává Josef Vitásek a vzniká první projekt na budování zookoutku od Ing. arch. Schuberta.
V roce 1962 začaly práce na celkovém oplocení, což mělo přinést větší bezpečnost pro zvířata, ale také kontrolu nad návštěvníky. Důležitým krokem pro větší pohodlí návštěvníků, bylo upravení hlavních cest asfaltovým nástřikem.
V zookoutku pracovalo šest pracovníků místo osmi. Chovatelé si tak vše museli dělat sami. Pro potřeby zookoutku byla zakoupena fréza s příslušenstvím a větší chladicí box, který pomáhal s uskladněním masa, pro které se už nemuselo jezdit tak často na jatka. S transportem masa do zoo pomáhali poníci, kteří tahali potah.
V zoo byly zavedeny karty chovaných zvířat a zvířata začal pravidelně kontrolovat zvěrolékař. Přibyla i nová zvířata jako pštrosi, černé labutě nebo dva druhy lišek. Odchovat se podařilo tři mláďata u opic, lamu, dikobrazy, medvědy nebo poníky.
S ročním zpožděním se začalo v roce 1963 s budováním pavilonu opic. Budování probíhalo v rámci akce „Z“ a hrubá stavba měla stát 200 000 Kčs. Pomocné práce při výkopech základů provedl vojenský útvar a při stavbě zdiva pomáhali učni Stavební průmyslové školy. V rámci akce Z pak byly v zoo provedeny parkové úpravy, které provedly Veřejné služby, byla postavena voliéra pro ptactvo a byl zaveden vodovod.
Návštěvníkům byla dána k dispozici příruční knihovnička obsahující knihy o životě zvířat. Knihy bylo možné si půjčit v letních měsících vždy v neděli odpoledne. V zookoutku byla také instalována výstava o vzniku a vývoji života na zemi. Pro větší bezpečnost návštěvníků bylo u medvědince namontováno zábradlí, aby tam nepadaly děti. Za celý rok zookoutek navštívilo 48 218 osob. Také došlo ke zvýšení vstupného pro dospělého na 2 Kčs, vstupné pro děti zůstalo zachováno na 50 haléřích.
Rok 1964 si žádal vybudování sociálního zařízení, přípravnu krmiv a kancelář. Zaměstnancům se podařilo postavit voliéru pro veverky, natřít kovová a dřevěná zařízení a usušit 150 metráků kvalitního sena, což pomohlo snížit náklady na krmiva. K propagaci zookoutku vydal odbor školství a kultury velký plakát a průsvitky do trolejbusů a autobusů, zookoutek byl propagován rozhlasem a v tisku nebo ve výkladní skříni v lékárně.
V dalším roce jsou prováděny dokončovací práce na pavilonu opic. Chovatelé vybudovali bazén před pavilonem šelem a zároveň zajišťovali průvodcovskou službu výpravám. Brněnská televize pro natáčení svého programu Hrátky se zvířátky využila letošní mládě medvěda a opičku, což byla výborná propagace.
V roce 1966 se do zookoutku podařilo získat rysa, pumu, opice, oslici a dalších zvířata výměnou za zvířata odchovaná v Jihlavě. Některá zvířata musela být ale prodána (např. vlci, koně, lišky platinové, stříbrné a obecné) a to kvůli nevyhovujícím voliérám, které byly zlikvidovány a zvířata neměla být kam umístěna.
Kvůli nezaviněné nešťastné nehodě u pavilonu šelem, při které se zranilo dítě, došlo k důkladnějšímu zajištění výběhu šelem a medvědince. V blízkosti zookoutku byl zřízen dřevěný restaurační stánek, který poskytoval návštěvníků možnost občerstvení. Do budoucna se počítalo s dovybavením tohoto stánku některými spotřebiči. Pro děti a mládež byla pořádána estráda Hrátky se zvířátky.
Druhé desetiletí
Zookoutek si během své existence získal příznivce i odpůrce. Na zasedání Rady MNV se o něm začínalo debatovat čím dál častěji i z popudu občanů. Další ránou byla smrt Josefa Vitáska.
Zookoutek zůstal nějaký čas bez vedení, i když se ihned začalo s hledáním jeho nástupce. Tím se stal František Svoboda, který do funkce nastoupil 1. listopadu 1967 a mě zkušenosti s chovem zvířat. V roce 1967 nastoupil do Jihlavy i Vladislav Jiroušek na pozici inspektora zvěře. Zookoutek tak získal kvalitní zkušené pracovníky. I když se dařilo jak v návštěvnosti, tak v odchovech zvířat, díky budování nových výběhů bylo hospodaření zookoutku v červených číslech.
Rok 1968 byl nejen pro Zookoutek Jihlava velmi významným. I když se pracovníci snažili udělat spoustu prací vlastními silami a každoročně sklidili i velké množství sena, aby ušetřili co nejvíce peněz, stále byly výdaje vyšší než příjmy. Tak se opět dostal na jednání Rady MNV a místo schválení dalšího rozvoje zookoutku, se v diskusi hovořilo o jeho možném zrušení.
Zookoutek byl tehdy otevřen od května do října. Pro celoroční převoz by bylo potřeba přijmout pokladníky do celoročního provozu a přijmout další zaměstnance na údržbu a úklid areálu.
V roce 1969 útvar územního plánování a architektury vypracoval studii současného stavu zookoutku. Ze studie vyplynulo, že objekty byly budovány živelně, bez předem plánovaného koncepčního řešení. V nevyhovujícím stavu byly objekt pro opice, stáje a výběhy pro kopytníky, stejně jako objekt administrativy. Ve vyhovujícím stavu byly objekt pro medvědy, voliéra pro dravé ptactvo, bazén s plochou pro vodní ptactvo a s menšími úpravami i objekt pro lvy a kočkovité šelmy.
Tuto studii měla na svém zasedání projednat i Rada MNV a rozhodnout tak o tom, co bude se zookoutkem. Vedoucí Útvaru územního plánování MNV František Musil předložil na jednání rady návrh usnesení, ve kterém se počítalo s postupnou likvidací celého zařízení, aby bylo možné po dokončení sídliště Březinovy sady dobudovat v údolí veřejný park. S možností zrušení zookoutku se nechtěl smířit pan Jiroušek a proto v den zasedání Rady MNV vyšel v Jiskře jeho článek „Dojde k likvidaci zookoutku?“.
Pan Jiroušek tehdy ještě jako inspektor zvěře seznámil veřejnost se situací, v jaké se zookoutek nachází. Ve svém článku píše: „Zdálo se, že při jednání dne 30. 1. t. r. bylo o budoucnosti ZOO rozhodnuto, likvidace byla s konečnou platností rezolutně zamítnuta a navrženo další dobudování, výstavba několika menších atraktivních staveb. Odborný pracovník ZOO Praha, ing. Turek, který v ZOO pracuje již třicet let a zná dokonale problematiku evropských ZOO, byl přizván, aby zhodnotil polohu a současný stav ZOO. Jeho expertíza vyzněla rovněž kladně a dokonce vypracoval plánek s návrhem další výstavby.“ Článek vzbudil mezi členy rady velké reakce a také asi díky němu proběhla na zasedání rady dlouhá diskuze nad budoucností zookoutku.
Po dvou bouřlivých letech představoval rok 1970 vyjasnění perspektivy a existence zookoutku. Byla zpracována studie Zookoutku v Jihlavě. Podle ní měly být nové objekty umístěny do pásu podél stávajícího okraje lesa. Studie počítala s ponecháním objektu pro medvědy, voliérou pro dravé ptáky, klecemi pro papoušky a dalšími menšími výběhy, přestavbou měly projít pavilon šelem, pavilon pro opice a bažantnice. Ostatní nevyhovující objekty měly být postupně po jejich dožití likvidovány. Nově měl být zbudován přednáškový sál, vivárium, bufet, objekt pavilonu exotických ptáků a pavilonu opic, nová vstupní budova a hospodářské centrum. V rámci propagace byly vytvořeny a nainstalovány velké propagační cedule a rozmístěny informační směrovky pro návštěvníky.
Zookoutek měl 12 zaměstnanců (vedoucí, osvětový pracovník, pokladník, údržbář-řidič, 6 ošetřovatelů, 2 noční hlídači). PKO pořídil ojetý vůz ŽUK, který velice usnadnil dovoz krmiv. Odchováno bylo celkem 60 kusů zvířat ve 14 druzích. Nově se v zookoutku objevil nosál, korsak, amazoňan modročelý, antilopy niglau a dvě zebry. Poprvé v historii zoo koutku byla vydána výroční zpráva a dva černobílé pohledy. Zookoutek za celý rok 1971 navštívilo 51 418 návštěvníků.
Koncem roku 1972 byla započata stavba hospodářského centra v několika etapách a začaly přípravné práce. Hospodářské centrum zahrnovalo sklepy pro skladování ovoce a zeleniny, přípravnu krmiv, mrazírnu, odchovnu pro králíky, morčata, potkany a myši, sklad materiálu a nářadí, garáže pro automobily a malotraktor, kotelnu, kanceláře, místnost pro zaměstnance s WC a sprchami.
Obsazením pozice zahradníka došlo ke zlepšení vzhledu celého areálu. Výměnou se zahraničím byl získán vzácný druh tygr bengálský a plameňáci chilští. Odchovat se podařilo 2 mláďata pum amerických, které slavnostně pokřtil předseda MNV. Celkem se podařilo odchovat 77 kusů zvířat v 16 druzích. Různými výměnami se podařilo získat pár shetlandských pony, pár husarských kočkodanů, pár ženetek obecných, lvici, pumu americkou, nilgau pestrého, papouška Thomasova.
V roce 1973 byly stanoveny hlavní úkoly zooparku, jakými je seznamovat veřejnost s životem naší i cizí fauny, pomáhat školám všech stupňů ve výuce, přispívat k vytváření kulturního vztahu obyvatelstva k přírodě a k řízení marxisticko-leninského vědeckého světového názoru.
Na základě zkušeností domácích i zahraničních zoo došlo k úpravám krmných dávek pro zvířata. Podařilo se získat mladého lva na doplnění chovného páru, hřebce zebry a doplnit skupinu antilop nilgau. Odchovat se poprvé podařilo sibiřského tygra i lvy. Dalšími zajímavými odchovy byli hnědí medvědi, paovce hřivnaté, mufloni nebo dikobraz. O zvířata se staralo celkem 7 ošetřovatelů a průměrný měsíční plat činil 1300,-Kčs.
Návštěvnost zookoutku se v roce 1974 zvýšila na 74 000 návštěvníků. Spotřeba masa na krmení byla cca 100 kg za den. Díky pravidelnému veterinárnímu dozoru se dařilo udržovat zvířata v dobré zdravotní kondici. Odchovat se podařilo celkem 28 zvířat v 11 druzích. Nejvýznamnějším odchovem byla dvojčata levhartů skvrnitých, které slavnostně pokřtil předseda MNV.
V roce 1974 se zoopark měl podle MNV zaměřit více na zvířata žijící na Vysočině. Zoopark měl navrhnout novou koncepci propagace na území města, umístění směrových šipek a propagačních cedulí.
Třetí desetiletí
Během roku 1977 se několikrát objevily problémy se zásobováním masa. Tuto situaci by vyřešila lednice s mrazicím boxem. V zoo byla provedena rekonstrukce elektroinstalace ve stáji a v pavilonu šelem a díky kolektivu BSP vybudována zemní voliéra pro morčata. Došlo k postupnému vyklizení pavilonu opic, aby mohlo dojít k jeho rekonstrukci. Nově byl realizován pořad Hrátky se zvířátky, který si přes krátkou dobu realizace získal velkou popularitu. Zúčastnilo se ho 18 skupin s celkovým počtem 550 dětí.
Přijetí nového zoologa v roce 1978 a zkušených ošetřovatelů výrazně zkvalitnilo práci. Do zoo nově přišli indočínská tygřice, nosáli bělohubí, psík mývalovitý, pár mandrilů, nebo amazoňan kubánský. Zajímavými odchovy byly odchovy bernešky velké, indických hus, dikobrazů, kočkodanů bělozelených, skvrnitých levhartů, lvů, pum, paovcí hřivnatých nebo antilop nilgau.
Byl založen Klub mladých přírodovědců, který se jednou týdně schází v zoo. Pro pionýrské kolektivy byly pořádány besedy na téma Vznik a význam zoologických zahrad.
Jako jediné zoo v ČSSR se podařilov roce 1979 poprvé odchovat bernešky bělolící. Celkem bylo odchováno 45 zvířat v 16 druzích. Nově byli do zoo získáni buvolci běločelí a kočky bažinné. Pořízením šrotovníku a krouhačky na řepu bylo možné využívat náhradní krmiva a snížit tak celkové náklady.
V roce 1980 bylo díky nástupu nového osvětového pracovníka možné zpracovat podklady pro experimentální výuku biologie nebo založit zoologický kroužek, jehož náplní je aktivní ochrana přírody, ekologická a etologická pozorování i aktivní pomoc při zvelebování zeleně zoo.
Díky ukončení spolupráce s externím pracovníkem Vávrou se zkomplikovala veterinární péče o zvířata. Nový veterinář dojížděl do zoo nepravidelně, což mělo za následek zhoršení parazitárního stavu u kopytníků a několik následných úhynů. V zoo byli novými druhy zebra Böhmova, husice šedohlavá, ara zelenokřídlý nebo hroznýšovci kubánští (byli zakoupeni do nově budovaného terária). Prvoodchov se podařil u tygra indického a antilopy losí.
Byla otevřena první část nově zrekonstruovaného pavilonu opic, provedena výměna mříží v medvědinci a rozdělení jeho vnitřních prostor na 3 boxy. A v zimě probíhaly práce na teráriu.
Zajištěním pravidelného odběru jednodenních kuřat a zavedením vlastního odchovu myší bylo docíleno zkvalitnění potravy pro zvířata. V roce 1981 jihlavský zookoutek jako 9. zoo na světě odchovala skunky pruhované (prvoodchov – 5 mláďat). Dalšími prvoodchovy byla mláďata koček bažinných, psíků mývalovitých a mandrilů rýholících. Postupně docházelo k osazování exotária, jednak přemístěním zvířat z kanceláře vedoucího, jednak nákupem např. korovci mexičtí – 1. v ČSSR. Vlastními silami byly zhotoveny jmenovky zvířat.
Zakoupením 2 mobilních buněk, které částečně řešily problém se skladováním, a vybudováním provizorní zámečnické dílny, se zoo začala chystat na osamostatnění od PKO.
Rok 1982 byl pro Zookoutek Jihlava zásadní. Na základě souhlasu Ministerstva kultury vydaného dne 4. února 1981 se zookoutek od 1. 1. 1982 mění na zoologickou zahradu, která je státní příspěvkovou organizací zřízenou MNV. Jihlava má zoologickou zahradu – je titulek článku, který vyšel ve
Zpravodaji města Jihlavy pro rok 1982.
Mimo jiné se v něm píše: Cesta k tomuto cíli nebyla lehká, zařízení nebylo od začátku budováno se záměrem zřízení zoologické zahrady, jak tomu bylo v některých velkých městech. Jihlavský zookoutek si musel svou pozici mezi zoologickými zahradami teprve vybojovat. Předcházelo tomu 25 let tvrdé práce, velkého úsilí a nadšení, překonání potíží a někdy i boj s nepochopením. Za 25 let existence zookoutku, později zooparku, byly vynaloženy nemalé prostředky a jihlavští občané odpracovali na jeho budování tisíce brigádnických hodin.
Do zoo přišel samec gibona bělolícího z Liberce. Proběhla rekonstrukce pavilonu opic, kdy byl rozšířen o terarijní část, kde kromě plazů měly být umístěny i žáby a ryby. Měl tak vzniknout první krytý pavilon, s celoročním provozem.
Roku 1983 funguje propagace zoo formou vyvěšení plakátů a informaci v kině Dukla a Panorama, v Prioru i na ČSAD. Probíhá 2. ročník soutěže pro školy Po stezkách zvířat a nově program pro MŠ Povídáme si o zvířátkách.
Sociální zařízení bylo rekonstruováno tak, aby umožnilo vznik nové bytové jednotky. Na hospodářském dvoře byla provedena hrubá stavba voštinového objektu.
V roce 1984 byla zpracována výhledová studie rozvoje zoologické zahrady. Pokračuval pořad pro MŠ, „Povídáme si o zvířátkách“, soutěž pro školy
„Po stezkách zvířat“ i již tradiční aktivita Dne dětí „Malování na chodník“. Děti ve věku 15 – 18 let se mohly zúčastnit fotografické soutěže „Zvířata jihlavské zoo mým objektivem“. Technické oddělení provedlo instalaci plynu v exotáriu a pomohlo při obměně a doplnění jmenovek zvířat. Nově do zoo přišli lemuři rudočelí.
Devastující účinky měla povodeň, která se zoo prohnala v květnu roku 1985. Některá zvířata musela být přemístěna. Některá ničivému živlu dokonce podlehla.
Pokračovala soutěž „Po stezkách zvířat“ a pořad „Hrátky se zvířátky“. Také začal fungovat teraristický kroužek.
Došlo také k rekonstrukci topení v administrativní budově, zavedení plynového vytápění ve lvinci a stavbě nového skleníku. Truhlářská a zámečnická dílna byla přestěhována do nové hospodářské budovy.
Čtvrté desetiletí
V roce 1991 zoo celkem chovala celkem 390 jedinců zvířat ve 136 druzích. Příchodem tamarína bělohubého zoo započala se svojí specializací na chov drápkatých opic. Odchováno bylo celkem 75 mláďat různých živočichů. Celosvětový význam měl odchov mláděte gibona černého, jako jediná zoo v ČR odchovala ta jihlavská kapybary.
Probíhala stavba pavilonu šelem, který byl budován na původním místě lvince. Rekonstrukcí prošel vstupní areál a venkovní výběhy opic. Oplocení jihoamerického výběhu bylo odstraněno a nahrazeno kamenným valem, který byl osázen zelení. V zoo proběhlo zasedání Valné hromady Unie českých a slovenských zahrad.
Celkem pracovalo v roce 1992 v zoo 31 zaměstnanců se staralo o chod zoo, z toho je bylo 10 chovatelů, kteří měli na starosti 398 zvířat ve 102 druzích.
Byl dokončen pavilon šelem. Došlo k nástavbě administrativní budovy, kam se byly přemístěny kanceláře a bývalé prostory kanceláří byly rekonstruovány na přípravnu krmiv. Zbudovány byly protipovodňové opěrné zdi a započalo se s výstavbou expozice pro tučňáky.
Díky dokončení pavilonu šelem přišli do zoo tři tygři sumaterští, kočky arabské a krátkouché, samec ocelota nebo samec kočky slaništní. Návštěvnost dosáhla 105 170 návštěvníků.
Likvidací klecí pro levharty a rysy zmizely ze zoo poslední mříže a Zoo Jihlava se stává „Zoo bez mříží“. V dětském koutku byly instalovány různé hrací prvky. Nově se v zoo objevili papoušci patagonští, makak tmavý, husa císařská nebo husa magelánská. Odchovat se podařilo celkem 85 mláďat v 18 druzích. Zajímavé byly prvoodchovy tamarína bělohubého (1. v ČR), hrošíka liberijského, tygra sumaterského, lemura katy nebo kosmana běločelého.
Roku 1994 byl dokončen nový výběh pro levharty a irbisy. Pro potřeby zoo byl zakoupen nový vůz Forman na leasing. Zoo otevřela nový zoobutik s propagačními předměty. Nově se v zoo objevují guerézy angolské, kosman zakrslý, klokan rudý, irbis nebo mara stepní.
Celkem bylo chováno 547 druhů zvířat ve 119 druzích. Odchováno bylo 54 mláďat v 23 druzích. Poprvé v ČR byly odchovány kočky krátkouché, poprvé v zoo karakalové. Ve věku 37 let uhynula medvědice Kristýnka.
Pro vyšší komfort pohybu návštěvníků po zoo bylo na cesty položeno 230 m2 zámkové dlažby. Do medvědince bylo v rámci generální rekonstrukce zavedeno vytápění, aby mohl být využit pro medvědy malajské. Na čerpání vody z řeky Jihlávky bylo postaveno unikátní čerpadlo „Čínské kolo“.
Také byla zahájena stavba amazonského pavilonu. Do vozového parku zoo byl přikoupen VW transportér. V rámci propagace zoo jezdí po Jihlavě pomalovaný trolejbus a je vytvořen propagační leták se situačním plánem zoo ve 3 jazycích.
V roce 1996 pokračovala výstavba amazonského pavilonu. Venkovní výběh pro lemury byl rozšířen o 3. ostrov pro lemury vari. Vybudováno bylo nové, ale provizorní parkoviště. V blízkosti občerstvení byla otevřena nová cukrárna a položeno dalších 150 m2 zámkové dlažby. V areálu zoo vyměnili zaměstnanci informační systém a orientační ukazatele.
Páté desetiletí
V červnu roku 1997 byl otevřen amazonský pavilon. Ve venkovním výběhu pro hrošíky došlo k rekonstrukci bazénu, u kterého byl vybudován pozvolný vstup do vody. Vozový park rozšířila zoo o první elektromobil.
Odchovat se podařilo nepopsané scinky rodu Tiliqua z indonéského ostrova Tanimbar a poprvé v zoo oceloty. Celkem se podařilo odchovat 79 mláďat ve 27 druzích. Počet chovaných zvířat činil 567 ve 117 druzích.
V Jihlavě proběhlo zasedání Valné hromady UCSZOO, kde byl ředitel Jiroušek zvolen jejím předsedou. Návštěvnost dosáhla čísla 179 365 lidí.
Další rok byl v říjnu otevřen pavilon pro tučňáky. Pro skladování krmiv a dalšího materiálu zoo zakoupila 4 ks mobilních buněk. V dětském koutku byla vybudována lezecká stěna pro děti. Na střeše amazonského pavilonu byl budován Bar Amazonie. Pro potřeby zoo byly získány nové pozemky, které umožnily další rozvoj zoo.
Nově byli v zoo k vidění tučňáci Humboldtovi nebo lenochod dvouprstý. Roční náklady na výživu zvířatčinily např.: tygr sumaterský 39 460,-Kč, gibon 8 891,-Kč, hroznýš psohlavý 1 060,-Kč.
V zoo byl dokončen výběh pro malé vydry, rekonstrukcí prošla i voliéra pro dravce. Pracovníci údržby v zimě kosili rákos pro zastřešení letních posezení v zoo. Byla vypsána a posléze vyhodnocena urbanistická soutěž na vybudování nového areálu zoo.
V roce 2000 byl v zoo postaven nový velký výběh pro rysy a kotce pro úschovu psů u pokladny. V hotelu Gustav Mahler se uskutečnil 1. reprezentační ples zoo. Pro propagaci zoo byly vytvořeny nové plakáty (irbis, kobra, tygr), trička (kobra, tygr) nebo leporelo. Návštěvnost zaznamenala pokles na 182 630 lidí.
Další rok se v zoo objevila babirusa celebeská, psoun prérijní, lvíček zlatý, sup bělohlavý nebo mýval severní. Pravděpodobně po otravě DDT a PCB uhynuli tučňáci.
Magistrát finančně podpořil 3 stavební akce v zoo 8,5 miliony:
– regulace řeky Jihlávky (val z drátokošů)
– nová provozní budova + nový přívod el. Energie
– nová obslužná příjezdová komunikace
Na konci roku 2002, na „zelené louce“ ve spodní části zoo se započalo s budováním africké vesnice. Náklady cca 10 milionů byly čerpány z vlastních zdrojů. V těsné blízkosti byl budován největší suchozemský tobogán pro děti v ČR. Zoo Jihlava jako 1. v Evropě odchovala vzácné jedovaté ještěry korovce jedovaté.
V nové části zoo došlo k zahájení výstavby parkoviště a dokončení inženýrských sítí v této části. Nové normy EU si vyžádaly rekonstrukci občerstvení Panda, kam byly pořízeny i stylové stoly a židle.
Za účasti ministra ŽP RNDr. Libora Ambrozka a skupiny IYASA byla otevřena africká vesnice Matongo. Za účasti primátora ing. Výborného byl otevřen tobogán na dětském hřišti.
V nové části zoo byla zahájena výstavba vstupního areálu. Dokončeno bylo parkoviště. U pokladny u řeky byla vybudována nová lávka. Probíhala příprava podkladů pro architektonický návrh vzdělávacího centra. Ve spolupráci s Krajem Vysočina byla budována stezka Plaší, ale naši.
V roce 2005 byla v rámci nové části zoo zbudována komunikace spojující nově vznikající vstupní areál se zoo. Na kopcem nad zoo byl umístěn dřevěný poutač od Jiřího Nekoly.
Počet chovaných zvířat se zvýšil na 636 ve 132 druzích. Poprvé se podařilo odchovat kaloně rodriguezské. Přirozenou inkubací plameňáků se podařilo odchovat 9 mláďat.
Ve vedení zoo střídá Ing. Eliška Kubíková dosavadního ředitele Ing. Vladislava Jirouška. Byla otevřena stezka Plaší, ale naši. Proběhla beseda s Václavem Chaloupkem a jeho chovancem rysem Ťapem.
Další rok byl v nové části zoo vybudován výběh pro surikaty. Část pavilonu opic prošla rekonstrukcí na noktunárium pro maki trpasličího. Úpravou prošly bazény pro tuleně a vydry.
Nově se v zoo objevilo 25 druhů zvířat např. ledňák obrovský, holub bronzovokřídlý, husa velká, kachnička mandarínská, karolínská, jeřáb mandžuský, bodlín telfairův, tana severní, ježek ušatý, tuleň obecný, maki trpasličí, pralesničky. Celkem je v zoo chováno 654 zvířat ve 151 druzích.
Odchovat se podařilo 197 mláďat v 36 druzích. Návštěvníci mohou posílat dárcovské SMS na pomoc zoo. Návštěvnost dosáhla 229 353.
Šesté desetiletí
Za novým vstupním areálem byla v roce 2007 vybudována Archa Noemova, originální dětské hřiště a symbol záchrany zvířat. V rámci oslav 50. výročí od založení byla zahájena stavba Shetland (poklepání základního kamene). Na louce vedle sadu byla vybudována sezónní expozice pro dravé ptáky a zároveň započaly pravidelné letové ukázky. Hrošinec prošel drobnou úpravou tak, aby bylo možné nahlížet dovnitř. Rekonstrukcí prošla i vnitřní návštěvnická část šelmince. Po odstěhování medvědů malajských do Prahy došlo k demolici jejich výběhu a ubikace. Začala se připravovat projektová dokumentace CEV.
Tygr Dustin se vrátil z Prahy. Zooples byl ve stylu orientu a Asie. Probíhají tradiční akce jako Den ptactva, Den Země, komentované krmení u 7 druhů zvířat, Hadí středy v Matongu, Porta 2007, Pohádkové středy v zoo, Letní noc v zoo.

Exozice
Matongo
Afrika je domovem celé řady etnických skupin se svébytnou kulturou, způsobem života a náboženstvím. Proto tam můžete vidět mnoho vesnic místních obyvatel, postavených v nejrůznějších stylech. Najdete mezi nimi chýše kamenné, proutěné, dřevěné, hliněné… Tato obydlí si lidé postavili uprostřed africké přírody – v pralesích, jiná v otevřené savě či na okraji pouště.
V jihlavské zoo najdete stylové hliněné chýše inspirované vesnicemi v západním Zimbabwe. Přestože je tato země plná řek a pralesů, jsou tu i suché savany, které díky rozšířenému pastevectví vypadají mnohdy jako poušť. Proto jsme pojmenovali „naši“ vesnici Matongo, což svahilsky znamená „vesnice v poušti“. Hliněné stavby kryté rákosovými střechami poskytují přístřeší plameňákům, lemurům kata i africkým hospodářským zvířatům. Ale nejen to, některé z nich mají i praktický význam – je tu občerstvení Okavango, toalety, noční expozice či domorodá škola, ve které pořádáme stylové výstavy.
Africkou náladu podtrhují předměty denní potřeby místních obyvatel i umělecká díla z tvorby afrických umělců.
Madagaskar
V západní části Indického oceánu 400 km od Afriky leží čtvrtý největší ostrov světa – Madagaskar. Je domovem mnoha endemických druhů zvířat, z nichž nejznámější jsou lemuři. Žije jich tu na 20 druhů. A také v naší zoo žijí lemuři na ostrovech. Vodní příkopy plní dvě důležité funkce. Jednak zabraňují zvířatům v útěku, zadruhé, a to určitě oceníte, poskytují ničím nerušený pohled na tyto zajímavé poloopice. Nepřehlédněte také drobnou noční expozici, kde objevíte nejmenšího z primátů makiho trpasličího.
Příroda Madagaskaru je rozmanitá – například na jihozápadě roste trnitý buš, jih je vyprahlý a suchý, na východním pobřeží jsou bujné vlhké pralesy. A stejně rozmanitá jsou tady žijící zvířata. Dříve osídlovala celý ostrov, dnes vlivem člověka a jeho rozpínavosti, se jejich počty prudce snižují.
Tropický pavilon
Tropy se rozkládají mezi obratníky Raka a Kozoroha. Nejsou tu jen tropické deštné lesy, ale také suché opadavé lesy, trnitý buš, savany i pouště. Nejbohatším na faunu i flóru je však tropický deštný les. Odhaduje se, že v těchto lesích žijí 2/3 všech známých rostlinných a živočišných druhů naší planety, těch dosud neobjevených je mnohonásobně víc. „Zelené peklo“ bylo a je výzvou pro mnohé přírodovědce i dobrodruhy. Je také inspirací pro dobrodružné akční filmy.
V zoo se můžete vydat do „džungle“ bez obav. Tropickým pavilonem vás povede chodníček, vinoucí se břehem řeky, možná kdysi vysekaný v bujné vegetaci Indiana Jonesem. Dýchne na vás pravá atmosféra tropů – vysoké stromy porostlé broméliemi, orchidejemi a dalšími rostlinami, meandrující řeka, do které padá vysoký vodopád, vlhko, dusno… Překvapí vás tůně plné ryb a želv nebo krokodýlů. Nahlédnete do terárií s různými druhy hadů a ještěrů. Cesta vás zavede do druhého patra, které je zčásti zarostlé nejrůznějšími tropickými rostlinami. Mezi nimi jsou i některé známé – např. banánovník, zázvor, papája nebo vanilka. Při troše štěstí zahlédnete v korunách stromů i malé opičky.
Potkáte cestou havarované letadlo, které džungle pomalu zarůstá, dokonce se v něm zabydleli baziliškové. Co se tu stalo?
Příběh letadla : Úzký souvislý pás tropických pralesů na atlantském pobřeží Brazílie se díky neustálému kácení rozpadl na malé ostrůvky. Dnes ho zbývá necelých 5 % původní rozlohy. To mělo a dosud má negativní vliv na mnoho druhů zvířat, některé jsou doslova na pokraji vyhubení. Jedním z nich je i malá opička lvíček zlatý. Jeho situace v přírodě byla už tak kritická, že v 90. letech minulého století vznikl projekt na jeho návrat do původního domova. Zapojilo se do něj tehdy na 140 zoologických zahrad. Do roku 2000 bylo do přírody vypuštěno téměř 160 lvíčků narozených v lidské péči.
A tady příběh letadla začíná. Letadlo, které letělo do biosférické rezervace Poco das Antas, vezlo přepravní bednu se skupinkou lvíčků. Díky nepříznivých povětrnostním podmínkám se pokusilo nouzově přistát, ale manévr se nepovedl a letadlo se zřítilo. Posádka se naštěstí zachránila, ale bedny se v nekonečném pralese nepodařilo najít. Jak se později zjistilo, bedny se při pádu rozbily a lvíčci tak mohli vyběhnout ven. A co je nejdůležitější – ve svém novém domově se rychle zabydleli!
Malay medan
Velký výběh s proudící vodou, stromy a skalními průrvami téměř věrně napodobuje přirozené prostředí zvířete typického pro Malajsii – pro medvěda malajského. Také název expozice Malaj Medan je spojen s tímto koutem Asie, v překladu znamená „Malajská krajina“ nebo „Malajská země“.
Netradičním prvkem této stavby je padlý a na několik kusů rozlomený vysoký strom. Je to tualang (Koompassia excelsa), největší tropický strom Malajsie, může dorůst až 85 metrů. Je velice křehký, při pádu na zem se snadno rozlomí. Říká se mu také medový strom, protože je oblíbeným místem, kde hnízdí divoké včely.
Dutinou stromu můžete projít a nahlédnout do vnitřních ubikací medvědů. Zastihnete je tam nejspíš po ránu nebo k večeru, kdy ještě spí. Přes den je snadné je pozorovat ve výběhu z několika zajímavých prosklených vyhlídek.
Medvědi malajští obratně lezou po stromech, a to nejen za svým oblíbeným medem a termity, ale také pro sladké plody. Této jejich záliby využíváme v zoo při komentovaných setkáních.
Delta Paraná
Řeka Paraná je po Amazonce druhou největší řekou Jižní Ameriky. Sbírá vody z její střední oblasti. Do rozlohy povodí Paraná by se Česká republika vešla více než 30krát! Ve spodní části vytváří řeka širokou deltu s 11 hlavními rameny, které se dále větví. Oblast je plná ostrovů a ostrůvků a nesčetných zátočin. Hladina řeky stoupá a klesá podle dešťů, vody se vylévají a tvoří různě hluboké mokřady. Žijí tu stovky druhů ptáků, ale i velcí savci, jako jsou tapíři či kapybary.
Průchozí voliéra v zoo nazvaná Delta Paraná, kde žijí ibisové a několik druhů kachen, navozuje pocit volného pohybu po lávkách spojujících jednotlivé ostrůvky delty stejnojmenné řeky. Velká výška krycí a téměř neviditelné sítě umožňuje ptákům v klidu zahnízdit, po větvích volně pobíhají nezbedné opičky tamaríni žlutorucí a hladina pomalu zarůstá mokřadním porostem.
Malay medan
Velký výběh s proudící vodou, stromy a skalními průrvami téměř věrně napodobuje přirozené prostředí zvířete typického pro Malajsii – pro medvěda malajského. Také název expozice Malaj Medan je spojen s tímto koutem Asie, v překladu znamená „Malajská krajina“ nebo „Malajská země“.
Netradičním prvkem této stavby je padlý a na několik kusů rozlomený vysoký strom. Je to tualang (Koompassia excelsa), největší tropický strom Malajsie, může dorůst až 85 metrů. Je velice křehký, při pádu na zem se snadno rozlomí. Říká se mu také medový strom, protože je oblíbeným místem, kde hnízdí divoké včely.
Dutinou stromu můžete projít a nahlédnout do vnitřních ubikací medvědů. Zastihnete je tam nejspíš po ránu nebo k večeru, kdy ještě spí. Přes den je snadné je pozorovat ve výběhu z několika zajímavých prosklených vyhlídek.
Medvědi malajští obratně lezou po stromech, a to nejen za svým oblíbeným medem a termity, ale také pro sladké plody. Této jejich záliby využíváme v zoo při komentovaných setkáních.
Delta Paraná
Řeka Paraná je po Amazonce druhou největší řekou Jižní Ameriky. Sbírá vody z její střední oblasti. Do rozlohy povodí Paraná by se Česká republika vešla více než 30krát! Ve spodní části vytváří řeka širokou deltu s 11 hlavními rameny, které se dále větví. Oblast je plná ostrovů a ostrůvků a nesčetných zátočin. Hladina řeky stoupá a klesá podle dešťů, vody se vylévají a tvoří různě hluboké mokřady. Žijí tu stovky druhů ptáků, ale i velcí savci, jako jsou tapíři či kapybary.
Průchozí voliéra v zoo nazvaná Delta Paraná, kde žijí ibisové a několik druhů kachen, navozuje pocit volného pohybu po lávkách spojujících jednotlivé ostrůvky delty stejnojmenné řeky. Velká výška krycí a téměř neviditelné sítě umožňuje ptákům v klidu zahnízdit, po větvích volně pobíhají nezbedné opičky tamaríni žlutorucí a hladina pomalu zarůstá mokřadním porostem.
Himaláj
Himálaj se zvedá od 1 000 m n. m. až po osmitisícové velikány. Tvoří přirozenou hranici mezi Tibetskou náhorní plošinou a Indií, Bhútánem a Nepálem. Navazuje na něj pohoří Karákoram a Hindúkuš. To jsou fakta. Pro horolezce, cestovatele, turisty i „obyčejné smrtelníky“ je Himálaj nebetyčným pohořím plným krásných horských velikánů, kamenných a ledovcových polí, nekonečných rozhledů po vrcholcích vyčnívajících nad mořem mraků…
V pusté a pro většinu lidí nehostinné krajině žije nemnoho druhů zvířat. V těch nejvyšších patrech můžete při troše štěstí vidět jedny z nejkrásnějších šelem – irbise, o něco níž roztomilé pandy červené. V naší zoo za nimi nemusíte šplhat vysoko, máte je jako na dlani. Vstup do „našeho“ Himálaje je lemován barevnými praporky, třepetajícími se ve větru. Směrovka vás vybídne k cestě na nejvyšší vrchol Země, cestou minete základní tábor i domek místních obyvatel se zářivě modrými okny a dveřmi.
Asijský pavilon
Asijský pavilon i jeho prostorné voliéry na vás dýchnou náladou jihovýchodních oblastí Asie. Vysoké stromy, bambusové labyrinty, polozbořený chrám – to vše vytváří iluzi, že jste se ocitli uprostřed džungle. Některé zdi chrámu ještě stojí, tak proč je nevyužít pro obydlí? Houštiny i ruiny poskytují domov mnoha zvířatům. Okolí i zchátralou chatrč obsadili dlouhorucí giboni a zajímavé babirusy.
Parčík Hokkaidó
Historické i současné japonské zahrady mají svůj přesný řád a pravidla. Jsou důležitou složkou japonské kultury a náboženství. Vyjadřují krásu idealizované přírody, jsou upravené co nejpřirozeněji a esteticky a umělecky pracují se symbolikou a poetikou.
Taková místa vybízejí k zastavení, odpočinku a meditaci…
Jihlavská zoo i okolní lesopark s porosty vzrostlých stromů velmi připomínají přírodu nejsevernějšího japonského ostrova Hokkaidó. Proto dostal klidný kout uprostřed zoo svůj název právě po tomto ostrově. V asijské zahradě Hokkaidó si můžete v klidu odpočinout i v těch nejrušnějších dnech. Nízké barevné azalky, vysoké stromy, jezírko s mostkem, červené listy japonských javorů či drobná zahradní architektura navozují tu správnou atmosféru. Podtrhují ji i jeřábi mandžuští, kteří se procházejí v nedalekém výběhu.
Hacienda Escondido
Na obrovském území Ameriky se střídá mnoho typů prostředí. Expozice Hacienda Escondido s okolními výběhy vám alespoň některé z nich přiblíží.
Ústřední ráz celému expozičnímu celku dalo hliněné pueblo – Hacienda Escondido. Má svůj příběh… Žije tu mexický rolník Pedro se svou rodinou. Na střeše, kde jeho žena sušívá prádlo, je stylové občerstvení, ve voliérce u hospodářského domku pro potěchu celé rodiny jsou morčata a pestrobarevní papoušci. Na malém kamenitém políčku pěstuje Pedro pro svou potřebu tradiční americké plodiny, jako jsou brambory, kukuřice, papriky, rajčata, slunečnice a fazole. A okolo na pláních se pocházejí mezi lamami pštrosi nandu.
Vejdete-li do puebla, otevře se před vámi zcela jiný svět. Ukrývá se tu příroda Amazonie. Ve větvích deštného pralesa pobíhají opičky, odpočívají lenochodi a v říční tůni plavou ryby.
Za dalšími jihoamerickými zvířaty – tapíry a kapybarami – se musíte vydat do nitra zoo.
Lesní stezka
Vydejte se lesní stezkou do českého smíšeného lesa. Vede od velké voliéry orlů až k australským výběhům. Čekají tu na vás zajímavé přírodniny a postřehy o životě v lese. Jsou ztvárněny formou zápisků hajného žijícího v dřevěné myslivně. Dozvíte se, jak těžké jsou různé druhy dřev, co je to dřevěný telefon, jak zní které dřevo, či proč musí sovy kroutit hlavou.
Dům koček
Historie chovu velkých kočkovitých šelem v Jihlavě sahá až do 50. let minulého století. Proto byl pavilon šelem jednou z prvních staveb v zoo. Ruku v ruce se světovým vývojem zoologických zahrad jsme původní tzv. šelminec na začátku 90. let zrekonstruovali a vznikl tak nový pavilon, na svou dobu velmi moderní. Návštěvníci měli možnost pozorovat šelmy z bezprostřední blízkosti, protože jak vnitřní ubikace, tak i venkovní výběhy byly od nich odděleny pouze sklem a téměř neviditelnými ocelovými sítěmi. Tento impozantní zážitek můžete prožít dodnes. Také vybavení výběhů – kameny, silné kmeny, živé rostlinstvo i vodní plochy – navozuje atmosféru „zoo bez mříží“.
V Domě koček skutečně najdete pouze kočkovité šelmy, a to jak ty velké – tygra sumaterského, tak i ty malé, jako jsou například servali, kočky arabské nebo margayové.
Babiččin dvoreček
Kousek venkova uprostřed Jihlavy – to je babiččin dvoreček se zahrádkou plnou květin a bylinek, srdíčky vyřezanými na dřevěných okenicích, ale především s králíkárnou, kurníkem a holubníkem. Pod střechou se suší cibule, česnek a kukuřice. Pro městského návštěvníka a především pro děti má toto hospodářské zákoutí obrovské kouzlo.
Pamětníci si možná vzpomenou na úzký výběh s králíky a morčaty, nalepený na zeď hospodářské budovy zoo. Babiččin dvoreček vyrostl na jeho místě. Je tu vše, co lze u vesnického stavení čekat. Jen holoubci nebydlí v holubníku – je to kvůli nedaleko probíhajícím letovým ukázkám dravců.
Údolí včel
Cestou od hlavního vchodu do Zoo Jihlava nezapomeňte navštívit Údolí včel, je hned naproti Australské farmy. V malebném zákoutí uvidíte včelařské potřeby, dozvíte se o historii včelařství i co dělají včeličky během celého roku a můžete také nahlédnout do prosklených úlů. Ve speciálním automatu si také můžete koupit med přímo od našich včel.
Australská farma
V Zoo Jihlava představuje Austrálii zemědělská farma. Proč se jmenuje Polákova? Inspiroval nás skutečný příběh českého cestovatele a dobrodruha Josefa Poláka (1844–1899), který se z Benátek nad Jizerou vydal na druhou stranu zeměkoule.
Již jako malý snil o zemi, kde jsou stromy jako katedrály a kde lze nalézt zlato, místo krav se pasou klokani a hlavně kde žijí černé labutě… Právě kvůli nim se rozhodl do Austrálie odjet.
Australská farma v Zoo Jihlava zahrnuje kromě opuštěné budovy, přilehlého sadu a ohrad pro ovce také několik přístřešků. V některých žijí méně známá australská zvířata – kunovci či ledňáci. Po okolí jsou staré zemědělské stroje, u farmy originální poštovní schránky, konve na mléko i malá zahrádka.
Nezvyklé jsou vnitřní expozice zvířat. Například klokani bydlí v obýváku, papoušci ve spižírně či strašilky a vakoveverky ve staré skříni. Inu – lidé se z farmy odstěhovali a příroda se sem vrátila.
Vše vypadá, že je staré nejméně půl století. Rezavé střechy i větrné čerpadlo, opršelé dřevěné stěny, stará nádrž na vodu… Přesto tato expozice byla postavena v roce 2012.
Africká savana
Tento celek představuje různé typy africké přírody. Najdete tu savanu – prostorný travnatý výběh, poušť Kalahari se skupinou hravých surikat, výběhy, ve kterých sloupy, lana a dřevěné doplňky simulují lesnaté prostředí, nebo žluté písky největší poušť světa.
Vysoký pavilon se dvěma rozlehlými výběhy je navržen pro skupinu žiraf, nejvyšších živočichů planety. Domov tu mají i další afričtí kopytníci i ptáci, např. různé druhy antilop, zebry, čápi marabu či pižmovka ostruhatá. Uvnitř pavilonu jsou velké skleněné stěny, kterými můžete pohlédnout žirafám přímo do jejich krásných očí. Najdete tu také menší africká zvířata – kočky pouštní a fenky. V patře vás překvapí měsíční svit. Vejdete do noční expozice, kde chováme africká noční zvířata. Abyste mohli jejich aktivitu pozorovat i ve dne, převrátili jsme speciální úpravou osvětlení den na noc a noc na den.
Prostorné voliéry afrických primátů přiléhají k „domorodým“ chatrčím, které slouží jako jejich vnitřní ubikace. V podobném stavení bydlí i populární dikobraz.
Závěr Africké savany tvoří samostatný výběh pro hyeny.
Shetlansdské ostrovy
Maják na mořském pobřeží, rozeklané skály, křik racků… To jsou Shetlandské ostrovy, nejsevernější výspa Skotska, tedy i Velké Británie. Leží na rozhraní Atlantiku a Severního moře. Příroda je tu drsná, rostlinstvo chudé, téměř žádné stromy. Přesto zde žijí tisíce shetlandských ovcí s výbornou teplou vlnou a houževnatí poníci. Nehostinnému zimnímu počasí čelí huňatou zimní srstí, ve které vypadají jak malí medvídci. V severském létě mají srst krátkou.
Malý kousek této drsné přírody najdete blízko hlavního vchodu do zoo. V kamenném domku s rákosovou střechou, postaveném podle skutečných shetlandských obydlí, mají stáj shetlandští poníci. Z majáku není sice vidět moře, zato lze přehlédnut celou horní část zoo.

Kudy k nám
Autem : Přímo před hlavním vstupem nabízíme rozsáhlé parkoviště. Poplatek pro osobní automobil činí 50 Kč, pro autobus 150 Kč. Autobusy je třeba nahlásit nejpozději jeden den před příjezdem Kontakty
MHD
• Z autobusového nádraží : Před hlavním vchodem do haly autobusového nádraží přejděte na protější stranu silnice, kde se nachází zastávka MHD U autobusového nádraží. Nasedněte na linku C – směr Demlova a jeďte na zastávku Masarykovo náměstí horní/dolní. Následně 10 minut pěšky kolem kostela sv. Jakuba a lesoparkem Heulos do zoo. Zobrazit detail spojení MHD na idos.cz
• Z hlavního vlakového nádraží : Zastávka MHD se nachází před hlavním vchodem do haly vlakového nádraží. Nasedněte na trolejbusovou linku A – směr Dopravní podnik a jeďte na zastávku Masarykovo náměstí horní/dolní. Následně 10 minut pěšky kolem kostela sv. Jakuba a lesoparkem Heulos do zoo. Zobrazit detail spojení MHD na idos.cz
• Z městského vlakového nádraží : Zastávka MHD se je na ulici Fritzova u parku, který se nachází proti vstupu do haly městského vlakového nádraží. Nasedněte na autobusovou linku 41 – směr Masarykovo náměstí a jeďte na konečnou zastávku Masarykovo náměstí dolní. Případně můžete využít nedaleké trolejbusové zastávky linek A nebo E na ulici Chlumova (před supermarketem BILLA) a jedete opět na Masarykovo náměstí. Následně 10 minut pěšky kolem kostela sv. Jakuba a lesoparkem Heulos do zoo. Zobrazit detail spojení MHD na idos.cz
Pěšky
• Z Masarykova náměstí : Příjemnou procházkou z Masarykova náměstí kolem kostela sv. Jakuba, po schodišti dolů lesoparkem Heulos k řece (přibližně 10 min.).
• Z Brněnského kopce / City Park Jihlava
Na kole
• Po cyklotrase č. 16 ze směru Slavonice, Telč, Třešť nebo ze směru Hlinsko, Přibyslav, Polná.
• Po cyklotrase č. 162 ze směru Třebíč, Bransouze.
Po zoo je pohyb s kolem zakázán. Cyklistům však nabízíme stání pro kola, která jsou umístěna u vchodů uvnitř areálu.
Kola lze taky uzamknout do cykloboxů umístěných u hlavní pokladny (maximálně však na 12hodin – poté se cyklobox sám odemkne). Cykloboxů je celkem 7 a do jednoho lze uzamknout dvě jízdní kola, v případě elektrokol můžete využít i dobíjení po dobu odložení.

Více na : www.zoojihlava.cz
GPS : 49.3967239N, 15.5958761E
Kategorie: cestovánízábava
Více  Zavřít popis alba 
  • 25.7.2021
  • 168 zobrazení
sinekra
Všechny cesty vedou do Říma

„Suší, suší,“ ujišťovala mě horlivě prodavačka v malém čínském obchůdku na náměstí v Lukách, kde jsem si zkoušela slaměný klobouk před výlohou chlaďáku, protože neměli zrcadlo. Rozhodla jsem se, že si dovolím investici do nové pokrývky hlavy, protože původní slamák byl již značně zmačkaný. To jsem ještě netušila, že na letišti mi tento nový klobouk zmačkají ještě důkladněji a ze všech stran, ve snaze objevit pašovaný heroin, případně běžence. Tak tedy začal náš ze všech stran nevšední výlet do Říma. Nevšední na něm bylo úplně všechno, už třeba to, že do věčného města plného antiky nejedeme s Dančou, druhou velkou milovnicí umění z naší rodiny, nebo to, že jsme musely vyplňovat řadu zbytečných formulářů, chápu, že mnoho lidí to odradilo, a tak jsme se pak mohly, opět zcela nevšedně, procházet po poloprázdném Římě.
A protože , jak se říká : „všechny cesty vedou do Říma,” věděla jsem, že nezabloudíme, i když při turbulencích v letadle mi moc lehko nebylo. Vydaly jsme se tedy s Kájou na vlastní pěst, nízkonákladovka Raynair, ubytování za hubičku přes booking com. Sice psali, že je trochu nekomfortní, ale my, co jezdíme po kempech, se toho nezalekneme . Bohužel si trochu pletou pojmy s dojmy, nekomfortní a nefunkční, nebo ještě lépe – v dezolátním stavu a špinavý, je zásadní rozdíl. Asi bych překousla, že nás místo ženské Bobymora , s níž jsem si psala , přivítali dva chlapi ( Boby Mora, jméno druhého jsem hned zapomněla), ale binec a to, že vše se rozpadalo, se překousnout nedalo. Totálně rozladěné jsme se s Kájou vrhly do víru večerního města, které nám podstatně zlepšilo náladu, prošly jsme se po téměř prázdných Španělských schodech, kde jsme se navzájem fotily s jinými návštěvník . „ There is some pupil behind you“. Upozorňovala Kája, a mně to přišlo směšný, když jsem předtím viděla ty fotky na přeplněných schodech plných lidí. Taky jsme se vyfotily u slavné fontány di Trevi a využily toho, že tam nějaký lovec snímků nabízel své služby, vrazily jsme mu náš mobil a zdá se, že fotit opravdu uměl, protože ty fotky od fontány jsou nádherné. Lovců peněz tu je vůbec dost na každém rohu, když jsem vystoupily u Kolosea, ke Káje se vrhl nějaký černoch a začal jí vázat kolem ruky náramky pro celou rodinu. Drmolil, jak jim to spolu sluší, něco o bílé a černé a o návštěvě Afriky. Když jsme mu vysvětlily, že nemáme cash ( dobrá výmluva, Káji), zase nám náramky sebral, jen ty naše nám nechal. U Fora Romana jsme si došly na pizzu. Ono je vůbec těžké večer jen tak brouzdat ulicemi, hned vás odlapí majitelé restaurací a ve snaze vás ulovit pro sebe jsou ochotni i nabízet víno zdarma. Noc pokročila a my se snažily nasednout na nějaký bus, který měl sice jet, ale nejel. To bylo poprvé a rozhodně ne naposledy, co jsme si uvědomily, že místní doprava se rozhodně neřídí jízdním řádem.
Nakonec jsme po několikerém přestupování dojely kolem půlnoci do našeho podnájmu. Koupelna nešla zamknout, tak vždy jedna nenápadně hlídkovala, když se druhá myla. Káje se rozsypala sprcha, byla to rána, že musela v tom tichu vzbudit celý činžák. Náš bytný se však neozval. Když jsme ulehly, začala se Karolína ošívat, že jí něco štípe. Na Záhořově loži v podobě prastarých kovových otomanů, z nichž lezla péra se stejně moc spát nedalo, takže jsme noc strávily střídavě převracením se, střídavě hledáním komárů či jiného zdroje bolestivých ataků a hlavně pevným rozhodnutím, že už ani noc navíc zde. Ráno praktická Kája přišla s novým ubytováním, a tak jsme ho hned potvrdily. Típkovi zde nemělo cenu naší angličtinou vysvětlovat, proč odcházíme, podle všeho by to nepochopil, ani kdyby byl rodilý mluvčí z čech. A tak jsme mu jen oznámily, že : „ We change our plans“ „Why?“ ptal se nechápavě, ale to už jsme s lehkým srdcem a batohy na zádech mizely pod schodištěm. Čtvrť, kde bydlel, jak psal, byla sice klidná, ale špinavá, všude se válely odpadky z přeplněných popelnic, a celkově neupravená.
Na pondělí jsme měly rezervovanou vstupenku do Fora Romana, Kolosea a na Palatin. Ještě předtím jsme se marně pokoušely najít supermarket. Nakonec Kája objevila na mapách Lidl. Doplácaly jsme se tam po lehkém kufrování ( opět se ukázalo, jako velká prozřetelnost, že jsme si koupily „ lítačku“ na dopravu) a musely vystát jednu miniaturní frontu než otevřou. Koupily jsme si náplast na puchýře pro Káju, něco k snědku pro sebe a uspořádaly snídani na lavičce. Před Koloseem jsme se připravily na frontu, ale buď to měli díky koroně skvěle zorganizované, nebo tam opravdu bylo málo lidí, prostě žádnou frontu jsme nestály. Až nám to bylo skoro líto, když jsme rychle míjely ochlazovací chrliče ledového vzduchu u vstupu. Je pravda, že vstupy, to byl trochu „ vopruz“. Skenování vstupenky, blikání kvůli identifikaci, kontrola zavazadel, měření teploty, ale nebylo to tak strašné, jak to vypadalo. Konečně jsme stály v největším amfiteátru světa, kde proteklo tolik krve, jako vody v řece. No spíš obrazně, oni se tenkrát vyžívali v jiném mučení a smrti, každopádně je zarážející, jak taková monumentální a na svou dobu naprosto úžasná stavba mohla být tolik zneužita . Víc se asi odborněji rozepisovat nebudu, strejda google každého rád poučí o velikosti kolosea, jeho původním účelům i osobách, které jsou spjaty s jeho stavbou i s jeho využitím. Dařilo se nám držet se dál od malých skupinek, takže ani roušku jsme moc nepoužívaly, hodně jsme fotily a vstřebávaly genius loci. Kája nakonec vzdala snahy zachránit bolavou patu a začala tenisku používat jako nazouvák, s tím že rozedřený nárt větrala . Vysloužila si tím slitovné gesto jedné turistky, která jí hned nabízela náplast.
Z Kolosea se vycházelo branou vítězů ( pak tam byla ještě brána smrti), my zamířily kolem Konstantinova oblouku na vrcholek Palatin, kde to vlastně všechno začalo. Je to jeden ze sedmi pahorků, na nichž byl postaven Řím. Prošly jsme pod Titovým obloukem a k velké radosti hned objevily fontánu. V tomhle městě je super, že všude jsou fontány nebo pítka, kde se dá načepovat pitná voda. Chvíli jsme se tu utábořily a pak pokračovaly dál za hlasitého bzučení cikád (Kája tvrdí, že to byli papoušci, já žádné neviděla),dokonce nám malinko i sprchlo. Z vrchu Palatin je krásný pohled na město, najdou se tu základy původní nejstarších Dómů, ale ten pravý starověk na Vás dýchne až na Fóru Romanu. Pro někoho je to soustava šutrů, sem tam proložená nějakým sloupem, někdo si na těch šutrech a ze zbytků sloupoví staví v mysli starověké baziliky, které úplně na začátku neměly pranic společného s křesťanstvím, a ti nejlepší z nás (co tu bohužel nejsou)by byly dokonce schopni pojmenovat podle fragmentů zdiva nebo kamenů každý jednotlivý chrám a určit i fóra do jakého patřil ( no však se to taky učí na výšce). Těch fór, je totiž tady kolem hlavní třídy Fori imperali mnohem víc, každičký císař musel po sobě něco zanechat, tak vystavěl fórum..
Je horko a z kamenů sálá ještě větší žár, naštěstí fouká i vítr, přesto po poledni zmizíme v chladném metru, abychom navštívily zlomek z mnoha úžasných chrámů, které tady stojí. Vzhledem k tomu, že s sebou nemám Danču, ale Káju, volím jednotlivé návštěvy památek opravdu uvážlivě a střízlivě. Tak především chci vidět největší baziliku Santa Maria Magiore s jejím zmenšeným modelem ze zlata, jež nesou čtyři andělé, nádherným kazetovým stropem a monumentálními sloupy. Pak je tu méně známý Sant Pietro in Vincoli, neboli sv. Petr v řetězech, kam vede tak ošlapané schodiště, že málem uklouzneme. Zde je náhrobek jakéhosi papeže, ovšem podstatné je, že jej stvořil Michelangelo. Je zde sedící Mojžíš. Když jsem se rozhodovala, zda koupit vstup do Sixtinské kaple a Vatikánských muzeí nebo ne, uvědomila jsem si, že Rafael, Bernini, de la Porta, to jsou umělci, s jejichž díly se lze setkat i v „ normálních kostelech“, navíc v Itálii vstupy do chrámů nejsou zpoplatněné. Na Vatikánská muzea by musel mít člověk aspoň den, tak snad příště. Cestou k Panteonu, nejstaršímu největšímu dochovanému chrámu na světě, se ještě podíváme do kostela sv. Augustina a k sv. Ignácovi jdu už jen já, Kája si sedne venku. Opět si projdeme náměstí Piazza Venecia a obrovský rádoby bílý památník Victora Emanuela, španělské náměstí a překrásné barokní náměstí Piazza Navona. Zde se zdržíme, dáme si gelatto a já obdivuji fontánu Čtyř řek. Moc se mi líbí, jsou na ni čtyři muži, kteří představují 4 řeky na 4 kontinentech. Na náměstí Piazza Navona jsou ještě dvě. Neptunova a Maurova. Řím je městem fontán, obelisků a bazilik, proto se mi líbí. Je ale i typickým jižanským městem, takže tu moc věcí nefunguje jak má, je tu špína mimo centrum a nepořádek. Italové s vámi rádi mluví, ale nechtějí naprosto nic řešit.
Na odpoledne jsem naplánovala úchvatný park (tedy aspoň průvodci to píší) Villa Borghese a zahrady Priscio. Přivítá nás vyprahlá tráva, pár stromů a silnice po kterých jezdí turisté na půjčených kolech. Takhle si tedy nejkrásnější park Říma nepředstavuji. Zklamání nám přeruší zvuk mobilu. „Mami ? Proč mi voláš?” Optá se Karolína. „Já? ”Překontroluji mobil, ale ten je v klidu, leč volání se ozývá znovu. V tom nám to docvakne. To je určitě táta a volá z mého druhého mobilu z domu. A je to tak, za hovoru s ním se jaksi mimoděk otočíme k východu a tak nám zůstane pro tuto chvíli tajemstvím, že všechny ty nádherné sochy a fontány jsme měly téměř na dosah ruky. Vracíme se kolem Via apia a via Ada, nejstarší cestě u hradeb do nového ubytování. Už jsme se tu stavily v poledne, na rozdíl od prvního po nás chtěli vytištěný certifikát a návrat do 21 hodin, trochu podivné přání, ale nakonec je nám to jedno, stejně jsme tuto noc skoro nespaly, tak si potřebujeme odpočinout. V těsném , ale pěkném a čistém pokoji si sedneme k malému stolečku, spořádáme dnešní jídlo- bagetu, salám, sýr a ovoce, pořádně se vysprchujeme , odešleme spoustu zpráv a fotek a uložíme se ke klidnému posilujícímu spánku. Ještě předtím jsme naplánovaly úterní program i s večerní cestou na letiště. Odlétáme sice až ve středu ráno, ale kdo ví , jak bychom se tam dostávaly ve 4 hodiny ráno, to už je lépe přespat na letišti. Takhle si do půlnoci projdeme nasvícené město a pak posledním, nebo raději předposledním nočním autobusem odjedeme na letiště. Ještě, že jsme mohly mít s sebou jen malý batůžek, úplně nevím, jak bychom chodily po Římě s kufříkem . Jenže mnohokrát v životě už se ukázalo, že plány jsou jedna věc, ale realizovat je, je mnohdy velmi obtížné.
Je krásné úterní ráno a my procházíme přes téměř liduprázdné Španělské náměstí na metro, které nás zaveze k bazilice sv. Petra . Tak trochu doufám, že když přijdeme před 8., nemusela by být fronta tak dlouhá. Nějací turisté vystoupili s námi, ale nevypadá to tak zle, jako když si vzpomenu na davy ve Florencii. Před bazilikou sv. Petra je však jen pár lidí, procházíme dlouhými kordony , kde se v normálním světě a v normální době tísní spousty věřících nebo turistů a ukázněně hodiny čekají, až se dostanou do svatostánku. Nám to trvá cca 5 minut, než zkontrolují vhodný oděv, teplotu, roušku, proskenují batoh, zda nemáme žádnou vražednou zbraň ..a můžeme jít. Dokonce ani do chrámu sv. Petra se neplatí nic. Zato nahoru na ochoz ano, ale když už tu jsme, určitě se tam vypravíme.
Zatím procházíme chrámem. Kája na rozdíl ode mne si na zadek nesedne. Patří do generace, pro kterou není nic nemožné, minimálně namodelovat na počítači, takže umění starých mistrů ji nechává chladnou. Já jen tiše žasnu , co ti lidé dokázali. Co jednou zbyde po nás? Obrovské skládky? Zamořený oceán? Rozkvetlé louky pokryté slunečními panely ? Prohlížím si nádherné sochy, třeba pietu od Michelangela, kterou vytvořil v necelých 24 letech, nebo impozantní náhrobky, vyřezávaný trůn sv. Petra či baldachýn, pod kterým je údajně pohřbený. Jako evangeličce mi tato pompéznost a velkolepost chrámu je silně proti srsti a nevím, zda bych se tu uměla ztišit k modlitbě, jako milovnice umění jsem ohromena, že něco takového dokázali vytvořit lidé z masa a kostí. Pravda, trvalo jim to mnoho let, na stavbě chrámu se vystřídali všichni známí italští sochaři, ale výsledek stojí opravdu za to. Ještě dlouho bych se tu procházela a nemohla se nabažit, ale s ohledem na Káju nakonec vyjdu ven. Koupíme si lístek na vyhlídku a ještě několikrát se do hlavní lodi podíváme z okrouhlého balkonu pod Michelangelovou klenbou, kam vystoupáme po strmých schodech. Mám už cvik z Florencie, tak mě nepřekvapí, že poslední část cesty je opravdu jen pro štíhlé a drobnější lidi. Schůdky jsou velmi úzké, sympatické však je, že vedou pouze nahoru, dolů se schází na druhé straně. Takže odpadají obavy z uhýbání se lidem, co se vrací dolů. Výhled je úžasný. U nohou nám leží věčné město. Vidíme Vatikán se svými krásnými zahradami, známý ovál Svatopetrského náměstí, na které se vejde mnoho stovek tisíc věřících . Tiberu, která jak později zjistíme, je špinavější než náš náhon po jarních povodních, za ní pak spousty střech, stříšek a věžiček a samozřejmě záchytný bod -bílý památník Viktora Emanuela, Koloseum a Panteon. Obcházíme po malém ochozu opatrně kolem dokola, prodíráme se mezi hrstkou turistů a snažíme se ty obrázky nesmazatelně vrýt do paměti. Do fontány jsme sice peníze hodily, takže jak praví pověst, navrátíme se sem zas, ale kdo ví kdy a jestli vůbec…
Dolů to jde o poznání snadněji , náměstíčko už se přece jen trochu zaplňuje lidmi, ale zatím jich není nijak moc.
U jedné z Berniniho kašen si naplním láhev vodou a po hlavní třídě pokračujeme na andělský hrad. Zajímavou kruhovou stavbu císaře Hadriána, nyní vojenské muzeum. Kája se usadí na lavičku s mobilem a já to obcházím kolem dokola. Na andělský most nakonec nejdeme, spokojíme se jen s pohledem na něj, pokračujeme na opačnou stranu do čtvrti Trastevere , nebo-li za Tiberou. Průvodci radí, že sem musí každý, kdo chce okusit pravý Řím, zamířit. Evidentně jsme tu ve špatné době. Ještě není ani 11, takže pro Italy nenastal čas oběda. Uličky jsou zaprášené, zdi posprejované.
Nejstarší římský kostelík Santa Maria Transere je krásný a koná se v něm právě bohoslužba. Věřící mají roušky a dodržují rozestupy.
Musíme vystoupat na kopec Janikul, posadit se k jedné z nejstarších fontán Acqua Paola. Je opravdu pěkná a evidentně pak inspirovala fontánu di Trevi. Opět krásný výhled na město. Scházíme pak dolů přes řeku ke kostelu Santa Maria in Cosmedin a známým ústům pravdy Bocca della Verita. Tady jsme nuceny poprvé chvíli čekat. Lidé před námi se ukázněně fotí s rukou v ústech ( původně to prý sloužilo jako poklop na vodu) a předtím si je dezinfikují.
Dnes mám v plánu navštívit ještě pár míst, všechna jsou kousek od sebe. Původní staré mýtické chrámy zvané Forum Bovarium, Marcellovo divadlo, což je předchůdce Kolosea, Kapitoské náměstí, které opět celé navrhnul Michelangelo s nádhernou sochou Marca Aurelia a také náměstí Popolo, kde toužím navštívit další kostel s Rafaelovými oltáři. Po dlouhém obcházení kolem zavřeného chrámu se dozvím, že italové teď budou mít až do 16 siestu, takže téměř vše je cloused. Projdu se tedy po obrovském náměstí zalitém sluncem, k fontáně se lvy, vystoupám nahoru po schodech a překvapeně pohlédnu do zeleně pod sebou, kdybych neměla takový orientační nesmysl, muselo by mi dojít, že jsem podruhé narazila na vstup do zahrad Princio, místo toho mě zaujme spousta policajtů a tajných houfujících se na náměstí u podia nějaké rockové skupiny. I Karolína je z toho překvapená, když se objeví další vojáci v maskáčích, raději mizíme.
Znovu zamíříme na nejznámější místa k Fontáně a na schody, sedíme tu asi hodinu, dokonce máme incident s policajtkou, protože u fontány se nesmí sedět se zmrzlinou. Projdeme si ty bohaté bulváry kolem, vystoupáme až nahoru ke kostelu della Trinita, pak se vydáme hledat nějakou restauraci na večeři, dál od centra. Odchytne nás majitel restaurace hned u Fontany di Trevi, nelze se mu vyhnout. Restaurace je vevnitř luxusní, ale přesto se posadíme ven a dáme si úžasné špagety, nedávno jsme je měly doma a byly rozhodně lepší. No ale atmosféra restaurace, večera , Říma nás okouzlila. Pomalu se začíná smrákat, město je nádherně osvětlené, jsme zpět v jeho srdci, procházíme se po forech mezi nasvícenými sloupy. Nakonec už je čas se rozloučit, nějak jsme si to špatně spočítaly a zbývá poslední spoj na letište Campiagno z autobusového nádraží kousek od Termini. Všechno je špatně. Nádraží je prázdné nepřehledné, podle map, by měl jet spoj z úplně druhé strany než nás posílají 2 řidiči autobusu, ale jsme v Itálii. Poslušně si sedneme na lavičku pod velikou obrazovkou – Gate 2, odjezd 0:20, nádraží je úplně opuštěné až na jednoho ožralu na jiném stanovišti. Nepůsobí to moc věrohodně, na druhou stranu, v takový čas…Pak je 0:21, informace z obrazovky zmizí a někde na druhé straně odjede jakýsi autobus. Dojde nám, že jsme v rejži. Znovu obcházím celé pusté nádraží a začíná ve mně zvolna stoupat panika. Hurá přijel nějaký noční autobus. Řidič se se mnou moc bavit nechce, když mu vysvětlím, že nás poslali pravděpodobně na jiné stanoviště, pokrčí rameny, každopádně už nám prý nic až do rána odtud nepojede. Kája jde oslovit taxikáře, za chvíli se vrací s poměrně dobrou zprávou, taxikář nás vezme na letiště vzdálené 7 km za 15 Euro. Když sedáme do auta, oznámí nám, že vzhledem k tomu, že je noční taxa, je to vlastně 25 Euro. Nemá cenu se vztekat, nejsme v pozici, kdy bychom to mohly udělat. Už abychom byly na letišti, potřebujeme se najíst, napít, uklidnit a nabýt si mobil, taky je mi docela zima. Taxikář zastaví před osvětlenými dveřmi, rychle zaplatím a běžíme s Kájou k nim, jako k světýlku na konci tunelu. Jenže jak už jsem řekla, dnes v noci je všechno špatně. Dveře jsou zavřené, za nimi je světlo, ale prázdno. Teprve nyní si prohlédneme zmateně ceduli, která oznamuje, od 00-04:30 cloused, teprve nyní zaregistrujeme skupiny lidí na lavičkách a rozseté kolem oplocených trávníčků. Někteří spí nebo to aspoň předstírají, jiní upírají oči na modře blikající monitor svého laptopu, položený na kufru, někdo surfuje s mobilem v ruce… Bezradně se na sebe podíváme a jdeme si urvat kousek místa na prašné cestě u trávníku. Na ležení je docela zima, navlečeme na sebe všechny věci z baťohu, usteleme si na ručníku a já pod sebe strčím ještě plastovou složku se svými výpisky ohledně dopravy, stravování, památek..Připadám si jak ve špatně natočeném filmu o uprchlících. Celou tu prazvláštní atmosféru ještě dokreslují pravidelné kroky v kanadách, jak vojáci v maskáčích se samopaly obchází kolem. Nemělo by nás to překvapovat, je jich plný Řím, člověk na ně narazí na každém kroku. Občas tu jednotvárnost naruší příjezd taxíku a turisté hrnoucí se s kufry k osvětleným dveřím letiště. S jistým zadostiučiněním sledujeme jejich překvapení a zklamání. Tohle nám nikdo neuvěří. K ránu nás přemůže na chvíli spánek, abychom se za pár minut vzbudily, protože se spustí zavlažování trávníků, takže krom toho, že jsme celkem studené, jsme i mokré. Naštěstí už zbývá jen chvilka, než se otevřou dveře a všichni se nahrnou dovnitř, zaberou nabíjecí panely a utvoří frontu před pultem s kávou a pečivem. Na židlích máme přesně vyznačeno, kde smíme sedět, možná to byl důvod, proč letiště, které se nezavírá, zavřeli. Přivedlo mě to na myšlenku, jak je bezdomovcům, když je o půlnoci vyhodí z nádraží, a co teprve někomu, komu ujel vlak ? Případný PCR test na letišti je zapomenut, ostatně nevypadá, že by ho tu dělali. Ještě si loknu teplého čaje a už nás vyzvou k odbavení, jde to rychle, nechtějí po nás nic krom letenky a dokladů, možná proto, že veškeré formuláře jsme již odeslaly elektronicky. Oči se mi zavřou sotva se odlepíme od země, vzbudí mě až řinkot rozbitého skla. Turbulence ? Polekaně otevřu oči, ale to už mi s úlevou dojde, že řinkot skla byl ve skutečnosti potleskem pilotovi, který hladce přistál v Praze. „Jsme doma a bylo to fajn, ”pošlu sms manželovi a myslím to přesně, jak jsem to napsala.
Více  Zavřít popis alba 
  • letos v červenci
  • 58 zobrazení
marekm68
Praha - 10. 7. 2021
Fortuna Beach Soccer League 2021 - hrací den / No.1
1. utkání: BS Bohemians Praha 1905 - Arftul BSC / 13 - 2 (2 - 1, 4 - 0, 7 - 1)
2. utkání: BS Slavia Praha - BS Bohemians Praha 1905 / 4 - 5 (1 - 1, 2 - 2, 1 - 2)

Beachsoccer.cz - napsali o nás ...
10. 7. 2021
FORTUNA BEACH SOCCER LEAGUE ZAČALA! SKVĚLÁ LADRONKA, ŠLÁGR PRO BOHEMIANS
V sobotu 10. července odstartoval už 13. ročník české nejvyšší soutěže v plážovém fotbale, letos pod názvem Fortuna Beach Soccer League. Šest týmů začalo svou cestu za titulem v nové Beach-areně v Radlické ulici na Praze 5. Úvodní den přinesl vysoké výhry, jedno velké překvapení i velký šlágr mezi posledními dvěma finalisty – Bohemians a Slavií.

Každý z šesti týmů odehrál během úvodního dne ligy po dvou zápasech. Program odstartoval duel zkušených harcovníků proti agilním mladíkům. Ladronka si možná až překvapivě hladce poradila s Duklou vysoko 11:2. Čtyřmi góly se blýskl František Sklenář, hattrick přidal reprezentant Tomáš Huráb.

Ještě vyšším rozdílem skončil zápas úřadujících mistrů Bohemians a slovenského týmu BSC Artful. Po vyrovnané první třetině přišel uragán „Klokanů“, kteří nakonec slavili výhru 13:2. Po třech gólech zaznamenali hned tři hráči – Martin Boček, Filip Vyhnal a Róbert Hustý.

Následoval premiérový zápas loňských finalistů ze Slavie. Pražané sice do utkání proti Villagers skvěle vstoupili, rychle vedli o dva góly, ale nakonec se museli překvapivě před moravským soupeřem sklonit. Vesničani dokázali otočit a v úplném závěru po srovnání brankáře Jana Bártla utkání ještě zvrátit na svou stranu. V poslední vteřině rozhodl Jakub Janík o výhře Vesničanů 4:3.

Skvělý vstup do ročníku po obědě potvrdila Ladronka. Tradiční tým si i ve druhém sobotním utkání zastřílel a porazil Artful 10:2. Druhý hattrick za jeden den si připsal Tomáš Huráb, František Sklenář přidal tentokrát dva góly. Oba hráči se tak se šesti góly srovnali na čele tabulky střelců.

Do druhého duelu se lépe připravila Dukla, která sehrála velmi vyrovnaný duel proti Villagers. Petru Třešňákovi se dvakrát povedlo skórovat přímo z rozehrávky po obdrženém góle a duel za stavu 4:4 došel až do penaltového rozstřelu. V něm byli úspěšnější Vesničani, kteří si tak z prvního dne odnesli velmi solidní čtyři body.

A na úplný závěr dne přišel šlágr všech šlágrů. Bohemians proti Slavii, souboj dvou nejlepších týmů posledních let, které svými hráči zásobují reprezentaci. Lépe do reprízy posledního finále vstoupili „Klokani“, kteří si vypracovali dvoubrankový náskok. Slávisté nicméně dokázali vyrovnat.

Očekávaný duel nakonec rozsekl až samotný závěr. Roman Hemzáček s Filipem Vyhnalem poslali Bohemians znovu do dvoubrankového vedení, které stihl už pouze zkorigovat Lukáš Trampota. Bohemians vyhráli 5:4 a po prvním hracím dnu vévodí tabulce. Slavia naopak zůstává bez bodu.

Fortuna Beach Soccer League pokračuje i v neděli. V 10 hodin se proti sobě postaví Ladronka a Slavie, o dvě hodiny později pak půjde Ladronka znovu do akce, tentokrát proti Villagers Uherské Hradiště.

Záznam z utkání BOHENIANS - ARFTUL zde: https://www.twitch.tv/videos/1082339365
Záznam z utkání SLAVIA - BOHENIANS zde: https://www.twitch.tv/videos/1082464353

Zdroj:
https://www.beachsoccer.cz/fortuna-beach-soccer-league-zacala-skvela-ladronka-slagr-pro-bohemians/
Více  Zavřít popis alba 
  • 20.7.2021
  • 12 zobrazení
defenger
.
Rajčatové slavnosti v Břeclavi, provoněly krásně prosluněné sobotní město. Do historicky významné uličce u místní synagogy, kde kdysi bývaly městské trhy, se nyní, trhovci vrátili a to s nabídkou opravdu bohatou. V téměř padesáti stáncích mohli návštěvníci ochutnat nabídku pokrmů kuchyně nejen domácí, ale i jídel romských, z Guatemaly, ze Španělska, Argentiny, Italie, země Arabské, Maďarsko a další...
.
Také kořeního bylo hojnost, bylo možno si dát výborné kávy nebo vína. Ke koupi byly také dřevěné a keramické doplňky do domácnosti či textilie s modrotiskem.
V samotné synagoze byla k vidění výstava Víchernice, o mizejících parádnic z Moravy. A také prezentace několika druhů rajčat, od firmy Moravoseed.
.
Slavnosti rajčat také neoficiálně navšívila i ministryně financí a místopředsedkyně vlády České republiky Alena Schillerová a pan poslanec Miloslav Janulík.
.
K potěše ducha pak zazněly tóny skvělé hudby: Cimbálová muzika Břeclavan, Swingalia, Terne Čhave (world music) a pro děti zde bylo žonglování s Dr.
Kuželkou, MC Lvíček Dyjáček nabídl malování na obličej a tvoření s dětmi.
.

.
.

-------------------------------------------------------------------------------------------------------

obsazení stánků, jejich nabídka a doprovodný program akce:
FB - info na https://www.facebook.com/events/894400937789937

1) Bio a čajový ostrůvek Břeclav - těstoviny, koření, rajčatová mýdla, oleje, čaje,
pyré, šťávy, čatní z dýně a rajčat, potraviny RAW, vegetariánské bio paštiky,
kečupy, sušená rajčata, rajčata v olivovém oleji, rajčatová šťáva a mnoho dalšího

2) Ochutnej Pálavu - lokše plněné trhaným masem s rajčatovou salsou, Trhan - trhaný burger s rajčatovou
fusion, Sýrový božan - sýrový burger s rajčatovým chutney, nachos s rajskou salsou, domácí limonády

3) Fredy´s - speciality z Guatemaly - Flautas, Quesadillas, Tostada ceviche con Camarones
4) Španělská paella, gazpacho - Miguel Valarejo

5) Mamakrela Olomouc - makrely a rajčata
6) La Paisanitá - argentinská kuchyně

7) Bezobalový obchod Sypej
😎 Skillovy Rajské langoše

9) Gourmet Břeclav - nakládaná rajčata, olivy, sýry a další lahůdky
10) Stánek řeckých specialit - ručně nakládaná sušená a drcená rajčata ze středního Řecka, olivové oleje z Kréty

12) Stánek tradiční romské kuchyně - golubki
13) Bistro Čtyřlístek - mezinárodní kuchyně, vegetariánské speciality

14) Zdravý svět - italská rajská polévka, gazpacho s avokádem, gnocchi se sušenými rajčaty a
kuřecím masem, letní salát s cherry rajčaty a stripsy, vafle s rajčatovou marmeládou

15) Shams Food - arabské pokrmy, lilkový salát s rajčaty, plněné pity
s masem a rajčaty

16) LUKAfood - Bacon burger, zapečená kuřecí tortilla, salát s kozím sýrem
17) Pasta Daniela Mutěnice - domácí těstoviny mnoha tvarů a barev

18) Sir Morava - sýrové výrobky s rajčaty
19) Maďarské speciality Sandora Makaie

20) Koření od Davídka – poctivé koření bez glutamátů
21) Mléčný karamel Danka - domácí karamel, rajčata se sýrem a karamelem

22) FerMato - fermentovaná rajská šťáva
23) Chilli Maga Břeclav

24) Café Pilát & Tungsram Brno - rajská polévka, pilaf atd.
25) Gurmánský krámek - sodovky, rajčatová limonáda

26) Damodara - luštěninové výrobky
27) Café Hostina Břeclav - Red Snapper, domácí chleba s pomazánkou ze sušených rajčat

28) Cupicake Břeclav
29) Karma Břeclav - káva, limonády, občerstvení s rajčaty

30) Rikša bar Břeclav – drink Bloody Mary, Tomato Fresh, míchané nápoje
31) Denní bar Dvůr – rajčatové quiche a cupcakes, sýrové tyčinky se sušenými rajčaty, pivo Frankies a Mazák, limonáda

32) Vinařství Kurka Břeclav - víno, rajský burčák alias "rajčák"
33) Vinařství Oříšek Mikulov

34) Minipivovar Koníček - pivo a chléb se sádlem a rajčaty
35) Život v roubence - divoká rajčata, domácí chutney, marmelády, sirupy, povidla a další pochutiny

36) Koštovna - obchod s vínem, sýry a paštikami u náměstí
37) Šiškovy dobroty - domácí bramboráčky se zeleninou

38) Folklor styl - folklorní motivy na oblečení
39) Utilis - stylové doplňky do domácnosti

40) Dřevěné pomůcky do kuchyně
41) Rajská bižuterie

42) Malované kamínky
43) Červená keramika

44) Keramika paní Petresové
45) Tropic Bar Břeclav - zákusky
.
Program slavností:
Prodejní stánky od 10 do 17 hodin (do vyprodání zboží a pokrmů)
.
Scéna u synagogy:
10.00: slavnostní zahájení 8. ročníku akce
10.15 - 11.45: cimbálová muzika Břeclavan (folklor, Břeclav)
12.30 - 14.00: Swingalia (swing, Kopřivnice)
14.00 - 15.00: Dr. Kuželka - žonglování, kouzla a muzika pro děti
15.30 - 17.00: Terne Čhave (world music, Praha)
.
Program pro děti u kina:
MC Lvíček Dyjáček - malování na obličej, tvoření s dětmi, výtvarné dílny
15.00 žonglérská dílna Dr. Kuželky pro malé i velké diváky
.

Lichtenštejnský dům: stálá expozice Historie Lichtenštejnů
.
synagoga:
stálá expozice Židovská Břeclav
výstava Víchernice - mizející parádnice Moravy
prezentace několika druhů rajčat - Moravoseed
Vstup zdarma.
.
Akci pořádá Městské muzeum a galerie Břeclav.
Kontakt: petr.vlasak@breclav.eu, tel. 731 428 257
.
----------------------------------------------------------------
.
Kategorie: kultura
Více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • léto
  • 263 zobrazení
wendy3
ubytování v penzionu vis-a-vis v ulici Smila Osovského, kousíček od Karlová náměstí v Třebíči. V překladu to znamená naproti nebo také tváří v tvář, je to proto, že naproti penzionu stojí další dům, který patřil totožnému majiteli jako penzion. Nyní již mají oba domy odlišné majitele, majitelé penzionu žijí v Brazílii.
Do Třebíče i zpět do Mladé Boleslavi přes Prahu jezdí přímý autobus z Prahy Roztyly asi za 2,5 hodiny. S cestou z Mladé Boleslavi to vychází asi na 4,5 hodiny, coby kamenem dohodil.
Rok 1101 je první pevný bod ve staleté historii města Třebíče, v tomto roce byl založen benediktinský klášter Oldřichem brněnským a Litoltem znojemským, knížaty z moravské větve Přemyslovců. Roku 1335 markrabě Karel (pozdější Karel IV.) a král Jan Lucemburský udělili Třebíči práva královského města, což městu umožnilo obehnat ho hradbami. Roku 1468 se městem přehnala česko-uherská válka a Třebíč byla dobyta uherským králem Matyášem Korvínem. Město bylo spáleno a pobořeno, prakticky přestalo na několik let existovat. Od roku 1478 vlastní Třebíč rod Šternberků a od roku 1490 rod Pernštejnů. Roku 1525 byli z benediktinského kláštera vyhnáni poslední mniši a město se definitivně dostalo ze správy vrchnosti církevní pod správu vrchnosti světské. V letech 1556-1557 se stal majitelem panství Burian Osovský z Doubravice, největšího rozkvětu došlo za jeho syna Smila Osovského. Roku 1628 Kateřina z Valdštejna, vdova po Smilu Osovském, přenechává panství z důvodu náboženské emigrace svému bratrovi Adamovi z Valdštejna. Valdštejnové drží panství až do roku 1945.
Roky 1765 - 1769 byly roky velké neúrody, takže obyvatelstvo bylo nuceno živit se trávou, kopřivami, lebedou ba i kůrou stromů a následující hladomor si vyžádal velký počet obětí. Neúrody a následný hladomor se opakovaly i v letech 1771 a 1772, z toho důvodu došlo roku 1775 k velkému selskému povstání, které muselo být vojensky potlačeno. Hospodářskou situaci města zhoršila nepřátelská invaze v souvislosti s napoleonskými válkami v letech 1805 - 1806. V letech 1815 a 1817 byla země postižena opět velkými neúrodami a v roce 1819 propukl hrozivý mor mezi dobytkem. V letech 1821 - 1822 došlo k mnoha požárům, které byly součástí protirobotní vzpoury, poddaní zakládali ohně záměrně, pokud neustane panské otročení. V roce 1830 byla Třebíč svědkem velké povodně, voda zaplavila celé náměstí, strhala všechny mosty a způsobila na domech i nemovitostech škody na 100 tisíc zlatých. V letech 1832 - 1836 řádila ve městě cholera. V 19. století došlo v Třebíči k velkému rozvoji koželužství a obuvnictví. V největší koželužskou manufakturu přerostla zejména dílna Budischowských na Stařečce. V Třebíči v polovině 19. století existovaly již čtyři velké podniky vyrábějící po továrnicku - byl to podnik Karla Budischowského a Františka Budischowského, dále Hasskův a Subakův v židovské obci. Roku 1871 bylo v Třebíči zřízeno gymnázium, čímž se Třebíč dostala mezi nejpřednější města tehdejší jihozápadní Moravy. Roku 1931 podnikatel Tomáš Baťa zakoupil od Moravské banky bývalý závod Budischowski. Válečná léta 1939 - 1945 se nejvíce podepsala na židovském obyvatelstvu. Nacistická genocida přivodila konec staletému židovskému osídlení v Třebíči. Ve dnech 18. a 19.5.1942 bylo na příkaz německých okupačních úřadů v Třebíči soustředěno a odtud deportováno 281 třebíčských Židů do koncentračního tábora v Terezíně a odtud do vyhlazovacích táborů na východě. Z nich se vrátilo po osvobození v roce 1945 pouze 10 osob. V 70. a 80. léta 20. století se v nedalekých Dukovanech staví jaderná elektrárna a Třebíč se přizpůsobuje zvýšenému přílivu obyvatel.
Od roku 1879 až do současnosti se v Třebíči udržela rodinná firma ZON, která se zabývá výrobou nealkoholických nápojů. V květnu roku 1879 ji založil třebíčský rodák František Kubeš a roku 1927 byl zaregistrován nový název ZON - zdravotní osvěžující nápoj. Pro výrobu je používána voda z podzemních heraltických pramenů, která vykazuje nízký obsah minerálních látek. Jedny z nejstarších příchutí jsou jablko a malina.
Více  Zavřít popis alba 
  • letos v červenci
  • 137 zobrazení
luczyk
Prodám balík kompletního oblečení na holčičku ve vel. 50-74 (0-9 měsíců).

Celkem cca 200 ks. oblečení (+ doplňky typu čepičky, rukavičky, ponožky a capáčky). Přibližně 13 kilo věcí, pro představu přikládám i fotku všeho dohromady.

Pro představu jsem vše nafotila. Opravdu ale nemám čas a sílu fotit, měřit, prohlížet nebo prodávat jednotlivé kousky. Všechny fotky najdete na: https://luczyk.rajce.idnes.cz/Balik_obleceni_holka_-_0-9_mesicu/

Prodávám vše jako celek.

Oblečení je nošené, stav je různý. Pyžámka/overaly pro nejmenší jsou čisté, max. seprané. Šatičky, kalhoty a mikiny jsou většinou v dobrém stavu. Nejvíc dostala zabrat bodíčka, některá jsou sepraná (např. i obrázky už nejsou vidět) nebo jsou na nich skvrny, které se mi nepodařilo vyprat.

Je to všechno, co dcera v prvním roce života nosila. Některé z těch věcí jsme ani nevyužili. Jsou tam i oblečky pro úplně nejmenší miminka (kolem vel. 50), protože dcera měla při narození 2,5 kg.

Vzhledem k množství a váze pouze osobní odběr na Praze 4-Spořilov, v blízkosti Jižní spojky a D1. ¨

Níže uvádím kompletní seznam prodávaných věcí.

- 3 x body s dlouhým rukávem ve vel. 50-56 .
- 21 x body s dlouhým rukávem ve vel. 62-68
- 17 x body s krátkým rukávem vel. 62-68 .
- 5 x body s dlouhým rukávem vel. 74 .- 2 x body/pyžámko bez rukávů a nohaviček – vel. 0-3 m
- 16 x overal ve vel. 50-62
- 6 x overal ve vel. 68
- 2 x overal ve vel. 74
- 8 x mikina ve vel. 62 (0-3 měsíce)
- 4 x mikina ve vel. 68 (3-6 měsíců)
- 1 x teplejší kabátek ve vel. 68 (3-6 měsíců)
- 3 x mikina ve vel. 72 (6-9 měsíců)
- 3 x legíny ve vel. 50-56 (s ťapičkami, takže není potřeba řešit padající ponožky 😊)
- 6x legíny ve vel. 62 (0-3 měsíce)
- 6x legíny ve vel. 68 (3-6 měsíců)
- 6 x legíny ve vel. 74 (6-9měsíců)
- 3 x tepláky ve vel. 74 (6-9 měsíců)
- 4 x kalhoty ve vel. 74 (6-9 měsíců)
- 1 x kraťasy ve vel. 74
- 15 x kalhoty vel. 62-68 (0-3 měsíce/2-4 měsíce), z čehož 2 x džíny dlouhé, 3 x manžestráky dlouhé a 1 x plátěné dlouhé (1. fotka). Džínová sukně, džínové kraťasy, látkové kraťasy, dlouhé plátěné a kraťasy s laclem (2. fotka). 4 x tepláky (3. fotka)
- 14 x kalhoty vel. 68, z čehož 3 x džíny, 4 x kraťasy, 2 x manžestráky, 3 x tepláky a 2 x plátěné kalhoty.
- 9 x punčochy různé
- 10 x šaty (mix. velikostí od 56 do 74)
- 2x tričko s dlouhým rukávem ve vel. 56
- 3 x tričko s dlouhým rukávem ve vel. 68
- 3x tričko s dlouhým rukávem ve vel. 74
- 9 x svetřík + 1 x mikina s kapucí. Velikosti 74-86 (6-18 měsíců).
- 3 x volnější lehké pyžamové kalhoty. Velikost 80 (12-18 měsíců).
- 3 x svetřík, 2 x bolerko, 1 x mikina, 1 x tepláková mikina bez rukávů. Velikost 92 (18-24 měsíců)
- teplý overal/pyžámko/spací pytel – vel. uvedena 62/68, kompletně propínací, lze zapnout i dole na chodidlech capáčky
- mix čepiček – 4 ks teplé zimní, 8 ks. tenkých čepiček, 6 ks. kloboučků proti slunci
- 20 ks ponožek, různé velikosti
- 7 x rukavičky
- 6 x látkové capáčky/botičky pro nejmenší
Více  Zavřít popis alba 
  • červen až listopad
  • 14 zobrazení
verastrnadkova
Přibyslav je město v okrese Havlíčkův Brod v Kraji Vysočina na řece Sázavě, 23 km severovýchodně od Jihlavy a 12 km jihovýchodně od Havlíčkova Brodu. Má přibližně 4 000 obyvatel a zahrnuje několik částí města – Českou Jablonnou, Dobrou, Dolní Jablonnou, Hřiště, Poříčí, Přibyslav, Ronov nad Sázavou a Utín. Je členem Svazku obcí Přibyslavska.
Název města se odvozuje od údajného zakladatele Přibyslava z Polné. Přibyslavská pahorkatina, v níž město leží, nebyla nejprve příliš osídlena a písemné zmínky o Přibyslavi pochází přibližně z poloviny 13. století. Přibyslav ve 13. století byla po Jihlavě druhým nejdůležitějším nalezištěm stříbra v českých zemích, těžba však byla poměrně brzy ukončena. V roce 1424 obklíčili město husité v čele s Janem Žižkou, který však poblíž nedaleké vsi dnes zvané Žižkovo Pole zemřel. Husité přesto město dobyli a vypálili. V pobělohorské době město spravovala knížata z Ditrichštejnu. Město postihla v té době řada katastrof a několikrát vyhořelo. Dnes je to klidné městečko s tradicí lehkého průmyslu, především potravinářského, textilního a dřevozpracujícího. Důležitým podnikem je Pribina (dnes TPK Přibyslav) vyrábějící mléčné produkty. Od roku 1898 je Přibyslav přístupná po železnici a je zde i veřejné letiště. K zajímavým pamětihodnostem patří barokní kostel Narození sv. Jana Křtitele s věží, Starý špitál či přibyslavský zámek.

Název
Název „Přibyslav“ se zpravidla odvozuje od historických postav, které žily v době založení sídla či se na jeho založení přímo podílely. Dlouho byl za původce názvu považován údajný zakladatel, moravský velmož Přibyslav z Křižanova (zmiňuje se o něm například Antonín Profous ve svém díle Místní jména v Čechách). Novější prameny odvozují název spíše od osoby Přibyslava z Polné, který je znám svou kolonizační činností. Pojmenování města mělo tyto formy: Priemezlaves (1257), Primizlaus (1265), Primislaus (1272), Przemislabe (1283), Przibislaws (1307), Primizlaus (1314), Przymzlaus (1316), Primislauia (1329), Przibislaw (1405), Przibislauia (1412), Przibislaw (1542), Pržibyslav (1675), Pržibislaw (1720), Pržibislau (1838), Přimislau (Přibyslav) (1880) a současné Přibyslav. Samotné jméno vzniklo přivlastňovací příponou -jb z osobního jména Přibyslav a znamená tak například Přibyslavův dvůr či Přibyslavův hrad a podobně.

Historie
Nejstarší dějiny
Město se rozkládá v centrální části Českomoravské vrchoviny v klimaticky a geograficky poměrně nehostinné krajině, která proto v pravěkých dobách nebyla příliš osídlena. Archeologické nálezy z této doby jsou proto na Přibyslavsku vzácné a vypovídají o neexistenci sídliště trvalého typu. Ještě ve vrcholném středověku byla většina území pokryta hlubokým lesem přerušeným jen několika obchodními stezkami.
První písemné zmínky pochází přibližně z poloviny 13. století. Některé starší spisy sice místo podobného názvu zmiňují, ale zřejmě se jedná spíše o moravskou obec Přibyslavice. V roce 1235 se v listině královny Konstancie objevuje výraz „Pribyzlaun“ a jako svědek je podepsán přibyslavský rychtář, což soudí o dobové existenci obecního uspořádání v Přibyslavi. První písemná zmínka se však např. podle ČSÚ datuje do roku 1257 a vztahuje se k listině Smila z Lichtenburka, v níž daruje desátky ze stříbrných dolů v okolí Přibyslavi třem cisterciáckým klášterům. Tato těžba souvisela s rozvojem hornictví na Jihlavsku. Falešné rukopisy se však snažily v minulosti klást založení města do vzdálenější historie. V roce 1889 byl zveřejněn nález tzv. Paměti přibyslavské, padělaného dokumentu, který založení města sestrou svatého Václava Přibyslavou klade do 10. století. Nepravost rukopisu prokázal již v roce 1908 Gustav Friedrich, dokument byl však podrobován rozsáhlému jazykovému i historickému zkoumání i v mnohem pozdější době.
Přibyslav a přilehlý region se již ve 13. století stala po Jihlavě druhým nejdůležitějším nalezištěm stříbra v českých zemích. Nejprve se však zřejmě jednalo o osadu kolem tehdejšího přibyslavského hradu a sídlo městského typu vzniklo zřejmě až v poslední třetině 13. století. Po smrti Smila z Lichtenburka získal Přibyslav jeho bratr Častolov, poté jeho syn Jindřich z Přibyslavi a na přelomu 13. a 14. století Jindřichův syn Hynek z Přibyslavi. Původně hornické město se však mění s tím, jak byla naleziště postupně vytěžena a horníci odchází na Kutnohorsko. Obyvatelé se přeorientovávají na zemědělství a řemesla. Ke konci 14. století se vlády na panství ujal Čeněk z Ronova, který později proslul loupežnými přepadeními sousedních měst.
15.–19. Století
Na začátku října 1424 přitáhli k městu husité v čele s Janem Žižkou. Utábořil se mezi Šenfeldem (dnešní Žižkovo Pole) a Hřišti a město obléhal. Sám Žižka však u vesnice Šenfeld 11. října téhož roku zemřel. Jeho bojovníci pak město dobyli, hrad vypálili a několik desítek obránců popravili upálením. Přibyslavský hrad pak husité (kteří si po smrti svého vůdce říkali Sirotci) používali jako opevněnou základnu pro výpady na Moravu. Moc nad městem ztratili až s koncem husitských válek po bitvě u Lipan. Hrad byl boji tak poničen, že v následujících desetiletích postupně zanikl. Panství bylo Ronovci přepuštěno jejich příbuznému Hynku Ptáčkovi z Pirkštejna z Polné, slavnému učiteli budoucího krále Jiřího z Poděbrad. Po smrti Hynka i jeho dcery spravoval panství syn Jiříka, Viktorín z Poděbrad. Ten však kvůli dluhům prodal město svému synovci Janu Bočkovi z Kunštátu a Bočkové panství spravovali až do roku 1515, kdy jej na čas převzal Mikuláš mladší Trčka z Lípy. Po bitvě u Moháče (1526) koupil polensko-přibyslavské panství Karel z Valdštejna, následně ho vyženil bohatý Zachariáš z Hradce. Ten si v Přibyslavi nechal postavit zámek. V roce 1597 získali město a jeho okolí Žejdlicové ze Šenfeldu.
Během války mezi císařem a českými stavy obsadila císařská armáda a v pobělohorském období byl před soud postaven i majitel přibyslavského panství, Rudolf Žejdlic ze Šenfeldu. Majetky mu byly zkonfiskovány ve prospěch královské koruny a zemřel ve vězení. Panství bylo pod cenou prodáno kardinálovi Františkovi z Ditrichštejna a docházelo k násilné rekatolizaci poddanstva. V roce 1643 zasáhla do života města třicetiletá válka – město napadli Švédové a vyžádali si výpalné. V roce 1645 přesto v podstatě celé město vyhořelo. Po válce bylo město z velké části zdevastované. Město vlastnil kníže Maxmilián, poté František Josef z Ditrichštejna. Knížata z Ditrichštejnu vládla během valné části 17., 18. a 19. století, poslední Ditrichštejn zemřel až v roce 1864 a rod vymřel po meči.
V průběhu druhé poloviny 18. století postihlo Přibyslav několik pohrom. V roce 1766 zmrzla úroda a obyvatelé si tak na příští rok museli půjčit osivo. Hned následujícího roku (1767) začala hořet střecha domu v Zámecké ulici a za 15 minut od vypuknutí požáru shořelo více než 100 domů. Ve věži nad kostelem se tehdy roztavily tři malé zvony a shořela také nemocnice spolu se školou. Jen kostel požár vyjma střechy přečkal. Většině obyvatel shořel při požáru veškerý majetek a obec si tak musela půjčovat. Majitel panství Karel z Ditrichštejna daroval postiženým stavební materiál na obnovu poničených staveb. Během 70. let 18. století navíc postihl zemi hladomor a v roce 1775 shořelo při požáru dalších 44 domů. O padesát let později, v roce 1821, prošla Přibyslaví epidemie cholery a rok 1836 byl ve znamení vážné nákazy chřipky. Roku 1842 panovalo sucho, které vedlo k dalšímu požáru, jenž město postihl. Po Ditrichštejnech získala panství Klotilda, manželka hraběte Eduarda Clam-Gallase, který zemřel v roce 1899.
Novodobé dějiny
Dvacáté století se neslo nejprve ve znamení relativní prosperity a výstavby. Do města se dostaly první automobily, byla postavena pumpa, stavěly se podnikové budovy. Za první světové války zemřelo v bojích 39 mužů z Přibyslavi. Rok 1924 přinesl velké oslavy 500 let od smrti Jana Žižky, v roce 1927 byla otevřena mateřská škola. V roce 1938 byla ve městě založena kazatelská stanice sázavského sboru Českobratrské církve evangelické, v níž se věřící nyní jednou měsíčně scházejí ke svým bohoslužbám v budově městského úřadu.[13][14] Téhož roku město na měsíc obsadilo 600 německých vojáků a město se následně stalo součástí tzv. protektorátu. Během 2. světové války bylo asi 10 přibyslavských Židů transportováno do koncentračního tábora. V roce 1944 byli 2. října v místní části Hřiště českými četníky zastřeleni divizní generál Vojtěch Boris Luža (čelný představitel Obrany národa) a poručík Josef Koreš. Smutnou událost připomíná pamětní deska. V následné krvavé odvetě vedené Lužovým synem bylo 26. října 1944 na četnické stanici v Přibyslavi partyzány zastřeleno pět četníků. Odbojáři posléze hrozili smrtí všem, kdo by se chtěli zúčastnit jejich pohřbu. Ještě 5. května 1945 se na Přibyslavsku bojovalo a toho dne bylo na město svrženo několik sovětských bomb, jedna z nich zabila člověka.
V roce 1949 proběhlo znárodnění průmyslových podniků, v padesátých letech probíhala násilná kolektivizace. Rok 1968 přinesl další změnu, vojska Varšavské smlouvy se však při svém postupu městu vyhnula. 21. listopadu 1989 začali obyvatelé Přibyslavi projevovat podporu demonstrujícím studentům. V porevolučních letech (od prosince 1989) byli starosty města postupně pan Pavel Jajtner, Mojmír Novotný, sochař Roman Podrázský a po jeho předčasné smrti Jan Štefáček. Po komunálních volbách v r. 2014 zastává funkci starosty Martin Kamarád. Od 1. června 2010 využívá zdravotnická záchranná služba sídlo v Přibyslavi, které vzniklo přestavbou rodinného domu na Bechyňově náměstí.

Přírodní poměry
Geologická stavba, reliéf a půdy
Geologicky leží město Přibyslav převážně na pararulovém podkladu, které je součástí moldanubika. Datuje se do paleozoika až proterozoika. Na východní části města přechází hornina v migmatit či amfibolit stejného stáří. Celý podklad je tedy metamorfovaného původu. Skalnatý svah pod zámkem Přibyslav je názornou ukázkou horninového složení v pásmu tzv. přibyslavské střižné mylonitové zóny. Vidět jsou mylonity a ultramylonity včetně porfyroklastů živců.
Území města je součástí České vysočiny, její Česko-moravské subprovincie, resp. oblasti Českomoravská vrchovina. řadí se do jejího geomorfologického celku Hornosázavská pahorkatina, podcelku Havlíčkobrodská pahorkatina, okrsku Přibyslavská pahorkatina. Nejvyšším vrcholem na území města je Jarošův kopec (554 m n. m.) nacházející se ve východní části města. Dalším pojmenovaným vrcholem je Borovina (524 m n. m.) na jihu města. Naopak nejnižším místem je lokalita u Štukhejského Mlýna, kde řeka Sázava opouští město Přibyslav (245 m n. m.).
Převažujícím půdním typem je mezobazická kambizem, místy oglejená; kolem vodních toků fluvizemě a modální gleje.
Vodstvo a podnebí
Oblast města patří do úmoří Severního moře. Ve směru od východu k severozápadu protéká městem řeka Sázava. Do ní se zde vlévá několik vodních toků. Ve směru toku řeky se do ní na území Přibyslavi nejprve pravostranně vlévá Losenický potok, pak levostranně postupně Olešenský potok a Bystřice a nakonec opět z pravé strany Doberský potok a po něm i Borovský potok. Na řece Sázavě se často vyskytují povodně, proto byl v roce 2014 realizován projekt protipovodňové hráze.
Dle Quittovy stupnice patří Přibyslav do klimatické oblasti označované MT3, tedy mírně teplé. V ní se ve 120 až 140 dnech během roku vyšplhá teplota nad 10 °C. Během ledna se průměrná teplota pohybuje v rozmezí −3 až −4 °C a v dubnu mezi 6 a 7 °C. Naproti tomu průměrná červencová teplota dosahuje 16 či 17 °C. V říjnu se teplota pohybuje nejčastěji od 6 do 7 °C. Během 110 až 120 dnů v průběhu kalendářního roku spadnou v této oblasti dešťové srážky v úhrnu alespoň 1 milimetr na metr čtvereční a po dobu 60 až 100 dnů je země zakryta sněhovou pokrývkou.
Nejvyšší teplota vzduchu bylo naměřena 27. července 1983, kdy dosáhla 36 °C. Naopak nejníže se teplota dostala 10. února 1956, kdy dosahovala −32.2 °C.
Flóra a fauna
V okolí města se ve vyšších polohách nacházejí smrkové a borové lesy či bukové a jedlové lesy. Roste zde kyčelnice devítilistá (Dentaria enneaphyllos), svízel vonný (Galium odoratum), bažanka vytrvalá (Mercurialis perennis) či violka lesní (Viola reichenbachiana). V nižších polohách se nacházejí doubravy a dubohabřiny tvořené duby letními (Quercus robur) i zimními (Quercus petraea) a také habrem obecným (Carpinus betulus). V jejich podrostu je možné najít lipnici hajní (Poa nemoralis), kostřavu ovčí (Festuca ovina), konvalinku vonnou (Convallaria majalis), jaterník podléšku (Hepatica nobilis), zvonek broskvolistý (Campanula persicifolia) nebo černýš hajní (Melampyrum nemorosum). U vodních toků se rozkládají olšiny, v nichž vyrůstají bledule jarní (Leucojum vernum), ďáblík bahenní (Calla palustris), rozpuk jízlivý (Cicuta virosa), hladýš pruský (Laserpitium prutenicum), třtina nachová (Calamagrostis phragmitoides), violka bahenní (Viola palustris), bublinatka jižní (Utricularia australis), ale také tolije bahenní (Parnassia palustris) nebo úpolín nejvyšší (Trollius altissimus). Na sušších částech luk se vyskytuje hořeček mnohotvarý český (Gentianella praecox subsp. bohemica), vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia), prha arnika (Arnica montana), všivec lesní (Pedicularis sylvatica) či prstnatec májový (Dactylorhiza majalis).
Ze zvířat se tu vyskytuje prase divoké (Sus scrofa), srnec obecný (Capreolus capreolus), jelen evropský (Cervus elaphus), ale také daněk evropský (Dama dama) či muflon (Ovis musimon). Ze šelem to jsou kuna lesní (Martes martes) či liška obecná (Vulpes vulpes). Nalézt tu je možné také myšici lesní (Apodemus flavicollis), norníka rudého (Clethrionomys glareolus), rejsky obecného (Sorex araneus) a malého (Sorex minutus) či plšíka lískového (Muscardinus avellanarius). Na vlhkých loukách našly svůj domov zmije obecná (Vipera berus), ještěrka živorodá (Zootoca vivipara), ropucha obecná (Bufo bufo) či kuňka obecná (Bombina bombina) a z ptáků bekasina otavní (Gallinago gallinago), linduška luční (Anthus pratensis), bramborníček hnědý (Saxicola rubetra) a ťuhýk šedý (Lanius excubitor). V jedlobukových lesích žijí datel černý (Dryocopus martius), žluna šedá (Picus canus) či holub doupňák (Columba oenas). Naopak v jehličnatých lesích je možné zahlédnout brhlíka lesního (Sitta europaea), červenku obecnou (Erithacus rubecula) nebo drozda zpěvného (Turdus philomelos). Ve vodách se rozmnožují skokan hnědý (Rana temporaria), mlok skvrnitý (Salamandra salamandra) a nad nimi poletují ledňáčci říční (Alcedo atthis), konipasové horští (Motacilla cinerea) a skorci vodní (Cinclus cinclus). U vody se výjimečně objeví i vydra říční (Lutra lutra).
Ochrana životního prostředí
Východně od města se rozkládá Chráněná krajinná oblast Žďárské vrchy. Ta vznikla na základě výnosu Ministerstva kultury České socialistické republiky číslo 8908/70-II/2 ze dne 25. května 1970. Jejím účelem je ochrana zdejší pestrosti a členitosti krajiny, do níž je umístěno venkovské osídlení s roubenými chalupami. Mezi nejcennější prvky patří rašeliniště a vlhké rašelinné louky, na nichž se vyskytují vzácné druhy rostlin a živočichů.
Na území města se nacházejí celkem tři lokality výskytu památných stromů. Na hřbitově je od 6. května 2003 chráněna dvojice vzrostlých stromů. Jedním z nich je jasan ztepilý (Fraxinus excelsior) a druhým lípa malolistá (Tilia cordata). Na zahradě přibyslavské školy roste 22 metrů vysoký buk lesní (Fagus sylvatica), jehož obvod kmene dosahuje 360 centimetrů. Strom je od poloviny června 1997 pod památkovou ochranou. Poslední lokalitou je silnice II/351, která je v úseku mezi Dobrou a Žižkovým Polem lemována lipovou alejí. Tvoří ji 272 lip velkolistých (Tilia platyphyllos), dále jedna lípa malolistá (Tilia cordata) a jeden jedinec javoru mléč (Acer platanoides). Stromořadí je chráněno od počátku listopadu roku 2009.

Obyvatelstvo
Struktura
Ve městě k počátku roku 2013 žilo celkem 4 000 obyvatel. Z nich bylo 1 990 mužů a žen bylo přibližně stejně (2010). Průměrný věk obyvatel města činil 40 let. Dle Sčítání lidu, domů a bytů provedeném v roce 2011, kdy ve městě žilo 3 864 lidí, bylo nejvíce obyvatel (16 %) ve věku od 30 do 39 let. Děti do 14 let věku tvořily 15 % obyvatel a senioři nad 70 let úhrnem 11 %. Z celkem 3 227 občanů města starších 15 let mělo 38 % nejvyšší ukončené vzdělání úplné střední bez maturity. Počet vysokoškoláků dosahoval téměř 10 % a bez vzdělání byla naopak 0,5 % obyvatel. Z cenzu dále vyplývá, že ve městě žilo 1 886 ekonomicky aktivních občanů. Celkem 92 % z nich se řadilo mezi zaměstnané, z nichž 81 % patřilo mezi zaměstnance, 2 % k zaměstnavatelům a zbytek pracoval na vlastní účet. Oproti tomu celých 50 % občanů nebylo ekonomicky aktivní (to jsou například nepracující důchodci či žáci, studenti nebo učni) a zbytek svou ekonomickou aktivitu uvést nechtěl. Úhrnem 122 obyvatel města pracovalo v zemědělství, lesnictví či rybolovu, 944 obyvatel zaměstnával průmysl a stavebnictví a dalších 672 pracovalo ve službách.
Úhrnem 2 820 obyvatel města, tedy téměř tři čtvrtiny, se hlásilo k české národnosti. Devatenáct bylo Slováků, šestnáct Moravanů, devět Vietnamců, dva Němci, dva Ukrajinci a jeden Polák. Celých 966 obyvatel města však svou národnost neuvedlo.
Vývoj počtu obyvatel a domů za celé město a jeho části
Část města (rok přičlenění k městu) 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Počet obyvatel Přibyslav 2 433 2 674 2 607 2 627 2 672 2 434 2 288 2 452 2 591 2 680 2 956 3 008 2 979 2 830
Česká Jablonná (1976) 137 144 129 110
Dobrá (1976) 375 339 361 358
Dolní Jablonná (1976) 106 99 101 99
Hřiště (1977) 107 100 93 81
Poříčí (1976) 124 99 91 94
Ronov nad Sázavou (1961) 196 186 138 158 157 133
Utín (1976) 106 81 71 67
celé město 2 433 2 674 2 607 2 627 2 672 2 434 2 288 2 452 2 787 2 866 4 049 4 028 3 982 3 864
Počet domů Přibyslav 276 278 288 293 312 312 360 439 443 477 522 598 621 696
Česká Jablonná (1976) 35 40 41 41
Dobrá (1976) 79 89 96 104
Dolní Jablonná (1976) 30 32 33 37
Hřiště (1977) 32 35 36 32
Poříčí (1976) 34 36 36 39
Ronov nad Sázavou (1961) 20 20 22 25 25 24
Utín (1976) 30 34 34 35
celé město 276 278 288 293 312 312 360 439 463 497 784 889 922 1 008
Náboženský život
Město Přibyslav je součástí stejnojmenné římskokatolické farnosti. Ta je dále součástí Havlíčkobrodského vikariátu královéhradecké diecéze v České provincii. Území zdejší farnosti zahrnuje nejen oblast samotného města a jejich částí, ale také obcí Modlíkov, Nové Dvory, Olešenka a Žižkovo Pole. Hlavním duchovním stánkem farnosti je Kostel Narození svatého Jana Křtitele v Přibyslavi. Krom kostela ještě farnost spravuje kostely a kapličky: Zmrtvýchvstání Páně (Česká Jablonná), Nanebevzetí Panny Marie (Nové Dvory), svaté Rozálie (Olešenka), svaté Kateřiny Alexandrijské (Stříbrné Hory) a svatého Michaela archanděla (Žižkovo Pole). Místním farářem a duchovním správcem farnosti je Mgr. Zdeněk Kubeš.
Při censu prováděném v roce 2011 se 1 293 obyvatel města (33 %) označilo za věřící. Z tohoto počtu se 1 039 hlásilo k církvi či náboženské obci. K římskokatolické církvi se přihlásila největší část z nich, konkrétně 933 obyvatel, což odpovídá 24 % ze všech obyvatel města. Dalších 10 osob se hlásil k Církvi československé husitské, stejný počet k Českobratrské církvi evangelické. Tři občané se přihlásili k Pravoslavné církvi v českých zemích a jeden k Náboženské společnosti Svědkové Jehovovi. Úhrnem 876 obyvatel se označilo bez náboženské víry a 1 695 lidí odmítlo na otázku své náboženské víry odpovědět.

Obecní správa a politika
Přibyslav je obec s pověřeným obecním úřadem (POÚ). Správu vykonává pro obce Dlouhá Ves, Havlíčkova Borová, Modlíkov, Olešenka, Přibyslav, Stříbrné Hory a Žižkovo Pole. Mezi roky 1850 a 1949 byla Přibyslav okresním městem. Následně se stala součástí okresu Žďár nad Sázavou a od roku 1960 Havlíčkův Brod.) .
Místní části
Město je tvořeno osmi místními částmi a stejně pojmenovanými katastrálními územími, a sice Českou Jablonnou (ta se stala součástí města roku 1976), Dobrou (součástí města počínaje rokem 1976), Dolní Jablonnou (dříve Německá Jablonná, součástí Přibyslavi od roku 1976), Hřištěm (částí města se stalo v roce 1977), Poříčím (je součástí Přibyslavi od roku 1976), Přibyslaví, Ronovem nad Sázavou (spadá pod město od roku 1963) a Utínem, jenž je součástí Přibyslavi od roku 1976). Mezi roky 1989 a 1990 patřily k Přibyslavi ještě také Stříbrné Hory ve stejném časovém období také Modlíkov. Město tak tvoří 11 samostatných základních sídelních jednotek, jimiž jsou krom výše jmenovaných částí, ještě Dvorek, Hesov a Keřkov.
Zastupitelstvo a starosta
Přibyslav má patnáctičlenné zastupitelstvo a v jeho čele je starosta města. Tím je od komunálních voleb konaných roku 2010 Jan Štefáček, jehož zástupcem je Martin Kamarád. V těchto volbách kandidovalo do městského zastupitelstva celkem šest uskupení a každé z nich získalo dle výsledků hlasování alespoň jeden mandát. Nejúspěšnější se stala Občanská demokratická strana (ODS), která získala čtyři mandáty. O jednoho zastupitele méně získaly shodně Česká strana sociálně demokratická (ČSSD) a Nezávislí pro Přibyslav. Po dvou zastupitelích se dostalo z kandidátek Křesťanské a demokratické unie – Československé strany lidové (KDU-ČSL) a sdružení nezávislých kandidátů Přibyslav. Poslední místo obsadil zástupce navržený (KSČM).
Během komunálních voleb konaných v roce 1994 preferovalo z pěti uskupení, jež tehdy kandidovala, nejvíce hlasujících ODS, která získala čtyři zastupitele. Další tři místa v městském zastupitelstvu připadly kandidujícím za KDU-ČSL, dále Sdružení nezávislých kandidátů a také společné kandidátce tří uskupení, a sice KSČM, Strany demokratické levice (SDL) a nezávislých kandidátů. Poslední dva mandáty pro sebe získala kandidátka společná čtyř subjektů, a to ČSSD, Liberálně sociální unie (LSU), Strany zelených (SZ) a nezávislých kandidátů. Ve volbách konaných o čtyři roky později se o hlasy voličů ucházelo sedm kandidátek. Tři z nich obsadily v zastupitelstvu po třech kandidátech. Byly to ODS, KDU-ČSL a ČSSD. Další dvě místa pro sebe získali kandidáté KSČM a zbývající čtyři místa si mezi sebe rozdělila tři sdružení nezávislých kandidátů. Za další čtyři roky se voleb zúčastnilo celkem osm kandidátek. Nejvíce hlasů a pět míst v zastupitelstvu obsadila ODS, další tři připadly KDU-ČSL, po dvou kandidátkám ČSSD a KSČM. Tři zbývající si po jednom zastupiteli mezi sebe rozdělila tři sdružení nezávislých kandidátů. Jedním bylo „Sportovci pro Přibyslav“, dalším „Náš domov“ a posledním „Nezávislí“. U voleb do zastupitelstva v roce 2006 upřednostňovali hlasující jednu z pěti kandidátek. Každá z nich však podle konečných výsledků voleb své zástupce do městského zastupitelstva dostala. Nejvíce – čtyři – jich měla ODS, následovaná třemi uskupeními reprezentovanými třemi zástupci, jimiž byly ČSSD, KDU-ČSL a sdružení nezávislých kandidátů „Přibyslav“. Poslední dvě místa obsadili kandidáti nominovaní KSČM.
Seznam starostů
Toto je neúplný seznam starostů města Přibyslav :
• Karel Hesse (1846–1855)
• Augustin Bedřich Čepl (1861–1867)
• Jan Jelínek (1867)
• Vojtěch Skřivan (1868)
• Jindřich Smejkal (1868–1874)
• Adolf Böhm (1874–1877)
• Augustin Bedřich Čepl (1877–1890)
• František Niklfeld (1890–1914)
• Jan Bechyně (1914–)
• Otta Klusáček (1927–)
• Pavel Jajtner (1989 - 1990)
• Mojmír Novotný (1990–1994)
• Roman Podrázský (1994–2001)
• Jan Štefáček (2001–2014)
• Martin Kamarád (2014– )
Znak a vlajka
Vlajka byla městu Přibyslav předána Lubomírem Zaorálkem, tehdejším předsedou Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, na základě rozhodnutí číslo 45 ze dne 5. října 2004.
Poměr stran udělené vlajky je 2:3. Její list je tvořen žerďovým pruhem červené barvy o šířce tří sedmin délky listu, a dále dvěma vodorovnými pruhy, a sice modrým a žlutým. V červeném pruhu se nacházejí dva zkřížené bílé vinařské nože se žlutými rukojeťmi. Tyto nože jsou převýšené červenou knížecí korunou. V poli modré barvy se nacházejí tři, nad sebou umístěné šedé ryby mající červené ploutve. Ve žlutém pruhu jsou zkřížené černé ostrve.
Štít je dělený, přičemž v horním červeném poli má stejné symboly jako na znaku. Dolní polovina znaku je modro-zlatě polcena. Vpravo se nad sebou nacházejí tři ryby přirozené barvy a vlevo zkřížené ostrve černé barvy.
Členství ve sdruženích
Město bylo na konci listopadu 2001 zakládajícím členem Svazku obcí Přibyslavska, jež má sídlo právě v Přibyslavi a dbá o rozvoj zdejšího regionu ve vzájemné spolupráci členských obcí a měst. Je též členem místní akční skupiny Havlíčkův kraj sídlící ve Ždírci nad Doubravou.

Hospodářství
Zemědělství a ostatní prvovýroba
Přibyslav se, co se týče zemědělství, v historických dobách orientovala spíše na živočišnou výrobu, neboť na rostlinnou výrobu neměli sedláci dostatek orné půdy. Ještě v roce 1937 se konalo 12 dobytčích trhů ročně, dominoval hovězí dobytek. Přibyslav si musela půdu ve středověkých dobách dokupovat. Ve 20. století došlo v celém okolí v souvislosti s rozvojem škrobárenství k masivnímu pěstování brambor pod hlavičkou firmy Amylon. Tento podnik hospodařil k roku 1937 na 580 hektarech půdy a produkoval také velké množství kravského mléka pro hesovské mlékárny.
Průmysl
Přibyslav byla odjakživa spíše město orientované na lehký průmysl. V devatenáctém století bylo ve městě mnoho tkalců a soukeníků, v Ronově byla papírna (později přestavěná na továrnu na škrob a cukr – předchůdce podniku Amylon). Amylon a.s. funguje dodnes a vyrábí např. pudinky, bramborové prášky, škrobové sirupy a další produkty škrobování brambor. Vlajkovým podnikem Přibyslavi je Pribina s.r.o. (dnes Savencia Fromage & Dairy Czech Republic, a.s.), která vznikla pod názvem „Mlékárenské a pastevní družstvo“ v Hesově v jedné z budov Amylonu v roce 1924. Specializoval se nejprve na tvaroh a sýry (včetně „přibyslavského camembertu“), za války se ve velkém začaly vyrábět i tavené sýry. V roce 1948 byla spuštěna produkce džemů a džusu Pribinka a došlo k přejmenování společnosti na název Pribina. V padesátých letech vznikl Pribináček, vyráběný tehdy v 16 příchutích a oblíbený dodnes. K dalším podnikům patří ACO, kom. spol. systémové prvky (bývalý Agrostroj), který dnes zpracovává polymerický beton, či OSIVA, a.s.; dřevozpracující průmysl reprezentují Dřevovýroba Přibyslav s.r.o. a Lesy Dřevo Obchod s.r.o.; družstvo v Přibyslavi je největším lesnickým družstvem v ČR.
Služby
Občanům města je k dispozici pobočka České pošty, která sídlí na Bechyňově náměstí. Na bezpečnost dohlíží Policie České republiky, která má svoje obvodní oddělení také na Bechyňově náměstí. V domě čp. 255 v Hasičské ulici má svou zbrojnici místní jednotka dobrovolných hasičů. Prodejny potravin mají ve městě obchodní řetězce Pramen a COOP–TIP. Z bank působících v České republice má na Bechyňově náměstí svoji expozituru Česká spořitelna.

Doprava
Silniční doprava
S Havlíčkovým Brodem, okresním městem ležícím západně od Přibyslavi, má město silniční spojení silnicí I/19, která prochází místními částmi Keřkov, Dobrá, Přibyslav a Ronov nad Sázavou a pak dále pokračuje východním směrem do Žďáru nad Sázavou. V Přibyslavi je tato komunikace vedena ulicemi Tyršovou a Husovou. Tuto silnici křižují dvě komunikace druhé třídy. Z jihu na sever (ve směru staničení) je to silnice II/350, která prochází místní částí Dvorek a přivádí do města dopravu z jihozápadního směru od Šlapanova a Štoků, na Bechyňové náměstí překříží krátkou peáží silnici I/19 a pokračuje dále severovýchodním směrem na Herálec či Svratku Na území Přibyslavi prochází silnice v popisovaném směru postupně ulicemi Rašínovou, Žižkovou a za Bechyňovým náměstím ulicí Havlíčkovou. Ze severního směru od Chotěboře a České Bělé přichází v místní části Dobrá na silnici I/19 komunikace II/351. Ta dále pokračuje z jižní části města směrem na Polnou. Motoristům je od roku 2004 k dispozici čerpací stanice pohonných hmot společnosti Pasoil.
Dále územím města prochází několik silnic III. třídy :
• III/01838 Přibyslav – Hřiště
• III/01840 Ronov nad Sázavou – Hřiště
• III/03810 Dlouhá Ves – Utín – Hesov – Přibyslav
• III/03818 Stříbrné Hory – Utín
• III/03820 Keřkov – III/03810
• III/3505 ze silnice II/350 z Dvorku na Uhry
• III/3506 ze silnice II/350 na Dolní Jablonnou
• III/3507 ze silnice II/350 na Modlíkov
• III/35012 Ronov nad Sázavou – Pořežín
• III/3513 ze silnice II/351 na Českou Jablonnou
• III/35211 ze silnice I/19 přes Poříčí na Olešenku
Intenzity
Po silnici první třídy od Havlíčkova Brodu denně (za 24 hodin) na základě výsledků Celostátního sčítání dopravy provedeného během roku 2010 přijíždí a odjíždí celkem 2 479 vozidel ve skladbě 1 906 osobních a dodávkových automobilů, 522 těžkých nákladních a 51 jednostopých vozidel. V úseku mezi křižovatkami se silnicemi II/351 a II/350 na západě města jezdí denně úhrnem 4 137 motorových vozidel ve skladbě 3 218 vozidel osobních a dodávek, 858 těžkých nákladních a 61 jednostopých. Od křižovatky se silnicí II/350 přes Bechyňovo náměstí a dále po Husově ulici kolem přibyslavského zámku až po křižovatku se silnicí II/351 provede za celý den 3 983 automobilů, z nichž je 3 151 osobních nebo dodávkových, 774 těžkých nákladních a 58 jednostopých. Směrem na Žďár nad Sázavou pak pokračuje 2 240 automobilů ve skladbě 1 804 osobních nebo dodávkových vozidel, dalších 422 je těžkých nákladních a zbylých 14 tvoří jednostopá motorová vozidla. Po komunikaci na Českou Bělou, tedy severním směrem po silnici II/351, jezdí dohromady 505 motorových vozidel, z nichž největší část (konkrétně 402) tvoří osobní a dodávková vozidla, dalších 83 těžká nákladní a 20 jednostopá motorová vozidla. Silnice II/350 vedoucí jihozápadním směrem je denně zatížena intenzitou 619 motorových vozidel, která tudy jezdí ve skladbě 484 automobilů osobních nebo dodávkových, 130 těžkých nákladních a 5 jednostopých vozidel. Havlíčkovou ulicí, tedy po silnici II/350 vedoucí k severovýchodu denně projede 448 motorových vozidel, přičemž 309 z nich jsou osobní nebo dodávkové automobily, 127 těžké nákladní a 9 je motocyklů. Po silnici II/351 odbočující na jihu Přibyslavi ze silnice I/19 projede za dvacet čtyři hodin jednoho dne celkově 990 motorových vozidel ve skladbě 788 osobních či dodávkových, 189 těžkých nákladních a 13 jednostopých.
Železniční doprava
Od roku 1898 má Přibyslav železniční spojení. V tu dobu byl zahájen provoz po dnes opuštěné jednokolejné trati Německý Brod – Město Žďár. Ta byla v roce 1953 nahrazena dvoukolejnou, od listopadu 1966 elektrifikovanou tratí Havlíčkův Brod – Brno (jež je v jízdním řádu pro cestující spojována s úseky až do slovenských Kútů). Samotné město obchází trať po jeho jižní straně. Na západní straně města je na trati u osady Hesov zřízena Přibyslav zastávka a v jižní části města pak pětikolejná železniční stanice Přibyslav.
Veřejná doprava
Autobusovou veřejnou dopravu k roku 2014 zajišťuje přímými linkami do Havlíčkova Brodu, Chotěboře, Šlapanova a Polné společnost Arriva Východní Čechy. Přes Polnou až do Jihlavy jezdí svou linku také společnost ICOM transport a spojení se Žďárem nad Sázavou zajišťuje firma ZDAR. Na území města se nachází celkem 21 autobusových zastávek.
Podle jízdního řádu 2013/2014 zastavují v Přibyslavi, a to jak v železniční stanici, tak v zastávce, vlaky jedoucí do Žďáru nad Sázavou nebo Havlíčkova Brodu. Ve stanici navíc staví ještě také vlaky, jejichž cílovým městem je Brno či Praha.
Letecká doprava
Východně od města se v nadmořské výšce 531 metrů nachází veřejné vnitrostátní letiště Přibyslav (kód ICAO: LKPI) s travnatou vzletovou a přistávací dráhou. O letiště pečuje od roku 1945 zdejší Aeroklub odbočka Českého národního aeroklubu. Vznik zdejšího letiště schválila městská rada v roce 1930 a dostavěno bylo v létě roku 1932. Bylo zbudované jako pomocné letiště pro vojenské dvouplošníky na lince Praha–Brno–Bratislava–Záhřeb.

Společnost
Školství
Ve městě se nacházejí dvě mateřské školy. Ty, ač původně vznikly odděleně, tvoří od počátku roku 2003 jednu organizaci, v jejímž čele je k roku 2014 Mgr. Naděžda Štouračová. Vedle objektu v Bezručově ulici, kde sídlí ředitelství školky, využívá mateřská škola prostory v Tyršově ulici. Zde byla školka již od roku 1949, zatímco v Bezručově ulici až od roku 1992. Tři roky po sloučení obou školek (během roku 2006) rozhodl jejich zřizovatel, město Přibyslav, o zrušení pracoviště v Tyršově ulici. Protože však počet malých dětí narůstal, změnili zastupitelé města původní rozhodnutí o uzavření a od října 2012 jsou opět v provozu obě pracoviště.
Po mateřské škole mohou děti pokračovat ve školní docházce v Přibyslavi i nadále, neboť je ve městě na Bechyňově náměstí v provozu devítiletá základní škola. Jejím ředitelem je (k roku 2014) Mgr. Petr Adam.
Hudebně nadané děti mají pro rozvoj svého talentu přímo v Přibyslavi pobočku hudebního oboru Základní umělecké školy J. V. Stamice z Havlíčkova Brodu. Místní odbočka vznikla na počátku února 1984 a až do roku 1989 využívala pro své zkušebny prostory základní školy. Následně se přesunula do objektu čp. 301 v Husově ulici. Zde bylo vyučováno uměleckým oborům do konce roku 2016. Od 1. ledna 2017 získala pobočka ZUŠ v Přibyslavi, díky výrazné podpoře města Přibyslav i zřizovatele, nové prostory pro základní umělecké vzdělávání na Bechyňově náměstí č. p. 35. Vyučuje se zde hře na nástroje dechové i drnkací. Při škole existuje houslový soubor, jenž doprovázel při koncertech například Jaroslava Svěceného, Pavla Šporcla, Gabrielu Demeterovou či Václava Hudečka.
Kultura
Kulturní pořady se ve městě uskutečňují v kulturním domě, jenž je situován v Husově ulici. V budově se nachází sál s kapacitou 333 míst k sezení, ve kterém probíhají jak divadelní představení, tak se zde promítají i filmy. Svá představení zde hraje také amatérské Loutkové divadlo Přibyslav, které vzniklo již roku 1923. Při kinu, které během jara roku 2012 prošlo digitalizací, funguje filmový klub.
Čtenářům je nepřetržitě od roku 1896 k dispozici knihovna. K roku 2011 disponovala celkem 25 900 knihovními jednotkami, které jsou od roku 1998 evidovány v elektronickém katalogu LANius. Od téhož roku je návštěvníkům umožněn přístup na internet.
Zájemci o historii města a jeho okolí mohou navštívit místní Městské muzeum, které sídlí v Kurfürstově domě na Bechyňově náměstí. Ve stejném objektu sídlí též informační středisko nabízející průvodcovské služby a prodávající též upomínkové předměty na návštěvu města. Turisté zde mohou zakoupit také publikace či turistické známky vztahující se k městu.
Základní škola ve spolupráci s Kulturním zařízením města Přibyslavi pořádá od roku 2005 v místní sportovní hale taneční soutěž „Přibyslavský pantoflíček“. Účastní se ho nejen
oddíly ze sousedních měst a obcí, ale také třeba až z Ostravy.
Místní římskokatolická farnost pořádá hudební festival Přibyslavské Nocturno.
Sport
Cyklotrasy vedoucí skrze Přibyslav
16
Hlinsko – Slavonice

19
Lísek – Davle

4122
Přibyslav – Dašice

4335
Dobronín – Přibyslav

Město Přibyslav protínají čtyři značené cyklotrasy, z toho dvě II. třídy a dvě IV. třídy. Cyklotrasa číslo 16 začíná v Hlinsku a pokračuje přes Jihlavu a Telč do Slavonic. Cyklotrasa číslo 19 vychází z Lísku a pokračuje dál směrem na Nové Město na Moravě přes Žďár nad Sázavou a Havlíčkův Brod do Zruče. Cyklotrasa IV. třídy číslo 4335 začíná v Dobroníně, protíná Šlapanov a pokračuje dál do Přibyslavi, kde i končí. Poslední čtvrtá trasa číslo 4122 začíná ve městě Přibyslav pokračuje do Krucemburku a dál do Dědové, Vrbatova Kostelece, Chrástu, Hrochova Týnce, Dvakačovic a končí v Dašicích. Z města vede též neočíslovaná značená Cyklostezka Přibyslav–Sázava po staré železniční trati. Tato stezka je dlouhá téměř 9 km a po celé délce kopíruje řeku Sázavu. Stezka je využívána mimo cyklistiku i na inline bruslení či pěší chůzi. V zimním období mívá udržované stopy pro běžecké lyžování.
V roce 2006 byla ve městě otevřena pro pěší návštěvníky Naučná stezka Romana Podrázského. Pojmenována je po akademickém sochaři Romanu Podrázském. Její celková délka je cca 2,5 km a nachází se na ní 12 zastavení. Trasa začíná u vlakového nádraží v Přibyslavi a končí na okraji Jablonského žlabu.

Pamětihodnosti
Na základě vyhlášky Krajského národního výboru Východočeského kraje ze 17. ledna 1990 se stalo historické centrum Přibyslavi městskou památkovou zónou.
Kostel a okolí
K místním pamětihodnostem se řadí Kostel Narození sv. Jana Křtitele, což je barokní kostel, který se v roce 1750 rozhodl majitel panství Karel Maxmilián z Ditrichštejna postavit na místě původního menšího kostela. Základní kámen byl položen 1. dubna téhož roku a slavnostně vysvěcen byl kostel v roce 1753. Při ničivém požáru v roce 1767 byla zničena celá střecha. Nová byla vztyčena ještě v témže roce, ale nové vysvěcení proběhlo až v roce 1853. V blízkosti kostela býval hřbitov, z kterého se dochovaly některé pomníky roztroušené kolem kostela. Po levé straně od vstupu do kostela stojí gotická věž z roku 1497. Svého času věž patřila k původnímu hradnímu opevnění. Během husitských válek byla silně poškozena i s celým obranným opevněním. Věž je viditelnou dominantou města a bývá příležitostně přístupná. Nejstarší dochovanou památkou města Přibyslavi z dob dobývání stříbrné rudy je středověká štola, která i s odbočkami měří 118 metrů. Štola začíná pod farou a pokračuje 80 metrů severním směrem. Neexistuje žádný dokument o účelu této štoly. Předpokládalo se, že je to pozůstatek po těžbě stříbra, ale dnes spíše převládá názor, že štola sloužila jako úniková cesta z města.
Starý špitál
Starý špitál v Přibyslavi nechal v roce 1692 vystavět kníže Ferdinand z Ditrichštejna. Stalo se tak na žádost přibyslavských konšelů, neboť město se po třicetileté válce jen s velkými obtížemi zvládalo starat o chudé, které válka připravila o domov. Město z tohoto důvodu pro stavbu poskytlo pozemek. Na štítě špitálu, který byl v dané době chápán spíše jako chudobinec než jako nemocnice, je proto dodnes zobrazen znak Ditrichštejnů. Svou funkci plnil zhruba 250 let. V nedávné historii sídlo sloužilo jako městské muzeum. Dnes se z bývalého špitálu staly prostory sloužící pro pořádání výstav a koncertů.
Přibyslavský zámek
Přibyslavský zámek nechal kolem roku 1560 vystavět Zachariáš z Hradce na místě starého hospodářského dvora, který náležel k dnes již zaniklému hradu.[p 3][104] Původně vznikl jako lovecký zámeček a letní sídlo ve stylu italské renesance. Jeho obdélníková budova dnes tvoří zadní, jižní trakt čtyřkřídlého zámeckého areálu. Stavitelé nejspíš využili původní sklepení panského dvora, neboť v jihozápadním nároží zůstala dochována gotická křížová klenba na dvou kamenných sloupech. V dveřním ostění místnosti je také zachován erb pánů z Hradce s letopočtem 1565. Pod zámkem byla v roce 1957 umístěna 290 cm vysoká jezdecká socha Jana Žižky.

Osobnosti
• Hynce Ptáček z Pirkštejna († 1444), majitel polensko-přibyslavského panství
• Ferdinand z Ditrichštejna (1636–1698), majitel polensko-přibyslavského panství
• Karel Maxmilián z Ditrichštejna (1702–1784), majitel přibyslavského panství, stavitel kostela
• František Josef z Ditrichštejna (1767–1854), majitel přibyslavského panství
• Augustin Bedřich Čepl (1820–1891), kupec, přibyslavský mecenáš a starosta města
• František Niklfeld (1841–1915), politik, starosta města, poslanec zemského sněmu
• Jan Otto (1841–1916), nakladatel a od roku 1912 čestný občan města
• Josef Reinsberg, (1844–1930), lékař, poslanec, profesor, děkan a rektor
• František Malinský (1850–1926), podnikatel, zakladatel společnosti Amylon, politik
• Jan Bechyně (1866–1960), člen Muzejního spolku, autor dokumentárních fotografií Přibyslavi
• František Půža (1872–1932), lékař a autor děl o dějinách Přibyslavska
• Rudolf Ludmila (1872–1953), kreslíř, malíř a učitel
• Theodor Bohumír Pařík (1881–1961), profesor hudby, hudební skladatel a houslista
• František Němec (1882–1918), sochař
• Františka Kolářová-Vlčková (1883–1956), spisovatelka a profesorka
• Stanislav Bechyně (1887–1973), konstruktér a pedagog
• Vojtěch Luža (1891–1944), armádní generál, odbojář, zabit při přestřelce v Přibyslavi
• Adolf Švec (1893–1942), agronom, starosta sokolské jednoty v Přibyslavi
• Jan Filip (1911–1971), teolog, spisovatel a esperantista
• Jan Bechyně (1920–1973), entomolog
• Miroslav Řepiský (1924–2011), právník a organizátor hasičského hnutí
• Karel Pátek (1927–1967), fyzik a spolutvůrce prvního československého laseru
• Jaromír Málek (* 1943), egyptolog
• Roman Podrázský (1943–2001), akademický sochař a starosta města
• Hana Orgoníková (1946–2014), poslankyně
• Pavel Jajtner (* 1947), starosta města, místopředseda Federálního shromáždění ČSFR, velvyslanec v Rakousku, Maroku a při Svatém stolci
• Jan Štefáček (* 1950), pedagog a někdejší starosta Přibyslavi
• Zdeněk Kubeš (* 1964), teolog a kněz v Přibyslavi

SOCHA DÍVKY
Autorem je sochař Jaroslav Brož.
GPS : 49.5703539N, 15.7432236E

NAUČNÁ STEZKA ROMANA PODRÁZSKÉHO
Naučná stezka vychází od vlakového nádraží, prochází kolem zámku a kostela a míří za město k Jabloneckému žlabu. Dvanáct naučných tabulí je zaměřeno na historii, památky, přírodu a osobnosti spojené s Přibyslaví.
Své jméno má stezka po akademickém sochaři Romanu Podhrázském.
Délka : 2,5 km
GPS : 49.5709867N, 15.7433783E

SOCHA JANA ŽIŽKY Z TROCNOVA
Jezdecká socha Jana Žižky z Trocnova z roku 1935 od Bohumila Kafky. Ten byl osloven k vytvoření návrhu Žižkova pomníku na Žižkově. K práci přistoupil velice zodpovědně, návrhy konzultoval s historiky. Přibyslavská socha vznikla jako menší zkušební odlitek.
GPS : 49.5732267N, 15.7419642E

BUSTA KARLA HAVLÍČKA BOROVSKÉHO
Autorem busty českého básníka, novináře a politika je sochař Roman Podrazský.
GPS : 49.5737614N, 15.7422808E

KAŠNA
GPS : 49.5747264N, 15.7418450E

HASIČSKÉ MUZEUM
Od roku 2006 je nositelem mezinárodního certifikátu "Hasičské muzeum" CTIF.
CTIF je mezinárodní hasičskou organizací zastřešující hasičské svazy zemí celého světa.
V prostorách renesančního zámku rozšířeného a upraveného v 18. stol. je umístěna stálá výstava Historie požární ochrany. V 15 sálech jsou představeny nejstarší způsoby hašení, rozvoj hasičských spolků od poloviny 19. století, vývoj hasičských stejnokrojů a ukázky historické i současné techniky.
Dále je možno navštívit síň mezinárodní spolupráce zemí CTIF s hasičskými stejnokroji z různých zemí světa nebo regionální výstavu Přibyslavsko (tzv. Žižkova síň; archeologie, repliky husitských zbraní, kroje, předměty denní potřeby).
Více na : www.chh.cz
GPS : 49.5746483N, 15.7411956E

ZÁMEK
Na místě zpustlého hradu byl Zachariášem z Hradce v roce 1560 postaven renesační zámek. V průběhu 18. století byl barokně rozšířen a po požáru roku 1847 získal klasicistní podobu. Celý zámecký komplex se rozkládá kolem dvou nádvoří, z nichž jižní lemují arkády. Západní strana zámku je zdobena sgrafity.
Dnes je zámek, díky své expozici, atraktivní zejména pro obdivovatele požární techniky, a to jak současné tak historické. Kromě toho se místní muzeum věnuje i regionu a památce Jana Žižky.
Více na : www.chh.cz
GPS : 49.5744728N, 15.7408297E

BOŽÍ MUKA
Kamenná muka v duchu renesance pochází ze 17. století.
GPS : 49.5751892N, 15.7410447E

VĚŽ U KOSTELA SVATÉHO JANA KŘTITELE
Výstavba gotické věže s mohutnými zdmi započala roku 1497 a sloužila na obranu města. Z toho důvodu byl vstup do věže umístěný ve výšce 7 m, ke kterému vedlo dřevěné schodiště. V případě ohrožení bylo možné jej lehce odstranit.
Od paty až po kříž na vrcholu báně je věž vysoká 50,3 m.
GPS : 49.5760944N, 15.7378083E

MOROVÝ SLOUP
Sloup zhotovil v roce 1998 místní rodák a sochař Roman Podrázský. Jde o jediný mariánský sloup, který byl na území Česka vysvěcen ve 20. století.
GPS : 49.5762097N, 15.7374361E

POMNÍK OBĚTEM 1. SVĚTOVÉ VÁLKY
GPS : 49.5757161N, 15.7382556E

JABLONECKÁ VODNÍ NÁDRŽ
GPS : 49.5695611N, 15.7244939E

KŘÍŽ
GPS : 49.5757044N, 15.7318906E

SOCHA SVATÉHOVÁCLAVA
Vrcholně barokní socha sv. Václava odhalena v roce 1743.
GPS : 49.5767922N, 15.7380786E

POMNÍK OBĚTEM 1. A 2. SVĚTOVÉ VÁLKY
Pomník je dílem sochaře Karla Samohrda. Reliéf zachycuje trojici československých legionářů (italského, ruského, francouzského).
GPS : 49.5766694N, 15.7394597E

KAŠNA
GPS : 49.5772944N, 15.7392614E
Více  Zavřít popis alba 
  • 9.5.2021
  • 129 zobrazení
Reklama